52A 3/2015-73
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., ve věci žalobce: KAVON CZ s.r.o, IČ: 15050491, se sídlem Smilova 777, 530 02 Pardubice, zastoupeného Mgr. Stanislavem Zborníke m, advokátem se sídlem Křemenská 906, 530 06 Pardubice, proti žalovanému Krajskému úřadu Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2014, č.j. KrÚ 69783/2014/ODSH/8, takto : I. II.
Žaloba s e z a m í t á . Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu řízení.
Od ůvo d ně n í: Vymezení předmětu řízení: Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno odvoláním napadené rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 5. 11. 2014, č. j. OSA/P-7100/14-D/46, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobce jako provozovatel vozidla tov. zn. BMW, reg. zn. vozidla „X“ dopustil správního deliktu podle ustanovení § 125f odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) tím, že nezajistil, aby při užití výše uvedeného vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti
pokračování
-2-
52A 3/2015
řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, k čemuž došlo tak, že dne 10. 1. 2014 v 11:15 hodin nezjištěný řidič výše uvedeného motorového vozidla zaparkoval na Náměstí Republiky v Pardubicích na chodníku, čímž se dopustil přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, neboť porušil ustanovení § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu. Za uvedený správní delikt byla žalobci podle § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu, v návaznosti na ustanovení § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu, uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a současně mu byla na základě ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu, uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle části třetí, hlavy II., dílu 1. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), přičemž žaloba byla podána včas ve smyslu ust. § 72 odst. 1 s.ř.s. Žalobní body: Podle žalobce trpí žalobou napadené rozhodnutí hmotněprávními a procesními vadami, vzájemně si odporujícími údaji, což jej činí nesrozumitelným a nepřezkoumatelným. V konkrétní rovině pak žalobce uplatnil následující žalobní námitky. K prokázání skutkového stavu fotodokumentací je třeba vzít v potaz, že na místě – před budovou č.p. 222, je umístěna dopravní značka IP 11d Parkoviště (stání na chodníku kolmé nebo šikmé) s dodatkovou tabulkou „Vyhrazeno pro klienty KB a.s. max. 1 hodinu.“ Dle žalobce stav k datu údajného spáchání přestupku neznámým řidičem vozidla není zdokumentován. Žalobce tvrdí, že v místě, kde bylo vozidlo zachyceno, je stále snížen obrubník chodníku na úroveň vozovky, z čehož dle něj vyplývá, že uvedený úsek je určen v souladu s uvedenou dopravní značkou IP 11d pro státní na chodníku. Dále tvrdí, že vozidlo má nízkou „světlou výšku“, bylo by obtížné, ne- li nemožné, vyjet na obrubník bez poškození. Žalobce tak má za to, že bylo rozhodnuto bez řádného zjištění skutkového stavu věci. Dle žalobce si rozhodnutí správních orgánů odporují v časovém určení spáchání přestupku („v době před 11:15 hod“ - uvedeno ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně; „v 11:15 zaparkoval“ - uvedeno v odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Dle žalobce absentuje „právní názor, o který žalovaný a rovněž tak správní orgán prvního stupně opřely hodnocení všech důkazů.“ Žalobce navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Vyjádření žalovaného: Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když tvrdí, že zákaz stání na chodníku vyplývá z obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích zakotvené výslovně v § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu. Ohledně rozporu v časovém určení skutku uvedl, že při vyhotovení žalovaného rozhodnutí došlo k pochybení. Žalovaný doložil opravné usnesení, jímž bylo v naznačeném směru opraveno odůvodnění jeho rozhodnutí. S takovým postupem žalobce nesouhlasil. Rozhodné okolnosti ve věci:
pokračování
-3-
52A 3/2015
Ve správním spise je založeno oznámení na provozovatele vozidla pro porušení zákona o silničním provozu, na území města Pardubic, kde je konkrétně uvedeno vozidlo žalobce identifikované reg. zn. vozidla a datum a čas porušení zákonné povinnosti. Na fotodokumentaci pořízené Městskou policií Pardubice je zachyceno vozidlo žalobce shora uvedené reg. zn., jak stojí na chodníku v prostoru mezi bílým pruhem vyznačeným na chodníku a pouliční světelnou lampou. Dne 26. 3. 2014 byla žalobci doručena výzva k uhrazení určené částky podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu, s tím, že žalobce byl poučen o tom, že ve lhůtě do 15 dnů může správnímu orgánu písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče předmětného vozidla v době spáchání přestupku, což bude považováno za podání vysvětlení podle § 125 h odst. 6 zákona o silničním provozu. Žalobce zůstal k výzvě nečinný. Dne 23. 4. 2014 byl vydán příkaz ve věci správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, proti němuž však žalobce podal dne 6. 5. 2014 odpor. Dne 14.5.2014 byl právní zástupce žalobce vyrozuměn o pokračování správního řízení po podaném odporu proti příkazu a byl poučen současně o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. V doplnění odporu žalobce ze dne 5. 6. 2014 tento navrhl výslech strážníků Městské policie Pardubice, aniž by uvedl, jaké skutečnosti konkrétně mají být prokázány. Správní orgán prvního stupně vydal dne 11. 6. 2014 rozhodnutí č.j. OSA/P-7100/14D/22, jímž rozhodl, že se žalobce shora popsaným jednáním, tedy porušením povinnosti provozovatele vozidla § 10 zákona o silničním provozu, dopustil správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Podle odůvodnění rozhodnutí vycházel správní orgán prvního stupně z fotodokumentace pořízené městskou policií, která prokazuje stání vozidla žalobce na chodníku vedle parkoviště v prostoru, který není vyhrazen jako parkovací místo. Proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne 2. 7. 2014 blanketní odvolání (označeno jako „odpor“), které bylo k výzvě správního orgánu doplněno o námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a zejména o námitku, že ve správním spise není důkaz o tom, jaké dopravní značení zakazující stání na chodníku řidič vozidla nerespektoval. Žalobce namítal přitom, že fotodokumentace neobsahuje čas, datum ani nezachycuje dopravní značení. Žalovaný vydal dne 7. 8. 2014 rozhodnutí, jímž rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání z důvodu časového vymezení skutku. Následně bylo pokračováno ve správním řízení, když byl za účasti právního zástupce žalobce proveden důkaz listinami ve správním spise obsaženými, od Městské policie Pardubice byly doplněny tři fotografie zaparkovaného vozidla žalobce s uvedením data a času (10.1.2014, 11:21, 11:22, 11:24 hod.). Dne 13. 10. 2004 bylo vydáno rozhodnutí č.j. OSA/P-7100/14D/46, jímž bylo opětovně rozhodnuto, že se žalobce dopustil správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, když vymezení skutku bylo popsáno již shora v úvodní části odůvodnění tohoto rozsudku. Rozhodnutí je opětovně odůvodněno zejména odkazem na oznámení Městské policie Pardubice ze dne 20. 3. 2014 a fotodokumentaci zaparkovaného vozidla. Žalobce prostřednictvím právního zástupce v odvolání, doručeném správnímu orgánu prvního stupně dne 30. 10. 2014, uplatnil shodné odvolací námitky s námitkami uplatněnými proti předchozímu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
pokračování
-4-
52A 3/2015
Žalovaný vydal ve věci dne 5. 11. 2014 rozhodnutí, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Toto rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. Žalovaný zdůraznil prokázání skutkového stavu fotodokumentací obsahující uvedení data a času pořízení fotografie Městskou policií Pardubice. Vzhledem k tomu, že žalobce se bránil tím, že není prokázáno dopravní značení, které by bránilo stání na chodníku, opřel žalovaný svoje rozhodnutí o ustanovení § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu, které takové užívání chodníku zakazuje. Posouzení věci krajským soudem: Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a podle skutkového a právního stavu v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.). Jak vyplynulo z obsahu správního spisu, žalobce teprve v žalobě uplatnil námitku, že vozidlo bylo zaparkováno v místě, kde mu to umožňovala svislá dopravní značka. Tím došlo k posunu v argumentaci žalobce, neboť ten v průběhu správního řízení tvrdil absenci dopravního značení, které by stání vozidla žalobce v rozhodné době na předmětném místě na chodníku zakazovalo. Krajský soud připouští, že takový postup, ponechá- li si tedy žalobce některé námitky až na řízení před správním soudem, nelze žalobci vytýkat jako nezákonný. Právě tento postup žalobce však byl důvodem pro doplnění dokazování skutkového stavu věci ze strany krajského soudu při jednání dne 16. 12. 2015. Krajský soud učinil dotaz na Služby města Pardubic, a.s. za účelem zjištění umístění dopravního značení před budovou Komerční banky, č.p. 222 na náměstí Republiky v Pardubicích ke dni 10. 1. 2014. Z odpovědi uvedené akciové společnosti ze dne 29. 6. 2015 bylo při jednání soudu zjištěno, že umístění dopravního značení k označení parkování na chodníku před budovou Komerční banky, a.s. č.p. 222 v Pardubicích v oblasti zóny placeného stání - dopravní značka IP13c+E13 s textem: „zákaz stání bez platné parkovací karty nebo parkovacího poplatku, Po-Pá 6-22h, So 7-12h“ (zelený pruh barvy zóny) + E8d (vlevo vpravo) - bylo realizováno dne 8. 2. 2013, sloupky s dopravním značením (svislá dopravní značka) byly umístěny na obou stranách parkoviště o pěti stáních, dopravní značení bylo nastaveno čelně k parkujícím vozidlům, přičemž umístění dopravního značení bylo doloženo jeho zakreslením v situačním snímku. K realizaci změny uvedeného dopravního značení v místě došlo až v březnu 2014. O žádné změně, byť dočasné změně, v průběhu uvedené doby nemají Služby města Pardubic, a.s. žádnou informaci. Z přiloženého zakreslení na situačním snímku je jednoznačné vymezení pěti parkovacích míst, přičemž při pohledu na budovu Komerční banky a.s. je mezi posledním parkovacím místem vlevo, na jehož úrovni je zakresleno dopravní značení, a pouliční světelnou lampou prostor, v němž bylo zaparkováno vozidlo žalobce. Tento prostor však zjevně není označen jako parkovací stání, nachází se vedle vyznačených pět parkovacích míst, mimo úsek vymezený právě dopravním značením (dvě svislé dopravní značky) vyznačujícím začátek a konec místa pro parkování - pět parkovacích míst. Z doplnění vyjádření Služeb města Pardubic, a.s. ze dne 21. 7. 2015 vyplynulo, že ke změně dopravního značení umístěného dne 8. 2. 2013 došlo až v březnu 2014, přičemž umísťování dopravních značení na území Pardubic provádí právě toliko Služby města Pardubic, a.s. na základě objednávek od Statutárního města Pardubice, Magistrátu města Pardubic, odboru dopravy. Právní zástupce žalobce namítl, že v odpovědi ze dne 29. 6. 2015 je připuštěno, že ke značnému časovému odstupu nemůže zpracovatel odpovědi, tedy Služby města Pardubic, a.s. s jistotou potvrdit, že dopravní značení bylo umístěno tak, jak popsáno rovněž dne 10.1.2014, tedy v den spáchání přestupku neznámým řidičem. K této námitce krajský soud uvádí, že na
pokračování
-5-
52A 3/2015
základě uvedeného vyjádření ve spojení s jeho doplněním ze dne 21. 7. 2014 nejsou dány žádné rozumné pochybnosti domnívat se, že dne 10. 1. 2014 nebylo před Komerční bankou, a.s. č.p. 222 na náměstí Republiky v Pardubicích umístěno dopravní značení, jak uvedeno shora, když bylo prokázáno, že dopravní značení bylo výhradním oprávněným subjektem umístěno dne 8. 2. 2013 a opět týmž subjektem až v březnu 2014 změněno. Pokud jde o rozsah provedeného dokazování, zdůrazňuje krajský soud, že se jednalo toliko o doplnění dokazování při jednání soudu v souladu s ustanovením § 77 odst. 1, 2 s.ř.s., když podle ustanovení § 77 odst. 2 s.ř.s. platí, že: V rámci dokazování může soud zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem, neupraví-li zvláštní zákon rozsah a způsob dokazování jinak. Soud jím provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného. Jak již uvedeno, nejednalo se o dokazování zásadního rozsahu, nýbrž o doplnění dokazování k žalobní námitce, jak vyloženo shora, neboť vymezení prostoru k parkování dle krajského soudu správní orgán prvního stupně a rovněž tak žalovaný správně vyložily již z vodorovného dopravního značení zachyceného na fotodokumentaci vymezení parkovacích míst bílými pruhy na chodníku, přičemž vozidlo žalobce evidentně parkovalo mezi posledním pruhem a pouliční světelnou lampou, nikoliv mezi dvěma bílými pruhy, tedy parkovalo mimo vyznačená parkovací místa. Jestliže tedy vozidlo žalobce bylo zaparkováno na chodníku mimo prostor vymezený dopravním značením k parkování, pak žalovaný správně aplikoval ustanovení § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu, podle kterého platí, že: Jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku nebo stezky pro chodce užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak. Dokazování provedené soudem za účelem zjištění umístění svislých dopravních značek tak bylo pouze doplněním, které potvrdilo správnost zhodnocení skutkového stavu věci správním orgánem prvního stupně a žalovaným. Pokud jde o vytýkané rozpory v časovém vymezení skutku, tyto lze shledat při porovnání výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a odůvodněním žalovaného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaný tak pochybil při vyhotovení odůvodnění svého rozhodnutí, nejednalo se tedy o změnu v časovém vymezení skutku ve vztahu k rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, je na místě toto pochybení považovat za zřejmou nesprávnost, kterou lze napravit vydáním opravného usnesení podle § 70 správního řádu, jak také dovodil a po podání žaloby učinil žalovaný opravným usnesením ze dne 4. 3. 2015, č.j. KrÚ 14942/2015/ODSH/8. Tato okolnost nemůže mít vliv na posouzení zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobní námitka nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a správního orgánu prvního stupně tak nemůže obstát, neboť se jednalo o zřejmou nesprávnost v odůvodnění žalovaného rozhodnutí. Rovněž tak neobstojí námitka, že není znám právní názor žalovaného a úvahy, jimiž se při vydání rozhodnutí při zhodnocení skutkového stavu řídil. Žalovaný totiž cela srozumitelně objasnil v odůvodnění svého rozhodnutí, že daný správní delikt je založen na objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, přičemž žalobce neuplatnil liberační důvody ve smyslu ustanovení § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu, a přičemž řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, pro porušení povinnosti řidiče vozidla provozovaného žalobcem bylo zastaveno, neboť se nepodařilo zjistit pachatele přestupku, tedy byly splněny podmínky pro projednání správního deliktu podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Ohledně zhodnocení
pokračování
-6-
52A 3/2015
skutkového stavu přestupku pak je zjevné, že žalovaný zhodnotil zaparkování vozidla žalobce na chodníku prokázané fotodokumentací městské policie jako porušení ustanovení § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu. Krajský soud se po doplněném dokazování zcela ztotožnil s právním názorem žalovaného, uzavřel, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Náklady řízení: O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce nebyl ve věci úspěšný a úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Po uče ní : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne- li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Pardubicích dne 16. prosince 2015
Za správnost vyhotovení: Vladimíra Píchová
JUDr. Jan Dvořák v.r. předseda senátu
