Číslo jednací: 5A 7/2015 - 59
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: AZ Rádio, s. r. o., IČO 25325418, se sídlem Koperníkova 794/6, Praha 2, zast. JUDr. Olgou Erhartovou, advokátkou se sídlem Šafaříkova 17, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 46/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2014, čj. STR/3687/2014, sp. zn. 2014/232/zab, takto: I.
Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 16. 9. 2014, čj. STR/3687/2014, sp. zn. 2014/232/zab, s e z r u š u j e a věc se žalované v r a c í k dalšímu řízení.
II.
Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Olgy Erhartové, advokátky.
Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž jí nebyla udělena licence k provozování rozhlasového vysílání pro program Hitrádio Magic Brno. Žalobkyně v žalobě namítá, že žalovaná porušila ustanovení § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), tím, že napadené rozhodnutí dostatečně neodůvodnila; nezabývala se hodnocením navrhované programové skladby Hitrádia Magic Brno a ani jejím porovnáním s programem MAGIC BRNO, přičemž programové specifikace obou programů se dle názoru žalobkyně od sebe výrazně odlišují. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaná nijak nedoložila svůj závěr, že žalobkyně nenaplnila kritérium přínosu programové skladby. Závěry žalované o tom, že by v případě udělení kmitočtu žalobkyni mohlo docházet k vysílání obdobného
pokračování
2
5A 7/2015
programu na jednom území pod dvěma názvy a že by charakter prvně udělené licence mohl být nepřípustně rozšiřován, nemají oporu v provedeném dokazování a jsou v přímém rozporu se skutečností. Argument žalované, že by udělení licence znamenalo porušení požadavku na efektivní využívání kmitočtového spektra, je bezpředmětný, neboť žalobkyně byla jediným účastníkem řízení a neudělením licence zůstal kmitočet nevyužit, a kmitočtové spektrum tak nebylo efektivně využíváno. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Dále uvádí licenční podmínky programu Hitrádio Magic Brno a MAGIC BRNO a konstatuje, že pod oboje licenční podmínky by mohl být zařazen stejný program. Jediným způsobem, jak by bylo možné určit, zda se skutečně jedná o stejné programy, je monitoring reálného obsahu obou programů; ten by však bylo možné provést až po udělení licence a po zahájení vysílání. V takovém případě by však již žalovaná nedisponovala žádným nástrojem, jak závadnému stavu zabránit. Žalovaná uvádí, že se jedná o stejné programy a udělením licence by došlo k obcházení zákona a nerespektování požadavku na efektivní využívání kmitočtového spektra; kmitočet nezůstane nevyužit, neboť je vzhledem ke své poloze a výkonu dostatečně rentabilní a pro potenciální žadatele atraktivní. Žalobkyně v replice uvádí, že stanovisko Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) ani předcházející řízení o změně názvu programu žalobkyně, na které je v napadeném rozhodnutí odkazováno, o navrhované programové skladbě nic nevypovídají. Žalovaná tedy vydala rozhodnutí, aniž by posoudila případnou shodu navrhované programové skladby s licenčními podmínkami programu MAGIC BRNO; tím se začala zabývat až ve vyjádření k žalobě. Žalobkyně dále srovnává hudební formáty Hitrádia Magic Brno a MAGIC BRNO a dochází k závěru, že jsou značně odlišné a nemůže dojít k jejich záměně. Namítá, že žalovaná své rozhodnutí vydala svévolně a bez náležitého správního uvážení. Dle názoru žalobkyně je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů – závěry uvedené v napadeném rozhodnutí jsou v rozporu se skutečnostmi, které měla žalovaná posoudit. Podle § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaná neudělila žalobkyni licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím pozemních vysílačů se souborem technických parametrů Brno Barvičova 100,8 MHz / 100 W pro program Hitrádio Magic Brno. Podkladem pro rozhodnutí byla rozhodovací tabulka, která obsahuje zhodnocení žádosti žalobkyně a kvality a míry naplnění jednotlivých dílčích kritérií podle § 17 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o vysílání“), a podle Manuálu postupu rozhodování Rady o udělení licence k provozování rozhlasového a televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů podle zákona č. 231/2001 Sb. (dále jen „manuál“). Splněno nebylo kritérium naplnění navrhované programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů, což žalovaná odůvodnila poukazem na předcházející řízení o změně názvu programu žalobkyně z původního AZ Rádio na Hitrádio Magic Brno a posléze na stávající MAGIC BRNO, a dále poukazem na stanovisko ČTÚ, z něhož plyne, že pokud bude kmitočet využit pro šíření stejného programu jako na jiném kmitočtu, nebude efektivně využit. Z uvedeného žalovaná dovodila závěr, že pokud by rozhodla souhlasně, mohlo by na jednom
pokračování
3
5A 7/2015
území docházet k vysílání obdobného programu pod dvěma názvy a charakter prvně udělené licence by byl nepřípustně posouván. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání při rozhodování o udělení licence hodnotí Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přínos programové skladby navrhované žadatelem o licenci k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového nebo televizního vysílání na území, které by mělo být rozhlasovým nebo televizním vysíláním pokryto. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 7. 2009, č.j. 7 As 50/2009-76, konstatoval, že rozhlasové vysílání šířené prostřednictvím vysílačů je založeno na šíření elektromagnetických vln o určitém kmitočtu volným prostorem. „Jde o způsob šíření informací užívající vzácného statku (kmitočtového spektra), který je zákonodárcem považován za statek veřejný a k jehož správě je povolána veřejná moc. Tohoto statku není tolik, aby každý, kdo by chtěl šířit vysílání prostřednictvím vysílačů, tak mohl činit, aniž by tím zasahoval do vysílání jiného. Proto zákon o vysílání vytváří mechanismus distribuce tohoto veřejného statku (práva vysílat na určité frekvenci v určitém územním a časovém rozsahu) prostřednictvím licenčního řízení.“ V rámci licenčního řízení se posuzuje, který uchazeč o licenci nejlépe splňuje zákonná kritéria stanovená v § 17 odst. 1 zákona o vysílání, a kterému se tedy licence k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání udělí. Podle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, čj. 3 As 24/2004-79) platí, že „i když správní orgán rozhoduje na základě absolutně volné správní úvahy, musí být jeho rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního uvážení nevybočil“. Z odůvodnění rozhodnutí by tak mělo být jednoznačně seznatelné, jak účastník řízení naplnil jednotlivá kritéria výběru, jak byla tato kritéria hodnocena a z jakého důvodu mu byla, resp. nebyla licence udělena. Námitka žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu, že se žalovaná nezabývala hodnocením navrhované programové skladby, je opodstatněná. Žalovaná dospěla k závěru o nenaplnění kritéria přínosu navrhované programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů dle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání, přestože se jím v odůvodnění rozhodnutí věcně nezabývala, a tedy jej neodůvodnila v souladu se zákonnými požadavky na obsah odůvodnění. Nenaplnění kritéria přínosu programové skladby žalobkyně k rozmanitosti stávající nabídky programů žalovaná odůvodnila odkazem na předcházející řízení, v němž žalobkyně žádala o změnu názvu vysílaného programu, a stanovisko ČTÚ ohledně využití kmitočtu k vysílání programu MAGIC BRNO, jehož provozovatelem je žalobkyně. Soud shledal, že se tyto skutečnosti k danému licenčnímu řízení nevztahují a že nemají žádnou vypovídací hodnotu ohledně žalobkyní navrhované programové skladby a jejího možného přínosu a obohacení stávající nabídky programů. Žalovaná se tedy při posuzování přínosu programové skladby nezabývala relevantními zákonnými kritérii, tzn. žánrovou nabídkou žalobkyně, počtem programů s obdobným hudebním formátem na daném území, cílovou skupinou posluchačů. Žalovaná měla primárně vycházet z programové skladby rozhlasových programů, které v daném regionu již vysílají. Stávající programová skladba měla představovat výchozí skutečnost, od níž se měly odvíjet další úvahy žalované – o možném přínosu k rozmanitosti stávající nabídky, či unikátnosti hudebního formátu žalobkyně. V rámci hodnocení tohoto kritéria tak měla žalovaná především posoudit, zda v případě udělení licence žadateli existuje
pokračování
4
5A 7/2015
předpoklad rozšíření a obohacení programové skladby na daném území a předpoklad získání si okruhu posluchačů. Věcné posouzení a zhodnocení žádosti žalobkyně o licenci lze vyčíst z rozhodovací tabulky, v níž byla míra a kvalita naplnění jednotlivých zákonných kritérií dle § 17 zákona o vysílání bodově ohodnocena v souladu s manuálem. Uvedená rozhodovací tabulka však není součástí rozhodnutí a představuje toliko jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí. Pouhý obecný odkaz na podklady rozhodnutí, z nichž žalovaná při rozhodování vycházela je zcela nedostatečný, neboť žalovaná v odůvodnění (v části týkající se přínosu navrhované programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů) neuvedla žádnou skutkovou ani právní úvahu, včetně konkrétního hodnocení programové skladby žalobkyně, příp. jejího srovnání s programovými skladbami stávajících programů. S ohledem na tuto skutečnost bylo povinností žalované přenést své hodnocení z rozhodovací tabulky, zachytit jej do textu napadeného rozhodnutí, a své závěry tím řádně odůvodnit; žalovaná to však neučinila. Soud proto uzavírá, že žalovaná napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnila, čímž jej zatížila vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Tuto vadu přitom nelze zhojit ve vyjádření k podané žalobě. Ze shora popsaných důvodů soud bez nařízení jednání napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. V souladu s § 78 odst. 4 téhož zákona soud současně vyslovil, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení žalovaná vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. Žalobkyně, která měla ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Náklady, které žalobkyni v řízení vznikly, spočívají v soudním poplatku zaplaceném z podané žaloby ve výši 3 000,- Kč a dále v nákladech právního zastoupení žalobkyně advokátkou (§ 35 odst. 2 s. ř. s.). Mimosmluvní odměna činí v daném případě tři úkony právní služby po 3 100,- Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, replika) podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a tři režijní paušály po 300,- Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 10 200,- Kč. Protože zástupcem žalobkyně je advokátka, která je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o částku odpovídající dani, kterou je povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Částka daně činí 2 142,- Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 15 342,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
pokračování
5
5A 7/2015
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 10. dubna 2015 JUDr. Eva P e c h o v á, v.r. předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková
