7 Ca 334/2008-45
URAD RADY
1
pro rozhlasové a televizní vysílání
gS|
L0
1 5 -10- 2009
Počet listů: Číslo jednací:
:J>. ^$.. %£.. r
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeného z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jaromíra Sklenáře ve věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem v Praze 4, Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 2, Skřetova 44/6, proti rozhodnutí žalované ze dne 10.9.2008, sp.zn. 2008/941/vav/ČTV, čj. vav/7026/08, takto: I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 10.9.2008, sp.zn. 2008/941/vav/ČTV, čj. vav/7026/08 se z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10.9.2008, sp.zn. 2008/941/vav/ČTV, čj. vav/7026/08, kterým byla žalobkyni podle ust. § 60 odst. 1 písm. 1) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen zákona), za porušení ust. § 48 odst. 4, písm. a) zákona uložena pokuta ve výši 700.000,- Kč, neboť dne 28.4.2008 v 19:44:25 hod. a v dále celkem 6x v repríze na programu ČT 1 odvysílala reklamu na produkt Subaru, Boxer Diesel která nebyla zřetelně zvukově, obrazově či zvukověobrazově oddělena od ostatních částí programu. Spot byl označen žalobkyni jako sponzor reklamní znělky. Spočíval ve vyobrazení stříbrného auto značky Subaru na bílé obrazovce, které pomalu přijíždí, nad tím nápis „Boxer Diesel" na stříbrném podkladě, pod ním nápis „Subaru s dieselovým motorem Boxer". Poté se obraz mění, auto zůstává, nad ním je nápis Subaru a znak automobilu, pod ním odkaz ne webové stránky Subaru. Následně se v pravém dolním rohu objevuje nápis „sponzor reklamní znělky". Obraz doprovází zvuk motoru a mužský hlas, který říká: „ Přijíždí k Vám Subaru s dieselovým motorem Boxer ... sponzor
pokračování
2
7 Ca 334/2008
reklamní znělky". Tento spot žalovaná považovala za reklamu ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílá (dále také jako zákon), neboť spot upozorňuje diváka na existenci aut Subaru, konkrétně pak produktu Boxer Diesel s rozšiřující informací, jak auto vypadá, odkazem na webové stránky a zdůrazňováním dieselového motoru. Boxer diesel není produktem žalobkyně, nýbrž společnosti Subaru. V řízení pak žalobkyně potvrdila, že k odvysílání došlo za úplatu. Spot nebyl označen jako reklama na svém začátku a konci, nebyl také oddělen od ostatních částí programu. Žalovaná dále svůj závěr, že se jedná o reklamu (a nikoliv označení sponzora) odůvodnila závěrem, že reklamní znělka není pořadem, nelze j i tedy sponzorovat podle ust. § 53 odst. 2 zákona. Pokud není reklamní znělka pořadem, pak nemůže být financována formou sponzorských příspěvků ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. s) zákona. V žalobě žalobkyně namítla, že v daném případě se nejednalo o reklamu, nýbrž o označení sponzorovaného pořadu. Nemohla tedy být naplněna skutková podstata správního deliktu uvedeného v ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona. Daný spot beze zbytku dostál definici sponzorování podle ust. § 2 odst. 1 písm. s) zákona. V daném případě se právnická osoba prezentovala prostřednictvím konkrétního produktu Boxer Diesel a dala zákonem umožňujícím způsobem najevo svoji existenci a zcela jasně informovala diváka o existenci dohody o sponzorství pořadu. Spot naopak nenaplňuje znaky reklamy, nemohl být jako reklama ani označen. Způsob identifikace sponzora odpovídá názoru Nejvyššího správního soudu uvedeného v jeho rozsudku 7 As /2005-57 (žalobkyně neuvedla celé jednací číslo). Sponzorský vzkaz v daném případě nebyl ztvárněn tak, že by ústředním motivem bylo přesvědčit diváka ke koupi určitého výrobku, když pouze upozornil ne existenci výrobku a sdělil, jak produkt vypadá. Pokud jde o znělky, byly tyto vždy ztvárňovány tak, aby vyhověly kriteriím zákona, ačkoliv zákon sám termín znělka či reklamní znělka nezná. Není podstatné, zda je znělka z hlediska časového rozpětí dlouhá či krátká, resp. časově uchopitelná. Znělka svým charakterem a podstatou naplňuje definiční znaky pořadu dle ust. § 2 zákona. Zákon de facto umožňuje oddělení reklamy pořadem, přičemž nic nebrání tomu, aby následovaly pořady další. Znělka je pořadem, který může být sponzorován. I pokud by znělka nebyla pořadem, je nutněji považovat za servisní informaci, jejíž sponzorování zákon nevylučuje. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby, přitom setrvala na svých závěrech uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí. Při ústním jednání účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. n) zákona je reklamou jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků. Oproti tomu sponzorováním je jakýkoliv příspěvek poskytnutý fyzickou nebo právnickou osobou, která neprovozuje televizní vysílání nebo produkci audiovizuálních děl, k přímému nebo nepřímému financování rozhlasových nebo televizních pořadů za účelem propagace jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) nebo ochranné známky, sponzora nebo jeho služby, výrobků nebo jiných výkonů (ust. § 2 odst. 1 písm. s) zákona). Podle ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně
pokračování
3
7 Ca 334/2008
zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukověobrazově oddělené od ostatních částí programu. Podle ust. § 60 odst. 1 písm. 1) zákona Rada uloží pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů. V daném případě skutková podstata správního deliktu spočívá v porušení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu nebo sponzorovaných pořadů, a to povinnosti oddělit reklamu od ostatních částí programu. Skutkovou podstatou správního deliktu je vymezen i rámec skutečností rozhodných pro posouzení věci, tedy zdali byl spot reklamou, a zdali byl oddělen. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že spot jako reklama od ostatních pořadů oddělen nebyl. Zbývá odpovědět na otázku, zdali byl spot reklamou jak tvrdí žalovaný či sponzorským vzkazem, jak tvrdí žalobkyně. V tomto ohleduje nutné vycházet z porovnání zákonných definic reklamy a sponzorování. Soud vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, který ve svých rozhodnutích dospěl k následujícím závěrům: „Sponzorský vzkaz je třeba posuzovat jako celek, tedy jak jeho obrazovou, tak i zvukovou stránku, a ty zhodnotit společně. V ust. § 53 odst. 1 zákona je provozovateli vysílání stanovena povinnost upozornit diváka, že sleduje sponzorovaný pořad tím, že jej jako sponzorovaný označí, zejména na začátku či na konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Nijak konkrétněji, jak má toto označení vypadat, však zákon nevymezuje. Děje se tak prostřednic/vím tzv. sponzorského vzkazu či spotu. Obsah sponzorského vzkazu může být tvořen nejenom obchodní firmou, logem, ochrannou známkou, známkou služeb identifikující sponzora, ale i dalšími prvky, neboť zákon o vysílání v citovaném ustanovení jejich použití nezakazuje. Obsahem sponzorského vzkazu tak nemusí být jen obchodní firma, tj. název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, nýbrž i označení jeho výrobků, které má chráněné ochrannou známkou a které často není shodné s označením obchodní firmy. Může být marketingovou strategií podnikatele zdůraznil při svých prezentacích jméno výrobku a nikoliv svou obchodní firmu, např. v situaci širokého výrobního spektra je možno se sponzorováním určitého typu pořadu zaměřit na určitý typ výrobku, aby tím podnikatel dal veřejnosti najevo jeho existenci. Je proto zcela v souladu se zákonem sponzorovi takovou volbu umožnit. Stejně tak lze logicky očekávat, že podnikatel bude chtít svůj výrobek či svou obchodní firmu spojit s konkrétním slovním spojením, které by jeho osobně či jeho produkt co nejlépe charakterizovalo. Takové slovní spojení může, ale nemusí, být předmětem známkoprávní ochrany. S ohledem na výše uvedené je nezbytné vyřešit zásadní otázku, a to, jakým způsobem může konkrétně vypadat sponzorský vzkaz (spot), který bude v souladu se zákonem o vysílání. Jak již bylo řečeno, takový spot může ve svém důsledku obsahovat reklamní sdělení v širším slova smyslu, tj. sdělení veřejně propagující obchodní firmu, výrobek, zboží či službu, a dále i slogan, tj. určité slovní spojení charakterizující podnikatele či jeho výrobek, zboží nebo službu. Dále musí takový sponzorský vzkaz dostát všem pravidlům stanoveným v ust. § 53 zákona o vysílání a rovněž v ust. § 48 odst. 1 až 3 citovaného zákona. V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že základním účelem sponzorování je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwill). Tento účel proto musí sloužit jako odlišující kritérium pro reklamu a sponzorování, protože pokud by sponzorský vzkaz vybízel ke koupi určitého výrobku podnikatele, nejednalo by se již o sponzorský vzkaz, nýbrž o reklamu. Sponzorováním si tak sponzor vytváří goodwill, povědomí u diváka, prezentuje svou existenci, předmět činnosti a výsledek tohoto předmětu, aby ho následně reklamou přesvědčil ke koupi tohoto konkrétního výrobku. Tento závěr je plně
pokračování
4
7 Ca 334/2008
akceptovatelný i ve smyslu Směrnice Rady 89/552/EHS z 3. 10. 1989 o koordinaci některých zákonných ustanoveni předpisů či administrativních postupů členských států týkajících se výkonu činností souvisejících s televizním vysíláním ve znění směrnice 97/36/ES Evropského parlamentu a Rady z 30. 6. 1997, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, jež ve svém cl. 1 písm. e) rozumí sponzorováním jakýkoli příspěvek poskytnutý veřejným nebo soukromým subjektem, který se nezabývá činnostmi v oblasti televizního vysílání či produkce audiovizuálních děl, na financování televizních pořadů s cílem propagovat vlastní jméno, obchodní značku, pověst a postavení, činnost či výrobky. Klasickým příkladem sponzorského vzkazu vytvořeného podle zákona o vysílání tak bude grafická prezentace loga sponzora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakterizujícím sponzora Či výrobek, spíše statického charakteru, s uvedením, že se jedná o sponzora konkrétního pořadu. V žádném případě však nemůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčit diváka ke koupi určitého výrobku zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými výrobky či nějaký reklamní příběh, tj. dynamický charakter vysílaného sdělení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9.11.2006. čj. 7 As 75/2005-57 a ze dne 30.11.2006, čj. 7 As 85/2005-74)." Žalovaná dospěla k závěru, že spot naplňuje znaky reklamy, neboť spot upozorňuje diváka na existenci aut zn. Subaru, konkrétně produktu Boxer Diesel. Společnost Subaru tak veřejně oznámila za úplatu informaci o svém produktu, jež je určená k podpoře jeho prodeje, eventuelně zvýšení povědomí o jeho internetových stránkách. Paradoxně lze takto žalovanou vymezený skutkový stav, kromě tvrzení, že informace je určena k podpoře prodeje produktu, podřadit právě pod pojem sponzorování a ne pod pojem reklama. Právě tvrzení o podpoře prodeje žalovaná nijak blíže neodůvodnila, není tedy zřejmé, jakými úvahami dospěla k závěru, že odvysílání spotu vybízelo k nákupu daného produktu. Odlišující kriteria, která soud uvedl výše, byla žalovanou zcela pominuta. Žalovaná se nezabývala otázkou, zdali spot zdůrazňuje kvality výrobku, porovnává je s jinými výrobky Či se jinak vymezuje vůči konkurenci nebo může mít vliv na výběr výrobku divákem v postavení spotřebitele. Žalovaná ani nepostavila najisto, jakého produktu se měla podpora prodeje týkat. Výrobcem vozidel automobilů zn. Subaru není společnost Subaru, jak uvádí žalovaná, nýbrž Fuji Heavy Industries, Ltd. Pokud žalovaná dále uvedla, že divák byl upozorněn na existenci produktu Boxer Diesel s rozšiřující informací, jak auto vypadá, je nutné brát do úvahy, že produkt Boxer Diesel není automobilem, nýbrž motorem do různých automobilů zn. Subaru montovaným, stěží tedy mohl být tento motor prezentován s rozšiřující informací o tom jak auto vypadá, přitom typ vozidla zobrazeného ve spotu žalovaná v rozhodnutí neuvedla. Žalovaná nedostatečně zabývala tím, co je odvysílaným spotem navenek sdělováno, tedy zdali je spot vybízením ke koupi určitého výrobku či sdělením, kterým dává výrobce najevo existenci nového výrobku. Z uvedených důvodů je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jde-li o další spornou otázku, která byla v řízení řešena, a to zdali lze sponzorovat reklamní znělku či nikoliv, soud pro úplnost nad rámec věci uvádí, že není její zodpovězení relevantní pro posouzení naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu. Předně nelze, jak to učinila žalovaná, odvozovat ze skutečnosti, že znělka není pořadem a nelze j i sponzorovat, že spot označený jako sponzorování reklamní znělky, je automaticky reklamou. Definice reklamy je uvedena v zákoně, a zdali je spot reklamou - tedy v dané věci otázku rozhodující - je možné zodpovědět pouze podřazením skutkového stavu pod tuto definici, nikoliv s odkazem na pořad, který měl být spotem sponzorován. I kdyby nebylo možné reklamní znělku sponzorovat, nemá to vliv na obsah posuzovaného spotu. V rozporu se
pokračování
5
7 Ca 334/2008
zákonem tedy žalovaná hodnotila skutečnosti, které zákon pro určení, zdali se jedná o reklamu, za rozhodné nepovažuje. Pokud by došlo ke sponzorování pořadu, který sponzorovat nelze, bylo namístě zahájit řízem pro porušení ust. § 53 zákona. Pokud však měla žalovaná spot za reklamu a nikoliv za sponzorský vzkaz, není zřejmé, proč se zabývala ustanovením § 53 odst. 2 zákona, který se reklamy netýká. Rozhodnutí žalované je zvýše uvedených důvodů pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné a soud je proto podle § 76 odst. 1 písm. a), odst. 3 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč za zaplacený soudní poplatek. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud.
V Praze dne 9. září 2009 Mgr. Aleš Sabol, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Z. Chvojková
