Číslo jednací:
lOCa 17/2009 - 44 URAD RADY
1
pro rozhlasové a televizní vysílání
g°f
L0
1 2 -10- 2009
Počet listů:
„X
Číslo jednací:
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ludmily Sandnerové ve věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Skřetova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného sp.zn. 2008/867/FOL/ČTV, č.j. FOL/7567/08, ze dne 26.8.2008,
takto: I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 26.8.2008 č.j. FOL/7567/08, sp.zn. 2008/867/FOL/ČTV, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč, a to do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení ve výroku uvedeného rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jako „žalovaná" nebo „Rada"), kterým byla žalobkyni udělena pokuta ve výši 50.000,- Kč za nedodržení povinnosti dle § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákon"), kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že v označení sponzora pořadu „Letuska.cz, sponzor pořadu" mutace 4, s premiérou vysílání dne 15.3.2008 v 13:20:16 hodin na programu ČT 1 nebyl identifikován sponzor, neboť pokud popsaný sponzorský vzkaz uvádí, že sponzorem je Letuska.cz, pak se tedy jedná fakticky o adresu
pokračování
2
webové stránky, a proto dle Rady sponzorský vzkaz postrádá sponzorského vzkazu, a to identifikaci sponzora.
lOCa 17/2009 nutnou součást obsahu
Žalobkyně s uvedeným hodnocením nesouhlasí, přičemž s poukazem na právní úpravu má za to, že zákonodárce měl ustanovením § 2 odst. 1 písm. s) zákona (pojem sponzorování) na mysli to, že divák musí především identifikovat sponzoring jako takový, a tudíž je třeba respektovat označení sponzorovaného pořadu bez dalšího i označením produktu nebo služeb sponzora včetně možnosti označení dalšími prvky, neboť zákon o vysílání v citovaném ustanovení jejich použití nezakazuje. Dále žalobkyně poukázala zejména na judikaturu Nejvyššího správního soudu ve věci označování sponzorů s tím, že tuto argumentaci použila i v průběhu správního řízení v rámci vyjádření kjeho zahájení. Žalobkyně je přesvědčena, že diváci byli jasně informováni o existenci dohody o sponzorství a odkázala na to, že tento její výklad koresponduje i se směrnicí 2007/65/ES o audiovizuálních mediálních službách, která je dle žalobkyně závazná pro právní řád České republiky, byť bude teprve transponována do českého právního řádu. Dále žalobkyně odkázala na závěry uvedené v odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze v jiné věci, kdy tento soud vyslovil, že názor, že sponzorský vzkaz musí nutně obsahovat údaj uvádějící název osoby, která sponzorský příspěvek poskytla, nemá oporu v ust. § 53 odst. 1 zákona. V daném případě potom žalobkyně rovněž poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vyslovený názor, že je třeba respektovat označení sponzorovaného pořadu i dalšími prvky, neboť zákon o vysílání jejich použití nezakazuje. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že jako ochranná známka je registrováno slovní spojení „Letuška" a vlastníkem této ochranné známky je rovněž společnost sponzora. Žalobkyně tak má za to, že v daném případě spot splňuje požadavky zákona v takové podobě, v jaké byl odvysílán, ze strany žalobkyně tedy nedošlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu, za který jí byla pokuta uložena. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že z ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. jasně plyne, že divák by měl vědět, že pořad je sponzorovaný, a rovněž by mu měla být poskytnuta i informace, kdo je konkrétním sponzorem. Sponzor má být potom podle žalované identifikován jako konkrétní (fyzická nebo právnická) osoba bez toho, aby příjemce sdělení musel na základě nekompletních údajů dohledávat, kdo je skutečných sponzorem. To neznamená, že by vedle označení sponzora nemohl být uveden jeho výrobek nebo služby. Z dikce předmětného ustanovení jasně podle žalované vyplývá povinnost označení sponzora, uvedení webové stránky je podle žalované informací nedostatečnou a neinformuje diváka bez dalšího o osobě sponzora. Pokud jde o námitku žalobkyně, v níž odkazovala na transpozici směrnice 2007/65/ES, tato směrnice zatím nebyla transponována do právního řádu, platí tedy úprava zákona o vysílání.
Z předloženého správního spisu soud zjistil, že Rada svým rozhodnutím ze dne 3.6.2008 zahájila se žalobcem správní řízení z moci úřední pro možné porušení § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se mohla žalobkyně dopustit tím, že v označení sponzora Letuska.cz, sponzor pořadu, mutace 4 dne 15.3.2008 ve 13:20:16 hodin na programu ČT 1 nebyl identifikován sponzor. K zahájenému řízení se vyjádřil účastník řízení (žalobkyně) písemným podáním ze dne 8.7.2008, v němž obdobně jako v žalobě nesouhlasil s tím, že by mohlo dojít k porušení povinnosti provozovatele televizního vysílání dle citovaného ustanovení zákona. Pokud jde o samotné napadené rozhodnutí, Rada tímto rozhodnutím uložila žalobkyni pokutu ve výši 50.000,- Kč za porušení § 53 odst. 1 zákona o vysílání, neboť
pokračování
3
lOCa 17/2009
v označení sponzora Letuska.cz, sponzor pořadu, mutace 4 odvysílané premiérově dne 15.3.2008 ve 13:20:16 hodin na programu ČT 1 nebyl identifikován sponzor. Dále Rada uložila uhradit paušální částku nákladů správního řízení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že Rada při posuzování předmětného pořadu dospěla k závěru, že došlo k porušení povinnosti provozovatele vysílání stanovené v § 53 odst. 1 zákona, neboť dotyčné ustanovení jasně říká, jakým způsobem má být sponzor identifikován a identifikaci prostřednictvím www stránek zákon neuvádí. Způsoby identifikace sponzora tak jsou v zákoně uvedeny tak, aby si zadavatel sponzorského odkazu vybral, jakým způsobem chce být identifikován, přičemž nejde o výčet demonstrativní, ale o výčet taxativní. Zákon přitom nezakazuje ve sponzorském odkazu uvést www stránky sponzora, ale je nevyhnutelné, aby se v odkazu identifikoval také sponzor samotný, tedy osoba (právnická či fyzická), která sponzorský vzkaz objednala a zaplatila. Rada má tudíž za to, že identifikace sponzorského spotu jen www stránkami dotyčné společnosti (sponzora) jednoznačně neidentifikuje sponzora. Je v souladu s veřejným zájmem, aby divák věděl, že sponzorovaný pořad je sponzorovaný, ale zároveň mu má být poskytnuta i informace, kdo konkrétním sponzorem je, tj. kdo poskytl příspěvek k financování pořadu. Rada potom daný sponzorský vzkaz vyhodnotila z uvedených hledisek a dospěla k závěr, že došlo k porušení zákona, a proto udělila sankci. Dále odůvodnění obsahuje výčet kritérií a jejich hodnocení z hlediska výše uložené pokuty žalobkyni. Součástí spisového materiálu je rovněž C D se zvukově obrazovým záznamem předmětného sponzorského vzkazu. Soud ve věci nařídil jednání, při němž účastníci v zásadě setrvali na svých předchozích vyjádřeních a stanoviscích, soud při jednání provedl důkaz jednak správním spisem a dále provedl důkaz i výpisem z databáze ochranných známek k č. OZ 266569 a internetovou prezentací webových stránek dotyčného sponzora (společnosti Asiana s.r.o.). Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jimiž je soud vázán (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.), přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového vysílání, ve znění pozdějších předpisů, je provozovatel vysílání povinen označit každý pořad sponzorovaný zcela nebo zčásti zejména na jeho začátku nebo na jeho konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Podle § 2 odst. 1 písm. s) zákona se sponzorováním rozumí jakýkoliv příspěvek poskytnutý fyzickou nebo právnickou osobou, která neprovozuje televizní vysílání nebo produkci audiovizuálních děl, k přímému nebo nepřímému financování rozhlasových nebo televizních pořadů za účelem propagace jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) nebo ochranné známky, sponzora nebo jeho služby, výrobků nebo jiných výkonů.
Městský soud posoudil věc takto:
pokračování
4
lOCa 17/2009
Stěžejní a jedinou žalobní námitkou je především samotné posouzení, zda předmětným odvysílaným sponzorským vzkazem došlo k porušení ustanovení § 53 odst. 1 zákona či nikoliv. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Rada se s námitkami shodného obsahu zabývala již v napadeném rozhodnutí, přičemž dospěla k závěru, že sice označení sponzora může obsahovat i prezentaci jednotlivých výrobků nebo služeb, je-li však provozovatel vysílání povinen označit každý pořad sponzorovaný zčásti či zcela obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou či známkou služeb identifikující sponzora, pak podle Rady musí být z označení sponzora zřejmé, kdo (která konkrétní osoba) poskytl příspěvek k financování pořadu, přičemž je možné, aby právnická osoba zvolila buď firmu, tedy její název nebo pokud má registrovanou ochrannou známku firmy nebo má-li součástí své firmy obrazový symbol (logo), event. známku služeb, neboť divák m á právo vědět, kde se podílel na financování pořadu. Obecně platí, že výše citovaná ustanovení zákona č. 231/2001 Sb. určují pravidla, která musí každý provozovatel rozhlasového a televizního vysílání při vysílání sponzorovaného pořadu dodržovat. Sponzorování má podle citovaného zákona dva definiční znaky. Existenci příspěvku na financování pořadů a účel vynaložení takového příspěvku, tj. propagace obchodní firmy, obrazového symbolu či ochranné známky. Dle soudu je především rozhodující, aby divák seznal v prvé řadě, že jde vůbec o pořad, který je sponzorován a rovněž, aby sponzorský vzkaz obsahoval takovou identifikaci sponzora, která jej identifikuje dostatečným způsobem. Výrazem této míry identifikace je především jeho nezaměnitelnost s jiným subjektem. Ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 9. 11. 2006, č. j . 7 As 76/2005 - 105, www.nssoud.cz) je třeba uvést, že účelem sponzorování není jen pouhá propagace jména či obchodní firmy sponzora, nýbrž i jeho výrobků. Důležitým argumentem svědčícím pro tento závěr je samotný zákonný text, neboť ve sféře veřejného práva může státní moc uplatňovat regulaci pouze v mezích a v takovém rozsahu, jež připouští zákon. Zákon č. 231/2001 Sb. v žádném svém ustanovení nevymezuje sponzorování tak, že by jeho součástí nemohlo být i reklamní sdělení dotýkající se propagace výrobků sponzora. S odkazem na dřívější rozhodnutí v obdobných věcech (viz např. rozsudek Nej vyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2006, č. j . 7 As 79/2005 - 81, www.nssoud.cz) Nej vyšší správní soud poukázal rovněž na to, že v ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. je provozovateli vysílání stanovena povinnost upozornit diváka, že sleduje sponzorovaný pořad, a to tím, že jej jako sponzorovaný označí zejména na začátku či na konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Zákon však nijak konkrétněji nevymezuje, jak má toto označení vypadat. Děje se tak prostřednictvím tzv. sponzorského vzkazu či spotu. Obsah sponzorského vzkazu může být tvořen nejenom obchodní firmou, logem, ochrannou známkou, známkou služeb identifikující sponzora, ale i dalšími prvky, neboť zákon v citovaném ustanovení jejich použití nezakazuje. Obsahem sponzorského vzkazu tak nemusí být jen obchodní firma, tj. název, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku, nýbrž i označení jeho výrobků, které má chráněné ochrannou známkou a které často není shodné s označením obchodní firmy. Může být marketingovou strategií podnikatele zdůraznit při svých prezentacích jméno výrobku a nikoliv svou obchodní firmu, např. v situaci širokého výrobního spektra je možno se sponzorováním určitého typu pořadu zaměřit na určitý typ výrobku, aby tím podnikatel dal veřejnosti najevo svou existenci. Je proto zcela v souladu se zákonem umožnit sponzorovi takovou volbu. Stejně tak lze logicky očekávat, že podnikatel bude chtít svůj výrobek či svou obchodní firmu
pokračování
5
lOCa 17/2009
spojit s konkrétním slovním spojením, které by jeho osobně či jeho produkt co nejlépe charakterizovalo. Takové slovní spojení může, ale nemusí být předmětem známkoprávní ochrany. Tento závěr je nutno přijmout z toho důvodu, že kdyby bylo umožněno prezentovat výrobek či obchodní firmu pouze sloganem chráněným ochrannou známkou, dalo by se toto omezení ve svém důsledku obcházet registrací veškerých takových slovních spojení u Úřadu průmyslového vlastnictví, kdy však takový postup není žádoucí, neboť povinnosti právnickým či fyzickým osobám musí být stanoveny tak, aby je bylo možno jednoznačně a jasně interpretovat a aby nebylo možné jejich obcházení jiným způsobem. Obecně je tedy možno konstatovat, že sponzorováním si sponzor vytváří „goodwiH", povědomí u diváka, kdy prezentuje svou existenci, předmět své činnosti a výsledek tohoto předmětu, aby ho následně reklamou přesvědčil ke koupi konkrétního výrobku či služby. Takový závěr je dle výše označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu plně v souladu i se Směrnicí Rady 89/552/EHS z 3. 10. 1989, o koordinaci některých zákonných ustanovení, předpisů či administrativních postupů členských států týkajících se výkonu činností souvisejících s televizním vysíláním ve znění směrnice 97/36/ES Evropského parlamentu a Rady z 30. 6. 1997, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, jež ve svém 51. 1 písm. e) rozumí sponzorováním jakýkoli příspěvek poskytnutý veřejným nebo soukromým subjektem, který se nezabývá činnostmi v oblasti televizního vysílání či produkce audiovizuálních děl, na financování televizních pořadů s cílem propagovat vlastní jméno, obchodní značku, pověst a postavení, činnost či výrobky. Klasickým příkladem sponzorského vzkazu vytvořeného podle zákona o vysílání tak bude grafická prezentace loga sponzora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakterizujícím sponzora či výrobek, spíše statického charakteru, s uvedením, že se jedná o sponzora konkrétního pořadu. V žádném případě však nemůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčit diváka ke koupi určitého výrobku zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými výrobky či nějaký reklamní příběh, tj. dynamický charakter vysílaného sdělení.
Pokud potom bylo ve vztahu k posuzované věci v řízení prokázáno, že předmětný sponzorský vzkaz obsahoval odkaz na webové stránky sponzora, kterým byla společnost Asiana s.r.o., přičemž šlo o webové stránky s označením Letuska.cz, a rovněž bylo prokázáno a nesporné, že samotné slovní označení LETUŠKA (tedy byť bez národní domény .CZ) je registrovanou slovní ochrannou známkou, jejímž vlastníkem je právě sponzor daného pořadu (Asiana s.r.o.), přičemž Rada v daném případě postavila své rozhodnutí na tom, že sponzor musí být ve sponzorském vzkazu označen uvedením právnické či fyzické osoby, která příspěvek poskytla, pak Městský soud v Praze s ohledem na výše rozvedené závěry má za to, že takový výklad ust. § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. a závěr z něho dovozovaný Radou nemůže obstát. Je totiž nesporné, že sponzor se v případě předmětného televizního spotu prezentoval prostřednictvím označení svých internetových stránek, tedy zvolil svou marketingovou strategii, kdy se divácké veřejnosti prezentuje označením a názvem svých webových stránek (domény), na nichž (jejichž prostřednictvím) prezentuje svou podnikatelskou činnost, přičemž je zároveň vlastníkem ochranné známky LETUŠKA, a je tedy zřejmé, že cílem prezentace těchto webových stránek (domény Letuska.cz) je ve vztahu k tomuto chráněnému označení vytvoření dobré pověsti sponzora a jeho služeb. Jak bylo již uvedeno výše, sponzor ke své prezentaci může užít nejen jméno a příjmení fyzické osoby či název právnické osoby, pod kterým je jako podnikatel zapsán v obchodním rejstříku (obchodní firmu), ale může v souladu s dikcí citovaného ustanovení použít i obrazového symbolu (loga) nebo i ochranné známky sponzora nebo jeho službvC!), popřípadě tedy i jiný výrazový prostředek, který je způsobilý jej
pokračování
6
lOCa 17/2009
(sponzora) identifikovat a odlišit jeho samotného nebo jeho výrobky či služby od výrobků nebo služeb jiné osoby, což je stěžejním záměrem a cílem sponzorského vzkazu (dostat se prostřednictvím sponzorského vzkazu do povědomí zákazníků). Pokud potom sponzor namísto užití své obchodní firmy, tzn. názvu, pod kterým je zapsán v obchodním rejstříku, užije vlastní chráněnou ochrannou známku, pak je nutno vzít v úvahu, že rozlišovací způsobilost (neboli odlišení se od výrobků či služeb ostatních na trhu) je jednou ze základních vlastností ochranné známky, přičemž její prezentace přispívá k informování veřejnosti o jejím vlastníkovi, o jeho výrobcích či službách. Jde tedy stále o součást budování goodwillu firmy (funkce propagační). Nelze tedy pochybovat o tom, že právě webové stránky jako produkt sponzora (platforma prezentace a propagace jeho činnosti), umožňují poskytnout neomezenému počtu adresátů informace, na jejichž rozšíření a propagaci má sponzor pořadu eminentní zájem a mohou výrazně přispět k vytvoření povědomí existence sponzora potažmo předmětu jeho činnosti, a to prostřednictvím chráněného označení Letuška. Městský soud v Praze má za to, že označení sponzora v uvedeném ustanovení zákona č. 231/2001 Sb. není nijak blíže vymezeno a sponzorem zvolená forma prezentace jej v daném případě právě prostřednictvím prezentace jím vlastněné ochranné známky může dostatečně identifikovat, neboť tato forma prezentace poskytuje adresátovi sponzorského spotu dostatečnou informaci o sponzorovi prostřednictvím jeho webu, čímž napomáhá vytváření jeho dobré pověsti, a to navzdory tomu, že divák se v danou chvíli z dotyčného spotu nedozví, že skutečnou firmou sponzora (název zapsaný v obchodním rejstříku) je Asiana s.r.o.. Pokud jde o námitku směřující proti závěru Rady, že divák má být chráněn a má mu být dána informace, kdo a jaký pořad sponzoruje, a že by divák měl seznat, že konkrétní osoba fyzická či právnická finanční příspěvek poskytuje, pak divák má právo na znalost o souvislostech mezi sponzorováním a sponzory, a je tudíž nutné znát obchodní zdroj, ze kterého přicházejí finanční prostředky, ale pokud divák produkty či služby dotyčného sponzora nezná, pak tím spíše nebude znát ani jejich původ či samotného původce. Protože soud dospěl k závěru, že předmětným sponzorským vzkazem nedošlo k naplnění skutkové podstaty ust. § 53 odst.l zákona č. 231/2001 Sb., soud žalobou napadené rozhodnutí pro jeho nezákonnost zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s.. Pro úplnost soud uvádí, že z výše popsaných důvodů nebylo na místě se zabývat výší uložené pokuty.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má účastník, který má ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V daném případě soud úspěšnému žalobci přiznal náhradu těchto nákladů, které tvoří zaplacený soudní poplatek 2.000,- Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí 1 z e podat ve lhůtě dvou (2) týdnů po doručení rozhodnutí kasační stížnost za podmínek § 102 a násl. s.ř.s., a to kNejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení.
7
lOCa 17/2009
Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná, nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 10. září 2009
Mgr. Jana Brothánková, v.r. předsedkyně senátu
