1Co 89/2011-402
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě sloţeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Táni Šimečkové v právní věci ţalobců a) Tomáše MXXXXXX, nar. XXXXXXXXX, b) nezl. Jakuba MXXXXXX, nar. XXXXXXXXX, oba bytem XXXXXX, XXX XXXXXXX c) Milady SXXXXXXX, nar. XXXXXXXXX a d) Karla SXXXXX, nar. XXXXXXXX, oba bytem XXXXXX, XXXXXXXXX X, zastoupených Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bašty 2, proti ţalované M-VIA NOVA spol. s r.o., se sídlem Zábřeh, Školská 307/4, IČ 47681373, zastoupené Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem Zábřeh, Postřelmovská 6, o ochranu osobnosti, k odvolání ţalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2011, č.j. 23C 60/2005-354,
takto:
I.
Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
II.
Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
pokračování
-2-
1 Co 89/2011
Odůvodnění: Krajský soud rozhodl o uplatněném právu na ochranu osobnosti tak, ţe ţalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč pro kaţdého z ţalobců zamítl a nepřiznal ţalované ani státu právo na náhradu nákladů řízení. Ţalobci se ţalobou podanou u soudu dne 5.1.2005 domáhali vůči ţalované ochrany osobnosti s náhradou nemajetkové újmy za zásah do soukromí a do práva na rodinný ţivot s tvrzením, ţe dne XXXXXXXX ve zdravotnickém zařízení ţalované porodila Milada MXXXXXXX, nar. XXXXXXXX – manţelka ţalobce a) a dcera ţalobců c) a d) - nezl. Jakuba MXXXXX, ţalobce b), s tím ţe při ošetřování Milady MXXXXXXX nebyl dodrţen správný postup a v důsledku tohoto nesprávného léčebného postupu dne XXXXXXXXXX Milada MXXXXXXX zemřela. Krajský soud zjistil, ţe bezprostřední příčinou úmrtí byla masivní vzduchová embolizace pravého srdce, coţ je stav neslučitelný se ţivotem. Tomuto stavu předcházela těţká porucha krevní sráţlivosti na základě embolizace plodovou vodou, vzniklé během zcela fyziologického porodu. Při vzniku této komplikace dochází aţ v 80% případů k úmrtí pacienta (odborný odhad). Šance Milady MXXXXXX na přeţití byla minimální, při těchto komplikacích je v mnoha případech smrt neodvratná i při poskytnutí nejvyšší moţné péče. Soud prvního stupně ovšem zjistil, ţe léčebný postup ţalované při porodu Milady MXXXXXX, zejména pokud jde o poporodní péči, jevil v mnoha aspektech závaţné nedostatky. Tato pochybení ţalované spočívala zejména v ukončení rizikového těhotenství na porodnici nejniţšího typu bez laboratorního zázemí a zázemí krevní banky, promeškání doby, kdy bylo moţné pacientku přeloţit na zdravotnické pracoviště vyššího typu při podcenění prvních příznaků poporodního krvácení, pacientce nebyla poskytnuta odpovídající léčba rozvíjejícího se syndromu diseminované intravaskulární koagulace (dále syndrom DIC) v období od zjištění poporodního krvácení a vyloučení jeho porodnické příčiny revizí dutiny děloţní do příchodu anesteziologa MUDr. MXXXXX. Pochybením byla také nedostupnost výsledků laboratorního vyšetření krevní sráţlivosti a krevního obrazu, které by umoţnily lékařům cílené zaměření léčby pacientky a fatální neschopnost zdravotnického zařízení, které deklaruje zajištění nepřetrţitého provozu, zajistit odpovídající laboratorní transfúziologické zázemí společně s nedostupností akutní konziliární sluţby anesteziologa, hematologa nebo internisty s II. atestací z vnitřního lékařství a nedostupností jednotky intenzivní péče s moţností zajištění a monitorování vitálních funkcí pacientky. Přes tyto skutečnosti ale soud z provedených důkazů, zejména ze znaleckého dokazování, učinil závěr, ţe uvedené chyby v léčebném postupu neovlivnily nepříznivý výsledek léčebné péče a nejsou v přímé a kauzální souvislosti se smrtí Milady MXXXXXXXX, tedy embolií plodovou vodou; tato pochybení ţalované znamenala ztrátu šance na přeţití v rozsahu 20%. Jsa vázán kasačními pokyny, ţe pochybením v léčbě Milady MXXXXXXXX ztratila pacientka určitou šanci na přeţití a v tom je příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem (nesprávným postupem ţalovaného s následkem smrti pacientky) a
pokračování
-3-
1 Co 89/2011
následkem (neodvratným zásahem do soukromí ţalobců a do práva na jejich rodinný ţivot s manţelkou, dcerou a matkou), zabýval se soud prvního stupně otázkou, zda zjištěná míra ztráty šancí na přeţití zakládá ţalobou předpokládaný odpovědnostní vztah a vznik práva na poţadovanou satisfakci. V tomto směru krajský soud učinil po obšírném rozboru zjištěného skutkového stavu, zákonné úpravy a judikatury, včetně zahraniční, závěr, ţe ke vzniku odpovědnosti ţalovaného za vzniklý následek a ke vzniku práva ochranu osobnost pouţitím občanskoprávních sankcí podle ustanovení § 13 obč. zák. mohlo dojít pouze na základě prokázané pravděpodobnosti podílu pochybení ţalované na ztrátě šance pacientky přeţít v rozsahu převyšujícím 50%. S ohledem na 20% šanci pacientky na přeţití krajský soud dospívá k závěru, ţe tato šance byla natolik nízká, ţe její ztráta nezakládá odpovědnost ţalované, a není proto dána příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem (nesprávným postupem ţalované s následkem smrti pacientky) a následkem (neodvratným zásahem do soukromí ţalobců, jako je jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti podle ustanovení § 11 a násl. obč. zák. Na tomto podkladě povaţoval soud další znalecké dokazování a důkaz schvalovacím dokumentem o registraci ţalované za nadbytečné. Proti rozsudku krajského soudu podali ţalobci včasné odvolání, ve kterém namítali, ţe soud 1. stupně nedbal kasačních pokynů odvolacího soudu , podle nichţ bylo úkolem zváţit případné doplnění řízení vyhodnotit zákonné předpoklady pro vznik práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích a výši této náhrady určit. Namísto toho krajský soud hodnotil samotné předpoklady pro vznik práva na uţití sankcí k ochraně osobnostní sféry fyzické osoby a učinil závěr, ţe pro vznik odpovědnosti postačí prokázat tvrzenou skutečnost jako pravděpodobnou alespoň na 51 % . S tím ţalobci nesouhlasili a poukazovali na odbornou literaturu ( Dostál O. - Náhrada škody způsobená lékařským zákrokem - základní pravidla a problémy) či na materiál z 16. lékařského kongresu v srpnu 2006 ve Francii, z něhoţ se podává střet doktríny „všechno nebo nic“ a doktríny „ztráta šance“, přičemţ je zde řešený konkrétní případ s prokázanou ztrátou šance na přeţití v rozsahu 30% se závěrem odškodnit poškozeného v rozsahu 30%. Ve vztahu k projednávané věci bylo doposud prokázána ztráta šance v rozsahu 20%, ovšem pokud by se celá věc probírala podrobněji, pak časovou posloupností, kde patrně v určitém okamţiku byla šance pí. MXXXXXXXX na přeţití 100% a postupem doby vlivem pochybení zdravotnického personálu se zmenšovala. Ţalobci zdůraznili, ţe jsou tzv. sekundárními oběťmi zásahu do práva na ochranu osobnosti, tíţí je smrt příbuzné, narušení obvyklého běhu rodinného ţivota a vědomí, ţe při péči o Miladu MXXXXXXXXX došlo k celé řadě pochybení. Namítli také vadu řízení spočívající v tom, ţe krajský soud neprovedl důkazy navrhované v řízení, zejména v rámci jednání dne 13. ledna 2011 a ţe se nevypořádal s argumentací ţalobců (zde odkázali na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 403/03). Ţalobce proto navrhli napadený rozsudek změnit a ţalobě vyhovět nebo jej zrušit a věc vrátit soudu 1. stupně k dalšímu řízení.
pokračování
-4-
1 Co 89/2011
Ţalovaná nesouhlasila s odvolacími námitkami, ztotoţnila se s napadeným rozsudkem a navrhla jej jako věcně správný potvrdit. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, není-li dále stanoveno jinak, pouţije se občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 10. cit. zákona, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 2. cit. zákona, odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 7/2009 Sb. nabyla účinnosti 1.7.2009, novela o.s.ř. provedená zákonem č. 59/2005 Sb. nabyla účinnosti 1.4.2005, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 13. ledna 2011, avšak po řízení provedeném podle procesních předpisů před novelou provedenou zákonnou č. 7/2009 Sb., proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění po novele provedené zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen o.s.ř.). Odvolací soud po zjištění, ţe odvolání ţalobce splňuje obecné náleţitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. a je podle obsahu odůvodněno relevantními odvolacími důvody uvedenými v ustanovení § 205 odst. 2, písm. c) (řízení je postiţeno jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), písm. d) (soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navrţené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností), a písm. g) (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci) o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu i jemu přecházející řízení a poté dospěl k závěru, ţe odvolání není důvodné.
pokračování
-5-
1 Co 89/2011
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tvrzenému porušení osobnostních práv ţalobců smrtí Milady MXXXXXXXX dne XXXXXXXXXX způsobené pochybením ţalované - podle zákona č. 40/1964 Sb., hlavy II., oddílu 1., § 11 aţ § 13 ve znění po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen obč. zák. Podle ustanovení § 11 obč. zák.fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména ţivota a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakoţ i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák.fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák.pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, ţe byla ve značné míře sníţena důstojnost fyzické osoby nebo její váţnost ve společnosti, má fyzická osoba téţ právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle ustanovení § 13 odst. 3 obč. zák.výši náhrady podle odst. 2 určí soud s přihlédnutím k závaţnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichţ k porušení práva došlo. Zákonným předpokladem vzniku práva na pouţití sankcí k ochraně osobnostní sféry fyzické osoby za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti je : 1) zásah do osobnostních práv fyzické osoby,který vyvolal nebo byl objektivně způsobilý vyvolat újmu spočívající buď v porušení nebo ohroţení osobnostních práv fyzické osoby, 2) protiprávní (neoprávněný) charakter tohoto zásahu, 3) příčinná souvislost mezi neoprávněným zásahem a zmíněnou újmou. Zákonným předpokladem vzniku práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák.je: 1) protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby, 2) sníţení důstojnosti a váţnosti fyzické osoby ve společnosti ve značné míře a 3) příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem do osobnostní sféry a sníţením důstojnosti a váţnosti fyzické osoby ve společnosti. Vzhledem k odvolacím námitkám se vrchní soud zabýval v prvé řadě námitkami procesního charakteru, ze kterých dominuje výhrada, ţe krajský soud neplnil důsledně kasační pokyny odvolacího soudu. S touto námitkou odvolací soud nesouhlasí. Vrchní soud ho ve svém kasačním rozhodnutí shrnul dosavadní skutkový stav věci a učinil závěr o tom, ţe mezi pochybeními ţalované a smrtí pacientky přímá
pokračování
-6-
1 Co 89/2011
příčinná souvislost zjištěna nebyla, avšak akcentoval vady při poskytování léčebné péče znamenající jistou ztrátu šance pacientky na přeţití s tím, ţe tyto okolnosti svědčí o příčinné souvislosti mezi protiprávním zásahem a jeho následkem. Odvolací soud ovšem nijak neuzavřel otázku, zda odpovědnostní vztah na tomto podkladě při zhruba pětinovém podílu ţalované na ztrátě šancí pacientky přeţít smrtelně váţnou, nebezpečnou a poměrně vzácnou zdravotní komplikaci mezi účastníky vznikl, a uţ vůbec neuzavřel otázku, zda tím byly splněny zákonné předpoklady pro vznik práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Proto nelze vytýkat krajskému soudu, pokud se splněním předpokladů pro vznik odpovědnosti za protiprávní zásah do osobnostních práv ţalobců důsledně a podrobně zabýval. Vytýkaná vada řízení proto nenastala. Krajský soud rovněţ neobdrţel závazné pokyny odvolacího soudu k doplnění řízení, přičemţ lze připustit, ţe přijaté právní závěry bylo moţné učinit na podkladě doposud zjištěného skutkového stavu a tyto právní závěry netrpí ţádnou vadou, jak bude rozebráno dále. Z těchto důvodů nebylo potřeba provádět další důkazy navrhované ţalobci, neboť pro právní závěry potřebné a nezbytné nebyly, zejména nebylo zapotřebí dále rozšiřovat znalecké dokazování. Krajský soud respektoval právní názor odvolacího soudu, ţe z hlediska odpovědnosti za výsledek poskytované zdravotnické péče je třeba zvaţovat i ty dílčí postupy a úkony, které nebyly učiněny „lege artis“ a u takových pochybení ţe je nutné zjistit a kvantifikovat jejich podíl na nepříznivém následku léčby a stanovit, zda ke ztrátě šance pacienta na přeţití došlo v souvislosti s postupem „ non lege artis". Soud 1. stupně rozebral velmi podrobně uvedenou problematiku, vzal v úvahu také nejnovější směry právní teorie i judikatury v tuzemsku i zahraničí a na jeho závěry, s nimiţ odvolací soud souhlasí, se odkazuje. Krajský soud srozumitelně vyloţil z jakých skutkových zjištění při svém hodnocení vycházel, proč má skutkové podklady za dostačující a jaké činí právní závěry o uplatněném právu. Nelze proto přisvědčit ţalobcům, ţe soud nesplnil povinnost vypořádat se s právní argumentací účastníka řízení, jak má na mysli ústavní nález I. ÚS 403/03. Protiprávním zásahem do osobnosti fyzické osoby je zpravidla smrt osoby blízké, k níţ došlo v důsledku postupu „non lege artis“. Není-li však mezi vadným postupem při léčení a smrtí pacienta dána přímá příčinná souvislost (příčina hlavní důleţitá, podstatná a značná), ale zdravotní péče vykazuje chyby a nedostatky, v důsledku kterých byla šance na přeţití pacientovi sníţena, je takový stav protiprávním, pokud postupem „non lege artis“ byla šance přeţít odňata v míře převaţující nad vývojem zdravotního stavu, který nebylo moţné řádným vyuţitím poznatků lékařské vědy ovlivnit. Lze jen zdůraznit, ţe ţalobcům se nepodařilo prokázat základní tvrzení, ţe ke smrti Milady MXXXXXXX došlo postupem v rozporu s poznatky lékařské vědy, neboť v řízení bylo zjištěno, ţe bezprostřední příčinou úmrtí byla masivní vzduchová embolizace pravého srdce v souvislosti s těţkou poruchou krevní sráţlivosti vzniklé na základě embolizace plodovou vodou a příčinou tohoto stavu nebyl postup „non lege artis“; tyto odborné závěry ţalobci nijak
pokračování
-7-
1 Co 89/2011
nevyvrátili ani nezpochybnili. Pokud jde o pochybení ţalované při poskytování léčebné péče pacientce MXXXXXXXX, tato pochybení sníţila či odňala pacientce šance na přeţití v rozsahu 20 %. I česká judikatura opouští nezbytnost prokázání stoprocentní příčinné souvislosti mezi škodným jednáním a jeho následkem jako jeden ze základních předpokladů pro vznik odpovědnosti, přesto ovšem tezi o nezbytnosti příčinné souvislosti mezi příčinou a následkem opustit nelze. Příčinná souvislost (nexus causalis) vyjadřuje vztah mezi příčinou a následkem, a to tak, ţe bez příčiny by následek nenastal buď vůbec, nebo by nenastal tak, jak nastal. Příčina je objektivní, je předpokladem vzniku odpovědnosti a k tomu musí splňovat dvě podmínky - musí být nutná a zároveň dostačující. Proto je moţné uvaţovat pouze o tom, do jaké míry pravděpodobnosti vztahu příčiny a následku lze povaţovat příčinnou souvislost za existující a krajský soud správně učinil závěr, ţe musí jít o příčinu převaţující, příčinu, která přesahuje 50 % zmíněného vztahu. To ostatně koresponduje nejen s ústavními nálezy Ústavního soudu (např. jiţ zmiňovaný nález Ústavního soudu ČR č. I. US 1919/2008) ale také s konstantní judikaturou obecných soudů týkající se odpovědnosti za škodu v občanskoprávní nebo pracovněprávní oblasti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 25 Cdo 2142/2007, ze dne 30.7.2008 s právní větou: Protiprávní úkon nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, stačí, ţe je jednou z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, jenţ má být odškodněn, a to příčinou důleţitou, podstatnou a značnou. Rovněţ škodlivý následek nemusí vzniknout jen z jedné příčiny. Rozhodující je, zda – nebýt této skutečnosti – by ke škodě nedošlo, nebo naopak zda škodlivý následek by nastal i bez této skutečnosti). Zahraniční judikatura, zejména v zemích common law je nesourodá a rozporuplná, odráţí bouřlivý vývoj teorie „loss of chance“, tomu odpovídají i témata různých sympozií. Přesto však nelze pominout, ţe nejvyšší soudní instance UK – Sněmovna lordů zastává názor na nutnost prokázat příčinnou souvislost mezi jednáním a nastalou škodou na zdraví, tedy pravděpodobnější příčinu škodlivého následku přesahující 50% (rozhodnutí ve věci Gregg v. Scott [2005] UKHL). Odvolací soud proto souhlasí se závěrem krajského soudu, ţe není dána příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem (nesprávným postupem ţalovaného s následkem smrti pacientky) a následkem (neodvratným zásahem do soukromí ţalobců, coţ je jeden ze základních předpokladů vzniku občanskoprávních sankcí dle ustanovení § 13 obč. zák. Odvolací soud vnímá těţkou a bolestnou situaci ţalobců v důsledku smrti manţelky, matky a dcery ţalobců i okolnosti, které tragickou událost provázely. Přesto ale nesouhlasí s názorem, ţe „pokud by se celá věc probírala podrobněji, v časové posloupností, byla by v určitém okamţiku šance pí. MXXXXXXXX na přeţití 100% a postupem doby se vlivem pochybení zdravotnického personálu zmenšovala“. V rámci znaleckého dokazování totiţ byl zkoumán postup ţalované velmi podrobně a v detailních minutových časových úsecích, vývoj stavu pacientky byl posuzován jak z hlediska podkladů v dokumentaci, tak objektivně s ohledem na úroveň medicínských poznatků, v těchto relacích byla posuzována i pochybení při péči o Miladu MXXXXXXXXX. Ţalobci se mýlí, pokud za základ svých úvah berou
pokračování
-8-
1 Co 89/2011
hypotetický (časový) okamţik, kdy šance pí. MXXXXXXXX na přeţití byly 100%; kvantifikovat ztrátu šance na přeţití totiţ lze v časové souvislosti s pochybením v lékařské péči s přihlédnutím k aktuálnímu stavu pacienta. Takto znalec vývoj stavu Milady MXXXXXXXX posuzoval a stanovil šanci na přeţití pacientky, kterou však chybami ţalovaného ztratila (srovnej téţ rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 32 Cdo 192/2007, ze dne 26.3.2008 s právní větou: Příčinnou souvislost jako poměr příčiny a následku je nutno v případě působení více příčin (a z nich plynoucích následků) chápat jako zřetězení příčin a následků nejen v posloupnosti věcné, nýbrţ i posloupnosti časové.). Odvolací soud zde ţádné pochybení ať z hlediska zjišťování skutkového stavu věci nebo v postupu soudu neshledal. Z těchto důvodů byl rozsudek krajského soudu podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen. Ţalobci nebyli v řízení procesně úspěšní, náhradu nákladů řízení jim tedy nebylo moţné přiznat. V řízení ovšem byla zjištěna při poskytování péče značná pochybení ţalované, postoj ţalované rovněţ neodpovídal zjištěným nedostatkům, výsledek sporu závisel na znaleckém dokazování a na úvaze soudu, přiznání náhrady nákladů řízení ţalované by tak bylo nepřiměřenou tvrdostí vůči ţalobcům. Proto v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 a § 150 o.s.ř. nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána ţádnému z účastníků. Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pouze pokud na základě podaného dovolání dospěje dovolací soud k závěru, ţe napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1, písm. c) o.s.ř.).
V Olomouci dne 27. dubna 2011
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu
