17 Ad 1/2010 - 28
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Gottwaldem v právní věci žalobkyně E. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.10.2009 č.j.X, ve věci plného invalidního důchodu,
t a k t o:
I.
Žaloba se zamítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odův odně ní
Žalobkyně se žalobou podanou k soudu v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalované, kterým byla zamítnuta žalobkynina žádost o plný invalidní důchod. Namítá, že na její hlavní kardiologocké onemocnění nebyl při posouzení brán zřetel, navíc je nové hodnocení v rozporu
pokračování
-2-
17 Ad 1/2010
s předchozím, kdy pokles její soustavné výdělečné činnosti byl hodnocen 45% (nyní jen 40%). Ve vyjádření ošetřujícího kardiologa je jasně stanovená diagnóza i časově upřesněné a shrnuté ostatní interní potíže. Zdůrazňuje, že existují časté a dlouhé časové úseky, kdy zdravotní stav brání žalobkyni ve výdělečné činnosti, zcela ji upoutá na lůžko a žalobkyně je v této době odkázána na pomoc druhé osoby, a to i při běžných denních úkonech sebeobsluhy. Dále trpí žalobkyně též onkologickým onemocněním štítné žlázy, dále onemocněním gynekologickým a onemocněním pohybového ústrojí. Od r. 2007 je prakticky stále práce neschopná. Také má časté selhávání srdce. Přidalo se též onemocnění urologické přešlé do vleklého stadia. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. s.ř.s. v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s.ř.s.), tedy ke dni 30.10.2009. Provedeným dokazováním soud zjistil, že posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné při lékařské prohlídce dne 19.10.2009 míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně hodnotil podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění, konkrétně dle kapitoly IX, oddílu A, položky 1, písmene b) 40% a vyslovil, že žalobkyně není plně invalidní, když míra poklesu její soustavné výdělečné činnosti nedosahuje 66%. Pro přezkumné soudní řízení zdravotní stav žalobkyně a její dochovanou pracovní schopnost k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí posoudila dne 7.5.2010 Posudková komise MPSV ČR v Ostravě. Z posudku soud zjistil, že posudková komise došla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je stav zapříčiněný ischemickou chorobou srdeční s negativním koronografickým nálezem, oběhově NYHA II, což odpovídá dle příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. kapitole IX odd. A pol. 1 písm. b), kdy z rozmezí 30% - 45% komise stanovila 45% s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením – přetlakové chorobě III. stupně, netoxické strumě mnohauzlové, alimentární obezitě, bolestivému syndromu páteře bez kořenové symptomatologie, diabetu mellitus 2. typu na PAD, žilním městkům bérců. PK MPSV Ostrava se neztotožnila se závěrem ošetřujícího kardiologa o funkčním postižení NYHA III., a to s ohledem na ejekční frakce levé komory v hodnotě 50%. K námitkám žalobkyně byl 19.8.2010 zpracován i srovnávací posudek PK MPSV Brno, který se se shora uvedenými posudky PK MPSV Ostrava neztotožňuje. Tato posudková komise (PK MPSV Brno) došla k závěru, že ischemická choroba srdeční, která je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, je dle hodnocení funkčního postižení dle klasifikace NYHA a BNP na rozhraní II. a III. stupně, avšak funkční objektivizace postižení ergometrií, ECHOKG a opakovanou koronografií svědčí spíše pro nižší stupeň postižení. Hodnotila tak pokles soustavné výdělečné činnosti žalobkyně odlišně, a to podle příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kap. IX., odd. A, pol. 1 písm. c), a to v rámci stanoveného rozpětí 50% - 60% při dolní hranici, tj. 50%. V tomto hodnocení již bylo
pokračování
-3-
17 Ad 1/2010
přihlédnuto i ke všem dalším zdravotním postižením žalobkyně, přičemž pro vyšší hodnocení již nebyly shledány průkazné údaje ve zdravotnické dokumentaci. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%, nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. se při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. Podle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V projednávané věci jde o zamítnutí žádosti o dávku důchodového pojištění, podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu žalobkyně. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnce podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. posudková komise MPSV ČR, která je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Pokud posudek této posudkové komise splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, je zpravidla v přezkumném soudním řízení rozhodujícím důkazem. Soud proto při posouzení dochované pracovní schopnosti žalobkyně k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku PK MPSV Ostrava a ze srovnávacího posudku PK MPSV Brno. Tyto posudky podaly posudkové komise v řádném složení, stanoveném vyhláškou č. 182/1991 Sb. na základě zdravotní dokumentace žalobkyně a odborným členem posudkové komise byl též lékař odborný lékař internista a u srovnávacího posudku také
pokračování
-4-
17 Ad 1/2010
kardiolog. Při stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vycházely posudkové komise z ustanovení § 6 vyhlášky č. 284/1995 Sb. a určily jakými zdravotními postiženími žalobkyně trpí a tato postižení uvedly v diagnostickém souhrnu. Obě posudkové komise shodně dospěly k závěru, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je ischemická choroba srdeční a rozcházejí se jen marginálně (nepatrně a zejména nepodstatně) v závěru, zda se jedná o postižení ve stupni NYHA II. s ohledem na funkční objektivizaci (PK MPSV Ostrava) či na hranici NYHA II. a NYHA III. s funkční objektivizací svědčící spíše pro nižší stupeň (PK MPSV Brno). Za tohoto stavu považuje soud i s ohledem na diagnózu ošetřujícího kardiologa (NYHA IIII.) za přesvědčivé hodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně provedené PK MPSV Brno podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění, kapitoly IX, oddílu A, položky 1, písm. c), ovšem na dolní hranici rozmezí, tj. 50%, a to i s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením žalobkyně. Tato položka je určena pro ischemickou chorobu srdeční s poklesem výkonu při středně těžkém zatížení – chůze rychlostí 3-4 km/h, lehká tělesná práce, VO2 max. dle Webera 10-15 ml/kg/min., 2-5 METs dle Goldmana, při zátěžovém testu výkon 0,5-1,0 W/kg, ejekční frakce 30-40% , NYHA III., CCSC III.). Toto hodnocení není v rozporu s diagnostikou onemocnění, jak jej provedl ošetřující kardiolog (NYHA III.), odpovídá však současně též zjištěným hodnotám ejekční frakce u žalobkyně – max. 70%, min. 50% [a to dlouhodobě od 10/1995 dosud (hospitalizace ve FN Ostrava v 10/1995 – 60%, nález kardiologa FN Ostrava z 5/2004 – 70%, hospitalizace v Nemocnici Havířov ve 12/2007 – 60%, ECHOKG z 22.8.2008 – 50%)]. Tyto hodnoty ejekční frakce by odpovídaly spíše hodnocení ještě nižšímu, pro žalobkyni z hlediska důchodu nepříznivějšímu, tj. takovému, jak bylo provedeno PK MPSV Ostrava, podle příl. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kap. IX., odd. A, pol. 1, písm. b), která toto hodnocení stanoví pro pro ischemickou chorobu srdeční s poklesem výkonu při obvyklém těžkém zatížení – chůze rychlostí 4-6 km/h, středně těžká tělesná práce, VO2 max. dle Webera 16-20 ml/kg/min., 5-7 METs dle Goldmana, při zátěžovém testu výkon 1-2 W/kg, ejekční frakce 40-50% , NYHA II., CCSC III.). Nelze však PK MPSV Brno namítat, zohledňuje-li takto i ostatní zdravotní postižení žalobkyně, přičemž respektuje i diagnostiku ošetřujícího kardiologa. Uvedená položka [kap. IX. odd. A pol. 1 písm. c)] udává možný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti 50% - 60%. PK MPSV Brno řádně a přesvědčivě, se závěry blížícími se závěrům PK MPSV Ostrava, řádně podepřenými argumentací o ejekční frakci, přesvědčivě odůvodnila, proč hodnotila pokles soustavné výdělečné činnosti žalobkyně na dolní hranici tohoto rozpětí, tj. 50%. Komise se řádně vypořádala též s dalšími onemocněními žalobkyně, které řádně zhodnotila (viz shora) a vyvodily z nich odpovídající závěry podstatné pro hodnocení poklesu soustavné výdělečné činnosti žalobkyně. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně ve výši 50% je nižší, než 66% a u žalobkyně se nejedná ani o zdravotní postižení podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Žalobkyně tak k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí v souhrnu nesplňovala podmínky plné invalidity,
pokračování
-5-
17 Ad 1/2010
jak jsou vymezeny ve výše citovaném ustanovení § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. Náklady řízení účastníkům přiznány nebyly, neboť žalobkyně v tomto řízení nebyla úspěšná a žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 1 a 2 soudního řádu správního). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu písemně dvojmo. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Krajský soud v Ostravě dne 10. listopadu 2010
Za správnost vyhotovení: Iva Charvátová
Mgr. Jiří Gottwald, v.r. samosoudce
