ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

50A 18/2016 – 67

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci navrhovatelů a) pro Humpolecko z. s., sídlem v Humpolci, Nádražní 998, b) Ing. Václava Kašpara, bytem Humpolec, Jiřická 1416, a c) Jaroslava Čecha, bytem Humpolec, Litochleby 781, všichni zast. Mgr. Pavlem Fryntou, advokátem v Praze 6, Břevnovská 433/12, proti odpůrci Městu Humpolec sídlem v Humpolci, Horní náměstí 300, zast. Mgr. Lukášem Rothanzlem, advokátem v Pardubicích, Teplého 2786, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2016/ZM, kterým se vydává územní plán Města Humpolec schválený usnesením zastupitelstva ze dne 24. 2. 2016 č. 203/9/ZM/2016, t a k t o : Návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2016/ZM, kterým se vydává územní plán Města Humpolec schválený usnesením zastupitelstva Města Humpolec č. 203/9/ZM/2016 ze dne 24. 2. 2016, se z a m í t á . Navrhovatelé jsou p o v i n n i zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení 16.667,15 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce odpůrce. O d ů v o d n ě n í: Návrhem doručeným dne 14. 6. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se navrhovatelé domáhají zrušení opatření obecné povahy č. 1/2016/ZM, kterým byl vydán územní plán Města Humpolec schválený usnesením zastupitelstva ze dne 24. 2. 2016 č. 203/9/ZM/2016.

Pokračování

-2-

50 A 18/2016

Navrhovatel spolek pro Humpolecko dovozuje svou aktivní procesní legitimaci ze skutečnosti, že je spolkem, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, tou se aktivně zabývá ve městě Humpolci a jeho okolí. Napadeným územním plánem byl zkrácen na svém právu na příznivé životní prostředí a na právu na spravedlivý proces. Aktivní legitimaci navrhovatelé Ing. Václav Kašpar a Jaroslav Čech dokládají vlastnictvím konkrétních nemovitostí v katastrálním území Humpolec, obec Humpolec. Pozemky navrhovatelů jsou přímo dotčeny vydáním územního plánu, čímž byli zkráceni na svých právech. Byli dotčeni na právu vlastnickém, na právu na příznivé životní prostředí, na právu na spravedlivý proces a právu mít možnost uplatňovat svá práva a oprávněné zájmy. Nezákonnost opatření je spatřována v tom, že Krajský úřad Kraje Vysočina nejprve požadoval zpracovat vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Takto vyjádřené stanovisko bylo po více jak dvou měsících Krajským úřadem Kraje Vysočina změněno tak, že zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí se nevyžaduje. To odporuje § 47 odst. 3 stavebního zákona, které stanoví 30 denní lhůtu pro dotčené orgány uplatnit své požadavky na obsah územního plánu. Vada spočívá v tom, že 30 denní lhůta nebyla dodržena, a proto nemělo být k takto vydanému druhému stanovisku přihlédnuto. Současně se poukazuje na to, že vyjádření se vztahuje k návrhu zadání územního plánu, které se však podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nevztahuje. Proto mělo být postupováno podle původního stanoviska požadujícího zpracování vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Přitom došlo k významným zásahům do životního prostředí mimo jiné přesunutím hlavního autobusového nádraží ve městě a určení nových rozsáhlých ploch pro výrobu a skladování v centru města. Vada územního plánu spočívá v tom, že nebylo zpracováno vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí, ač bylo dotčeným orgánem požadováno. Žalobce podotýká, že i kdyby nebylo požadováno zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí, musel by být vydán řádně odůvodněný závěr zjišťovacího řízení. Vadou napadeného územního plánu je nepřezkoumatelnost podkladů pro jeho vydání. Poukazuje se na judikaturu Nejvyššího správního soudu o požadavcích na stanoviska, jejichž obsah je závazný. Jsou-li stanoviska závazná, musí obsahovat náležitosti podle § 67 a 68 správního řádu, aby byla přezkoumatelná. Z tohoto pohledu je nepřezkoumatelné stanovisko Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru lesního a vodního hospodářství a zemědělství, jestliže neobsahuje žádný výrok a odůvodnění. Stejnou vadou trpí stanovisko Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina, územního odboru Pelhřimov, stanovisko Ministerstva dopravy, jemuž je vytýkáno, že absentuje výrok i odůvodnění a není zřejmé, jde-li o souhlasné či nesouhlasné stanovisko. To se vztahuje i k stanovisku podle zákona o drahách a o vnitrozemské plavbě. Nepřezkoumatelnými pro chybějící výrok a odůvodnění jsou stanoviska Městského úřadu Humpolec, odboru životního prostředí a památkové péče a Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a Vysočina. V důsledku nepřezkoumatelnosti těchto podkladů je nepřezkoumatelné i opatření obecné povahy, čímž bylo zasaženo do ústavních práv žalobce na spravedlivý proces, do práva na příznivé životní prostředí a do práva mít možnost uplatňovat práva a oprávněné zájmy podle správního řádu. Napadenému opatření je vytýkán chybný procesní postup před opakovaným veřejným projednáním, který spočívá v tom, že nebyla opatřena stanoviska příslušných orgánů státní správy, konkrétně orgánu ochrany přírody a krajiny podle § 45i zákona o ochraně přírody a

Pokračování

-3-

50 A 18/2016

krajiny a chybí stanovisko, zda upravený návrh má být posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí podle § 10i zákona EIA. Dalším procesním pochybením je pak skutečnost, že v oznámení o opakovaném veřejném projednání je uvedeno, že to se bude vztahovat pouze k těm částem návrhu, které byly od veřejného projednání změněny. To však ze zákona neplyne a představuje podstatnou vadu procesu pořizování územního plánu. Navrhovatelé shledávají rozpor se zásadami územního rozvoje Kraje Vysočina, s nímž územní plán není v souladu. Požadavkem Zásad je zlepšit dopravní dostupnost a obslužnost kraje. To nebylo respektováno, došlo-li k přemístění autobusového nádraží do jiné plochy, protože nastane výrazné zhoršení dopravní obslužnosti. To je v rozporu s úkoly územního plánování. Návrhem je namítán rozpor se zadáním územního plánu, avšak v čem tento rozpor spočívá, v návrhu uvedeno není. Odpůrce poukázal na podstatnou shodu projednávaného návrhu s návrhem na zrušení téhož územního plánu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 50 A 9/2016 a se zřetelem k podstatné shodě obou návrhů odkázal na své vyjádření uplatněné v prve uvedeném řízení. Dále reagoval na procesní pozici navrhovatelů a setrval na přesvědčení, že chybí aktivní procesní legitimace navrhovatelů. Dále podotkl, že i kdyby návrh byl ve správním soudnictví věcně projednatelný je nedůvodný a je namístě jej zamítnout. K aktivní legitimaci se uvádí, že ochrana veřejných subjektivních práv je ochranou poskytovanou soudy zcela konkrétním právům ve zcela konkrétních situací. Přenášení obsahu návrhu však svědčí o tom, že se navrhovatelé staví do pozice kontrolorů veřejné správy, aniž by mohli reálně tvrdit, dotčení svých práv. Navrhovatel spolek pro Humpolecko uvádí, že aktivně se zabývá ochranou přírody a krajiny v Humpolci a okolí. Z jím uplatněných připomínek je však zjevné, že činnost na úseku ochrany přírody a krajiny v jeho případě ustoupila zájmům ryze privátním, vlastnickým. Ochranou životního prostředí ve svých připomínkách neargumentoval. Možnost aktivní procesní legitimace spolků zpochybňována není, avšak musí být splněny další předpoklady, na které poukázal Ústavní soud v nálezu citovaném v návrhu. Konkrétně tvrzení musí přesně vymezit zásah, kterého se měl samosprávný celek dopustit. Návrh však takové tvrzení o zásahu do navrhovatelovy právní sféry postrádá. Reálný zájem o životní prostředí je naprosto nezbytný a rozhodující, má být průběžně vyjádřen ve fázi pořizování územního plánu a nelze jej suplovat podáním návrhu, který v zásadě kopíruje návrh již jednou uplatněný jinou fyzickou osobou. Žádný z pozemků navrhovatele Ing. Václava Kašpara nebyl vydaným územním plánem jakkoli dotčen, navrhovatel z pozice vlastníka neuplatnil jakoukoli námitku. Připomínka jím uplatněná v rámci pořizování územního plánu se týkala toliko možného přesunu autobusového nádraží. Tato problematika však nikterak nesouvisí s právní sférou navrhovatele a představuje snahu o prosazení odlišného náhledu na danou věc. Prosazení takové snahy však není úkolem správního soudnictví. Proto se neshledává aktivní procesní legitimace tohoto navrhovatele. To platí i o navrhovateli Jaroslavu Čechovi, který z hlediska judikatury zůstává u zcela nedostatečného tvrzení dotčení jeho právní sféry, aniž by takové dotčení jakkoli specifikoval.

Pokračování

-4-

50 A 18/2016

Navrhovatelem uplatněné připomínky nikterak nesouvisely s jeho vlastnickým právem, ani s dalšími právy, jejichž údajné dotčení je toliko tvrzeno bez vztahu k dalším výtkám uvedeným v návrhu. I proto aktivní legitimace navrhovatele chybí. Podáním doručeným soudu dne 12. 9. 2016 navrhovatelé doplnili a upravili návrh na zrušení napadeného opatření obecné povahy. Tímto podáním bylo reagováno na vyjádření odpůrce, jímž zpochybňoval aktivní legitimaci prvního navrhovatele v rámci ochrany přírody a krajiny v Humpolci a okolí. Tvrdí, že svou procesní legitimaci dostatečně vysvětlil v návrhu, přičemž hlavní cíle činnosti spolku intenzivně prosazuje. Uvádí, že navrhovatel i naprostá většina občanů města je proti přesunu autobusového nádraží na jiné místo. Jde o přesun zásadní do místa obtížně přístupného. Dále se popisují nejdůležitější kroky, které byly v zájmu ochrany práv navrhovatelů i veřejných zájmů učiněny. Vypočítávají se aktivity spolku, který založilo dne 30. 1. 2015 šest humpoleckých občanů, kteří se angažovali proti zásahu do dopravní obslužnosti a urbanistické struktury města, dalšího způsobu využití plochy stávajícího autobusového nádraží. Zadání územního plánu nebylo možno změnit usnesením zastupitelstva z 29. 4. 2015, jestliže první veřejné projednání návrhu územního plánu se uskutečnilo 11. 3. 2015. Odkaz odpůrce na judikaturu Ústavního soudu navrhovatelé nahlížejí jako nepřiléhavý pro projednávanou věc. Vyjadřuje se nesouhlas s názorem odpůrce o namítané nepřezkoumatelnosti stanovisek dotčených orgánů. V podání doručeném soudu dne 12. 9. 2016 navrhovatelé doplnili další návrhové body svého návrhu. Namítali, že přemístění autobusového nádraží odporuje § 9 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, územní plán není v souladu s politikou územního rozvoje České republiky požadující vytvářet podmínky pro zlepšování dostupnosti území rozšiřováním a zkvalitňováním dopravní infrastruktury s ohledem na potřebu veřejné dopravy. Odůvodnění územního plánu na str. 34 a násl., kde jedná se o splnění požadavků dotčených orgánů je nepřezkoumatelné, přičemž v příkladmo uvedených bodech se uvádí, z čeho tento názor navrhovatelé dovozují. Nedostatečné odůvodnění územního plánu je spatřováno u ploch Z7 a P8, jestliže se místo a existence autobusového nádraží řeší na základě investičního záměru vlastníka pozemku, který sleduje záměr v místě stávajícího nádraží vybudovat komerční / administrativní budovu. Vyjadřuje se nesouhlas s úpravou grafické části územního plánu ohledně zobrazení technické infrastruktury, rozpor se zásadou materiální pravdy je dovozován z odůvodnění územního plánu na straně 102 o památkách místního významu, ke stavbám lidové architektury se poukazuje na rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu, územní plán je podepsán jinými než k tomu povolanými osobami. Krajský soud se návrhem zabýval podle dílu sedmého hlavy druhé s.ř.s. a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Krajský soud se nejprve zabýval aktivní legitimací navrhovatelů k uplatnění návrhu. Při posuzování aktivní legitimace navrhovatele spolku pro Humpolecko vycházel ze stanov tohoto spolku, jak jsou vyjádřeny v článku 3, v jehož bodu 5 se předpokládá společný postup členů spolku ve věci ochrany zeleně, přírody a krajiny v lokalitě města Humpolce a jeho místních částech dle zákona o ochraně přírody a krajiny, stavebního zákona, zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, horního zákona a všech dalších souvisejících předpisů, které mohou být relevantní při ochraně přírody a krajiny v dané lokalitě včetně účasti ve správních a případných soudních řízeních. Dalšími hlavními cíli spolku jsou podpora transparentního řízení města, smysluplného rozhodování o investicích, účelného rozhodování

Pokračování

-5-

50 A 18/2016

o majetku města, společný postup členů ve věci územního plánování, dopravní obslužnosti, dále se uvádí ochrana památek, ochrana veřejného zdraví, zastupování zájmů občanů v řízení s orgány státní správy, péče o společenský život, humanitární pomoc a pomoc při živelných pohromách. Jedná se o spolek působící v místě regulovaném napadeným územním plánem, tvrdí, že odpůrce zasáhl z důvodů vymezených v návrhu do jeho práv a je proto na soudu, aby hodnotil, zda tato navrhovatelova tvrzení mají opodstatnění. Navrhovatelé Ing. Václav Kašpar a Jaroslav Čech jsou vlastníky nemovitostí v regulovaném území, avšak žádné námitky neuplatnili. Podávali připomínky a tvrdí, že výsledným územním plánem byli dotčeni především na právu na příznivé životní prostředí a nedostalo se jim práva na spravedlivý proces. Tvrzení navrhovatelů lze ozřejmit pouze projednáním uplatněných žalobních bodů, a proto jsou navrhovatelé k uplatnění návrhu aktivně legitimováni. Projednání návrhu se děje postupem podle § 101b) odst. 2 s.ř.s. a napadeným územním plánem se soud zabývá se zřetelem k návrhovým bodům, pro jaké navrhovatelé územní plán napadají a vychází ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání ve smyslu § 101b) odst. 3 s.ř.s. Rámec přezkumné činnosti pak vymezuje § 101b) odst. 2, který stanoví ve své větě první náležitosti návrhu na přezkoumání opatření obecné povahy. Protože návrh uplatněný navrhovateli tyto požadavky splňuje, postupuje soud podle věty druhé téhož předpisu, který stanoví, že v dalším řízení nelze návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. To znamená, že soud se v projednávané záležitosti zabývá napadeným územním plánem výlučně se zřetelem k tomu, co je namítáno v návrhu na přezkoumání opatření obecné povahy a na základě takto uplatněného návrhu není na soudu, aby územní plán hodnotil se zřetelem k rozšíření návrhu tak, jak došel soudu dne 12. 9. 2016 a zabýval se nově uplatněnými námitkami a dosud nenapadenými částmi územního plánu. Tato změna návrhu představuje jeho rozšíření, které prve uvedená právní norma vylučuje. Při ústním jednání dne 14. 9. 2016 navrhovatelé setrvali na návrhu zrušit územní plán jako celek. Z toho co bylo uvedeno, plyne, že předmětem projednání může být pouze původní návrh na přezkoumání územního plánu. První návrhový bod se vztahuje k tomu, zda v procesu pořizování územního plánu mělo být vypracováno vyhodnocení vlivů tohoto plánu na životní prostředí. Navrhovatelé se dovolávají stanoviska Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 5. 12. 2011, jímž bylo požadováno zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí návrhu územního plánu. Bylo tomu tak proto, že předložený návrh zadání předpokládá umístění ploch, u nichž nelze vyloučit, že stanovují rámec pro realizaci záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném v době podání stanoviska, poukazuje se na plochy výroby a skladování, plochy pro občanskou vybavenost, plochy hromadné rekreace, plochu pro zařízení pro nakládání s odpady, pro řešení dopravní infrastruktury. Dále se uvádí, co má vyhodnocení obsahovat a ukládá se přihlédnout ke stávajícímu dopravnímu zatížení území s důrazem na zamezení zvyšování hlukové zátěže a znečišťování ovzduší. Požaduje se vyhodnotit účelnost zastavění zemědělské a lesní půdy, zábor zeleně, vliv na změnu odtokových poměrů v území z důvodu zastavění zpevněnými plochami většího rozsahu. Požaduje se vypracovat kapitolu o závěrech a doporučeních, zda lze s jednotlivými plochami a územním plánem souhlasit či nikoli, uvádí se nezbytnost variantního zpracování.

Pokračování

-6-

50 A 18/2016

Stanovisko se uzavírá s tím, že nebudou-li navrhovány plochy zakládající rámec pro realizaci záměrů uvedených v příloze 1 zákona, lze předložit podateli stanoviska zadání doplněné o specifikaci ploch uvedených ve stanovisku včetně vyloučení umísťování záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona k novému posouzení z hlediska nutnosti zpracování vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Odpůrce podle právě uvedeného sdělení krajského úřadu o možnosti zadání doplnit a specifikovat plochy se zřetelem k vymezení záměrů podle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí postupoval a dne 8. 2. 2012 předložil konkretizaci ploch vymezených pro výrobu a skladování, pro nakládání s odpady, řešení dopravní infrastruktury, hromadné rekreace. Na základě takto upřesněného návrhu zadání územního plánu se jím Krajský úřad Kraje Vysočina, odbor životního prostředí zabýval opakovaně a dne 22. 2. 2012 vydal stanovisko, jímž ve smyslu § 10 i) zákona nepožadoval zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Toto stanovisko je odůvodněno odkazem na specifikaci návrhu zadání, uvádí se, že vhodnost návrhových ploch bude prověřena zejména s ohledem na ochranu zemědělského půdního fondu, krajinný ráz, prostupnost krajiny a dopravního napojení. V návrhu zadání není stanoven rámec pro umístění záměrů, u nichž lze předpokládat závažné negativní vlivy na životní prostředí. Zájmy ochrany životního prostředí a veřejného zdraví lze prosadit standardními postupy podle zvláštních předpisů. Současně se uvádí, že stanovisko vydané krajským úřadem dne 5. 12. 2012 v bodu 2 pozbývá účinnosti. Z obou těchto písemností je zřejmé, že stanoviska byla vydána k návrhu zadání územního plánu. Stalo se tak postupem podle § 47 odst. 2 stavebního zákona, kdy tento předpis reguluje zadání územního plánu. Povinností pořizovatele územního plánu je zaslat návrh zadání územního plánu dotčeným orgánům, sousedním obcím a krajskému úřadu, má povinnost územní plán vystavit k veřejnému nahlédnutí po stanovenou dobu. Ve lhůtě 30 dnů mohou dotčené orgány a krajský úřad uplatnit své požadavky na obsah územního plánu tak, jak vyplývají ze zvláštních předpisů. Výslovně je regulován požadavek na vyhodnocení územního plánu za životní prostředí, jeho obsah a rozsah. Z této normy vyplývá, že pořizovatel územního plánu je povinen návrh zadání územního plánu předložit dotčenému orgánu, do jehož kompetence náleží výkon státní správy v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. To také odpůrce učinil. Povinností krajského úřadu pak bylo podle § 22 písm. b) zákona o vyhodnocování vlivů na životní prostředí posoudit uvažovanou koncepci. Splnění této povinnosti projevuje se ve stanovisku k předloženému zadání územního plánu. Postup pro posuzování vlivů územně plánovací dokumentace na životní prostředí je upraven § 10 i) odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, kdy postupuje se podle zvláštního předpisu, jímž je stavební zákon. Stanovisko předepsané § 47 odst. 2 stavebního zákona bylo tudíž vydáno, a je tu stanovisko jediné z 22. 2. 2012 jestliže předchozí stanovisko podle názoru příslušného dotčeného orgánu, bylo označeno za neúčinné. Z takto vyjádřeného stanoviska dotčeného orgánu bylo povinností pořizovatele územního plánu vycházet. Stanovisko z 22. 2. 2012 nestanoví žádné požadavky, konkrétně požadavek na vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Lhůtu 30 dnů je zapotřebí vztáhnout pouze na ta stanoviska, která kladou na návrh zadání požadavky z hlediska ochrany zájmů, které hájí podle zvláštních předpisů.

Pokračování

-7-

50 A 18/2016

Jestliže stanovisko z 22. 2. 2012 žádné požadavky nestanoví, nelze se dovolávat propadnutí 30 denní lhůty uvedené v tomto předpise. Kromě toho, dotčenému orgánu pro posuzování vlivů na životním prostředí byl upravený konkretizovaný návrh zadání předložen dne 8. 2. 2012, rozhodnuto o něm bylo dne 22. 2. 2012, tudíž ve lhůtě předpokládané zákonem. Okolnost, že stavební zákon neupravuje možnost přehodnocovat původní stanovisko, ještě neznamená, že krajský úřad při vydávání stanoviska dotčeného orgánu postupoval vadně. Dojde-li k úpravě návrhu či jeho upřesnění tak jako tomu bylo v souzené věci, nebrání nic tomu, aby povolaný dotčený orgán se návrhem zadání zabýval znovu a vydal stanovisko odlišné od stanoviska předchozího. Sám dotčený orgán připustil možnost opětovného předložení návrhu zadání doplněného o specifikaci ploch vyjmenovaných v předchozí pasáži stanoviska s vyloučením umísťování záměrů, na které dopadá příloha č. 1 zákona. Jestliže předmětem posuzování vlivů záměru na životní prostředí jsou záměry podle § 4 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, kdy návrh záměru neobsahuje takové záměry, jak jsou vypočteny v příloze č. 1 k zákonu, pak dotčený orgán nemůže požadovat, aby bylo provedeno vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí a pořizovatel územního plánu není povinen takové vyhodnocení opatřit. Proto je zapotřebí vycházet z toho, že je tu stanovisko dotčeného orgánu, které neklade požadavek na pořízení vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Dotčený orgán se zcela v souladu s ustanovením § 10 i) odst. 1 vyjadřoval k návrhu zadání, protože jeho úkolem je postupovat podle stavebního zákona a ten právě ve svém ustanovení § 47 odst. 2 požaduje vyjádření se k návrhu zadání. Vyjádřil-li se dotčený orgán k návrhu zadání tak, jak požaduje stavební zákon, není tu nic, co by bránilo vydat stanovisko nahrazující stanovisko původní poté, co bylo podle požadavků dotčeného orgánu doplněno a upřesněno, pak stanovisko dotčeného orgánu vykonávajícího státní správu v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí nezákonné není a na pořizovateli územního plánu bylo z tohoto stanoviska vycházet. Jestliže stanovisko z 5. 12. 2011 bylo k tomu povolaným dotčeným orgánem označeno za neúčinné a bylo nahrazeno stanoviskem novým, pak neúčinným stanoviskem nelze se řídit a na pořizovateli nebylo, aby opatřoval vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí. Je-li tu stanovisko označeného dotčeného orgánu, stanovisko bylo vydáno na základě příslušných právních předpisů, pak tu není vada tvrzená v návrhu způsobující nezákonnost procesu projednání územního plánu. Jak již bylo uvedeno, předmětem posuzování jsou záměry uvedené v příloze 1 zákona. Mezi těmito záměry není jako dopravní stavba uvedeno autobusové nádraží a poukazuje-li navrhovatel na vymezení nových rozsáhlých ploch pro výrobu a skladování přímo v centru města, pak toto tvrzení nemá oporu v textové ani grafické části územního plánu. Příloha 1 k zákonu obsahuje výčet záměrů zařazených do kategorie I, které podléhají posouzení vždy, přičemž návrh záměru územního plánu nepředpokládá žádný z takto vypočtených záměrů. Do kategorie II jsou pak zařazeny záměry, které vyžadují provedení zjišťovacího řízení. Tento výčet neobsahuje dopravní stavbu v podobě autobusového nádraží, pod bodem 10.6 jsou uvedeny nové průmyslové zóny a záměry rozvoje průmyslových oblastí s rozlohou nad 20 ha, záměry rozvoje měst s rozlohou nad 5 ha, výstavba skladových komplexů s celkovou výměrou nad 10 000 m zastavěné plochy, výstavba obchodních komplexů a nákupních středisek s celkovou výměrou nad 6 000 m zastavěné plochy, parkoviště nebo garáže s kapacitou nad 500 parkovacích stání v součtu pro celou stavbu. Z toho je zřejmé, že musí se

Pokračování

-8-

50 A 18/2016

jednat o plochy nově vytvořené, přičemž ty musí současně přesahovat prve uvedenou výměnu. Tvrzení navrhovatele, že v centru města byly určeny nové rozsáhlé plochy pro výrobu a skladování, neodpovídají obsahu územního plánu a v centru města nebylo uvažováno se záměrem vzniku nové průmyslové zóny nad 20 ha. Navrhovatelé konkrétně argumentovali přesunem autobusového nádraží. Z odůvodnění územního plánu plyne, že k navržení plochy pro autobusové nádraží došlo se zřetelem k aktuální dopravní situaci v území, kdy současné autobusové nádraží je předimenzované, plocha nádraží byla navržena pro rozvoj drobné výroby, skladování a služeb včetně maloobchodního prodeje s možností zvýšení ekonomických aktivit a hospodářského rozvoje a vytvoření podmínek pro odstraňování důsledků náhlých hospodářských změn. O přesun autobusového nádraží požádal vlastník pozemku a provozovatel autobusové dopravy společnost ICOM transport s tím, že vybuduje nový moderní terminál ve svém navazujícím areálu v téže ulici zhruba ve vzdálenosti 250 m od stávajícího provozně nevyhovujícího autobusového nádraží. Mezi hlavní důvody, které vedly k danému rozhodnutí, patří možnost provozně spojit technické zázemí pro řidiče, vybudovat odpovídající zázemí pro přepravované osoby a zároveň technicky zajistit obsluhu a údržbu autobusů. V souvislosti s vymezením plochy pro autobusové nádraží byly posouzeny principy trvale udržitelného rozvoje. Zajištění služby pro obyvatele města zůstává nedotčeno, dojde naopak ke zkvalitnění a zvýšení poskytovaných služeb pro přepravované osoby. Byl vzat zřetel též k optimalizaci docházkové vzdálenosti s ohledem na strategické rozvojové plochy pro rozvoj bydlení i rozvoj areálu s vysokým počtem zaměstnanců. Z enviromentálního hlediska dojde ke zvýšení kvality obytného prostoru a revitalizace urbanisticky nefunkční městské části. Vhodnost využití té které lokality není soud oprávněn posuzovat. Z toho je zřejmé, že vymezení plochy pro nové autobusové nádraží bylo pořizovatelem územně plánovací dokumentace hodnoceno též se zřetelem k požadavkům na ochranu životního prostředí. Poznamenává se, že z odůvodnění územního plánu vyplývá, že prostor stávajícího autobusového nádraží bude v budoucnu využit pro účely maloobchodního prodeje. Navrhovatelé zcela obecně poukazují na to, že v centru města byly vymezeny rozsáhlé plochy pro výrobu a skladování, což představuje zásadní dopad do životního prostředí. Toto tvrzení však nemá v textové ani grafické části územního plánu oporu. Z hlavního výkresu územního plánu a jeho textové části vyplývá, že v centru města nacházejí se stabilizované plochy výroby a skladování. Nově vymezené plochy s takovým funkčním využitím byly situovány mimo městské centrum, přičemž představují malé plochy, které v žádném případě nedosahují 20 ha požadovaných přílohou č. 1 zákona o vyhodnocování vlivů. V centru města dochází k rozšíření stávajícího pivovaru v rozsahu 0,1 ha, dále se tam nachází prostor bývalých Humpoleckých strojíren. Vymezení nových návrhových ploch v centru města uvažuje převážně s využitím pro plochy smíšené obytné, ať již v bytových domech či v rodinných domech. Tvrzení navrhovatelů proto nemají oporu v předložené územně plánovací dokumentaci, v tomto ohledu nedošlo k porušení předpisů o vyhodnocování vlivů na životní prostředí, a proto okolnost, že takové vyhodnocení v zájmu práva na ochranu příznivého životního prostředí nebylo opatřeno, neznamená zásah do tohoto práva. Na navrhovatelích

Pokračování

-9-

50 A 18/2016

pak není dovolávat se ochrany životního prostředí všech obyvatelů města, poněvadž jsou povoláni svým návrhem výlučně k obraně svých subjektivních práv. Krajský úřad, odbor životního prostředí se zabýval tím, zda některý ze záměrů uvedený v návrhu zadání územního plánu je podřaditelný záměrům podle přílohy 1 k zákonu, což je z jeho stanoviska zřejmé. Je-li označený odbor dotčeným orgánem pro výkon státní správy v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí, jde o odborný orgán pro tuto oblast, soud z jeho stanoviska vychází, protože jedná se o stanovisko konzistentní a přezkoumání odbornosti tohoto stanoviska na soudu není. Soud zdůrazňuje, že sám tento dotčený orgán ve svém prvním stanovisku možnost nového posouzení vlivů návrhu zadání územního plánu připustil. Jestliže dotčený orgán státní správy nepožadoval vypracování vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí, nic nebránilo vycházet ze stanoviska tohoto orgánu ze dne 22. 2. 2012, vyjádření tohoto dotčeného orgánu k návrhu zadání ve smyslu § 47 odst. 2 stavebního zákona je v dokumentaci založeno, pak nedošlo k porušení práva navrhovatelů na spravedlivý proces, soud neshledal, že neopatření vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí znamená bezprostřední zásah do práva navrhovatelů na příznivé životní prostředí a pro důvody uvedené v této pasáži návrhu nelze dovodit, že navrhovatelé neměli možnost uplatňovat práva a oprávněné zájmy ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu. Rovněž názor navrhovatelů o tom, že musel být vydán závěr zjišťovacího řízení, není správný. Při úvaze o tom, jaké záměry předpokládají se podrobit zjišťovacímu řízení, je zapotřebí vycházet z § 4 zákona. Je tomu tak tehdy, přichází-li v úvahu některý ze záměrů zařazených v příloze č. 1 do druhé kategorie, a záměry obsažené v příloze č. 1 nedosahující příslušných limitních hodnot, stavby, činnosti a technologie, které mohou významně ovlivnit evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti a změny záměrů, které by podle závazného stanoviska mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí. Ke změně prve uvedeného záměru nutno poznamenat, že žádné závazné stanovisko příslušného úřadu ve smyslu § 9a odst. 4 tu není. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že ne všechny záměry předpokládají provedení zjišťovacího řízení. Režim zjišťovacího řízení má v zákoně samostatnou úpravu a zásady pro ně upravuje příloha č. 2 k zákonu. Zákon tudíž rozlišuje mezi záměry vyžadujícími provedení zjišťovacího řízení a záměry, které takové řízení nevyžadují. Návrh zadání územního plánu nebyl dotčeným orgánem podřazen pod záměry vyžadující zjišťovací řízení, což učinil zcela v souladu s ustanovení § 4 odst. 1 zákona. Stanovisko dotčeného orgánu z 22. 2. 2012 není tudíž výstupem obsahujícím závěr zjišťovacího řízení podle § 10d odst. 5 zákona. Proto na dané stanovisko nelze vztáhnout v návrhu označený rozsudek Nejvyššího správního soudu. Nutno poznamenat, že stanovisko z 22. 2. 2012 je zcela postačujícím způsobem odůvodněno, jestliže se v něm uvádí, že k přehodnocení původního stanoviska došlo po upřesnění návrhových ploch ve stejných místech a přibližně stejném rozsahu jako ve stávajícím územním plánu Města Humpolec, kdy postačuje, aby vhodnost návrhových ploch byla prověřena dle předpisů na ochranu zemědělského půdního fondu, krajinný ráz, prostupnost krajiny a dopravního napojení. Návrh neobsahuje umístění takových záměrů, u kterých by byl předpoklad závažných negativních vlivů na životní prostředí a zájmy ochrany životního prostředí lze prosadit standardními postupy podle zvláštních předpisů. Jde tudíž o stanovisko odůvodněné a dostatečně zřejmě osvětlující, z jakých důvodů není třeba pořizovat vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí.

Pokračování

- 10 -

50 A 18/2016

Nebylo-li provedení zjišťovacího řízení dotčeným orgánem požadováno, a tudíž nebylo ani prováděno, pak spisová dokumentace žádný závěr zjišťovacího řízení obsahovat nemůže. Nebylo-li provedení zjišťovacího řízení požadováno, pak není proces pořízení územního plánu vadný se zřetelem k požadavkům zákona o vyhodnocení vlivů na životní prostředí. V žalobním bodu o nepřezkoumatelnosti dalších podkladů pro vydání územního plánu je argumentováno rozsudkem Nejvyššího správního soudu, ve kterém se podává výklad náležitostí závazného stanoviska. Tento judikát se však na navrhovateli vypočtená stanoviska v návrhu nevztahuje. Žádné ze stanovisek nemělo charakter stanoviska závazného, ale jednalo se o stanoviska podřaditelná § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Tento předpis uvádí, že tato stanoviska jsou mimo jiné závazným podkladem pro opatření obecné povahy, nejsou však samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Stanoviska vydávají v průběhu projednávání územního plánu dotčené orgány při výkonu státní správy na základě zvláštních zákonů přijatých k ochraně zájmů, které hájí. Těmito stanovisky není autoritativně zasahováno do právních vztahů, těmito stanovisky je posuzováno, zda vymezení návrhových ploch není v rozporu s ochranou zájmů na úseku výkonu státní správy v příslušné oblasti. Svou povahou jsou jinými správními úkony a tato stanoviska nevydávají se ve správním řízení. Názor dotčeného orgánu vyjádřený ve stanovisku k jednotlivým funkčním plochám musí pořizovatel územního plánu respektovat. Stanovisko vydané podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona je závazným podkladem pro opatření obecné povahy, což však není totožný pojem se závazným stanoviskem. Závaznost podkladu se projevuje tím, že se jím pořizovatel územního plánu musí řídit, avšak z důvodů prve uvedených není stanovisko vydáváno ve správní řízení, což znamená, že se na ně správní řád nevztahuje, a proto na tato stanoviska nelze klást požadavky podle § 67 a 68 správního řádu. Nepřezkoumatelnost stanoviska Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru lesního a vodního hospodářství a zemědělství navrhovatelé spatřují v tom, že není obsažen výrok a odůvodnění tohoto stanoviska. Jak již bylo uvedeno na stanoviska představující závazný podklad pro vydání územního plánu, nejsou kladeny požadavky podle § 68 správního řádu. Již z toho důvodu není stanovisko vadné. Jestliže se dané stanovisko vyjadřuje ke konkrétně označeným plochám a požaduje vydání samostatného stanoviska a dále podává vyjádření podle zákona o vodách ve vztahu k záplavovým územím významných vodních toků, pak je toto stanovisko přezkoumatelné. Stanovisku Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina se vytýká nepřezkoumatelnost pro chybějící odůvodnění. Je-li vydáno tímto orgánem souhlasné stanovisko, pak lze dovodit jediné, a sice to, že k návrhu územního plánu nejsou z hlediska předpisů o požární ochraně žádné výhrady. Rovněž stanovisko ministerstva dopravy odpovídá požadavkům na závazný podklad pro projednání územního plánu podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. V tomto stanovisku k silniční dopravě je zcela jednoznačně a přezkoumatelně uvedeno, že tento dotčený orgán požaduje vyznačení ochranného pásma dálnice D1 a doplnit koridor územní rezervy pro výhledové rozšíření dálnice, další požadavek se vztahuje ke koridoru pro homogenizaci silnice I/34 a úpravy dalších konkretizovaných ploch uvedených ve stanovisku. To se vztahuje též k vymezení přípustného využití ploch a koridorů, kde tento dotčený orgán

Pokračování

- 11 -

50 A 18/2016

požaduje, aby dopravní infrastruktury - silniční neobsahovaly přípustné využití jako veřejné prostranství. Takto podaný závazný podklad ministerstva dopravy je jednoznačný a přezkoumatelný. K železniční dopravě stanovisko uvádí, že nejsou připomínky, protože nejsou dotčeny sledované zájmy dotčeného orgánu. I toto stanovisko je jednoznačně přezkoumatelné a odpovídající územnímu plánu. Jím není nikterak regulována železniční doprava, a proto dotčený orgán zcela v souladu s tímto podkladem vyjádřil, že nejsou dotčeny žádné jím sledované zájmy. To, co bylo řečeno o železniční dopravě, lze vztáhnout i k předpisům o vnitrozemské plavbě, s jejímž provozem ve městě územní plán neuvažuje. Závazný podklad v podobě stanoviska Městského úřadu Humpolec, odboru životního prostředí a památkové péče ze dne 6. 9. 2013 rovněž není svou povahou stanoviskem závazným, ale je závazným podkladem pro pořízení územního plánu, a právě proto v tomto stanovisku poukazuje se na to, co je v předloženém návrhu územního plánu zapotřebí upravit se zřetelem k požadavkům zákona o ochraně přírody a krajiny, především se zřetelem k ochraně památných stromů. Další chyba byla shledána u jednoho z významných krajinných prvků, zůstaly opomenuty podklady k ochraně krajinného rázu podle aktualizace zásad územního rozvoje, případné dopady nově řešených vodních či zalesněných ploch. Další připomínka se týká lesní hospodářské obnovy. Další pasáž tohoto stanoviska se vztahuje k úseku památkové péče, ve kterém se požaduje náprava v legendě či grafickém znázornění některých kulturních památek, které jsou ve stanovisku vypočteny. Uvádí se, jakým způsobem je zapotřebí provést nápravu. Ta se požaduje i v zájmu dostatečné ochrany prostředí kulturních památek. Dotčený orgán postrádá splnění požadavků na ochranu architektonického dědictví a hodnot v území ve vztahu k evidované lidové architektuře. Požaduje se řešit památky místního významu a v textové části A2 nejsou evidována archeologická naleziště. Z obsahu stanoviska je jednoznačně patrné, že dotčený orgán se podrobně návrhem územního plánu zabýval, jestliže poukázal na zcela konkrétní pochybení z hlediska ochrany zájmů, které hájí, a proto je toto stanovisko přezkoumatelné. Nejde-li o závazné stanovisko, ale o závazný podklad podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona není zapotřebí toto stanovisko podat ve formě správního rozhodnutí a členit jej na výrok a odůvodnění. Ve stanovisku Obvodního báňského úřadu pro území krajů Libereckého a Vysočina z 9. 8. 2013 se podává, že tento dotčený orgán nemá námitky, protože na řešeném území nejsou dotčeny zájmy státní báňské správy z hlediska ochrany a využití nerostného bohatství. Takto formulované stanovisko je zcela postačující, jestliže se na území města nejen nevymezují žádné plochy pro těžbu nerostného bohatství, ale ani na území města neexistují. Proto je stanovisko zcela dostatečně pro potřeby projednání návrhu územního plánu odůvodněno a je přezkoumatelné. Jak již bylo uvedeno, závazné podklady uvedené v návrhu jsou podkladovými stanovisky, tedy jinými úkony státní správy, podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, kdy tato stanoviska nevydávají se postupem ve správním řízení a nelze na ně vztahovat požadavky správního řádu kladených na správní rozhodnutí. Tato stanoviska jsou zcela

Pokračování

- 12 -

50 A 18/2016

jednoznačně přezkoumatelná, je z nich patrné, že dotčené orgány se předloženým návrhem územního plánu zabývaly, uvedly, co je třeba napravit se zřetelem k požadavkům zvláštních předpisů, podle kterých tyto dotčené orgány zajišťují výkon státní správy. Jak bylo ve vztahu k jednotlivým stanoviskům uvedeno, ta jsou přezkoumatelná, jsou zcela postačujícím a srozumitelným způsobem odůvodněna, navrhovatelé se mohli s těmito podklady obeznámit a případně vyjádřit své námitky. Poznamenává se, že je zapotřebí rozlišovat mezi možností uplatňovat námitky a připomínky. Ve stanoviscích jsou uvedeny právní předpisy, o které se stanoviska opírají, a zcela konkrétně se poukazuje na zjištěná pochybení, kdy např. jsou vyjmenovány památné stromy nesprávně vyznačené. Důvod a obsah každého stanoviska je proto zcela zřejmý a z jejich obsahu navrhovatelé mohli seznat požadavky plynoucí ze závazných stanovisek a mohli tak hájit své právo na příznivé životní prostředí. Vydáním těchto stanovisek nebyli pak nikterak zkráceni na svých veřejných subjektivních právech, konkrétně na právo na spravedlivý proces, příznivé životní prostředí a možnost uplatňovat práva a oprávněné zájmy podle správního řádu. Navrhovatelé spatřují dále porušení svých procesních práv v tom, že nebyly opatřeny podklady podle zákona o ochraně přírody a krajiny a podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí před opakovaným veřejným projednáním. Ani tento návrhový bod nemá opodstatnění. Především nutno uvést, že stavební zákon ve svém ustanovení § 53 odst. 2 předpokládá přiměřený postup podle § 50, což znamená, že opatřují se vyjádření těch dotčených orgánů, do jejichž sféry výkonu státní správy spadá projednávaná změna návrhu územního plánu. Žalobcem požadované stanovisko dotčeného orgánu podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí bylo opatřeno, je datováno 24. 11. 2015 a uvádí se v něm, že nepožaduje se zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí upraveného návrhu územního plánu Města Humpolec. Upravený návrh nestanoví rámec pro umístění záměrů, u nichž lze předpokládat závažné negativní vlivy na životní prostředí. Podle stanoviska Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru životního prostředí ze dne 5. 12. 2011, kdy krajský úřad působí jako dotčený orgán při výkonu státní správy podle zákona o ochraně přírody a krajiny, zadání územního plánu nebude mít významný vliv na evropsky významné lokality uvedené v národním seznamu evropsky významných lokalit, ani ptačí oblasti. V městě Humpolec se žádná ptačí oblast nenachází, v oblasti regulované územním plánem je evidována jediná evropsky významná lokalita Jankovský potok a toho se nikterak upravený návrh územního plánu nedotýká. Proto nebylo zapotřebí vyžadovat k upravenému návrhu územního plánu nové stanovisko dotčeného orgánu podle zákona o ochraně přírody a krajiny požadované navrhovateli v tomto návrhovém bodu. Stanoviska dotčených orgánů jsou součástí spisu a nedošlo proto k opomenutí dotčených orgánů působících při výkonu státní správy podle zákona o ochraně přírody a krajiny a podle zákona o vyhodnocování vlivů na životní prostředí. Navrhovatelé namítají zkrácení procesních práv v průběhu pořizování územního plánu, přičemž poukazují na postup a úkony učiněné v souvislosti s opakovaným veřejným projednáním. K výhradě uplatněné obecně v tomto návrhovém bodu soud podotýká, že při opakovaném veřejném projednání upraveného návrhu postupuje se podle § 53 odst. 2 a § 52 stavebního zákona a předmětem projednání je návrh územního plánu výlučně v těch částech, které byly po prvním veřejném projednání upraveny. Jestliže tak odpůrce učinil, postupoval zcela v souladu se zákonem. Pro věc je však rozhodné, že navrhovatelé byli o rozsahu projednávání územního plánu zákonem předpokládaným způsobem informováni a nebránilo nic tomu, aby svá procesní práva využili. Všichni navrhovatelé v souvislosti s opakovaným

Pokračování

- 13 -

50 A 18/2016

veřejným projednáním upraveného návrhu územního plánu uplatnili připomínky k přesunu autobusového nádraží. Tyto připomínky byly projednány, což je z odůvodnění územního plánu zjevné. Pro věc je však podstatné, že přesun autobusového nádraží do plochy Z7 s funkčním využitím plochy dopravní infrastruktury a vymezení plochy stávajícího nádraží jako plochy rozvojové P8 předmětem opakovaného veřejného projednání nebylo. Přesunutí autobusového nádraží do jiné plochy a vymezení jiného využití plochy, ve které se v současné době autobusové nádraží nachází, zůstalo v prvním veřejném projednání nedotčeno a mohouli se připomínky při opakovaném veřejném projednání vztahovat výlučně k upraveným pasážím návrhu územního plánu, pak připomínky navrhovatelů ke změně plochy určené k využití jako plocha dopravní infrastruktury místní Z7 nebylo možno v návaznosti na opakované veřejné projednání uplatňovat. Úkony učiněné odpůrcem k návrhu upraveného územního plánu jsou proto souladné se zákonem a nedošlo k porušení procesních práv navrhovatelů. Soud poznamenává, že připomínky navrhovatelů související s přesunem autobusového nádraží byly projednány i přesto, že návrh územního plánu ohledně umístění autobusového nádraží nebyl po prvním veřejném projednání změněn. Soud nesdílí názor navrhovatelů, že územní plán ve vymezení plochy pro umístění autobusového nádraží odporuje zásadám územního rozvoje Kraje Vysočina. K tomuto návrhovému bodu je především zapotřebí uvést, že navrhovatel spolek pro Humpolec argumentuje jako svým hlavním posláním podle stanov ochranou přírody a krajiny, avšak ve vztahu k vymezení nové plochy pro autobusové nádraží žádnou argumentaci související s ochranou přírody a krajiny neuplatňuje. Proti přesunu autobusového nádraží je argumentováno rozporem s nadřazenými územně plánovacími dokumentacemi a požadavkem pro zachování nádraží ve stávajícím prostoru. Dále byl vyjádřen nesouhlas s navrženým využitím plochy P8. Zcela obecně je argumentováno oslabením dopravní obslužnosti města. Tuto argumentaci uplatňují další dva navrhovatelé, přičemž nespecifikují, které z jejich nemovitostí nacházejí se v takové blízkosti k lokalitě, ve které má být autobusové nádraží umístěno a že přemístění nádraží bude mít dopad do jejich právní sféry. Úkolem soudu není vyhledávat za navrhovatele případné dopady do jejich práv. K věci samé pak soud poukazuje na to, stanoví-li Zásady, že jednou z priorit územního plánování kraje zajištění udržitelného rozvoje území je vytváření podmínek pro umístění a realizaci staveb a opatření pro zlepšení dopravní dostupnosti a dopravní obslužnosti kraje, pak to samo o sobě neznamená, že umístění nádraží přesahuje místní význam. Pořizovatel naopak v souvislosti s přemístěním autobusového nádraží se zřetelem k požadavku na soulad nižší územně plánovací dokumentace s dokumentacemi vyššího stupně předložil návrh územního plánu Krajskému úřadu Kraje Vysočina souladně s požadavkem § 51 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Podle tohoto předpisu krajský úřad mimo jiné přezkoumává návrh územně plánovací dokumentace s dokumentací vydanou krajem. Toto stanovisko je ve spisové dokumentaci založeno a zcela zřetelně se v něm vyjadřuje, že přesunutí autobusového nádraží není záležitostí nadmístního významu, zásadami územního rozvoje řešeno není a územní plán nebude mít vliv na zajištění koordinace využití území s ohledem na širší územní vztahy. Již z toho důvodu nemohlo dojít k zásahu do právní sféry navrhovatelů, protože zákonem předepsané stanovisko tu je a jednoznačně vyjadřuje, že vymezení nové návrhové plochy pro autobusové nádraží není v rozporu se Zásadami územního rozvoje Kraje Vysočina. Poznamenává se, že vyhodnocení souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací vydanou krajem je obsaženo z odůvodnění územního plánu na straně 164 a následující. Připomínky krajského úřadu v této souvislosti byly vyjádřeny v sedmi

Pokračování

- 14 -

50 A 18/2016

bodech, a jak plyne z odůvodnění územního plánu, byly zohledněny. Žádná z těchto připomínek netýkala se přemístění autobusového nádraží, toho se netýkalo ani společné projednání. Řešení plochy pro autobusové nádraží je proto zcela jednoznačně podřaditelné místní infrastruktuře, a proto tu není žádný rozpor se zásadami územního rozvoje Kraje Vysočina. Takový rozpor nelze dovodit ani z rámcově vymezených požadavků vztahujících se ke zlepšení dopravní dostupnosti a dopravní obslužnosti kraje. Z návrhu není zřejmé, v čem má spočívat tvrzené zhoršení veřejné dopravní obslužnosti navazujícího území. Navrhovatelé jsou aktivně legitimováni pouze k ochraně svých veřejných subjektivních práv a nikoli k ochraně blíže neurčeného okruhu osob využívajících veřejnou dopravu. Soud podotýká, že významnému zhoršení veřejné dopravní obslužnosti však nelze přisvědčit, jestliže ze spisové dokumentace a odůvodnění územního plánu je zcela jednoznačně seznatelné, že autobusové nádraží se přemísťuje v téže ulici ve vzdálenosti přibližně 250 m. To jistě není vzdálenost, která by měla významný dopad do kvality regionální obslužné funkce příměstské dopravy, při vzdálenosti prodloužené o 250 m nesníží se dostupnost centrální části města, ať již z hlediska docházkové vzdálenosti do škol či k budovám občanské vybavenosti. Z územního plánu naopak vyplývá, že prostor, ve kterém je autobusové nádraží v současné době umístěno je pro tento účel předimenzován a v budoucnu bude funkčně určen pro maloobchod. Nové autobusové nádraží umísťuje se na pozemky provozovatele autobusové dopravy, na kterých již tento provozovatel zřídil své technické zázemí a v tomto prostoru je možnost vybudovat odpovídající zázemí pro přepravované osoby. Odpůrce v souvislosti s vymezením nové funkční plochy pro umístění autobusového nádraží se zabýval dopady, které takový přesun bude mít a hodnotil též docházkovou vzdálenost s ohledem na strategické rozvojové plochy pro rozvoj bydlení i pro rozvoj areálu s vysokým počtem zaměstnanců. Přesun nádraží pak podle názoru odpůrce může zvýšit ekonomickou prosperitu města, rozšířit nabídku služeb občanské vybavenosti, z enviromentálního hlediska dává možnost zvýšit kvalitu obytného prostoru a revitalizovat urbanisticky nefunkční městské části. Z hlediska sekundární zátěže hlukem, pachem a exhalacemi je posun v řádech stovek metrů bezvýznamný. Poukazuje se na možnost modernizace terminálu a zvýšení užitné funkce poskytované služby. Přesun autobusového nádraží se stal součástí dopravní koncepce. Skutečnost, že stávající nádraží je málo využívané, připouští i sami navrhovatelé s odkazem na písemnost ze dne 30. 1. 2015. Je proto v souladu s úkoly územního plánování stanovovat podmínky pro provedení změn v území. Z odůvodnění územního plánu je zřejmé, že byl hodnocen vliv na dopravní infrastrukturu a její hospodárné využití. K argumentaci obtížnou dostupností nově uvažovaného autobusového nádraží v ploše Z7 soud poukazuje na požadavek stanovený pro plochu P8, kdy využití této plochy je podmíněno realizací zastávky autobusové dopravy v této ploše. Využití této plochy pro maloobchodní prodej je možné až po vybudování nového autobusového nádraží. Zřízení autobusové zastávky je pak přípustným využitím této plochy. Z toho je zřejmé, že odpůrce se vymezením funkční plochy pro nové autobusové nádraží zabýval se zřetelem k požadavkům na zajištění udržitelného rozvoje území z hlediska enviromentálního, ekonomického i sociálního. Vymezení plochy pro autobusové nádraží není

Pokračování

- 15 -

50 A 18/2016

nikterak v rozporu s úkoly územního plánování ve smyslu § 19 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) stavebního zákona. Přemístěním autobusového nádraží nedošlo proto k žádnému zásahu do práva žalobce na příznivé životní prostředí. Z toho je zjevné, že existence autobusového nádraží nebyla řešena výlučně na základě investičního záměru vlastníka pozemku, na němž se autobusové nádraží nachází, ale byla hodnocena další prve uvedená kritéria. Odůvodnění územního plánu v této pasáži je proto dostatečné a zcela postačující. Nezbývá než zopakovat, že vhodnost využití určité plochy není soud oprávněn posuzovat. Konkrétní podoba územního plánu je politickým rozhodnutím místního samosprávného celku. Na soudu je hodnotit jde-li o odůvodnitelný postup. V textové části územního plánu je přemístění autobusového nádraží zcela postačujícím způsobem odůvodněno a umožňuje posoudit, že nejde o rozpor s právě uvedenými předpisy. Tvrzené porušení práva navrhovatelů na příznivé životní prostředí pro důvody uvedené v tomto žalobním bodu soud neshledal a současně poukazuje na to, že argumentuje se tu výlučně dopravní obslužností nikoli dopadem přesunu autobusového nádraží o 250 m do práv vyplývajících z předpisů upravujících podmínky pro příznivé životní prostředí. V nadpisu tohoto návrhového bodu se uvádí rozpor se zadáním územního plánu. Tento rozpor není v textu návrhového bodu nikterak rozveden, a proto se soud nemůže zabývat, je-li tu rozpor mezi přijatým územním plánem a jeho zadáním. Poukázali-li navrhovatelé v doplnění návrhu na úpravu zadání územního plánu ohledně přesunu autobusového nádraží na základě usnesení zastupitelstva z 29. 4. 2015, pak učinili tak opožděně, jestliže k rozporu územního plánu s jeho zadáním v návrhu neuvedli vůbec nic. Soud poznamenává, že zadání obsahuje v požadavcích na řešení dopravy prověřit a přehodnotit řešení dopravní infrastruktury podle stávající územně plánovací dokumentace. Soud proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že vydaným územním plánem došlo k porušení subjektivních veřejných práv navrhovatele spolku pro Humpolecko z důvodů tvrzených v návrhu. To je zapotřebí vztáhnout i k navrhovatelům Ing. Václavu Kašparovi a Jaroslavu Čechovi, jejichž vlastnická práva k nemovitostem v regulovaném území nebyla nikterak dotčena a obecné tvrzení o přímém dotčení na právech není v návrhu nikterak konkretizováno. K dotčení na vlastnických právech těchto dvou navrhovatelů rozhodně nedošlo pro důvody uvedené v návrhu. Pro tvrzení uvedená v návrhu nebyl žádný z navrhovatelů zkrácen na právu na příznivé životní prostředí, ani na právu na spravedlivý proces, jestliže právními předpisy předpokládané písemnosti byly v průběhu projednání územního plánu opatřeny, z důvodů tvrzených v návrhu nebyli navrhovatelé zkráceni na procesních právech v průběhu pořizování územního plánu, nebylo nikterak dotčeno právo navrhovatelů mít možnost uplatňovat práva a oprávněné zájmy ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu, přičemž pro tvrzení obsažená v návrhu právní sféra navrhovatelů nebyla nikterak dotčena. Pasivitu navrhovatelů v průběhu projednávání návrhu územního plánu nelze nahrazovat v řízení před soudem. Na soudu je přezkoumat, zda bylo z důvodů uvedených v návrhu postupováno v souladu se zákonem. Jak již bylo uvedeno, žádný takový rozpor s právními předpisy shledán nebyl. Pro povahu územního plánu pak soud není oprávněn

Pokračování

- 16 -

50 A 18/2016

posuzovat vhodnost využití té které lokality, jestliže postup stanovený právními předpisy byl pořizovatelem územního plánu respektován. V návrhu se poukazuje na nezákonné vymezení funkčních ploch P8 a Z7 a dále jsou uplatňovány výtky procesní povahy, které vztahují se k procesu pořizování územního plánu a nedopadají výlučně k prve vymezeným funkčním plochám. Soud se proto v souladu s návrhem upřesněným při jednání zabýval územním plánem jako celkem a neshledal-li návrhem vytýkané vady, bylo na místě návrh zamítnout. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 101 d) odst. 2 věta druhá s.ř.s. návrh zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že odpůrce měl v řízení úspěch. Odpůrce je sice vybaven odborným aparátem pro územní plánování a stavební řád, nezaměstnává v tomto oboru žádného právníka, proto náklady vynaložené na zastoupení advokátem jsou náklady důvodně vynaložené. Náhradu takto vynaložených nákladů na zastoupení advokátem v částce 16.667,15 Kč sestávající z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 3.100 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč, cestovních výdajů v částce 2.374,50 Kč, vypočtené ze sazby základní náhrady za použití vozidla 3,80 Kč, přičemž kopie technického průkazu vozidla, jímž byla cesta k procesnímu soudu a zpět uskutečněna a činí 392 km, byla doložena, dalších 884,90 Kč tvoří náklady na palivo, náhrady za promeškaný čas v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč celkem 1.200 Kč a částky 2.892,65 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce odpůrce plátcem soud úspěšnému odpůrci přiznal. Navrhovatelé jsou povinni tuto částku zaplatit odpůrci ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce odpůrce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Pokračování

- 17 -

50 A 18/2016

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. září 2016 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Blanka Sládková

Digitálně podepsal Blanka Sládková DN: c=CZ, o=KRAJSKÝ SOUD V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH [IČ 00215686], ou=správní oddělení, ou=130, cn=Blanka Sládková, serialNumber=P137305, title=Zapisovatelka Datum: 2016.10.05 13:41:43 +02'00'