Číslo jednací: 8Ca 354/2009 – 49-51
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: Česká televize, Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Škrétova 44/6, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalované č.j. vav/6969/09 ze dne 7. 10. 2009, takto: I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č.j. vav/6969/09 ze dne 7. 10. 2009 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2000,- Kč v lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení označeného rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů v § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, podle kterého je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. K porušení povinnosti došlo zařazením obchodního sdělení na produkt SAPELI (mutace 1, 2,3) označenou jako sponzor reklamní znělky, do vysílání. Obchodní sdělení byla zařazena do vysílání programu ČT2 v měsíci květnu 2008 celkem 17x. Rada jednání žalobkyně hodnotí jako pokračující správní delikt sestávající ze 17 skutků a podle ust. § 60 odst. 1 písm. l) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání uložila pokutu ve výši 1 300 000,Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Rada nejprve odůvodnila, proč spojila správní řízení ohledně několika odvysílání tří mutací obchodního sdělení, dála uvedla popis obsahu tohoto obchodního sdělení, vylíčila průběh správního řízení a obsah vyjádření žalobkyně. Dále konstatovala, že reklamní znělkou se rozumí zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělení reklamy od ostatních částí programu, že reklamní znělka není ani pořadem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ani servisní
pokračování
2
8Ca 354/2009
informací ve smyslu ust. § 53 odst. 2 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a že reklamní znělku nelze financovat formou sponzorských příspěvků ve smyslu § 2 odst. 1 písm. s) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Konečně pak Rada dospěla k závěru, že odvysílané obchodní sdělení je reklamou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, přičemž nebylo na svém začátku ani na konci označeno jako reklama, a žalobkyně se tak dopustila porušení povinnosti podle ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Při úvaze o výši pokuty Rada zvážila povahu vysílaného programu, postavení provozovatele na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti, závažnosti věci, míry zavinění, rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a případného finančního prospěchu. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně poukázala na rozpor ohledně odkazu na ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a jeho dikce, dále bezpodstatnost závěru o tom, zda lze sponzorovat reklamní znělku či nikoliv, a konečně že předmětné obchodní sdělení nenaplňovalo znaky reklamy podle § 2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla žalobní námitky a setrvala na správnosti napadeného rozhodnutí. Při jednání soudu dne 1. 7. 2010 setrvaly obě účastnice na svých skutkových i právních stanoviscích. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně především uvedla, že činí nesporným odvysílání obchodních sdělení produkt SAPELI v souladu s popisem žalované s tím, že z hlediska obsahu se jedná o identické spoty. Poukázala však na rozpor ve výrokové části I. rozhodnutí, kde je specifikováno její jednání jako porušení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshopping a sponzorovaných pořadů v § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, což není v souladu se skutečnou dikcí této normy, protože ta upravuje pouze povinnosti provozovatelů televizního vysílání při vysílání reklamy a teleshoppingu, nikoliv při vysílání sponzorovaných pořadů. Vzhledem k tomu považuje žalobkyně tuto výrokovou část za zmatečnou a nesrozumitelnou a v důsledku toho rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Tuto žalobní námitku shledal soud důvodnou. Skutečností je, že žalovaná ve výroku pod bodem I. uvedla, že žalobkyně porušila povinnost stanovenou pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů v § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, podle kterého je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Podle ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění platném do 31. 5. 2010, provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně
pokračování
3
8Ca 354/2009
zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukověobrazově oddělené od ostatních částí programu. Je tedy nesporné, že citovaná norma se netýká povinností provozovatele televizního vysílání při vysílání sponzorovaných pořadů, ale pouze při vysílání reklamy a teleshoppingu. Povinnosti při vysílání sponzorovaných pořadů jsou výslovně stanoveny v ust. § 53 cit. zákona. Je tedy zřejmé, že žalovaná v této věci pochybila, ovšem soud konstatuje, že tato vada při citaci normy nezpůsobuje v kontextu celého napadeného rozhodnutí jeho nezákonnost, neboť je zřejmé, že jde o prostou chybu v psaní, která neznamená jeho nesrozumitelnost. Dále žalobkyně uvedla, že předmětem sporu je posouzení, zda obchodní sdělení naplňovala znaky reklamy nebo sponzorského vzkazu, má-li být naplněna skutková podstata správního deliktu, která tu spočívá v porušení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, a to povinnost oddělit reklamu od ostatních částí programu stanovenou v ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Žalobkyně nerozporovala, že obchodní sdělení nebyla oddělena jako reklama od ostatních částí programu, neboť byla odvysílána jako sponzorské vzkazy reklamní znělky. Jde-li o spornou otázku, zda lze sponzorovat reklamní znělku či nikoliv, má žalobkyně za to, že posouzení této otázky není relevantní pro zjištění, zda byla naplněna skutková podstata daného správního deliktu. Ze závěru, že znělka není pořadem a tudíž ji nelze v souladu se zákonem sponzorovat, nelze dovozovat skutečnost, že předmětná obchodní sdělení jsou reklamou. Z hlediska skutkové podstaty je nutno se zabývat na prvním místě otázkou, zda se podle zákona jednalo o reklamu s tím, že takový závěr je třeba v rámci správního uvážení odůvodnit. Soud v této věci souhlasí s názorem žalobkyně, že pro závěr o tom, zda byl spáchán delikt, je relevantní zjištění, zda předmětná obchodní sdělení byla svou povahou reklamou, tedy zda obsahovala reklamní prvky specifikované zákonem; primárně tedy není významné, zda zákon dovoluje sponzorovat reklamní znělku či nikoliv. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že žalovaná se zabývala oběma skutečnostmi, tedy jednak zkoumala, co je obsahem pojmu reklamní znělka, zda je reklamní znělka pořadem, případně servisní informací, a zda lze reklamní znělku sponzorovat, a jednak zkoumala, zda předmětná posuzovaná obchodní sdělení naplňují znaky reklamy. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se tedy zabývala jak tím, co je ve věci okrajové, tak ale i tím, co je pro posouzení odpovědnosti žalobkyně určující. Soud se zde ztotožňuje s názorem žalované v tom, že reklamní znělka není svou povahou pořadem, ani servisní informací, ale jinou částí vysílání (soud tu má za to, že jde pouze o zákonem předepsanou informací pro diváky o tom, že v programu je vysílán blok reklamních či teleshoppingových spotů - není tedy pořadem, ale informací o pořadu). Současně však je třeba konstatovat, že sama tato skutečnost by nestačila k závěru o tom, že žalobkyně porušila zákona; to však je předmětem následující žalobní námitky. Žalobkyně konečně namítla, že společnost SAPELI se prezentovala prostřednictvím svých konkrétních produktů – dveře a zárubně. Dala tak zákonem umožněným způsobem divákovi najevo svou existenci a zcela jasně informovala diváka o existenci dohody o sponzorství pořadu. Žalobkyně je přesvědčena, že ústředním motivem tohoto obchodního sdělení není přesvědčit diváka ke koupi výrobků, které společnost nabízí, zdůrazňováním jejich kvalit, srovnáváním s podobnými výrobky a spot není zpracován formou reklamního příběhu, který by byl založen na určité dějové ose. Použití dynamických prvků zde také nepřesahuje akceptovatelnou míru únosnosti kreativního přístupu ke ztvárnění sponzorských vzkazů ani z hlediska spíše statického zpracování spotu. Pokud jde o vytýkané prvky ohledně
pokračování
4
8Ca 354/2009
podkresu, má žalobkyně za to, že sponzor volil kreativní a odpovídající způsob. Skandování stejným hlasem, který pak i propaguje výrobky, je nesporně prvkem, kterým se sponzor snaží zapsat do povědomí diváka s tím, že takto zpracovaný sponzorský vzkaz přispívá i k budování dobré pověsti (goodwill) sponzora. Zákon takový kreativní přístup nezakazuje a z dosud judikovaných závěrů soudů nelze kategoricky dovozovat nepřípustnost užití takových atributů, pokud korelují s účelem sponzorování. Žalobkyně tedy měla za prokázané, že předmětný spot nenaplňuje znaky reklamy podle § 2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a tudíž nemohl být ani jako reklama označen, resp. oddělen od ostatních částí programu; žalobkyně tak nemohla porušit povinnost vyplývající z ust. § 48 odst. 4 písm. a) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Soud konstatoval, že žalovaná hodnotila předmětný spot, vycházejíc z popisu jeho obsahu, jenž je uveden v odůvodnění napadeného rozhodnutí takto: Na bílé obrazovce jsou velké dveře, které sledují hokejový zápas. V horní části obrazovky vidíme nápis „sponzor reklamní znělky“, ve sporní třetině je předěl červeným pruhem obsahujícím adresu webové stránky www. sapeli.cz a text „dveře a zárubně“, nad ním nápis „SAPELI“. Zvukový doprovod tvoří mužský hlas: „Dveře a zárubně Sapeli fandí hokeji“, na pozadí jsou slyšet typické hokejové zvuky, včetně slov „je to gól, gól (při kterých se dveře zbarvují jako česká národní vlajka). Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k závěru (viz část IV., bod b/), že obchodní sdělení prezentuje divákovi existenci výrobků SAPELI, konkrétně pak dveře a zárubně. Zdůrazňuje výrobky, které společnost produkuje, a to v souvislosti s právě probíhajícím mistrovstvím světa v hokeji. Fandící dveře tvoří dynamiku obrazu, v závěru se zbarvují do národní vlajky. Jako hudební podkres byl použit záznam z hokejového zápasu, klasické zvuky ozývající se při hokejových utkáních. Doprovodný hlas potom velmi živě a razantně skanduje gól; následně týž hlas propaguje výrobky Sapeli s tím, že právě tento výrobce fandí hokeji. jedná se tedy o veřejné oznámení divákům určené k podpoře prodeje produktů SAPELI, tedy výzvu k využití daných výrobků, které společnost nabízí, konkrétně dveří a zárubní. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání se pro účely tohoto zákona rozumí reklamou jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu, včetně nemovitého majetku, práv a závazků. Z uvedeného popisu obsahu předmětného obchodního sdělení a z dikce citované normy je podle názoru soudu zřejmé, že předmětné sdělení neobsahuje reklamní prvky. Jednotlivé definiční znaky reklamy musí být v konkrétním případě splněny všechny a současně, což v projednávané věci nenastalo. Ač je nesporné, že jde o veřejné oznámení, odvysílané za úplatu, v podstatné míře v něm absentuje cíl propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu, včetně nemovitého majetku, práv a závazků. Celý spot je koncipován jako upozornění diváka na existenci subjektu SAPELI, který je blíže neurčeným způsobem spojen se dveřmi a zárubněmi. O těchto výrobcích se však divák ze spotu nic víc nedoví. Z oznámení není nijak zřejmé, co znamená označení SAPELI, tedy zda o obchodní označení těchto produktů nebo o obchodní firmu. Pokud se označení SAPELI vztahuje k obchodní společnosti, pak ze spotu není zřejmý její vztah k těmto produktům, tedy zda dveře vyrábí nebo dodává či jen montuje. Oznámení však především neobsahuje žádnou informaci o tom, o jaké dveře a zárubně, tj. jakého druhu a způsobu použití, se jedná: ve spotu
pokračování
8Ca 354/2009
5
není obsažen žádný popis kvalit a parametrů zmíněných dveří a zárubní, není tam zmíněna žádná specifická vlastnost, která by je odlišovala od jiných dveří a zárubní, a chybí tam rovněž jakékoliv srovnání s jinými obdobnými výrobky jiných dodavatelů. Posuzované obchodní sdělení tedy neříká o výrobcích spojených s označením SAPELI naprosto nic konkrétního, takže nelze nijak dospět k závěru, že by je propagovalo, chválilo, nabízelo, doporučovalo, a tím vyzývalo diváka k jejich pořízení. Závěr žalované, že toto oznámení je výzvou k využití daných výrobků, které společnost nabízí, konkrétně dveří a zárubní, tedy nemá oporu v obsahu předmětného oznámení. Soud následně konstatoval, že toto oznámení svým obsahem nepřekračuje meze sponzorování podle ust. § 2 odst. 1 písm. s) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tedy příspěvku poskytnutého k financování televizního programu nebo pořadu s cílem propagovat své jméno nebo název, ochrannou známku, výrobky, služby, činnosti nebo obraz na veřejnosti. Soud tedy dospěl k závěru, že předmětné obchodní sdělení neobsahuje žádné prvky, jež by přesahovaly meze sponzorského vzkazu ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. s) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a jež by zejména bylo možno podřadit pod prvky reklamní podle ust. § 2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a není tedy reklamou. Pak ovšem se na jeho odvysílání nemohou vztahovat povinnosti uložené zákonem pro provozovatele televizního vysílání při vysílání reklamy a teleshoppingu, tedy ani povinnost podle ust. § 48 odst. 4 písm. a) cit. zákona. Žalobkyni tedy nebylo možno postihnout za to, že předmětné oznámení bylo odvysíláno bez toho, aniž by bylo zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově odděleno od ostatních částí programu. Za tohoto stravu věci tedy soudu nezbylo, než shledat podanou žalobu důvodnou, a proto soud napadené rozhodnutí zrušit podle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Současně soud podle ust. § 78 odst. 4 soudního řádu správního věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobkyně měla ve věci úspěch a její náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč; jejich náhradu je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V Praze dne 1. července 2010 Za správnost vyhotovení: Karlovská JUDr. Slavomír Novák předseda senátu
