50A 2/2016 - 38
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce J.S., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2016, čj. KUJCK 10860/2016, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění : Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Volary ze dne 15. 5. 2015 čj. MUVOL 00393/2015, jehož výrokem I. bylo žalobci, jakožto vlastníkovi stavby, nařízeno odstranění 5 kusů solárních panelů na střeše rodinného domu Stožec, X na pozemku parcel. č. 1013 v k. ú. České Žleby, které nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení, ani ohlášení stavby, ale je prováděna nebo byla provedena v rozporu s právními předpisy. Nezákonnost rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že správní orgány opírají rozhodnutí o závazné stanovisko Městského úřadu Prachatice, odboru stavebně, správního a regionálního rozvoje čj. MUPt/12009/2015, které bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 20/1987 Sb., o
Pokračování
- 2 -
50A 2/2016
státní památkové péči. Vláda České republiky vyhlásila Vesnickou památkovou rezervaci (dále jen VPR) Dobrá dle § 5 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. Podle žalobce se na území VPR Dobrá nachází jen jedna nemovitá kulturní památka, a to myslivna, která je zcela jiného charakteru než ostatní domy. Svým vzhledem a ojedinělostí tudíž neurčuje charakter VPR. VPR Dobrá byla nařízením vlády prohlášena již v roce 1995 a od této doby nebyly stanoveny podmínky pro zabezpečení ochrany. Nebyly proto splněny zákonné požadavky pro vyhlášení VPR a VPR Dobrá byla vyhlášena v rozporu se zákonem o státní památkové péči, jestliže od data vyhlášení VPR Dobrá nejsou stanoveny podmínky ochrany a chybí soubor nemovitých kulturních památek, a proto není závazné stanovisko v souladu s uvedeným zákonem. Součástí podnětu k zahájení řízení o odstranění panelů je vyjádření odboru péče o památkový fond Územního odborného pracoviště památkového ústavu v Českých Budějovicích. Zde je uvedeno, že obnově střech, použitým materiálům a řemeslným detailům památková péče věnuje velkou pozornost a doporučuje užívání architektonicky a historicky odpovídajících typů střešních krytin. Osazováním novodobých technických prvků dochází ke fragmentaci střešní krajiny, která je v rozporu s principy památkové péče, ovšem dle žalobce je nyní rozhodováno bez zásadní koncepce. Solární panely na střechu rodinného domu žalobce neosadil, uvedenou nemovitost již získal s osazeným zařízením. Rodiče žalobce nechali osadit solární panely na střechu rodinného domu v dobré víře, neměli vědomost o tom, že k provádění takových prací je potřeba vyžádat závazné stanovisko. Žalobce podal žádost o dodatečné vydání závazného stanoviska a poté byl ihned dán podnět na odstranění stavby, což považuje žalobce za šikanózní postup. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Dům X se nachází na území Vesnické památkové rezervace Dobrá, která byla prohlášena památkovou rezervací. Stavební úřad si opatřil pro rozhodnutí závazné stanovisko příslušného orgánu státní památkové péče, ze kterého vyplývá, že k osazení pěti kusů solárních panelů na střechu domu došlo, aniž by vlastník stavby předem požádal o stanovisko dle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Stavba je tedy provedena v rozporu s právními předpisy, konkrétně se zákonem o státní památkové péči. Důvody odvolání podaného žalobcem proti rozhodnutí stavebního úřadu směřovaly proti obsahu závazného příslušného orgánu státní památkové péče, proto žalovaný postupoval dle § 149 odst. 4 správního řádu a vyžádal si od nadřízeného správního orgánu potvrzení nebo změnu závazného stanoviska. Nadřízený orgán potvrdil, že závazné stanovisko orgánu státní památkové péče ze dne 3. 4. 2015 nebylo vydáno v rozporu se zákonem. Dům X se nachází v památkové rezervaci a jestliže si před stavbou vlastník nevyžádal závazné stanovisko, jak mu ukládá § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči, nezbývá než nařídit odstranění této stavby. Případné uložení pokuty nemůže zhojit nezákonný stav, proto zaplacení pokuty není pro věc rozhodující. Podnět příslušného orgánu státní památkové péče byl podán v souladu se zákonem. Žalobce nedůvodně vytýká orgánu státní památkové péče, že mu nebyla dána možnost pokusit se o dodatečné získání závazného stanoviska, ale byl dán podnět k odstranění stavby, takový postup nelze hodnotit jako neobvyklý a šikanující. V daném případě z vyjádření Národního památkového ústavu i z obsahu závazných stanovisek vyplývá, že nápravu nelze zjednat jinak, než solární panely odstranit. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Stavební úřad Městského úřadu Volary na základě podnětu Městského úřadu Prachatice k zahájení řízení o nařízení nezbytných úprav v souvislosti se zjištěním osazení 5 kusů solárních panelů na střeše objektu č. p. 5 v osadě Dobrá provedl dne 6. 1. 2015 státní dozor. Při výkonu státního dozoru byla potvrzena instalace 5 kusů solárních panelů na střeše
Pokračování
- 3 -
50A 2/2016
rodinného domu X v osadě Dobrá sloužících k výrobě teplé vody a tepla prostřednictvím akumulační nádrže umístěné ve stodole rodinného domu. Dne 26. 1. 2015 obdržel stavební úřad od Městského úřadu Prachatice podnět k zahájení řízení o nařízení odstranění solárních panelů umístěných na střeše domu X. Podnět ohledně zahájení řízení o nařízení odstranění stavby byl podán proto, že stavba se nachází v obci Dobrá na Šumavě, která je prohlášena Vesnickou památkovou rezervací nařízením vlády ČR č. 127/1995 Sb. ze dne 24. 5. 1995 o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace. Z podnětu vyplývá, že solární panely představují pro vzhled dané stavby a prostředí historického sídla nežádoucí rušivý prvek, poškozují ráz střešní krajiny VPR Dobrá. Součástí podnětu bylo písemné vyjádření Národního památkového ústavu ze dne 17. 12. 2014. Stavební úřad proto opatřením oznámil zahájení řízení z moci úřední o nařízení odstranění 5 kusů solárních panelů. Na den 5. 3. 2015 bylo stanoveno ústní jednání spojené s ohledáním na místě samém. Stavební úřad dne 4. 3. 2015 požádal Městský úřad Prachatice o závazné stanovisko. Dne 7. 4. 2015 bylo stavebnímu úřadu předloženo závazné stanovisko, ze kterého vyplývá, že bylo vydáno na základě písemného vyjádření Národního památkového ústavu a byl učiněn závěr, že osazení solárních panelů je z hlediska zájmů státní památkové péče nepřípustné. Stavební úřad vyrozuměl žalobce o tom, že byly doplněny podklady rozhodnutí pro nařízení odstranění předmětné stavby o závazné stanovisko s tím, že má právo se před vydáním rozhodnutí seznámit s podklady pro rozhodnutí. Dne 12. 5. 2015 se žalobce seznámil s obsahem spisu a následně se i k podkladům pro rozhodnutí písemně vyjádřil, zejména tak činil k zápornému závaznému stanovisku a namítal, že solární panely na střechu objektu neumístil. Dne 15. 5. 2015 stavební úřad vydal rozhodnutí, kterým nařídil žalobci podle § 129 odst. 1 písm. d) stavebního zákona odstranění 5 kusů solárních panelů na střeše rodinného domu Stožec, Dobrá X, neboť byla provedena v rozporu s právními předpisy. Stavební úřad vycházel při rozhodování zejména se závazného stanoviska ze dne 3. 4. 2015, kterým byl vázán. Závazným stanoviskem orgánu statní památkové péče bylo prokázáno porušení právních předpisů, a proto bylo rozhodnuto o nařízení odstranění stavby. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. V odvolání namítal, že závazné stanovisko je nepřezkoumatelné, slohově vadné a nesmyslné, není z něj patrné, proč a z jakých důvodů stanovisko bylo vydáno. Žalobce v odvolání zejména brojil proti závaznému stanovisku, coby podkladu pro vydání odvoláním napadeného rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný proto vyžádal od nadřízeného správního orgánu, Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru kultury a památkové péče, jeho potvrzení nebo změnu. Ten závazné stanovisko Městského úřadu Prachatice ze dne 3. 4. 2015 potvrdil. Žalobce se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí. Následně zaslal vyjádření, ve kterém namítal, že závazné stanovisko ze dne 3. 4. 2015 i jeho potvrzení odborem kultury a památkové péče krajského úřadu bylo vydáno v rozporu se zákonem o státní památkové péči. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, neboť předmětná stavba byla provedena v rozporu se zákonem o státní památkové péči, jestliže vlastníci objektu na střechu objektu umístili 5 kusů solárních panelů bez příslušného souhlasného stanoviska správního orgánu působícího na úseku státní památkové péče. Žalovaný ověřil v rámci odvolacího řízení, zda závazné stanovisko ze dne 3. 4. 2015 představuje oprávněně podklad pro vydání napadeného rozhodnutí a následně v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu si vyžádal potvrzení nebo změnu tohoto závazného
Pokračování
- 4 -
50A 2/2016
stanoviska. Odbor kultury a památkové péče krajského úřadu závazné stanovisko potvrdil. Odbor kultury a památkové péče krajského úřadu se ztotožnil s tím, že střešní solární panely jsou ahistorický a cizorodý prvek, který nelze vzhledem k jeho velkoplošným rozměrům na území Vesnické památkové rezervace akceptovat, přestože byla deklarována ojedinělost umístění souboru solárních panelů v rámci VPR Dobrá. Byl vysloven závěr, že správní orgán nepostupoval vůči žalobci rozdílně oproti jiným vlastníkům nemovitostí v rámci chráněného území, když danou záležitost nelze srovnávat s umístěním například střešních oken. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z § 75 odst. 2 věty prvé s.ř.s. vyplývá, že soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky. Podle § 75 odst. 2 věty druhé s.ř.s., byl-li závazný podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud v žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Z toho plyne, že soud je oprávněn přezkoumat zákonnost podkladového úkonu správního orgánu, toto ustanovení však nezakládá pravomoc správních soudů takové akty zrušovat. Měla-li zjištěná nezákonnost subsumovaného aktu vliv na zákonnost žalobou napadeného aktu finálního, zruší soud tento finální akt a s nezákonností subsumovaného aktu se vypořádá v odůvodnění rozsudku (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2007 čj. 4As 37/200583). Napadené rozhodnutí se opírá o závazné stanovisko orgánu památkové péče. Závazná stanoviska vydaná dle § 149 správního řádu nejsou rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s.ř.s., neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Soudní přezkum jejich obsahu je v souladu s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. (rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2011 čj. 2As 75/2009-113). Soud se proto zabýval námitkou porušení § 149 odst. 4 správního řádu. Dle tohoto ustanovení, jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu I. stupně a s vyjádřením účastníků. Správní orgán proto postupoval správně, jestliže vyžádal před vydáním rozhodnutí o odvolání ve smyslu § 149 odst. 4 správního řádu potvrzení či změnu závazného stanoviska dotčeného správního úřadu. Žalobce totiž směřoval odvolací námitky proti závaznému stanovisku Městského úřadu Prachatice, odboru stavebně právního a regionálního rozvoje ze dne 3. 4. 2015. Žalobce namítal nesprávnost závazného stanoviska Městského úřadu Prachatice ze dne 3. 4. 2015, které bylo podkladem pro vydání rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný si vyžádal potvrzení nebo změnu tohoto závazného stanoviska u Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru kultury a památkové péče, který uvedené závazné stanovisko potvrdil rozhodnutím ze dne 16. 12. 2015. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost a nesmyslnost závazného stanoviska, proto žalovaný při vyhodnocení této námitky se správně zabýval nepřezkoumatelností závazného stanoviska a dospěl k závěru, že závazné stanovisko je formálně i věcně úplné. Prvoinstanční orgán se však nedostatečně vypořádal s podklady, které
Pokračování
- 5 -
50A 2/2016
vedly k vydání rozhodnutí. Jedná se především o vyjádření Národního památkového ústavu, o kterém se v odůvodnění prvoinstanční správní orgán pouze zmiňuje, že o ně požádal a že bylo vydáno. V odůvodnění však nebyl uveden ani stručný obsah tohoto vyjádření, které bylo podkladem pro vydání napadeného závazného stanoviska. Nadřízený správní orgán se však v napadeném rozhodnutí na straně 4 řádně vypořádal s obsahem písemného vyjádření NPU, které bylo podkladem v řízení pro vydání závazného stanoviska. V daném případě soud poznamenává, že je nutno vzít v úvahu, že závazné stanovisko s jeho potvrzením správním orgánem nadřízenému správnímu orgánu příslušného k jeho vydání tvoří jeden celek. Při vydávání závazných stanovisek podle § 149 správního řádu, jejichž obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, je třeba přiměřeně použít nejen ustanovení o obsahu, formě a náležitostech rozhodnutí, ale je nutno dovodit i nezbytnost postupovat podle ustanovení o podkladech pro vydání rozhodnutí (§ 50 až 52 správního řádu). Ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu zní „v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“. Z toho vyplývá, že i na odůvodnění závazného stanoviska lze klást vysoké nároky, tedy že musí být řádně odůvodněno. Soud dospěl k závěru, že obě závazná stanoviska jsou přezkoumatelná a netrpí vnitřní rozporností. Byla vydána v souladu s právními předpisy. Jsou podrobně uvedeny důvody rozhodnutí a z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný zabýval námitkami žalobce. Na odvolací námitky bylo řádně reagováno. Závazné stanovisko bylo tedy vydáno v souladu s právními předpisy. Soud poznamenává, že žalovanému při posouzení závazného stanoviska nepřísluší, respektive nepodléhá odborná stránka stanoviska ve smyslu její správnosti, neboť to by popíralo samotný smysl závazných stanovisek. Správní orgán, který řízení vede, je však oprávněn zabývat se úplností, určitostí a srozumitelností závazného stanovisko, jakož i tím, zda se správní orgán příslušný k vydání závazného stanoviska nedopustil zjevného skutkového nebo právního pochybení. V daném případě byl správně učiněn závěr, že závazné stanovisko bylo vydáno v souladu s právními předpisy, neboť v daném případě se nadřízený orgán, jemuž bylo podle § 149 odst. 4 správního řádu předloženo odvolání, směřující proti obsahu závazného stanoviska, s námitkami žalobce řádně vypořádal. Odvolací správní orgán řádně ověřil, že nadřízený orgán reagoval na odvolací námitky. Z potvrzení závazného stanoviska vyplývá, že při vydání závazného stanoviska Městským úřadem Prachatice dne 3. 4. 2015 nedošlo k porušení zákona, jež by bylo důvodem pro změnu závazného stanoviska. Odbor kultury a památkové péče se ztotožnil s tím, že střešní solární panely jsou ahistorický a cizorodý prvek, který nejde vzhledem k jeho velkoplošným rozměrům na území vesnické památkové rezervace akceptovat. Vzhledem k tomu, že byla deklarovaná ojedinělost umístění souboru solárních panelů v rámci vesnické památkové rezervace, byl učiněn závěr, že nebylo postupováno rozdílně oproti jiným vlastníkům nemovitostí v rámci chráněného území, neboť daný případ nelze srovnávat s umístěním například střešních oken. Krajský úřad mimo jiné konstatoval, že ač je odůvodnění závazného stanoviska formálně i věcně nedostatečné, nelze napadené závazné stanovisko hodnotit jako nezákonné. Byl vysloven závěr, že zjištění a vady v odůvodnění závazného stanoviska byly zhojeny s tím, že byly zhodnoceny všechny podklady pro vydání závazného stanoviska s ohledem na veřejné zájmy, které dotčený orgán na úseku památkové péče hájí. K takovému závěru byl krajským úřadem využit obsah vyjádření Národního památkového ústavu ze dne 31. 3. 2015, ve kterém bylo zdůvodněno, proč solární panely na
Pokračování
- 6 -
50A 2/2016
předmětné stavbě nacházející se na území Vesnické památkové rezervace nelze akceptovat. Pokud se jedná o použití různých střešních krytin, bylo konstatováno, že nelze srovnávat typy střešních krytin či střešní okna se solárními panely, neboť se jedná o zcela odlišné prvky, kdy střešní okna nebývají osazena bezprostředně vedle sebe a netvoří tudíž velkoformátovou plochu srovnatelnou s plochou solárních panelů. Zcela nedůvodně se proto žalobce dovolává nezákonnosti napadeného rozhodnutí, že se opírá o závazné stanovisko, které bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. K „ existenci“ dvou vyhotovení závazného stanoviska bylo žalovaným správně poznamenáno, že stavební úřad oprávněně zahrnul mezi podklady pro rozhodování jen to vyhotovení závazného stanoviska, které bylo opatřeno podacím razítkem. Tato okolnost nemá žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Stavba domu X v osadě Dobré na pozemkové parc. č. 1013 v k. ú. České Žleby se nachází na území Vesnické památkové rezervace Dobrá, která byla prohlášena Nařízením vlády České republiky č. 127/1995 Sb., o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace. Podle § 5 odst. 1 zákona o státní památkové péči může Vláda ČR území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami. Vesnické památkové rezervace jsou tedy plošně chráněná památková území, na která se vztahují konkrétní principy památkové péče, přičemž cílem památkové ochrany v památkových rezervacích je zachovat historické prostředí, které se dochovalo více či méně v pozměněné podobě až do současnosti. V dané věci bylo podkladem pro rozhodnutí závazné stanovisko příslušného orgánu státní památkové péče, dle něhož k osazení 5 kusů solárních panelů na střechu rodinného domu došlo, aniž by si vlastník stavby předem vyžádal stanovisko ve smyslu § 14 odst. 2 zákona o státní péči. Z toho vyplývá, že stavba tedy byla provedena v rozporu s právními předpisy, a to v rozporu se zákonem o státní památkové péči. Z § 129 odst. 1 písm. d) stavebního zákona vyplývá, že stavební úřad nařídí odstranění stavby, která nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení, ani ohlášení stavby, ale je prováděna nebo byla provedena v rozporu s právními předpisy. V daném případě se soud ztotožnil se správními orgány, že stavba byla provedena v rozporu s právními předpisy, jestliže stavba byla provedená, aniž bylo vyžádáno souhlasné závazné stanovisko. Žalobcem je namítáno, že na území VPR Dobrá se nachází jen jedna nemovitá kulturní památka, a to myslivna, což neurčuje charakter VPR s tím, že VPR Dobrá byla Nařízením vlády ČR prohlášeno již v roce 1995 a od této doby nebyly stanoveny podmínky pro zabezpečení ochrany, a proto nebyly splněny zákonné požadavky pro vyhlášení VPR a VPR Dobrá byla vyhlášena v rozporu se zákonem o státní památkové péči. Tato námitka žalobce je zcela neopodstatněná, neboť v dané záležitosti není rozhodné kolik nemovitých kulturních památek se na území VPR Dobrá nachází. Tato okolnost není předmětem řízení. Rovněž je zcela nerozhodná skutečnost, že nebyly dosud stanoveny podmínky pro zabezpečení ochrany. Předmětem řízení je odstranění 5 kusů solárních panelů nikoliv okolnosti, za jakých došlo k prohlášení Vesnické památkové rezervace. Předmětem tohoto řízení tedy nejsou požadavky kladené na splnění zákonných požadavků pro vyhlášení VPR. Soud poznamenává, že je vázán
Pokračování
- 7 -
50A 2/2016
platnými předpisy a na jejich základě bylo v dané záležitosti rozhodováno. Soudu v tomto řízení nepřísluší hodnotit, zda VPR Dobrá byla vyhlášena v rozporu se zákonem o státní památkové péči. Skutečnost, že nebyly stanoveny podmínky pro zabezpečení ochrany, není proto významná. Hodnocení charakteru staveb nacházejících se v památkové rezervaci a charakteru stavebních zásahů provedených na jiných domech v památkové rezervaci nepřísluší žalobci, ale orgánům státní památkové péče, kteří vykonávají státní památkovou péči za odborné pomoci odborných organizací a ústavů. Zcela nepřípadný je odkaz žalobce na ostatní stavební zásahy na jiných domech v rámci VPR Dobrá, neboť předmětem tohoto řízení je odstranění 5 kusů solárních panelů na jeho domě, nikoliv stavební zásahy na jiných domech. Zcela nerozhodná je skutečnost, že uvedené solární panely žalobce na střechu rodinného domu neosadil, že již nemovitost získal s tímto zařízením, neboť rozhodné je vlastnictví nemovitosti v době rozhodování. Povinnost odstranit nezákonně provedenou stavbu stíhá vždy vlastníka stavby v době řízení o odstranění stavby. Rovněž je zcela nerozhodná okolnost, že předchozím vlastníkům byla uložena za nezákonný stav pokuta. Na předmětné rozhodnutí rovněž nemá vliv okolnost, že rodiče žalobce, předchozí vlastníci rodinného domu, nechali osadit solární panely na střechu rodinného domu v dobré víře a nebyli si vědomi toho, že je potřeba si vyžádat závazné stanovisko. Při převodu nemovitostí nastupuje stávající vlastník do práv a povinností převodce. Rovněž neopodstatněná je výhrada žalobce, že mu nebyla dána možnost pokusit se o dodatečné získání závazného stanoviska, ale že byl ihned dán podnět na odstranění stavby, a to s ohledem na obsah závazných stanovisek citovaných shora, dle kterých se předmětná stavba nachází v památkové rezervaci s tím, že si vlastník před stavbou nevyžádal závazné stanovisko příslušného orgánu státní památkové péče dle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči. Soud poznamenává, že jak z vyjádření Národního památkového ústavu ze dne 17. 12. 2014 a 31. 3. 2015 a rovněž tak i z obsahu závazných stanovisek vyplývá, že nápravu nelze sjednat jinak než nařídit odstranění předmětných solárních panelů. S ohledem na obsah těchto vyjádření a obsah závazných stanovisek není možný jiný postup než odstranění předmětných solárních panelů, proto nelze podání podnětu k řízení o odstranění stavby považovat za šikanující postup. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je věcně správné. Námitky žalobce jsou neopodstatněné, a proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný, který byl v řízení úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Nebylo ani zjištěno, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bylo rozhodnuto bez jednání, neboť účastníci vyjádřili s takovým procesním postupem souhlas. Poučení:
Pokračování
- 8 -
50A 2/2016
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. října 2016 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
