ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

4To 170/2011-1349

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. července 2012 v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Věry Kloudové a soudců JUDr. Nadi Hájkové a JUDr. Zdeňky Hoškové odvolání obžalovaného Alexandra N o v á k a a státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 14. prosince 2010 č. j. 6 T 177/2005-1280 a rozhodl t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek ohledně obžalovaného Alexandra Nováka z r u š u j e ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný Alexandr Novák se o d s u z u j e podle § 160 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 4 roků nepodmíněně. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. se pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem. Jinak zůstává napadený rozsudek beze změny. Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaného Alexandra Nováka za mítá .

Pokračování

2

4To 170/2011

Odůvodně ní Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově byl obžalovaný Alexandr Novák uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, odst. 4 písm. a), b) tr. zák. ve znění zák. č. 96/99 Sb., jehož se dle výroku napadeného rozsudku dopustil tím, že jako tehdejší starosta města Chomutov v průběhu roku 1999 navrhl, organizoval a posléze zajišťoval odprodej akcií z majetku města a v souvislosti s tímto prodejem sám sebe neoprávněně obohatil, kdy dne 26. 5. 1999 předložil městskému zastupitelstvu v Chomutově návrh na prodej 15 850 ks akcií Severočeské plynárenské, a. s., IČO 49903209 a 50.990 ks akcií Severočeské energetiky, a. s. IČO 49903179, přičemž tento návrh byl usnesením zastupitelstva města č. 47/99 ze dne 26. 5. 1999 přijat a prodej akcií schválen, a týmž usnesením byl Alexandr Novák pověřen realizací prodeje předmětných akcií za nejvýhodnější cenu, minimálně však za 3.000,- Kč za 1 ks. Akcie uvedených společností byly odprodány firmě VNG – Verbudnetz Gas Aktiengesellschaft Leipzig – SRN, a to za celkovou částku 317,490.000 Kč, tedy za 4.750 Kč za 1 ks. Prodej akcií pro firmu VNG Leipzig přitom s vědomím Alexandra Nováka zprostředkovával Peter Schmel – firma Export – Import Agentur, Dortmund, SRN, kdy tomuto firma VNG Verbundnetz Gas Aktiengesellschaft Leipzig vyplatila na základě zprostředkovatelské smlouvy provizi ve výši 40.104.000 Kč (včetně DPH, resp. daně z obratu 16 %), která byla zaslána na konto Petera Schmela č. 071798300 vedeného u Deutsche Bank Chemnitz kód 87070000 a to v období od 25. 6. do 5. 7. 1999. Tyto finanční prostředky pak po převodu na cizí měnu ve výši 2.270.050 DEM byly Peterem Schmelem dne 27. 8. 1999 převedeny jako prodejní provize na nákup akcií v ČR na účet společnosti Intercontraktor Ltd. Nikosie – Kyperská republika – č. 001-33-102191 vedený u The Cyprus Popular Bank Ltd Nikosia, k němuž měl dispoziční a podpisové právo pouze Josef Auer, nar. 4. 11. 1959 trvale bytem Eggendorf, Gem. Hartberg – Rakouská republika, kdy na jeho příkaz byla v období od 2. 9. 1999 do 18. 1. 2000 v postupných platbách, zejména však platbou ze dne 20. 9. 1999 ve výši 2.065.299,43 DEM, převedeno z tohoto účtu a finančních prostředků na soukromý účet Alexandra Nováka a jeho manželky Evy Novákové č. 21254300036, vedený u filiálky Lendes Hypothekebank Steiermark AG filiálka Feldbach Giro Konto – Rakouská republika – navazující na depositní konto cenných papírů č. 21256700619, který byl založen dne 30. 8. 1999 a k němuž měli dispoziční a podpisové právo pouze Alexandr Novák a Eva Nováková, přičemž obžalovaný Alexandr Novák s těmito penězi volně disponoval, dne 2. 12. 2000 vybral částku 3.938.216 ATS a částku ve výši 11.986.524 ATS, vrátil dne 1. 1. 2003 na účet společnosti Intercontraktor

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

3

4To 170/2011

Ltd. Nikosie – Kyperská republika. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 160 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 5.000.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ nevykonání trestu ve lhůtě stanovené v § 341 tr. ř. byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu povolání, zaměstnání nebo funkcí ať již jsou založeny na základě pracovní smlouvy, jmenování, volby či jiným způsobem spojených s výkonem činnosti v orgánech státní moci, státní a veřejné správy, na dobu pěti roků. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobžalovaného Petera Schmela. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný odvolání, které prostřednictvím svého obhájce písemně odůvodnil. Odvoláním napadá především nedostatečné skutkové objasnění věci, přičemž zdůrazňuje, že soud zamítl návrhy na dokazování ze strany obhajoby, přesto, že tyto měly přímý vztah k souzené věci, jejich provedením by byl zjištěn lépe a úplněji skutkový stav a navrhované důkazy by bylo možné provést. Současně napadá i nesprávné právní hodnocení v souzené věci, zejména ve vztahu k zákonné definici skutku, pro který je stíhán, v době, kdy ke skutku mělo dojít a dále i nesprávné právní posouzení námitky promlčení trestního stíhání. Podáním došlým krajskému soudu dne 6. 5. 2011 pak obhájce podrobně podané odvolání odůvodnil. Zopakoval, že odvolání směřuje jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu. Namítl, že: „I. Procesní pochybení soudu prvního stupně: Trestní řízení, mám na mysli tu jeho část, která probíhala před soudem prvního stupně, bylo vedeno proti mně a proti spoluobžalovanému Peteru Schmelovi. Jak jsem zjistil, nabylo ke dni 1. 10. 2011právní moci usnesení Městského soudu v Brně č. j. 40 Nc 851/2008-49, kterým byl Peter Schmel, nar. 18. 7. 1947 prohlášen za mrtvého, přičemž za den úmrtí je považován den 29. 4. 2007. Z toho je zřejmá zmatečnost napadeného rozsudku, neboť ten byl vyhlášen více než dva měsíce poté, co byl Peter Schmel prohlášen za mrtvého. Za tohoto stavu věci se domnívám, že nepostačí v odvolacím řízení zastavit trestní řízení


Pokračování

4

4To 170/2011

proti Peteru Schmelovi, ale bude na místě celý rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně ke zjednání nápravy. I kdyby se odvolací soud v tomto názoru se mnou neztotožnil, jistě tento fakt prokazuje alespoň to, jakou pečlivost a pozornost soud prvního stupně projednání věci věnoval. Každý má zajištěno ústavním pořádkem České republiky právo na spravedlivý proces, jehož součástí je právo na obhajobu. Již v průběhu přípravného řízení (viz opakovaný záznam o prostudování spisu) a následně i v průběhu hlavního líčení jsem opakovaně a marně vznášel námitky, že toto mé právo bylo porušeno. Toto mé právo by mělo být chráněno i obecnými soudy. Postupem orgánů činných v trestním řízení, včetně prvoinstančního soudu, bylo toto mé právo opakovaně porušeno především (ale nejenom) tím, že můj obhájce nebyl vůbec vyrozuměn o konání výslechů svědků jednak na Kypru a dále i ve Spolkové republice Německo. Můj obhájce v rámci závěrečné řeči uvedl podrobně, v čem toto mé právo bylo porušeno. Jakkoli se soud prvního stupně ohradil sdělením MS ČR o tom, že Kyperský právní řád neumožňuje přítomnost advokátů u výslechu svědků, toto stanovisko je zcela vyvráceno hned dvojím způsobem. Především z protokolu o výslechu svědků, provedených na dožádání soudu na Kypru expresis verbis vyplývá, že tamní orgány včas oznámily termíny výslechů a z úvodní části textu je transparentní, že byly srozuměny s účastí českých obhájců u výslechů a jednak je toto dále potvrzeno i další zprávou MS ČR pro soud prvního stupně o termínu konání výslechů. Jediné porušení práva na spravedlivý proces lze tedy spatřovat výlučně v nečinnosti soudu prvního stupně, kdy ten nechal tuto další zprávu MS ČR zcela bez povšimnutí a obhájce vůbec nevyrozuměl. Obdobně to platí i o výsleších svědků konaných ve Spolkové republice Německo, kdy soud rovněž o konání výslechů obhájce nijak nevyrozuměl, ačkoli je nepochybné, že právě ta část dokazování, která proběhla, či měla proběhnout, na Kypru a ve Spolkové republice Německo, byla z pohledu zjišťování skutkového stavu velmi významná, ne-li vůbec nejvýznamnější. Zcela zásadní procesní pochybení soudu prvního stupně, které bezpochyby mělo (nebo alespoň mělo mít) vliv na rozhodnutí ve věci samé, spatřují i ve způsobu, jakým soud opatřoval důkazy a jak s nimi následně nakládal. Přestože jsem sám nebo prostřednictvím svého obhájce v průběhu přípravného řízení poukazoval na to, že zejména důkazy pořízené cestou právní pomoci do zahraničí jsou zcela nedostatečné, že byly pořizovány v rozporu s ústavním pořádkem, přesto tyto vady v průběhu přípravného řízení napraveny


Pokračování

5

4To 170/2011

nebyly. Následně, před soudem prvního stupně jsem opakovaně poukazoval na to, že považuji za zásadně nepřípustný postup soudu spočívající v tom, že soud po mně žádal a úkoloval mne obstaráváním důkazů. Mimo jiné, a to můj obhájce před soudem výslovně uvedl, že k tomu vedlo i to, že mnou obstarané důkazy, byť z popudu soudu, pak následně mohly být zlehčovány, označovány jako mnou zmanipulované apod. To se pochopitelně také následně stalo, když soud k většině mnou obstaraných důkazů vůbec nepřihlédl nebo je odmítl vůbec provést a zařadit do spisu. To se týká především mnou obstaraných smluv z Kypru. Firma INTERCONTRACTOR na žádost mého obhájce vyhledala v archivu pracovní smlouvu mé manželky, smlouvu o provizích s mojí manželkou, smlouvu o půjčce s mojí manželkou a smlouvu mezi INTERCONTRACTOR a Peterem Schmelem. Originály všech těchto smluv na žádost mého obhájce odeslala přepravní službou v zalepené obálce soudu a v ověřených kopiích mému obhájci. Během hlavního líčení však soud sdělil, že mu byly doručeny pouze 3 smlouvy, konkrétně mu prý nebyla doručena smlouva mezi INTERCONTRACTOR a Peterem Schmelem. Bylo velmi podivné, že mému obhájci byly doručeny všechny 4 smlouvy tak, jak byly z Kypru odeslány. Můj obhájce tedy za nastalé situace učinil jediné, co zbývalo a navrhl provedení důkazu ověřenou kopií této smlouvy. Soud však odmítl smlouvu zařadit do spisu s odůvodněním, že se nejedná o originál, a že na smlouvě chybí datace u podpisu INTERCONTRACTORU. Dle mého názoru však bylo povinností soudu tuto smlouvu zařadit do spisu, provést důkaz čtením jejího překladu a následně pak takový důkaz hodnotit v intencích trestního řádu. Přitom je nutné vzít úvahu, že nepochopitelnou ztrátou originálu smlouvy jsem byl již tak poškozen, neboť odpadla možnost jejího znaleckého zkoumání ohledně doby jejího vzniku. Protože jsem žil dlouhou dobu v Německu a německy dobře umím, vím, že smlouva, dle mého názoru, obsahuje jeden z klíčových důkazů, a to vysvětlení toho, proč Peter Schmel poslal peníze firmě INTERCONTRACTOR, přičemž jde o peníze, které soud označil jako úplatek pro mě. Jen na doplnění pak uvádím, že jsem se již po vyhlášení rozsudku obrátil na firmu INTERCONTRACTOR se žádostí, aby soudu i mně sdělila, které smlouvy byly z Kypru odeslány na adresu soudu. Odpověď přikládám. Je z ní zřejmé, že byly odeslány všechny 4 smlouvy. Odmítám spekulovat o tom, proč soud sdělil, že mu byly doručeny pouze 3. Také je třeba zdůraznit, že zcela nemístná a hrubě účelová byla spekulace


Pokračování

6

4To 170/2011

státního zástupce vyslovená v jeho závěrečné řeči, k níž se přiklonil soud prvního stupně, která spočívala v tvrzení, že tyto dokumenty byly vyrobeny ex post pro účely trestního řízení. Nejenom, že takové tvrzení má nulovou oporu ve znaleckém posudku, kterým byla přezkoumávána pravost dokumentů, ale především státní zástupce a následně soud nevzal vůbec v potaz, že na straně INTERCONTRACTOR bylo o těchto finančních a účetních operacích od samého počátku účtováno pro daňové účely. II. Nedostatky ve skutkových zjištěních: Nejjednodušší a pro účely tohoto odvolání zřejmě postačující by bylo, kdybych zde uvedl prostý výčet v nedostatcích, jimiž trpí zjištěný skutkový stav. Jistě je nepochybné, že soud prvního stupně, ať již z nedostatku vůle či pouze ze šlendriánu, rezignoval na zjištění všech okolností celé věci, na zjišťování motivu, na zajištění a provedení všech zjistitelných důkazů svědčících ve prospěch i neprospěch obviněného, jak mu to přímo ukládá zákon a ve výsledku se spokojil pouze s částí možných nepřímých důkazů, které vůbec netvoří žádný logický řetězec. Pochopitelně se pak musel uchýlit pouze ke spekulativním závěrům, jak o tom bude dále hovořeno. Za nejzásadnější pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu považuji: • „ztrátu“ smlouvy mezi INTERCONTRACTOR a Petrerem Schmelem • odmítnutí provedení důkazu ověřenou kopií smlouvy mezi INTERCONTRACTOR a Peterem Schmelem • provádění výslechů formou právní pomoci bez účasti obhájců, konkrétně mého obhájce, který se znalostí všech okolností případu nemohl svědkům položit otázky, které by mohly vést k lepšímu objasnění věci • provádění výslechů svědků na Kypru, kteří v době, kdy mělo dojít ke skutku, ve firmě INTERCONTRACTOR vůbec nepracovali a vyslýchání svědků, kteří vzhledem ke svým pracovním pozicím mohli vědět o předmětu výslechu jen okrajově či vůbec • nevyslechnutí klíčového svědka na Kypru, který za INTERCONTRACTOR podepisoval s mojí manželkou smlouvu o půjčce • rezignace na zajištění smlouvy mezi Peterem Schmelem a VNG Leipzig, ačkoli z trestního spisu je zřejmé, že firma VNG Leipzig tuto smlouvu poskytla německým policejním orgánům • spokojení se s obsahem PODÁNÍ VYSVĚTLENÍ ze strany svědků Schmidta a Auera a argumentační použití toho, co tito dva svědci v podání vysvětlení uvedli, ačkoli k takové neprocesní výpovědi soud ze


Pokračování

7

4To 170/2011

zákona přihlédnout nesmí, přičemž je transparentní, že oba, jak Schmidt, tak i Auer, podávali svá vysvětlení v podstatě výlučně tak, aby se od celé věci co nejvíce distancovali, neboť díky mému stíhání v ČR, jsou oni stíháni v Rakousku • výslechy členů zastupitelstva města Chomutov v době, kdy mělo dojít k žalovanému skutku s cílem zjistit, zda, byť jen jediného z nich, jsem nějakým způsobem ovlivňoval či se snažil ovlivnit ohledně toho, jakým způsobem mají jako kolektivní orgán rozhodnout o prodeji elektrárenských a plynárenských akcií města • vlastnoručně psané faxové podání svědka Schmidta mé manželce, jehož obsahem je vyúčtování bankovních obchodů v Rakousku a vyúčtování provizí. To vše jsou důkazy, které bylo v silách soudu provést, byly soudu navrženy a soudem neprovedeny. Většinu těchto důkazů považuji za klíčové ke zjištění takového skutkového stavu, který může být považován za stav, o němž nejsou vážné pochybnosti, tedy za stav, který může vést k vynesení spravedlivého rozsudku. III. Nesprávné právní hodnocení: Skutkový stav, o němž nejsou vážné pochybnosti, je nepřípustné zjišťovat jiným způsobem než dokazováním před soudem. Základem zjištěného skutkového stavu je tedy suma a skladba jednotlivých důkazů provedených před soudem. K ničemu jinému nesmí býti přihlédnuto. Je ovšem v rozporu se zásadami trestního řízení, tedy procesními zásadami, aby soud zjišťoval skutkový stav způsobem, kdy na straně jedné na část důkazů rezignuje, popřípadě je neprovede, ačkoliv jsou k dispozici, na straně druhé pak provedené důkazy nehodnotí všechny, a ty, co hodnotí, nehodnotí v jejich vzájemné souvislosti. Přesně k tomu však v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, došlo. O nezajištění, resp. neprovedení řady důkazů, které soud zajistit či provést mohl a neučinil tak, jsem již hovořil výše.


Pokračování

8

4To 170/2011

Došlo však i k tomu, že soud hodnotil pouze některé důkazy a nepřihlédl ke všem důkazům, které provedeny byly. Rovněž je nehodnotil všechny v jejich vzájemné součinnosti. V řízení byl, například proveden důkaz výslechem svědkyně Kobzáňové. Z odůvodnění rozsudku však není vůbec zřejmé, jestli se soud tímto důkazem zabýval, či jej vzal vůbec v potaz, jak jej vyhodnotil a zejména, jak jej hodnotil ve vzájemné souvislosti s výslechem svědkyně Novákové (mé manželky) a svědka Ing. Čermáka. V tomto směru je rozsudek zcela nepřezkoumatelný. Je přitom jednoznačné, že tyto výpovědi se vzájemně doplňovaly a mimo jiné jasně prokazovaly, jak bylo naloženo s částí půjčky od firmy INTERCONTRACTOR, jakým způsobem bylo zajištěno vrácení části této půjčky, jinými slovy, že skutečně šlo o půjčku od INTERCONTRACTOR mé manželce. Tyto důkazy pak bylo nutné rovněž hodnotit v souvislosti se smlouvou o půjčce a s pohyby peněz na rakouských účtech. Pokud by soud neporušil procesní zásady volného hodnocení důkazů (a pokud by neabsentoval důkaz výslechem zástupce INTERCONTRACTOR, který za tuto firmu smlouvu o půjčce podepisoval), pak by musel soud vzít za prokázané, že všechny pohyby peněz, poskytnutých ve formě půjčky mé manželce, byly zcela transparentní, zákonné, nijak neskrývané a z logiky nemohly mít povahu úplatku poskytnutého mně. V řízení byl dále proveden opakovaný výslech mé manželky, která po svém prvním výslechu, na žádost soudu, obstarala jak doklady o jednotlivých provizích, které mimo mzdy dokladovaly její schopnost půjčené peníze vrátit, tak doklad o tom, že měla na Kypru u banky svůj účet, tak i doklady prokazující, že si z něho tehdy mohla v zásadě libovolně vybírat hotové peníze a neměla tedy jediný logický důvod, aby si zřizovala účet v Rakousku, kam by si nechala bezhotovostně poslat peníze od INTERCONTRACTORU, které měly být údajným úplatkem pro mě. Pokud by se mělo jednat o úplatek pro mě, pak by bylo logické, aby z INTERCONTRACTORU byly peníze poslány na náš účet na neunijním Kypru (tak jako tam byla zasílána její mzda) a tím pádem bych si tam tyto peníze mohl vyzvedávat v hotovosti. Ani tyto důkazy evidentně nehodnotil soud v jejich vzájemné souvislosti, pokud je hodnotil vůbec, což nelze přezkoumat, neboť v odůvodnění rozsudku toto hodnocení absentuje. Soud naopak hodnotil jako důkaz neprocesní výpovědi svědků Schmidta a Auera, k nimž nesměl přihlédnout a argumentoval s údaji obsaženými v těchto


Pokračování

9

4To 170/2011

neprocesních výpovědích o tom, jak firma INTERCONTRACTOR v zásadě prováděla pouze obchod s klimatizacemi a ničím jiným se nezabývala, přestože to bylo jednoznačně v řízení vyvráceno jak doklady o jednotlivých obchodech stran čerpacích stanic, tak i faxovým podáním (vyúčtováním bankovních obchodů a provizí) svědka Schmidta, který vlastnoručně psal mé manželce. Je tedy zřejmé, že opět tyto důkazy nehodnotil v jejich vzájemné souvislosti, k některým vůbec nepřihlédl a naopak hodnotil jako důkaz výpovědi k mé tíži neprocesní výpovědi svědků Schmidta a Auera, k nimž vůbec přihlédnout nesměl. Tak by bylo možné pokračovat dále. Soud prvního stupně rovněž zcela nepřípustným způsobem prováděl (jakkoli se o tom odůvodnění rozsudku již nezmiňuje) dokazování zprávami a stanovisky rakouských policejních orgánů), a to přes upozornění mého obhájce, že se nejedná o žádné důkazy, nýbrž o tvrzení, z nichž jsou vyvozovány některé spekulativní závěry. Soud prvního stupně pak na nedostatečně zjištěných skutkový stav při porušení principů zásady volného hodnocení důkazů i nesprávně aplikoval právo. Vůbec se totiž nezabýval vlastním obsahem hmotně právní normy a interpretací jejích jednotlivých komponent tak, aby na ně dosadil tento, byť nedostatečně zjištěný skutkový stav. V zásadě jej vůbec nezajímalo, kdo, komu a proč poskytl neoprávněnou výhodu, na níž by jinak nebyl nárok. Vzal bez dalšího za prokázané, že Peter Schmel dostal provizi od VNG Leipzig a z této provize pak poskytl úplatek mně prostřednictvím firmy INTERCONTRACTOR. K tomuto názoru došel, přestože v celém řízení nebyl proveden ani jediný důkaz, který by prokazoval, že peníze odeslané z firmy INTERCONTRACTOR na společný bankovní účet, můj a manželky, byly platem od Petera Schmela či někoho jiného a došel k němu přesto, že v celém řízení nebyl pořízen ani jediný důkaz, kterým by byl prokazován důvod, za který mně měl být úplatek poskytnut, za co jsem měl být uplácen a konečně k němu dospěl přesto, že neexistuje jediný logický důvod, proč by mně Peter Schmel měl poskytovat úplatek právě prostřednictvím INTERCONTRACTOR, na účet mé manželky a můj do Rakouska za situace, kdy jsme měli účet na Kypru. Nejedná se ani v nejmenším o nějaký logický řetězec nepřímých důkazů, naopak, nelogičnostmi se spekulativní závěry soudu prvního stupně jen hemží a samozřejmě těmto


Pokračování

10

4To 170/2011

nutným spekulacím přispívá zejména nedostatečně zjištěný skutkový stav. Zde je třeba, bohužel zmínit i zcela překvapivou a nepochopitelnou neznalost soudu prvního stupně Zákona o obcích, když ten od počátku vycházel z přesvědčení, že starosta musí mít nějaké pověření k tomu, aby jednal za obec se třetími osobami a naopak, že starosta sám může zařídit, aby prodej majetku obce proběhl v nějakých dimenzích, které by sám případně naplánoval. Soud zcela ignoroval, že prodej majetku obce, založený na čemkoli jiném, než je rozhodnutí zastupitelstva, by byl absolutně neplatným právním úkonem, že prodej majetku je součástí výlučné pravomoci zastupitelstva. Starosta, který jako statutární orgán plní usnesení zastupitelstva již samostatně, bez jakéhokoli zvláštního pověření, je v tomto smyslu jen vykonavatelem rozhodnutí zastupitelstva. Činit jej odpovědným, nota bene trestně odpovědným za to, že splnil rozhodnutí zastupitelstva, ani z něj nevybočil, ani jej nepřekročil, je úvaha pohybující se mimo prostor vymezený českým právním řádem. Právní závěr soudu prvního stupně není opřen ani o skutkový stav zjištěný procesně vadným a nedostatečným dokazováním, je z hlediska práva předčasný a nesprávný a nemá oporu v hmotném právu, to je ani v normě obsahující definici skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku, ani v normě obsahující definici úplatku a ani v zákoně o obcích, čímž není respektována jednota právního řádu. Musím rovněž trvat na námitce trestního stíhání tak, jak ji vznesl a odůvodnil můj obhájce v závěrečné řeči. Vzhledem ke shora uvedenému navrhuji, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se mé trestní stíhání z důvodu jeho promlčení zastavuje, případně alternativně napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.“ Dalším přípisem došlým krajskému soudu dne 2. 7. 2012 pak navrhl, aby v dané věci byl vyslechnut jako svědek rakouský občan Peter Schmidt. Nejde ze strany obhajoby o žádný taktický a účelový tah s cílem prodloužit trestní řízení, respektive oddálit veřejné zasedání krajského soudu. Obhajoba spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení, upozorňovala na průtahy, žádala urychlení trestního řízení a dokonce v průběhu řízení před soudem prvního stupně suplovala činnost orgánů v trestním řízení, když sama vyhledávala důkazní prostředky, na jejichž nedostatek upozorňovala již v přípravném řízení. Odvolání státního zástupce bylo podáno v neprospěch obžalovaného Alexandra Nováka, a to do výroku o trestu. Soud v dané věci provedl zcela


Pokračování

11

4To 170/2011

dostatečné dokazování, na jehož základě pak po vyhodnocení jednotlivých důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která ho vedla ke správnému výroku o vině obžalovaného. Výroku o vině tak nelze nic vytýkat, jinak je tomu u výroku o trestu. U obžalovaného se jedná o vysoce společensky nebezpečnou, respektive nyní škodlivou trestnou činnost, která poškozuje společnost jako celek. Na straně obžalovaného není dána žádná další významnější polehčující okolnost krom toho, že obžalovaný doposud nebyl soudně trestán a dále, že od skutku uplynula doba více jak 10 roků, což však vzhledem k výše zmiňované vysoké společenské nebezpečnosti jeho jednání nelze nijak přeceňovat. Proto se uložený trest jeví v tomto kontextu jako nepřiměřeně mírný, jímž nelze dosáhnout účelu trestu, jak z hlediska individuálního, tak i generálního. Toto je pak nutno vztáhnout zejména na uložený trest odnětí svobody. Ten byl u obžalovaného ukládán za trestný čin, na nějž je v trestním zákoně stanovena výměra od dvou do osmi let a pokud mu tedy byl uložen takový trest ve výměře dvou roků, pak mu byl uložen na samé spodní hranici této výměry, navíc pak podmíněně odložený, byť na nejdelší zkušební dobu pěti roků. Již samo o sobě se tak jedná o trest nepřiměřeně mírný, což pak zvláště vyniká ve vztahu k tomu, že naprosto stejný trest odnětí svobody byl uložen i spoluobžalovanému Peteru Schmelovi za trestný čin, na nějž je trestním zákonem stanovena výměra takového trestu jen do tří roků. Pokud jde o peněžitý trest, ten byl uložen na samé horní hranici zákonné výměry, když u použitého zákonného ustanovení účinného v době spáchání skutku takový trest ve vyšší výměře možný není. Pokud pak soud uložil obžalovanému i trest zákazu činnosti na dobu pěti roků, zcela zřejmě s cílem zabránit mu v případném opakování stejné trestné činnosti, pak měl být tento v zájmu dlouhodobější ochrany společnosti uložen na dobu delší. V závěru navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek ohledně obžalovaného Alexandra Nováka zrušil ve výroku o trestu a rozhodl tak, že obžalovanému uloží nepodmíněný trest odnětí svobody v polovině zákonné výměry § 160 odst. 4 tr. zák., pro jehož výkon lze obžalovaného zařadit do mírnějšího typu věznice, a to do věznice s dozorem, dále mu uloží i stejný trest peněžitý i trest náhradní a pokud jde o trest zákazu činnosti nechť je uložen na dobu delší, než bylo učiněno napadeným rozsudkem. Krajský soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání podle hledisek uvedených v § 254 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku, jakož i třízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání obžalovaného nelze přiznat důvodnost, důvodným je naopak odvolání státního zástupce.


Pokračování

12

4To 170/2011

V řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, byly opatřovány a shromažďovány důkazy sloužící k řádnému objasnění věci, bylo v něm postupováno v souladu se stěžejními ustanoveními trestního řádu, včetně těch, jimiž má být zajištěno právo obviněného na obhajobu. Řízení netrpí vadami či nedostatky (přes opakované námitky obžalovaného uplatněné jeho obhájcem ať v písemném projevu či v ústním přednesu při hlavním líčení), které by měly či mohly mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí. V této souvislosti je nutno uvést, že není povinností nalézacího soudu provádět všechny navrhované důkazy, jeho povinností je provést důkazy potřebné a významné k řádnému objasnění věci. Obhájcem navrhované důkazy v rámci řízení před soudem prvního stupně byly soudem zváženy s ohledem na stav a průběh dokazování, v dané konkrétní věci i s ohledem na odstup doby uplynuvší od spáchání skutku, pokud nebylo návrhu na jejich provedení vyhověno, byly návrhy řádným způsobem v rámci hlavního líčení zamítnuty a též odůvodněno proč a z jakých důvodů navržené důkazy nebude soud prvního stupně provádět. S tímto postupem i způsobem hodnocení navrhovaných důkazů a závěrů stran jejich provedení či neprovedení souhlasí i krajský soud a uzavírá, že ze strany soudu prvního stupně nedošlo k žádným vadám procesního charakteru, jeho postup a vypořádání se s navrhovanými důkazy odpovídá ustanovením trestního řádu a nelze mu ničeho vytknout. Pokud obhájce obžalovaného navrhl v řízení před krajským soudem provést výslech svědka Schmidta, s jeho návrhem se krajský soud neztotožnil a provedení tohoto důkazu považuje za nadbytečné s ohledem na stav a průběh dokazování, kdy výslech svědka by dle závěru krajského soudu nemohl zvrátit dosavadní výsledky dokazování, nemohl by přispět k jejich změnám. Svědek je spolu s dalšími osobami včetně manželky obžalovaného stíhán v Rakousku pro „praní špinavých peněz“. Jeho výslech na samém počátku řízení by mohl mít význam pro rozhodnutí v dané věci, tehdy byl také učiněn bezvýsledný pokus o jeho výslech, nyní s odstupem 11 roků od spáchání posuzovaného skutku a při nepochybné znalosti důkazní situace a obsahu jednotlivých důkazů, pak hodnověrnost takovéhoto důkazu je více než sporná, významným způsobem omezena a limitována. Krajský soud tak ohledně tohoto návrhu na doplnění dokazování dospěl k závěru, že výslech svědka je nadbytečný, a proto ho neprovedl. Shromážděné důkazy soud prvního stupně procesně správným způsobem provedl v rámci hlavních líčení, postupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav


Pokračování

13

4To 170/2011

věci a z tohoto stavu věci také vycházel. Uplatnil zásadu přímosti a bezprostřednosti a v hlavním líčení vyslechl vedle obžalovaného veškeré svědky, jejichž výpovědi dle jeho uvážení měly zásadní význam pro jeho rozhodnutí. Podle zjištění krajského soudu soud prvního stupně nepochybil ani při hodnocení provedených důkazů, neboť jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku, hodnotil shromážděný důkazní materiál podle svého vnitřního přesvědčení založeného na uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, své úvahy a myšlenkové postupy také v souladu s ustanovením § 125 tr. ř. rozvedl. Vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel. Námitkami, které obžalovaný uplatnil v podaném odvolání, se již náležitě zabýval soud prvního stupně, neboť byly součástí jeho obhajoby již v rámci hlavního líčení. Podle zjištění krajského soudu přitom soud prvního stupně reagoval na tyto námitky správně a vyčerpávajícím způsobem se s nimi vypořádal. Je proto možno v tomto směru odkázat především na správnou a logickou argumentaci obsaženou v odpovídajících pasážích napadeného rozsudku, s níž se i krajský soud plně ztotožňuje. Soudu prvního stupně nelze v jeho postupu, jímž zcela logicky budoval stavbu skutkového děje ničeho vytknout. Krajský soud znovu v této souvislosti připomíná, že byly provedeny všechny dostupné a rozhodující důkazy nezbytné k řádnému objasnění věci. Není s podivem, že v dané věci nejsou k dispozici důkazy přímé a že rozhodnutí je založeno na uceleném řetězci důkazů nepřímých. Nebylo možno očekávat s ohledem na charakter stíhané trestné činnosti, že bude v přípravném řízení či v řízení před soudem prvního stupně k dispozici několik důkazů přímých včetně doznání zúčastněných osob a že tím bude důkazní situace jednoduchá a nebude muset být využíváno důkazů nepřímých. Trestná činnost posuzovaná v dané věci je charakteristická tím, že jde o trestnou činnost skrytou, provedenou sofistikovaným způsobem, je specifická v konkrétním případě i okruhem osob, které se jí dopouštějí. Jde zpravidla o osoby vzdělané, osoby zběhlé ve finančních operacích, s širokým záběrem informací i v mezinárodním měřítku. Není proto žádným překvapením, že nejsou pro účely trestního řízení k dispozici důkazy přímé. Jde však o zcela běžnou důkazní situaci, kterou předpokládá i trestní řád, kdy není a nemůže být zajištěno důkazů přímých a rozhodnutí je pak založeno na důkazech nepřímých, které tvoří ucelený řetězec. Obhajoba obžalovaného byla provedenými důkazy i podle závěru


Pokračování

14

4To 170/2011

krajského soudu vyvrácena. Obžalovaný byl opakovaně v dané trestní věci vyslýchán, jeho postupně složené výpovědi nejsou shodné, doznávají změny v souvislosti se stavem a průběhem dokazování i s odstupem doby od spáchání skutku. Obžalovaný v nich koriguje svá počáteční tvrzení, jsou vnitřně rozporné a nelze je vzít za základ skutkových zjištění. V této souvislosti je nutno zmínit postupná vyjádření obžalovaného k existenci účtu v Rakousku. Nejprve vypověděl, že o existenci účtu mu není nic známo, neví kdo a proč ho založil, žádné prostředky z něj nikdy nevybíral. Postupně pak vypověděl, že šlo o soukromý účet jeho a jeho manželky, o pohyb na účtu se nezajímal, nepátral po původu peněz, neví odkud a proč na účet došla částka převyšující 40 mil. korun. Posléze se pak vyjádřil tak, že v případě částky 40 mil. korun nejde o úplatek, ale o úvěr poskytnutý manželce v souvislosti se zprostředkovatelskou činností pro kyperskou společnost a odměnu za tuto vykonávanou činnost (nutno zmínit, že podle spisu v době, kdy neměla uzavřenu ani pracovní smlouvu s kyperskou společností, tím méně zprostředkovatelskou smlouvu a úvěr měl být poskytnut bez jakéhokoliv jištění). Výpověď obžalovaného je tak nutno označit za účelovou, postupně v průběhu řízení měněnou podle stavu a průběhu dokazování, která je vnitřně rozporná, není shodná ani s výpovědí jeho manželky (která byla v průběhu řízení paradoxně vyslechnuta vícekrát než samotný obžalovaný), ale i nelogická. Manželka obžalovaného vypověděla spoustu informací, prezentovala se jako velmi úspěšná podnikatelka, kdy před nástupem obžalovaného na funkci starosty města Chomutova podnikali společně, hlavně na území Německa, Rakouska i Kypru, měli spoustu kontaktů na firmy i konkrétní osoby. Vypověděla o stamilionovém majetku s tím, že během své podnikatelské činnosti se rozhodla započít se stavbou „truckcenter“ a pro hladký průběh zajištění podnikatelského záměru potřebovala úvěr od kyperské firmy. Jak vysvětlila, to byl důvod založení účtu v Rakousku a tam také byly poukázány prostředky poskytnuté jako úvěr pro její podnikatelské aktivity. Je nelogické, aby osoba disponující obrovským majetkem, si musela půjčovat více než 40 mil. korun za tak nestandardních, netypických, neběžných okolností, které plynou ze spisu, jako úvěr bez jakéhokoliv ručení od společnosti, a to navíc v době, kdy s ní neměla sjednánu ani pracovní smlouvu ani smlouvu o zprostředkovatelské činnosti a kdy vyslechnutým pracovníkům firmy není její jméno ani jméno Auera, prezentovaného svědkyní jako jednatele kyperské firmy, jež měla úvěr poskytnout, známo. Nelze nezmínit, že pracovní smlouva i smlouva o zprostředkovatelské činnosti byly do spisu založeny až po deseti letech. Soud prvního stupně po jejich předložení k ověření pravosti přibral znalce z oboru písmoznalectví, který potvrdil pravost podpisů, nicméně zmínil, že byl použit druh papíru pro tyto účely naprosto nestandardní. Tlumočnice, která byla


Pokračování

15

4To 170/2011

přibrána k přetlumočení předložených materiálů, provedla jejich překlad, neopomněla zmínit, že je dlouholetou tlumočnicí jazyka německého a anglického zapsanou v seznamu tlumočníků a na základě svých několikaletých zkušeností si troufá tvrdit, že překládala písemnosti s mnoha pravopisnými chybami, které dle jejího posouzení byly původně vytvořeny v českém jazyce, přeloženy do anglického jazyka, předloženy jako originály a u těch poté prováděla překlad. Důležité je zmínit i výpovědi pracovníků kyperské firmy, z nichž nikdo nepotvrdil, že by se firma zabývala peněžními službami, půjčovala peníze či poskytovala úvěr, nikdo z nich nezná osobu jménem Auer, nezná ani manželku obžalovaného. Pokud jde o procesní stránku provedených výslechů, ani v tomto směru nemohla být přiznána důvodnost námitek obžalovaného, které uplatnil prostřednictvím svého obhájce. S odkazem na ustanovení § 447 odst. 3 tr. ř. je nutno konstatovat, že výpovědi provedené kyperskými orgány mají potřebné náležitosti a je možno a nutno z nich vycházet. Okolnosti založení účtu v Rakousku jsou více než podivné a v souvislosti s ostatními důkazy je zřejmé, že účet byl založen jako soukromý účet manželů Alexandra a Evy Novákových dne 30. 8. 2009, přičemž již 2. 9. 2009 na něj byly zasílány finanční prostředky z účtu vedeného na Kypru, k němuž měl jako jediný dispoziční právo Auer (osoba rovněž stíhaná spolu s manželkou obžalovaného a dalšími osobami v Rakousku), nejprve částka hodně nízká, posléze 20. 9. 2009 částka nejvyšší - 2.065.299 marek a do 18. 1. 2010 byly takto převedeny finanční prostředky v celkové výši 2.270.050 marek. Jedná se přesně o částku, kterou dříve obžalovaný Peter Schmel získal jako provizi za nákup akcií města Chomutova a kterou bezprostředně po jejím obdržení na účet v SRN odeslal na účet na Kypru, k němuž měl dispoziční i vlastnické práva právě Auer. Je potřebné uvést, že Peter Schmel se pohyboval po Severních Čechách jako vyslanec firmy mající zájem o akcie (plynárenských a energetických společností) měst v této lokalitě, konkrétně v Chomutově jednal se svědkem Tůmou. Tento svědek však poté, co mu byl nabídnut úplatek, dál ve věci nejednal, o všem informoval tehdejšího starostu – obžalovaného Alexandra Nováka a i z důvodu své nedostatečné jazykové vybavenosti předal věc k přímému vyřízení obžalovanému. Je pravdou, že akcie byly nakonec prodány za cenu vyšší, než kterou odsouhlasilo zastupitelstvo města Chomutova jako nejnižší možnou, avšak zdaleka ne za cenu, za kterou byly prodány akcie v jiných městech tohoto regionu. Po dokončení prodeje pak dříve spoluobžalovaný Peter Schmel obdržel svou provizi a částku rovnající se přesně výši provizi převedl na účet na Kypr, přičemž tato částka se nakonec dostala na soukromý účet obžalovaného a jeho manželky, přičemž i obžalovaný s těmito prostředky disponoval. Není pravdou,


Pokračování

16

4To 170/2011

že by obžalovaný tak, jak tvrdil v průběhu řízení, nikdy z účtu nic nevybíral, výběr peněz v hotovosti potvrdila i jeho manželka. Z výše uvedených důvodů krajský soud uzavírá, že v daném případě je řada nepřímých důkazů, které tvoří logický ucelený řetězec a které prokazují, že předmětná částka přesahující 40 mil. korun nebyla řádnou půjčkou ani nebyla získána žádným jiným legálním způsobem, nýbrž šlo o podíl obžalovaného na provizi, kterou získal dříve obžalovaný Schmel za zprostředkování nákupu akcií města Chomutova zastoupeného obžalovaným konkrétní firmě, tedy se jednalo o úplatek. Na tomto závěru nic nemění ani tvrzení, že v případě prodeje akcií plynárenských a energetických společností šlo o nejvýhodnější obchod města Chomutova. Se závěry soudu prvního stupně stran skutkových zjištění i právní kvalifikace souhlasí i krajský soud a pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje. Je potřebné zmínit, že soud prvního stupně se správně zabýval otázkou, podle které právní normy je nezbytné posoudit danou trestní věc. Na výběr byly dvě možnosti a sice posoudit věc podle právní normy platné v době spáchání posuzované trestné činnosti nebo podle právní úpravy platné v době rozhodování, přičemž výběr je nutno podřídit posouzení, která z právních norem je pro obžalovaného příznivější. Platí totiž zásada, že je nezbytné vždy rozhodovat podle úpravy platné v době spáchání skutku, podle novější právní úpravy jenom a pouze v případě, že je pro obžalovaného příznivější. Obžalovaný podle trestního zákona platného v době spáchání skutku je ohrožen trestní sazbou dva až osm roků s maximálním možným peněžitým trestem 5.000.000,Kč, podle nové právní úpravy účinné v době rozhodování pak trestní sazbou pět až dvanáct roků, peněžitým trestem přesahujícím 36.000.000,- Kč, což by v konečném důsledku znamenalo, že by ve věci musel rozhodovat krajský soud jako soud prvního stupně (dolní hranice činí nejméně 5 roků - § 17 tr. ř.).V dané věci dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že novější právní úprava – trestní zákoník účinný ode dne 1. 1. 2010 není pro obžalovaného příznivější, a proto celou věc posuzoval podle tehdy platného trestního zákona. Trest, který byl obžalovanému za spáchanou a prokázanou trestnou činnost uložen, je trestem nepřiměřeně mírným, neodpovídajícím všem zákonným hlediskům pro ukládání trestů a krajský soud musel v tomto směru přiznat plně důvodnost námitkám státního zástupce rozvedeným v odůvodnění podaného odvolání. Soud prvního stupně odůvodnil uložený trest na samé spodní hranici s jeho podmíněným odkladem poukazem na následující:


Pokračování

17

4To 170/2011

„Polehčující okolnosti nebyly zjištěny. Soud přihlédnul k tomu, že do roku 1999 byl spořádaným a váženým občanem, alespoň pro část spoluobčanů. Byl do této doby bezúhonným občanem a nadále do roku 2010 se nedopustil dle vědomostí soudu žádného protispolečenského jednání ani trestného činu. Soud tedy přihlédl k tomu, že od spáchání trestné činnosti uplynula doba více než 10 roků. Na straně druhé je jednání obžalovaného hodnoceno jako vysoce společensky nebezpečné a ze strany obžalovaného Alexandra Nováka se jedná o zneužití důvěry spojené s výkonem funkce tehdejšího starosty a ryze zištný motiv směřující k vlastnímu obohacení na úkor městské kasy. Soud proto ukládal trest odnětí svobody v délce dvou roků a vzhledem k době, která uplynula od spáchání trestné činnosti nebyly shledány podmínky přímého výkonu tohoto trestu a byl proto jeho výkon odložen na maximální zkušební dobu.“ Je pravdou, že obžalovaný dosud nebyl soudně trestán, je osobou občansky bezúhonnou, která nebyl nikdy v minulosti řešena ani pro přestupek. Na druhou stranu nelze přehlédnout vysoký stupeň nebezpečnosti jednání obžalovaného pro společnost, jakož i výši úplatku, která značnou měrou přesahuje hranici pro trestnou činnost obdobného charakteru obvyklou. V rámci trestní sazby dva až osm roků pak nelze mít za to, že trest stanovený soudem prvního stupně na samé spodní hranici ve výměře 2 roků je trestem odpovídajícím zákonným hlediskům pro ukládání trestu. Pokud by trestná činnost byla dříve objasněna a k projednání před soudem se dostala v době nedlouho po události, pak by nepochybně, nutně muselo dojít k uložení trestu při horní hranici zákonné trestní sazby i u obžalovaného jako prvotrestané osoby. S přihlédnutím k odstupu doby, která uplynula od spáchání posuzované trestné činnosti, je nutno pak uvažovat o nižším trestu, nikoli však o trestu výchovném, neboť ten by nenaplnil požadovaný účel. Krajský soud proto z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obžalovaného Alexandra Nováka ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl, když neshledal důvody pro provádění dalšího dokazování. Obžalovanému Alexandru Novákovi z výše uvedených důvodů uložil trest odnětí svobody pod polovinou zákonné trestní sazby ve výměře 4 roků, který dle závěrů krajského soudu odpovídá jak stupni nebezpečnosti jednání obžalovaného pro společnost, tak i jeho poměrům a je nezbytným k nápravě obžalovaného. Uložený trest je ze zákona nepodmíněný a pro jeho výkon by měl být obžalovaný správně zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Obžalovaný dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, lze se domnívat, že účel trestu bude naplněn i ve věznici


Pokračování

18

4To 170/2011

s mírnějším režimem, a proto krajský soud použil zmírňovací ustanovení § 39a odst. 3 tr. zák. a obžalovaného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Uložený peněžitý trest v maximální možné výměře zák. č. 96/99 Sb. je zákonný, stejně jako výše stanoveného náhradního trestu pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen, a proto v tomto směru nebylo nutno na napadeném rozsudku cokoli měnit. S ohledem na charakter spáchané trestné činnosti i oblast, v níž se jí obžalovaný dopustil, mu byl soudem prvního stupně v rámci individuální prevence správně uložen i trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu povolání, zaměstnání nebo funkcí, ať již jsou založeny na základě pracovní smlouvy, jmenování, volby či jiným způsobem spojených s výkonem činnosti v orgánech státní moci, státní a veřejné správy na dobu stanovenou v polovině trestní sazby ve výměře 5 roků. Odvolání obžalovaného Alexandra Nováka proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně shledal krajský soud nedůvodným, a proto ho podle § 256 tr. ř. zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku opravný prostředek.

ne ní

přípustný další řádný

Poučení o dovolání: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání. Dovolání m ů ž e podat nejvyšší státní zástupce a to ve prospěch i v neprospěch odsouzeného pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a odsouzený pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýká. Odsouzený m ů ž e podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání odsouzeného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se n e p o v a ž u j e za dovolání, byť by takto bylo označeno. Dovolání l z e podat ve lhůtě d v o u (2) měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje a to u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni (t. j. Okresní soud v Chomutově). O podaném dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. Dovolání m u s í obsahovat (vedle obecných náležitostí uvedených v § 59 odst. 3 tr. ř.) i údaje, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a


Pokračování

19

4To 170/2011

čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen uvést, zda dovolání podává ve prospěch či v neprospěch odsouzeného. Rozsah a důvody dovolání l z e měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Neúspěšné podání dovolání je zpoplatněno částkou 10.000,- Kč. V Ústí nad Labem, dne 16. července 2012

Za správnost vyhotovení: r. Irena Balážová


Mgr. Věra K l o u d o v á v. předsedkyně senátu

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Recommend Documents