ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

OPIS ROZSUDKU OBVODNÍHO SOUDU PRO PRAHU 8 Z 15.9.2011 SP.ZN. 1 T 11/2011 ======================================================================== ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Obvodní soud pro Prahu 8 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Nováka a přísedících Ing. Ireny Drbalové a Adiny Krejčíkové rozhodl při hlavním líčení konaném dne 15. září 2011, takt o : Obžalovaný John BOK nar. … v Pardubicích, důchodce, trvale bytem – adresa pro doručování …. je vinen, že dne 28.5.2010 v době kolem 15,20 hodin v Praze 8 -Karlín v ulici Kaizlovy sady před domem č. 9, v době, kdy hlídka Městské policie Praha ve složení policistů V. N.,nar…., S. Z., nar. … a S. P., nar. ... řešila přestupek na úseku silniční dopravy s přestupcem – řidičem vozidla tov. zn.FORD MONDEO R. B. a osádkou vozidla – K. B., J. R. a B. B., na což J. R- reagovala výkřikem směrem ke strážníkům Městské policie Praha, že se chovají rasisticky, na což jí bylo některým ze strážníků Městské policie Praha řečeno, ať odjede do Anglie, obžalovaný vstoupil do situace a začal křičet na strážníky urážky minimálně slovy „idioti“, a aby tyto osoby nechali, slovní útoky obžalovaného pokračovaly, proto strážník S. Z. přistoupil k obžalovanému a vyzval ho k prokázání totožnosti, což obžalovaný odmítl s tím, že na to strážník Městské policie nemá právo, začal se rozmachovat rukama a přibližovat se směrem ke strážníkovi Z., a proto strážník poškozený V. N. přestal řešit přestupek na úseku dopravy, přistoupil ke svému kolegovi a obžalovaného opětovně vyzval k předložení dokladů totožnosti, což obžalovaný stejným způsobem odmítl, poškozený proto obžalovanému sdělil, že se dopouští přestupku–neuposlechnutí výzvy úřední osoby, nepředložení OP, maření úředního výkonu, urážky na cti a natáhl pravou ruku-předpažil a ukázal obžalovanému, aby odstoupil na bezpečnou vzdálenost a tímto směrem od nich také odešel, obžalovaný byl opakovaně vyzýván k opuštění místa, obžalovaný neuposlechl, naopak se ještě více přiblížil ke strážníkovi, udeřil poškozeného do pravé ruky až mu předpažená ruka spadla dolů, strážník ustoupil asi o půl kroku zpět, načež obžalovaný pokračoval ve fyzickém útoku tak, že udeřil poškozeného rukou polootevřenou dlaní nebo rukou sevřenou v pěst směrem nahoru do jeho pravé části obličeje, když úder klouby ruky zasáhl část jeho pravé tváře i část krku, na což poškozený reagoval tím, že obžalovaného odstrčil směrem na zeď a chytil ho pod krkem, v tomto okamžiku se na místě objevilo plačící dítě patřící k osobě obžalovaného, a proto strážníci upustili od dalšího jednání proti obžalovanému, bezprostředně po útoku byl poškozený převezen k lékařskému ošetření do FN Na Bulovce, přičemž bylo zjištěno, že uvedeným jednáním obžalovaný poškozenému způsobil bolestivost v oblasti pravé tváře a mírný otok s hematomem na pravé tváři, tedy: užil násilí pro výkon pravomoci úřední osoby,

čímž spáchal

přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku,

a odsuzuje se podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku. Podle § 229 odst. 1 tr.řádu se pošk. V. N., nar. …, bytem …a Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR, pobočka Praha, U Výstaviště 17, odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. ODŮVODNĚNÍ Na základě dokazování, které bylo provedeno při hlavním líčení, zjistil soud skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku. Obžalovaný John Bok uvedl, že toho dne na konci května se svým vnukem a dvěma psy šel na procházku v odpoledních hodinách, kolem třetí, došli ke Kaizlovým sadům, kde na rohu je prodejna Kačenka, kde vnuk chtěl koupit něco k pití a nějakou dobrotu. Protože mají psy ne feny, v parku byly fenky, tak šli raději ulicí Kaizlovou k ulici Sokolovská, kde je částečně omezena doprava a psi mohli běhat. V ulici Kaizlovy sady viděl na vozovce stát auto, bylo vidět, že je to starší auto, kolem byli nějací 3 městští strážníci, a občané, kteří se s nimi dohadovali. Když se přibližoval k domu číslo 9, nikoliv 7, mezi těmi domy je 10 metrů prostor. Když se přiblížili, jeden ze strážníků vyběhl na chodník směrem nahoru, mezi chodníkem a vozovkou je malá mez s živým plotem. On proběhl živým plotem nahoru směrem k Sokolovské až na konec úseku, kde parkovalo to auto, které bylo řešeno, či jeho řidič byl řešen. Zákaz vjezdu je z obou stran. Něco tam ten strážník začal hlasitě někomu sdělovat, to ještě neviděl. Když vedl oba psy na vodítku v levé ruce, tak slyšel, že strážník vyhrožuje ženě zatknutím a předvedením na stanici, tato výhrůžka ho zaujala, zabývá se lidskými právy, takže na to reagoval, upozornil strážníka, že by tímto způsobem neměl jednat, neměl by vyhrožovat či zastrašovat, je pravdou, že to řekl hlasitě, neboť i ten jejich projev byl hlasitý, strážník mu ukázal směrem k vozovce a řekl, ať si toho nevšímá a ať kouká mazat. To obžalovaného rozčílilo, strážníkovi bylo o 30 let méně, vadilo mu, že mu tyká, z celého jednání pocítil xenofobii či rasismus, což se nakonec ukázalo. Strážník chtěl OP po obžalovaném a obžalovaný řekl, že neví, proč by ho předkládal, upozornil ho na situaci, která je neakceptovatelná ze zákona. Ta dáma nebyla řidičem, ale jen členem osádky. Strážník měl řešit toho řidiče, ostatní nic nedělali, tohle bylo zneužití moci veřejného činitele. Celou dobu byl obžalovaný na chodníku, z žádného křoví nelezl, celý incident se také odehrál před domem č. 9 před jeho vchodem. Na vozovku obžalovaný vstoupil až poté, co přijela Policie ČR. Pak přišel urostlý dohola oholený člověk, větší váhy a vzrůstu, vyběhl nahoru, začal do obžalovaného prstem nataženou rukou strkat do oblasti srdce a vyzýval ho, ať odstoupí, byl u něj v délce 50 cm, obžalovaný mu řekl, aby mu to nedělal, a řekl mu, ať odstoupí. Chtěl si zapsat jejich čísla nebo si je alespoň přečíst a on, když do obžalovaného potřetí strčil prstem, což bylo dost bolestivé, do oblasti srdce, obžalovaný užívá medikamenty na srdce, ruku mu odstrčil, nikoliv praštil. Následně strážník obžalovaného udeřil pěstí do stejného místa, kam šťouchal, chtěl ho povalit na zem, což se mu nepodařilo, obžalovaný držel celou dobu psy na vodítku, psi

začali štěkat, levou rukou ho přirazil ke zdi a pravou rukou začal škrtit. Vnuk v té době byl na vozovce, osádka vozu dvě ženy a dva muži začali křičet, co mu dělá, že mu nic neudělal. Poté ho ten strážník pustil, když obžalovaného pustil, tak se obžalovaný rozčílil, začal jej častovat, že je psychopat, že nemůže být takový člověk strážníkem, možná mu řekl, že je idiot, řekl mu, že na něj podá trestní oznámení. Strážník začal obžalovanému vyhrožovat, že mu rozbije držku a obžalovaný se začal rozčilovat a řekl, že mu tu hubu rozbije on. Obžalovaný je temperamentní člověk, je cholerik, když se rozčílí, umí verbální projev. Následně do toho přijela státní policie, obžalovaný zahlédl, že jeho vnuk se kolem nich motá a něco řekl policistce, za celou dobu v rozporu s žalobou a rozporu se strážníky se vnuk k incidentu nepřiblížil, jen plakal, položil kolo, na kterém předtím jezdil, a volal, jen ať dědečka nechají být. Dodatečně se obžalovaný dozvěděl, co vnuk policistce sděloval. Mezitím jim předal svůj OP, když přijela státní policie, tak se to zklidnilo, obžalovaný si vyžádal od řidiče auta tužku a papír a napsal si čísla strážníků. Ten, který byl agresivní, se ukázal být V. N., pak obžalovanému kladl otázky,zda není duševně nemocný a nebere nějaké léky, obžalovaný ho požádal, aby se choval slušně. Je pravdou, že reagoval explozivně, pak státní policisté řekli, aby s nimi jel na stanici. Tomu se obžalovaný zasmál, že pojede se dvěma psy a vnukem a kolem na stanici, řekl jim, aby mu řekli, kam se má dostavit, že se tam posléze dostaví. Když odcházel, strážníci a policisté tam ještě byli, osádka auta také. Obžalovaný se s vnukem odebral otřesený a utěšoval vnuka, který byl v rozrušeném až hysterickém stavu, šli domů, kde obžalovaný čekal na svou ženu, která byla v té době v nemocnici na vyšetření. Když se žena dostavila, odebral se na policejní stanici, vyfotil se, neměl žádné hematomy, jen byl začervenalý v oblasti srdce a po škrcení. Když přišel na stanici, přišel vyšetřovatel, sepsali protokol, kde je uvedeno, že obžalovaný podává trestní oznámení. On obžalovanému nabídl, že ho vyfotí znovu, když mu řekl, že se vyfotil, vyfotil ho, obžalovaný podepsal protokol. Když pak odcházel, tak pan Z., jak později zjistil, tak vstupoval v civilu do služebny, dělal na obžalovaného pošklebky a obžalovaný pochopil, že tam nese také nějaké sdělení. Podání obžalovaného policie dodnes neřešila, proti němu bylo vzneseno obvinění a od státního zastupitelství se doslechl, že své podání může použít na svou obhajobu, ale toto se neřešilo. Pak šel domů a čekal, jak se bude situace vyvíjet, co mu bude sděleno ve věci jeho podání vysvětlení, bylo mu sděleno písemně, že je proti němu vedeno trestní šetření, že byl povolán znalec z oboru zdravotnictví a nakonec je u soudu. Obžalovaný žádal o rekonstrukci, neboť je v rozporu číslo popisné, také to, že prolézal křovím, byl pořád na chodníku a tento opustil, až když přijela Policie ČR. Jsou tam absolutní nepravdy. Není pravda, že strážníka udeřil do obličeje, obžalovaný v jedné ruce držel dva psy, jeden má asi 60 cm, na CD, které předal, je jejich foto, druhý je malý oříšek, držel je v levé ruce, tudíž by ho musel praštit hřbetem pravé ruky. Psi, když začali za jeho zády štěkat, tak mu řekl při škrcení ten strážník, aby si je zkrotil, ten větší pes nesnáší násilí, štěkal. Vnuk pak obžalovanému sdělil, že říkal ten strážník, ať ty psy zkrotí nebo že je zastřelí, ale toto obžalovaný neslyšel. Registroval na místě 3 strážníky, jeden strážník stál u auta na vozovce, na opačné straně chodníku, na kterém byl obžalovaný, na chodníku byl obžalovaný a N. a další strážník –Z. stál na chodníku taky, byl tam celou dobu asi metr od obžalovaného. Strážník N. se k obžalovanému přiblížil více a začal do něj šťouchat. Třetí strážník byl celou dobu na vozovce, když odcházel, tak tomuto poděkoval, že se choval slušně a dokonce měl tendenci tu situaci mírnit. Jediný byl, který se choval, jak měl. Dále tam byla ta romská rodina, dva muži a dvě ženy. Žena seděla vpravo vzadu, tedy u chodníku, neboť auto stále ve směru v Sokolovské do Karlína, ta mladší stála jakoby za zadkem auta, ne tak blízko k chodníku, starší muž neví kde stál, mladší ten řídil, stál u toho třetího strážníka a nějak řešili tu jeho dopravní situaci. Nikoho jiného obžalovaný v okolí neviděl,

soustředil se pouze na tyto osoby, pak až přijela Policie ČR, tak tyto viděl. Oni zastavili dál. Auto přestupkové stálo u živého plotu a před ním stálo auto strážníků. Auto Policie ČR přijelo od Křižíkové a zastavilo asi 10 metrů od těchto aut. Bojové sporty obžalovaný nikdy nedělal, dělal různé sporty od 18 let, parašutismus, spíše gymnastiku, v nějakých 12 letech dělal box. Ani na vojně nebyl u speciálních jednotek, nenosí s sebou zbraně. Pletl se do kontroly strážníkům, protože takto se chová celý život, když vidí, že se někdo chová nepřístojně, tak zasáhne. Od roku 1989 u státní policie se chování k občanům mnohonásobně zlepšila. Několikrát se zastal při policejní šikaně bezdomovců, chová se tak celý život, to může potvrdit řada přátel. Považuje to za své občanské právo. Není na tom nic rasistického, když strážník řekne, že někoho chce předvést na stanici, obžalovaný nepolemizuje o tom, aby je kontrolovali, pokutovali a hledali vady na autu, obžalovaný hodnotil chování vůči nim, jeho životní zkušenost mu potvrdila, že okamžitě pochopil z jednání strážníka V. N., že je agresivní a násilnický až xenofobní. Strážník tam lustroval celou osádku, která se ničeho nedopustila, lustrovat můžete, jen pokud je hledaný, porušuje zákon, atd. Jen to, že jede v autě s někým jiným, to se lustrovat nemůže, to by byl policejní stát nikoliv demokratický. Dostali jen 100,-Kč pokuty. Ty lidi obžalovaný žádal, aby mu na sebe dali kontakt, že by je potřeboval jako svědky, té starší paní to řekl, a kvůli ní vlastně začal ten konflikt, když se jí zastal. Strážník má dodržovat důstojnost orgánu, měli s nimi strážníci jednat slušně, je to jeho subjektivní pocit. Strážník ohledně svého poranění lže. Třetí strážník, který byl slušný a korektní, tento sám při podání vysvětlení uvedl, že neviděl, že by ho udeřil a byl agresivní, bohužel uvedl toto jen v podání vysvětlení. Podle pocitu obžalovaného ho ti dva kolegové přemluvili, aby doplnil svou výpověď, že obžalovaný udeřil a byl agresivní. Oni si ani nepamatují, že tam byli dva psi, měli by být školení a všímat si situace. Do Kaizlových sadů chodí, aby se psi mohli proběhnout, to že je nikdo neviděl na vodítku, kdyby nebyli na vodítku, tak by ten větší určitě napadl strážníka. Psy na vodítku vedl, že je dovede až na Sokolovskou a tam je nechá proběhnout. Když byl udeřen strážníkem, tak ten policista se ptal nejen obžalovaného, ale i strážníka N., zda nechtějí ošetření, oba tvrdili, že ne, obžalovaný se necítil, že by mu něco bylo, nedramatizoval to, nechtěl to zveličovat. Pan strážník si dodatečně nechal přivézt sanitku, v momentě dotazu řekl, že nechce. Obžalovaný neviděl nikdo, že by tvrdil, že se mu motá hlava, neshledával žádné příznaky tohoto. Jestli měl ten úraz třeba z večera třeba z hospody, to obžalovaný neví. Strážníky nikdy předtím neviděl, oni to nejsou karlínští strážníci, tyto obžalovaný zná, tihle byli cizími strážníky, pan V. se má pohybovat někde v Kobylisích a mít na starosti nějaké háje nebo lesy a neměl se tam v Karlíně na něco dotazovat, protože přísluší do Kobylis. Před lety byl obžalovaný zastupitelem. Karlín před povodněmi byl městskou částí, žilo tam hodně občanů romského původu, byly tam různé kolize a občas obžalovaný tyto věci řešil. Po této zkušenost, kdy byl zastupitelem a byl i kolegou pana Musílka, tak tento ho občas žádal o konzultaci, v Karlíně je problematika s dealovaním drog, což strážníky moc nezajímá, veřejně se tam předávají psaníčka a následně po těchto konzultacích pan Musílek obžalovaného požádal, či se ho ptal, zda by byl ochoten být v takovém výboru MČ Praha 8, která se zabývá právem menšin. Tak tam je a řeší nějaké otázky menšin. Vodítka mohou být tak 80 cm až 90 cm dlouhé. Psy nepustil po celý incident. Celou dobu je držel v levé ruce. Po tom incidentu nehovořil s nikým v okolí, ale jednou, když šel vyfotit to prostředí, neudělala to policie, udělal to obžalovaný, tak šel mladý muž z toho domu č. 9 a došlo na povídání a on říkal, že to slyšel, neviděl, ale viděl pak sanitku, o čemž obžalovaný nevěděl. Obžalovaný mu řekl, že o tom s ním nechce dále mluvit, ale že by si ho zaznamenal jako svědka. Ten muž má tam nějakou projekční kancelář v domě č. 9 a policie ho pak vyzvala k podání vysvětlení. Po přečtení výpovědi z přípravného řízení obžalovaný uvedl, že ještě než přijela státní policie,

strážník obžalovanému řekl, že mu rozbije hubu, a obžalovaný mu řekl, že na něj podá trestní oznámení, že nemá co dělat u policie, on mu řekl, že je už 16 let u městské policie, že byl u nějakého speciální útvaru a s takovými případy si umí poradit. Ty fotky, kdy obžalovaného fotili na policii, by měly snad být ve spise. Když došlo k finálnímu střetu se strážníkem, který obžalovaného škrtil, v tom okamžiku stál obžalovaný na chodníku zády k domu, asi metr od domu vzdálen, byl tam třímetrový chodník a on na začátku stál na kraji chodníku a když do obžalovaného začal šťouchat, tak obžalovaný začal ustupovat, chtěl si přečíst jeho číslo. On mu navíc říkal, že obžalovaný nemá právo na to číslo, tak mu řekl, že je hloupý, proč by jim ta čísla jinak přidělovali. Obžalovanému to připadalo, že je hloupý nebo to tvrdil účelově, všichni mají nezadatelné právo si opsat číslo policie, strážníka, případně justiční stráže. Svědek V.N. uvedl, že toho dne 28.5. kolem třetí hodiny prováděli běžnou hlídkovou činnost v ul. Kaizlovy sady, kde si všimli motorového vozidla, které stálo v zákazu vjezdu. K tomuto přijeli, zapnuli modrá světla a začali řešit přestupek s řidičem vozidla. Během tohoto řešení byla osádka vozidla v počtu dvou mužů a dvou žen. Svědek začal řešit řidiče, který předložil OP, ŘP, technický průkaz od vozidla, následně řidič vystoupil, svědek mu sdělil, jakého přestupku se dopustil, začali obcházet vozidlo a řešili jeho špatný technický stav -špatné světlo blinkrové, zalepené víčko od nádrže, vozidlo bylo zkorodované, na to ho upozorňoval. Při tomto přišlo od nějaké osoby, svědek nevěděl od které, že je to šikana, rasismu, svědek jim řekl, ať dávají pozor na to, co říkají, z čeho je obviňují. Ze strany strážníků nepadlo ani slovo o barvě pleti, vyznání, pouze ze strany svědka bylo sděleno, čeho se dopustili a v jakém stavu je vozidlo. Když svědek odpovídal, ať si paní dává bacha na to, co říká, se objevil obžalovaný a začal něco nesrozumitelně křičet z křoví, které bylo za chodníkem asi jeden metr vysoko. K tomuto muži přistoupil kolega Z. který se ho snažil uklidit, svědek dále řešil s přestupcem tu danou věc, pak si povšiml, že obžalovaný začal ještě více křičet, přibližovat se ke kolegovi a začal jej vulgárně napadat, svědek pojal podezření, že by ho mohl i fyzicky napadnou, přešel k nim. Z. obžalovaného několikrát vyznal k předání OP, svědek učinil to samé, obžalovaný na to vůbec nereagoval. Svědkovi připadal, že je pod drogami nebo že není duševně způsobilý, tak zvedl ruku a řekl, ať ustoupí na bezpečnou vzdálenost, na což on reagoval tím, že ho uhodil do pravé paže, svědek ustoupil, ale jeho útok pokračoval do tváře svědka. Svědek chytil muže v oblasti krku, kde ho strčil na zeď, řekl mu, co si to dovoluje a v tu chvíli, kdy chtěl učinit donucovací prostředky, protože to byl útok na veřejnou osobu, tak se mezi ně postavilo plačící dítě, později svědek pochopil, že je to jeho vnuk a musel zanechat donucovacích prostředků. Po tomto svědek přistoupil zpět k vozidlu, mezitím byla volána Policie ČR. Svědek dával ruku před sebe, obžalovaný mu do ruky narazil, pak následoval úder do ruky, ruka svědkovi spadla, poodstoupil několik kroků, nemůže říci, kterou rukou ho obžalovaný praštil. Úder svědek ustál, ruka mu spadla, následně odstoupil od půl kroku zhruba dozadu,následně tou stejnou rukou následoval úder do tváře, tou stejnou dlaní a svědek cuknul hlavou dozadu, jak se ráně snažil uhnout, úder šel na jeho pravou stranu tváře, zasahoval do tváře, jedenkrát. Poté následovalo to, že pana obžalovaného odstrčil na zeď, chytil v oblasti krku, řekl mu, co si to dovoluje a chtěl použít donucovací prostředky a v tu chvíli se mezi ně postavil jeho vnuk a začal plakat. Svědek ustoupil od donucovacích prostředků. Svědek nevěděl, kde kdo byl, všichni svědci byli za jeho zády včetně kolegů. Kde stáli v ten moment vůbec neví, stejně tak jako osádka vozidla. Krom osádky vozidla a strážníků si nikoho nevšiml, jen si všímal obžalovaného, aby neublížil svědkovi nebo kolegům. Následně po příjezdu Policie ČR místního oddělení kolega Z., protože se svědkovi začala motat hlava, prostě se mu neudělalo dobře, zavolal mu

záchrannou službu, která dorazila do pěti minut. Vše je u nich v knize, je to nahráno i přes radiostanici. Záchrannou službou byl odvezen do FN Bulovka. Dostal od záchranáře v sanitce krční krunýř a s tím byl převezen na úrazovku. Bolela ho ruka. Bylo to poranění měkkých tkání. Byla mu vystavena pracovní neschopnost, tento úraz se stal v pátek, v pondělí mu byla vystavena neschopenka, byl doma přesně 42 kalendářních dnů, chodil na pravidelné kontroly k MUDr. Štěpničkové. Nemůže posoudit, proč byl doma tak dlouho, ale opakovaně se mu vracela bolest. Strážníkem je 7 let. Slouží na Praze 8, je ve funkci okrskáře, jeho okrskem je 11. V té době byl na okrsku č. 8, což byly Kobylisy, toto bylo v Karlíně, bylo to v den voleb a oni byli určeni jako záloha pro volby. Ten den se mohli pohybovat po celé Praze 8. Tou ulicí náhodou projížděli, byla to opravdu náhoda, že je tam viděli. O zákazu vjezdu všichni ví a projížděli tam a všimli si toho vozidla, že tam stojí. Svědek měří 188 cm a váží 105 kg, sportu se věnuje rekreačně. 15 let hrál házenou. V armádě nebyl. Mám za sebou dvě napadení, to první bylo asi v roce 2007, to ještě sloužil na Praze 9, tam ho napadl člověk poloviční než pan Bok, byl zfetovaný a ožralý, byl to dokonce právník. Není problém dodat rozsudek. Druhý byl také na Praze 9, to bylo v nočních hodinách, chtěli upozornit řidiče vozidla, že má píchlé kolo a tento byl ožralý. Když svědek ukazoval panu obžalovanému, tak obžalovaný se ho dotkl, když šel obžalovaný ke svědkovi. Jeho předchozí chování vypadalo, že by obžalovaný takto mohl narazit i do pana Z. Jeho ruka v těle obžalovaného skončila někde na levé straně na prsním svalu. Než se tam objevil pan Bok, tak svědek akorát upozornil ty lidi na to, aby dávali bacha na to, co říkají, že se jedná o rasismus, z jejich strany o tom nepadlo ani slovo. Ze strany obžalovaného padlo těch nadávek strašně moc, ale už si je nepamatuje, určitě tam padly slova typu, že jsou zakomplexovaní měšťáci, že na nic nemají právo, že by je nevzali ke státní policii, ale více si nepamatuje. Není si vědom, zda psi byli na vodítku. Jen si pak všiml toho dítěte. Svědek sám obžalovaného nenapadl. Nepíchal do něj ukazovákem. Ani ho neudeřil, přečetl si obžalobu a kdyby pana Boka udeřil, tak by to vypadalo trošku jinak. Nevyhrožoval panu obžalovanému, že s takovými jako on si umí poradit, spíše obžalovaný říkal, že je svlékne z uniformy a že má spoustu známých. Svědek se ho ptal slušně, zda se neléčil na psychiatrii. Oni řešili normální přestupek a ten člověk si jich vůbec nemusel všímat, ten incident nebyl zapotřebí, skončil by normálně pokutou. Jeho reakce byla taková, jako když píchnete do vosího hnízda. Svědek neví, kterou rukou ho obžalovaný bouchl. Nemůže posoudit, jak velký byl jeho úder, svědek to cítil jako útok, nemůže posoudit, není odborník. Nikdy dříve s krční páteří potíže neměl. Výše pokuty za takový přestupek může být až 2.000,-Kč plus jeden bod, který odečtou řidiči. Bylo to vyřešeno tak, že dostali pokutu 100,-Kč, přičemž jim bylo sděleno, že to mohou dostat na složenku, ale z hlediska zkušeností ví, že peníze z řidiče jsou pak nevymahatelné, proto to bylo řešeno penězi, které měl právě u sebe. Technickou to vozidlo mělo, ale neodpovídalo tomu, jak by vozidlo mělo vypadat na silnici. Proto ho upozorňovat na ty nedostatky. Obžalovaného svědek nezná a do té doby ani netušil, kdo obžalovaný je. Ve vyšetřování svědek říkal, že nemohl otáčet hlavou, cítil to, jako když vás ofoukne vítr, tupá bolest. Přitlačil obžalovaného na zeď a řekl, co si to dovoluje, a v tu chvíli, kdy chtěl použít donucovací prostředky, tak tam vstoupil ten jeho vnuk. Když svědek kontroloval ty osoby, tak ta Romka říkala, asi co si to svědek dovoluje, říkala to zvýšeným hlasem. Svědek neví, zda na ně někdo koukal z okna. Byli od sebe při incidentu vzdáleni s obžalovaným na paži, takže asi půl metru. Neví, zda tam byli psi, nevšiml si jich, svědek si všímal pouze pana Boka. Nepadlo z jeho strany, že ty psy zastřelí. Všímal si pouze agresivity pana Boka. Neví, jak stáli, opravdu si to nepamatuje, neví, zda stál pan Bok 10 cm vpravo nebo vlevo. Prostě stáli z očí do očí. Svědek byl celkem 3x napaden. Všechny věci skončily před soudem na Míčánkách, ale nevěděl, u

kterého soudu. U druhého incidentu měl zlomený prst a při tom prvním byl úder do oblasti odznaku. Zda se to událo před domem č. 7 či 9 svědek neví, to zjišťovali až posléze. Dá se to zjistit podle úředního záznamu, ale svědek ho nesepisoval. Pan Bok se k nim blížil, proto dal svědek tu ruku před sebe. Za těch 7 let svědek dokáže rozpoznat chování člověka, který se chová normálně a člověka, který něco zaslechne a zčervená a začne neuvěřitelně řvát, to není normální. Kdyby tam obžalovaný neměl vnuka, tak by obžalovaného spoutal a nechal odvézt do Bohnic. Znalec MUDr. Milan Kutáček uvedl shodně jako ve svém znaleckém posudku a dále uvedl, že při fyzickém úderu člověka s menší hmotností se nepochybně ublížit člověku s větší hmotností dá, ale je to otázka samotného toho úrazu, tzn. podvrtnutí krční páteře při nárazu do hlavy, hlava se stane nárazníkem a na ni se přenese úrazový mechanismus té krční páteře. Dá se předpokládat že při té potyčce, když to není nečekané, když se mělo jednat spíše o druhý úder, když první byl do předloktí, tak už svědek Novák pravděpodobně počítal s nějakou agresí, a toto vede ke zvýšenému svalovému napětí a tak často po úderech do hlavy poranění krční páteře nevídá. Ale při větších úderech ano. Při tom nepoměru těch účastníků by však toto nepředpokládal. Úplně se to vyloučit nedá. K podvrtnutí krční páteře dochází při nečekaných dějích, nejvážnější potvrdnutí jsou typicky např. při dopravních nehodách zezadu, kdy tam není to obranné napětí. Že by při úderech, kdy má znalec letité zkušenosti, nebývá tak časté poranění krční páteře, ani u boxerů, právě proto, že tam je to svalové napětí, že ten obličej a hlava slouží jako jistý nárazník. Předpokládal by poranění obličeje, hlavy, ale aby došlo u toho člověka k tak závažnému postižení, aby to vyvolalo šestitýdenní neschopnost, to nezná. Při rentgenu nebylo prokázáno vážné poranění skeletu. Neodešel s límcem z FN Bulovky, byl doporučen klidový režim, chlazení a kontrola na chirurgické oblasti. U boxerů jsou většinou velké hematomy, prokrvácení do kůže, je poraněn chrup, pokud nemají vhodné ochranné prostředky. U těchto nedochází k podvrtnutí krční páteře tak často. Toto mohlo nastat i při nějakém druhu cvičení ale třeba i při nekontrolovatelném pádu. Z hlediska traumatologického -bolesti krční páteře jsou velmi frekventované. Ty potíže mohou být od prostých bolestí šíjového svalstva až k vážnějším případům, kdy se objevuje brnění rukou, blok se ztrátou hybnosti, porucha motoriky horních končetin. Předepisují se analgetika na bolest a mirolaesance, což jsou léky na uvolnění svalového napětí. Považoval by za přiměřené, že praktický lékař při tak dlouhé době a opakovaných stescích by měl poslat člověka na vyšetření,bylo by to nejjednodušší. Svědek nebyl vyšetřován traumatologem, ačkoliv byl při potížích odeslán na chirurgické pracovitě. Traumatolog, chirurg by postupoval jinak a určil by další specielní vyšetření. Svědek S. P. uvedl, že toho 28.5.2010 projížděli a viděli stojící vozidlo v zákazu vjezdu, přijeli k němu a kolega V. N. začal řešit, proč stojí na místě. Svědek seděl na místě řidiče, předjeli před vozidlo, aby mohla projet ostatní vozidla, kdyby projížděla, došlo k tomu, že vystoupil řidič vozidla, řešili přestupek a zpoza křoví přišel pan Bok, který začal jeho lidi slovně napadat. Padly tam urážky na jejich stranu. Nejdříve na to nereagovali a poté, co strážník Z.k němu přistoupil ohledně kontroly, co je to za osobu a vyzval ho, aby mu předložil OP, pan Bok začal zvyšovat svůj hlas ještě víc, pak když už to neustávalo, jelikož svědek zůstával u vozidla, nepletl se do toho jednání, přistoupil k němu kolega N. a opakoval výzvu na předložení dokladů, na to obžalovaný nereagoval, tak tam začaly padat další nadávky vůči jejich hlídce, a pak tam došlo k tomu, že kolega N. panu Bokovi chtěl ukázat, kam by měl se odebrat z toho místa, aby jim nezasahoval do úkonu a došlo k tomu, že mu pan Bok sekl po té ruce, a protože svědek sledoval přestupce a tak viděl, že došlo k úderu, co byl vedený, jak na ruku, tak na oblast

obličeje, ale přesně to neviděl, protože se věnoval přestupci. Viděl úder pana Boka do ruky N., který mu tou rukou ukazoval, kam se má odebrat, a pak to bylo z té ruky vedeno jako kdyby zpětným pohybem na oblast obličeje, ale přesně o jakou formu úderu se jednalo, to nedokázal popsat. Novák udělal jako kdyby krok dozadu, ale bohužel to svědek sledoval pohledem, jakože sledoval přestupce. Ten první úder viděl přímo, otočil se na přestupce, protože ho zajímalo, jak na to bude přestupce reagovat, druhou část úderu neviděl přímo. Potom viděl akorát jejich výměnu, co potom tam probíhalo jako slovní ještě a žádný další fyzický kontakt neviděl a po chvilce nebo poté, co toto vše proběhlo, se tam ještě objevilo malé dítě, které pan Bok nazval Šimonkem, a to dítě stálo jako kdyby před panem Bokem a tím pádem kolegové nepokračovali v nějakém dalším, jako že by použili donucovací prostředky nebo něco podobného. Potom, co se tohle všechno odehrálo, je vše v úředním záznamu, už si to přesně nepamatuje, co tam vše bylo dále, ví, že se pak na místo volala záchranná služba a Policie ČR, ti se na místo dostavili, pak kolegu N. naložila záchranná služba a odvezla a dál to řešila Policie ČR. Svědek také v jednu chvíli jednal s panem Bokem. Na místě byl svědek, strážník N., Z., osádka vozidla 2 ženy a 2 muži, není si přesně jistý, je to v úředním záznamu, malý kluk. Svědek stál u vozidla s přestupitelem, jak se pohybovaly ty zbylé osoby, si už nepamatuje. Neví, kdo přesně vystoupil z vozidla, svědek se bavil s řidičem, už si nebyl jistý, zda tam ještě někdo vystupoval dál a pohyboval se tam. Řidič vozidla vystoupil z auta a stáli naproti sobě, stáli u místa řidiče, neodstupovali nikam. Samozřejmě se svědek snažil, aby měl v očním kontaktu jak přestupce, tak dění na chodníku, ale nemůže říci, že se díval na chodník celou dobu. Potom ke konci už vlastně se svědek bavil s panem Bokem a kolegové dořešovali přestupce. Bavili se jen ohledně té situace a svědek měl od pana Boka doklady později, kdyby bylo třeba právě k tomu úřednímu záznamu nějaký pozdější postup. Jen se bavili ohledně té situace, ale co přesně si řekli, to už opravdu neví, je to delší doba. Ono se to odehrálo na chodníku, stáli na cestě, těžko říct, jaká to byla vzdálenost od svědka metrů, mohlo jít o vzdálenost 2-3 metry od nich. Ten třetí kolega Z., on stál se strážníkem N. a panem Bokem na chodníku.U městské policie slouží svědek třetí rok. Městská policie nemá hodnosti na takové úrovni jako Policie ČR. V té jejich skupině byl svědek řidič. Ten den nebylo nic určeno, jako kdo bude velitel a tak, byly volby, a oni jezdili, kdyby některá z hlídek různě po Praze něco potřebovala, tak tam byli jako nějaká pomoc. Vůbec se nedohadovali, kdo co bude řešit. Při tom incidentu padaly nadávky ze strany pana Boka k nim. Neustále jim opakoval, že jsou idioti, zakomplexovaní rasisti a podobně, že by je nevzali k policii a podobně, že jsou jenom měšťáci a nemají na nic právo. Že by tam padlo něco vulgárnějšího, tím si není jistý. Když mu takto někdo nadává, tak je to samozřejmě nepříjemné. Zvyklý vyloženě na nadávky není, vždycky ho to překvapí, je to prostě nepříjemné. Některé urážky urazí, některé tak nějak přežijete. Nemůže mluvit za kolegy, jestli to u nich vzbudilo hněv, ale svědkovi se to určitě nelíbilo a bylo mu to nepříjemné. Svědek jako strážník nikdy napaden nebyl, nikdy podobnou věc neřešil. Do takového vyhrocenější situace se dostal poprvé. S kolegy N. a Z. standardně neslouží, to ten den byla víceméně náhoda, že spolu byli ve vozidle. Kolega N. nastupoval k nim na Prahu 8 o něco později z jiné Prahy, svědek tam byl od začátku a Z. taky přišel později. Oni pak s kolegou Z. jeli na obvodní sepsat úřední záznam a N. byl v té době na ošetření na Bulovce, takže svědek s ním vůbec nemluvil. Nemůže říci, že by nikdy už s kolegou N. o tomto incidentu nemluvil, že by to vyloženě nějak probírali do nějakých podrobností, není si vědom, že by se někdy vyloženě sešli a mluvili o tomto. Kontrola osádky vozidla proběhla naprosto standardním způsobem, nebylo tam nic na tom místě, co by bylo neobvyklé. Při kontrole řidiče nebo osádky vozidla úplně přesný detail, jako kdo co řekl, to už si nepamatuje, nedokáže to přesně říct. Z jejich strany na stranu osádky vozidla nedošlo k žádným

rasistickým nadávkám. Tu kontrolu začínal kolega N. a když už to řešili s panem Bokem na tom chodníku, tak svědek zůstal s přestupcem u toho vozidla. Tu pokutu uložil asi kolega N. Není si jistý. Na dotaz, proč byla nízká, svědek nedokáže odpovědět, to už záleží na kolegovi. Pan Bok si bral služební číslo svědka, oni se spolu vlastně bavili, než přijela Policie ČR, která už si to pak začala řešit. Pan Bok už potom byl klidnější, se svědkem se bavil naprosto normálně. Svědek netuší, proč se tam obžalovaný objevil. Asi se mu nelíbilo, že tam něco řešili, asi mu vadí uniforma, to netuší. Nějací psi tam byli, ale komu patřili, to svědek nevěděl. Nepamatoval si, zda volně pobíhali, či byli na vodítku. To vše je v úředním záznamu. Když vypovídal na policii, tak říkal to, co si pamatoval. Kolega byl na ošetření pro bolest hlavy, pak byl v pracovní neschopnosti, dávali mu přečíst a podepsat úřední záznam, který sepisovali. Tu záchrannou službu a Policii ČR volal buď strážník Z. nebo N., svědek to nebyl. U sepisování záznamu nebyl kolega N. Když přijela záchranná služba, svědek nevěděl, zda probíhalo ošetření pana N., svědek v té sanitě nebyl. Když kontrolovali vozidlo hned zkraje, zda došlo k nějakým nadávkám ze strany osádky vozidla, konkrétně té ženy, nevzpomíná si, že by tam něco takového bylo. Na tom začátku obžalovaný, jak daleko stál od pana Nováka či Z., to svědek nevěděl. Jestli to bylo na půl metru nebo metr, to netušil. Po přečtení výpovědi z přípravného řízení svědek uvedl, že pak tam přišel N. to řešit s panem Bokem. Pan N. šel k obžalovanému blíž. Svědek si nebyl jistý, zda přistupoval obžalovaný ke kolegovi N.. Pan Bok chtěl to číslo a řekl svědkovi, že se k němu choval slušně. Chtěl i čísla ostatních strážníků, chtěl dát výpověď na Policii ČR a potřeboval to. Svědkovi vyloženě důvod, proč chtěl ta čísla chtěl, neřekl. Pokud je v jeho výpovědi uvedeno, že mu obžalovaný řekl, že chce na N. podat trestní oznámení, pak je to pravda. V přípravném řízení si toho pamatoval více. Svědek neví, kdo volal Policii ČR a záchranku. Jeli z Karlína po Sokolovské ulici a jeli na tu křižovatku ulic Sokolovská a Kaizlovy sady. Jezdili po celé Praze 8 ohledně těch voleb. Oni se vraceli směrem nahoru na Kobylisy. Mohou za použití modrých světel jet do zákazu vjezdu a průjezdu. Pokud od úseku Kaizlovy sady ulice až po konec parku Invalidovna, tam kde začíná Invalidovna sídliště, tam nejeli, nepokračovali nikde po kolejích. To sice směřovali zpátky, ale nejeli vyloženě s nějakým cílem někam. Jen projížděli. Vraceli se okamžitě na jejich ředitelství a ihned sepisovali zprávu o tom, co se stalo. Svědek si nepamatoval, kdy se vrátil N. po ošetření na Bulovce, nějakou dobu to určitě trvalo. Když dělají zápis takového dokumentu, tak je určitě zapsáno, v kolik hodin to sepisovali. Na dotaz, kdy byl dodán dokument Policii ČR ve Vítkově ulici, neví přesně, kdy tam byl dodán, ale bylo to ještě ten den. Nejprve byl lustrován pouze řidič, ale pak tam jde o případné svědky, proto se ztotožňují. Svědek tuto lustraci nedělal, pouze u řidiče. Když se vrátil kolega N. a podepisoval záznam, tak ho odváželi s límcem, ale zda s ním přijel, to si nepamatoval. Zdravotník měl límec v ruce, ale svědek neviděl, že by mu ho nasazoval. Na kolegovi N. ten límec neviděl. Nevzpomněl si, zda ho měl na sobě, když se vrátil z nemocnice. Svědkyně J. S. uvedla, že toho dne byli vyzváni na žádost městské policie, aby se dostavili na Kaizlovy sady, aby asistovali při ztotožnění muže. Oni se dostavili na místo a v podstatě už se nic nedělo, už byl klid. Pan Bok si to hned namířil k nim, vypověděl, co se stalo, strážníci stáli opodál a něco si zapisovali. Úplně přesně si nevzpomene, co jim obžalovaný řekl, ale údajně strážníci kontrolovali osádku vozidla, pan Bok šel okolo, strážníky oslovil s tím, proč je kontrolují, že mělo dojít k potyčce s tím, že se měli nějak pošťuchat, strážníci ho měli přitlačit ke zdi a přiškrtit. Už si více nevzpomíná, co jí ještě pan Bok říkal. Pamatuje si, že tam byli dva psi, byli na vodítku, držel je pan Bok, neví ve které ruce. Bylo tam i dítě, mluvila s ním, říkalo jí, že strážníci škrtili jeho dědu. Dále řeklo, že jim snad vyhrožovali, že psy zastřelí, nic víc. Ti psi byli střední velikosti, tak

velikosti vlčáka, nebyli to úplně malincí. Strážníci řekli, že pan Bok měl udeřit jednoho z policistů do ramene nebo do krku a více se k tomu nevyjadřovali. Kam přesně řekli, že ho udeřil, si nepamatuje. Na místě byl ještě muž z posádky vozidla a řekl, že viděl jak strážník městské policie přitlačil pana Boka ke zdi a přiškrtil. Oni o tomto hned potom sepisovali úřední záznam, ve kterém budou informace přesnější. Kromě nich tam byla akorát městská policie, která je zavolala, a záchranná služba, kterou přivolala městská policie. Oni ji nevolali. Strážník městské policie byl ošetřován. Nevzpomíná si, zda ona sama se ptala na místě, zda chce být někdo ošetřen, ale ví, že městští policisté říkali, že si záchrannou službu zavolali. Svědkyně nebyla přítomna ošetření strážníka. Pan obžalovaný chtěl podat stížnost na strážníky městské policie, nevzpomíná si, zda chtěl podat i trestní oznámení. Jako svědek se jí přihlásil akorát ten z osádky vozidla a pak tam byl muž, který snad měl vycházet z domu, to už si nepamatuje, ptala se ho, zda něco viděl, on řekl, že ne, tak řekla, aby dál pokračoval v cestě. Není si vědoma, že ten muž by říkal, že něco slyšel. Pamatuje si, že se jí ptal, co se stalo, když mu řekla, zda něco viděl, řekl že ne. Více se nebavili. U ošetřování strážníka nebyla. Z incidentu neviděla ani část. Chlapec byl vyděšený, uplakaný, pořád jezdil za svědkyní, bavili se o tom, kolik mu je, jak se jmenuje, on jí řekl, že policajti jeho dědu škrtili a že hrozili že jim zastřelí psy. Svědek V. K. uvedl, že byli volaní k případu, kdy městská policie potřebuje ztotožnit nějaké osoby ve vozidle, když tam přijeli, tak se tam nacházel pan Bok a hlídka městské policie. Přijeli po celém incidentu, osoby ztotožnili a sepsali o tom záznam. To je všechno. Svědek osobně mluvil s hlídkou městské policie a s panem Bokem, v tomto pořadí. Hlídka mu řekla, že došlo k jejich napadení, na podrobnosti si již nepamatuje. Co svědkovi řekl obžalovaný si již nepamatuje. Odkázal na úřední záznam. V přípravném řízení si to vše pamatoval docela ještě dobře, teď už je to přes rok. Bohužel více si toho nepamatuje, tyhle případy řeší skoro denně. Po přečtení výpovědí z přípravného řízení svědek uvedl, že se svou výpovědí souhlasí, odpovídá pravdě. Nevzpomíná si, že by pan Bok po Policii ČR něco chtěl. Ví, že záchranná služba přijela, má dojem, že ho vzali dovnitř a zavřeli se tam s ním. Pokud uvedl v původní výpovědi, že se zeptal, zda chce někdo ošetřit a nikdo nechtěl, tak to je pravda. Byli tam tak 20 -30 minut. V tu chvíli, kdy přijela záchranka, svědkovi nebylo divné, že nejprve ji nikdo nechtěl a tato pak přijela. Stává se, že je napadený v šoku, odmítne ošetření a pak si to rozmyslí. Pan Bok nešel hned podat vysvětlení, protože šel odvést dítě. Byl vyzván, aby přišel později. Na místě se snažili ztotožnit všechny osoby, které tam byly. Svědek si nebyl vědom žádného svědka, který by incident neviděl, ale pouze slyšel. Nevzpomíná si, zda pan Bok řekl, že byl napaden. To dítě brečelo. Svědek s dítětem nemluvil, mluvila s ním kolegyně. Nevzpomíná si, zda dítě brečelo po celou dobu zákroku. Nevzpomíná si, za jak dlouho poté, co obžalovaný odešel, přijela sanitka. Když napadený má viditelné zranění, tak se jej snaží přesvědčit či zavolají záchranku, pokud nemá viditelné zranění, tak to nechávají na něm, protože je to jeho volba. Svědek S.Z uvedl, že je to rok od události, vše uvedl do úředního záznamu a byl vyslýchán na policii, už si to tolik nepamatuje, ten den byl s kolegou P. a N. přidělen do hlídky, kde byl jako velitel. Hlídkovali na ulici Sokolovská a u z ulice Kaizlovy sady viděli vozidlo Ford, jak vjíždí do zákazu, protože řidič spáchal přestupek, tak jeli za ním a začali s řidičem řešit přestupek. Neví, který z jeho dvou kolegů s řidičem přestupek řešil, svědek kontroloval technický stav vozidla, STK a emise. Někdo z osádky na svědka zakřičel, že je rasista, že tam mají právo stát a z křoví vylezl muž a říkal svědkovi, že je rasista a idiot a že nemá co řešit, že je jen strážník. Svědek ho vyzval, aby odešel, vykal mu, choval se k němu korektně a řekl mu, aby toho zanechal a pokračoval, on svědkovi

začal ještě více nadávat. Přišel k nim kolega N. a vyzval obžalovaného, aby pokračoval, obžalovaný začal na kolegu N. slovně útočit, opakoval, že jsou idioti, kolega N. obžalovanému ukázal, kudy má jít, rukou mu stanovil cestu, obžalovaný na něj zaútočil, ruku mu srazil, kolega N. začal ustupovat, obžalovaný máchal rukama a udeřil kolegu N. do obličeje nebo do krku. Kolega N. se snažil obžalovaného uklidnit, pak už jsou vzpomínky svědka lehce mlhavé, vzpomíná si, že se tam objevil vnuk obžalovaného na odrážedlu a křičel, obžalovaný na ně křičel, že mu traumatizují dítě, dále říkal, že svědka svleče z uniformy, že neví, s kým si začali, protože tam bylo dítě a hrozilo jeho zranění, tak neudělali zákrok a i obžalovaný se uklidnil. Oni vyrozuměli jejich operační středisko a PČR. Kolega N., když seděl v autě, si začal stěžovat na bolest hlavy a že se mu dělá špatně, tak mu svědek zavolal záchranku. Nikoliv řidič, ale někdo z osádky jim řekl, přesná slova si již nepamatuje, ale obsahově, že je to rasismus a něco jako, že mají právo tam stát, ale jejich kontrola byla standardní, kolega, který řešil přestupek, postupoval korektně, svědek zjišťoval vady na vozidle, vzpomíná si, že neměli víčko v nádrži, místo toho tam měli jen igelitku, na autě byly ostré hrany a svědek na to řidiče upozorňoval. Na poznámku o rasismu svědek nereagoval, ale možná někdo z jeho kolegů řekl, ať se posádka uklidní, už si nevzpomíná, zda k dalšímu jednání došlo na chodníku nebo na silnici, vzpomíná si, že kolega N. s obžalovaným stáli proti sobě asi na vzdálenost jednoho metru a svědek stál k nim čelem z boku, rovněž asi ze vzdálenosti jednoho metru. Kolega N. ukazoval obžalovanému, kudy má jít, napřaženou rukou ve výši ramen, neukazoval na tělo obžalovaného, ale trochu bokem. Obžalovaný mu ruku srazil a říkal, že mu nemá právo něco přikazovat nebo zakazovat, že žijí v demokratické zemi, kolega N. ustupoval a pak ho obžalovaný udeřil směrem na hlavu. Nevzpomíná si, že by v okolí byli nějací psi. Pak si přesně nepamatuje co bylo, jen scénu s dítětem. Obžalovaný udeřil kolegu N. pravou rukou, ruka nebyla zcela zaťata v pěst, jejich třetí kolega byl u vozu, ve vozu byli asi tři až čtyři lidé. Úder pěsti vedl seshora dolů. V okolí svědek nikoho dalšího neviděl, svědek byl otočen směrem k ulici Sokolovská a v jeho perimetru nikdo nebyl. Incident trval krátce, bylo to velice rychlé, odhaduje tak jedna minuta. Za jak dlouho přijela hlídka policie si už nevzpomíná. Poznámku o rasismu řekla některá z žen z osádky vozu, svědek si není vědom toho, že by osádce vyhrožovali, neřekli větu, ať jedou do Anglie, to by situaci ještě více vyhrotilo, svědek neviděl, že by kolega N. útočil na obžalovaného, neviděl, že by ho píchal rukou do hrudníku, kolega N. obžalovanému nevyhrožoval, křičel jen obžalovaný, jako by byl smyslu zbavený. Obžalovaný svědkovi vyhrožoval, že ho vysvleče z uniformy, nadával mu, že je idiot. Kolega N. slouží na obvodu Karlín, svědek v obvodu Libeň, setkali se asi dvakrát a bylo souhrou náhod, že v době voleb byli veleni do jedné hlídky. Obžalovaný vedl úder rukou dolů, když srážel ruku kolegy i druhý úder vedl seshora dolů, trefil kolegu N. do tváře, do oblasti nosu a to malíčkovou hranou ruky. Mají možnost používat donucovací prostředky jako údery, chmaty a hmaty, obraný sprej, obušek, pouta a služební zbraň. Strážník Městské policie má ve službě služební zbraň. O střílení tam nepadlo ani slovo, v parku jsou hromady psů, ale v bezprostřední blízkosti svědek psy neviděl, asi by si psů všiml, obžalovaného nezná, nevěděl,o koho jde. Dřív přijela policie, rychlá záchranná služba byla volána až později, kolega N.začal mít obtíže až po nějaké chvíli, tak po pěsti minutách, odvedli ho do sanitky, dovnitř sanitky svědek neviděl, zavřeli dveře. Svědek nahlédl do sanitky, aby si opsal číslo záchranáře, a viděl kolegu N. s límcem. Pak ho viděl po osmé hodině na služebně, kdy přišel podepsat úřední záznam, měl na krku molitanový límec a říkal, že má prášky na bolest. Neví, jak to bylo s pracovní neschopností kolegy N., svědek od 1.7. od Městské policie odcházel. Obžalovaný svědka urazil na cti, vyzvídali ho, aby předložil OP a obžalovaný jim řekl, že nemají právo ho kontrolovat a že jim OP neukáže. Neví přesně, před jakým číslem domu se to stalo, ale u čísla 13 končí keře, před číslem 7 a 9 keře jsou, proto tam k tomu nemohlo dojít, protože se obžalovaný vynořil zpoza keře, z keře nevyšel, kolega stál u

motorového vozidla, asi to vše viděl. Svědek odcházel od městské policie, protože chtěl ke státní policii, ale tam nenastoupil, protože byl zastaven nábor, nyní pracuje u soukromé bezpečností agentury. Nevidí racionální důvod, proč se obžalovaný choval, jak se choval, ale když se nad tím poté zamýšlel, tak ho napadla souvislost s incidentem paní Jacques, která také v den voleb udělala incident, aby se zviditelnila. Poznámka o rasismu byla na celou jejich hlídku, padla jedenkrát možná dvakrát. Svědek vozidlo nekontroloval, kontroloval ho kolega P. nebo N. Výstupem obžalovaného začal být na místě vzruch, i posádka vozidla něco křičel, co ale svědek nevěděl. Kolega Novák s obžalovaným stáli směrem k sobě, obžalovaný stál zády k domu číslo 13. Vzpomíná si dobře na první úder, kterým byla sražena ruka kolegy N., ten byl veden seshora dolů, na druhý úder si přesně nevzpomíná, proto sepsal úřední záznam, kde to popsal. Už nedokáže sdělit, zda druhý úder byl veden rovněž seshora dolů nebo rovně, kolega N. je vyšší než obžalovaný, takže úder na hlavu mohl vypadat jako úder rovně, ať byl veden seshora dolů. Kolega N. si začal na obtíže stěžovat později, nevzpomíná si, zda už tam byla hlídka policie, co tam dělalo dítě svědek nevěděl, přijelo k obžalovanému a brečelo, proč brečelo neví, obžalovaný stál zády ke zdi, ale neví, jak daleko byl od zdi, myslí si, že incident začal na vozovce a postupovali směrem k chodníku. Jako strážník Městské policie byl poučen, kdy strážník může kontrolovat OP. Byla prověřována totožnost řidiče, neví, zda byla prověřována totožnost osádky vozidla, to svědek neřešil, svědek řešil technický stav vozu. Je standardním postupem kontrolovat technický stav vozu při řešení přestupků v dopravě. Po přečtení výpovědi svědka z přípravného řízení svědek uvedl, že každý člověk má jinak dlouhou paži. Veškeré podrobnosti si již nepamatuje, neví, zda byl kolega N. udeřen pravou nebo levou rukou, nemůže tvrdit něco, co neví určitě. Není si vědom toho, že by psi štěkali, ne vše si svědek pamatuje, protože má hodně práce. Nepamatuje si, zda stál na vozovce nebo na chodníku. To, co označil za křoví, považuje za křoví, nevidí rozdíl s živým plotem, není zahradník. Když ho obžalovaný oslovil, svědek stál na pravé straně vozu ve vozovce. Neumí odpovědět, jak daleko stálo vozidlo od meze. Neví, jak je široký chodník. Kolega N. řekl obžalovanému, aby pokračoval dále na chodník. Obžalovaný svědkovi pokládá dotazy arogantně a ironicky. S kolegou N. se v den hlavního líčení setkali v autobusu, o věci nemluvili, bavili se, co je na Praze 8. Svědek byl v půl deváté na MOP Karlín s úředním záznamem, byl v civilu, svědek nemá známé na MOP Karlín. Úřední záznam sepsal svědek s kolegou P., tento psal na počítači a kolega N. ho poté podepsal. Svědek B. B. uvedl, že v jeho vozidle Ford Mondeo jel s manželkou, řídil manželky synovec B. a jeho manželka. Vjeli do zákazu vjezdu a přijela městská policie a začali na ně řvát, zda jsou si vědomi toho, že vjeli do zákazu a svědek jim říkal, že shání podnájem, že si toho zákazu nevšimli. Neví, kolik strážníků bylo, asi dva. Jeden stál vedle auta na straně řidiče a mluvil s B., svědek seděl vepředu na místě spolujezdce, druhý strážník stál u vozidla městské policie, vzali si od B. řidičák a říkali, že jim chtějí dát pokutu 2.500,-Kč. Auto bylo v pořádku, všechny ostré hrany svědek zakytoval. Ocelové víko od nádrže v karoserii bylo zalepené nálepkou, nevzpomíná si, zda strážníci Městské policie chtěli OP od všech, neví, zda někdo měl poznámku o rasismu, ale jeden policista řekl manželce svědka, že na ni dá trestní oznámení, proč to neví. Pak přišel obžalovaný z parku a měl s sebou holčičku a asi psa. Začal říkat strážníkům, proč jim nedají pokoj, strážník mu řekl, ať se stará o sebe a pokračuje, svědek neví, zda si tykali nebo vykali. Pak zašli za křoví a svědek nic neviděl, jen viděl za křovím máchající ruku. Něco na sebe řvali, ale co, to neví, svědka tehdy bolely zuby, proto to nevnímal. Svědek neviděl, co se tam mezi nimi stalo. Sedl si do auta a čekal, co bude. Pak přijela státní policie a ptali se, co se stalo a přijela i sanita, ale proč, to neví. Ošetřovali toho policistu, měl něco s rukou. Pak jim řekli, ať se dostaví k výslechu, svědek vypovídat nechtěl a nechtěl být volán k soudu. Máchající ruka zpoza křoví byla policisty. Do zákazu vjeli, protože si ho nevšimli, kecali spolu a svědek B. řekl ať zatočí. Sháněli synovcovi podnájem. Neví, před jakým číslem popisným se to stalo, řvali na ně, že jsou slepí, že neviděli značku. Nakonec dostali pokutu 200,-Kč a to bylo vše. Proč dostali takovou pokutu, neví. Zpoza křoví svědek viděl jen tu ruku, nic jiného. Záchranka přijela asi za 20 – 30 minut. svědek se ptal pak státních policistů, co se stalo, ale nikdo mu nic neřekl. Nikoho zraněného svědek neviděl. Viděl, že jeden strážník jde do sanity. Neví, zda to byl ten, který byl za křovím. Svědek se nebavil s manželkou o tom, co se tam stalo, hodil to za hlavu. Svědek byl 3x vyslýchán, podnájem nesehnali a už tam pak nejeli. Nevzpomíná si, zda chtěli OP po všech.

Nepamatuje si, kde byla manželka, když je obžalovaný oslovil, incident se stal na chodníku, chodník byl zvýšený a od vozovky jej dělil živý plot. Nikdy předtím se s obžalovaným neviděli, u soudu svědek obžalovaného vidí podruhé v životě, obžalovaný svědka nijak nekontaktoval. Svědkyně K. B. uvedla, že chtěla synovci ukázat jeden podnájem u paní, která nerozlišuje rasu. Jeli jejich autem Ford Mondeo, ona, její manžel B.,její synovec R. B. a jeho družka, řídil R.B.Jeli do Karlína u Invalidovny do jedné uličky, svědkyně se synovcem vystoupila z vozu a šli zaťukat na tu paní, ale nikdo neotevřel. Když se vrátili k autu, přijelo vozidlo Městské policie a řvali na ně, zda nevidí, že stojí v zákazu, oni si ho nevšimli, svědkyně řidičský průkaz nevlastní. Od všech chtěli OP. Pak šli k jejich autu si je ověřit. Manželka R. se léčí na nervy u psychiatra a začala na strážníky zvyšovat hlas, jeden ze strážníků jim řekl, ať odjedou do Anglie, šel okolo pán se psem a s holkou a zastal se jich, svědkyně si pak sedla do auta, pak z vozidla ale zase vystoupila, ale pak si do vozidla znovu sedla. Strážníci šli za pánem, aby mlčel, pak šli za křoví, co se mezi nimi stalo svědkyně neviděla, seděla v autě. Svědkyně slyšela, že holčička křičela: „Nechte dědečka.“ Pak přijeli další 3 policejní auta a přijela i sanitka, svědkyně nikoho zraněného neviděla, ale policajt se šel ošetřit, je potom pustili, neví, zda dostali za zákaz vjezdu pokutu, ale asi nedostali. Manželka R. B. je uječená. Co ale strážníkům říkala, neví, neví, že by jím říkala, že jsou rasisté. Ten pán, který se jich zastal, měl jednoho malého černého psa na vodítku, žádného jiného psa si svědkyně nevšimla. Zda vedl psa v levé nebo v pravé ruce si již nevzpomíná. Svědkyně si všimla tří městských strážníků a měli řidiče, který z vozidla nevystoupil. Pak přijelo více policejních aut a bylo jich tam spousty. Chodník není ve stejné úrovni jako vozovka, je tam zídka a křoví. Nevzpomene si, co ten pán, co se jich zastal, si strážníky mezi sebou říkali, vzpomíná jen to, že se jich zastal, že s nimi nemají takto jednat. Svědkyně seděla v autě, manželka synovce stála venku, policista na svědkyni ukázal, tak svědkyně vystoupila z auta a šla k policejnímu autu a policista jí řekl, aby si sedla do auta nebo ji zavře, svědkyně se ho ptala za co a zavolala na manžela a policista pak mluvil s manželem a svědkyni propustil. Neví, jak se jmenuje ulice, do které vjeli, ale je to u parku před Invalidovnou, je to taková ulička. Jméno té paní, za kterou jsme jeli, neví. Podnájem nesehnali, tak pak už tu paní nekontaktovali, číslo popisné domu, kam jeli, si už nepamatuje. Po přečtení výpovědi z přípravného řízení svědkyně uvedla, že to, co řekla v přípravném řízení o chování policistů, je pravda, chovali se slušně. V přípravném řízení nemluvila o tom, že jí bylo vyhrožováno, protože se jí na to nikdo neptal. Myslí si, že pokutu za zákaz vjezdu nedostali. Jeden ze strážníků řekl, proč odsud neodejdou, třeba do Anglie, jako ostatní Romové, na to začala reagovat R., svědkyně neví, proč by měla odjet ze své vlasti, toto řekl jedenkrát. Strážníci šli za pánem, který se jich zastal, ale už neví, zda najednou nebo po sobě. Svědkyně rozezná státního od městského policisty, přijely další dvě vozidla Městské policie a pak i státní police. Neví, zda tam štěkali psi, svědkyně měla křeče v žaludku. Kontrolovali OP všech a vrátili jim je až po všech incidentech. Svědkyně neví, proč je kontrolovali. Obžalovaný byl na chodníku, vše se odehrálo na chodníku, další auta Městské policie přijela asi deset minut od začátku kontroly, ale těch 10 minut je jen příklad. Oni nebyli nijak nebezpeční. Svědkyně odmítla dát obžalovanému adresu s tím, že by se to mohlo proti nim otočit. Svědek J. K. uvedl, že byl přítomen části toho, co se stalo. Viděl úvodní část, když vozidlo romské rodiny vjelo do ulice Kaizlových sadů a za nimi jelo vozidlo Městské policie a začali je kontrolovat. Viděl přicházet obžalovaného, nějak se té rodiny zastal, ale svědek tomu nevěnoval velkou pozornost. Šel do domu, kde byl na návštěvě u kolegů v ateliéru, ateliér je v přízemí a bylo otevřené okno a svědek uslyšel křik, pláč dítěte a štěkot psa, tak vyhlédl z okna a viděl obžalovaného, jak stojí se strážníkem na chodníku a dítě brečelo. Svědek neviděl, že by se prali, tak tomu zvýšenou pozornost nevěnoval, pak přijelo vozidlo PČR a pak záchranka. Z křiku, který svědek zaslechl z otevřeného okna a který ho přinutil z okna vyhlédnout, bylo i to, že slyšel obžalovaného, jak říká strážníkovi, ať od něho odstoupí. Dále si vzpomíná, že řekl strážníkům, ať berou ohled na dítě. Než svědek vstoupil do domu, tak vozidlo bylo od něj asi 6 metrů, strážníci legitimovali osádku vozidla, z vozidla vystoupila žena a řidič, obžalovaný přistoupil a ptal se, co provedli a strážník řekl, ať si toho nevšímá, pak svědek vstoupil do domu. Svědek neví, za jak dlouho z okna uslyšel křik, moc dlouho to ale nebylo. Okno, ze kterého vyhlédl, je

v uliční linii, takže se vyklonil a viděl, že obžalovaný s jedním strážníkem stáli před vedlejším domem na chodníku, svědek neviděl, že by se prali, stáli proti sobě, obžalovaný byl rozčílen, strážník situaci uklidňoval. Ostatní dva strážníci stáli na komunikaci. Za vozidlem romské rodiny jelo hned vozidlo Městské policie, než přijelo k vozidlu romské rodiny, tak stihla vystoupit žena a poodešla ke dveřím do blízkého domu, svědek pak také slyšel, že se jí policisté ptali, co tam dělají, zda tam nebydlí a ona odpověděla, že se tam jdou dotázat na nájem. Poté, co přijela státní policie, svědek opět vyšel z domu a šel se policisty zeptat, co se stalo, policistka stála u vozidla policie České republiky a ptala se svědka, zda to viděl, a když řekl, že ne, tak mu řekla, aby si toho nevšímal. Svědek policistce řekl, že to viděl jen z části, a její přístup byl takový, že ho asi brala jen jako kolemjdoucího. Obžalovaného svědek nezná. Ateliér tam na místě už není, byl tam do konce roku. Svědek si pamatuje jednoho psa, zda byl na vodítku, neví. Po přečtení výpovědi z přípravného řízení svědek uvedl, že to, co uváděl v přípravném řízení ohledně psa, souhlasí. Nějaký čas poté svědek v ulici zaregistroval obžalovaného, jak si to tam fotí, tak mu dal vizitku a on řekl, že je obviněný a svědek souhlasil s tím, že by svědčil. V té ulici stávali často strážníci a čekali, kdo projede a vybírali pokuty. Jakou pokutu dostala osádka vozidla, svědek neví. Kanceláře byly v přízemí, parapet okna je ve výšce asi 160 – 170 cm nad chodníkem. Okno, ze kterého svědek vyhlédl, je ve vzdálenosti kolem 10 metrů od místa incidentu. Svědek slyšel, že obžalovaný říkal, ať se k němu strážník nepřibližuje, mluvil něco o svém prostoru, ať berou ohledy na dítě. Co říkalo dítě, svědek nerozuměl. Svědek šel kouřit ven před vchod. Kancelář měla adresu Kaizlovy sady 9 a to, o čem mluvil, se událo před vedlejším domem, číslo popisné neví, ale bylo to směrem k ulici Sokolovská. Křídla okna v kanceláři se otevírají dovnitř. Obžalovaný stál nedaleko od stěny domu, asi 30 – 40 cm. Svědek viděl obžalovaného, jak si místo fotí, a svědek pochopil proč si to tam fotí, tak za ním šel, dal mu navštívenku a souhlasil s tím, že bude svědčit. Obžalovaný svědka nijak neovlivňoval v tom, jak má vypovídat. Když svědek vyhlédl z okna, tak dítě bylo uprostřed silnice, nikoliv na chodníku. Znalec Prof. MUDr. Ivan Bouška CSc. uvedl shodně jako v svém znaleckém posudku a dále uvedl, že obvyklá doba léčení takového úrazu činí 1-2 týdny a tak dlouhá pracovní neschopnosti byla dle tvrzení lékařky vystavena proto, že poškozený měl trvající obtíže a vliv na to mohlo mít i jeho pracovní zařazení policisty. Když znalec do znaleckého posudku na psal, že poškozený měl na pravé straně obličeje otok a krevní podlitinu, tak vycházel z lékařské zprávy z kliniky FN Bulovka z 28.5.2010 v 17:05 hod. Bolestivost vyplývá z otoku krevní podlitiny, tedy z objektivního nálezu. Úrazové změny způsobila středně velká síla a mohla jí způsobit facka. Po předestření výpovědi znalce MUDr. Milana Kutáčka znalec uvedl, že je potřeba se zeptat poškozeného N., zda čekal či nečekal druhý úder, mohl si myslet, že první úder na předloktí je konečný, ale nelze objektivně zhodnotit, zda mohl či nemohl mít takový svalový tonus, který by zabránil úrazovým změnám na krční páteři, které byly objektivně zjištěny. Pokud se znalec Kutáček vyjadřoval ke svalovému napětí při dopravních nehodách nebo boxech a z toho vyplývajících úrazových změn, tak to by znalec hodnotil naprosto stejně jako on. Nelze potvrdit ani vyloučit, resp. nelze se vyjádřit k svalovému napětí poškozeného poté, co měl být udeřen do ruky. Při udeření, pokud je to neočekávané, hlava učiní pohyb a ten může způsobit úrazové změny tak, jak byly popsány v lékařské zprávě. Lékařka Klačanská znalci nic neříkala a znalec nemá žádné záznamy o tom, že by poškozený měl už před tím nějaké zranění krku. Matně si ale vzpomíná, že se o tom hovořilo při výslechu znalce na PČR. Je méně pravděpodobné, aby při útoku střední intenzity došlo ke zranění mozku. Srdce samo o sobě není bolestivé, ale může reagovat na násilí, které na něj působí a pokud je takovéto násilí větší intenzity, tak to může bolet. Pojem kardiak nebyl blíže specifikován. Otevřená dlaň může způsobil hematom, ale závisí na tom, kolik prstů a kam zasáhlo tvář. Z lékařské zprávy má pouze popis hematom na pravé tváři, takže někde v pravé tváři a neví, kolik prstů tvář zasáhlo. Zasažená oblast nemusela být velká. Souvislost mezi fackou a potížemi mezi 5. a 6. obratlem byly dány působenou kinetickou energií a zřejmě nepřipravenou hlavou, která tak byla v pohybu. Na ruce objektivní nález nebyl. Podle judikatury vystavuje pracovní neschopnost lékař na základě objektivního nálezu, subjektivních příznaků a pracovního zařazení. Znalec se lékařky neptal, proč vystavila tak dlouhou neschopnost, to není v jeho pravomoci, ale znalec si to vysvětlil i pracovním zařazením poškozeného. 5. a 6. obratel poškozen nebyl, zda byla poškozená vazivová tkáň jednoznačně

určit nelze, to hodnotí lékař na základě příznaků. Nedá se posoudit, jaký vliv na následné úrazové změny by měl úder, pokud poškozený měl už před tím potíže s krční páteří. Sražení předloktí s úrazovými změnami na krční páteři nemá souvislost. Od facky trvá asi 20-30 minut, než začne být vidět podlitina. Lékařka neposlala poškozeného na specializované pracoviště zřejmě proto, že uznala, že je schopna jeho poranění léčit. Nepřísluší znalci hodnotit, jak se mělo postupovat, to není v jeho kompetenci, ale klinického lékaře. Úrazové změny závisí na intenzitě násilí, závisí to na fyzické kondici útočníka. Znalec neví, jakou silou byl veden úder, ale musel být veden takovou silou, která způsobila objektivně zjištěné úrazové změny. Je možné to způsobit i levou rukou, závisí totiž na intenzitě útoku. Poškozeného znalec osobně neviděl, s ošetřující lékařkou mluvil telefonicky. Je obtížné diagnostikovat distorzi krku, znalec není odborník v zobrazovacích technikách, aby zodpověděl, zda lze na nějakém přístroji zjistit poranění vazu krční páteře. Krční páteř se skládá nejenom z obratlů, ale i meziobratlových plotének a vazivové tkáně. Svědkyně MUDr. A. Š.K. uvedla, že pan V. N. je její pacient a 31.5.2010 přišel do její ordinace a přinesl lékařskou zprávu z chirurgické kliniky FB Bulovka, svědkyně si zprávu přečetla, zeptala se ho na subjektivní obtíže, vyšetřila ho, zapsala do svých záznamů, vystavila neschopenku a pozvala na další kontrolu. P. N. měl bolestivost hlavy, bolestivost krční páteře, měl omezenou hybnost krční páteře a horních končetin v oblasti ramen, dále mu hrozila závrativost. Svědkyně ho vyšetřila pohmatem, pohledem a i poslechem. Jeho obtíže byly standardní jako u ostatních distorzích krční páteře, které již léčila. Neposlala ho na žádné další odborné vyšetření, neboť jeho stav již žádné další odborné vyšetření nevyžadoval. Podstatné u něj bylo, aby dodržoval klidový režim a vyvaroval se dlouhé chůze, neboť mu hrozila závrať a pád. V. N. byl diagnostikován při prvním vyšetření a svědkyně potvrdila jeho diagnózu, takže žádné další vyšetření na jiném pracovišti nebylo potřeba. Pokud dotazována na délku pracovní neschopnosti, tak krční páteř a hlava jsou důležité pro uložení důležitých orgánů, délka pracovní neschopnosti je individuální, svědkyně ho na kontrole opět vyšetřila, jeho stav se táhnul, stále byla nejistota při chůzi, závrativost a omezení pohybu do stran a jeho léčení si vyžádalo určitou dobu. Už žádní posudkoví lékaři, kteří by kontrolovali délku pracovní neschopnosti nechodí, pokud by jeho stav se nelepšil a byly komplikace, poslala by ho na další vyšetření. Délka pracovní neschopnosti byla jejím rozhodnutím. Součástí léčení poškozeného byla i rehabilitace. Dala mu návod, jak měl doma cvičit a toho se měl držet. Při rozhodování o délce pracovní neschopnosti nebrala v úvahu jeho zaměstnání, svědkyně vypisuje pracovní neschopnost, pokud to vyžaduje stav pacienta. Pacienti ke svědkyni chodí na kontrolu každý týden, poškozeného každý týden vyšetřovala a ptala se ho, zda je to lepší. Stěžoval si na občasné bolesti hlavy, na omezenou hybnost v kloubech ramene, na omezenou hybnost hlavy a na občasné bolesti svalů krční páteře. Proto mu nařídila klidový režim. Svědkyně je 2 roky ošetřující lékařkou poškozeného, v minulosti u ní nebyl se závažným onemocněním ani s krční páteří. Před tím byl pacientem kolegyně a lékařská dokumentace, kterou má z té doby, je chudá. Se znalcem mluvila svědkyně jen telefonicky, písemně s ním nekomunikovala, znalec se svědkyně ptal, na co si poškozený stěžoval. Kolegyně, která dříve léčila poškozeného, se jmenuje G. V péči má svědkyně několik strážníků Městské policie z Rajské zahrady. Bolest hlavy a krční páteře je dána anatomicky a omezené hybnost krční páteře může způsobit závrativost. Poškozený si stěžoval na omezenou pohyblivost obou ramenních kloubů. Na bolestivost mu předepsala analgetika, která měl brát dle potřeby, svědkyně neví, jaké mu předepsala, ale nějaké běžné volně prodejné, svědkyně předepisuje Algifen, Neoalgifen, Midocalm. V obličeji žádný hematom svědkyně při prvním vyšetření dne 31.5.2010 neviděla. Svědkyně je praktická lékařka s odborností všeobecné lékařství. Obtíže C páteře 5. a 6. obratle, což je krční páteř, zjistila pohmatem. V určitých zdravotních stavech tohoto typu je lepší být v klidu a rentgenem nebyla prokázána žádná zlomenina, proto nebylo nic dalšího, co by bylo třeba diagnostikovat. Svědkyně je lékař, který rozhodoval na základě zdravotního stavu svého pacienta. Svědkyně věděla, že úraz je po fyzickém násilí, bylo to v té zprávě. Byl tam i otřes mozku. Po předložení lékařské zprávy na č.l. 142 svědkyně uvedla, že pokud je ve zprávě uvedeno, že při trvajících obtížích má pacient vyhledat spádovou chirurgickou ambulanci, tak je to pouze doporučení,

konečné rozhodnutí je na ošetřujícím lékaři podle zdravotního stavu pacienta. Svědkyně má 25 let praxe. Zdravotní stav poškozeného vyžadoval klidový režim, který zabezpečil, aby se jeho orgány daly do normálu. Při vyšetření pacienta je na prvním místě anamnéza, a tedy rozhovor s pacientem, Svědkyně nepřemýšlí nad tím, zda pacient obtíže předstírá a věří mu. Komoce prvního stupně, tedy otřes mozku prvního stupně, objektivně zjistit nelze. Svědkyně M. P. uvedla, že toho dne 28.5.2010 šla do ulice Kaizlovy sady a viděla policistu, jak napadl staršího muže. Policista do staršího muže strkal, svědkyně v tu chvílí nevěděla, že je to obžalovaný. Obžalovaný policistu pleskl přes ruku a policista zahájil šílený útok, bylo to nechutné. Svědkyně to pozorovala z rohu domu, na rohu Kaizlových sadů a Sokolovské. Vzdálenost, ze které to pozorovala, neumí odhadnout, odhadla by to asi jako ke dveřím jednací síně. Svědkyně šla za jedním kamarádem, pak chtěla jít do rádia Regína, kam ale nedošla, chtěla se podívat na program letního kina. Viděla jenom 2 lidi, víc lidí neviděla. Viděla jen jednoho policistu, který napadl pána a pak přijela státní policie a viděla policistku. Nikoho dalšího neviděla, ulice je ale úzká, je tam vysoké křoví, slyšela brečet dítě, za křovím někdo byl, ale svědkyně ho neviděla. Pozorovala to chviličku asi 2-3 minuty, bylo to velmi rychlé, nedívala se až do konce, špatně to na ni působilo. Viděla 2 psy, štěkali na policistku, neviděla je volně pobíhat, byli u pána. Obžalovaného svědkyně zná pouze z veřejného života, blíž ho nezná. Svědkyně je plně invalidní, nepracuje ani pro žádné občanské sdružení. Paní H. D.,kterou charakterizovala jako kamarádku nebo známou, ale dlouho jí nezná, je předsedkyně Občanského sdružení ….a ona svědkyni požádala, zda by nenapsala nějaký článek, tak ho napsala a ona ho uveřejnila pod jménem svědkyně. Osobně obžalovaného svědkyně nezná, setkala se s ním 1x na autogramiádě. Na místě svědkyně s žádným policistou nemluvila, šla pryč a popisovala to H. D., která potom o tom četla na internetu a řekla to svědkyni. Svědkyně tehdy obžalovaného nepoznala, tehdy neměl klobouk. Svědkyně viděla, že pán bouchl policistu do ruky, žádný jiný úder pána policistovi neviděla. Nebyl to vlastně ani úder, jenom takové odstrčení. O tom, zda viděla ještě nějaký další úder, se bavili i na výslechu na PČR, ale i tam zdůrazňovala, že neviděla začátek i konec, že přišla do něčeho rozdělaného. Viděla to z boku. Slyšela i hlasové projevy, pána moc nevnímala, spíše vnímala policistu, který ji fascinoval, křičel, že všechny postřílí, jako by byl pod něčím, podle svědkyně nebyl při smyslech, pánovi tykal. Útok policisty svědkyně nikde neoznámila, neví proč by ho měla hlásit, bydlela v Libni a takovéto chování policistů neviděla poprvé. Svědkyně je těžce nemocná, za rohem z toho zvracela, chtěla si dát sklenici vody a odpočinout si. Jen když si na to vzpomene, se klepe. Neoznámila to ani na linku 158. Jen se přihlásila jako svědek. Na místě, odkud to pozorovala, auta vidět nebyla přes vysoký živý plot. Viděla jen auto státní policie, jak přejelo okolo. To, co viděla, vyprávěla svým známým i H. D., která ji přivedla na to, že to byl obžalovaný. Obžalovaného zná z veřejného života, svědkyně v žádném sdružení nepůsobí. Zná ho z TV, tisku a jako zastupitele Prahy 8. Když policista mluvil o střílení, tak to bylo v okamžiku jeho útoku, škrcení vypadalo tak, že jednou rukou toho pána přitiskl na dům, ale pak ho hned pustil, zřejmě na někoho reagoval za sebou, to ale svědkyně neviděla. Ulice je tam pod úrovní chodníku a živý plot je vyšší než svědkyně. Pán s policistou stáli proti sobě. O knížce se dozvěděla od paní D., i na autogramiádu ji pozvala paní D., bylo tam mnoho lidí. Z knížky svědkyně četla jen část. Po tomto incidentu svědkyně s obžalovaným nemluvila, přihlásila se jako svědek a mluvila s právníkem, který byl ale mladší než přítomný obhájce. Svědkyně PhDr. A. U. uvedla, že psychologicky vyšetřovala vnuka obžalovaného nezletilého S. L., nar. … a to z jiných důvodů, a při tomto se dotkli i tématu incidentu, kterému byl přítomen. Udělala s ním pohovor a udělala si poznámky, které v originálu předložila soudu k nahlédnutí. Poté i část rozhovoru nahrála na kameru, ale tento záznam byl omylem někým z rodiny smazán, neboť měla od p. L. půjčenou kameru. Na obsah rozhovoru s dítětem se plně odvolala na zprávu, kterou předložila soudu. Pokud jsou o svědkyni psány nějaké články na internetu, tak se dá těžko bránit extrémistickým názorům extremistických otců. Při vyšetření byl Š. velice spontánní, je to bystré a dobře vychované dítě, vyrůstá v rodině dvou herců v rodině dědečka, který je známý. K incidentu dospěli zcela náhodně, nevypadalo, že by ho někdo navedl nebo ho to naučil. Není dítě, které by lhalo. Ve zprávě není, že byl Š. zklamán tím, že se děda nebil, to ho

mrzelo, s dědou tráví hodně času a má ho zidealizovaného a vidí, že děda brání jiné lidi. Také mluvil o Číňanech, ale před tímto slovem se zarazil, myslí si, že slovo Cikán není slušné slovo, proto z nich udělal Číňany. Svědkyni překvapilo, že nikdo z rodiny nepřikládal váhu tomu, že byl Š. přítomen incidentu a pak se dozvěděla, že se Š. celý týden poté pomočoval. K jejímu svědectví přispěla náhoda, s obžalovaným se setkala náhodně v bufetu Na Míčánkách, když měl jednání u zdejšího soudu, začali se bavit a přišla řeč i na toto a advokát řekl, že je to zajímavá informace. Svědkyně H. D. uvedla, že její známá M. P. jí jednou řekla, že byla svědek události, při které byl křik a PČR a svědkyně poté na facebooku objevila, protože má obžalovaného jako přítele, že žádá svědky incidentu, který se mu stal, aby se obrátili na jeho obhájce. Protože to svědkyni přišlo podobné tomu, co jí říkala M. P., tak se jí zeptala, jestli to je ono, dala jí výtisk z facebooku, který se toho týkal a zřejmě volala advokátovi nebo šla na PČR. Svědkyně sama přítomna tomu incident nebyla. Obžalovaného zná jako veřejnou osobu, seznámili se v r. 2010 ve vládním výboru proti mučení, a to, co jí říkala M. P., svědkyně krátce popsala na PČR. M. P. jí říkala, že tam byl křik, že se do toho chtěla zamíchat, ale že pak přišli nějací lidé, že tam pobíhali psi a policisté někoho bili a že to bylo absurdní a směšné. Je pravdou, že svědkyně s obžalovaným spolupracovala při vydání jeho knihy, začali o tom mluvit na jednom případu a svědkyně se pak zeptala známých, zda by tu knihu nezasponzorovali. M. P. svědkyni pomáhala na jednom případu jednoho uprchlíka a o tomto případu napsala jeden článek na web, který se pak dal do té knížky. S M. P. se nebavily o tom, že by po incidentu zvracela, ona má černý smysl pro humor a citlivě reaguje na případy, byla z toho otřesená. To že se vyjádřila v tom smyslu, že to bylo směšné, je právě tím, že má smyl pro černý humor, že se takové věci u nás mohou stát. Svědkyně M. P. řekla telefonní číslo advokáta, to bylo uvedeno na facebooku. Svědkyně J. R. uvedla, že se to stalo v Karlíně vloni v létě. Jeli se podívat na podnájem s K.B. a protože vjeli do zákazu, tak přijela hlídka. V autě byla svědkyně, její druh B., K. B. a p. B. Policisté přišli k nim, druh musel ukázat doklady od auta a po všech chtěli OP, pán od policie řekl, ať jedou do ciziny, ať jedou do Anglie, obžalovaný šel okolo s vnučkou a 2 pejsky a zastal se jich. Řekl strážníkům, proč se k nim tak chovají, že jsou také lidi. Policista vzal obžalovaného ke zdi, vzal si černé rukavice a škrtil ho. Chtěl ho povalit na zem, ale to se mu nepodařilo. Vnučka obžalovaného brečela, a ony s K.B. ji utišovaly. Pán z policie si zavolal záchranku, že byl napaden, ale to není pravda. Svědkyně mu řekla, že obžalovaného škrtil a on jim řekl, ať odjedou. Nikdo z nich neřekl, že se policista k nim choval rasisticky. Svědkyně seděla vzadu za spolujezdcem, chvíli seděla v autě a pak byla venku, když strážník škrtil obžalovaného. Celou dobu svědkyně viděla, co se dělo mezi obžalovaným a policistou. Neviděla, že by obžalovaný útočil na policistu. Jak daleko stála od místa, kde policista škrtil obžalovaného, neví, daleko to nebylo, bylo to přes chodník, bylo tam křoví do pasu, nic jiného jí ve výhledu nebránilo. Budíkovi byli u p. policisty, který škrtil obžalovaného, co tam dělali, svědkyně neví, byla v autě. Kolik tam bylo policistů neví, asi 3 nebo 4, ostatní policisté stáli u nich u auta. Obžalovaný měl psy na vodítku po celou dobu. S nimi v autě byl její syn T. R., pejsky si hladil, teď je ve škole. Po přečtení výpovědi z přípravného řízení svědkyně uvedla, že když v přípravném řízení uvedla, že neví, co předcházelo tomu, než začal policista škrtit obžalovaného, tak uvedla, že vypovídá shodně jako na PČR, tuto větu neřekla, výpověď si po sobě přečetla a podepsala. Po předestření výpovědi svědkyně B. z hlavního líčení svědkyně uvedla, co to B. mele, není pravda, že by na strážníky zvyšovala hlas. Pán ze sanitky řekl policistovi „pojď, já tě ošetřím, budeš marodit“, byl to jeho známý. Syn svědkyně jí včera říkal, že tam byl také, že hladil pejsky, říkal, že holčička měla koloběžku a pán 2 pejsky. Synovi je 12 let. Co tam dělal, svědkyně neví, neví, zda byl v autě nebo venku, ví, že hladil pejsky. Svědkyně se obžalovaného ptala, kolik je jeho vnučce let, a on říkal, že je to vnučka. Měla dlouhé vlasy. Víc k tomu neví, bylo to vloni. Svědkyně na policisty nic nevolala, když viděla, že policista obžalovaného škrtí. Po opětovném přečtení výpovědi z přípravného řízení svědkyně uvedla, že je pravda, že volala na policistu, ať obžalovaného pustí, hlas nezvyšovala. Pak přijela další policie, pán a paní, co dělali neví. Neví, proč chtěli OP od všech, možná chtěli vědět, jak se jmenují, či zda nejsou v pátrání. Chtěli po

nich OP hned na začátku. Policista obžalovanému vyhrožoval, že ho vezme s sebou na stanici, že je starej a takový ty. Svědek R. B. uvedl, že jeli do Karlína s jeho tetou hledat podnájem, svědek řídil a vjel do zákazu. Zachytila je policejní hlídka, ale svědek měl vše v pořádku, s pokutou za projezd zákazu souhlasil. Šel okolo obžalovaný s vnučkou a pejsky a zastal se jich, protože je Městská policie buzerovala. Policajt mu řekl, ať se otočí a pokračuje a hledí si svého. Policajt vlítl na obžalovaného, útočil na něj, přiškrtil ho, policajt jim nadával, řekl, ať jedou do Anglie. V autě byli 4, svědek, jeho teta K. B., jeho družka R., p. B.. Byl s nimi i jejich syn. Svědek řídil, p. B.byl jako spolujezdec, ostatní seděli vzadu, družka za spolujezdcem, syn veprostřed. Strážníci chtěli všechny doklady, dál lékárničku a žárovky, chtěli po všech OP, proč to neví. Nasadili si rukavice a byli hustí. Svědek předložil všechny doklady. Jeho družka jim řekla, že se chovají rasisticky, strážník na to reagoval tak, že šel k ní k autu, začal jí tykat, a řekl jí, ať jede do Anglie. Pak přišel obžalovaný, slyšel celou konverzaci mezi nimi a strážníky. Svědek stál u auta, pohyboval se okolo auta, ti tři strážníci byli také u auta, ten silnější pak šel proti obžalovanému na chodník, všichni tři policisté šli za obžalovaným. Strážník říkal obžalovanému, ať odejde, že se ho to netýká, škrtil obžalovaného na zdi, chtěl mu dát pouta. Celé to svědek viděl. Svědek neviděl, že by obžalovaný napadl strážníka. Stál od nich 2-3 metry, nic mu nebránilo ve výhledu, byly tam nízké keře. Skončilo to tak, že strážník obžalovanému nedal pouta, protože přijela státní policie a později přijela i sanitka. Strážník zvyšoval hlas, také obžalovaný mluvil nahlas, kdo by nezvyšoval hlas, když se řekne „vypadni a koukej mazat“, i družka svědka zvýšila hlas. Neví, kdo další hlas zvyšoval. Vzpomíná si, že tam byl pejsek, neví, jestli jich bylo víc, pejsek byl na chodníku, asi byl na vodítku, ale neví, jestli byl i na vodítku v okamžiku, kdy byl obžalovaný škrcen. Na kole svědek viděl vnučku obžalovaného, dívku pozná, také má děti. Byla chyba svědka, že vjel do zákazu. Auto mělo technickou, bylo starší, nebylo moc shnilé, vypadalo dobře. Rasistické je, když řeknou, ať jedou do Anglie. Svědek dostal pokutu 100,-Kč, asi aby vypovídal pro ně. P. B. policisté řekli, že když budou svědčit, tak nedostaneme pokutu, ale svědek to odmítl, že pokutu chce a pak odjel. Co si tam pak domlouvali, neví. Když přijela záchranka, tak neošetřili obžalovaného, ale toho policajta, bylo to směšné, prý měl být policista škrcen. O synovi svědka se nikdo zatím nezmiňoval, ale on si to pamatuje. Synovi je 12 let, jmenuje se T. R. Až odjede řekl tlustší strážník a pak mu to řekla i státní policie a na místě zůstal p. B. Po přečtení výpovědi z přípravného řízení svědek uvedl, že je pravda, že strážník přitlačil obžalovaného na zeď, chtěl ho dostat na zem, ale obžalovaný se ubránil. To dělal jeden strážník, ostatní stáli okolo a koukali. Holčička měla vlasy na mikádo. Byla to hezká holčička. Auto svědek zaparkoval 1 metr od chodníku, zda tam byla nějaká mez či vyvýšenina neví, neviděl, že by obžalovaný vzal vnuka do náručí jako štít, ten tam lítal na kole. Nepamatuje si, zda strážník říkal družce, že jí zatkne a předvede na stanici. Tam, kde svědek stál, byl přerušený úsek živého plotu. Soud dále stranám předložil k nahlédnutí spis OS pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 11/2011 zejména záznam o zahájení úkonů trestního řízení, usnesení dle § 148/1c) tr. řádu, fotodokumentaci, zamítnutí návrhu na provedení rekonstrukce, zprávu poškozené ZP MV ČR, úřední záznamy PČR, výtah z facebooku, záznamy o pracovním úrazu, lékařskou zprávu FN Bulovka, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, osobní výkazy obžalovaného, opis RT obžalovaného, rozhovor obžalovaného v Mladé Frontě Dnes, fotokopie knihy obžalovaného, psychologické vyšetření nezletilého Š. L., písemnosti předané sv. U., foto ze zpráv ČT, zprávu MČ Praha 8. Obžalovaný John Bok dále uvedl, že se chce vyjádřit k paní D. a P., aby předešel domněnce o jeho spojení s nimi. Když mu bylo nabídnuto vydání knihy Léčba Bokem, tak nakladatel neměl dostatek finančních prostředků na vydání knihy a s paní D. obžalovaného seznámil Ing. Z.J., spolupracovník ze spolku Šalamoun. Ona měla sponzory, kteří knihu financovali, resp. to byla půjčka nakladateli, který jí pak vrátil, když knihu vyprodal. S paní D. i nadále obžalovaný spolupracuje v oblasti ochrany lidských práv, ona se zabývá utečenci a azylanty a pokud to má průnik do trestněprávní oblasti, tak s ní jako spolek Šalamoun spolupracují.

Po zhodnocení shora uvedených důkazů a všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu dospěl soud k závěru o vině obžalovaného tak, jak je popsána ve výroku rozsudku. Základním a nejdůležitějším důkazem je lékařská zpráva na čl. 142, je to lékařská zpráva z FN Na Bulovce, ortopedická klinika, z 28.5.2010 v 17.09 hod, která byla sepsána při ošetření svědka V. N. poté, co byl z místa činu odvezen rychlou záchrannou službou, tedy bezprostředně po předmětném incidentu. V této lékařské zprávě se výslovně píše: „obj.: palp. bolestivost v obl. P tváře, mírný otok a hematom, C páteř volná, bolestivost v krajních polohách“. Z této lékařské zprávy tedy vyplývá, že na tváři svědka N. byl zaznamenán otok a hematom,tedy úrazové změny po úderu do pravé tváře. Soud má tedy za nepochybné, že svědek N. byl udeřen do pravé tváře. Bylo tedy otázkou pro soud, zda tento objektivně zjištěný úraz svědka N. způsobil obžalovaný či nikoliv, tedy zda jednání obžalovaného, které mu bylo kladeno za vinu, je v příčinné souvislosti s úrazem svědka N.. Soud se zabýval otázkou, zda si po konfliktu s obžalovaným nepřivodil tento úraz sám svědek N., přičemž dospěl k závěru, že nepřivodil, neboť byl z místa činu ihned odvezen na ošetření rychlou záchrannou službou. Zhodnocením důkazů soud dospěl k závěru, že obžalovaný svědka N. udeřil a tím mu způsobil výše popsané úrazové změny. K samotnému ději byli slyšeni všichni tři příslušníci zasahující Městské policie hl.m. Prahy, svědci N., Z. a P. Všichni tito svědci uvedli, že právě obžalovaný udeřil svědka N. Dále byli slyšeni svědci -osádka vozidla, které příslušníci MP zastavili pro přestupek, svědci B., B., B. a R. Tito čtyři svědci byli objektivně po celou dobu na místě činu, chvíli seděli ve svém autě, chvíli stáli u jejich auta, mluvili se strážníky MP a mezi sebou. Svědci B. a B. uvedli, že konflikt mezi obžalovaným a svědkem N. vůbec neviděli, svědkové B. a R. uváděli, že konflikt mezi obžalovaným a svědkem N. viděli. Svědkyně R. ale v přípravném řízení uvedla, že viděla, jak strážník obžalovaného přimáčkl ke zdi domu, co tomu předcházelo ale nevěděla (viz čl. 116). Z toho vyplývá, že svědkyně R. neviděla celý incident mezi obžalovaným a svědkem N., nemusela proto zaznamenat úder obžalovaného do tváře svědka N. Svědek B. naproti tomu tvrdil, že viděl vše, ale úder neviděl. Soud pochybuje, že svědek B. mohl vidět vše, co se odehrálo mezi obžalovaným a svědkem N., neboť z provedených důkazů vyplývá, že osádka vozidla byla od místa, kde se střetl obžalovaný se svědkem N., vzdálena asi 4 metry, mezi nimi byl živý plot, který ze strany vozovky zakrýval dolní část těl, a svědek B. v tu chvíli, jak vyplývá z výpovědi svědka P., řešil přestupek se svědkem P., byl tedy otočený na svědka P., takže je pravděpodobné, že úder obžalovaného nevidět nemusel. Na místo se poté dostavila hlídka PČR, svědkyně S. a K. Tito incident na místě neviděli, přijeli až poté. Svědkyni S. se na místě přihlásil svědek K., ale ani on celý průběh incidentu mezi obžalovaným a svědkem N. neviděl, což na místě uvedl svědkyni S.. Se svědkyní S. mluvil i vnuk obžalovaného, který jí uvedl, že strážníci dědu škrtili a chtěli zastřelit psy. Totéž vyplynulo i z psychologického vyšetření vnuka obžalovaného, který, ale z jiného pro tuto trestní věc nesouvisejícího důvodu, byl na psychologickém vyšetření u svědkyně U. Z jeho vyšetření a z výpovědi svědkyně U. vyplývá, že vnuk obžalovaného si z celé situace zapamatoval zejména to, co se ho emocionálně dotklo, tedy ohrožení jeho dědy a psů. Nelze však očekávat od pětiletého dítěte přesný popis skutkového děje, dítě si zapamatovalo to, co se ho bezprostředně dotýkalo, tedy škrcení jeho dědy a hrozba zastřelení psů. Protože vnuk obžalovaného jezdil okolo na nějaké koloběžce nebo odrážedle, nelze ani předpokládat, že by mohl vidět celý skutkový děj. V průběhu trestního řízení se jako svědkyně objevila svědkyně P. Tuto jedinou soud hodnotí jako nedůvěryhodnou, která naprosto jednostranně svědčila pouze ve prospěch obžalovaného. Tato svědkyně tvrdila, že obžalovaného vůbec nezná, že ho potkala jen jednou. Bylo ale prokázáno, že přispěla článkem do knihy obžalovaného a s obžalovaným hovořila před zahájením hlavního líčení, což soud ví, neboť kamery zpravodajství ČT zachytily obžalovaného a svědkyni v hovoru před hlavním líčením. Soud nechal ze zpravodajství ČT pořídit fotografie a zařadil je do spisu na čl. 264, tyto pak postupem dle § 213 odst. 1 tr. řádu předložil stranám k nahlédnutí. Pro soud je tato svědkyně nedůvěryhodná nejen proto, že uváděla, že obžalovaného nezná, ač se znají, ale i proto, že je nepravděpodobné, aby osoba, která zná obžalovaného, přispívá obžalovanému do jeho knihy, se vyskytla v ulici Kaizlovy sady přesně ve chvíli, kdy obžalovaný má konflikt se strážníky MP. Takové náhody neexistují. Obžalovaný se hájil tím, že se zastal kontrolované osádky vozidla, že chování strážníků nebylo zákonné a že svědka N. neudeřil, ale že svědek N. napadl obžalovaného. Jeho obhajoba je vyvrácena právě lékařskou zprávou o zranění svědka N., neboť ve fyzickém kontaktu byl svědek N. právě a pouze s obžalovaným. Pokud se týká celé

situace, hlídka MP zcela zákonně prováděla kontrolu vozidla, jehož řidič se dopustil dopravního přestupku. Na kontrolu ale reagovala svědkyně R. tím, že obvinila strážníky MP z rasismu, což bylo svědecky plně prokázáno, uvedl to výslovně např. svědek B. Tato zcela neadekvátní reakce svědkyně R., kterou soud hodnotí jako rasistickou, vyprovokovala slovní reakci hlídky MP, která osádce vozidla pohrozila předvedením a je velice pravděpodobné, že i hláškou, ať odcestují do Anglie. Je nepochybné, že strážníci MP takto reagovat neměli. Obžalovaný, který šel okolo se svými psy a s vnukem, zaslechl pouze konec konverzace mezi hlídkou MP a osádkou vozidla, neslyšel předchozí bezdůvodné slovní napadení hlídky MP a do situace se vložil. Jeho příchod ale ještě více vyostřil situaci na místě. Strážník Z. obžalovaného vyzval, aby odešel, byl takto vyzván opakovaně, ale obžalovaný místo toho začal strážníky MP bezdůvodně urážet, minimálně slovy, že strážníci jsou idioti. O svých pocitech po takovémto bezdůvodném urážení hovořil svědek P. Svědek N.šel naproti obžalovanému a také ho začal vykazovat z místa, rukou obžalovanému ukazoval, kam má obžalovaný odejít, ale obžalovaný ho místo odchodu udeřil do ruky a poté do tváře. Svědek N. poté chtěl obžalovanému nasadit pouta, přistrčil obžalovaného na zeď domu, chytil ho pod krkem, což vnuk obžalovaného vnímal jako škrcení, začal křičet, aby obžalovaného nechali, svědek N. si všiml vnuka obžalovaného a upustil od dalšího zákroku na obžalovaném. Kdyby svědek N. napadl obžalovaného, jak se hájil obžalovaný, tak by zřejmě pokračoval v útoku na obžalovaného i po zaregistrování vnuka obžalovaného, což ale neučinil, po zaregistrování vnuka obžalovaného obžalovaného pustil. Proto soud uvěřil v tomto výpovědi svědka N. a nikoliv výpovědi obžalovaného, neboť účelem zákroku svědka N., když obžalovaného přitiskl na zeď a chytil ho pod krkem, bylo zabránit dalším útokům obžalovaného, čehož bylo dosaženo přítomností dítěte, které si vzal obžalovaný k sobě, musel ho utišit, neboť vnuk obžalovaného situaci vyhodnotil jako ohrožení jeho dědečka. Po příjezdu PČR se hlídka PČR dotazovala obžalovaného a svědka N., zda žádají ošetření, což oba v daný okamžik odmítli. Poté ale svědek Z. zavolal rychlou záchrannou službu a svědek N. se nechal ošetřit. Soud oproti obžalobě pozměnil znění skutkové věty, aby lépe vystihovala skutkový děj, jak byl v hlavním líčení prokázán. Obžaloba jednání obžalovaného právně kvalifikovala, že obžalovaný měl svědkovi N. způsobit ublížení na zdraví. K tomuto soud vyslechl dva znalce a ošetřující lékařku svědka N. Zhodnocením důkazů dospěl soud k závěru, že úder, který obžalovaný dal svědkovi N., nezpůsobil takové zdravotní následky, které tvrdila obžaloba. Soud vzal v úvahu tělesné proporce obžalovaného a svědka N. a celou situaci. Svědek N. je mladý zdravý muž v plné síle s nadprůměrnou fyzickými dispozicemi, obžalovaný je mnohem starší než svědek N., je štíhlejší a menší. Navíc svědek N., když šel směrem k obžalovanému, který dle jeho slov vykazoval známky agresivity, musel předpokládat nějaký fyzický střet, musel být proto dle názoru soudu v takovém svalovém napětí, které by fyzický útok eliminovalo. Soud je přesvědčen, že poté, co svědek N. zjistil, kdo je obžalovaný, když obžalovaný vyhrožoval, že svědka N. svlékne z uniformy, nechal si zavolat rychlou záchrannou službu a poté si nechal napsat pracovní neschopenku. Dle názoru soudu nemohl úder obžalovaného být takové síly, aby způsobil svědkovi N. takové zdravotní následky, jak uváděla obžaloba. Proto soud jednání obžalovaného právně posoudil mírněji než obžaloba. Soud tak provedl veškeré dostupné důkazy a má za to, že dle § 2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav, o němž nemá důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, přičemž na základě dokazování, které bylo provedeno při hlavním líčení, zjistil soud skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku. Soud má tedy za to, že trestné jednání obžalovaného bylo prokázáno. Svým jednáním obžalovaný naplnil po formální stránce všechny znaky skutkové podstaty přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku, neboť užil násilí pro výkon pravomoci úřední osoby. Obžalovaný je fyzická osoba, v době činu byl příčetný (§26 tr. zákoníku) a dovršil patnáctý rok věku (§25 tr. zákoníku). Jednání obžalovaného naplňuje i trestněrelevantní míru společenské škodlivosti, která je v daném případě reprezentována zájmem společnosti na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úředních osob, přičemž předmětem ochrany je jednotlivec, nositel pravomoci úřední osoby. Soud v neprospěch obžalovaného nenalezl žádnou přitěžující okolnost.

Obžalovanému polehčuje dosavadní vedení řádného života před spácháním trestného činu a osobní přínos k dodržování občanských a lidských práv. Při úvaze o trestu soud zvážil všechny okolnosti, které jsou rozhodné pro uložení druhu a výše trestu jakož i z hlediska účelu trestu v souladu s § 39 tr. zákoníku, přičemž vzal v úvahu význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti spáchání činu i osobu obžalovaného a dospěl k závěru, že vzhledem ke stupni společenské škodlivosti trestního jednání obžalovaného lze v daném případě dosáhnout účelu trestu ještě uložením trestu prvotně nespojeného s omezením osobní svobody. Proto soud uložil obžalovanému trest odnětí svobody při jedné osmině zákonné trestní sazby podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku, tedy v trvání 5 měsíců, s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 1 roku. V adhesním řízení se připojili s nárokem na náhradu škody poškození V. N.,ale bez částky, kterou jako náhradu škody požaduje, a Zdravotní pojišťovna MV ČR s částkou 1.891,-Kč. Soud odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody není podklad, když nebylo prokázáno, že by útok obžalovaného na poškozeného V. N. měl za následek ublížení na zdraví poškozeného V. N. POUČENÍ: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení, k Městskému soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu. Toto právo náleží kromě státního zástupce též obžalovanému pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněné osobě pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody, všem těmto osobám též proto, že takový výrok učiněn nebyl. Odvolání musí být zároveň odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout též příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh. Ve prospěch mladistvého obžalovaného může podat odvolání též orgán pověřený péčí o mládež. Včas podané odvolání m á odkladný účinek. Práva odvolání se nemůže úspěšně domáhat ten, kdo se jej již jednou výslovně vzdal. V Praze dne 15. září 2011 JUDr. Petr Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Diana Matějková ====================================================================== Vysvětlení: Písemné vyhotovení rozsudku bylo dodáno v PDF formátu a bylo zabezpečeno proti přepsání. Nebylo možné provést anonymizaci. Proto bylo převedeno do formátu WORD a teprve po anonymizaci znova převedeno do pdf.