11 Ca 79/2009-36
ÚŘAD RADY
ČESKA REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudů Mgr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: Ccská televize sc sídlem Praha 4, Kavčí Hory IC: 00027383 proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Skřetova 44/6, zastoupena: JUDr.Zdeňkou Vostrovskou, advokátkou se sídlem Škvorec, Lipová 287, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.12.2008, sp.zn. 2008/743/vos/ČTV, č.j.: vos/433/09
takto:
I.
Žaloba se zamítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
v
Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 20.3.2009 domáhal zrušení Rady pro rozhlasové televizní vysílání („ Rady") ze dne 17.12.2008, sp. zn. 2008/743/vos/ČTV ( dále též napadené rozhodnutí), jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000.- Kč za porušení povinnosti stanovené v § 31 odst. 2 zákona 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Porušení povinností spatřuje žalovaný v tom, že žalobce dne 20.2.2008 od 20:00 hodin na programu CT2 odvysílal pořad Ta naše povaha česká s podtitulem Srp, kladivo a „haknkrajc" a v tomto pořadu nedal prostor k vyjádření osobám s opačným názorem na otázku používané komunistické symboliky a
pokračování
2
11 Ca 79/2009
legality komunistické strany, čímž došlo k porušení povinnosti poskytovat objektivní á vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Žalobce v podané žalobě namítl, že napadeným správním rozhodnutím žalovaného byl na svých právech, neboť dle názoru žalobce ke tvrzenému porušení zákona nedošlo a také nesouhlasí s kvalifikací žalovaného, když odkazuje zejména na zákon číslo 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu a na ustanovení § 198 a 260 zákona č. 140/1961 Sb., která bývají relativně často aplikována na používaní symboliky fašistické a nikoliv však komunistické. Žalobce namítal, že žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce, ve kterých odkazoval na platnou legislativu, v důsledku čehož se rozhodnutí stává nepřezkoumatelným. Otázka legality komunistické strany uvedená ve výroku I. napadeného rozhodnutí v pořadu nebyla nastavena a z výroku žalovaného není zřejmé, kterou komunistickou stranu má na mysli. Rovněž tato vada rozhodnutí způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Žalobce rovněž poukázal na rozpor v odůvodnění rozhodnutí o udělení pokuty, když je konstatováno, že Rada dospěla k závěru, že jsou dány všechny zákonné podmínky pro uplatnění sankce dle zákona č. 231/2001 a rozhodla dle § 60 odst. 1 písm. b) tohoto zákona o uložení pokuty ve výši 100.000,- Kč a následně po uvedení úvah, kterými byla při stanovení výše pokuty vedena, uvádí, že ukládá pokutu 250.000,- Kč. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě podaném k Městskému soudu dne 17.7.2009 navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, když navíc neshledal důvody ani pro moderaci sankce, neboť ta nebyla uložena ve zjevně nepřiměřené výši. Žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení včetně provedeného dokazování a poukázal zejména na to, že je zřejmé, že v odvysílaném pořadu převažovala vyjádření odpůrců používání komunistické symboliky a legality komunistické strany, která neměla v pořadu oponenturu, čímž byl jednoznačně porušen princip objektivity a vyváženosti. Divák si na základě zhlédnutého dokumentu nemohl vytvořit svobodný názor na problematiku používaní symbolu komunismu a fašismu, neboť mu byl tvůrci pořadu zprostředkován a vnucován již hotový náhled na tuto problematiku. v
Žalovaný připustil, že byla v odůvodnění uvedena částka pokuty ve výši 100.000,- Kč, ale že se zjevně jedná o písařskou chybu, která vyplývá z kontextu celého rozhodnutí. v
Žalovaný zároveň poukázal na to, že jedinou žalobní námitkou je tvrzení žalobce, že Rada věc nesprávně kvalifikovala, když žalobce odkazuje na již dříve uvedená zákonná ustanovení. Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí také žalobce spatřuje v tom, že otázka legality komunistické strany nebyla v pořadu nastolena a z výroku předmětného rozhodnutí není zřejmé, kterou komunistickou stranou má Rada namysli. Ktomu uvedl žalovaný, že pořad byl posuzován z hlediska dodržování povinností provozovatele televizního vysílání stanovený zákonem č. 231/2001 Sb., přičemž byla shledána tato pochybení: - v prvé části pořadu je informováno o odstranění symbolů - srpu a kladiva - z památníku osvobození v Brně, ke kterému došlo na základě rozhodnutí místostarosty Brna, který je za toto rozhodnutí údajně trestně stíhán. V pořadu místostarosta Brna obhajuje svůj postoj a tvrdí, že srp a kladivo jsou srovnatelné s hákovým křížem a proto nemají na památníku co dělat. Podaná informace je ale neúplná, tedy neobjektivní a zejména nevyvážená, neboť zazněl pouze subjektivní názor odpůrce symbolů srpu a kladiva a nebylo v pořadu doloženo, za co konkrétně je místostarosta trestně stíhán a subjektivní názor místostarosty o
pokračování
3
11 Ca 79/2009
srovnatelnosti srpu a kladiva s hákovým křížem není nijak korigován, nezazněl ani názor opačný. - ve druhé části poraduje informováno o renovaci kresby srpu a kladiva na desce vykládaného stropu v Gróbeho vile, k čemuž se kriticky vyjadřuje místostarosta Prahy 2 a publicista, kteří považují rozhodnutí památkářů za nepochopitelné. Pořad nijak neusiloval o vyjádření památkářů a spokojil se se subjektivním názorem odpůrců této symboliky. V pořadu hovoří jako jeden z hlavních mluvčí senátor Jaromír Štětina, známý svým antikomunistickým postojem. Pokud hovoří ve vystoupení o předsedovi KSČM, Vojtěchu Filipovi a o jeho prohlášeních na shromáždění KSČM, které je dáno do kontextu s Leninovým citátem o změně státu násilnou revolucí ve stát proletářský, poukazuje žalovaný na to, že vyjádření Jaromíra Štětiny není nijak korigováno a Vojtěch Filip prostor ke své obhajobě a či k vyjádření názoru nedostal. Rovnováha výpovědí a komentářů nebyla zachována ani v té části pořadu, kdy Jaromír Štětina hovoří o průběhu projednávání zákona o zákazu propagace totalitních symbolů a o reakci představitelů KSČM v souvislosti se zmínkou o obětech komunismu, aniž by tato reakce byla doložena, aniž by jakýkoli člen KSČM dostal prostor pro vyjádření k této reakci. Žalovaný dále poukazuje na to, že podjatost tvůrců poraduje zřejmá i z části zaměřené na aktivity neonacistů, v níž je konstatováno, že policie zasahuje proti projevům extremismu a neonacismu nedostatečně. Po vystoupení Kláry Kalibové následuje výpověď publicisty V.Vlka, v níž zazní i názor, aby od soudu zmizeli ti staří komunističtí soudci, přičemž takový názor nenavazuje na vystoupení K.Kalibové. Žalovaný tedy poukazuje na to, že podané informace nebyly ve svém celku objektivní a vyvážené, divák si na jejich základě nemohl vytvořit názor svobodně, neboť mu byl názor na danou problematiku vnucován celkovým vyzněním pořadu. K odkazu žalobce na legislativu uvádí žalovaný, že provozovatel je povinen dodržovat povinnosti stanovené zákonem o vysílání a v daném případě povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názoru bez pochyby porušena byla. K námitce, že z rozhodnutí není patrné, které komunistické strany se pořad týkal uvádí žalovaný, že uvedení konkrétní komunistické strany není podstatné, neboť v pořadu šlo o symboliku komunistické strany obecně, o toleranci komunistických symbolů veřejností a potažmo též o legalitu komunistické strany jako takové, což vyznělo z celkového kontextu pořadů. Naopak žalovaný považuje za podstatné, že podané informace postrádaly objektivitu a vyváženost nezbytnou pro svobodné vyjádření názorů. Současně poukázal i na vyjádření žalobce ze dne 5.11.2008, které potvrzuje předpojatost ve věci neboť uvádí, že srp, kladivo a hákový kříž jsou symboly stejného druhu, tedy považuje komunismus a fašismus za hnutí stejného druhu a stejně zavření hodné, ačkoliv fašismus je odmítán celosvětově, zatímco komunistická strana je v ČR i v mnoha jiných zemích zastoupena v parlamentu. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 2.března 2010 zástupce žalobce znovu zdůraznil, že žalobce nenaplnil skutkovou podstatu deliktu uvedeného v § 31 odst. 2 zákona 231/2001 Sb., namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a uvedl, že pořad měl upozornit na paradox při vnímání symbolů, které představují v podstatě shodné režimy, přesto je ale symbol srpu a kladiva vnímán a hodnocen jinak, než symbol fašistů - hákový kříž. Pořad neřešil otázku legitimity nynější komunistické strany, která se ostatně symbolu srp a kladivo vzdala a jako symbol používá třešně. V podstatě se i za komunistické zločiny víceméně omluvila a pokud hovoří o komunistickém hnutí, resp. vrací se k němu, pak jen
pokračování
4
11 Ca 79/2009
uvnitř strany, což vyplynulo z vyjádření senátora Štětiny, který odkazoval na výrok Filipa. Žalovaným není nijak pravdivost tvrzení senátora Štětiny zpochybňována. Žalovaným nebyla hodnocena legislativa a to zejména zákon č. 198 o protiprávnosti komunistického režimu a ustanovení § 260 trestního zákona. Jestli pracují nebo existují komunistické strany v jiných státech, to Radě nepřísluší hodnotit. Komunistická strana Čech a Moravy je stranou legitimní, ale touto otázkou se pořad primárně nezabýval. Zástupce žalovaného u jednání poukázal na to, že v podané žalobě je v podstatě uvedena pouze námitka nesprávné kvalifikace Radou a námitka, že se Rada nevypořádala se všemi námitkami vznesenými žalobcem v průběhu správního řízení. Pokud jde o hodnocení kritérií ve vztahu k výši pokuty a k námitce o podpisu, tyto námitky nebyly v žalobě uvedeny a proto by se jimi soud neměl zabývat. S odkazem na obsah spisu má za to, že kvalifikace jednání, resp. pořadu odvysílaného žalobcem byla správná, žalobce nic nenamítal proti popisu tohoto pořadu, je tedy nutno vycházet z toho, že popis odvysílanému pořadu odpovídá. To, na kolik došlo k naplnění skutkové podstaty je otázkou správního uvážení Rady, k němuž je Rada příslušná. Žalobce může nesouhlasit s tímto hodnocením, nicméně Rada má oprávnění o těchto otázkách uvážit. Je nutno zdůraznit, že Rada nehodnotí legislativu, hodnotí obsah pořadu a hodnotí otázku, zda si na základě tohoto odvysílaného pořadu může divák učinit sám názor. V daném případě však byl divákovi podsouván již názor hotový. Pokud jde o námitku, že nebyla řešena otázka legality komunistické strany, odkazuje na celkový kontext pořadu s tím, že šlo i o tuto otázku. Dále poukazuje na to, že v odůvodnění je skutečně v jedné části uvedeno, že se ukládá pokuta 100.000,-Kč, ačkoliv další části odůvodnění i z výroku je patro, že byla uložena pokuta 250.000,-Kč. Je zcela patrné, že jde o písařskou chybu, kterou lze napravit. Při ústním jednání soud také provedl důkaz promítnutím předmětného pořadu. Z obsahu správního spisu, předloženého soudu žalovaným správním orgánem, soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: Správní spis žalovaného správního orgánu obsahuje písemný text analytického odboru ze dne 5. března 2008 o analýze pořadu Ta naše povaha česká s podtitulem Srp, kladivo a „haknkrajc" odvysílaného dne 20.února 2008 ve 20.00 hodin na programu ČT 2 s návrhem na zahájení správního řízení pro možné porušení ustanovení § 31 odst. 3 zákona o televizní vysílání. Dne 16. června 2008 rozhodla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání o zahájení správního řízení se žalobcem jako s provozovatelem pro možné porušení § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., neboť odvysíláním pořadu Ta naše povaha česká s podtitulem Srp, kladivo a „haknkrajc" dne 20.února 2008 ve 20.00 hodin na programu ČT 2 se mohl dopustit porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Žalobce zaslal dne 25.7.2008 vyjádření k oznámení o zahájení správního řízení, v němž argumentoval obsahově obdobně jako v podané žalobě. Ve spise se dále nachází analýza pořadu ze dne 1. října 2008, ve kterém je podrobně popsán a rozebrán pořad Ta naše povaha česká s podtitulem Srp, kladivo a „haknkrajc", přičemž tato analýza po zhodnocení pořadu uzavřela, že v pořadu výrazně převažovala vyjádření odpůrců používání komunistické symboliky a legality komunistické strany, která
pokračování
5
11 Ca 79/2009
neměla v pořadu oponenturu. Jednoznačně tak byl porušen princip objektivity a vyváženosti. Divák si na základě zhlédnutého dokumentu rozhodně nemohl vytvořit svobodně názor na problematiku používání symbolů komunismu a fašismu, jelikož mu byl tvůrci zprostředkován a vnucován již hotový náhled na tuto problematiku. Došlo tak k porušení ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. Žalobce se vyjádřil k oznámení o doplnění podkladů pro rozhodnutí ve věci dne 5.11.2008 a uvedl, že je přirozené, že v pořadu zazněly výroky respondentů, do kterých nebylo ze strany tvůrců zasahováno a které byly zjevně jejich osobními názory a namítl, že zákonnou povinnost provozovatele televizního vysílání provozovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vyjádření názorů předmětem, v případě žalobce splnil. Analytický odbor pak předložil Radě pro rozhlasové a televizní vysílání sdělení s návrhem na uložení pokuty a to na její zasedání dne 16. a 17. prosince 2008, ve kterém shrnul své dosavadní názory a průběh dokazování. Rozhodnutím ze dne 17. prosince 2008, sp.zn. 2008/743/vos/ČTV, čj: vos/433/09 rozhodla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty ve výši 250.000,-Kč provozovateli vysílání České televizi za porušení § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001, kterého se dopustil tím, že dne 20.února 2008 ve 20.00 hodin na programu ČT2 odvysílal pořad Ta naše povaha česká s podtitulem Srp, kladivo a „haknkrajc", ve kterém nebyl dán prostor k vyjádření osobám s opačným názorem na otázku používání komunistické symboliky a legality komunistické strany, čímž došlo k porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů, tedy k porušení povinnosti stanovené v § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dokument je zpracován prvoplánově, neboť z celého obsahu pořadů čiší záměr autora přesvědčit diváky, že symboly komunismu a fašismu jsou stejně zavrženíhodné. Tato snaha je patrná zejména z faktů, že prostor pro vyjádření dostali takřka výhradně zastánci právě tohoto názoru. Při stanovení výše pokuty pak zkonstatoval žalovaný, že pojmy objektivita, vyváženost jsou neurčité právní pojmy, čímž je vytvořen správnímu orgánu prostor ke zhodnocení, zda konkrétní případ lze podřadit pod neurčitý právní pojem či nikoli. Rada má ale za to, že objektivita a vyváženost jsou pojmy běžně používané a relativně snadno srozumitelné a interpretuje proto pojem objektivní jako věcný, nestranný, neutrální a nepředpojatý. Závěrem pak hodnotí jednotlivá kritéria pro uložení pokuty. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, kterého vydání předcházelo, podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) v mezích uplatněných žalobních bodů a dospěl k závěru, že : Podle § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vyjádření názoru. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. Podle § 60 odst. 1 písm. b) téhož zákona pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud neplní povinnosti podle § 31 odst. 2 a 3.
pokračování
6
11 Ca 79/2C09
V daném případě žalobce nesouhlasí s uložením pokuty, neboť má za to, že odvysíláním předmětné reportáže nedošlo k porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Žalovaný naopak z obsahu reportáže a ze způsobu jejího zpracování dovozuje, že pro svobodné vytvoření názoru takové informace poskytnuty nebyly. Při posuzování důvodnosti žaloby, vycházel soud z námitek uvedených v žalobě, kterými je při rozhodování vázán. Žaloba je ale velmi obecná, žalobce v ní např. cituje část odůvodnění rozhodnutí žalovaného, ale neuvádí, v čem konkrétně spatřuje nezákonnost a nesprávnost dané úvahy žalovaného. V části IV. se žalobce domáhá zrušení žaloby proto, že věc nebyla žalovaným správně kvalifikována, neboť je přesvědčen o tom, že k tvrzenému porušení zákona nedošlo. Opět ale neuvádí, proč se domnívá, že k porušení zákona z jeho strany nedošlo, v čem spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, ani v čem spočívá pochybení žalovaného. Neuvádí žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o tom, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty, za kterou je mu uložena pokuta. Opět pouze obecně odkazuje na zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu a na ustanovení § 198 a 260 zákona č. 140/1961 Sb., která, jak uvádí, bývají relativně často aplikována na používání symboliky fašistické a nikoliv komunistické. Ani z této námitky tedy nelze dovodit, co konkrétně žalovanému vytýká, v čem je jeho úvaha nepřezkoumatelná, když v podstatě pouze konstatuje, že tyto zákony existují, ale neuvádí jejich vztah k napadenému rozhodnutí. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, když vytýká žalovanému, že se nevypořádal s námitkami žalobce, ve kterých odkazoval na platnou legislativu. Tuto námitku soud odmítá jako nedůvodnou, neboť posuzování platné legislativy nebylo předmětem tohoto řízení a nemohlo se tedy napadené rozhodnutí stát nepřezkoumatelným v důsledku toho, že se žalovaný s odkazy žalobce na platnou legislativu nevypořádal.V této souvislosti soud upozorňuje, že ani v jednom z vyjádření k Oznámení o zahájení správního řízení žalobce výslovně neargumentuje legislativou, když obě vyjádření jsou sepsána v podstatě ve stejné obecné poloze jako žaloba. Ani námitku žalobce, že otázka legality komunistické strany uvedená ve výroku I. napadeného rozhodnutí v pořadu nastolena nebyla a že z výroku žalovaného není zřejmé, kterou komunistickou stranu má na mysli, což dle žalobce také způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neshledal soud důvodnou. Naopak z promítnuté nahrávky pořadu soud zjistil, že v pořadu hovoří senátor J.Štětina o KSČM, jmenovitě i o jejím předsedovi Vojtěchu Filipovi. Pořad tedy dává nastolené téma do souvislosti se současnou parlamentní stranou, o které pak znovu hovoří jmenovaný senátor, když hovoří o průběhu projednávání zákona o zákazu propagace totalitních symbolů a o nevhodné reakci představitelů KSČM v souvislosti se zmínkou o obětech komunismu. Je tedy zcela nepochybné, že předmětem rozhodnutí je stávající komunistická strana fungující v našem státě jako strana parlamentní. To je zcela patrné i z obsahu pořadu, ve kterém otázka, zda má či nemá tato politická strana místo na naší politické scéně skutečně nastolena byla, když v komentáři k promítaným fotografiím zaznělo, že „by se mohlo stát, že z hlediska správního zákona by nakonec ti komunisti mohli být zakázáni, resp. rozpuštěni z titulu zákona, ale taková vůle na naší politické scéně není." Bylo tedy namístě, aby se s touto otázkou zabýval i žalovaný ve svém rozhodnutí, což se promítlo i do výroku I, který napadá žalobce.
pokračování
7
11 Ca 79/2009
Jedinou konkrétní námitkou je námitka vytýkající žalovanému, že v odůvodnění rozhodnutí o udělení pokuty nejprve konstatoval uložení pokuty ve výši 100.000,- Kč a následně udělil pokutu ve výši 250.000,- Kč. Této námitce by soud mohl přiznat důvodnost, ale z obsahu rozhodnutí je patrné, že se jedná o zjevnou písařskou chybu, protože v odůvodnění je již dále uvedena správně částka 250.000,- Kč a tato částka je i ve výroku rozhodnutí. Toto pochybení samo o sobě neznamená, že jde o rozhodnutí, které by bylo vydáno v rozporu se zákonem. Městský soud v Praze po projednání podané žaloby na základě výše uvedeného odůvodnění neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a nezjistil, že by žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem v důsledku krácení práv žalobce. Proto soud žalobu podle ustanovení § 78 odstavec 7 s.ř.s. v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst.l soudního řádu správního, podle něhož žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení náleželo, náhradu nákladů řízení nepožadoval.. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí kNejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 2.března 2010 JUDr. Hana Veberová, v.r. předsedkyně senátu
SQUň