9 Ca 430/2008-41
URAD RADY
1
pro rozhlasové a televizní vysílání
g£|
L 0
1 7 -M- 2909
Počet listů:
ČESKA R E P U B L I K A
4
Číslo jednací: ...%..ihM!.^....
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Česká televize, se sídlem Praha 4 - Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Skřetova 44/6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10.9.2008 č.j.: vav/7024/08, sp.zn.: 2008/945/vav/ČTV takto: I.
Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 10.9.2008 č.j.: vav/7024/08, sp.zn.: 2008/945/vav/ČTV se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí") žalovaná uložila žalobci podle ustanovení § 60 odst. 1 písm. 1) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon") pokutu ve výši 50.000,- Kč za nedodržení povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů v § 48 odst. 4 písm. a) zákona, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 28.3.2008 v čase 17:39:08 hodin na programu ČT2 premiérově odvysílal označení sponzora pořadu (HET, produkt Klasik Color, mutace 16), které bylo neoddělenou reklamou. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce provozuje celoplošné televizní vysílání programů ČTI a ČT2 na základě zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. Vytýkané označení sponzora pořadu (HET, produkt Klasik Color, mutace 16) popsala žalovaná následovně: Střídající se obrázky (pohovka s okrovou stěnou, pokoj s modrými stěnami, hala se stěnami ve žlutém provedení), k bílému nábytku je dodán nápis HET a text „sponzor pořadu", v červeném pruhu je balení produktu Klasik Color a slogan ,je čas na změnu". Ve zvuku je
pokračování
2
9 Ca 430/2008
řečeno: „Sponzor poraduje společnost HET - výrobce interiérových tónovaných barev Klasik Color. HET - je čas na změnu!" Výše uvedené označení sponzora pořadu spadající dle žalované do kategorie reklam nebylo odděleno od ostatních částí programu, čímž mohlo dojít k porušení povinnosti stanovené v § 48 odst. 4 písm. a) zákona. Na základě této skutečnosti žalovaná rozhodla o zahájení správního řízení se žalobcem. Ten se k věci vyjádřil dopisem ze dne 24.5.2008, v němž uvedl, že dle jeho názoru zákon porušen nebyl a že předmětný sponzorský vzkaz vyhovuje podmínkám sponzorování dle zákona i judikatury. Tento názor žalobce opírá o dikci ustanovení § 53 odst. 1 zákona a též o rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 75/2005-57, v němž jmenovaný soud vyslovil, že sponzorský vzkaz je třeba posuzovat jako celek, tedy jak jeho obrazovou, tak i zvukovou stránku, a ty zhodnotit společně. Dle Nej vyššího správního soudu může sponzorský vzkaz ve svém důsledku obsahovat reklamní sdělení v širším slova smyslu a zároveň dostát všem pravidlům stanoveným v § 53 a § 48 odst. 1 až 3 zákona. Žalobce je přesvědčen, že předmětný sponzorský vzkaz nevykazuje znaky reklamy a není založen na nabídce produktu se zdůrazněním rozsahu jeho použití. Trvá na tom, že vlastní produkt je popisován pouze v obecné rovině, je-li zdokumentován prostřednictvím několika statických fotografií, přičemž vlastnosti produktu ani rozsah jeho užití nejsou v souvislostech s použitými fotografiemi slovním doprovodem nijak zmiňovány. V žádném případě se nejedná o reklamní příběh. Jde o zcela anonymní ztvárnění, kdy z fotografií ani z doprovodného textu nevyznívá konkrétní pobídka k nákupu. Případné použití stejných fotografií v nabídkových katalozích produktů nemusí nutně znamenat, že tyto fotografie bez dalšího sledují stejný záměr, tedy pobídku ke konkrétnímu nákupu. Ústředním motivem rozhodně není přesvědčit diváka ke koupi konkrétního výrobku, a to zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s jinými výrobky apod. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby správní řízení bylo zastaveno. Na žádost žalované o doplnění vyjádření o kopie smluv, na základě kterých byly poskytnuty jednotlivé finanční příspěvky na konkrétní pořady, žalobce ve vyjádření uvedl, že takové údaje, a to nejen o výši finančního příspěvku, jsou předmětem obchodního tajemství definovaného obchodním zákoníkem. V daných smlouvách je rovněž výslovně zakotven závazek smluvních stran nesdělit informace uvedené ve smlouvách třetím subjektům, a žalobce tedy není oprávněn kopie smluv žalované předložit. Žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí následně zabývala otázkou odpovědnosti účastníka řízení za předložení listinných důkazů. Konstatovala, že obchodní tajemství nelze zařadit do kategorie utajovaných informací, jejichž právní úpravu obsahuje zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ani do kategorie státem uznané nebo uložené povinnosti mlčenlivosti, a dospěla k závěru, že účastník řízení není vzhledem k této skutečnosti oprávněn odepřít správnímu orgánu předložení listiny s odůvodněním, že se jedná o obchodní tajemství. Žalovaná se shodla na tom, že žalobce svým přístupem (spočívajícím v nepředložení požadovaných smluv) ztěžuje její postup ve správním řízení. Následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná poukázala na vymezení pojmu sponzorování a reklama obsažené v zákoně. Uvedla, že reklama a sponzoring jsou dva odlišné druhy komerční komunikace založené na odlišných principech sledujících odlišné cíle, které musí být ve vysílání rozlišovány. Identifikace sponzora pomocí výrobků a služeb nesmí obsahovat údaje či informace, které vybízejí veřejnost k nákupu konkrétních produktů, jako např. reklamní slogany a hodnotící údaje týkající se kvality, nesloužící pouze k identifikaci sponzora spojením jeho jména nebo loga sjeho charakteristickými výrobky nebo službami. Žalovaná rovněž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 75/2005 - 57, podle něhož základním účelem sponzorování je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobku, tj. tzv. „goodwill". Tento účel má sloužit jako odlišující kritérium pro reklamu a sponzorování, protože pokud by sponzorský vzkaz vybízel ke koupi určitého výrobku podnikatele, nejednalo by se již o sponzorský vzkaz, nýbrž o reklamu. Klasickým
pokračování
3
9 Ca 430/2008
příkladem sponzorského vzkazu vytvořeného podle zákona tak bude grafická prezentace loga sponzora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakterizujícím sponzora či výrobek, spíše statického charakteru, s uvedením, že se jedná o sponzora konkrétního pořadu. V žádném případě však nemůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčit diváka ke koupi určitého výrobku zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými výrobky či nějaký reklamní příběh, tj. dynamický charakter vysílaného sdělení. Předmětný spot žalovaná vyhodnotila tak, že se jedná o spot dynamického charakteru (rychlé střídání jednotlivých produktů, na kterých jsou použity barvy - tedy produkt vyráběný sponzorem), energický hudební doprovod, použití výrazných barev ve sledu střihů, jistý výčet produktů, kde lze výrobek sponzora užít. Slogan ,je čas na změnu" nadto dle žalované u diváka evokuje pocit, že by měl uvedené barvy vyzkoušet, že jsou nové či lepší než dosud užívaná barviva. Použité heslo je pobídkové až podbízivé. Spot je tedy svým konečným vyzněním primárně určen k podpoře nákupu zboží výrobce. Má reklamní charakter, protože jeho celkové vyznění je propagační. Spojení obrazové a hudební stránky tvoří ve svém komplexu reklamu, která odpovídá klasickému pojetí tohoto institutu. Jeho zpracování je velmi těžko odlišitelné od reklamních spotů; divák v daném případě pozná, že se má jednat o označení sponzora a nikoli o reklamu, pouze ze sdělení, které ve spotu zazní. Na základě výše uvedeného žalovaná dospěla k závěru, že se v daném případě jedná o spot obsahující reklamní prvky, tedy že se jedná o spot, který je reklamou a který jako takový musí splňovat veškeré povinnosti stanovené provozovateli pro vysílání reklam, včetně povinnosti zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově - obrazově oddělené od ostatních částí programu. Tuto povinnost žalobce nesplnil, reklama nebyla žádným způsobem oddělena od ostatního vysílání, čímž došlo k porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona. Protože ve vztahu k porušení tohoto ustanovení byla žalobci již v minulém období vydána ze strany žalované upozornění se stanovením lhůty k nápravě ihned, žalovaná při následném porušení dané povinnosti přistoupila k uložení pokuty. V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaná zabývala jednotlivými kritérii, k nimž přihlédla při stanovení konkrétní výše pokuty, tak jak jsou uvedeny v § 61 odst. 2 a 3 zákona (povaha vysílaného programu, postavení provozovatele na mediálním trhu, odpovědnost provozovatele vysílání vůči divácké veřejnosti, závažnost věci, míra zavinění, rozsah, typ a dosah závadného vysílání a výše případného finančního prospěchu). Po zhodnocení těchto kritérií žalovaná dospěla k závěru, že pokuty ve výši 50.000,- Kč povede žalobce k plnění právních povinností plynoucích ze zákona a zároveň že pokuta v této výši vystihuje dosažení represivní funkce sankce. V žalobě podané proti napadenému rozhodnutí žalobce namítl, že dle jeho názoru nedošlo odvysíláním předmětného spotu k porušení ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona. Žalobce konstatoval, že ve svém písemném vyjádření k zahájenému správnímu řízení učinil nesporným odvysílání označení sponzora, a to v uvedeném čase a na uvedeném programu, přičemž pro úplnost podotkl, že v rámci popisu obsahu spotu nebyla ze strany žalované zmíněna fotografie moderního domu. Žalobce se nicméně neztotožňuje se závěrem správního orgánu, že se jednalo o reklamní spot a trvá na tom, že odvysílal sponzorský vzkaz, který splňuje požadavky zákona. Dle mínění žalobce mohla žalovaná pouze konstatovat, že v rámci sponzorského vzkazu se rychle střídají různorodé statické anonymní fotografie s barevnými interiéry, domem a fotografie s moderním bílým nábytkem. Není zde nikde řečeno a zdůrazněno, obrazově ani zvukově, že by interiéry byly právě nově vymalovány, resp. že by v jejich případě byly použity produkty sponzora, a rovněž nelze dovozovat, že by předmětné interiéry či moderní nábytek použití konkrétního produktu vysloveně potřebovaly. Jestliže
pokračování
4
9 Ca 430/2008
tedy ve vazbě na objekty na fotografiích není nikde vysloveně používán produkt sponzora, neotevírají se plechovky s barvami ani se barvy nemíchají či nepropagují jakékoliv nové barevné trendy, pak takové zpracování nemůže žalovaná považovat za pobídku k nákupu produktu sponzora s odkazem na použití výrazných barev ve sledu střihů za podpory energického hudebního doprovodu a konstatovat, že spot má dynamický a vzhledem ke sloganu podbízivý charakter. Předmětný sponzorský vzkaz je založen pouze na rychlém sledu čtyř běžných fotografií bez jakéhokoli důrazu na použití barev spolu s komentářem obsahujícím obecné konstatování - obecný popis produktu sponzora. Není vněm jakkoli zdůrazňováno užití barev v kontextu s ukázkami na fotografiích a není nijak demonstrováno použití zmiňovaných barev v praxi. Divák je navíc ve spotu od počátku jednoznačně zvukově upozorňován na to, kdo je sponzorem pořadu a je nepochybné, že toto konstatování musí prioritně vnímat. Tato forma zpracování divákovi vůbec neposkytuje časový prostor k přemýšlení nad tím, že by mohlo jít o spot, jehož cílem je reklamní účel. Žalobce považuje za podstatný rovněž fakt, že slogan , je čas na změnu" má sponzor pořadu - společnost HET registrován u Úřadu průmyslového vlastnictví. V důsledku toho je dle žalobce třeba závěr žalované, že zmíněný slogan musí u diváka nutně evokovat pocit, že by měl uvedené barvy zkusit, že jsou nové či lepší a že se jedná o pobídkový až podbízivý slogan, označit za irelevantní, a to vzhledem kjudikovánému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ohledně hodnocení obsahu sloganů registrovaných Úřadem průmyslového vlastnictví (na tomto místě žalobce opětovně odkázal na rozsudek Nej vyššího správního soudu č.j. 7 As 75/2005 - 57). Předmětný spot tedy dle přesvědčení žalobce beze zbytku dostál definici sponzorování obsažené v § 2 odst. 1 písm. s) zákona ve světle závěrů judikováných Nej vyšším správním soudem a způsob jeho zpracování a jeho obsah odpovídá Nejvyšším správním soudem uváděnému klasickému příkladu sponzorského vzkazu vytvořeného dle zákona. Předmětný spot sledoval základní účel sponzorování, tj. vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků, tj. tzv. goodwill. Ve spotu nebyly zdůrazňovány kvality vyráběných barev, ani nebyly (sponzorem vyráběné barvy) srovnávány s obdobnými výrobky a dynamičnost spotu mohla spočívat maximálně ve střídání čtyř barevných fotografií. Tento způsob zpracování nelze v žádném případě označit za reklamní příběh ve smyslu dynamického charakteru vysílaného sdělení. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 12.8.2008, č.j. 8 Ca 138/2008-31 dynamiku sdělení typickou pro reklamu shledal v přesvědčování diváka prostřednictvím určitého příběhu. V dané věci se však o reklamní příběh nejedná, neboť informace divákovi není sdělována prostřednictvím určité dějové osy typické pro konstrukci příběhu obecně, natož příběhu, který by měl reklamní charakter. Jestliže Nej vyšší správní soud v rámci uváděného příkladu klasického sponzorského vzkazu uvádí, že by mělo jít o prezentaci spíše statického charakteru, shledává žalobce v této formulaci prostor i pro dynamické zpracování spotu v tom smyslu, že spot může být založen na sledu jednotlivých statických fotografií, neboť vzhledem k současným kreativním trendům obsahového zpracování sponzorských vzkazů nelze striktně takovýto způsob zpracování do jisté míry vyloučit. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že předmětný spot nenaplňuje znaky reklamy ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) zákona, a proto nemohl být na svém začátku ani konci jako reklama označen, resp. oddělen od ostatních částí programu. Žalobce tak nemohl porušit povinnost vyplývající z ustanovení § 48 odst. 4 písm. a) zákona. Závěrem žalobce dodal, že požadovanou obchodní smlouvu správnímu orgánu nepředložil, neboť je toho názoru, že smlouva není závazným podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, ale pouze „vhodným způsobem přispívajícím ke zjištění skutkové podstaty případného správního deliktu" a účastník řízení tudíž není výslovně povinen požadovanou smlouvu předložit.
I
pokračování
5
9 Ca 430/2008
Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě ze dne 11.2.2009 uvedla, že reklama kumulativně obsahuje tři znaky - jedná se o veřejné oznámení, musí být vysílána za úplatu a musí sloužit zejména k podpoře prodeje či nákupu výrobků nebo služeb. Sponzorování má pouze dva definiční znaky, jimiž je existence příspěvku na financování pořadu a účel vynaložení takového příspěvku, tj. propagace identifikačních údajů podnikatele či fyzické osoby nebo jeho výrobků. Přes zřejmou příbuznost obou institutů lze najít i prvek, kterým se reklama a sponzorování navzájem odlišují. Je jím tzv. „goodwill", tedy vytvoření dobrého jména, pověsti právnické nebo fyzické osoby nebo jejich výrobků. Sponzorování je způsob, jak se zapsat do povědomí diváka, jak prezentovat existenci firmy či předmětu činnosti, aby mohl být divák následnou reklamou přesvědčen o koupi takového výrobku či služby. Samo označení sponzora však nesmí vybízet ke koupi, neboť by tím došlo k překročení hranice mezi sponzorováním a reklamou. Obsahuje-li spot uvedený jako označení sponzora taková kritéria, která jej řadí mezi reklamu (je snadno zaměnitelný s reklamou, je dynamický, vybízí příjemce ke koupi, nabízí produkty, ), potom musí provozovatel při jeho vysílání splnit povinnosti, které zákon stanoví pro vysílání reklam. Takovou povinností je též oddělení reklamy od ostatních částí programu. Žalovaná setrvala na svém názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí, že sporný spot je reklamou, a to zejména vzhledem k jeho dynamickému zpracování (střídání barev, obrazů, hudební doprovod, použitý slogan). Uvedla přitom, že děj není jediným ukazatelem dynamičnosti reklamy. Reklamní příběh může být pouze jedním ze znaků pro konstatování, zda je spot dynamický či nikoli. Zásadním faktorem je celkové vyznění spotu, tj. jak působí na diváka souhrn všech ve spotu použitých prvků. V daném případě nelze hovořit o statickém spotu, přestože se nejedná přímo o reklamní příběh. Celkové pojetí spotu odpovídá klasické reklamě známé z reklamních bloků a běžný divák v tomto případě rozdíl nepostihne. Ze spotu je patrná snaha přiblížit divákovi výrobky společnosti HET, možnost jejich užití, univerzálnost barev atd. Použitý slovní slogan dodává spotu jen další výzvu směrovanou k divákovi. Ve spotu jsou zdůrazněny konkrétní produkty, a to interiérové tónovací barvy a tomuto výrobku odpovídají i použité obrázky a fotky. Svou roli hraje také délka spotu, která činí přibližně 5 sekund. Jestliže se za takto krátkou dobu několikrát změní obrazovka formou rychlého střídání fotografií, působí takové zpracování spotu velmi dynamicky. Pro posouzení věci není rozhodné označení spotu drobným textem „sponzor pořadu", ale primárně je třeba se zaměřit na obsah daného spotu. Žalovaná ve vyjádření k žalobě konstatovala, že svůj závěr neučinila na základě faktu, že žalobce nepředložil požadovanou obchodní smlouvu; tato skutečnost byla pouze jedním z posuzovaných aspektů daného správního deliktu a mohla ovlivnit např. výši ukládané pokuty apod. Při ústním jednání před soudem setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Poté, co žalobce poukázal na to, že předmětný spot má jiné slovní znění oproti tomu, které žalovaný popisuje v napadeném rozhodnutí, byl proveden důkaz přehráním CD se záznamem předmětného spotu. Tímto důkazem bylo zjištěno přesné zvukové znění sporného spotu v následující podobě: „Sponzor pořadu je společnost HET - výrobce tónovaných interiérových barev Klasik Color. HET - je čas na změnu." Po provedení tohoto důkazu učinili účastníci řízení znění spotu v této podobě nesporným. Žalobce k věci samé uvedl, že předmětný spot představuje sled anonymních fotografií. Jedná se o sponzorský vzkaz, který má statickou povahu, nejde o příběh mající dějovou osu. Slogan, který je ve spotu užit, je chráněn jako ochranná známka sponzora pořadu. Žalovaná naproti tomu nadále zastává názor, že označení sponzora v předmětném spotu mělo dynamický charakter, kdy použité obrázky ukazovaly možný výsledek použití produktu sponzora. Dále konstatovala, že napadené rozhodnutí má všechny zákonem stanovené náležitosti a obsahuje též srozumitelnou a přezkoumatelnou úvahu, proč žalovaná považuje předmětný sponzorský vzkaz za reklamu.
pokračování
6
9 Ca 430/2008
Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Skutkový stav věci je podrobně popsán v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jak bylo konstatováno shora. V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy: Podle ust. § 2 odst. 1 písm. n/ zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, se pro účely tohoto zákona reklamou rozumí jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. s/ zákona č. 231/2001 Sb., se pro účely tohoto zákona sponzorováním rozumí jakýkoliv příspěvek poskytnutý fyzickou nebo právnickou osobou, která neprovozuje televizní vysílání nebo produkci audiovizuálních děl, k přímému nebo nepřímému financování rozhlasových nebo televizních pořadů za účelem propagace jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) nebo ochranné známky sponzora nebo jeho služby, výrobků nebo jiných výkonů. Podle ust. § 53 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., provozovatel vysílání je povinen označit každý pořad sponzorovaný zcela nebo zčásti zejména na jeho začátku nebo na jeho konci obchodní firmou, obrazovým symbolem (logem), ochrannou známkou nebo známkou služeb identifikující sponzora. Podle ust. § 48 odst. 4 písm. a/ zákona č. 231/2001 Sb., je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Podle ust. § 60 odst. 1 písm. 1/ zákona č. 231/2001 Sb., pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Oběma účastníkům řízení je dobře znám rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.11.2006 č.j. 7 As 75/2005 - 57, v němž je řešena otázka, jakým způsobem může (a naopak nesmí) vypadat sponzorský vzkaz. Tato otázka je klíčová i pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. Nej vyšší správní soud v uvedeném rozsudku deklaroval, že základním účelem sponzorování je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické či fyzické osoby či jeho výrobků (tzv. goodwill). Tento účel slouží jako odlišující kritérium pro reklamu a sponzorování. Sponzorováním si sponzor vytváří goodwill, povědomí u diváka, prezentuje svou existenci, předmět činnosti a výsledek tohoto předmětu, aby ho následně reklamou přesvědčil ke koupi konkrétního výrobku. Pokud by však ke koupi určitého výrobku sponzora pořadu vybízel sponzorský vzkaz, nejednalo by se již o sponzorský vzkaz, nýbrž o reklamu.
pokračování
7
9 Ca 430/2008
Nejvyšší správní soud dovodil, že obsah sponzorského vzkazu může být tvořen nejenom obchodní firmou, logem, ochrannou známkou, známkou služeb identifikující sponzora, což jsou prvky výslovně zmíněné v ust. § 53 odst. 1 zákona, ale též dalšími prvky, neboť zákon v citovaném ustanovení jejich použití nezakazuje. Obsahem sponzorského vzkazu tak může být např. označení (jméno) výrobků sponzora pořadu nebo slogan, tj. určité slovní spojení charakterizující podnikatele či jeho výrobek, zboží nebo službu. Takové slovní spojení může být předmětem známkoprávní ochrany. Klasickým příkladem sponzorského vzkazu vytvořeného podle zákona o vysílání tak dle Nejvyššího správního soudu bude grafická prezentace loga sponzora či jeho výrobku doprovázená sloganem charakterizujícím sponzora či výrobek, spíše statického charakteru, s uvedením, že se jedná o sponzora konkrétního pořadu. V žádném případě však nemůže jít o takové ztvárnění, kde by ústředním motivem bylo přesvědčit diváka ke koupi určitého výrobku zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými výrobky či nějaký reklamní příběh, tj. dynamický charakter vysílaného sdělení (konec citace). Městský soud v Praze vycházel při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí z výše citovaných závěrů Nej vyššího správního soudu stran přípustných prvků sponzorského vzkazu. Soud zkoumal a hodnotil předmětný sponzorský vzkaz (spot) jako celek, a při tomto posouzení shledal důvodnými žalobní námitky vytýkající žalovanému, že na předmětný spot nelze nahlížet jako na reklamu. Obsahem sporného spotu je prezentace obchodní firmy sponzora pořadu, jeho konkrétního výrobku - interiérových barev Klasik Color, jakož i sloganu, který je zároveň slovní ochrannou známkou sponzora zapsanou v rejstříku ochranných známek. Všechny tyto prvky jsou přípustnými prvky sponzorského vzkazu (viz výše) a v žádném případě nelze konstatovat, že by jejich užitím byl divák přesvědčován či vybízen knákupu konkrétního produktu. Soud vdané věci pokládá za podstatné, že předmětný spot nijak nezdůrazňuje kvality prezentovaného výrobku sponzora pořadu, nesrovnává tento výrobek sjinými výrobky téhož druhu a neobsahuje naprosto žádný reklamní příběh. Nutno připustit, že spot vzhledem ke způsobu svého zpracování skutečně vykazuje určitou dynamiku plynoucí z rychlého střídání několika fotografií (obrázků) znázorňujících výrazně barevné objekty či z energického hudebního doprovodu, tato dynamika však v daném případě slouží výlučně k upoutání pozornosti diváka na sponzorský vzkaz a jeho obsah, nikoliv k podpoře nákupu konkrétního výrobku sponzora pořadu. Je tomu tak právě z důvodu absence jakýchkoliv nepřípustných prvků, jimiž by byl divák vybízen k nákupu konkrétního produktu sponzora pořadu (zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s jinými výrobky či uváděním jiných hodnotících a kvalitativních údajů). Co se týče sloganu užitého v předmětném spotu, jedná se o zapsanou ochrannou známku sponzora pořadu a již z tohoto důvodu může být tento slogan předmětem propagace v označení sponzora. Soud navíc na rozdíl od žalované nepovažuje užití tohoto sloganu ve spojení s propagovanými výrobky sponzora pořadu, jimiž jsou interiérové barvy, za podbízivé. Soud si je vědom toho, že hranice mezi sponzorským vzkazem a reklamou je v řadě případů obtížně postižitelná. Jak již bylo konstatováno Nej vyšším správním soudem, sponzorský vzkaz může ve svém důsledku obsahovat reklamní sdělení v širším slova smyslu, tj. sdělení veřejně propagující obchodní firmu, výrobek, zboží či službu, a dále i slogan, tj. určité slovní spojení charakterizující podnikatele či jeho výrobek, zboží nebo službu. Tak je tomu i v souzené věci, kdy sporný spot vedle obchodní firmy sponzora pořadu a jeho ochranné známky v podobě sloganu propaguje též konkrétní výrobek sponzora. Předmětný spot tak činí způsobem, který diváka seznamuje s existencí konkrétního výrobku sponzora pořadu, avšak nevybízí ani nepřesvědčuje ho ke koupi tohoto výrobku. Sporný spot tudíž nelze označit za spot obsahující reklamní prvky, při jehož vysílání je třeba dodržet povinnosti
9 Ca 430/2008
8
pokračování
provozovatelů vysílání při vysílání reklamy, tedy i povinnost zakotvenou v ust. § 48 odst. 4 písm. a/ zákona. Žalovaná proto postupovala v rozporu se zákonem, jestliže žalobci v souvislosti s odvysíláním předmětného spotu uložila za nesplnění právě této povinnosti pokutu. Soud pro úplnost dodává, že skutečnost, že žalobce nepředložil správnímu orgánu na jeho výzvu obchodní smlouvu, na základě které byl předmětný spot odvysílán, nemůže mít žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé a soud se tudíž oprávněností tohoto postupu žalobce nezabýval. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení věci zrušil (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč. Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.
V Praze dne 13. března 2009 JUDr. Ivanka Havlíková v. r.
předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Pekárková h
