10A 95/2014 - 35
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. L.P., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu - Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Praha, Na Pankráci 546/56, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2. 7. 2014 č.j. KUJCK 38916/2014/OREG, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění: Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu čj. SU/5850/2012 Bd ze dne 28. 3. 2014, kterým vyvlastňovací úřad rozhodl výrokem I. o odnětí vlastnického práva žalobce k pozemkům parc. č. 474/117 (orná půda), 474/118 (orná půda), 489/39 (ostatní plocha), 474/81 (orná půda) a 474/116 (orná půda) v katastrálním území Hůry a přechodu vlastnického práva na ČR
Pokračování
- 2 -
10A 95/2014
– Ředitelství silnic a dálnic ČR a výrokem II. byla stanovena náhrada za vyvlastnění ve výši 393.718 Kč. Výrokem III. byla určena lhůta pro zahájení účelu vyvlastnění. Napadeným rozhodnutím bylo součastně prvostupňové rozhodnutí ze dne 28. 3. 2014 potvrzeno. Žalobce napadá výrok o vyvlastnění, neboť je v rozporu s právními předpisy a řízení, které mu předcházelo, obsahuje vady. Žalobce podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí 22. 4. 2014 a správní orgán nesprávně do výroku uvedl datum 26. 5. 2014 a následně nesplnil správní lhůty pro vyřízení odvolání. Správní orgán posunul datum nabytí právní moci tak, že v případě pozdního započetí stavby na jeho pozemcích ztrácí možnost ochrany soukromého vlastnictví ve prospěch vyvlastnitele. Žalovaný zamlčel důkazy při jednání a následně se odvolával na to, že o důkazech nebude již jednat. Žalobce nesouhlasí s tím, že nepředložil kupní smlouvu, ze které vyplývá jiná kupní cena než stanovená znalcem. Kupní smlouvu žalobce předložil při ústním jednání a správní orgán měl možnost se s ní seznámit. Žalobce byl ochoten jednat o dohodě ohledně směny pozemků, proto byla možnost získat předmětné pozemky jinak než vyvlastněním. Rozdělení jedné parcely na více parcelních čísel bylo účelové a v neprospěch žalobce. Žalovaný vyvlastnil celou původní parcelu, ale s jím znehodnocenými a poté podceněnými fragmenty. Nesprávně a nekorektně byly posouzeny veškeré námitky žalobce uvedené v odvolání. Žalobce má za to, že proto napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy a řízení, které mu předcházelo, obsahovalo vady, proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a rovněž tak i prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 28. 3. 2014. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve výrokové části rozhodnutí je uvedeno, že odvolání žalobce obdržel od vyvlastňovacího úřadu dne 26. 5. 2014, nikoliv že uvedeného dne podal odvolání. Lhůtu pro vydání rozhodnutí žalovaný nepřekročil. O odvolání byl povinen rozhodnout ve lhůtě podle § 71 správního řádu, která je stejně jako lhůta uvedená v § 88 lhůtou pořádkovou. Případné nedodržení správních lhůt nemá za následek ztrátu možnosti ochrany soukromého vlastnictví žalobce ve prospěch vyvlastnitele. Výrok o náhradě za vyvlastnění nelze přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný námitky dotýkající se stanovení výše náhrady za vyvlastnění proto nepovažuje za relevantní. Kopii kupní smlouvy, kterou žalobce uzavřel dne 20. 7. 2011, předložil až v novém projednání věci a nikoliv v průběhu první části řízení. Předložená smlouva na posouzení výše náhrady vliv nemá. Ze spisu nevyplývá ochota žalobce jednat o směně vyvlastňovaných pozemků za pozemky jiné. Na směnu pozemků není právní nárok a případnou „ochotu jednat o dohodě týkající se směny pozemků“ nelze hodnotit jako existenci jiné možnosti získání potřebných práv dohodou nebo jiným způsobem. Dle žalovaného za takový jiný způsob získání práv by bylo možno považovat, např. titul ze smlouvy vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí, případně spoluvlastnictví. Zákon o vyvlastnění neukládá vyvlastniteli směnu pozemků vyvlastňovanému nabídnout, proto není ani podstatné, zda vyvlastnitel má či nemá k dispozici vhodné pozemky. K rozdělení pozemku došlo rozhodnutím Pozemkového úřadu v Českých Budějovicích o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě čj. 3301-2073/2007-26/04-2 ze dne 23. 10. 2007, ve vyvlastňovacím řízení již námitky proti rozdělení pozemku a znehodnocení původního pozemku v důsledku tohoto rozdělení vznášet nelze. Vyvlastňovací úřad rozhodl k žádosti vyvlastnitele o odnětí vlastnického práva k pozemkům v k. ú. Hůry, parc. č. 474/118, 474/117 a 489/39 a posoudil námitku žalobce jako žádost o rozšíření vyvlastnění a novým rozhodnutím odňal vlastnické právo rovněž k pozemkům parc. č. 474/81 a 474/116. Námitku žalobce, že žalovaný
Pokračování
- 3 -
10A 95/2014
nesprávně, nekorektně a proti dobrým mravům neposoudil veškeré námitky, žalovaný považuje za nepřezkoumatelnou, neboť není konkretizována. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Dne 15. 6. 2012 podal vyvlastnitel stavebnímu úřadu žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, kterou se domáhal vydání rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům parc. č. 474/118 (orná půda o výměře 197 m2), pozemku parc. č. 474/117 a pozemku parc. č. 489/39 v k. ú. Hůry. Vyvlastnění bylo navrhováno za účelem uskutečnění veřejně prospěšné stavby, a to dálnice D3, stavby 0309/III Borek-Úsilné. Informace o účelu vyvlastnění byla žalobci doručena dne 10. 2. 2009. Návrh kupní smlouvy byl doručen žalobci dne 6. 9. 2011. Kupní cena za pozemky byla stanovena znaleckým pozemkem ve výši 346.000,-Kč. Vyvlastňovací úřad opatřením ze dne 11. 7. 2012 oznámil zahájení vyvlastňovacího řízení, ve kterém žalobce byl poučen, že veškeré námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání dne 22. 8. 2012. Současně s tím byl žalobce informován o záměru ustanovit znalce Ing. F. K. za účelem stanovení ceny pozemků. Znalec byl ustanoven usnesením ze dne 1. 8. 2012. K žádosti vyvlastňovacího úřadu byl znalecký posudek vypracován, byla stanovená obvyklá cena za všechny pozemky ve výši 352.000,-Kč. Cena zjištěná byla stanovena částkou 256.990,-Kč. Z protokolu o ústním jednání ze dne 22. 8. 2012 pořízeném ve vyvlastňovacím řízení vyplývá, že žalobce rozporoval jednak výši ceny stanovenou ve znaleckém posudku a rozparcelování na pozemky k výstavbě, rovněž žalobce vznesl dotaz na možnost směny pozemků. Při jednání předložil písemné vyjádření k vyvlastnění. Ve vyjádření žalobce ze dne 22. 8. 2012 je uvedeno mimo jiné…… „bez mého souhlasu rozdělujete můj majetek na 4 parcelní čísla - poté si vyzobete co potřebujete, dále nevyužitelné, znehodnocené, bezcenné zbytky ponechávají se vlastníkovi, nenavrhli jste odkoupení zbytkových parcel“. Z protokolu o ústním jednání ze dne 15. 10. 2012 vyplývá, že účastníci byli seznámeni s průběhem řízení i se znaleckým posudkem. Magistrát města České Budějovice vydal dne 11. 12. 2012 rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům, o náhradě za vyvlastnění a určil lhůtu pro uskutečňování účelu vyvlastnění. Rozhodnutí odůvodnil prvostupňový správní orgán převahou veřejného zájmu nad vlastnickým právem, uvedl listiny prokazující splnění podmínek pro vyvlastnění a odůvodnil též výši náhrady za vyvlastnění. K námitkám ohledně znehodnocení nemovitostí bylo uvedeno, že je měl žalobce uplatnit v územním řízení. K námitce žalobce ohledně ponechání zbytkových pozemků bylo poukázáno na § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění, tedy na nezbytný rozsah vyvlastnění s tím, že znehodnocení a nevyužitelnost pozemků je jen subjektivním názorem žalobce. Žalobce se v zákonné lhůtě proti shora uvedenému rozhodnutí odvolal. V odvolání zejména namítal, že jsou vyvlastněny jen potřebné pozemky, „ znehodnocené zbytky mu byly ponechány, aniž by mu bylo nabídnuto jejich odkoupení“. Vyvlastňovací úřad rozhodl nesprávně, jestliže opominul § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. O rozšíření vyvlastnění na zbylé pozemky přitom žalobce požádal v průběhu řízení, konkrétně v písemném vyjádření ze dne 22. 8. 2012. Vyvlastňovací úřad v tomto směru neprovedl místní šetření, obsahem spisu není žádná studie, která by se posouzením využití zbývajících pozemků zabývala. Dále
Pokračování
- 4 -
10A 95/2014
žalobce nesouhlasil se závěrem, že vyvlastnitel nemá k dispozici žádné pozemky, které by mohl směňovat. Vyvlastnitelem je Česká republika, která pozemky vhodné ke směně jistě vlastní. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňového rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že vyvlastnit další pozemky, které původně tvořily s vyvlastněnými pozemky jeden celek, lze za splnění podmínek § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Žalobce ve vyjádření ze dne 22. 8. 2012 pouze obecně poukazoval na znehodnocení původních pozemků jejich rozdělením a ponechání zbylých pozemků v jeho vlastnictví, o vyvlastnění konkrétních pozemků nepožádal a neuvedl ani žádné důvody, které by postup opodstatnily. Za žádost o vyvlastnění nelze považovat vyjádření žalobce ze dne 22. 8. 2012. Rovněž nelze vytýkat vyvlastňovacímu úřadu, že se blíže nezabýval tím, za jakých podmínek je možné využívat zbylé pozemky, neboť takové posouzení je závislé na tvrzení žalobce. Žalobce netvrdil, že zbylé pozemky nelze bez vyvlastňovaných pozemků využívat vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. Shora uvedené rozhodnutí žalobce napadl žalobou. Krajský soud rozsudkem čj. 10A 47/2013-51rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2013 čj. KUJCK 12082/2013/OREG a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 11. 12. 2012 čj. SU/5850/2012 BD zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s odůvodněním, že námitku žalobce ohledně znehodnocení zbylých pozemků jejich rozdělením a ponecháním těchto zbylých pozemků ve vlastnictví žalobce, je třeba posoudit jako žádost o rozšíření vyvlastnění, se kterou se správní orgány obou stupňů byly povinny zabývat a na základě zjištěných relevantních skutečností o ní rozhodnout. Vyvlastňovací úřad oznámil dne 14. 10. 2013 pokračování řízení a vyzval žalobce k doplnění žádosti o rozšíření vyvlastnění, o identifikaci pozemků a upřesnění důvodů. Žalobce ve vyjádření uvedl, že požaduje vyvlastnění rozšířit na pozemky parc. č. 474/81 a parc. č. 474/116 v k. ú. Hůry. K pozemku parc. č. 474/81 uvedl, že je obklopen osmi pozemky jiných vlastníků a tudíž k němu neexistuje přístupová cesta. Užívat pozemek bez přístupové cesty je nemožné. K pozemku parc. č. 474/116 přístup existuje, ale po dokončení výstavby dálnice by byl vklíněn mezi dvě komunikace. Žalobce dále předložil kupní smlouvu ze dne 20. 7. 2011, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. 397/408 v k. ú. Hůry o výměře 1309 m2 za kupní cenu 719.950 Kč. Z protokolu o jednání ze dne 7. 1. 2014 vyplývá, že vyvlastnitel vznesl námitky proti rozšíření vyvlastnění na předmětné pozemky, neboť přístup k nim zůstane zachován, což doložil zákresem přístupu. Žalobce vznesl námitky k posudku ohledně ceny pozemků a navrhoval jeho přepracování. Dne 24. 2. 2014 se konalo další jednání, při kterém se účastníci seznámili s novým znaleckým posudkem. Žalobce vznášel shodné připomínky jako při předchozích jednáních. Vyvlastňovací úřad vydal dne 28. 3. 2014 rozhodnutí, ve kterém rozhodl o odnětí vlastnického práva k pozemkům parc. č. 474/117, 474/118, 489/39 a parc. č. 474/81 a 474/116 v k. ú. Hůry a rovněž stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 393.718 Kč a určil lhůtu pro zahájení účelu vyvlastnění. Z rozhodnutí vyplývá, že byla odůvodněna převaha veřejného zájmu nad vlastnickým právem vyvlastňovaných a byla odůvodněna i výše náhrady za vyvlastnění. Rozšíření vyvlastnění na pozemky parc. č. 474/81 a parc. č. 474/116 v k. ú. Hůry bylo odůvodněno malou výměrou pozemků a z toho vyplývající nemožnost obhospodařovat je za pomoci zemědělské techniky. Při rozhodování o výši náhrady se vyvlastňovací úřad řídil znaleckým posudkem ze dne 11. 8. 2012. Ke směně náhradních pozemků žalovaný uvedl, že vyvlastnitel nemá povinnost pozemky nabídnout. Jde o jinou
Pokračování
- 5 -
10A 95/2014
formu náhrady, která je závislá na dohodě obou stran. K nesouhlasu s rozdělením pozemků bylo odkázáno na § 86 stavebního zákona, dle kterého není souhlasu třeba v případě, že pozemek pro stavbu lze vyvlastnit. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Za účelem posouzení žalobcem vznesených námitek soud poukazuje na platnou právní úpravu. Je třeba zdůraznit, že institut vyvlastnění představuje nucený zásah do vlastnických práv a možnosti vyvlastnění jsou omezeny článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod i ustanovením § 3 a následující zákona č. 184/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Základní podmínkou vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je zkoumání otázky veřejného zájmu na takovém výjimečném postupu, nezbytnost vyvlastnění a náhrada za vyvlastnění. K tomu lze odkázat i na ustanovení § 1038 občanského zákona, které stanoví jako podmínku vyvlastnění, že k němu lze přistoupit pouze tehdy, nelze-li účelu vyvlastnění dosáhnout jinak. Právní úprava vyvlastnění je stanovena zákonem o vyvlastnění. Ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona stanoví, že vyvlastněním se rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Podle ustanovení § 3 je vyvlastnění přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Z toho vyplývá, že zákon nestanoví konkrétní účel vyvlastnění, odkazuje na zvláštní zákony a jedním z takových zákonů je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který v § 170 stanoví účel, pro který je možné vyvlastnit, kupříkladu, jedná-li se o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury. Současně ustanovení § 3 zákona o vyvlastnění stanoví, že vyvlastnění lze provést jen v případě, že je vyvlastněním sledováno provedení změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území včetně umisťování staveb a jejich změn, a to za situace, že je to v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Ustanovení § 4 zákona o vyvlastnění upravuje, že vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Zároveň stanoví v odstavci druhém, že veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Podle odstavce třetího, není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemeni užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich části nebo věcného břemene buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když to není nezbytné k dosažení daného účelu. Podle § 5 zákona č. 184/2006 Sb., ve znění platném k datu vydání prvostupňového rozhodnutí, vyvlastnění je přípustné, jestliže vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jestliže vyvlastňovaný nepřijal včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou; lhůta, kterou vyvlastnitel stanoví vyvlastňovanému pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy, nesmí mít kratší než 60 dnů. Podle odstavce druhého dohoda o získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě podle odstavce prvého musí obsahovat nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do tří let od uzavření dohody.
Pokračování
- 6 -
10A 95/2014
Podmínky pro vyvlastnění jsou zákonem stanoveny velmi přísně. Ve smyslu § 4 odst. 1 zákona lze vyvlastnění provést jen v takové rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Podle odst. 2 veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Podle odst. 3 není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemeni užívat bez vyvlastňovaného pozemku stavby nebo jejich části, či věcného břemene buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně vyvlastnění rozšířit, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když to není nezbytné k dosažení daného účelu. Tato skutečnost v dané věci nastala. Žalobce tvrdil, že shora uvedené části pozemku, poté co bude realizován účel vyvlastnění, nebude moci užívat vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, neboť k nim nemá přístup. Z toho důvodu požadoval jejich vyvlastnění. Žalovaný dospěl k závěru, že tento požadavek žalobce je důvodný, proto návrh žalobce, který se od počátku dožadoval jejich vyvlastnění, je opodstatněný. Soud poznamenává, že novelizací zákona o vyvlastnění uskutečněnou zákonem č. 405/2012 Sb. se výrok o vyvlastnění přezkoumává v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, to vyplývá s ustanovení § 28 odst. 1 zákona. K přezkoumávání výroku o náhradě za vyvlastnění je povolán krajský soud působící v občanském soudním řízení, proto se soud v dané věci mohl k žalobě zabývat pouze žalobními body směřujícími proti výroku o vyvlastnění. Účel vyvlastnění je upraven v § 170 stavebního zákona, podmínky vyvlastnění jsou obsaženy v ustanovení § 3, 4 a 5 zákona o vyvlastnění. Dále se uplatňuje zákon č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické struktury, v novelizovaném znění. V daném případě shoda mezi účastníky vyvlastňovacího řízení nenastala. Jestliže dané pozemky jsou nezbytné pro výstavbu dopravní infrastruktury, zařazené mezi veřejně prospěšné stavby, bylo nutno postupovat podle § 3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. a předložit žalobci návrh kupní smlouvy za účelem získání potřebných práv k pozemku dohodou. Lhůta 60 dnů pro akceptaci návrhu vyplývala ze shora uvedené právní normy. Kupní cena v návrhu kupní smlouvy se opírala o znalecký posudek. Soud uzavřel, že procesní postup stanovený v § 3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. byl dodržen, proto žalobce nedůvodně vytýká, že bylo postupováno procesně vadně. Takto stanovený postup upravený zákonem má svůj význam a sleduje urychlení výstavby infrastruktury. Tou daný úsek dálnice D3 nepochybně je a mezi veřejně prospěšné stavby byl mj. zařazen zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje. Žalobce namítá, že odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice jím bylo podáno dne 20. 4. 2014, žalovaný však nesprávně ve výrokové části uvedl datum 26. 5. 2014. Tato námitka není důvodná, neboť ve výrokové části je uvedeno, že odvolací orgán obdržel dne 26. 5. 2014 od Magistrátu města České Budějovice odvolání žalobce. Rovněž tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že odvolacímu orgánu předložil dne 26. 5. 2014 vyvlastňovací úřad odvolání žalobce proti rozhodnutí o vyvlastnění. Datum, kdy žalovaný obdržel odvolání žalobce od vyvlastňovacího úřadu je proto uvedeno správně. Ze správního spisu soud zjistil, že odvolání žalobce bylo doručeno Magistrátu města České Budějovice dne 22. 4. 2014, žalovanému byl spis spolu s odvoláním žalobce předán dne 26. 5. 2014. Odvolání žalobce bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě, jestliže bylo žalobci doručeno dne 7. 4. 2014 a odvolání bylo jím podáno dne 22. 4. 2014. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodl dne 2. 7. 2014, ze strany žalovaného lhůta pro vydání rozhodnutí překročena nebyla (§ 71 správního řádu a § 88 správního řádu).
Pokračování
- 7 -
10A 95/2014
Podle žalobce žalovaný zamlčel jeho připomínky a námitky. Soud poznamenává, že průběh jednání se zaznamenává do protokolu, jehož správnost stvrzuje každý z účastníků svým podpisem. Žalobce tedy měl možnost namítat nesprávnost zachycení průběhu jednání a trvat na zápisu uvedených námitek. Proti protokolu však žádné výhrady při jednání uplatněny nebyly. Žalobce nesouhlasí s tím, že nepředložil kupní smlouvu, ze které vyplývá jiná kupní cena než stanovená znalcem. Kupní smlouvou doložil, že obdobné pozemky v dané lokalitě prodal za jinou vyšší cenu. Soud poznamenává, že výrok o náhradě za vyvlastnění nelze přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Při rozhodování o vyvlastnění se projevuje dualismus práva, kdy vyvlastnění představuje zásah do veřejných subjektivních práv žalobce, kdežto rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění má povahu soukromoprávní. V důsledku toho je tu i rozdílná působnost soudu při přezkoumání jednotlivých výroků vyvlastňovacího rozhodnutí. Rozhodnutí o odnětí vlastnického práva pro zásah do hmotněprávní sféry vlastníka přezkoumává soud působící ve správním soudnictví podle soudního řádu správního. Rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění přísluší přezkoumat soudu působícímu v občanskoprávním řízení. Pro tyto důvody nebrání nic tomu, aby rozhodnutí o odnětí vlastnického práva a o náhradě za vyvlastnění nabyla právní mocí v rozdílném časovém okamžiku. Žalobce namítá, že byl ochoten jednat o dohodě týkající se směny pozemků, proto bylo možné získat předmětné pozemky jinak než vyvlastněním. Proto nesprávně žalovaný uvádí, „že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti získat vlastnické právo jiným způsobem než vyvlastněním“. K možnosti uzavřít dohodu soud odkazuje na to, co bylo řečeno v předchozí pasáži rozsudku a na ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. Podmínky obsažené v tomto ustanovení byly dodrženy a písemnosti dokládají splnění těchto požadavků, jsou ve spise obsaženy. Děje se tak speciálním postupem odlišným od obecné úpravy vyvlastnění právě v zájmu urychlení vyvlastňovacího řízení pro účely stanovené v označeném předpisu. V daném případě byl žalobci zaslán návrh na výkup pozemků včetně návrhu na vklad vlastnického práva a znalecké posudky. Se žalobcem bylo zahájeno jednání o uzavření kupní smlouvy, kdy přílohou byl návrh kupní smlouvy na předmětné pozemky s upozorněním, že neodpoví-li na tento návrh do 60 dnů ode dne doručení, má se za to, že návrh kupní smlouvy se odmítá a že předmětné pozemky je možné ve veřejném zájmu vyvlastnit. Z protokolu o ústním jednání ve vyvlastňovacím řízení ze dne 22. 8. 2012 vyplývá, že žalobce rozporoval výši ceny stanovenou ve znaleckém posudku, dále je zaznamenáno, že se účastníci pokusili o dohodu ve věci získání majetkových práv k předmětným pozemkům s tím, že k dohodě nedošlo. Následně žalobce vznesl dotaz na možnost výměny pozemků a bylo mu sděleno, že směna pozemků možná není. Žalobce předal své písemné připomínky k řízení, které jsou přílohou uvedeného protokolu. Soud poznamená, že na směnu pozemků není právní nárok a vyjádření žalobce, že je ochoten jednat o dohodě týkající se směny pozemků, nelze posoudit jako jinou možnost získání potřebných práv k pozemkům dohodou nebo jiným způsobem. Ze zákona o vyvlastnění nevyplývá povinnost vyvlastnitele nabídnout vyvlastňovanému směnu pozemků. Podle § 5 zákona o vyvlastnění je vyvlastnění přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanovené zákonem. Ze strany vyvlastnitele byly splněny podmínky pro vyvlastnění, jak je uvedeno v předchozí pasáži rozsudku. Vyvlastnitel předložil znalecký posudek i informaci o účelu vyvlastnění, tedy o konkrétním záměru, který nelze
Pokračování
- 8 -
10A 95/2014
uskutečnit bez získání potřebných práv k pozemku od vyvlastňovaného s upozorněním, že nedojde-li k uzavření smlouvy, je možné ve veřejném zájmu získat tato práva vyvlastněním. Nesprávné určení náhrady za vyvlastnění spadá do řízení dle § 28 odst. 1 věta 2 zákona. Výrok o náhradě za vyvlastnění nelze v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění přezkoumat. Dále žalobce namítá, že rozdělení jedné parcely na více parcelních čísel bylo účelové a v jeho neprospěch, kdy žalovaný vyvlastnil celou původní parcelu, ale s jím znehodnocenými a poté podceněnými fragmenty. K této námitce soud uvádí, že k rozdělení pozemku došlo rozhodnutím Pozemkové úřadu v Českých Budějovicích o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě čj. 3301-2073/2007-26/04-2 ze dne 23. 10. 2007, které nabylo právní moci dne 27. 12. 2007. Žalobce byl účastníkem tohoto řízení a mohl se odvolat proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav, které je nyní podkladem pro rozhodnutí. K rozdělení pozemků tedy nedošlo při vyvlastňovacím řízení, ale v řízení o pozemkově úpravě, proto ze strany žalobce je nyní nedůvodně namítáno ve vyvlastňovacím řízení nesprávné rozdělení pozemku a znehodnocení původního pozemku v důsledku tohoto rozdělení. V souvislosti s tím soud odkazuje na § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění, dle něhož vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Žalobce navrhl vyvlastnit i zbývající část pozemků, které původně nebyly zahrnuty do vyvlastnění, měl tedy zájem o rozšíření vyvlastnění ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění pozemků. Vyvlastňovací úřad se následně zabýval tím, zda žalobce může užívat zbylé pozemky bez vyvlastňovaných pozemků nebo jen s nepřiměřenými obtížemi a následně byla posouzena námitka žalobce jako důvodná. Napadeným rozhodnutím bylo odňato rovněž vlastnické právo k dalším pozemkům parc. č. 474/81 a 474/116. Nedůvodná je výhrada, že žalovaný se nezabýval jeho námitkou, že byl ochotný jednat o směně vyvlastňovaných pozemků, neboť ze zákona o vyvlastnění nevyplývá povinnost nabídnout směnu pozemků. Proto bylo i zcela irelevantní se zabývat tím, zda vyvlastnitel má či nemá vhodné pozemky ke směně. Z vyjádření žalobce nevyplývá, že by byl ochoten uzavřít dohodu, proto správně žalovaný uzavřel, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly možnosti získat vlastnické právo jiným způsobem než vyvlastněním. Žalobce obecně namítá, že nesprávně, nekorektně a proti dobrým mravům žalovaný řádně neposoudil veškeré jeho námitky v odvolání. Soud se nemohl uvedenou námitkou zabývat pro její obecnost. Řízení před správním soudem je ovládáno dispozitivní zásadou, což znamená, že soud se napadeným rozhodnutím zabývá výlučně se zřetelem k uplatněným žalobním bodům. Není proto na soudu, aby místo žalobce případné vady správního rozhodnutí vyhledával. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, žalovaný se řádně vypořádal s námitkami žalobce vznesenými v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný konkrétně reagoval na odvolací námitky žalobce tak, že soud měl možnost posoudit, na základě jakých úvah a s odkazem na jaké důkazy a předpisy bylo rozhodnuto. Soud proto z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Nebylo zjištěno, že by na straně žalovaného vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti.
Pokračování
- 9 -
10A 95/2014
Zúčastněné osobě nebylo právo na náhradu nákladů řízení rovněž přiznáno v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť ze strany soudu zúčastněné osobě žádná povinnost uložena nebyla. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. října 2014 Předsedkyně senátu : JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
