ROZSAH A PRŮBĚH SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI

SBORNÍK PRACÍ FAKULTY SOCIÁLNÍCH STUDIÍ BRNĚNSKÉ UNIVERZITY SOCIÁLNÍ STUDIA 5, 2000

ROZSAH A PRŮBĚH SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI SOCIAL EXCLUSION IN THE CZECH REPUBLIC: THE EXTENT AND TRENDS

MAGDALENA KOTÝNKOVÁ* Vysoká škola ekonomická, Praha

ABSTRACT: Awareness of poverty and social exclusion has risen amongst governments and peoples across Europe. In most former state–socialist countries, poverty and social exclusion has become a visible, widespread and painful phenomenon of the period of transition to plural democracies and market economies. This paper discusses the risk of social exclusion in the Czech Republic and consists of three parts. The first part outlines the concept of social exclusion and describes a model of inclusion/exclusion based on three dimensions of integration: the state, the markets (especially labour market) and the civil society (especially the family and personal network, and NGOs. The second part of the paper describes risks of social exclusion. Social exclusion is rather broad concept, involving risks of exclusion in many areas of life. Therefore, part two discusses the risks of social exclusion in five policy areas: employment, social protection, housing, education and health. Part three of the paper describes the least advantaged groups of people which have been excluded from the society in the Czech Republic: ethnic minority (Roma minority), non–citizens (migrants), and those with a physical, mental or behavioural disability.

Sociální vyloučení v Evropě, jeho rozsah a průběh, bylo v druhé polovině 90. let zmapováno významnou mezinárodní organizací: Radou Evropy. V rámci sledování tohoto jevu v evropských zemích byla vypracována také zpráva o jeho rozsahu a průběhu v české společnosti. * Veškerou korespondenci zasílejte na adresu: Magdalena Kotýnková, VŠE, Národohospodářská fakulta, Katedra sociální politiky, nám. W. Churchilla 4, 130 00 Praha 3, email: [email protected]

94 SOCIÁLNÍ STUDIA 5, 2000 Předložený příspěvek předkládá stručnou informaci týkající se sociálního vyloučení jednotlivců a celých skupin obyvatelstva v české společnosti. Prvá část příspěvku obsahuje popis použité terminologie, která vychází z terminologického konceptu sociálního vyloučení v pojetí Rady Evropy. Ve druhé části je popsán průběh sociálního vyloučení v transformujících se zemích střední a východní Evropy a třetí část obsahuje popis skupin obyvatelstva ohrožených tímto vyloučením v české společnosti.

1. Koncept sociálního vyloučení a použitá terminologie v pojetí Rady Evropy Rada Evropy jako významná evropská instituce, která sdružuje 41 evropských států včetně České republiky, dala počátkem 90. let podnět k celoevropské rozpravě o chudobě a sociálním vyloučení a následně k řešení výzkumného projektu na téma sociální soudržnost evropských společností, a to s ohledem na životní situaci těch, kteří byli v evropských zemích vytěsněni na okraj společnosti. Řešení tohoto projektu se kromě řešitelů ze zemí Evropské unie zúčastnilo také 17 řešitelů ze zemí střední a východní Evropy, jejichž úkolem bylo zmapování rozsahu a průběhu sociálního vyloučení v jednotlivých zemích. Při řešení výzkumného projektu byla použita následující terminologie: Sociální vyloučení Termín sociální vyloučení není v odborné teorii plně ustálen, ale pro potřeby zpracování celoevropské zprávy o rozsahu a průběhu sociálního vyloučení byl definován následovně: sociální vyloučení odráží nerovnost jednotlivců nebo celých skupin obyvatelstva při jejich participaci na životě společnosti, přičemž tato nerovnost je výsledkem nedostatku příležitostí pro všechny, kteří mají zájem participovat na životě společnosti, a plodí jejich nemožnost spolupodílet se na tomto životě, jejich izolaci a odtržení od společnosti. Sociální vyloučení je dále specifikováno jako důsledek nerovného přístupu jednotlivců nebo celých skupin obyvatelstva k pěti základním zdrojům společnosti: k zaměstnání, bydlení, sociální ochraně, zdravotní péči a vzdělání. Chudoba je chápána jako důsledek nerovného přístupu k rozdělovanému bohatství společnosti a výsledek nerovnosti při distribuci bohatství vytvářeného tržní ekonomikou. Jestliže pojem chudoba je spojen s vyloučením jednotlivců, případně celých skupin obyvatelstva od materiálních zdrojů společnosti (tj. vyloučení z konzumní společnosti), pak pojem sociálního vyloučení je spojen s vyloučením z účasti na životě společnosti (ztráta sociálního místa ve společnosti). Mezi chudobou a sociálním vyloučením může a nemusí být souvislost. Je možné být chudý nebo být sociálně vyloučený, ale ohrožené skupiny obyvatelstva mají velmi často zkušenost s obojím. Lidská důstojnost Fenomén sociálního vyloučení je sledován v souvislosti s úsilím o zachování lidské důstojnosti člověka. Lidská důstojnost je chápána v kontextu základních lidských práv, mezi která patří práva sociální, občanská a politická. Tato práva jsou z hlediska

MAGDALENA KOTÝNKOVÁ: ROZSAH A PRŮBĚH SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI 95

zachování lidské důstojnosti nedělitelná a na jejich ochranu byly na úrovni Rady Evropy přijaty dva základní dokumenty: – Konvence na ochranu lidských práv a základních svobod v roce 1950, – Sociální charta v roce 1961. Sociální charta přijatá v roce 1961 byla aktualizována již v roce 1988 Dodatkovým protokolem, který rozšířil práva obsažená v chartě. Avšak počátkem 90. let začala být diskutována revize Sociální charty vzhledem k novým rysům evropské hospodářské a sociální reality, ke kterým došlo především v důsledku nárůstu nezaměstnanosti v zemích celé Evropy. Výsledkem těchto diskusí bylo přijetí Revidované sociální charty v roce 1996. Revidovanou sociální chartou bylo pozměněno 10 z původních 19 článků a dalších 12 článků bylo doplněno. Jedním z těchto nových článků je článek 30 o právu na ochranu před chudobou a před sociálním vyloučením, který ukládá smluvním stranám: – v rámci komplexního a koordinovaného postupu činit opatření na podporu účinného přístupu osob, které žijí nebo jimž hrozí život v situaci sociálního vyloučení nebo chudoby, jakož i jejich rodin, k zaměstnání, bydlení, výcviku, vzdělání, kultuře, sociální pomoci a zdravotní péči. Sociální integrace Sociální integrace je chápána jako proces integrace jednotlivců nebo skupin obyvatelstva do života společnosti, přičemž se vychází z tzv. trojúhelníku blahobytu (welfare triangle), který obsahuje tři neoddělitelné body: stát (tj. legislativa), tržní hospodářství (obzvláště trh práce) a občanskou společností (tj. rodina, dobrovolné nestátní organizace). Jednotlivé body reprezentují integrační roviny, prostřednictvím kterých jsou jednotlivci nebo skupiny obyvatelstva integrováni do společnosti. Obr. 1: Trojúhelník blahobytu (welfare triangle). Zdroj: Evers, A. 1988. Shifts in the Welfare Mix: Their Impact on Work, Social Services and Welfare Policies. Vienna: Eurosocial. stát/moc

občanská společnost/solidarita

trh/peníze

96 SOCIÁLNÍ STUDIA 5, 2000 Skupiny obyvatelstva (jednotlivci) ohrožené sociálním vyloučením Sociálním vyloučením jsou ohroženi ti jednotlivci nebo skupiny obyvatelstva, jejichž vazba nejméně k jedné z integračních rovin je oslabena. Například oslabeni ve vztahu ke státu jsou migranti, obzvláště ilegální, kteří z hlediska práva v hostitelské zemi neexistují. Oslabenou vazbu na trh práce mají zase lidé nejrůznějším způsobem na trhu práce znevýhodněni: mládež, starší pracovní síla, zdravotně postižení, nízkokvalifikovaní apod. A oslabenou vazbu k občanské společnosti mají kupříkladu lidé izolovaní, jedinci s poruchami chování apod.

2. Identifikovaná rizika sociálního vyloučení v zemích střední a východní Evropy Průběh sociálního vylučování jednotlivců a celých skupin obyvatelstva v české společnosti měl v 90. letech stejné příčiny jako sociální vylučování v ostatních zemích střední a východní Evropy, jejichž společnosti prošly transformačním procesem. Identifikované příčiny a rizika sociálního vyloučení je možno odvodit od prohlubujícího se nerovného přístupu jednotlivců nebo skupin obyvatelstva k základním zdrojům společnosti, tj. k zaměstnání, sociální ochraně, bydlení, vzdělání a zdravotní péči. 2.1 Trh práce Vývoj trhu práce přinesl v průběhu transformačního období následující změny: nezaměstnanost a nárůst mzdové a příjmové nerovnosti. Nezaměstnanost byla až do roku 1989 v zemích střední a východní Evropy neznámý jev. V české společnosti dokonce přetrvávala až do roku 1996 na nízkých hodnotách a byla považována za individuální problém každého jednotlivce. Od roku 1997 však začala postupně narůstat a v roce 1999 vzrostla až na 8,7 %. Nezaměstnanost v zemích střední a východní Evropy vykazuje následující rysy: – na trhu práce dochází k trvalému vytlačování rizikových skupin obyvatelstva a nůžky mezi úrovní nezaměstnanosti těchto skupin a průměrné populace se trvale rozvírají. Mezi rizikové skupiny patří především mladí lidé po absolvování školy, ženy s malými dětmi, osoby s nízkou kvalifikací, zdravotně postižení, příslušníci etnických minorit (především příslušníci romského etnika) atd, – míra nezaměstnanosti vykazuje výrazné regionální rozdíly, které vznikly již počátkem 90. let. Růst příjmové a mzdové nerovnosti je sledován ve všech transformujících se zemích v důsledku růstu nezaměstnanosti a méně placené práce (low–paid work). Příjmová nerovnost se netýká pouze těch, kteří se nachází v nejnižším příjmovém decilu, ale dochází i ke stagnaci příjmů střední třídy a tento trend se jeví jako celoevropský. Obrazně jsou změny popisovány jako změna tvaru společnosti ve směru od horkovzdušného balónu, jenž byl schopen unést i ty, kteří se nacházeli na jeho dně, směrem ke společnosti ve tvaru přesýpacích hodin, jež jsou ve svém středu zúžené. Vzrůstající příjmovou nerovností se nejen zvyšují rozdíly ve mzdách, ale i v počtu těch, kteří jsou vytlačováni do spodní části příjmové škály.


2.2 Sociální ochrana Systém sociální ochrany doznal v zemích střední a východní Evropy výrazných změn v souvislosti s transformací ekonomiky, na niž navazovala sociální reforma. Před rokem 1989 byl systém sociální ochrany založen na plné zaměstnanosti (job security for all): sociální ochrana byla kombinací tzv. „workfare“ (work for welfare), to znamená, že obyvatelstvo dosahovalo uspokojení svých potřeb prostřednictvím pracovních příjmů a tzv. „socialistického státu blahobytu“ (socialist welfare state), neboť kromě plné zaměstnanosti byla obyvatelstvu zajišťována široká škála dotovaných základních potravin a služeb (dotované bydlení). Socialistický stát kladl velký důraz na sociální práva, kterými byly sociální jistoty garantovány. Sociální práva dokonce sloužila jako ideologické slogany socialistického režimu: sociální práva byla vyjadřována formou politických deklarací a proklamována jako indikátory pokroku. V této souvislosti je nutné uvést, že na rozdíl od sociálních práv byly osobní svobody a politická práva omezeny a z toho důvodu byl také boj disidentů veden za obnovení osobních a politických svobod, kam patří především svoboda slova a vyjadřování, právo shromažďování apod. Před rokem 1989 byl v zemích střední a východní Evropy stav plné zaměstnanosti, příjmová distribuce byla značně nivelizována a zvláštní dávky pro chudé neexistovaly. Po roce 1989 dochází ke změně. Nezaměstnanost a nízké mzdy jako důsledek fungujícího trhu práce vyžadují, aby tyto nové jevy byly ošetřeny systémem sociální ochrany. Ideovým cílem reformy sociální ochrany se v transformujících se zemích stalo podněcování jednotlivců k zodpovědnosti za svůj vlastní život a za svoji životní úroveň. Zodpovědnost státu byla přenesena od zajištění „maximálně přípustného příjmu“ k minimálnímu příjmu, který ochrání jednotlivce nebo domácnost před stavem hmotné nouze. Jednotlivec, na něhož bylo přeneseno individuální riziko, je odkázán na svoji schopnost obstát na trhu práce a na povinné pojištění pro případ ztráty zaměstnání. Podpory v nezaměstnanosti jsou však limitovány svou výší a dobou, po kterou jsou vypláceny. Dlouhodobě nezaměstnaní mají nárok pouze na dávky sociální potřebnosti do výše životního minima (tj. oficiální hranice bídy). Jednotlivec nebo rodina, která žije dlouhodobě na dávkách sociální potřebnosti čelí následujícím problémům: nemohou si pořizovat předměty dlouhodobé spotřeby, svým dětem potřebný vzdělávací program apod. Své sociální příjmy si o prostředky získané činností v ilegální ekonomice doplňují pouze, pokud jim to situace dovolí. 2.3 Bydlení V oblasti bydlení došlo v transformačním období ke zhroucení státní bytové výstavby, čímž se nedostatek bytů, který byl v české společnosti (stejně jako v ostatních zemích střední a východní Evropy) již před rokem 1989, znásobil. V rámci restitučních procesů byly domy s nájemními byty vráceny původním vlastníkům. Dále došlo k likvidaci podnikových ubytoven nebo k jejich převedení na hotely (penziony). Tyto procesy měly následující dopady: – nedostatek finančně dostupných bytů,

98 SOCIÁLNÍ STUDIA 5, 2000 – segregace bydlení v závislosti na rostoucí příjmové nerovnosti, – vznik dosud neznámého jevu: bezdomovství. Výstavba bytů a rodinných domů soukromými stavebními společnostmi znamenala pro ty, kteří mají dostatečné příjmy, přístup ke kvalitnímu bydlení, ale ohrožené skupiny obyvatelstva se ocitají v nebezpečné situaci: jestliže se skupiny obyvatelstva bez dostatečného majetku propadnou do nezaměstnanosti, zvláště do dlouhodobé nezaměstnanosti, neočekávaně onemocní závažnou chorobou nebo se ocitnou v jiné závažné životní situaci, kdy není v jejich možnostech pronajmout si finančně dostupné bydlení. Mohou se dostat až do extrémního vyloučení, kterým je bezdomovství. Tento nový jev je v české společnosti vnímán velmi negativně. Mezi skupiny ohrožené bezdomovstvím patří: – nízko-kvalifikovaní a nízko-placení, – příslušníci etnických menšin, – migranti, – jeden z manželského páru po rozvodu, lidé závislí na narkotikách (alkohol, drogy), propuštění vězni. Riziko bezdomovství se zvyšuje, pokud tyto skupiny nemají dostatečné rodinné zázemí. Dokladem jsou mladí lidé, kteří v dospělosti opouští dětské ústavy a ocitají se na ulici bez jakékoli podpory společnosti. 2.4 Vzdělávání V průběhu transformačního období došlo k reformě vzdělávacích systémů s následující změnami: – zrušení státního monopolu na školský systém a zvýšení autonomie škol, – změna financování. Přínosem decentralizace vzdělávacího systému se stala jeho větší flexibilita, tzn. větší možnost výběru školního zařízení, zvláště pokud se jedná o středoškolské a vysokoškolské vzdělání. Změna financování školství proběhla směrem od všeobecného financování ze státního rozpočtu směrem k financování z několika zdrojů: ze státního rozpočtu, z regionálních správních celků, nadací a případně zavedením školného v závislosti na druhu školy (státní, soukromá, církevní). Ve většině středoevropských a východoevropských zemí včetně České republiky bylo zrušeno bezplatné poskytování učebnic a dotace na obědy a mimoškolní aktivity (zájmové kroužky, poznávací zájezdy, lyžařské výcvikové kurzy apod.) Rizika, která s sebou přinesla reforma vzdělávacího systému pro děti z chudých rodin, vyplývají z nutnosti hradit výdaje spojené s výukou, tj. učebnice, nadstandardní výuku, dopravu do školy a další poplatky. Děti z chudých rodin jsou dále znevýhodněny při výběru střední, případně vyšší odborné školy, neboť školy, v nichž se platí školné, se pro ně stávají nedostupné.


2.5 Zdravotní péče Reforma zdravotní péče byla v transformujících se zemích založena na privatizaci a marketizaci poskytovaných služeb spolu se zdůrazněním odpovědnosti každého jednotlivce za své vlastní zdraví. Změna financování zdravotní péče proběhla směrem od všeobecného financování zdravotní péče ze státního rozpočtu k financování založeném na pojišťovacím systému, který má ve středoevropských zemích všeobecný charakter, tzn. že jsou pojištěni všichni ti, kteří mají na daném území trvalý pobyt (rezidenti). Přínosem změn ve zdravotnictví se stala možnost volby lékaře a lékařského zařízení, vyšší kvalita lékařských služeb a možnost nadstandardní zdravotní péče u těch skupin obyvatelstva, které mají dostatek finančních prostředků. Na druhé straně se ukazuje, že poskytování zdravotní péče založené na pojistném systému trpí nedostatkem finančních prostředků, a kromě toho není zcela jisté, zda je možno jednoduše a průkazně kontrolovat náklady na zdravotní péči hrazenou z pojistných fondů. Téměř ve všech zemích byl diskutován problém spoluúčasti pacienta, ale nikde nedošlo k jeho zavedení. Prokazuje se, že princip rovnosti a univerzálnosti se obtížněji zajišťuje v systémech zdravotní péče založených na pojišťovacích systémech.

3. Skupiny obyvatel ohrožené sociálním vyloučením v české společnosti Sociálním vyloučením jsou ohroženy ty skupiny obyvatel, které mají oslabenou vazbu minimálně k jedné ze tří integračních rovin: ke státu, k trhu práce a k občanské společnosti.1 Na základě průzkumu o rozsahu a průběhu sociálního vyloučení v Evropě se prokázalo, že v české společnosti jsou ohroženy sociálním vyloučením tytéž skupiny obyvatelstva jako v celé Evropě: etnické menšiny, zdravotně postižení, migranti, jedinci izolovaní. 3.1 Romské etnikum Specifické postavení má v české společnosti romské etnikum. Při sčítání lidu, bytů a domácností, které bylo provedeno v roce 1991, se přihlásilo k romské národnosti pouze 32 903 Romů, jejich skutečný počet je ale odhadován na 200 až 300 tisíc. Téměř celé etnikum má v české společnosti nízkou sociální úroveň, která vyplývá především z nízkého stupně vzdělanosti a dosažené kvalifikace. Mezi specifické rysy Romů je zařazována odlišná mentalita a odlišné vnímání časového horizontu. Vzdělání jako dlouhodobá hodnota není romským etnikem chápáno jako významné, a i když ekonomický úspěch je velmi oceňován, spojení mezi těmito dvěma hodnotami není doceněno. Od nízkého stupně dosaženého vzdělání a kvalifikace příslušníků romského etnika se odvíjí vysoká míra nezaměstnanosti, která je dále spojena s celou řadou problémů: nízká sociální pozice ve společnosti, závislost rodin na sociálních dávkách, kriminalita orientovaná na drobné krádeže a v neposlední řadě vzrůstající rasové ná1 Pojem občanská společnost je chápán jako síť personálních vztahů (zvláště rodinných) a síť nestátních společností a dobrovolných organizací. Zdroj: Duffy, K. (1997).

100 SOCIÁLNÍ STUDIA 5, 2000 silí, jež v posledních letech vrcholí útoky na životy Romů. Toto etnikum je oslabeno především ve vztahu k trhu práce, a to z důvodu nízké vzdělanosti a kvalifikace. Úspěšné řešení romské otázky se může v budoucnu stát předběžnou podmínkou vstupu České republiky do Evropské unie. Aktivisté za lidská práva totiž žádají instituce Evropské unie (Evropskou komisi), aby nutily země usilující o vstup do této struktury lépe zacházet s příslušníky romského etnika, pokud chtějí být přijaty. 3.2 Osoby se zdravotním postižením Horší předpoklady uplatnit se na trhu práce mají dále lidé se zdravotním postižením. V důsledku zdravotních problémů mají mnozí nižší výkonnost a vyšší absenci, některá zdravotní postižení vyžadují zvláštní úpravu pracoviště. Značný podíl postižení vzniká až v průběhu zaměstnání, a to spíše u prací manuálních a často méně náročných na kvalifikaci. Mezi občany se zdravotním postižením převládají osoby starší, méně kvalifikované a s nižším vzděláním, jejichž uplatnění na trhu práce je vždy obtížné. Po rozpadu systému chráněných dílen a pracovišť, výrobních družstev invalidů se zajištěným odběrem výrobků a služeb, velkých podniků s tradiční péčí o tyto občany a v důsledku zániku tradičních profesí jimi obsazovaných (hlídači, manipulanti v telefonních ústřednách apod.) se snížily vyhlídky osob se zdravotním postižením na získání a udržení vhodného zaměstnání a na případný postup. 3.3 Migranti Specifické postavení mají na českém trhu práce také migranti, kteří se zvláště od roku 1994 stále ve větší míře snaží uplatnit na českém trhu práce. Česká republika již není pro cizince pouze tranzitní zemí, nýbrž i zemí cílovou. V současné době pracuje na českém trhu práce přibližně 150 tisíc cizinců a odhaduje se, že dalších asi 100 až 200 tisíc cizinců zde pracuje ilegálně. Ilegálně pracující cizinci přichází hlavně ze zemí s nižší ekonomickou úrovní a nedaří se jim získat, případně po vypršení platných povolení prodloužit nezbytné náležitosti: pracovní povolení a povolení k dlouhodobému pobytu. Pracovní zařazení cizinců je různorodé a je dáno jejich kvalifikační strukturou. V celkovém počtu zahraničních pracovníků převažují dělníci, kteří pochází především z Ukrajiny a z Polska. Z vyspělých zemí přichází převážně vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaní odborníci. Od kvalifikační struktury zahraničních pracovníků se odvíjí jejich pracovní zařazení. Pracovníci z vyspělých zemí pracují v České republice převážně jako jazykoví lektoři, manažeři, poradci, obchodní zástupci apod., zatímco pracovníci z východních zemí vykonávají v rozhodující míře nekvalifikované a pomocné práce. Co se týká slovenských občanů, jejich pracovní zařazení není výrazně diverzifikováno jako u ostatních cizinců. Pracují prakticky ve všech oborech lidské činnosti a na všech stupních řídící hierarchie. Cizinci jsou relativně pohotovou pracovní silou, která je k rychlé dispozici na trhu práce. Zároveň je to pracovní síla ochotná vykonávat obtížné a fyzicky náročné práce, u nichž není dostatečná nabídka pracovních sil, a to ani v oblastech s nadprů-


měrnou nezaměstnaností. Zaměstnávání cizinců je provázeno utvářením sekundárního trhu práce, který má své vlastní zdroje, vlastní pravidla i etiku. Na tomto trhu práce je možno vysledovat snahu pro neetické „úspory“ jak přímých, tak i nepřímých mzdových nákladů (mzdy a pojistné na sociální a zdravotní pojištění), což se může velmi brzy stát živnou půdou pro mzdovou diskriminaci. Zvláštní postavení v české společnosti mají cizinci, kteří se pohybují na území České republiky a na českém trhu práce nelegálně. Tito cizinci nemají žádnou právní ochranu a jejich pracovní podmínky a podmínky, ve kterých žijí, jsou mnohdy velmi nedůstojné. 3.4 Jedinci izolovaní Změna politického a ekonomického klimatu se po roce 1989 dotkla každého občana a každé rodiny a mnozí schopní lidé využívají společenských změn k užitku svému i celé společnosti. Je zde však skupina lidí, kteří se změnám nedokázali přizpůsobit nebo je možná ani nepochopili. Jsou to lidé, kteří nedovedou nebo nemohou uchopit vlastní život do svých rukou a nést za něj individuální odpovědnost a jejichž často lehce ovlivnitelná osobnost je zneužita k tomu, že skončí bez materiálních prostředků a dokonce někdy i bez přístřeší. Jedná se o lidi oslabené mentálně, tělesně, věkem, nízkým vzděláním, sociálním původem, frustrací z dětství, bez rodinného zázemí, neschopností navázat přiměřené mezilidské vztahy. Velmi často jsou oslabeni kombinací těchto znaků. Před rokem 1989 byly velké podniky nuceny zaměstnat i málo výkonné a nepotřebné pracovníky a zajistit pro ně ubytování v podnikových ubytovnách často i s přihlášením k trvalému pobytu. Privatizované podniky nemohou být k výše popsaným aktivitám nuceny. Kromě toho byly podnikové ubytovny mnohdy prodány ve veřejných soutěžích a transformovány na penziony nebo hotely. Situace byla zkomplikována velkorysou amnestií vězňů počátkem 90. let, z nichž značná část zůstala bez zaměstnání a bez přístřeší. Jednou z mála výhod pro tyto lidi je skutečnost, že již nemusí trpět úzkostí a strachem před trestním stíháním, pokud nepracují. Rizikovou skupinu lidí, kteří nejsou schopni převzít odpovědnost za svůj život tvoří: – lidé neschopní vytvořit si interpersonální vztahy, často trpící duševními defekty, – mladí lidé, kteří se ocitli mimo svoji rodinu či jsou na útěku, – mladí lidé opouštějící v 18 letech dětské domovy, – osamělé ženy s malými dětmi nebo těhotné mladé ženy vyhnané rodiči, – osamělí staří lidé, – lidé se zdravotním postižením (např. hluchoněmí, slepí, epileptici apod.), – alkoholici, – drogově závislí, – patologičtí hráči (gambleři), – propuštění vězni, – lidé HIV pozitivní, – cizinci na útěku (běženci).

102 SOCIÁLNÍ STUDIA 5, 2000 Problémy těchto lidí jsou často zasunuty hluboko v jejich minulosti: ztížené dětství (děti týrané, zneužívané), chudoba, rozbitá rodina, nemoc, smrt někoho blízkého, vzdor mladých vůči příliš dominantním rodičům, osamělost, nemohoucnost, zoufalství. Tito lidé, kteří nejsou schopni převzít odpovědnost za vlastní život, jsou odkázáni na pomoc jak státu (sociální dávky), tak občanské společnosti (humanitárních organizací).

Závěr V průběhu transformačního období se stala chudoba v zemích střední a východní Evropy, včetně určitých lokalit České republiky, zjevným fenoménem. Sociální vyloučení, které je výrazem pro ztrátu „místa“ ve společnosti, bude chudobu doprovázet a může dokonce přetrvávat, i když se bude dařit chudobu zmírnit. V souvislosti se vzrůstajícím rizikem sociálního vyloučení ohrožených skupin obyvatelstva je diskutována otázka vzájemné rovnováhy mezi právy politickými, občanskými a sociálními, tj. otázka rovnováhy mezi jistotou a rizikem (security and risk), a otázka vztahu mezi sociálními jistotami garantovanými státem a vlastní odpovědností jednotlivce. Jestliže pro „průměrného“ občana platí, že možnost větších příležitostí (zvláště na trhu práce) u něho převýší možnost většího rizika, pak totéž nemusí platit u těch, kteří patří do ohrožených skupin obyvatelstva. Zvláště s růstem nezaměstnanosti se bude riziko sociálního vyloučení vztahovat na stále širší skupiny obyvatelstva a do ohrožených skupin bude vtahováno stále více lidí s nízkou kvalifikací a s nízkým vzděláním, lidí starých, mladých, postižených tělesně, mentálně, lidí z etnických a kulturních menšin. Tito lidé pak budou mít omezené možnosti obstát v tržní ekonomice. Tato rizika byla identifikována nejen v zemích střední a východní Evropy, ale i v zemích západní a jižní Evropy. V této souvislosti je diskutována otázka konvergence trendu sledovaného jevu, který je vyvolán nejen transformačním procesem, ale také vlastním tržním hospodářstvím, především v důsledku zavádění technologických změn. Tyto vytváří strukturální nezaměstnanost, tj. na jedné straně dostatek pracovních příležitostí v nově se vytvářejícím odvětví informačních technologií pro vysoce vzdělané, flexibilní odborníky a na druhé straně nedostatek pracovních příležitostí pro nízkokvalifikovanou pracovní sílu, jež je vytlačována z trhu práce zaváděním technologických inovací do výroby. Rostoucí rozsah sociálního vyloučení spolu s rostoucím rozsahem chudoby jsou závažné společenské jevy, které mohou v budoucnu ohrožovat sociální soudržnost společnosti. V důsledku určité úrovně (1) zaměstnanosti a nezaměstnanosti (a následného sociálního vyloučení) a (2) příjmových nerovností (a následné chudoby) dochází ve společnosti k zachování, nebo také k narušení sociální rovnováhy, která je základním kamenem legitimity ekonomického vývoje.

Literatura Council of Europe. 1997. European Social Charter. The Charter, its Protocols, the Revised Charter. Strasbourg: Council of Europe Publishing. Council of Europe. 1997. The Social Charter of the 21st Century. Strasbourg: Council of Europe Publishing.


Duffy, K. 1997. Opportunity and Risk: Report on the Risk of Social Exlusion in Countries of Central and Eastern Europe. Strasbourg, Council of Europe. Duffy, K. 1998. Human Dignity and Social Exlusion in Europe. Strasbourg: Council of Europe. Horálek, M. a kol. 1996. Rozvoj ekonomiky, trhu práce a mezinárodní migrace. Praha: VÚPSV. Hradacký, I. 1996. Extrémní vyloučení. Bezdomovství. Praha: Naděje1996 Karpíšek, Z. 1997. Ekonomická motivace na trhu práce k zaměstnávání osob se zdravotním postižením a návrh opatření na zvýšení jejich zaměstnanosti. Praha: VÚPSV. Kotýnková, M. 1997. Czech Republic report on the Human Dignity and Social Exlusion. Strasbourg: Council of Europe. Sirovátka, T. 1997. Marginalizace na pracovním trhu. Brno: Masarykova univerzita. Sirovátka, T. 1997. Sociální a ekonomické faktory marginalizace na pracovním trhu v České republice. Sociologický časopis 33, 2. Suchocka, H. 1997. The Social Charter and the States of Central and Eastern Europe. Strasbourg: Council of Europe.

Summary The paper concludes that the risks of social exclusion have been increasing. The risks of social exclusion must be distinguished between those arising from two sources: the transition process and the market economy itself. The transition process: social exclusion, in terms of loss of place is more prevalent in countries which are experiencing system turbulence. This is the case in central and eastern European countries including the Czech Republic. The market economy: markets generate opportunity and risks. The shift to a market economy bears specific inherent risks for already least advantaged groups: the „average“ citizen can generate a positive balance of increased opportunities over increased risks, but for least advantaged, there is limited access to opportunities and great risks of poverty and social exclusion.

ROZSAH A PRŮBĚH SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI

Recommend Documents