Rozšíření environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Ekocentru Trkmanka Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

Rozšíření environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Ekocentru Trkmanka Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. RNDr. Jana Kotovicová, Ph.D.

Brno 2015

Vypracovala: Bc. Yveta Košťálová

Zadání

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci: Rozšíření environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Ekocentru Trkmanka vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne:………………………..

…………………………………………………….. podpis

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce doc. RNDr. Janě Kotovicové, Ph. D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat vedoucí Ekocentra Trkmanka Bc. Zitě Dvořákové, MSc za vstřícný přístup, poskytování materiálů a možnost realizovat výukové programy v ekocentru.

ABSTRAKT Název práce: Rozšíření environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Ekocentru Trkmanka Diplomová práce se zabývá rozšířením environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Ekocentru Trkmanka ve Velkých Pavlovicích. Jako možnost rozšíření byly zvoleny ekologické výukové programy, které vznikaly ve spolupráci s Ekocentrem Trkmanka. První program: „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“ vede k uvědomění si, že člověk je součástí přírody. Další program: „Ekologie v domácnosti“ se zabývá ekologickými domácnostmi a šetrnou spotřebou. Poslední program: „Jsme to, co jíme?“, tato část environmentální stránka potravin seznamuje žáky s geneticky modifikovanými organismy, ekologickými potravinami a FAIR TRADE. Všechny výukové programy byly několikrát ověřené v praxi. Na závěr bylo navrženo zařazení do nabídky ekologických výukových programů v Ekocentru Trkmanka. Klíčová slova: environmentální vzdělávání, výchova a osvěta, ekologický výukový program, šetrná spotřeba, GMO, ekologické potraviny, FAIR TRADE

ABSTRACT

Thesis title: Expansion of environmental education and awareness in eco-center Trkmanka

This thesis deals with the expansion of environmental education and awareness in ecocenter Trkmanka in Velké Pavlovice. As an extension option were chosen environmental education programs, which were created in collaboration with eco-center Trkmanka. The first program: "One of nature - human nature" leads to the realization that man is part of nature. Another program, "Ecology at home" deals with ecological households and friendly consumption. The last program: "We are what we eat?“ this part of the environmental site acquaints students with food genetically modified organisms, organic food and FAIR TRADE. All educational programs have been proven many times in practice. In conclusion, it was proposed inclusion in tender environmental educational programs in eco-center Trkmanka

Keywords: environmental education and awareness, environmental education program, friendly consumption, GMO, Organic Food, FAIR TRADE

OBSAH 1

ÚVOD ....................................................................................................................... 9

2

CÍL PRÁCE........................................................................................................... 11

3

STAV POZNATKŮ O ŘEŠENÉ PROBLEMATICE ....................................... 12 3.1 VÝVOJ EVVO V ČESKÉ REPUBLICE ..................................................................... 12 3.1.1

Ekologická výchova v České republice do roku 1989................................. 12

3.1.2

Environmentální výchova v České republice po roce 1989 ........................ 14

3.2 SOUČASNÝ STAV A CÍLE STÁTNÍHO PROGRAMU EVVO ....................................... 15 3.2.1

Veřejná správa ............................................................................................ 15

3.2.2

Školství ........................................................................................................ 16

3.2.3

Veřejnost ..................................................................................................... 16

3.3 DEFINICE A TERMINOLOGIE ................................................................................. 17 3.4 VÝCHODISKA PROGRAMU EVVO A LEGISLATIVA ............................................... 18 3.5 CÍLE EVVO ......................................................................................................... 20 3.6 DĚTI, MLÁDEŽ, PEDAGOGIČTÍ A ODBORNÍ PRACOVNÍCI ........................................ 21 3.6.1

Environmentální výchova dětí v předškolním věku..................................... 21

3.6.2

Environmentální vzdělávání a výchova dětí a mládeže základních, středních

a vyšších odborných škol ........................................................................................ 22 3.7 AKČNÍ PLÁN EVVO ............................................................................................. 23 3.8 STŘEDISKA A CENTRA EKOLOGICKÉ VÝCHOVY .................................................... 24 3.9 EKOLOGICKÉ VÝUKOVÉ PROGRAMY .................................................................... 26 4

MATERIÁL A METODIKA ............................................................................... 30 4.1 AKTUÁLNÍ STAV EVVO V OKOLÍ VELKÝCH PAVLOVIC ....................................... 30 4.1.1

Správa CHKO Pálava ................................................................................. 30

4.1.2

Centrum ekologické výchovy Pálava .......................................................... 31

4.1.3

ZO ČSOP Adonis a ZO ČSOP Břeclav ....................................................... 31

4.1.4

Školství ve Velkých Pavlovicích .................................................................. 32

4.1.5

Spolky ve Velkých Pavlovicích .................................................................... 33

4.1.6

Ekocentrum Trkmanka ................................................................................ 34

4.2 MOŽNOSTI ROZŠÍŘENÍ VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ .............................................. 37

5

VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................................... 38 5.1 VYTVOŘENÍ NOVÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ ................................................... 38 5.1.1

Výukový program „Člověk pro přírodu – Příroda pro člověka“ ............... 39

5.1.2

Výukový program „Ekologie v domácnosti“ .............................................. 47

5.1.3

Výukový program „Jsme to, co jíme?“ ....................................................... 60

5.2 OVĚŘENÍ PROGRAMŮ V PRAXI.............................................................................. 65 5.2.1

Ověření programu „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“ .............. 66

5.2.2

Ověření programu „Ekologie v domácnosti“ ............................................. 69

5.2.3

Ověření programu „Jsme to, co jíme?“ ..................................................... 71

5.3 ZAŘAZENÍ PROGRAMŮ DO NABÍDKY EKOCENTRA TRKMANKA ............................ 74 6

ZÁVĚR .................................................................................................................. 75

7

LITERATURA ...................................................................................................... 76

8

SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................... 82

9

SEZNAM TABULEK ........................................................................................... 82

10 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................. 83 11 PŘÍLOHY .............................................................................................................. 85

1

ÚVOD Lidé si začínají uvědomovat jak je důležité kvalitní a nepoškozené životní

prostředí, protože to umožňuje hodnotný život. V posledních letech stoupl zájem o život v souladu s životním prostředím, ochranu přírody a krajiny a ekologický způsob života. Výchova k ochraně přírody a péči o životní prostředí má v České republice dlouhodobou tradici. Je důležitá nejen pro děti, ale pro celou společnost, protože rozvíjí myšlení lidské společnosti, které přispívá k ochraně přírody a životního prostředí. Snaží se inspirovat a ovlivnit společnost k pozitivnímu přístupu k přírodě. Cílem EVVO je dát všem příležitost získat znalosti, hodnoty, stanoviska o stavu přírody a získat odpovědnost k ochraně přírody a zlepšování životního prostředí. V dnešní době je vztah člověka k přírodě neméně důležitý než v minulosti. Spíše naopak je potřeba lidem připomenout jak se k přírodě chovat, protože už zdá se zapomněli, že jsou součástí přírody a že je potřeba ji ctít a ochraňovat. Je mnoho možností jak EVVO propagovat mezi společnost, ale je těžké hodnotit výsledky, protože ty budou viditelné až za několik let. V této diplomové práci se zabývám rozšířením Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Ekocentru Trkmanka, které sídlí ve Velkých Pavlovicích. Výukové programy jsou jeden z nejvhodnějších způsobů, jak docílit rozšíření EVVO do povědomí veřejnosti. Ekocentrum Trkmanka působí velmi krátkou dobu, a proto je důležité, aby již od začátku nabízelo kvalitní programy, které vzbuzují zájem o ochranu přírody a životní prostředí a zároveň jsou atraktivní pro žáky a učitele základních a středních škol. Výukové programy nabízené v Ekocentru Trkmanka se od začátku vyvíjí, je zde ale vidět značné zaměření na děti z mateřských škol a nižšího stupně základních škol. Nabídka pro žáky 2. stupně základních škol a středních škol je nedostatečná a je potřeba se na ni zaměřit a dále na ní pracovat. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla vytvořit výukové programy zaměřené na starší žáky tak, aby vzbudil jejich zájem o životní prostředí a ochranu přírody a krajiny. První program, který jsem vytvořila, má název: „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“ a vede k uvědomění si činností člověka vůči přírodě a hlavně uvědomění, že člověk není přírodě nadřazen, ale je její součástí, a proto by se každý měl zamyslet 9

nad svým jednáním vůči ní. Tento program je důležitý pro ten první impuls ke změně svého chování a k vzbuzení zájmu o ochranu přírody a krajiny a ochranu životního prostředí. Další program byl vytvořen na základě poptávky škol a nese název: „Ekologie v domácnosti“. Tento program je založen na chování domácností, seznamuje žáky s pojmy ekologicky šetrná domácnost, spotřeba, ekologická spotřeba. Učí žáky, jak můžou sami ovlivnit činnost jejich domácnosti tak, aby jejich vliv na životní prostředí byl co nejméně škodlivý. Zároveň se zabývá odolávání vlivu reklam a poskytuje návod, kde lze vybírat výrobky a služby šetrnější vůči životnímu prostředí. Poslední program, který byl již realizovaný, vznikl na přání požadavků Ekocentra Trkmanka a je pojmenovaný: „Jsme to, co jíme?“. U tohoto programu jsem vytvářela první část, která se zabývá environmentální stránkou potravin. Zabývá se především nedostatečným rozložením potravin ve světě, hrozbou vstupujících chemikálií do potravin, seznamuje žáky s pojmy, jako jsou GMO – geneticky modifikované

organismy,

Ekologické

potraviny,

FAIR

TRADE.

Na

závěr

si zhodnotíme, co můžeme sami udělat pro to, aby se zbytečně neplýtvalo potravinami. Druhou část, která se zabývá zdravým životním stylem, vytvořila absolventka Mendelovy univerzity, oboru Technologie potravin Lucie Dvořáková. V návrhu nabídky dalších výukových programů jsem přihlížela k poptávaným tématům ze strany škol a Ekocentra, ale také jsem se snažila pokrýt hlavní témata týkající se životního prostředí a ochrany přírody a krajiny. Pokud mi bude umožněna spolupráce s Ekocentrem i v budoucnu, budu v rozšiřování a propracovávání výukových programů pokračovat.

10

2

CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je rozšířit Environmentální vzdělávání, výchovu

a osvětu v Ekocentru Trkmanka ve Velkých Pavlovicích. Rozšíření EVVO jsem navrhla pomocí vytvoření výukových programů pro žáky 2. stupně základních škol a pro žáky středních škol. Nejdříve jsem zhodnotila stav současné řešené problematiky a popsala vývoj EVVO v České republice. Následně jsem popsala činnosti středisek ekologické výchovy. Zabývala jsem se také výukovými programy, co by měli obsahovat a jaké jsou vhodné metody. V metodické části jsem popsala aktuální situaci Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v blízkém okolí Velkých Pavlovic a navrhnutá možnost rozšíření EVVO. Ve výsledkové části jsou navrženy výukové programy Člověk pro přírodu příroda pro člověka, Ekologie v domácnosti a Jsme to, co jíme?. Také je zde popsán průběh ověření vytvořených programů a zařazení do stávající nabídky EVVO v Ekocentru Trkmanka.

11

3

STAV POZNATKŮ O ŘEŠENÉ PROBLEMATICE

3.1 Vývoj EVVO v České republice 3.1.1 Ekologická výchova v České republice do roku 1989 Kořeny environmentální výchovy v České republice sahají

do začátku

šedesátých let 20. století. Environmentální výchova navazovala na dávnou tradici okrašlovacích spolků a různých jiných seskupení milovníků a ochránců přírody, započatou za Rakouska-Uherska. První okrašlovací spolek vznikl v roce 1861 v Kutné Hoře. Pojem „výchova k ochraně přírody“ začali používat pracovníci státní ochrany přírody od začátku šedesátých let. Ke vzniku ekologické výchovy pomohl také časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, první číslo vyšlo v roce 1957. Redaktor tohoto časopisu prosadil zapojení dětí do ochranářské činnosti formou čtenářských klubů nazvaných „Hlídky na ochranu přírody“. Později také redakce umožnila vznik klubů lesní moudrosti. Základní principy výchovy k péči o životní prostředí byly stanoveny v rámci programu UNESCO a UNEP tzv. Bělehradským seminářem a Tbiliskou konferencí konanou v roce 1977. „Výchova k péči o životní prostředí se musí uskutečňovat jako souvislý celoživotní proces, který začíná v předškolním věku a pokračuje ve všech známých a provozovaných formách a stupních školní i mimoškolní výchovy“. Do roku 1989 fungovaly tyto organizace, které podporovaly výchovu k péči o životní prostředí. [33] TIS – Svaz pro ochranu přírody a krajiny Svaz pro ochranu přírody a krajiny byl založený v roce 1969 a navázal na jediný fungující spolek v druhé polovině 20. století „Sbor ochrany přírody při Společnosti Národního muzea v Praze“, jeho posláním byla aktivní dobrovolná ochrana přírody. TIS měl po Čechách, Moravě a Slezsku zřízeny regionální sekce ochranářského dorostu a umožňoval svým dětským klubům velmi svobodnou činnost vzhledem k tehdejšímu režimu. Dokonce se jim podařilo dostat do členského zpravodaje překlad úryvku z knihy Rachel Carsonové Mlčící jaro. Po dlouhém vzdorování byla v roce 1979 „dobrovolně“ ukončena činnost.

12

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) Vzniku ČSOP předcházelo Vládní usnesení č. 86 ze dne 23. 3. 1977 o výchově k životnímu prostředí, které umožnilo dětským a mládežnickým kolektivům pojmout šířeji i hlouběji dosavadní snahy o aktivnější péči o přírodu a životní prostředí v rámci socialistického svazu mládeže. V počátcích svého působení trpěl ČSOP nedostatkem lidí ochotných budovat státem kontrolovatelnou organizaci, která se nesměla stát přímým pokračováním Svazu pro ochranu přírody a krajiny. Členové věnovali a dodnes věnují spoustu práce péči o chráněná území, o ohrožené druhy rostlin a živočichů. Junák Junák v České republice začal působit od roku 1911 a od roku 1912 až po současnost nese název Junák, nyní plným názvem Junák – svaz skautů a skautek ČR. Od založení až po současnost platí, že „skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských“ (6. bod skautského zákona). Pionýrská organizace V 70. a 80. letech byla téměř všechna zájmová mimoškolní činnost dětí umožňována pouze v Pionýru, posléze v Pionýrské organizaci Socialistického svazu mládeže (PO SSM). Vedení ilegálních skautských oddílů bylo stále riskantnější pro vedoucí, ale i pro děti a jejich rodiče a tak postupně přecházeli do Pionýra a snažili se zakládat tzv. POMOPy – pionýrské oddíly mladých ochránců přírody. Hnutí Brontosaurus a Prázdninová škola Lipnice Samostatné Hnutí Brontosaurus bylo nastartováno jednorázovou akcí v roce 1974 připravenou pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže (SSM) vědeckými pracovníky Ústavu krajinné ekologie Československé akademie věd. Akce byla podpořena nevídanou mediální kampaní a poté se proměnila v relativně samostatné hnutí uvnitř SSM. Hnutí Brontosaurus řešilo regionální problémy v péči o vodu, zeleň, ovzduší i nakládání s odpady. U zrodu šikovných organizátorů stály především populární Prázdniny s Brontosaurem. Dodnes se jedná o originální letní tábory na pomoc přírodě, památkám i lidské pospolitosti. V roce 1974 začala také tradice ostravského EKOFILMU – festivalu filmů o životním prostředí. O rok později vznikla v Uherském Hradišti Přehlídka amatérských filmů o přírodě, památkách a životním prostředí Týká se to také tebe (TSTTT), která 13

v se v osmdesátých letech stala vítanou příležitostí k tradičnímu setkávání ochranářů, vedoucích dětských ochranářských oddílů, absolventů Letních škol ochrany přírody (LŠOP) a mnoha dalších podobně smýšlejících lidí z celé republiky. V roce 1989 vznikla Prázdninová škola Lipnice (PŠL). Základním výchovným a vzdělávacím prostředkem PŠL k všestrannému rozvoji lidské osobnosti jsou zážitky a vlastní zkušenosti získané hrou, mnohdy však za velmi náročných okolností. V roce 1992 ustavila PŠL dceřinou společnost Outward Bound – Česká cesta, spol. s r. o., k dalšímu rozvíjení pedagogických metod pro týmové a manažerské vzdělávání opírajících se o osobní zkušenost a silný zážitek z překonávání překážek a sebe sama. [33]

3.1.2 Environmentální výchova v České republice po roce 1989 Prvním vládním dokumentem věnovaným výhradně ekologické výchově bylo usnesení vlády ČR č. 232/92 ke strategii státní podpory ekologické výchovy v ČR na 90. léta. Díky přijetí tohoto usnesení se začalo o ekologické výchově mluvit vážněji a díky Ministerstvu životního prostředí, nadaci EVA a podpoře nestátních i státních neziskových organizací se podařilo během několika let vybudovat prvotní síť středisek ekologické výchovy v České republice. Důležitou roli v podpoře environmentální výchovy a osvěty hrály organizace zřizované ministerstvem životního prostředí, jako Správy chráněných krajinných oblastí a národních parků. V resortu školství spadá podpora EVVO ve školách pod Výzkumný ústav pedagogický a Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV). Environmentální vzdělávání pedagogů zabezpečují Národní institut dalšího vzdělávání (NIDV) a také občanská sdružení, jako Klub ekologické výchovy a střediska ekologické výchovy zřizovaná neziskovými organizacemi nebo kraji. Některá střediska jsou akreditovaná MŠMT pro další vzdělávání pedagogických pracovníků včetně specializačních studií pro školní koordinátory EVVO, přesněji řečeno specializačních studií k výkonu specializovaných činností v oblasti environmentálního vzdělávání (podle § 9 odst. 1 písm. d, vyhlášky MŠMT č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků). Od roku 1992 se environmentální výchově dostávalo různé míry podpory ze strany okresních úřadů. Dobré výsledky přineslo ustavení funkce referenta pro environmentální výchovu a osvětu, obvykle v rámci odborů životního prostředí. Po 14

roce 2000 přešla jejich úloha na krajské úřady, z nichž většina má v odboru životního prostředí nebo v odboru školství pracovníka pověřeného podporou EVVO v kraji. Od poloviny devadesátých let sílila potřeba vzájemné koordinace činnosti existujících středisek ekologické výchovy, proto bylo roku 1996 založeno občanské sdružení Pavučina – Sdružení středisek ekologické výchovy. [33]

3.2 Současný stav a cíle státního programu EVVO Státní program EVVO v České republice je klíčovým dokumentem pro rozvoj a splnění cílů environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Určuje rozsah působnosti, úkoly a cíle, které směřují k rozvoji této oblasti. Vláda České republiky schválila v roce 2000 Státní program EVVO v ČR jako strategický dokument vládním usnesením č. 1048/2000, který zajišťuje rozvoj EVVO v dlouhodobém výhledu. [44] Obsah i účel environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty spojuje úkoly všech ministerstev a jimi řízených resortů. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty byl zpracován meziresortní pracovní skupinou (MPS), která byla zřízena v rámci Ministerstva životního prostředí. Tento dokument je neresortní

a dotýká

se všech

obyvatel.

Meziresortní

pracovní

skupina

byla přesvědčená, že zavedením Státního programu EVVO ČR do života ovlivní zvýšenou odpovědnost samosprávy, státní správy, podnikatelské sféry i veřejnosti k opatřením, které zajišťují environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu. Státní správa v rámci svého působení podpoří činnost jí zřízených odborných ústavů. Především nestátní neziskové organizace (NNO), síť center a středisek ekologické výchovy (CEV/SEV), environmentální poradny, tím, že podpoří osvětově a kulturně vzdělávací zařízení a všechny, kteří budou mít zájem spolupracovat. [50] [23] 3.2.1 Veřejná správa Veřejná správa se vyznačuje spoluprací ministerstev s jejich partnerskými organizacemi, včetně nestátních institucí, na základě usnesení vlády České republiky č. 232/1992, ke strategii státní podpory ekologické výchovy na 90. léta. To vše je organizováno Ministerstvem životního prostředí. Současný stav EVVO v oblasti veřejné správy jako významný nástroj ochrany životního prostředí je nedostatečný. Tím, že byla ukončena některá činnost státní správy 15

v oblasti životního prostředí, vznikaly nové potřeby v důsledku implementace směrnic ES, ale nevznikly volné pracovní místa pro oblast EVVO. Ministerstvo životního prostředí se snaží vytvořit podmínky, které podporují rozvoj environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Důležitý základní dokument je Souhrnná koncepce resortu pro osvětu, vzdělávání, výchovu a informování veřejnosti v záležitostech životního prostředí. Tento dokument je základním programem MŽP pro zajištění environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy v celé oblasti. Koncepce je základním programem. [50] [23] 3.2.2 Školství Požadavky na environmentální vzdělávání jsou obsažené ve většině základních pedagogických dokumentů a působí i při tvorbě učebnic některých předmětů, především u přírodovědy, vlastivědy, přírodopisu, zeměpisu a občanské výchovy. Pojem „udržitelný rozvoj“ se dostal do pedagogických dokumentů a učebnic jen částečně. Velkou účast na zařazování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve školách mají nestátní neziskové organizace (NNO) a působí ve specializovaných zařízeních (center a středisek ekologické výchovy). Částečně je jejich činnost podpořena ministerstvy životního prostředí a školství, mládeže a tělovýchovy. Jejich činnost při vzdělávání, ale není zcela doceněna a spolupráce center a středisek ekologické výchovy (CEV/SEV) a škol při realizaci výukových programů a školních ekologických projektů je nedostatečná. Hlavní problém environmentálního vzdělávání a výchovy je nedostatečná připravenost většiny pedagogických pracovníků. Kurzy a semináře, obsahující ekologii a životní prostředí, ale i didaktiku environmentálního vzdělávání a výchovy se objevují málokdy. [50] [23] 3.2.3 Veřejnost Na environmentální osvětě veřejnosti se účastní především státní instituce a správy v oblasti životního prostředí (MŽP, okresní úřady, správy NP a CHKO). Také se na osvětě podílí některé další instituce, např. vysoké školy, odborné vědecké ústavy, zdravotnická nebo kulturně vzdělávací a osvětová zařízení. Důležitou roli v oblasti environmentálního vzdělávání mají nestátní neziskové organizace, zejména občanská sdružení a specializované svazy a společnosti a jejich environmentální, zemědělská nebo

zdravotnická

poradenská

zařízení. V 16

rámci

osvěty

veřejnosti

působí

i specializované

firmy

v ochraně

životního

prostředí

(v

oblasti

odpadového

hospodářství, energetice apod.). V současnosti má velký význam zapojovat veřejnost do rozhodování v záležitostech životního prostředí a využívat vzdělávací programy zaměřené na ochranu životního prostředí a zdravý životní styl. Významné organizace se základní rolí v oblasti celoživotního vzdělávání jsou muzea, knihovny, kulturní domy, hvězdárny a planetária, zoologické a botanické zahrady, turistická aj. kulturní, osvětová a informační zařízení. Občanská sdružení, která se přímo podílí na EVVO, ochraně životního prostředí nebo ochraně přírody, zaručují finanční i věcný provoz svých vlastních nebo pronajatých zařízení a objektů. Propagace environmentální osvěty ve veřejných sdělovacích prostředcích je nedostatečná, a to i ve veřejnoprávních institucích. Za tuto situaci mohou nejen novináři, ale neinformovanost je dána nízkou a deformovanou environmentální znalostí celé populace. [50] [23]

3.3

Definice a terminologie

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) Vzdělávání, výchova a osvěta je realizována tak, aby vedla k myšlení a chování, v rámci principu trvale udržitelného rozvoje. Přispívá k úctě k životu k uvědomělé odpovědnosti zachování kvalitního životního prostředí a jeho jednotlivých složek.

[23]

[57]

Vychází z anglického termínu environmental eduaction, (environment znamená životní prostředí a education vzdělávání, výchova či osvěta všech typů cílových skupin). EVVO obsahuje činnosti a aktivity, které se uskutečňují ve školách a školských zařízeních, v rámci volnočasových aktivit i v rámci neorganizovaného volného času jednotlivců zaměřené na oblast životního prostředí. EVVO pokládá za důležité především poznávání životního prostředí, aby každý pochopil nezbytnosti zachování podmínek života, aby dokázal vyhodnocovat vztah člověka a životního prostředí. EVVO se překrývá a doplňuje s pojmy ekologická výchova, environmentální výchova, vzdělávání pro udržitelný rozvoj a dalšími. [39] 17

Ekologický výukový program (EVP) Jedná se o výchovně vzdělávací lekci, která obohacuje vzdělávání na všech stupních škol o ekologický a environmentální rozměr. Společným záměrem EVP je důraz na ekologické jednání, na nekonzumní chování a na odpovědnost člověka za stav životního prostředí. V ekologickém výukovém programu se využívá interaktivních, tvořivých a kooperativních metod úměrných zkušenostem a věku žáků. EVP mají ekologický,

environmentální,

biologický nebo

ochranářský obsah

(zabývající

se ochranou přírody a krajiny). Program obvykle probíhá jinde než ve škole, především ve středisku ekologické výchovy, v přírodní učebně nebo v přírodě. [13] Trvale udržitelný rozvoj Takový způsob rozvoje, který současným i budoucím generacím umožňuje uspokojování jejich základních životních potřeb, aniž by byla snižována rozmanitost přírody a zachovávání přirozených funkcí ekosystémů. [23] [57] Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) Vychází

z principů

trvale

udržitelného

rozvoje

a čerpá

z oblasti

environmentálního vzdělávání. VUR je předpokladem k osvojení si takových způsobů myšlení, rozhodování a chování jedince, které vedou k udržitelnému jednání v osobním, pracovním i občanském životě. [39]

3.4

Východiska programu EVVO a legislativa Normy, vládní usnesení, novelizovaná Státní politika životního prostředí,

mezinárodní závazky a předpisy Evropské unie, ze kterých Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice vychází, jsou především tyto: 

Agenda 21, (kapitola 36, o podpoře vzdělávání, veřejného povědomí a odborného školení)



Směrnice č. 90/313/EHS, o svobodném přístupu k informacím o životním prostředí



Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva, červen 1998)



Agenda 2000 (Evropská komise, Náročné úkoly rozšíření) 18



Dokument OECD o politice, stavu a vývoji životního prostředí České republiky (duben 1999)



Národní program přípravy České republiky na přijetí do Evropské unie (MŽP, červen 1999)



Souhrnná koncepce resortu pro osvětu, vzdělávání, výchovu a informování veřejnosti v záležitostech životního prostředí (MŽP, Praha, červen 1999)



Meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (8. 12. 1999)



Implementace předpisů EU a dalších závazků ČR souvisejících se SP EVVO ČR - Nařízení Evropské rady č. 1257/1999, o podporování rozvoje venkova pomocí Evropského orientačního a záručního fondu pro zemědělství (EAGGF) - Směrnice

č.

91/676/EHS,

k ochraně

vod

před

znečištěním

dusičnany

ze zemědělských zdrojů - Protokol k Úmluvě o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států z r. 1979 o snižování acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozónu (1999) 

Legislativní nástroje - zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, - zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), - zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, - zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, - zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, - usnesení vlády k SP EVVO ČR - Akční plán SP EVVO ČR [50] [23]

19

3.5

Cíle EVVO Cílem EVVO je vytvořit souhrnné a fungující environmentální vzdělávání,

výchovu a osvětu v České republice. Vyznačuje se ohleduplným přístupem společnosti k životnímu prostředí. Díky tomuto přístupu budou sníženy náklady na životní prostředí a náklady k zapojení veřejnosti při řešení a likvidaci problémů životního prostředí.  Zajištění odpovědnost při uskutečňování EVVO ve státní správě na všech úrovních řízení a ve všech resortech.  Zabezpečení

soustavné

a komplexní

realizace

environmentální

stránky

do vzdělávacích programů na všech úrovních školství.  Vytváření efektivních regionálních systémů EVVO a zhodnocení jejich účinnosti.  Podpora místní správy ve výchově vzdělávacích a osvětových aktivitách v oblasti životního prostředí a (trvale) udržitelného rozvoje.  Podpora

environmentálních

programů

a nové

kvalifikace

zaměstnanců

i nezaměstnaných.  Podpora budování nových pracovních míst v oblasti životního prostředí.  Podpora programů zaměřených na environmentální vzdělávání, rozšiřování kvalifikace.  Podpora a motivace environmentálně vzdělávacími a osvětovými aktivitami a trendy v podnikové sféře.  Zajištění přístupnosti poznatků a poradenství o životním prostředí pro veřejnost a příležitost účastnit se na rozhodování v otázkách životního prostředí.  Podpora

a motivace

spolupráce

odborných

institucí

a dalších

subjektů

při realizaci EVVO.  Podpora výzkumu a vývoje v oblasti environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě.  Opatření potřebných finančních prostředků v rozpočtech veřejné správy na všech stupních nejméně ve výši 0,05 % HDP České republiky. [50] [23]

20

3.6 Děti, mládež, pedagogičtí a odborní pracovníci Hlavní cíl environmentálního vzdělávání a výchovy dalších generací je vzbudit zájem

u dětí

a mladistvých

žít

podle

zásad

(trvale)

udržitelného

rozvoje,

což je dosaženo tím, že:  vytvoříme podmínky pro děti a mládež, aby získali dovednosti a znalosti o principech biosféry, o vztahu člověka a prostředí, o vývoji současné civilizace a jejich problémech a o možnostech jejich řešení,  zdůrazníme propojení mezi poznatky a domýšlení možných důsledků jednání a chování a programového utváření stanovisek k odpovědnosti za stav životního prostředí,  rozvíjíme

dovednosti

a tvoříme

návyky

pozitivního

jednání

a chování

v přírodním prostředí,  máme vliv na tvorbu názorů, postojů, na systém životních postojů, životní styl a na porozumění kvalitního života,  je vytvářena úcta a smysl k živé i neživé přírodě a k zachování jedinečnosti života na Zemi,  je vzbuzen zájem a motivace k aktivní péči o životní prostředí.

Velký význam má, aby environmentální vzdělávání a výchova byla součástí všeobecného vzdělávání v celém školském systému. Současně je třeba, aby byl zajištěný rozvoj i v mimoškolní oblasti. Jedná se o dlouhodobé působení, které je součástí celoživotního vzdělávání. Nejdůležitější jsou realizátoři EVVO, mezi ně patří učitelé, ostatní pedagogičtí pracovníci, pečovatelé, vychovatelé, sociální pracovníci, zdravotníci, lékaři a další. [50] [23] 3.6.1 Environmentální výchova dětí v předškolním věku V předškolním věku má nejvýznamnější roli výchova rodiny. Podstatný vliv na vývoj má také prostředí, ve kterém dítě žije. Také na ně působí dětská literatura, rozhlasové a televizní vysílání, některé osvětové a kulturně vzdělávací instituce, centra a střediska ekologické výchovy. Záměrem je vytvořit pozitivní vztahy dětí k prostředí,

21

zejména k přírodě a umožnit vytvářet dovednosti a návyky vhodného jednání v prostředí. Plnění cílů lze zajistit dílčími úkoly: - začleňováním aspektů environmentálního vzdělávání a výchovy do všech výchovných forem a metod, - využíváním prenatálního a postnatálního poradenství a sociálních sítí k ovlivnění rodin, - vytvářením návyků zdravého životního stylu a využíváním mateřských škol a jejich prostředí ke spolupráci s rodinami, - zdůrazněním přímého poznávání okolního prostředí, kontaktu dětí s přírodou a mezi sebou a vytváření pozitivního vztahu k přírodě, - využíváním programů center a středisek ekologické výchovy, - využíváním nabídek kulturně vzdělávacích a osvětových institucí, zaměřených na environmentální programy. [50] [23] 3.6.2 Environmentální vzdělávání a výchova dětí a mládeže základních, středních a vyšších odborných škol Na děti a mládež základních, středních škol a vyšších odborných škol působí především školní prostředí, ale i různé mimoškolní zařízení, kde může resort školství ovlivňovat environmentální vzdělávání a výchovu jen nepřímo. Záměrem je poskytnout všem dětem a mladým lidem v rámci vzdělávání dovednosti, znalosti a návyky nezbytné pro ochranu životního prostředí a porozumění principů (trvale) udržitelného rozvoje. Uskutečňování cílů je zajištěno dílčími úkoly: - informovaností učitelů a vedoucích pedagogických pracovníků o smyslu a řešení environmentálního vzdělávání a výchovy, - připravování významných učebních dokumentů, metodických námětů a doporučení a učebních prostředků (pomůcek), - podporování systematického environmentálního vzdělávání a výchovy u všech typů a druhů základních, středních a vyšších odborných škol, - rozšiřování zkušeností ze škol zaměřených na životní prostředí do celé sítě ostatních škol,

22

- ovlivňování prostředí škol, jejich okolí a zabezpečení chodu škol ohleduplnému k životnímu prostředí a k šetření přírodních zdrojů, - rozvíjení vzájemné spolupráce škol s mimoškolními zařízeními v oblasti ochrany životního prostředí, - zvyšování kvalifikace pro environmentální vzdělávání a výchovu u učitelů a ostatních pedagogických pracovníků, - zdůrazňování přímého poznávání prostředí a přímý kontakt s živou přírodou, - rozšíření využívání programů a projektů pořádaných CEV/SEV, NNO a jiných státních i nestátních subjektů činných v EVVO pro školní i mimoškolní EVVO a vyhlašování programů podporujících spolupráci. [50] [23]

3.7 Akční plán EVVO Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2010-2012 s výhledem do roku 2015 (dále jen Akční plán) představuje soubor konkrétních opatření pro daný tříletý časový úsek, které napomohou dosažení cílů Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Cílem Akčního plánu je zajistit:  funkční prostředí pro poskytovatele, zadavatele a uživatele služeb EVVO,  systematický rozvoj služeb a infrastruktury EVVO na území ČR s ohledem na přiměřenou dostupnost,  standardizaci a zvyšování kvality služeb EVVO prostřednictvím zavádění systému evaluace na úrovni vzdělávacích programů i kompetencí a systému certifikace vzdělávacích programů a institucí,  koordinace a metodické vedení EVVO včetně rozvoje spolupráce na národní, krajské i místní úrovní,  dlouhodobé a stabilní financování služeb EVVO,  vytvoření systému funkčního financování EVVO po skončení podpory z prostředků strukturálních fondů EU. [1] [23]

23

3.8

Střediska a centra ekologické výchovy Středisky ekologické výchovy (SEV), popř. centry ekologické výchovy (CEV)

jsou výchovně vzdělávací subjekty provozované jako obecní či státní školská zařízení nebo pracoviště nestátní. Snaží se podílet na environmentální výchově, vzdělávání a osvětě různými způsoby. Často se tyto střediska vyskytují v městském prostředí. Činnost těchto center by měla rozvíjet přírodně orientovaný život v sídlištích i historických jádrech velkoměst. Velmi dobrý vliv na environmentální výchovu stále častěji má rozšiřující se nabídka revitalizace staré zástavby a „navrácení přírody“ do měst, například v podobě zahrádek ve vnitroblocích, minifarem, sadů, parčíků, hřišť. Snahou městských středisek by měla být také podpora pobytu v přírodě a informace o chráněných částech přírody a možnostech aktivní pomoci, při jejichž údržbě. Zvláště účinná a ceněná je výuka v terénních či pobytových střediscích. Poskytují zde ucelené pobytové programy zaměřené na terénní pozorování a ochranu přírody v biotopech, na vývoj vztahu člověka ke krajině a na současný stav životního prostředí. Název „středisko ekologické výchovy“ (resp. „centrum ekologické výchovy“) je pouze orientační. Pouze informuje o zaměření pracoviště, nevypovídá o úrovni poskytovaných služeb. Tyto názvy nejsou certifikovány a jejich používání nepodléhá žádným kritériím ani schvalovacímu řízení. [35] Některé střediska či centra jsou členy SSEV Pavučina – sdružení středisek ekologické výchovy, které usiluje o rozvoj vzdělávání a výchovy v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje v České republice. SSEV Pavučina sdružuje střediska ekologické výchovy, podporuje a zastupuje je, dbá na kvalitu jejich činnosti, podporuje jejich odborný růst a tím přispívá k rozvoji environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty v rámci České republiky. Střediska, která jsou členy sdružení středisek ekologické výchovy, dodržují „kodex střediska ekologické výchovy“ vydaný SSEV Pavučina na Valné hromadě 15. 3. 2004. [47]

24

Kodex střediska ekologické výchovy Střediska ekologické výchovy jsou zařízení, jejichž posláním je prostřednictvím vzdělávání, výchovy a osvěty zlepšovat vztah lidí k životnímu prostředí a zvyšovat úroveň mezilidských vztahů. Znepokojivý vztah dnešního světa není řešitelný prostřednictvím pouhých technologických opatření, jako nezbytná se jeví i změna lidských hodnot. Každý, kdo chce nabádat druhé k dodržování pravidel ekologicky příznivějších způsobů života, musí sám tato pravidla dodržovat. Tento kodex si klade za cíl shrnout zásady pro činnost středisek ekologické výchovy.

1. Posláním střediska ekologické výchovy je přispívat ke zlepšování lidských postojů k péči o životní prostředí prostřednictvím výchovy, která vede k myšlení a jednání v souladu s principy udržitelného rozvoje. Cílem ekologické výchovy je přijetí odpovědnosti za kvalitu životního prostředí a úcta k životu ve všech formách. 2.

Ekologická výchova se uskutečňuje zejména prostřednictvím ekologických

výukových programů, seminářů pro pedagogické pracovníky, programů pro mimoškolní výchovu, akcí pro veřejnost, publikační činností a poradenstvím. 3.

Středisko ekologické výchovy pečlivě zvažuje, zda je činnost jednotlivců

a organizací, od nichž přijímá prostředky, v souladu s principy udržitelného života. Prostředky využívá hospodárně a výsledky svého hospodaření pravidelně zveřejňuje ve výroční zprávě. 4. Při svém provozu a pořádaných akcích usiluje středisko ekologické výchovy o co nejmenší dopady na životní prostředí a snaží se využívat místní zdroje. 5. Pracovníci střediska ekologické výchovy jednají v souladu s jeho posláním, jsou pro svou práci dostatečně odborně i pedagogicky kvalifikovány a dále se vzdělávají. Se všemi návštěvníky jednají s co největší vstřícností. Střediska ekologické výchovy se snaží do své činnosti zapojovat dobrovolníky a pro jejich práci vytvářejí co nejlepší podmínky. 6. Středisko ekologické výchovy se aktivně zapojuje do veřejného dění ve svém regionu, spolupracuje s ostatními středisky Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina a dalšími organizacemi působícími v oblasti životního prostředí a výchovy, které při své činnosti dodržují obdobné zásady. 25

7. Střediska ekologické výchovy dodržují zásadu otevřenosti a nezávislosti, dbají také na věcnou správnost a aktuálnost předávaných informací. 8. Středisko ekologické výchovy stanovuje vnitřní pravidla vedoucí k naplňování tohoto kodexu a pravidelně vyhodnocuje jejich dodržování. Střediska se při své činnosti řídí "Kodexem střediska ekologické výchovy" a pravidelně vyhodnocují jeho naplňování. [47]

3.9

Ekologické výukové programy Pojem „výukový program“ byl poprvé uvedený v oficiálním statistickém výkazu

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v roce 1999. Ve výukových programech se využívá interaktivní výchovně vzdělávací výuka, která se snaží upevnit, prohloubit a rozšířit učivo všech stupňů škol ve školních vzdělávacích programech. Výukový program je uskutečňovaný většinou mimo budovu školy, nejčastěji ve středisku ekologické výchovy, středisku zájmového vzdělávání a v přírodě. Ekologické výukové programy jsou programy, které zahrnují obsah výuky ekologické, environmentální, resp. biologické nebo ochranářské. Každý program podporuje ekologické myšlení, nekonzumní život a odpovědnost lidí za stav životního prostředí. [35] Programy jsou nejdůležitějším prostředkem EVVO. Mohou být zaměřené na různé cílové skupiny. Kvalita programů EVVO vychází ze souhrnu faktorů. Patří sem způsob zpracování, realizace, vlastnosti cílové skupiny a podmínky prostředí. Úspěšný program má vliv na chování cílové skupiny. [4] V ekologických výukových programech se často využívá problémového a projektového vyučování a vzdělávání v souvislostech. Především

je rozvíjena

tvořivost, komunikace, týmové práce, společné řešení problémů konkrétními skutky. Důležitý je bezprostřední kontakt s přírodními materiály, aktivní pobyt venku na zahradě či v terénu. Cílem ekologických výukových programů je přemýšlet o určitém tematickém celku v souvislostech, důležité jsou mezipředmětové vztahy a využívání znalostí a zkušeností z života žáka. Významnou roli mají aktivizační prvky a obohacování o praktické poznatky. Obsah programů musí být odpovídající ke zkušenostem žáků a úrovní jejich ekologických znalostí. 26

Ekopedagogovo osmero – metodické doporučení pro připravovaní a realizaci EVP

Ekopedagogovo osmero vzniklo jako snaha o stručné a jasně zformulované nejdůležitější zásady, aby si mohl každý srovnat kvalitu EVP. Projevuje reakce na nejčastější rizika, prohřešky a slabiny, které se mohou v takových programech objevit. Osmero před lety zformuloval Aleš Máchal (Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno) a následně bylo prodiskutováno na různých setkáních EVP a seminářích pracovníků středisek ekologické výchovy. Poslední výrazná změna proběhla v roce 2007, kdy reagovala na probíhající školskou reformu. [10]

1. EVP má přesně definovaný cíl s ekologickým rozměrem a důrazem na vzájemný vztah pojmů: 

máme ujasněno, co chceme děti naučit, co jim sdělit a k čemu je získat,



konkrétně formulujeme „co ekologického“ program přináší,



vytvoření metodického dokumentu, aby program mohli vyučovat nejen autoři,



učební pomůcky by měly být originální

2. EVP je vždy odborně správný a aktuální: 

přibližujeme místní, regionální a globální názory na řešený problém,



nepodáváme chybné, zkreslující informace,



soulad lektora se sdělovanými a skutečnými postoji zvyšuje důvěryhodnost a účinnost působení.

27

3. EVP navazují na osnovy vyučovacích předmětů: 

možnost zahrnovat nápady, jak dané téma probírat ve škole,



návaznost EVP na učební osnovy zvyšuje motivaci pedagoga k návštěvě střediska.

4. Ekopedagogové nepřetěžují děti a neposkytují celý objem svých vědomostí: 

dbá se na to, aby žák mohl vyjádřit svůj názor či nápad,



důležité zapojit všechny žáky,



rozvíjíme schopnost naslouchat druhému,



oceňujeme každou kladnou aktivitu, ukázněnost, snahu a úsilí dětí.

5. V rámci EVP využíváme aktivizující a interaktivní metody, metody založené na komunikaci dětí a vzájemné spolupráci: 

starat se o vyvážené, pestré a rovnoměrné zastoupení jednotlivých částí EVP –

vzdělávacích,

hravých,

pohybových,

přemýšlivých,

soutěživých

i tvořivých, 

nezařazovat stejnou aktivitu do různých programů,



podpora týmové práce, aktivní zapojení všech žáků, řešení problémů společnými silami.

6. Při EVP využívat originální výukové pomůcky: 

vzbuzujeme atmosféru obousměrné komunikace,



řekneme žákům základní údaje, představíme lektory i prostory,



vysvětlíme pravidla chování a způsob vzájemné spolupráce,



zejména se snažíme využívat přímý kontakt s přírodou a s živými či neživými přírodninami,

28



umožňujeme

vyzkoušet

práci

s přírodními

materiály

a zařazujeme

jednodušší metody zpracování (např. mletí obilí, výroba pomazánky, práce na jednoduchém textilním stávku, tvoření z keramické hlíny, výrobky z proutí, apod.).

7. Součástí EVP je vždy závěrečné opakování, důležitá je aktivní účast dětí: 

jedno téma je důležité opakovat různými způsoby – pokusem, soutěží, dramatickou etudou, hrou, apod.,



téma, které navazuje, zařazujeme až po ověření předchozího tématu,



reakce dětí a výsledky při opakování jsou vysvědčením úspěšnosti lektorů,



každou lekci je vhodné jasně ukončit.

8. Všichni účastníci si na EVP většinou vytvoří vlastní výrobek: 

vlastnoruční výtvor,



učitelskému doprovodu, ale i starším žákům je dobré dát brožuru s aktuálními informacemi o akcích střediska, pozvánky do kroužků, apod. [33]

29

4 4.1

MATERIÁL A METODIKA Aktuální stav EVVO v okolí Velkých Pavlovic V okolí

Velkých

Pavlovic

je pouze

pár

organizací,

které

se zabývají

environmentálním vzděláváním, výchovou a osvětou. 4.1.1 Správa CHKO Pálava Jedna z organizací, o které jsem se zmiňovala i v bakalářské práci je Správa CHKO Pálava a Krajské středisko Brno, která působí pod Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky. Správa CHKO Pálava sloučila s Krajským střediskem Brno v roce 2012. Správa CHKO Pálava a Krajské středisko Brno se zabývá především ochranou přírody v oblasti Chráněné krajinné oblasti Pálava, péčí o maloplošná, zvláště chráněná území, péčí o památné stromy, péčí o nadregionální a regionální stavební prvky územního systému ekologické stability (ÚSES) a péčí o Evropsky významné lokality a ptačí oblasti v soustavě Natura 2000. Zabývá se také monitoringem a výzkumem území CHKO Pálava a jeho nejbližšího okolí, dále také publikační činností, kdy Správa CHKO Pálava a Krajské středisko Brno sami nebo ve spolupráci vydali mnoho publikací a tiskovin. Co se týče práce s veřejností a EVVO, tak jsou pro kvalitní výchovnou, vzdělávací a osvětovou práci s veřejností především využívány aktivity pracovníků Správy, ale také jsou účinné činnosti a služby dobrovolně nebo smluvně dodávané jinými partnerskými subjekty. Správa CHKO a Krajské středisko Brno pracuje s veřejností při denním kontaktu, když řeší pracovní povinnosti. Výjimečně a v minimálním počtu lidí pořádají pracovní exkurze v terénu, přednášky pro skupiny zájemců, vystoupení v různých médiích anebo publikují v tisku. Důležitým nástrojem EVVO, který využívá Správa, je terénní informační systém. Správa CHKO a Krajské středisko Brno uskutečňuje informační vybavení na území CHKO v podobě označení hranic území CHKO na příjezdových silnicích hraničníky, označením hranic malopološných zvláště chráněných území a umístěním informačních panelů s odbornou i usměrňující informací pro pohyb v těchto územích. Dalším významným nástrojem jsou naučné stezky, které jsou zřízené ve dvou rezervacích. Jedná se o naučnou stezku v Přírodní rezervaci Turold, která zahrnuje 8 panelů, v roce 2003 ji obnovili, předtím než byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti. 30

Další

stezka

je v Národní

přírodní

rezervaci

Děvín-Kotel-Soutěska

a byla

rekonstruována na konci roku 2004, obsahuje 18 panelů. V CHKO jsou ještě další naučné stezky vytvořené jinými subjekty a to stezka Vinařská, 12 panelů a stezka Mikulovská, 6 panelů. [48] 4.1.2 Centrum ekologické výchovy Pálava Dříve spolupracovalo se Správou CHKO Pálava Centrum ekologické výchovy (CEV) Pálava sídlící v Mikulově, které bylo zřízené základní organizací ČSOP. Jeho činnost byla především zaměřená na školní mládež a pedagogy v Jihomoravském kraji. Nyní ale CEV Pálava pořádá jen jednu akci ročně a ukončilo svou hlavní činnost z důvodu nedostatku financí. [19] 4.1.3 ZO ČSOP Adonis a ZO ČSOP Břeclav Mezi další organizace zabývající se EVVO patří ZO ČSOP a to především ZO ČSOP Adonis a ZO ČSOP Břeclav. ZO ČSOP Adonis působí v Mikulově od roku 1991 a zaměřuje se na problémy rozvoje jihomoravského venkova. Mezi hlavní činnosti patří provoz Turistického informačního centra v Mikulově s regionální působností. Organizace se především zabývá ochranou a obnovou přírody, krajiny a životního prostředí, podporu trvale udržitelného rozvoje v CHKO Pálava a BR Dolní Morava. Pořádá školení, semináře a zabývá se i publikační činnosti. Provozuje vinařské naučné stezky, informační a poradenské centrum AGRO-ENVI-INFO. Nabízí tematické programy a vyhlídkové trasy v okolí města Mikulov. Nabízí poradenství pro pracovníky informačních center, realizuje projekty na podporu šetrného rozvoje cestovního ruchu v regionu Mikulovsko, Pálava a LVA. [60] [51] ZO ČSOP Břeclav působí především jako pozemkový spolek a zaměřuje se také na ochranu ptactva v lesích a patří k pravidelně nejlepší v České republice. Pozemkový spolek chrání přírodní dědictví prostřednictvím nabývání vlastnických a jiných práv k vybraným pozemkům, o které pečuje. V současné době pozemkový spolek pečuje o tyto lokality: Národní přírodní památka Pastvisko u Lednice (30,5 ha), Přírodní rezervace Františkův rybník (7,0 ha), Lokalitu Bažina (1,0 ha), Louky u Janohradu (2,6 ha), Biologickou stanici pro rozmnožování vzácných druhů vodních rostlin (1,3 ha) a Biocentrum Poštorná (1,8 ha). [3] 31

4.1.4 Školství ve Velkých Pavlovicích Přímo ve Velkých Pavlovicích se environmentálním vzděláváním, výchovou a osvětou začíná již v Mateřské škole Velké Pavlovice. Pravidelně podnikají vycházky do okolí, navštěvují místní rybník, Biocentrum Zahájka a pomocí mikroskopů se seznamují s místní faunou a flórou. Také se zapojili do soutěže ve sběru papíru pořádané

akciovou

společností

Hantály „Třídíme

s Hantaláčkem“

a navštívili

Ekocentrum Trkmanka, kde se zúčastnili výukového programu. [37] [53] Na Základní škole ve Velkých Pavlovicích se také setkávají s environmentálními tématy. Nejen že jsou součástí průřezového tématu Environmentální výchova, prolínají se také ve výuce předmětů jako prvouka, přírodověda, vlastivěda. Také mají žáci možnost zvolit si povinně volitelný předmět Věda je hra, kde rozvíjí přírodovědné znalosti. Tyto vědomosti pak rozšiřují v přírodovědných předmětech na druhém stupni. Mezi ně patří fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis a v posledním ročníku se těmito tématy zabývají přímo v předmětu environmentální výchova. Dále své znalosti rozšiřují ve školních i krajských kolech biologické olympiády a zeměpisné olympiády. Každoročně se účastní různých exkurzí a navštěvují výukové programy v Ekocentru Trkmanka. Základní škola Velké Pavlovice také pořádá soutěž ve sběru papíru a PET víček o hodnotné ceny. [53] [56] Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta je také součástí vzdělávání na místním Gymnáziu. V středoškolském vzdělávání jsou environmentální témata obsažená především v průřezovém tématu, které nese název Člověk a životní prostředí. Studenti se účastní různých olympiád, jako je například přírodovědný klokan, fyzikální olympiáda a zeměpisná olympiáda. V rámci oslavy dne země se 23. dubna 2014 studenti účastnili projektového dne, který byl zaměřený na úzký kontakt s přírodou, pohyb v přírodě, využívání map a vlastní orientace a rozvoj spolupráce. Jednotlivé skupiny se pohybovaly na trase, kterou měli vyznačenou na mapě, která zahrnovala zastávky u mokřadní tůně Biocentrum Zahájka, rozhlednu Slunečná a vlakovou zastávku. Po cestě bylo připravených 10 stanovišť, kde skupiny plnily různé dovednosti, sportovní a znalostní úkoly. Další projekt realizovaný Gymnáziem Velké Pavlovice v roce 2014 byl projekt „Poznáváme přírodu – poznáváme sebe“. Na tomto projektu spolupracovali také studenti a učitelé z Gymnázia Ladislava Novomeského v Senici. Projekt byl zaměřený na přírodovědnou činnost, poznávání kulturně-historických památek břeclavského regionu a navazování a rozvíjení přátelství studentů obou škol. 32

Projekt byl rozdělený na dva pětidenní workshopy ve dnech 22. – 26. dubna 2014 a 7. – 11. července 2014. Každého workshopu se zúčastnilo 30 studentů (z každé školy 15) a dva pedagogičtí pracovníci. Úkolem tohoto projektu bylo mapovat v katastru Velkých Pavlovic výskyt sysla obecného, který je od roku 2008 vedený jako kriticky ohrožený druh. Na tomto úkolu spolupracovali s Agenturou ochrany přírody a krajiny. Dále poznávali Lednicko-valtický areál, který je zapsaný na Seznam kulturního dědictví UNESCO od roku 1996. Učili se také pracovat s astronomickým dalekohledem a hodnotili stupeň biodiverzity v biocentru Zahájka, kde byl v roce 2013 vytvořen systém malých tůní a velké tůně, který má charakter malého rybníka. Ubytování a prostory pro odbornou práci využívali v Ekocentru Trkmanka. [53] [15] 4.1.5

Spolky ve Velkých Pavlovicích Kromě školství se environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě věnují také

místní spolky a tuto činnost podporuje také město Velké Pavlovice. Sbor dobrovolných hasičů ve Velkých Pavlovicích se věnuje hašení požárů, požárnímu sportu kde sdružují dětský kroužek, ale také úzce spolupracuje s městem a Ekocentrem Trkmanka na pořádání akcí zaměřených především na volný čas dětí a mládeže. Dalším spolkem, který spolupracuje s pořádáním akcí pro děti a mládež je Klub sportovních rybářů při TJ Slavoj Velké Pavlovice. Také se zúčastní a pořádají závody v rybolovné technice a starají se o místní rybník. K osvětové činnosti patří zcela určitě i Myslivecká jednota, do jejíž činnosti je zahrnuta péče o zvěř, její ochrana a zajištění krmiva pro zimu. Ve spolupráci s odborem životního prostředí se zabývá pozorováním vlhy pestré a kroužkováním sovy pálené. Také připravuje akci pro děti a rodiče s názvem „Po stopách pytláka Floriána, která se koná v červnu u příležitosti měsíce myslivosti. Úkolem akce je seznámit veřejnost a hlavně mládež s činností myslivecké jednoty a vést k tomu, aby byla k myslivosti tolerantnější a správně chápala její význam péče o zvěř. Na této akci děti plní úkoly a prokazují znalosti rostlin, živočichů, přírody kolem sebe a ochrany životního prostředí. Další spolky, které se zabývají osvětovou činností pro děti a dospělé jsou například Český svaz chovatelů, Český svaz včelařů a Český zahrádkářský svaz při městě Velké Pavlovice. Samotný městský úřad se zapojuje do environmentálních akcí a účastní se například projektu „Rodina adoptuje strom“, kdy město finančně přispívá občanům na výsadbě stromů. Město Velké Pavlovice je také hlavním iniciátorem vzniku Environmentální centra ve Velkých Pavlovicích. [46]

33

[53]

4.1.6 Ekocentrum Trkmanka Nejvýznamnějším činitelem environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty ve Velkých

Pavlovicích

je centrum

pro environmentální

vzdělávání

s názvem:

„Ekocentrum Trkmanka“. Název Trkmanka nese po malé říčce, která Velkými Pavlovicemi protéká. Ekocentrum Trkmanka s environmentální vzdělávací zahradou vzniklo na základě projektu na podporu environmentálního vzdělávání. To bylo městu Velké Pavlovice schváleno v rámci Operačního programu životního prostředí. Z tohoto projektu byly uplatněny finanční prostředky na rekonstrukci bývalého Zámečku, který v historii působil jako novorenesanční tvrz, ale před vznikem Ekocentra byl nevyužitý a chátral. Ekocentrum Trkmanka bylo slavnostně otevřeno 31. 8. 2012. Jako centrum pro environmentální vzdělávání působí necelé 3 roky. Součástí budovy bývalého zámečku jsou učebny pro environmentální výuku, studovna, velký sál pro pořádání výstav a koncertů. Ekocentrum nabízí ubytování pro přírodovědné pobytové kurzy i veřejnost, kapacita je 44 lůžek s možností přistýlek. Součástí stavby je i vlastní kuchyň. Hlavní činností je realizace ekologických výukových programů pro mateřské školy, základní školy a střední školy, pořádání přírodovědných pobytových programů, organizace výtvarných soutěží na témata spojená s přírodou. Široké veřejnosti jsou nabízeny různé přednášky, semináře, rukodělné dílničky, koncerty, výstavy a osvětové akce. O prázdninách, ať už jarních, podzimních, velikonočních či letních, jsou nabízeny přírodovědné kurzy různého zaměření, v létě je využíváno ubytování a jsou tu pořádané pobytové přírodovědné kurzy. U veřejnosti jsou oblíbené akce, které propojují osvětu s místními tradicemi či regionálními produkty. Patří mezi ně Ekofestival, který se koná každý rok u příležitosti oslav Světového dne životního prostředí. Program bývá bohatý, nabízené jsou přednášky a besedy, tematické naučné výstavy, rukodělná dílna pro děti i dospělé a jako doprovodný program jsou živá vystoupení a tradiční jarmark. Další oblíbená akce je Velkopavlovické meruňkobraní. Premiérový ročník v roce 2014 představil různé pokrmy připravené z meruněk, od sladkých pochoutek, až po meruňkový guláš. V rámci bohatého programu byla k poslechnutí i přednáška prof. Dr. Ing. Borise Kršky ze Zahradnické fakulty Mendlovy univerzity, který přednášel na téma: „Nové trendy pěstování meruněk a také představil nové netradiční odrůdy“. Právě ve Velkých Pavlovicích je pěstování meruněk velkou tradicí a dokonce se po tomto městě jmenuje 34

jedna česká odrůda meruněk. K přispění návratu k místním tradicím se uskutečnil po 60ti letech Masopust a k podpoře místních vinařů byl pořádán Svatomartinský jarmark. Kromě akcí pro veřejnost je využíván také Výstavní sál k pořádání různých výstav. Většinou se jedná o výstavy spojené s environmentálními tématy nebo výstavy lidí, kteří mají blízký vztah k Velkým Pavlovicím. V Ekocentru byly vystaveny fotografie místního fotografa Milán Pecka, ilustrace Vlasty Švejdové, fotografie Viléma Veverky, fotoobrazy Evy Pilarové a Heleny Štefanové, vystřihované obrázky Kornélie Němečkové. Nejoblíbenější především mezi dětmi byla výstava „Ondřej Sekora přírodovědcem“ realizovaná ve spolupráci s Regionálním muzeem a galerií v Jičíně. Ve spolupráci s externími přednášejícími nabízí Ekocentrum semináře a přednášky s environmentální

tématikou

–

seminář

odpadového

hospodářství,

přednáška

o mokřadech, přednáška fyziologie révy vinné, přednáška Proměny krajiny a mnohé další. K podpoře udržení tradic ve Velkých Pavlovicích jsou nabízené a velmi oblíbené krojové dílničky a to kurz krojové výšivky a kurz žehlení krojových sukní. V přípravě jsou také další, například šití a výšivka kordulek, vázání turečáku, malování mašlí, šití pánského a dámského kroje, háčkování a mnohé další. V příloze 1 jsou uvedené akce za rok 2013 a 2014. Ekocentrum Trkmanka nabízí množství vlastních výukových programů, ale poskytuje i možnost přizpůsobení programům na míru požadavkům školy. Výukové programy se snaží zábavnou formou a aktivizujícími metodami navázat na znalosti žáků ze školy. Velmi často je využíváno praktických činností, které rozvíjí tvořivost. Často se pracuje ve skupinách a tím se podporuje spolupráce a budování třídních kolektivů. Výukové programy přispívají k rozvoji pozitivního přístupu k přírodě. Výuka probíhá v interiéru

budovy

anebo

v blízkém

okolí,

například

u rybníka,

na louce

nebo i v environmentální zahradě. V roce 2013 navštívilo Ekocentrum 146 dětí z mateřských škol v rámci 8 výukových programů. Nejoblíbenější byly programy Včelí království, Když jaro zaťuká a Kdo bydlí v našem rybníku. Nejčastěji navštívily program děti z MŠ Basic Brno. V roce 2014 už návštěvnost programů vzrostla a 31 výukových programů pro mateřské školy se účastnilo 688 dětí. Nejoblíbenější byly programy Cesta chleba na náš stůl, Kdo bydlí v našem rybníku, Na návštěvě u Ferdy a Tradice - Vánoce. Nejvíce dětí, které navštívily tyto programy, byly děti z MŠ Moravská Nová Ves, MŠ Přítluky a MŠ Valtice. 35

Žáci I. stupně základních škol, od 1. do 5. třídy, navštívili v roce 2013 50 výukových programů a celkem se jich zúčastnilo 1109 dětí. Nejoblíbenější byly programy Cesta chleba na náš stůl, Cestujeme kolem světa, Kdo bydlí v našem rybníku, a Vstávej semínko. Nejčastěji to byly žáci ze ZŠ Velké Pavlovice, ZŠ logopedická Ostrava a ZŠ Kobylí. V roce 2014 navštívilo 1831 žáků 86 programů. Nejvíce oblíbené byly programy Cesta chleba na náš stůl, Kdo bydlí v našem rybníku a Tradice – Vánoce. Ekocentrum nejvíce opět navštívili žáci ze ZŠ Velké Pavlovice, dále také žáci ZŠ Plumlov a ZŠ Hustopeče Komenského a ZŠ Hustopeče Nádražní. Žáci II. stupně základních škol, od 6. do 9. třídy nejsou moc častými návštěvníky Ekocentra. V roce 2013 absolvovalo 49 žáků 2 programy. V roce 2014 už přijelo 208 žáků na 9 programů. Studenti středních škol v roce 2013 navštívili 4 programy v počtu 80 studentů a v roce 2014 absolvovali 4 programy v počtu 95 studentů. V roce 2015 zatím, tj. do 20. 4. 2015 prošlo Ekocentrum Trkmanka 217 žáků s 11ti programy. 559 žáků I. stupně ZŠ si prohlédlo 24 programů a 113 žáků II. stupně ZŠ navštívilo 5 programů. Realizované ekologické výukové programy za rok 2013, 2014 a za rok 2015 (do 20. 4. 2015) jsou uvedeny v příloze 2. Ekocentrum Trkmanka také pořádá pro děti každoročně úspěšnou akci Světový den dětí. Dále ve spolupráci s místními Rybáři a Sokolem Velké Pavlovice pořádali první ročník Drakiády. Pro ZŠ Velké Pavlovice lektoři vytvořili program na Den dětí. Pravidelně

pořádají

Ekoateliér

u příležitosti

prázdnin

jarních,

podzimních

a velikonočních, celý den tady tvoří tematické výrobky. Součástí Ekocentra Trkmanka je i Environmentální zahrada v bezprostřední blízkosti budovy. Zahrada je volně přístupná veřejnosti a nabízí ukázky přirozených rostlinných společenstev, které jsou typické pro okolní krajinu jižní Moravy – teplomilné šípákové a dřínové doubravy, kulturní kavylové stepi, jehličnaté a stínomilné rostliny, vlhkomilné druhy trav a kapradin, poléhavé rostliny a několik nepůvodních keřů. K rostlinám a společenstvům jsou přiřazeny názvy včetně čeledi a původu. V nejnižším stinném místě je vodní a mokřadní tůň typická pro nivy jižní Moravy. V roce 2013 získala Environmentální zahrada zvláštní ocenění v rámci soutěže „Environmentální chlouba našeho regionu aneb čím jsme jedineční?“.

36

Ekocentrum Trkmanka je od 13. dubna 2015 členem Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Ekocentrum Trkmanka bylo dva roky pozorovatelem SSEV Pavučina. [53] [8] [47] [7]

4.2

Možnosti rozšíření vzdělávacích programů Ekocentrum Trkmanka nabízí mnoho výukových programů. Navzdory svému

krátkému působení se setkává se vzrůstajícím zájmem o programy ze strany mateřských škol a I. stupně základních škol. Tyto výukové programy mají pozitivní zpětný ohlas a školy se často vrací a absolvují jiné programy a akce. Zájem o nabídku pro II. stupeň základních škol a středních škol je menší. Jeden z důvodů je neustálená nabídka, která je způsobená střídajícími se lektory. Ekocentrum zaměstnává 2 lektory zaměřené na nabídku a výuku programů pro mateřské školy a I. stupeň základních škol, ale lektory pro nabídku a výuku II. stupně základních škol a středních škol nemá stálé. Často byly zapojování různí externisté a nabídka tak nebyla sjednocená a ustálená. Přitom výukové programy realizované na ekocentru přispívají k rozvoji vědomostí a propojování mezipředmětových vztahů a tím přispívají k naplňování rámcového vzdělávacího programu, především průřezového tématu Environmentální výchova. Potřebou vyplnit nabídku výukových programů vznikl tedy podnět pro tuto diplomovou práci. Jako studentka agroekologie jsem se zajímala o činnost Ekocentra a dostala nabídku na pozici externího lektora. Proto se vedení Ekocentra obrátilo na mě s možností rozšíření nabídky programů pro II. stupeň základních škol a střední školy. Nejdříve jsme zařadili program, který vede k tomu prvotnímu impulsu, aby si žáci uvědomili, že je důležité se starat přírodu, uvědomovat si své činy a jednání. Tento program nese název „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“. Další program, který byl zařazen do nabídky, se jmenuje „Ekologie v domácnosti“. Tento program vznikl na základě poptávky škol a zabývá se chováním domácností. Učí žáky, jak mohou sami ovlivnit chod domácnosti, aby jejich vliv na životní prostředí byl co nejméně škodlivý. Přibližuje žákům témata ekologicky šetrná domácnost, ekologické výrobky a odolávání vlivu reklam. Poslední program, kterým se zabývá tato práce, je: „Jsme to, co jíme?“ a to jeho environmentální část zaměřená na růst populace, chemikálie vstupující do potravin, GMO, Ekologické potraviny, FAIR TRADE a jiné. Tento program vznikl na základě požadavku ze strany vedení Ekocentra Trkmanka. Tvorbu těchto výukových programů jsem zpracovala ve své diplomové práci. 37

5 5.1

VÝSLEDKY A DISKUZE Vytvoření nových výukových programů K vytvoření výukových programů jsem využila konzultací s lektory a vedením

Ekocentra Trkmanka. Využila jsem i znalosti získané na letní škole pořádané školským zařízením pro environmentální vzdělávání Lipka s tématem Ekopedagogika konaném 11. – 13. dubna. Účastnila jsem se také semináře Ekosystémové služby, pořádané také opět školským zařízením pro environmentální vzdělávání Lipka dne 24. 9. 2014. Velmi cenné informace jsem zjistila studiem oboru Učitelství odborných předmětů ve studijním programu Specializace v pedagogice na Institutu celoživotního vzdělávání a také jsem využila vědomosti získané studiem oboru Agroekologie na Mendlově univerzitě. Výukový program „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“ prohlubuje znalosti o vztahu člověka k přírodě v historii. Vede k chápání člověka jako součást přírody a ne jako tvora nadřazeného. Každý člověk by se měl zamyslet nad svým jednáním vůči přírodě a zároveň se poučit z chyb, které lidé páchali v historii. Program je naplánovaný na 2 hodiny. Vyučování probíhá v učebně Ekocentra, využívá se zde diaprojektor, multimédia a především aktivní zapojení žáků, podpora skupinové a samostatné práce. Program je rozdělený na několik částí – úvodní, hlavní a závěrečnou. V úvodní části se žáci seznamují s lektorem, budovou a tématem programu. Hlavní část je rozdělena do několika bloků. Nejdříve jsou žákům představeny pojmy, se kterými se nemuseli setkat nebo jim nemusí být jasné. Následuje přehled využívání přírody člověkem v historii prokládaný konkrétními příběhy z jednotlivých období. Dalším blokem je téma Ekologická stopa a to nejdříve vysvětlení pojmu a následný výpočet vlastní ekologické stopy. Tento výpočet je důležitý pro další aktivitu a tou je myšlenková mapa, která shrnuje a propojuje informace zjištěné v tomto programu, ale i ve škole. Myšlenková mapa je tvořená ve skupinách a následně prezentována. V závěrečné části jsou zopakovány nejdůležitější informace a také si každý žák vytvoří „10 věcí pro přírodu“, které by on sám mohl praktikovat. Výukový program „Ekologie v domácnosti“ se zaměřuje na šetrný chod domácností a to, co mohou sami žáci ovlivnit. Také zmiňuje vliv reklam a odolávání jim. V úvodní části jsou opět žáci seznámeni s lektorem, budovou a tématem programu. V hlavní části se žáci seznámí se základními pojmy. Následuje aktivita ve skupinách, 38

kde si žáci vyzkouší, jak rozhodovat o chodu domácnosti. Další blok se zabývá desaterem domácí ekologie, je rozebráno 10 témat a ke každému jsou navržená doporučení jak se chovat šetrněji. S tím souvisí i reklamy a ovlivňování spotřebitele a proto je také v programu nastíněná i tato problematika. V posledním bloku jsou žákům představeny různé ekologické značky, se kterými by se mohli setkat. V závěrečné části žáci zhodnotí chování vlastní domácnosti. Tento program trvá 2 hodiny v prostorách Ekocentra Trkmanka. Výukový program „Jsme to, co jíme?“ je rozdělený na dvě části. První část je zaměřená na Environmentální dopady a druhá část je zaměřena na zdravý životní styl. Tato práce se zabývá pouze první částí programu Environmentální dopady. Druhou část programu vytvořila Bc. Lucie Dvořáková, absolventka oboru Technologie potravin na Mendlově univerzitě. Část Environmentální dopady je také rozdělena na tři části. V úvodní je žákům opět představen lektor, učebna a obsah tématu. V hlavní části začíná od toho, kde se bere jídlo. Vede k uvědomění si propojenosti vztahů s přírodou a k pochopení potravinové pyramidy. Zabývá se hlavně růstem populace a tím i dopadem a důsledkem na potravinový průmysl a zemědělství, nutností přizpůsobovat technologie růstu populace. Zaváděním hnojiv a postřiků, objasnění pojmu geneticky modifikovaný organismus. Navržení vlastních nápadů, kde hledat potraviny, které byly vypěstovány šetrně k životnímu prostředí a zároveň jsou dostupné. Seznámení s Ekologickým zemědělstvím a FAIR TRADE. V závěrečné části jsou shrnuty nejdůležitější informace a každý žák zhodnotí, co může sám udělat v této tématice. Tato část programu trvá 1 hodinu a je realizována v prostorách Ekocentra Trkmanka. Jednotlivé aktivity výukových programů jsou samostatně zpracovány. U každé aktivy je uvedený cíl, přibližná délka její realizace a pomůcky.

5.1.1 Výukový program „Člověk pro přírodu – Příroda pro člověka“ 1. ÚVODNÍ ČÁST Seznámení Cíl: přivítání žáků, seznámení s lektorem a budovou, úvodní vtažení do tématu. Délka aktivity: 10 minut Pomůcky: bílá tabule a fixy na tabuli 39

Úvodní část slouží k seznámení dětí s tématem a navození přátelské atmosféry. Žáci budou seznámeni s lektorem, prostředím a vysvětlením názvu Ekocentra. Nejdříve sami zkusí říct, co si pod názvem tématu představují. Zajímavé nápady budou napsány na tabuli a na konci programu zhodnoceny. Budou seznámeni s tím, co se dnes dozví.

2. HLAVNÍ ČÁST Základní pojmy Cíl: seznámení žáků se základními pojmy Délka aktivity: 10 minut Pomůcky: bílá tabule a fixy na tabuli Žákům budou představeny základní pojmy, které by se mohli objevit v dalších částech programu a nemusí je znát. Názvy těchto pojmů budou zapsány na tabuli a každý pojem bude vysvětlený. Některé pojmy se objeví v další aktivitě a ty proto jsou nenápadně zdůrazněny. Nejdůležitějším

předpokladem

pro život

člověka

je příroda

a prostředí,

ve kterém žije. Člověk je součástí přírody a příroda je to nejcennější bohatství. Životní prostředí – je všechno, co vytváří přirozené podmínky, které umožňují existenci organismů včetně člověka a jsou předpokladem pro další vývoj. Mezi jeho složky patří zejména: voda, ovzduší, půda, horniny, ekosystémy a organismy. [57] Ekosystém - ucelená část přírody, která ovšem není uzavřená a komunikuje s ostatními částmi přírody. Rozlišujeme ekosystém přirozený (jezero, les, louka - i přirozené ekosystémy jsou ovlivněny lidskou činností - znečištěná voda, ovzduší) a umělý (vinice, sad, pole, rybník) [55] Únosná kapacita prostředí – maximální populace daných druhů, jež může v daných podmínkách trvat neomezeně dlouho. Je-li překročena maximální míra populace, ubývá základních zdrojů a bude ubývat i populace. [40] Eroze - mechanické opotřebení, rozrušování, narušování půd [55]

40

Dějiny využití a zneužití Cíl: seznámení s historií využívání přírody na příkladech, propojení znalostí ze školy s novými znalostmi získanými Délka aktivity: 20 minut Pomůcky: vytisknuté zatavené příběhy, dataprojektor připojený k počítači, video „MAN“ Žáci budou seznámeni s historií využívání přírody od pravěku po novověk. U každého období bude vysvětlen způsob života a zásahy člověka do přírody. Pro lepší představu slouží skutečné příběhy. Příběhy čtou žáci, aby docházelo k aktivnímu zapojení. Lektor vždy stručně shrne obsah každého příběhu. Jako shrnutí vlivu člověka na přírodu poslouží video „MAN“, které bude následně rozebráno a srovnáno s názory žáků. Lidská populace se stále zvětšuje. Před 10 000 lety žilo na Zemi asi 5 milionů lidí, dnes je to 7 miliard. Odjakživa člověk využíval přírodu a její dary k životu. Při svém kočovném způsobu života a malému množství populace se příroda vždy stačila vzpamatovat a přirozeně obnovit. K větší míře znečišťování životního prostředí dochází při zakládání osad a usazování člověka na místě. [5]

PRAVĚK Člověk se podřizuje přírodě, příroda se dokázala s případnými zásahy snadno vyrovnat. Lidé žijí jen v oblastech, kde jsou vhodné podmínky k životu. Obydlují území v malých skupinách, živí se lovem a sběrem. Jeho zásahy do ekosystémů jsou nevýznamné, nevedou k narušení přírodní rovnováhy. Člověk je zcela závislý na přírodním prostředí. [17]

STAROVĚK Člověk byl stále závislý na přírodě. Dochází už ale k rozvoji zemědělství, pastevectví, budování větších sídel a postupnému narušování biologické rovnováhy. Člověk začíná přizpůsobovat přírodu svým potřebám. Začíná se intenzivně těžit dřevo 41

a to vede k rozsáhlému odlesnění. Díky těmto působením vzniká vodní i větrná eroze, dochází místy ke změnám vodního režimu a klimatu a v důsledku těchto činností vznikaly nepravé pouště vytvořené člověkem. Na základě tohoto působení dochází potom k ustrnutí civilizací, stěhování či dokonce zániku. [17]

Příběh: „I. Mezopotámie/Sumerská civilizace - 7000 př. n. l. - Mezopotámie - oblast mezi řekami Eufrat a Tigris. V období 7000 př. n. l. lidé začali přetvářet přírodní prostředí. Pro nedostatek vodních srážek, začali zavlažovat půdu, kvůli zvyšující se poptávce po potravě. Zavodňovaná půda se postupně zasolila a podmáčela. Okolo roku 1800 př. n. l. se zhroutil celý zemědělský systém, který byl základem sumerské civilizace.“ [40]

Příběh: „II. Mayská říše - 2500 př. n. l. - Mayové žili na území dnešního Mexika, Guatemaly, Belize a Hondurasu. Používali intenzivní zemědělské techniky, odlesňovali svahy, pole byla terasována, aby se zabránilo půdní erozi a močály byly odvodněny. Časem však byl systém přetížen. Půdní eroze snížila výnosy a vodní toky se postupně zanesly naplaveninami. Snížená produkce potravin a konkurence o zbylé zdroje pravděpodobně vedla ke zhroucení celé civilizace.“ [40]

Příběh: „III. Řecko - 800 př. n. l. - Kdysi bylo Řecko z větší části pokryto smíšeným, stále zeleným i opadavým lesem. Postupem doby byly stromy káceny, aby se získala půda pro zemědělství, palivo na vaření, topení a konstrukční materiály. Nadměrná pastva znemožnila regeneraci lesa. Začalo se vysazováním olivovníků, které měly značnou ekonomickou hodnotu a dokázaly růst na degradované půdě.“ [40]

STŘEDOVĚK Vzniká organizovaná společnost a rozvíjí se města a městské společenstva. Pokračuje rozsáhlé kácení lesů v Evropě, rozvoj zemědělství a sídel. Zvyšuje se intenzita působení člověka na přírodu. Ještě zde nedochází k celkovému postižení biosféry. Na začátku středověku je definitivně člověkem vyhuben pratur, předek domácího skotu. [17] [5] [6] 42

Příběh: „IV. Kanárské ostrovy - 1400 - Původní obyvatelé Kanárských ostrovů obývali toto území více než 1000 let předtím, než připluli Španělé v 15. století. Španělé původní obyvatelstvo zotročili, vykáceli lesy a založili plantáže cukrové řepy. Okolo roku 1600 byli původní obyvatelé mrtví, stali se obětí euroasijských nemocí a strašných podmínek na plantážích. Podobně jako na Kanárských ostrovech byli lidé v mnoha územích Ameriky, Afriky a Asie nuceni pěstovat a vyvážet plodiny jako cukr, tabák, bavlnu, banány nebo palmový olej. Krajiny stále trpí odlesňováním, degradací půdy, ztrátou biologických druhů a ekonomickou závislostí, která byla zavedena v průběhu kolonizace.“ [40]

NOVOVĚK Nastávají velké změny vztahu člověka k přírodě. Lidé začínají zapojovat dříve nevyužívané přírodní síly ve prospěch člověka, ale zároveň se zvyšuje intenzita negativních dopadů na přírodu. Po nástupu průmyslové revoluce (v Evropě 18. století) se zásahy člověka do přírody stupňují. Pokračuje růst obyvatel a s tím je spojený růst poptávky po přírodních zdrojích. Dochází k nadměrnému kácení a vypalování tropických

deštných

lesů,

vysušování

mokřadů,

nadměrné

spásání

travních

společenstev. Ekosystémy jsou výrazně poškozovány. Vlivem vodní a větrné eroze degradují půdy a dochází k desertifikaci (šíření pouští). Znečišťovány jsou všechny složky přírody – půda, voda i vzduch. Především průmyslové odpady znečišťují prostředí a vznikají kyselé deště způsobené hromadícími se oxidy síry v atmosféře. Snižuje se biodiverzita (druhové pestrosti), každoročně jsou stovky druhů vyhubeny dříve, než jsou vědou poznány. [17] [5]

Příběh: „V. Severní Amerika - 1800 - V Severní Americe se vyskytovala obrovská stáda bizonů, avšak na konci 19. století byla téměř úplně vyhubena. Vodní i suchozemské druhy se staly terčem vykořisťování a mnohé byly vyhubeny. V 19. století byly zabíjeny ve velkém počtu velryby, protože rozvíjející se průmyslové ekonomiky potřebovaly velká množství velrybího oleje, zejména na svícení a jako mazivo. Ve 20. století byly velryby v oblasti severozápadního pobřeží Severní Ameriky téměř vyhubeny.“ [40]

43

Příběh: „VI. Spojené státy a Kanada - 1900 - Velké planiny Spojených států a Kanady byly na konci 19. a na začátku 20. století zorány a posety novými odrůdami pšenice odolné vůči suchu. Jakmile však byla zničena původní ochrana travní vegetace, sucho způsobilo, že silné větry odvály většinu půdy. Postupně však byly uplatněny metody omezení větrné eroze, takže následky podobných větrů byly již méně vážné.“ [40] Krátký film o zneužívání přírody Film s názvem „MAN“ (člověk), který ukazuje, jak to může dopadnout se světem, když budeme lhostejní a budeme se chovat k přírodě nešetrně. [36]

Křížovka Cíl: zhodnocení vědomostí získaných v předchozí části programu Délka aktivity: 10 minut Pomůcky: křížovka do každé skupiny, správné řešení křížovky Žáci budou rozděleni do skupinek, v každé skupince 4 – 5 žáků. Každá skupinka dostane křížovku. Úkolem bude co nejrychleji a správně křížovku vyluštit. Křížovka se týká základních pojmů a informací zjištěných v aktivitě dějiny využití a zneužití. Po vyluštění křížovky proběhne kontrola správných odpovědí. Prázdná křížovka je příloze 4 a vyplněná křížovka je v příloze 5.

Ekologická stopa Cíl: přenesení významu únosná kapacita prostředí do praktického výpočtu, seznámení s pojmem ekologická stopa a její výpočet Délka aktivity: 30 minut Pomůcky: bílá tabule a fixy na tabuli, arch pro výpočet ekologické stopy pro každého, kalkulátor Žáci si zopakují význam pojmu únosná kapacita prostředí, také bude nastíněn pojem ekologická stopa a propojení těchto pojmů. U ekologické stopy bude vysvětlený význam, jednotka a přiblížení významu na skutečných činnostech.

44

Ekologická stopa vyjadřuje plochu, která je nezbytná pro jedince, město či stát k zajištění svých potřeb. Vyjadřuje plochu, která je nutná pro produkci zdrojů a uložení odpadů, kterou potřebujeme pro svůj život. Jednotky jsou tzv. globální hektary (gha). Jeden globální hektar odpovídá jednomu hektaru biologicky produktivních ploch. Mezi biologicky produktivní plochy patří plochy vodních ekosystémů a souše, na takových plochách dochází k výrazné fotosyntetické aktivitě a akumulaci biomasy. Když hodnotu ekologické stopy vydělíme číslem 2,1, výsledek znamená, kolik planet potřebujeme k zajištění potřeb celosvětově. Průměrná hodnota ekologické stopy v České republice je 5,3 gha na osobu. Na celém světě je ale možné využít jen 2,1 gha na osobu. Průměrný občan České republiky potřebuje teda 2,5 planety k zajištění svých potřeb. [55] [18]

VÍTE ŽE:  Ekostopa osobního automobilu je až 6krát větší než ekostopa autobusu.  Když se člověk sprchuje, spotřebuje 2,5krát méně vody než při koupání ve vaně.  Při ručním mytí nádobí pod tekoucí vodou je 1,5krát větší dopad na životní prostředí než při mytí nádobí v myčce.  Používáním jednorázových plen máme až 7krát větší ekostopu než při využívání plenek látkových.  Jablka, která jsou přepravovaná do Čech, až například z Nového Zélandu mají až 11krát větší ekostopu než vypěstovaná jablka u místního pěstitele.  Klasická žárovka (60W) zatěžuje životní prostředí až 4krát více než kompaktní zářivka.  Plazmová televize má až 14x větší ekostopu než LCD televize [18] Výpočet ekologické stopy Každý žák si vypočítá hodnotu své ekologické stopy a tím výpočtem zjistí, co všechno přispívá ke snížení ekologické stopy. Tyto vědomosti využije v následující aktivitě. Kalkulátor ekologické stopy je uvedený v příloze 6. [18]

45

Myšlenková mapa Cíl: propojení vědomostí z výukového programu, shrnutí do schématu „myšlenkové mapy“ a prezentace vlastních myšlenek Délka aktivity: 30 minut Pomůcky: velké archy papíru, fixy různých barev Žáci budou opět rozděleni do skupinek, pracují ve skupince 4-5 žáků. Každá skupina dostane k dispozici velký arch papíru a fixy různých barev. Úkolem každé skupiny bude vytvořit myšlenkovou mapu na téma „Jak snížit ekologickou stopu“. Myšlenková mapa je v podstatě takové schéma, které slouží k zopakování pojmů, shrnutí nejdůležitějších věcí a pro lepší zapamatování pojmů. Žáci využívají znalosti, které získaly nejen v tomto programu, ale i ve škole a ve svém okolí.

3. ZÁVĚREČNÁ ČÁST 10 věcí pro přírodu Cíl: zapojení každého žáka do závěrečného shrnutí Délka aktivity: 5 minut Pomůcky: papíry, propisky Každý žák si vytvoří 10 věcí pro přírodu, aneb co bych mohl udělat já pro přírodu. V této aktivitě opět dochází ke shrnutí předchozích informací, ale jsou zapojeni všichni žáci. Příklad 10 věcí pro přírodu 10 věcí pro přírodu 1. Pijme vodu z kohoutku 2. Kupujme nebalené potraviny 3. Recyklujme 4. Vypínejme všechny elektrospotřebiče 5. Jezděme na kole, choďme pěšky 6. Kupujme úsporné spotřebiče 46

7. Podporujme místní zemědělce koupí potravin 8. Myčku a pračku zapínejme jen opravdu plné 9. Noviny a časopisy čtěme na internetu 10. Starejme se o přírodu, pěstujme rostliny

Závěrečné shrnutí Cíl: zhodnocení programu, prostor pro otázky, zpětná vazba Délka aktivity: 5 minut Pomůcky: bílá tabule a fixy na tabuli V poslední části programu dochází ke shrnutí nejdůležitějších informací, z první úvodní aktivity jsou na tabuli napsané zajímavé nápady, které navrhovali žáci při pokusu objasnění tématu. K těmto nápadům se vrátíme a zhodnotíme, co vše bylo v programu opravdu řečeno a popřípadě se doplní další informace. Na úplný závěr provedeme zpětnou vazbu pomocí jednoduché aktivity. Žáci i lektor si stoupnou do kroužku a zavřou oči. Natáhnou ruku před sebe a podle toho jak se jim program líbil, dají ruku nahoru nebo dolů. Ruka nahoře značí, že program má úspěch. Všichni otevřou oči a rozloučí se.

5.1.2 Výukový program „Ekologie v domácnosti“ 1. ÚVODNÍ ČÁST Seznámení Cíl: přivítání žáků, seznámení s lektorem a budovou Délka aktivity: 5 minut Žáci budou přivítání v prostorách Ekocentra. Seznámí se s lektorem, budovou a názvem programu.

47

2. HLAVNÍ ČÁST Uvedení do tématu a základní pojmy Cíl: vtažení do tématu, seznámení s obsahem tématu a základními pojmy Délka aktivity: 20 minut Pomůcky: bílá tabule a fixy na tabuli Žáci budou vtaženi do tématu pomocí různých citátů, které vidí napsány na tabuli, také je důležité zdůrazňovat, že každý člověk má možnost ovlivňovat své chování, co nakupuje, jaké věci používá. Žákům budou představeny základní pojmy, které slouží k seznámení s tématem a jsou důležité pro další aktivitu. Slyšeli jste o tom, jak lidé znečišťují ovzduší, vodu a půdu? V důsledcích tohoto jednání dochází k znečišťování Životního prostředí. Každý člověk, ale má možnost snížit svou zátěž na přírodu a to tím, jak se bude chovat, co a kde bude nakupovat. Jsou ale věci, které můžete dělat každý den a chránit tak naši planetu Zemi. „Chceme-li se chovat k životnímu prostředí ohleduplně, mějme na paměti, že méně znamená více a že základem takového chování je šetrnost. Mnohdy není nutné nakupovat speciální výrobky či používat speciální technologie, stačí se jen zamyslet nad svým spotřebitelským chováním.“ [24] „Každá koruna je hlas, kterým podporujeme buď ekologicky šetrnější či méně šetrné výrobky a služby“ „Na světě žije šest a půl miliardy lidí a z toho jsou přes dvě miliardy mladší osmnácti let. Každá věc, kterou uděláme je důležitá. To znamená, že máme volbu, i když jsme ještě nedosáhli 18 let. Jak? Jednoduše před tím než něco nakoupíme, začneme přemýšlet.“ „Udržitelnost spotřeby neznamená spotřebovávat méně, ale jinak. Efektivně při současném zlepšování kvality života. Znamená to také podílení se o spotřebu mezi bohatšími a chudšími.“ [58] Šetrně žít a ohleduplně se chovat k přírodě by mělo být samozřejmostí. Dnešní doba je ale spíše otevřená trochu jiným věcem a v mnoha případech se péče o životní prostředí a přirozený život dostává do pozadí všeho ostatního. Přitom žít ekologicky je věc naprosto nenáročná a vědomí, že člověk dělá něco užitečného pro sebe 48

i pro přírodu, dodává lehkost, volnost a nezávislost. Člověk, který žije ekologicky, může žít také ekonomicky a tak šetří nejen naši Zemi, ale i peněženku. Ekologicky šetrná domácnost – šetrná domácnost. Jedná se o moderní domácnost, ve které žijí lidé přemýšlející nad svým vlivem vůči životnímu prostředí, ale také nad vlivy svého chování vůči sobě. [26] Spotřeba - každodenní spotřební návyky. Obsahují způsob nakupování, výběr nápojů a jídel, oděvů a čisticích prostředků. Zahrnují také prostor, který potřebujeme k bydlení, spotřebu elektřiny, vody a pohonných paliv. Důležité je to, co spotřebováváme, ale především nakládání s tím, co z využitých výrobků bude, tedy nakládání s odpady a obaly. (Největší dopad na životní prostředí má podle studie Evropské agentury pro životní prostředí především jídlo a pití, doprava, bydlení a turistika. Každý člověk v Evropě průměrně vytvoří 160 kg odpadu pouze obalů. V České republice se průměrně za rok vyprodukuje 400 kg komunálního odpadu.) [58] Ekologická spotřeba – každodenní spotřební návyky, u kterých spotřebitel přemýšlí nad vlivem výrobků na životní prostředí. Preferuje výrobky šetrnější na zdraví člověka a šetrnější k životnímu prostředí. Kupuje produkty vypěstované v ekologickém zemědělství. Najde je podle oficiální značky „Bio“. Přemýšlí nad tím, aby kupoval výrobky bez zbytečných obalů, a upřednostňuje výrobky, které se dají recyklovat. Elektrospotřebiče vybírá podle energetického štítku a především podle energetické spotřeby. [58]

Ekologicky šetrná domácnost Cíl: aktivní zapojení žáků, vyzkoušení rozhodování v rámci „domácnosti“, rozvoj spolupráce Délka aktivity: 20 minut Pomůcky: Předtištěné papíry pro aktivitu „Ekologicky šetrná domácnost“, propisky V této aktivitě budou žáci pracovat ve skupinách. Každá skupinka má 4-5 členů a dostane předtištěné papíry pro aktivitu, dále si vylosuje, jakou domácnost bude představovat. Na výběr jsou: Konvenční domácnosti žijící na vesnici, Konvenční domácnost žijící ve městě, Ekologicky smýšlející domácnost žijící na vesnici, 49

Ekologicky smýšlející domácnost žijící ve městě, a když je velký počet žáků, tak je ještě zařazena Domácnosti žijící na samotě na farmě. Každá domácnost má za úkol popřemýšlet o typu své domácnosti, popřípadě ji specifikovat. Na předtištěném archu papíru jsou doplňující otázky, které musí zodpovědět. Patří mezi ně otázky: Co a kolik toho kupují?, Kde to kupují?, Jak se na nákup dopravují?, Kolik jsou ochotni zaplatit za týdenní nákup?. Každá skupina se snaží vžít do role konkrétní domácnosti a navrhuje odpovědi vhodné pro ten konkrétní typ domácnosti. Na závěr se všechny domácnosti představí a přečtou, co vymysleli. Vzájemně si zhodnotí, zda by to tak opravdu mohlo být, případně se vysvětlí nesrovnalosti. Tato aktivita vede k zapojení žáků do tématu, rozvíjí spolupráci ve skupině a propojuje vědomosti získané ve škole, v životě a na začátku programu. V příloze 7 je list Ekologicky šetrná domácnost.

Desatero domácí ekologie Cíl: aktivní zapojení žáků, vyzkoušení rozhodování v rámci „domácnosti“, rozvoj spolupráce Délka aktivity: 20 minut Pomůcky: Desatero na velkých papírech V této části se žáci seznámí s tzv. „Ekologickým desaterem“, které zahrnuje tyto témata: vodu, ovzduší, energie, odpady, doprava, strava, nakupování zahrada, zdraví, globalizace a lokalizace. U každého tématu je vedena diskuze týkající se šetrnějšího hospodaření s uvedením konkrétních příkladů. Každé téma je zvlášť představeno a jsou zde nastíněné nějaké doporučení, žáci doplňují další nápady. U každého tématu je zhodnoceno, kteří žáci se těmi doporučeními řídí.

Desatero domácí ekologie 1. Voda  Nečistit zuby pod tekoucí vodou.  Nádobí ve dřezu nemýt pod tekoucí vodou.  Myčku na nádobí pouštět jen plně naplněnou.  Více se sprchovat než koupat ve vaně. 50

 Během mydlení vypínat vodu.  Nenechávat kapat kohoutky a protékat WC. 2. Ovzduší  Nepřetápět místnosti, ideální pokojová teplota je 19-22°C.  Správně větrat – intenzivně a krátce.  Dobře utěsněné okna a dveře.  Kouření ohrožuje nejen kuřáky, ale také lidi v okolí, kteří vdechují cigaretový kouř na pracovišti, na zastávkách, v restauracích. 3. Energie  Zbytečně nesvítit, zhasínat v místnosti, ve které nejsme.  Používat úsporné zářivky.  Kupovat elektroniku s nízkou spotřebou (A++,A+,A)  Nenechávat celý den zapnuté spotřebiče a vypínat je nejen ovladačem.  Nabíječky na telefon a baterie vytahovat ze zásuvky, pokud nenabíjím.  Na vaření využíváme tlakový hrnec a pokličky. 4. Odpady  Třiďte odpad – papír, plast, sklo, nápojové kartony, elektrospotřebiče, baterie, hliník, bioodpad, textil. (Jaká barva kontejnerů je na co? MODRÁ – papír, ŽLUTÁ – plasty, ZELENÁ/BÍLÁ – sklo, HNĚDÁ – biologicky rozložitelný komunální odpad, ČERVENÁ – elektrospotřebiče)  Snižujte množství odpadu. Používejte na nákup látkové tašky místo igelitových. Nekupujte vodu v PET lahvích nebo je využívejte vícekrát. Kupujte zboží bez obalů. 5. Doprava  Choďte pěšky, jezděte na kole, využívejte MHD, autobusovou a vlakovou přepravu.  V autě cestujte s více lidmi. 51

 Omezujte spotřebu paliva (nahuštění pneumatik, rychlost a technika jízdy) 6. Strava  Kupujte to, co opravdu sníte a zbytečně nevyhazujte.  Potraviny, které nemusí být balené, kupujte bez obalů.  Kupujte domácí potraviny (pocházející z ČR)  Prozkoumejte trh s regionálními potravinami (farmářské trhy, bedýnky, farmy)  Pěstujte vlastní ovoce a zeleninu. 7. Nakupování (Biopotravina, Ekologicky šetrný výrobek, Fair trade)  Kupujte věci, které opravdu potřebujete.  Kupujte si kvalitní věci, i když mohou být dražší (Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci)  Nakupujte recyklované výrobky.  Nakupujte ekologicky šetrné výrobky. 8. Zahrada  Pěstujte ovoce a zeleninu na vlastní zahradě.  Nepoužívejte průmyslové hnojiva.  Nepoužívejte pesticidy.  Zalévejte dešťovou odstátou vodou.  Kompostujte. 9. Zdraví  Omezujte sůl, cukr, tuk a bílé mouky.  Dávejte si pozor na alergie na potraviny.  Omezte konzumaci léků a doplňků stravy.  Omezte stres a mějte pravidelný pohyb.

52

10. Globalizace  Ekologický luxus – Ekologicky příznivé chování, které uvědoměle snižuje dopady na životní prostředí. Patří sem prvky chování než celý životní způsob. Například zahradničení, odmítnutí automobilu, dát přednost měkké turistice, sebeomezení, střídmost.  Nenechejte se zlákat reklamou.  Podporujte domácí výrobky.  Chraňte přírodu. Zkuste se nad těmito radami zamyslet a některé věci ve svém životě změnit. Záleží na vás, jak bude naše planeta vypadat za několik let. Děláte to pro sebe. [34] [32] [9] [27]

Reklama všude kolem nás Cíl: odolávat vlivu reklam při spotřebním rozhodování, nakupování Délka aktivity: 20 minut Pomůcky: počítač připojený na dataprojektor, videa reklam Pří výběru věcí, které lidé využívají, jsou ovlivňovány médii a reklamou. V této aktivitě si žáci uvědomují, že mají svobodné rozhodnutí a nemusí být ovlivňovány okolím. Nejdříve si zkusí vzpomenout na to „Jakou reklamu si vybaví nejrychleji?“ „Proč?“ „Čím je zaujala?“ Následuje diskuze na téma reklamy.

Následně si společně s lektorem zodpoví na tyto otázky: „Co je účelem reklamy?“ „Je reklama pravdivá?“ „ Proč vystupují v reklamě známé osobnosti, například herci a sportovci nebo lékaři?“ „Koupili jste si nějaký výrobek na základě reklamy?“ „ Myslíte, že vás reklama ovlivňuje?“ „Kdy ano, kdy ne?“ „Jaká reklama se vám líbí a jaká ne?“ 53

Účelem této aktivity je uvědomění, že výběr závisí na potřebách člověka, ne na uměle vyvolané poptávce díky reklamě. Reklamní videa Existují reklamy, které nic nenabízí, jenom nabádají k chování šetrnějšímu k životnímu prostředí. V této části budou představeny ukázky manipulativních reklam, ale i reklam, které vyzývají k šetrnějšímu jednání. Natočte si kohoutkovou [42] Je moudřejší cestovat ve skupinách [20] Ukázka videa „umění vybírat“, které ukazuje manipulativní reklamy. Konec příkazů – umění vybírat. Umění vybírat [52]

Umění vybírat Cíl: seznámit žáky s různými druhy ekologicky šetrných výrobků Délka aktivity: 20 minut Pomůcky: obrázky značení, tabule, fixy na tabuli V této části budou v jednotlivých sekcích představeny různé ekologicky šetrné značení, se kterými se žáci mohou setkat. U každé sekce se seznámí s různými druhy značení, logem a doporučením pro šetrnější spotřebu, pro lepší zapamatování budou názvy zapsány na tabuli.

54

POTRAVINY Biopotravina – produkt ekologického zemědělství

Obrázek 1: Biopotravina [59]

Biopotravina z EU – označení původu výroby => Všechny potraviny živočišného původu (mléko, maso) musí být označeny tzv. identifikační značkou – oválem. V horním řádku je zkratka země. [25]

Obrázek 2: Biopotravina z EU [59]

Chodím na farmářské trhy, podporuji svého sedláka – na farmářských trhách nemusí být všechny výrobky biopotravinami

OBLEČENÍ Hledáme české zboží - Kupujeme si oblečení vyrobené v České republice. Podporujeme tak místní produkci, zaručujeme jisté pracovní podmínky a omezujeme i mezinárodní přepravu. 55

V případě dovezeného oblečení, preferujeme FAIR TRADE oblečení, to je ušito za dodržování pracovněprávních standardů Mezinárodní organizace práce (ILO). Takové oblečení je certifikováno značkou FAIR TRADE neboli férový obchod. [25]

Obrázek 3: Logo FAIR TRADE [29]

V prodejnách se značkovým oblečením se můžeme setkat s biotextilem. Surovina na jeho ušití pochází z ekologického zemědělství. V České republice se objevují například certifikáty od holandské organizace Fair Wear Foundation či britské Soil Association. [25]

Obrázek 4: Logo FAIR WEAR FOUNDATION [30]

56

Obrázek 5: Logo Soil association [31]

Využívání přírodních vláken – bavlna, vlna, len, konopí, bambus. Standard Öko-Tex – tato certifikace je celosvětově známá, rozšířená a velmi přísná. Při výrobě těchto výrobků je vyloučeno použití nebezpečných chemikálií a tyto výrobky jsou zdraví nezávadné. Tento certifikát, ale neznamená, že suroviny pocházejí z ekologického zemědělství. [25]

Obrázek 6: Standard Öko-Tex [49]

Oděvy, které kupujeme v České republice, jsou většinou vyrobené v Číně, pouze 3% oděvů bylo vyrobeno v ČR. [25] ÚKLID Kupuji výrobky s ekoznačkou - Pokud hledáme výrobek šetrný k životnímu prostředí, hledáme značku ekologicky šetrný výrobek. Ekologickou šetrnost hodnotí nezávislá agentura. V rámci tohoto hodnocení je posuzováno složení, biologická rozložitelnost, ekotoxicitu pro vodní organismy, dermální dráždivost, recyklovatelnost obalového

57

materiálu nebo vhodnost dávkování. U nás se můžeme nejčastěji setkat s českou značkou „Ekologicky šetrný výrobek“ či s evropskou „květinou“. [25]

Obrázek 7: Ekologicky šetrný výrobek [12]

KOSMETIKA Nekupuji kosmetiku testovanou na zvířatech

Obrázek 8: Logo kosmetiky netestované na zvířatech [22]

MOBILNÍ TELEFON V České republice bylo v roce 2011 odloženo asi 1,7 milionů mobilních telefonů. Recyklováno bylo však asi 100 000 kusů, a to je jenom 6 %.

58

certifikát Energy star - výrobek (a výrobce) ohleduplný k životnímu prostředí [25]

Obrázek 9: Logo ENERGY STAR [28]

certifikát TCO - výrobek šetrný k životnímu prostředí

Obrázek 10: Certifikát TCO [2]

Baterie – pro životnost mobilního telefonu je nejdůležitější baterie. Vybíráme takový telefon, aby se baterie dala snadno vyměnit, prodlouží se tím životnost celého telefonu Ekologický mobil? – Naše doba je charakteristická rychlostí, s jakou střídáme své telefony. Ekologický mobil je určitě ten, který vydrží dlouho a používá se co nejdéle. V případě, že telefon vydrží v provozu velmi krátkou dobu na jedno nabití, kratší než když byl nový. Není potřeba kupovat hned nový, stačí, když vyměníte akumulátor a přístroj slouží dál. Ekologický mobil najdeme mezi modely, které používají recyklované plasty, šetří papírem při balení a tisku manuálu. V cizině se také prodávají mobily se zabudovanými solárními nabíječkami. [25]

59

3. ZÁVĚREČNÁ ČÁST Ekologické zhodnocení domácnosti Cíl: zhodnocení vlastní domácnosti Délka aktivity: 10 minut Pomůcky: předtištěný pracovní list „Ekologické zhodnocení domácnosti“, propisky Každý žák si udělá pracovní list „Ekologické zhodnocení domácnosti“. V této fázi žáci už umí zhodnotit přístup rodiny k životnímu prostředí v jednotlivých oblastech, provedou tedy takové zhodnocení chování svých vlastních domácností. Ekologické zhodnocení domácnosti je v příloze 3. [44]

Závěrečné shrnutí a rozloučení Cíl: shrnutí tématu, prostor pro dotazy, zhodnocení programu Délka aktivity: 5 minut Lektor zrekapituluje nejdůležitější pojmy, které program obsahoval a dá prostor pro dodatečné dotazy. Následuje závěrečná diskuze nad tím, jak ovlivnit spotřebitelské jednání své domácnosti. Většina se k tomuto programu stavěla kladně, zapojovali se do aktivit i diskuzí.

5.1.3 Výukový program „Jsme to, co jíme?“ 1. ČÁST: ENVIRONMENTÁLNÍ DOPADY POTRAVIN 1. ÚVODNÍ ČÁST Seznámení, uvedení do tématu Cíl: seznámení s lektorem, prostory a tématem Délka aktivity: 5 minut Žáci budou seznámeni s lektorem a budou jim představeny prostory, ve kterých se nachází. Dále budou uvedeni do tématu: „Jsme to, co jíme?“. Volnou diskuzí se pokusí vymyslet, o čem téma bude. Lektor jim vysvětlí, že toto téma lze pohlížet více způsoby, v této části, která nese název: „Environmentální dopady potravin“ se žáci 60

dozvědí něco o tom, kde se bere jídlo, kde hledat potraviny, které jsou zdravější vůči přírodě, co je to GMO, Ekologické potraviny a FAIR TRADE.

2. HLAVNÍ ČÁST Kde se bere jídlo? Cíl: uvědomění souvislostí potravin, potravinové pyramidy a ropy, seznámení s tématem geneticky modifikovaných organismů Délka aktivity: 10 minut Pomůcky: bílá tabule a fixy na tabuli Pomocí kladení otázek si žáci uvědomují, že jídlo není samozřejmostí. Pomocné otázky: Je vám jídlo vzácné nebo je pro vás samozřejmost? Naskáče do lednice samo? Do obchodu spadne z nebe? Kde se vlastně bere jídlo? Jak vzniká? Jaký je hlavní zdroj energie? Hlavním zdrojem energie pro vznik potravin je slunce. Lektor na tabuli nakreslí slunce. Lidé nedokážou sami využívat energii, kterou slunce Zemi poskytuje, získávají ji přes organismy, které to umí. Nejdřív musí paprsky slunce umožnit zeleným organismům vyrůst, aby mohli být výživou pro jiné. Lektor poté nakreslí na tabuli pyramidu a ptá se žáků, proč ji tam nakreslil. Nakonec se dostanou k tématu „Potravinová pyramida“. Jedná se o potravní vztahy mezi organismy. Začíná zelenými rostlinami (producenty), které sami dokážou vytvářet zásoby energie, pokračuje konzumenty

(býložravci,

masožravci)

a končí

dekompozitory

(rozkladači).

Do pyramidy nakreslené na tabuli tedy společně doplní příklad potravinové pyramidy. Žáci mají za úkol vymyslet příklad potravinové pyramidy člověka, co se živí výhradně rostlinnou stravou a všežravce. Dochází ale k růstu populace a je potřeba vymyslet jak urychlit růst potravin, aby byl přiměřený růstu populace. Lektor napíše na tabuli nápis ROPA a dává doplňující otázku pro studenty: „Jak souvisí ropa s potravinami?“. Slunce totiž přestalo být výhradním zdrojem energie pro zemědělství. Od dob tzv. „Zelené revoluce“ (v letech 1950 – 1960) došlo k industrializaci zemědělství. Zvýšila se produkce potravin díky zavedení techniky, zvětšení rozlohy obdělávané půdy, energie na provoz techniky pocházela z fosilních paliv a začalo se hnojení umělými hnojivy. 61

Do půdy se začala zavádět umělá hnojiva na úkor hnoje, kompostu či umělého hnojení. K výrobě umělých hnojiv je zapotřebí využívání energie z ropy. Přes potraviny spotřebujeme více energie než na vytápění domu a provozu automobilů. Fosilní paliva se ale také používají k výrobě postřiků. A to ještě je potřeba pohánět zemědělské stroje, převážet potraviny v nákladní dopravě z místa vypěstování na místo prodeje a to nejen v rámci republiky, kde byly vypěstovány. V dnešní době není problém koupit v obchodě banány z Ekvádoru, jahody ze Španělska nebo Polska, brambory z Německa nebo jablka z Itálie. V podstatě je těžší najít v obchodě nějakou českou potravinu. Dostáváme se tak do situace, že do některých potravin investujeme více energie, než z nich získáme v potravě. [16] Populace stále roste, nezvyšuje se úrodnost stávajících ploch využívaných pro zemědělství, je potřeba vymýšlet stále nové systémy jak zachovat nebo zvětšit produkci potravin. To znamená více hnojiv, postřiků a více energie. Další revolucí v produkci potravin mají být Geneticky modifikované potraviny (GMO). Jsou to takové potraviny, u kterých byl pozměněn gen, aby byly odolné proti škůdcům nebo odolné proti postřikům, které ničí škůdce. Výhodou u těchto organismů je, jejich odolnosti vůči škůdcům, nemocem, suchu a jiným negativním faktorům. Také se udává, že mohou být odpovědí na otázky překonání hladu. Jejich vliv na zdraví ale ještě není prokázaný a můžou způsobovat genetické modifikace jiných organismů. [54]

Co jíst a kde to vzít? Cíl: aktivní zapojení žáků, propojení vědomostí ze školy a z běžného života Délka aktivity: 15 minut Pomůcky: papíry, propisky, bílá tabule a fixy na tabuli Žáci se rozdělí do skupinek. Každá skupinka 4-5 žáků dostane list papíru. Jejich úkolem je vymyslet řešení, kde by hledali potraviny s minimálním zdrojem energie ropy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, ať už se méně hnojí, méně se používají postřiky či se dováží na menší vzdálenosti. Každá skupina potom své návrhy napíše na tabuli. Lektor a žáci navržené nápady zhodnotí a případně navrhnou další alternativy. Možnosti: vlastní pěstování, specializované obchody, specializované koutky v supermarketech, farmářské trhy, farmy, soused, atd. 62

Ekologické potraviny a FAIR TRADE Cíl: seznámení s Ekologickými potravinami a FAIR TRADE Délka aktivity: 20 minut Pomůcky: počítač připojený k diaprojektoru, židle na ohraničení prostoru, čokolády FAIR TRADE Žáci se seznámí s tím, co jsou to ekologické potraviny, jak se liší od jiných. Biopotraviny jsou potraviny, které nesmí obsahovat zbytky pesticidů, průmyslových hnojiv a antibiotik, protože ty nesmějí být přidávána zvířatům do potravy. V ekologickém zemědělství se nesmí používat metody jako ionizující ozařování nebo genetické inženýrství. Když jsou bioprodukty zpracovávány, nesmí se používat chemická aditiva (umělá barviva, sladidla, konzervační látky nebo syntetické chuti). Tyto potraviny jsou přísně sledovány kontrolními organizacemi pro ekologické zemědělství (KEZ, Abcert, Biokont). Ekologické potraviny nejsou zdravější než klasické co se týče obsahových látek, nemají ani jinou chuť. Jejich hlavní předností je, že jsou zdravější pro životní prostředí a tím i pro nás. Velký plus je, že se při jejich pěstování nepoužívají chemické hnojiva, postřiky a ani antibiotika pro zvířata. Zvířata žijí v přirozených podmínkách, mají větší prostor a mláďata jim nejsou odebrána bezprostředně po porodu. V intenzivním zemědělství se zvířata chovají ve velkochovech, kde nemají moc prostoru, jsou na sobě namačkaní, je jim poskytováno jídlo a pití a mláďata jsou jim odebrána hned po porodu. [11] [16]

Pro lepší představu podmínek zvířat v konvenčním zemědělství je zapojená aktivita Velkochov. Žáci se shromáždí na jednom místě v učebně a jsou ohraničeni židlemi, tak aby byli těsně u sebe. Lektor je poprosí, aby zavřeli oči, a pokládá jim otázky na shrnutí tématu. Tyto otázky jsou zařazovány, aby vzbudili v žácích nervozitu. Poté mohou žáci otevřít oči a lektor vybere jednoho a odvede ho pryč. Hned se spolu vrátí a žáci se mohou vrátit na místa. Následuje diskuze o tom, jak se cítili a proč byla tato aktivita zařazena, co představovali. Poté se žáci seznámí s videem s názvem „Meatrix“, kde na animovaném videu vidí podmínky ve velkochovech. [33] [38]

63

Poté se lektor a žáci zabývají tématem FAIR TRADE. Lektor se ptá studentů, kdo už o tématu něco slyšel a jestli ví, co znamená. FAIR TRADE znamená spravedlivý obchod a podporuje znevýhodněné skupiny producentů z rozvojových zemí. FAIR TRADE je nezávislá známka, která zaručuje, že takto označené produkty byly certifikovány v souladu s mezinárodními standardy FAIRTRADE. Koupí takto označených

výrobků

přispíváte

ke zlepšení

životních

a pracovních

podmínek

producentů z rozvojových zemí a k ochraně životního prostředí. [14] [41]

3. ZÁVĚREČNÁ ČÁST Co můžu udělat já? Cíl: závěrečné zhodnocení toho co můžeme udělat my pro podporu „zdravých“ potravin Délka aktivity: 5 minut Společné zopakování co můžeme udělat sami a jak se zapojit do výběru potravin šetrnějších k životnímu prostředí a tím, pro nás také zdravějších. Snížení spotřeby: - omezit plýtvání potravinami (nakupovat podle skutečné potřeby, nevyhazovat jídlo pokud není zkažené apod.) - nepřejídat se Produkce potravin - omezit konzumaci jídla z dovozu, pokud nevíme nic o jeho původu - podpora místních zemědělců - pěstovat vlastní potraviny Certifikované produkty - u produktů s logem Biopotravina víme, že potravina pochází z Ekologických chovů - u potravin s logem Fair traide, je zaručeno, že zemědělec dostal za svou práci zaplaceno spravedlivě [16]

64

Závěrečné zhodnocení Cíl: shrnutí tématu, prostor pro dotazy, zhodnocení programu Délka aktivity: 5 minut Na konci programu lektor shrne nejdůležitější informace a dá prostor pro dotazy žáků. Jako zpětná vazba bude využitá aktivita žáků. Všichni žáci i lektor si stoupnou do kruhu a zhodnotí program pomocí postoje. Zavřou oči, komu se program nelíbil, tak si dřepne, komu se program velmi líbil, tak si stoupne a dá ruce nad hlavu. Ostatní, kteří nemají zcela vyhraněný názor, si stoupnou či dřepnou do poloh mezi ty dva vyhraněné postoje.

5.2

Ověření programů v praxi Ověření v praxi je nejdůležitější částí při tvorbě programů. Až při ověření

se ukáže, zda jsou aktivity realizovatelné nebo ne. Navíc se programu účastní i vyučující a hodnotí jak práci lektora, tak i obsah programu. Podle jeho reakcí lze vyhodnotit, zda program splňoval požadavky a očekávání. Každý program byl ověřený několikrát. Výukový program Člověk pro přírodu – příroda pro člověka byl vyzkoušený 3x. Žáci 9. třídy ZŠ Lednice program absolvovali 18. 3. 2014, žáci primy Gymnázia Velké Pavlovice navštívili tento program 8. 9. 2014, 3. 3. 2015 přijela 6. třída ze ZŠ Lednice a 12. 3. 2015 přijeli žáci 9. třídy ZŠ Vranovice. Výukový program Ekologie v domácnosti byl realizován 2x. Studenti 1. ročníku Městské střední odborné školy Klobouky přijeli na program 27. 5. 2014, a žáci 8. třídy ZŠ Vranovice se programu zúčastnili 16. 5. 2015. Výukový program Jsme to, co jíme, proběhl 4x. Žáci 6. – 7. ročníku ZŠ Nikolčice přijeli na program 4. 11. 2014, žáci 7. – 8. ročníku ZŠ Klobouky navštívili program 5. 11. 2014, žáci 8. třídy ZŠ Břeclav Komenského viděli program 2. 12. 2014 a žáci 8. třídy ZŠ Lednice zhlédli program 7. 4. 2015. Programy jsou navržené pro žáky 2. stupně základních škol, to je od 6. do 9. třídy a pro studenty středních škol. U každé věkové skupiny se musí přihlížet k vyzrálosti a předpokládaným vědomostem. U žáků 6. třídy je potřeba vysvětlovat pečlivěji a častěji se ptát zda tomu rozumí.

65

5.2.1 Ověření programu „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“ Výukový program „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“ byl dvakrát ověřen na žácích 9. třídy jednou na studentech primy, kteří věkově odpovídají žákům 6. třídy. Úvodní část probíhala dobře, žákům bylo představeno Ekocetrum, protože většina zde byla poprvé. Poté se už přecházelo k samotnému tématu. Žáci navrhovali nápady, co by mohlo být obsahem tématu. Někteří se zapojovali více, někteří méně. Více se zapojovali studenti primy. Žáci 9. třídy se na začátku programu styděli. Pozvolna se přešlo na vysvětlení základních pojmů. Po každém pojmu lektor zjišťoval, zda žáci pojem pochopili a případně ho ještě zopakoval a zjednodušil. To zda žáci opravdu pojmům porozuměli, se ukázalo při luštění křížovky.

Obrázek 11: Vysvětlování pojmů (Košťálová; 2015).

Po vysvětlení nejdůležitějších pojmů přišla trocha historie. Žáci se v této části zapojili při čtení příběhu. U každého příběhu bylo nutné krátce zopakovat, co je jeho obsahem, protože někteří žáci četli potichu a tak všichni nemuseli slyšet vše. Tady šlo hlavně o zapojení jejich pozornosti, zda budou mezi těmi, co čtou příběhy. Na závěr tohoto bloku žáci shlédli krátké video o historii využití a zneužití přírody. Toto video mělo velký úspěch, protože vtipnou formou poukazovalo na to, co lidé dokážou páchat na přírodě a vtáhlo žáky ještě více do tématu. 66

V následující činnosti žáci zúročili vědomosti, které se dozvěděli v dosavadních částech. Pracovali ve skupinách, které si sami zvolili. Jejich úkolem bylo, co nejrychleji a správně vyluštit křížovku. Každá skupina pracovala zodpovědně a společně se snažili přijít na řešení. Byli jedinci, kteří se ne zcela zapojovali, ale většina při vysvětlování základních pojmů i historii využití a zneužití dávala pozor. Všem se podařilo dojít ke správnému výsledku.

Obrázek 12: Vyplňování křížovky (Košťálová; 2015).

Další část programu se věnovala ekologické stopě a jeho výpočtu. Při výpočtu měly výhodu menší skupiny žáků. Nejtěžší se totiž zdá výpočet vzorců. Důležité bylo zmínit, jaké matematické operace mají přednost, aby žákům vyšel správný výsledek. Pomohly kalkulátory, protože se počítalo s desetinnými čísly a při větší skupině byl čas na výpočet ekologické stopy delší. Vyplňování papírové verze ekologické stopy je užitečné, protože si žáci uvědomují, co všechno ovlivňuje ekologickou stopu, co ji zvětšuje a co má menší hodnoty.

67

Obrázek 13: Výpočet ekologické stopy (Košťálová; 2015).

Největší úspěch měla aktivita vytváření myšlenkové mapy. Do této práce se zapojili všichni žáci, využívali většinou znalosti získané v tomto programu. Někteří si dali záležet nejen na obsahové stránce, ale i na vzhledu.

Obrázek 14: Vytváření myšlenkové mapy (Košťálová; 2015).

68

V poslední aktivitě si každý žák shrnul nejdůležitější věci, které je schopný udělat pro šetření životního prostředí. Tato aktivita byla pro žáky jednoduchá, všichni využili znalosti z celého programu. Na závěr si žáci s lektorem shrnuli program a provedli jeho zhodnocení. Většina žáků program ohodnotila velice pozitivně.

Obrázek 15: Zpětná vazba (Košťálová; 2015).

5.2.2 Ověření programu „Ekologie v domácnosti“ Výukový program „Ekologie v domácnosti“ byl vyzkoušený na žácích 8. třídy studentech 1. ročníku střední školy. Na začátku byly žákům představeny prostory Ekocentra, lektor a název programu. Dále se seznámili s předběžným harmonogramem programu. Následovalo uvedení do tématu a základní pojmy, kde si žáci mají uvědomit, že oni sami mohou ovlivnit chování jejich domácnosti. Většina žáků doma pomáhá třeba s nákupem i úklidem a nikdy nemuseli uvažovat nad tím, co kupují a jaké přípravky používají. Tato část se snaží motivovat k přemýšlení o tom, co dělají. Většina žáků se přiznala, že rozhodují o tom, jaký si koupí mobil, ale nerozhodují o tom, jaké výrobky doma potřebují. Téměř všichni žáci se aktivně zapojovali do diskuze. V další části si sami mohou vyzkoušet rozhodování v rámci domácnosti. Každá skupina představovala jinou domácnost. Nejjednodušší to měli žáci, kteří si vylosovali 69

konvenční domácnosti, většinou se snažili popsat svou domácnost, co kupují a kam chodí nakupovat. Žáci, kteří si vylosovali ekologicky smýšlející domácnost, měli úkol těžší, ale většina se s tím vypořádala dobře, protože v dnešní době jsou žáci informováni. Tato aktivita se žákům líbila, mohli se sami rozhodovat o chodu domácnosti, i když měli předem určený směr, dokázali se vcítit do skutečnosti. Závěrečné porovnání domácností sloužilo k zhodnocení nejviditelnějších rozdílů u chování těchto domácností.

Obrázek 16: Ekologicky šetrná domácnost

Desatero domácí ekologie sloužilo jako návod na to, co můžou žáci udělat sami, pro to, aby snížili svůj dopad na životní prostředí. Všichni žáci navrhovali různé možnosti k jednotlivým odvětvím desatera, znalosti měli již ze školy nebo z domu. Aktivita desatera slouží ke sjednocení vědomostí a rozdělení na jednotlivé odvětví pro lepší zapamatování. Při nakupování a ke spotřebitelskému chování je důležitá reklama. Je všude kolem a snaží se ovlivňovat spotřebitele. Je důležité, aby si žáci uvědomili, že reklama se snaží manipulovat zákazníkem, aby si koupil výrobek, i když ho třeba nepotřebuje. Do rozhovoru o úvodních otázkách se většina zapojila. Všichni tvrdili, že reklama je špatná a ovlivňující, lékaři, herci a sportovci v reklamách podle žáků vystupují kvůli důvěryhodnosti a téměř každý si někdy koupil výrobek na základě reklamy. Nikdo si ale moc nepamatoval reklamu, která je nabádala k nějaké činnosti, spíše si všichni vybavili reklamy spojené s konkrétními výrobky. Videa s reklamami nebádajícími k ekologicky 70

šetrnému jednání se všem líbila, bylo vidět, že se jedná o vyspělé žáky, kteří si uvědomují, jak velký vliv mají reklamy a většina se snaží rozhodovat o nákupu podle toho, co potřebují. Jak se ekologicky a odpovědně orientovat při nákupech se žáci dozvěděli v poslední aktivitě hlavní části. Seznámili se s různými druhy ekologických značení. Některé již znali, jiné viděli, ale nevěděli, co znamenají a některé byly pro ně zcela nové. V závěrečné části žáci zhodnotili svou domácnost. Zhodnocení je rozdělené do 10 otázek podle jednotlivých kategorií v desateru ekologické domácnosti. Žáci už byli po tomto programu schopni ohodnotit každou kategorii, hodnocení bylo subjektivní a sloužilo především pro potřeby žáků.

Obrázek 17: Ekologické zhodnocení domácnosti

Na úplný závěr proběhla diskuze na témata z celého programu. 5.2.3 Ověření programu „Jsme to, co jíme?“ Výukový program „Jsme to, co jíme?“ byl testovaný na žácích 6. – 7. ročníku, žácích 7. – 8. ročníku a na dvakrát žácích 8. ročníku samotných. V úvodní části bylo žákům krátce představeno Ekocentrum, název programu a následovalo uvedení do tématu. Většina žáků předpokládala, že program se bude týkat skladby jejich jídelníčku z pohledu jednotlivých potravin, než o tom, odkud potraviny pochází. 71

V části aktivity „Kde se bere jídlo?“ většinou všichni na hlavní zdroj energie přišli. Problém jim nedělalo ani pochopení pojmu potravinová pyramida a vytvoření příkladů. Aby si žáci nemysleli, že najdou všude jen potraviny, do kterých vstupuje ropa, ta se dováží na velké vzdálenosti, používá se velké množství pesticidů a hnojiv. K tomu je zapojena tato aktivita. Mají za úkol vymyslet, kde najít potraviny, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Nedováží se na velké vzdálenosti, většinou víme o původu potravin nebo se můžeme doptat pěstitele a hlavně jsou dostupné i jim. Nejdříve žáci hledali složité odpovědi jako nějaké specializované obchody, ale po připomínce lektora, že mají hledat ve svém okolí to, co znají, se jejich nápady množily.

Obrázek 18: Zástupci skupin zapisují na tabuli (Košťálová; 2015).

Někteří už v předchozí aktivitě navrhovali biopotraviny, proto následovala část o ekologických potravinách a FAIR TRADE. Nejoblíbenější je aktivita, kdy sami žáci představují zvířata ve velkochovu v stísněných podmínkách. Všichni si potom uvědomili, že některé zvířata žijí opravdu v hrozných podmínkách.

72

Obrázek 19: Velkochov (Košťálová; 2015).

Před závěrečným zhodnocením programu žáci zopakovali způsoby, kde najít potraviny šetrnější k životnímu prostředí a také třeba předcházet plýtvání. Na závěr proběhla zpětná vazba, všichni společně program zhodnotili a rozloučili se.

Obrázek 20: Hodnocení programu (Košťálová; 2015).

73

5.3

Zařazení programů do nabídky Ekocentra Trkmanka Navržené a ověřené programy budou zařazeny do nabídky výukových programů,

jako všechny výukové programy nabízené ekocentrem. Ekocentrum Trkmanka prezentuje nabídku svých programů na webových stránkách, tiskne vlastní brožuru, která je k dispozici na recepci a několikrát ročně je rozesílána do škol e-mailem. U každého programu je uvedený název, věková kategorie, pro kterou je program vhodný, časová náročnost a stručný popis programu. Ekocentrum Trkmanka nabízí seminář „ECHO“ pořádaný pro učitele koncem srpna, kdy mají přípravný týden. Na tomto semináři budou programy také prezentovány a každý učitel si brožuru odnese do školy.

74

6

ZÁVĚR V diplomové práci jsem se zabývala možností rozšíření environmentálního

vzdělávání, výchovy a osvěty v Ekocentru Trkmanka ve Velkých Pavlovicích. Jako nejlepší způsob jsem si vybrala vypracování a realizování výukových programů zaměřených na žáky 2. stupně základních škol a studenty středních škol. Ekocentrum Trkmanka má poměrně dobrou návštěvnost výukových programů na to, že působí velmi krátce. U 2. stupně základních škol a středních škol je ovšem navštěvovanost velmi malá. Z tohoto důvodu jsem se zaměřila právě na tuto skupinu. Problém nezájmu je daný především nestálou nabídkou pro tuto kategorii, proto mě vedení ekocentra požádalo o vytvoření těchto programů a zařazení do stálé nabídky výukových programů. Vytvořeny a ověřeny byly 3 výukové programy. Program „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“ vycházel z mé iniciativy a obsah byl konzultován s lektorkou a vedením ekocentra. Program „Ekologie v domácnosti“ byl vytvořen na základě požadavku škol o tento typ programu. Výukový program „Jsme to, co jíme?“ vznikl na přání požadavků vedení Ekocentra Trkmanka. Výukových programů se celkem zúčastnilo 199 žáků. Z toho 60 bylo na programu „Člověk pro přírodu – příroda pro člověka“, 46 navštívilo program „Ekologie v domácnosti“ a 93 vidělo program „Jsme to, co jíme?“. O tyto programy vyučující projevili dostatečný zájem, nejžádanější byl program „Jsme to, co jíme?“ zřejmě z důvodu podobnosti názvu s televizním programem o hubnutí. Většinou každá škola přijela na více programů nebo toto plánuje v budoucnu. Základní škola Lednice přijela do Velkých Pavlovic na program celkem třikrát a to žáci 6. třídy, 8. třídy a 9. třídy. Základní škola Vranovice přijela dvakrát se žáky 8. a 9. třídy. Jednou navštívili ekocentrum žáci ze Základní školy Nikolčice, Základní školy Břeclav Komenského, studenti Gymnázia Velké Pavlovice a Městské střední odborné školy Klobouky. Všichni učitelé projevili zájem o další spolupráci a návštěvu všech výukových programů.

75

7

LITERATURA

[1] Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR na léta 2010-2012 s výhledem do roku 2015 [online]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/poradenstvi-a-vyzkum/publikace-adokumenty/akcni-plan-ministerstva-zemedelstvi-2009.html [cit. 2015-03-06]. [2] Certifikát TCO [online]. Dostupné z: http://www.ekoporadna.cz/wiki/doku.php?id=energie:jak_si_vybrat_a_provozovat_ osobni_pocitac [cit. 2015-02-12]. [3] Český svaz ochránců přírody, základní organizace 56/02 Břeclav Pozemkový spolek aluvia dolního toku Dyje [online]. Dostupné z: http://csopbv.hyperlink.cz/[cit. 2015-03-16]. [4] ČINČERA, Jan. Environmentální výchova: efektivní strategie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, 127 s. [5] Člověk a prostředí [online]. Dostupné z: http://www.oktava.gvn.cz/predmety/GVNEKO.pdf [cit. 2015-03-16]. [6] Dostál D., Konvička M., Čížek L., Šálek M. Robovský J., Horčičková E., Jirků M. 2014: Divoký kůň (Equus ferus) a pratur (Bos primigenius): klíčové druhy pro formování české krajiny. Česká krajina, Kutná Hora, 125 s. [7] Ekocentrum Trkmanka [online]. Dostupné z: www.ekocentrum-trkmanka.cz [cit. 2015-03-18]. [8] Ekocetnra - portál ministerstva životního prostředí [online]. Dostupné z: www.ekocentra.cz [cit. 2015-03-18]. [9] EKOLOGICKÁ PORADNA VERONICA. Ježíšku letos bez odpadu. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2007. [10]

Ekologické výukové programy [online]. Dostupné z:

http://www.casopis.ochranaprirody.cz/clanky/ekologicke-vyukove-programy.html [cit. 2015-02-12]. [11]

Ekologické zemědělství a GMO: otázky koexistence: vaše otázky - naše

odpovědi. Olomouc: Bioinstitut, c2008, 37 s. 76

[12]

Ekologicky šetrný výrobek [online]. Dostupné z:

http://www.nazeleno.cz/bydleni/domacnost/ekologicke-znacky-aneb-nenechte-sezmast-zelenymi-kytickami.aspx [cit. 2015-04-06]. [13]

Ekologický výukový program [online]. Dostupné z: http://www.pavucina-

sev.cz/soubory/priloha_1b_nastroj_ekoped_osmero_final--f444.pdf [cit. 2015-0316]. [14]

Fairtrade Česko a Slovensko [online]. Dostupné z: http://www.fairtrade-

cesko.cz/ [cit. 2015-03-04]. [15]

Gymnázium Velké Pavlovice [online]. Dostupné z:

http://www.gymnazium.velke-pavlovice.cz [cit. 2015-03-16]. [16]

HÁJKOVÁ, Gabriela. 100 lidí, 100 chutí. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení

pro environmentální vzdělávání, 2013, 69 s. [17]

HESKOVÁ, Marie. Vývoj vztahu člověka a přírody. České Budějovice: Vysoká

škola evropských a regionálních studií, 2012, 103 s. [18]

Hra o zemi [online]. Dostupné z: www.hraozemi.cz [cit. 2015-04-06].

[19]

Jak se daří ekocentrům [online]. Dostupné z:

http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/jak-se-dari-ekocentrum-trkmanka-fungujepalava-tise-skoncila-chybely-penize-20150312.html [cit. 2015-04-06]. [20]

Je moudřejší cestovat ve skupinách [online]. Dostupné z:

http://www.youtube.com/watch?v=1w9ulhUrvZc [cit. 2015-03-20]. [21]

Kodex střediska ekologické výchovy [online]. Dostupné z:

http://www.pavucina-sev.cz/?idm=56 [cit. 2015-02-12]. [22]

Kosmetika netestovaná na zvířatech [online]. Dostupné z:

http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/chcete-kosmetikunetestovanou-na-zviratech-hledejte-kralika-skakajiciho-mezi-hvezdami [cit. 201504-06]. [23]

KOŠŤÁLOVÁ Y., 2012: Analýza stávajících programů EVVO ve vybraném

regionu. Bakalářská práce, Mendlova univerzita v Brně, Brno, 48 s.

77

[24]

KRAUTOVÁ, Zuzana. Ekologicky šetrná domácnost: aneb pár rad

pro spotřebitele, kteří to s životním prostředím myslí dobře. Ostrava: Občanské sdružení Eko-info centrum Ostrava (EICO), 2011. Dostupné z: http://ma21.krmoravskoslezsky.cz/assets/ekologicky-setrna-domacnost-web.pdf [25]

LEDVINA, Petr. Umění vybírat: jak se ekologicky a odpovědně orientovat při

každodenních nákupech. Vyd. 1. Brno: Ekologický institut Veronica, 2013, 41 s. [26]

LIBROVÁ, Hana. Pestří a zelení: Kapitoly o dobrovolné skromnosti. 1. vyd.

Brno: Veronica, Hnutí duha, 1994, 218 s. [27]

LIBROVÁ, Hana. Vlažní a váhaví: (kapitoly o ekologickém luxusu). Vyd. 1.

Brno: Doplněk, 2003, 319 s. Společensko-ekologická edice, sv. 8. [28]

Logo Energy Star [online]. Dostupné z:

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/73/Energy_Star_logo.svg/ 200px-Energy_Star_logo.svg.png [cit. 2015-04-06]. [29]

Logo FAIR TRADE [online]. Dostupné z: http://www.fairtrade.net/ [cit. 2015-

04-06]. [30]

Logo Fair wear foundation [online]. Dostupné z:

http://www.ecofashionworld.com/Organizations/Fair-Wear-Foundation.html [cit. 2015-04-06]. [31]

Logo Soil association [online]. Dostupné z: http://organicrules.org/1819/ [cit.

2015-04-06]. [32]

MÁCHAL, Aleš, Eva FRANKOVÁ, Kateřina BERNARDOVÁ a Věra

POSPÍŠILÍKOVÁ. Nekup to!: o environmentálně šetrném nakupování. 2. vyd. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2008, 159 s. [33]

MÁCHAL, Aleš, Helena NOVÁČKOVÁ a Lenka SOBOTOVÁ. Úvod

do environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání: soubor učebních textů. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012, 282 s. [34]

MÁCHAL, Aleš, Mojmír VLAŠÍN a Dagmar SMOLÍKOVÁ. Desatero domácí

ekologie. Brno: Rezekvítek, 2000, 159 s.

78

[35]

MÁCHAL, Aleš. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno: Rezekvítek,

2000, 205 s. [36]

MAN [online]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=WfGMYdalClU

[cit. 2015-04-03]. [37]

Mateřská škola Velké Pavlovice [online]. Dostupné z:

http://www.msvelkepavlovice.cz/ [cit. 2015-04-02]. [38]

MEATRIX [online]. Dostupné z:

https://www.youtube.com/watch?v=TqpKzLx82eM [cit. 2015-04-03]. [39]

Metodický pokyn MŠMT k zajištění EVVO. Ministerstvo školství, mládeže

a tělovýchovy [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladnivzdelavani/metodicky-pokyn-msmt-k-zajisteni-environmentalniho [cit. 2015-0212]. [40]

MOLDAN, Bedřich. Ekologická dimenze udržitelného rozvoje. Vyd. 1. Praha:

Karolinum, 2001, 102 s. [41]

Na Zemi [online]. [cit. 2015-04-03]. Dostupné z: http://www.nazemi.cz/fairtrade

[42]

Natočte si kohoutkovou [online]. Dostupné z:

http://www.youtube.com/watch?v=s_CFqR0psYA [cit. 2015-04-06]. [43]

Osobní záznamy - Bc. Zita Dvořáková, MSc, ředitelka příspěvkové organizace

Ekocentrum Trkmanka, osobní konzultace 16. 12. 2013 - 10. 4. 2015 [44]

Recyklohraní: aneb ukliďme si svět [online]. Dostupné

z: http://www.recyklohrani.cz/cs/ [cit. 2015-03-03]. [45]

Resort životního prostředí. Česká informační agentura životního prostředí

[online]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/$pid/MZPMSFIJSZHW [cit. 201503-02]. [46]

Sbor dobrovolných hasičů Velké Pavlovice [online]. Dostupné z:

http://www.hasicivelkepavlovice.estranky.cz [cit. 2015-03-16]. [47]

Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina [online]. Dostupné z:

www.pavucina-sev.cz [cit. 2015-02-13].

79

[48]

Správa CHKO Pálava a Krajské středisko Brno [online]. Dostupné z:

http://palava.ochranaprirody.cz/ [cit. 2015-02-15]. [49]

Standard Öko-Tex [online]. Dostupné z: https://www.oeko-

tex.com/media/oeko_tex/image_1/oets_100/label_templates/OEKO_100_RGB_EN GLISH_Image_RC.jpg [cit. 2015-04-06]. [50]

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České

republice. Ministerstvo životního prostředí [online]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/strategicke_dokumenty_evvo_cr/$FIL E/OEV-OVO_SP%20EVVO-20081105.pdf [cit. 2015-01-06]. [51]

Turistické informační centrum Mikulov [online]. Dostupné z:

http://www.mikulov.cz/turistika/turisticke-informacni-centrum-mikulov/ [cit. 201503-16]. [52]

Umění vybírat [online]. Dostupné z:

http://www.youtube.com/watch?v=nARq32-hPnE#t=53 [cit. 2015-04-06]. [53]

Velké Pavlovice [online]. Dostupné z: www.velke-pavlovice.cz [cit. 2015-03-

23]. [54]

Víš, co jíš [online]. Dostupné

z: http://www.viscojis.cz/teens/index.php?option=com_content&view=article&id=8 9%3A82&catid=110&Itemid=159 [cit. 2015-03-03]. [55]

Výkladový slovník environmentálních výrazů [online]. Dostupné z:

www.enviweb.cz/eslovnik [cit. 2015-02-06]. [56]

Základní škola Velké Pavlovice [online]. Dostupné z: http://zs.velke-

pavlovice.cz/ [cit. 2015-03-16]. [57]

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí

[58]

ZELENÝ KRUH, asociace ekologických organizací. Odpovědná spotřeba:

nakupování, reklama. 2006. Dostupné z: http://www.zelenykruh.cz/wpcontent/uploads/2015/01/prac-list-spotreba.pdf [59]

Značení biopotravin [online]. Dostupné z: http://biospotrebitel.cz/chci-znat-

bio/jak-poznam-bio/znaceni-biopotravin [cit. 2015-03-06].

80

[60]

ZO ČSOP Adonis Mikulov [online]. Dostupné z: http://www.adonis-mikulov.cz/

[cit. 2015-03-16].

DALŠÍ ZDROJE KOHÁK, Erazim. Zelená svatozář: kapitoly z ekologické etiky. 2., přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-85850-86-9. ALEŠ MÁCHAL, JOSEF HUSTÁK, Malý ekologický a environmentální slovníček, Rezekvítek Brno, Brno 1997, ISBN 80-86626-08-0 KAŽMIERSKI, Tomáš. Základy pro environmentální výchovu na školách. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012, 15 s. Metodický materiál pro učitele. ISBN 978-80-87604-15-1. KOTOVICOVÁ, Jana. Ochrana životního prostředí II. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 165 s. ISBN 978-80-7375-262-0. KOTOVICOVÁ, Jana. Vybrané kapitoly z environmentalistiky. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 111 s. ISBN 978-80-7375285-9. MÁCHAL, Aleš. O co nám jde v environmentální výchově. 1. vyd. Brno: Lipka školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012, 15 s. Metodický materiál pro učitele. ISBN 978-80-87604-21-2.

81

8

SEZNAM OBRÁZKŮ

OBRÁZEK 1: BIOPOTRAVINA [59] .................................................................................................. 55 OBRÁZEK 2: BIOPOTRAVINA Z EU [59] ......................................................................................... 55 OBRÁZEK 3: LOGO FAIR TRADE [29] ......................................................................................... 56 OBRÁZEK 4: LOGO FAIR WEAR FOUNDATION [30] ................................................................ 56 OBRÁZEK 5: LOGO SOIL ASSOCIATION [31] .................................................................................. 57 OBRÁZEK 6: STANDARD ÖKO-TEX [49] ........................................................................................ 57 OBRÁZEK 7: EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK [12] ....................................................................... 58 OBRÁZEK 8: LOGO KOSMETIKY NETESTOVANÉ NA ZVÍŘATECH [22] ............................................ 58 OBRÁZEK 9: LOGO ENERGY STAR [28] ..................................................................................... 59 OBRÁZEK 10: CERTIFIKÁT TCO [2] .............................................................................................. 59 OBRÁZEK 11: VYSVĚTLOVÁNÍ POJMŮ (KOŠŤÁLOVÁ; 2015). ....................................................... 66 OBRÁZEK 12: VYPLŇOVÁNÍ KŘÍŽOVKY (KOŠŤÁLOVÁ; 2015). ..................................................... 67 OBRÁZEK 13: VÝPOČET EKOLOGICKÉ STOPY (KOŠŤÁLOVÁ; 2015). ............................................ 68 OBRÁZEK 14: VYTVÁŘENÍ MYŠLENKOVÉ MAPY (KOŠŤÁLOVÁ; 2015). ........................................ 68 OBRÁZEK 15: ZPĚTNÁ VAZBA (KOŠŤÁLOVÁ; 2015). .................................................................... 69 OBRÁZEK 16: EKOLOGICKY ŠETRNÁ DOMÁCNOST ..................................................................... 70 OBRÁZEK 17: EKOLOGICKÉ ZHODNOCENÍ DOMÁCNOSTI ............................................................ 71 OBRÁZEK 18: ZÁSTUPCI SKUPIN ZAPISUJÍ NA TABULI (KOŠŤÁLOVÁ; 2015). ............................... 72 OBRÁZEK 19: VELKOCHOV (KOŠŤÁLOVÁ; 2015). ........................................................................ 73 OBRÁZEK 20: HODNOCENÍ PROGRAMU (KOŠŤÁLOVÁ; 2015)....................................................... 73 OBRÁZEK 21: EKOLOGICKÉ ZHODNOCENÍ DOMÁCNOSTI [44] ....................................................... 95 OBRÁZEK 22: PRÁZDNÁ KŘÍŽOVKA ............................................................................................ 96 OBRÁZEK 23: VYPLNĚNÁ KŘÍŽOVKA .......................................................................................... 97 OBRÁZEK 24: VÝPOČET EKOLOGICKÉ STOPY [18] ........................................................................ 98 OBRÁZEK 25: EKOLOGICKY ŠETRNÁ DOMÁCNOST ..................................................................... 99

9

SEZNAM TABULEK

TABULKA 1: REALIZOVANÉ PŘEDNÁŠKY [43] ............................................................................... 85 TABULKA 2: REALIZOVANÉ KAMPANĚ [43] .................................................................................. 85 TABULKA 3: INTERAKTIVNÍ VÝSTAVY [43] ................................................................................... 85 TABULKA 4: VOLNOČASOVÉ AKTIVITY [43] ................................................................................. 86 TABULKA 5: REALIZOVANÉ PROGRAMY V ROCE 2013 [43] .......................................................... 87 TABULKA 6: REALIZOVANÉ PROGRAMY V ROCE 2014 [43] .......................................................... 89 TABULKA 7: REALIZOVANÉ PROGRAMY V ROCE 2015 (DO 20. 4. 2015) [43] ................................ 93

82

10 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BR

-

Biosférická rezervace

CEV

-

Centrum ekologické výchovy

ČSOP

-

Český svaz ochránců přírody

EVP

-

Ekologický výukový program

EVVO

-

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta

GMO

-

Geneticky modifikované organizmy

CHKO

-

Chráněná krajinná oblast

ILO

-

Mezinárodní organizace práce

LŠOP

-

Letní školy ochrany přírody

LVA

-

Lednicko-valtický areál

MPS

-

Meziresortní pracovní skupina

MŠMT

-

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

MŽP

-

Ministerstvo životního prostředí

NIDV

-

Národní institut dalšího vzdělávání

NNO

-

Nestátní nezisková organizace

NP

-

Národní park

NÚOV

-

Národní ústav odborného vzdělávání

PO SSM

-

Pionýrská organizace socialistického svazu mládeže

PŠL

-

Prázdninová škola Lipnice

SEV

-

Středisko ekologické výchovy

SP EVVO

-

Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty

SSEV

-

Sdružení středisek ekologické výchovy

TIS

-

Svaz pro ochranu přírody a krajiny

UNEP

-

Program OSN pro životní prostředí

UNESCO

-

Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu

ÚSES

-

Územní systém ekologické stability

VUR

-

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj

ZO ČSOP

-

Základní organizace českého svazu ochránců přírod

83

11 PŘÍLOHY Příloha 1 Tabulka 1: Realizované přednášky [43]

Název přednášky

Rok 2013 2013 2013 2013 2013

Světový den mokřadů - „Mokřady v naší krajině“ Velkopavlovicko a staré stezky Příroda kolem nás – Velkopavlovicko – Vlha pestrá, Sysel obecný … Římské legie na Moravě Archeologie doby Cyrila a Metoděje Nové objevy na Pohansku u Břeclavi a jiných velkomoravských lokalitách

2013 2013

Réva a krajina - konference Ekofestival 2013

2014 2014 2014

Mezinárodní den hor – Muž tří tváří V. Veverka Ekofestival 2014 Cyklus Promítej i ty

Počet realizací 1 1 1 1 1

1 1 7 1 1 4 6

Tabulka 2: Realizované kampaně [43]

Název kampaně

Rok 2013 2014 2014 2014

Evropský týden mobility Den Země spojen s dětským dnem Zapojení se do FAIRTRADE Evropský týden mobility

Počet realizací 2 1 1 1 5

Tabulka 3: Interaktivní výstavy [43]

Rok 2013

Interaktivní výstavy Ladova zima na Ekocentru

2014 2014

Ondřej Sekora přírodovědcem Regionální potraviny

1 1 1 1 2

Tabulka 4: Volnočasové aktivity [43]

Rok 2012 2013, 2014 2013, 2014 2013 2013 2013, 2014 2013 2013 2013, 2014

Název volnočasové aktivity Drátkování Výroba ptačích budek Výroba krmítek pro ptáčky Malování na hedvábí Korálkování Velikonoční – tradice Drátkování vajíček Fimo Světový den dětí 20.11

1 2 2 2 1 2 1 2 2 15

Příloha 2 Tabulka 5: Realizované programy v roce 2013 [43]

DATUM

NÁZEV PROGRAMU

5. 2. 2013

O veverce

5. 2. 2013 20. 2. 2013 26. 2. 2013 27. 2. 2013 10. 4. 2013 12. 4. 2013 12. 4. 2013 15. 4. 2013 15. 4. 2013 19. 4. 2013 19. 4. 2013 22. 4. 2013 22. 4. 2013 22. 4. 2013 23. 4. 2013 23. 4. 2013 23. 4. 2013 26. 4. 2013 26. 4. 2013 26. 4. 2013 30. 4. 2013 6. 5. 2013

Já strom Cestujeme kolem světa Jak voní les O veverce Cestujeme kolem světa Cestujeme kolem světa Včelí království Jak cestuje kapka vody Včelí království Vstávej semínko Vstávej semínko Rybník Kdo bydlí v našem rybníku Kdo bydlí v našem rybníku Půda Půda Biopotraviny Kdo bydlí v našem rybníku Cestujeme kolem světa Ptáci Vstávej semínko Kdo bydlí v našem rybníku

6. 5. 2013

Cestujeme kolem světa

7. 5. 2013 15. 5. 2013 21. 5. 2013 21. 5. 2013 22. 5. 2013 27. 5. 2013 28. 5. 2013

Vstávej semínko Když jaro zaťuká Když jaro zaťuká Včelí království Kdo bydlí v našem rybníku Cestujeme kolem světa Co můžu udělat já

30. 5. 2013

Kdo bydlí v našem rybníku

31. 5. 2013 10. 6. 2013

Ptáci Výprava za vodou

PŘÍJEMCE PROGRAMU ZŠ BASIC Brno, 1. a 2. ročník ZŠ BASIC Brno, 3. - 5. ročník ZŠ Brumovice, 5.ročník ZŠ Šakvice, 3. - 5. ročník ZŠ Šakvice, 1. a 2. ročník ZŠ Velké Němčice, 5.ročník ZŠ Ždírec, 5.ročník ZŠ Ždírec , 5.ročník ZŠ Vranovice, 2.ročník ZŠ Vranovice, 3.ročník ZŠ Kobylí, 1.ročník ZŠ Kobylí, 2.ročník ZŠ Krumvíř, 3.-5.ročník ZŠ Krumvíř, 1. a 2.ročník MŠ Krumvíř ZŠ Kobylí, 3.ročník ZŠ Kobylí, 4. a 5. ročník MěSOŠ Klobouky u Brna ZŠ Basic, 1.-3. ročník ZŠ Basic,4.-6.ročník ZŠ Basic, 1.-6.ročník ZŠ Hustopeče, 2.a.3.ročník ZŠ Uherčice, 1. a 2.ročník ZŠ Uherčice, 3., 4. a 5. ročník ZŠ Velké Němčice, 1. a 2.ročník MŠ Velké Němčice MŠ Basic Brno MŠ Basic Brno MŠ Basic Brno ZŠ Podivín, 1.ročník MěSOŠ Klobouky u Brna ZŠ Milénova 14, Brno, 3.ročník ZŠ Milénova 14, Brno, 3.ročník SZŠ Lesná, Brno, 5.ročník

POČET ÚČASTNÍKŮ 8 21 18 22 25 30 30 30 25 15 14 14 23 13 19 24 24 17 17 7 24 29 15 24 37 27 10 10 10 20 26 17 17 15

11. 6. 2013 12. 6. 2013 17. 6. 2013 17. 6. 2013

Ekosystém velkopavlovického rybníka Vycházka pro pět smyslů Kdo bydlí v našem rybníku Cestujeme kolem světa

18. 6. 2013

Kdo bydlí v našem rybníku

18. 6. 2013

Vstávej semínko

19. 6. 2013

Kdo bydlí v našem rybníku

19. 6. 2013

Vstávej semínko

20. 6. 2013 Včelí království 25. 6. 2013 Energie a počasí 12. 9. 2013 Ochrana životního prostředí 13. 9. 2013 Cestujeme kolem světa 19. 9. 2013 Cesta chleba na náš stůl 2. 10. 2013 Kdo bydlí v našem rybníku 9. 10. 2013 Cesta chleba na náš stůl 10. 10. 2013 Cesta chleba na náš stůl 11. 10. 2013 Domácí pomocníci 17. 10. 2013 Ekologické potraviny 22. 10. 2013 Včelí království 23. 10. 2013 Cesta chleba na náš stůl 24. 10. 2013 Jak cestuje kapka vody 25. 10. 2013 Jak cestuje kapka vody 12. 11. 2013 13. 11. 2013

Cesta chleba na náš stůl Odpady

14. 11. 2013 19. 11. 2013 20. 11. 2013 25. 11. 2013 10. 12. 2013

Cesta chleba na náš stůl Cesta chleba na náš stůl Včelí království Cestujeme kolem světa Jak cestuje kapka vody

11. 12. 2013 Celkem

Cesta chleba na náš stůl

SZŠ Lesná, Brno, 5.ročník SZŠ Lesná, Brno, 5.ročník ZŠ Bořetice, 1. a 2.ročník ZŠ Bořetice, 3. a 4.ročník ZŠ logopedická Ostrava, I.skupina ZŠ logopedická Ostrava, II.skupina ZŠ logopedická Ostrava, II.skupina ZŠ logopedická Ostrava, I.skupina ZŠ logopedická, Ostrava, obě skupiny Gymnázium Velké Pavlovice Gymnázium VP, 1.A Gymnázium VP, prima ZŠ Rohatec, 5. ročník ZŠ Viničné Šumice, 3. 5.roč. ZŠ Velké Pavlovice, 3.B ZŠ Velké Pavlovice, 3.A ZŠ Velké Pavlovice, 2.A ZŠ Rohatec, 8.ročník MŠ Křepice ZŠ Velké Pavlovice, 5.A ZŠ Vrbice, 1. a 2.ročník ZŠ Vrbice, 3., 4. a 5.ročník ZŠ Hustopeče, Komenského, 2.roč. ZŠ Bořetice, 4.-5.roč. ZŠ Hustopeče, Komenského, 2.roč. MŠ Přítluky, děti s rodiči MŠ Starovice ZŠ Zaječí, 4. a 5. ročník ZŠ Dyjákovice, 4. - 5. ročník ZŠ Klobouky u Brna, 2. ročník

15 15 22 18 16 15 15 16 31 25 12 24 21 45 19 18 24 25 12 29 25 30 25 19 25 30 28 29 35 44 1384

Tabulka 6: Realizované programy v roce 2014 [43]

DATUM 9. 1. 2014 21. 1. 2014 6. 2. 2014 12. 2. 2014 13. 2. 2014 25. 2. 2014 5. 3. 2014 5. 3. 2014 18. 3. 2014 18. 3. 2014 18. 3. 2014 19. 3. 2014 25. 3. 2014 26. 3. 2014 26. 3. 2014 27. 3. 2014 27. 3. 2014 31. 3. 2014 1. 4. 2014 8. 4. 2014 8. 4. 2014 9. 4. 2014 9. 4. 2014 10. 4. 2014 15. 4. 2014 16. 4. 2014 23. 4. 2014 24. 4. 2014 24. 4. 2014

NÁZEV POČET PŘÍJEMCE PROGRAMU PROGRAMU ÚČASTNÍKŮ Cesta chleba na náš ZŠ Dyjákovice, 1. - 3. ročník 47 stůl Jak cestuje kapka 20 vody ZŠ Velké Pavlovice, 5. ročník Barevný svět ZŠ Zaječí, 2. a 3. ročník 23 Včelí království MŠ Břeclav 36 Jak cestuje kapka vody ZŠ Velké Pavlovice, 4. ročník 17 Cesta chleba na náš stůl ZŠ Velké Němčice, 4. ročník 23 Jak cestuje kapka vody ZŠ Brumovice, 3.ročník 14 Řemesla ZŠ Brumovice, 5.ročník 10 Člověk pro přírodu, příroda… ZŠ Lednice, 9. ročník 13 Strom MŠ Pastelka, Hustopeče I.skupina 27 Strom MŠ Pastelka, Hustopeče, II.skupina 27 Cesta chleba na náš stůl MŠ Říčany u Brna 25 Cesta chleba na náš stůl ZŠ Přibice 44 Cesta chleba na náš stůl MŠ Křepice 16 Cesta chleba na náš stůl ZŠ Basic 11 Cesta chleba na náš stůl ZŠ Velké Pavlovice, 2. ročník 21 Cesta chleba na náš stůl ŠD Starovičky 21 Papír ZŠ Ždírec nad Doubravou, 5. ročník 38 Včelí království ZŠ Ždírec nad Doubravou, 5. ročník 38 Jarní probouzení ZŠ Hustopeče, Komenského 1.C 19 Jarní probouzení ZŠ Basic 22 Jarní probouzení ZŠ Hustopeče, Komenského 1.B 20 Cesta chleba na náš stůl ZŠ Basic 22 Jarní probouzení ZŠ Hustopeče, Komenského 1.A 18 Zdravá výživa ZŠ Vrbice 17 Zdravá výživa ZŠ Vrbice 36 ZŠ Hustopeče, Komenského, 2. Jarní probouzení ročník 25 Kdo bydlí v našem rybníku MŠ Břeclav, Poštorná, I. skupina 23 Kdo bydlí v našem MŠ Břeclav, Poštorná, II. skupina 23

rybníku 28. 4. 2014 29. 4. 2014 2. 5. 2014 5. 5. 2014 6. 5. 2014 7. 5. 2014 7. 5. 2014 7. 5. 2014 13. 5. 2014 13. 5. 2014 13. 5. 2014 14. 5. 2014 14. 5. 2014 15. 5. 2014 19. 5. 2014 27. 5. 2014 27. 5. 2014 28. 5. 2014 29. 5. 2014 29. 5. 2014 29. 5. 2014 2. 6. 2014 3. 6. 2014 3. 6. 2014 3. 6. 2014 4. 6. 2014 5. 6. 2014 5. 6. 2014

Jarní probouzení MŠ Hustopeče, Školní Cesta chleba na náš stůl MŠ Hustopeče, Školní Cestujeme kolem světa ZŠ Velké Bílovice, 3. ročník Kdo bydlí v našem rybníku MŠ Břeclav, Okružní Včelí království MŠ Břeclav, Okružní Cesta chleba na náš stůl MŠ Velké Němčice Řemesla ZŠ Dyjákovice, 6. ročník Ekologické potraviny ZŠ Dyjákovice, 9. ročník Vinařství SŠ hotelnictví a služeb Opava Cesta chleba na náš stůl MŠ Okrouhlá Ekologické potraviny ZŠ Velké Pavlovice, 9. ročník Strom ZŠ Brumovice, 1. a 2. ročník Kdo bydlí v našem rybníku ZŠ Brumovice, 4. ročník Kdo bydlí v našem rybníku ZŠ Čejč, 2. ročník Kdo je za vodou? MěSOŠ Klobouky u Brna, 2. ročník Ekologie v domácnosti MěSOŠ Klobouky u Brna, 1. ročník Cestujeme kolem světa ZŠ Plumlov, 4. ročník Cestujeme kolem světa ZŠ Plumlov, 2. ročník Kdo bydlí v našem rybníku ZŠ Čejč, 4.-5. ročník Vinařství ZŠ Plumlov, 4. ročník Půda ZŠ Plumlov, 2. ročník Kdo bydlí v našem rybníku ZŠ Plumlov, 2. ročník Cesta chleba na náš stůl ZŠ Lednice, 1. - 3. ročník Cesta chleba na náš stůl ZŠ Lednice, 4. - 5. ročník Papír ZŠ Plumlov, 2. ročník Kdo bydlí v našem rybníku MŠ Přítluky Strom ZŠ Plumlov, 2. ročník Jak cestuje kapka ZŠ Plumlov, 2. ročník

24 24 38 14 14 26 26 14 36 20 45 16 9 14 12 22 21 16 19 21 15 18 34 34 18 21 18 18

vody 11. 6. 2014 11. 6. 2014 12. 6. 2014 13. 6. 2014 17. 6. 2014 17. 6. 2014 18. 6. 2014 19. 6. 2014 23. 6. 2014 25. 6. 2014 4. 8. 2014 21. 8. 2014 22. 8. 2014 8. 9. 2014 17. 9. 2014 25. 9. 2014 25. 9. 2014 30. 9. 2014 30. 9. 2014 2. 10. 2014 6. 10. 2014 7. 10. 2014 8. 10. 2014 9. 10. 2014 21. 10. 2014 22. 10. 2014 30. 10. 2014 4. 11. 2014 4. 11. 2014 5. 11. 2014 7. 11. 2014

Papír ZŠ Hustopeče, Nádražní, 4. ročník Strom ZŠ Hustopeče, Nádražní, 4. ročník Barevný svět ZŠ Hustopeče, Nádražní, 4. ročník Cesta chleba na náš stůl ZŠ Hustopeče, Nádražní, 4. ročník Na návštěvě u Ferdy MŠ Drnholec Ekologie v domácnosti ZŠ Nikolčice, 6. - 7. ročník Strom MŠ Drnholec Motýl aneb….. MŠ Drnholec Kdo bydlí v našem rybníku ZŠ Viničné Šumice,1. - 2. ročník Cesta chleba na náš stůl ZŠ Pouzdřany, 1. + 4. ročník Cesta kolem světa Klubík Břeclav Včelí království Babyland centrum Bratislava Kdo bydlí v našem rybníku Babyland centrum Bratislava Člověk pro přírodu, příroda… G Velké Pavlovice, prima Na návštěvě u Ferdy ZŠ Prušánky, 3. ročník Kdo bydlí v našem ZŠ Bratislava, Nobelovo nám.,1. - 3. rybníku roč. ZŠ Bratislava, Nobelovo nám.,1. - 3. Včelí království roč. Cestujeme kolem světa MŠ Rakvice Cestujeme kolem světa MŠ Přítluky Cesta chleba na náš stůl ZŠ Hustopeče, Komenského, 2. C Ptáci ZŠ Hustopeče, Komenského, 3. roč. Cesta chleba na náš stůl ZŠ Hustopeče, Komenského, 2. A Cesta chleba na náš stůl ZŠ Hustopeče, Komenského, 2. B Cesta chleba na náš ZŠ Hrušovany nad Jevišovkou, 2. stůl roč. Papír ZŠ Vrbice, 3.,4.-5. ročník Papír ZŠ Vrbice, 1.-2. ročník Na návštěvě u Ferdy MŠ Němčičky Na návštěvě u Ferdy MŠ Přítluky Jsme to, co jíme ZŠ Nikolčice, 6. - 7. ročník Jsme to, co jíme ZŠ Klobouky , 7. - 8. ročník Ptáci ZŠ Podivín, 3. ročník

31 31 31 31 20 10 20 20 37 24 12 31 31 27 17 51 51 27 9 17 25 22 16 40 27 22 15 25 14 21 22

10. 11. 2014 10. 11. 2014 11. 11. 2014 11. 11. 2014 12. 11. 2014 20. 11. 2014 20. 11. 2014 21. 11. 2014 24. 11. 2014 24. 11. 2014 25. 11. 2014 26. 11. 2014 28. 11. 2014 1. 12. 2014 1. 12. 2014 2. 12. 2014 2. 12. 2014 3. 12. 2014 3. 12. 2014 4. 12. 2014 5. 12. 2014 5. 12. 2014 8. 12. 2014 10. 12. 2014 11. 12. 2014 12. 12. 2014 15. 12. 2014 16. 12. 2014 16. 12. 2014 17. 12. 2014 18. 12. 2014 19. 12. 2014 19. 12. 2014 Celkem

Na návštěvě u Ferdy Na návštěvě u Ferdy Na návštěvě u Ferdy Na návštěvě u Ferdy Barevný svět Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Cesta chleba na náš stůl Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Řemesla Barevný svět Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Vinařův rok Jsme to, co jíme Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Cesta chleba na náš stůl Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Vinařův rok Na návštěvě u Ferdy Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce Tradice - Vánoce

MŠ Moravská Nová Ves, 1. skupina MŠ Moravská Nová Ves, 2. skupina MŠ Moravská Nová Ves, 3. skupina MŠ Moravská Nová Ves, 4. skupina ZŠ Hustopeče, Komenského, 3. B ZŠ Hustopeče, Nádražní, 4. ročník ZŠ Hustopeče, Nádražní, 3. ročník

21 21 21 15 28 26 22

ZŠ Dubňany, 2. ročník ZŠ Rakvice, 1. ročník ZŠ Rakvice, 2. ročník ZŠ Němčičky, 1. stupeň ZŠ Velké Pavlovice, 4. B ZŠ Hustopeče, Nádražní, 5. ročník MŠ Valtice, 1. skupina MŠ Valtice, 2. skupina ZŠ Břeclav, Komenského, 9. ročník ZŠ Břeclav, Komenského, 8. ročník MŠ Valtice, 3. skupina MŠ Valtice, 4. skupina

22 21 30 19 16 33 26 24 18 30 24 18

ZŠ Velké Pavlovice, 2. ročník ZŠ Křepice, 3. - 5. ročník ZŠ Křepice, 1. - 2. ročník ZŠ Velké Bílovice, 2. ročník ZŠ Velké Pavlovice, 3. A ZŠ Velké Pavlovice, 1. ročník ZŠ Velké Bílovice, 2. ročník ZŠ Hustopeče, Komenského, 2.B ZŠ Hustopeče, Komenského, 2.A ZŠ Hustopeče, Komenského, 2.C ZŠ Velké Bílovice, 1. A ZŠ Velké Bílovice, 1. B ZŠ Kounice, 1. skupina (3.+5. roč.) ZŠ Kounice, 2. skupina(3.+5. ročník)

24 25 24 21 19 24 21 21 19 18 20 14 21 21 2807

Tabulka 7: Realizované programy v roce 2015 (do 20. 4. 2015) [43]

DATUM

NÁZEV PROGRAMU

PŘÍJEMCE PROGRAMU

9. 1. 2015 20. 1. 2015 23. 1. 2015 11. 2. 2015 19. 2. 2015

Odpady Řemesla Slunce svítí i zítra Cesta chleba na náš stůl Cestujeme kolem světa

20. 2. 2015 3. 3. 2015 3. 3. 2015 10. 3. 2015

Cestujeme kolem světa Cestujeme kolem světa Člověk pro přírodu Cesta chleba na náš stůl

11. 3. 2015 12. 3. 2015 17. 3. 2015 17. 3. 2015

Cesta chleba na náš stůl Člověk pro přírodu Tradice - masopust, Velik. Velikonoční dílna

ZŠ Kobylí, 4. ročník ZŠ Šakvice, 1. stupeň ZŠ Klobouky, 7. a 8. ročník ZŠ Bořetice, 1. - 2. roč. ZŠ Němčičky, 1. stupeň ZŠ Hustopeče, Komenského, 5.B ZŠ Velké Němčice, 5. roč. ZŠ Lednice, 6. ročník MŠ Rybičky, Hustopeče ZŠ Břeclav, Komenského, 5. roč. ZŠ Vranovice, 9. ročník

18. 3. 2015 18. 3. 2015 19. 3. 2015 20. 3. 2015 24. 3. 2015 25. 3. 2015 26. 3. 2015

Cesta chleba na náš stůl Barevný svět Ptáci Jarní probouzení Jarní probouzení Jarní probouzení Jarní probouzení

30. 3. 2015 31. 3. 2015 31. 3. 2015

1. 4. 2015 7. 4. 2015

Ptáci Rybník Rybník Tradice - masopust, Velikonoce Tradice - masopust, Velikonoce Jsme to, co jíme

8. 4. 2015

Cesta chleba na náš stůl

8. 4. 2015 9. 4. 2015

Cesta chleba na náš stůl Motýli aneb….

9. 4. 2015

Cestujeme kolem světa Kdo bydlí v našem rybníku Včelí království

1. 4. 2015

10. 4. 2015 13. 4. 2015

POČET ÚČASTNÍKŮ 10 44 21 15 10 19 26 23 25 29 17

MŠ Křepice MŠ Křepice ZŠ + MŠ Hrabětice, 1. - 2. ročník, MŠ ZŠ Hrabětice, 3. - 5. ročník ZŠ Brumovice, 3. - 5. ročník MŠ Prušánky MŠ Rakvice MŠ Němčičky ZŠ Velké Pavlovice, 1. ročník ZŠ Břeclav, kpt. Nálepky, 3. 4. ročník ZŠ Klobouky, 4. A ZŠ Klobouky, 4. B

15 15

ZŠ Brumovice, 1. - 3. ročník

22

ZŠ Brumovice, 4. - 5. ročník ZŠ Lednice, 8. ročník ZŠ Břeclav, kpt. Nálepky, 1. roč. ZŠ Břeclav, kpt. Nálepky, 2. roč. MŠ Boleradice ZŠ Boleradice, 1.,2.,3. a 5. ročník

21 28

MŠ Vrbice MŠ Přítluky

20 21

27 17 19 21 28 21 30 39 15 19

21 25 10 31

14. 4. 2015 14. 4. 2015 15. 4. 2015 16. 4. 2015 16. 4. 2015 16. 4. 2015 17. 4. 2015 20. 4. 2015 Celkem

Jarní probouzení Rybník Motýli aneb…. Cesta chleba na náš stůl Cesta chleba na náš stůl Ekologie v domácnosti Kdo bydlí v našem rybníku Cestujeme kolem světa

ZŠ Popice, 1.ročník ZŠ Popice, 3. a 4. ročník MŠ Němčičky ZŠ Břeclav, Komenského, 3. A ZŠ Břeclav, Komenského, 3. B ZŠ Vranovice, 8. ročník

18 30 16 24 23 24

MŠ Vrbice, II. skupina ZŠ Vrbice, 4. a 5. ročník

25 25 889

Příloha 3

Obrázek 21: Ekologické zhodnocení domácnosti [44]

Příloha 4

Obrázek 22: Prázdná křížovka

Příloha 5

Obrázek 23: Vyplněná křížovka

Příloha 6

Obrázek 24: Výpočet ekologické stopy [18]

Příloha 7

Obrázek 25: Ekologicky šetrná domácnost