Rozšířené tematické okruhy 1. Metodologie vědy jako nauka, která se zabývá vědeckými metodami (užší i širší pojetí)
(54, 35, 21)
o nauka o metodách, o vědeckých metodách o nejméně dva směry speciální metodologie (heuristika) obecná metodologie o počátky v antice (Platón, Démokritos), systematické metodologické úvahy – Aristotel (mimořádné postavení logiky) o v novověku Descartec, Bacon o encyklopedisté o ve 20. století K. R. Popper 2. Metoda jako postup a pravidla jednání vedoucí v dané oblasti k cíli (užší i širší pojetí)
(53)
o v užším a širším pojetí o užší pojetí metoda jako soustavný postup vedoucí k cíli. je způsobem, návodem, cestou, uspořádaná množina činností, technik, procedur o v širším pojetí cesta za něčím pravidla jakéhokoliv jednání, konče až celkovým pojetím života a světa o specifickými metodami jsou poznávací metody a tvůrčí metody o poznávací metody se vyvinuly ve vědecké metody, mezi jejichž charakteristické vlastnosti počítáme zejména systematičnost, přesnost, kontrolovatelnost verifikovatelnost, opakovatelnost, resp. zobecnitelnost o tvůrčí metody jsou postaveny spíše na asociacích a analogiích, jejich základem je kreativita 3. Základní metody vědeckého zkoumání
(57)
o výsledek výzkumu je přímo závislý na použité metodě o vědecké metody se vyznačuje přesností, racionálností a modifikovatelností o základní vědecko-výzkumné metody - metody logické (abstraktní) - metody praktické (empirické) - metody heuristické (tvůrčí) o metody logické (analýza a syntéza, indukce, dedukce, srovnávání, analogie) o metody empirické (metody měření, metody pozorování, metody prostého (přírodního) a modelového experimentu 4. Analýza a přehled jejích základních forem
(58, 59)
o podstatou je členění celku na dílčí části o základní formy analýzy - klasifikační, vztahová,, kauzální, dialektická, - faktorová, korelační, kvalitativní, kvantitativní, statistická (použití různých matematických a logických operací)
5. Rozhodovací analýza a její typické kroky o o o o o o
(62, 63)
stanovení cíle (cílů) rozbor informací stanovení variant hodnocení a srovnávání variant posouzení nepříznivých důsledků (rizik) formulace rozhodnutí
6. Systémová analýza při řízení sociálních systémů.
(64, 65) (61)
o je metodou, jíž se získávají podklady pro návrhy úprav a tvorbu nových společenských systémů o předmětem jejího zkoumání je řízení společenských procesů o analýze se podrobuje zpravidla struktura a chování systémů o obsahuje zpravidla následující etapy (vymezení systému na reálném objektu a jeho zobrazení, analýzu struktury a chování tohoto systému, návrhy na zlepšení, opravy nebo tvorbu nového systému, jejich ověření a zavedení) 7. Syntéza jako metoda vědeckého zkoumání o o o o o o
(65)
opak analýzy, jen v dialektické jednotě správné a nepředpojaté analytické a syntetické myšlení mimořádný význam má rozhodovací analýza postupné myšlenkové sjednocování kroků vzniklých analytickým rozkladem může být reálné nebo abstraktní celek má zákony, které lze redukovat na zákony jednotlivých částí a které jsou vlastní pouze tomuto celku
8. Analogie jako metoda vědeckého zkoumání
(65)
o podobnost nebo částečná shodnost některých stránek, vlastností a vztahů mezi netotožnými objekty či procesy o analogie strukturální a analogie funkční (ta je významnější) o dva systémy funkčně analogické, jeden modelem druhého o experimenty na modelu o analogie tak vedle shodnosti musí ukazovat i rozdílnost objektů o analogie v kybernetice o simulace společenských jevů na počítačích 9. Metoda dotazníková (dotazníkové šetření), jedna
(67, 68)
o dotazníkové šetření patří k jedné ze základních sociologických technik sběru informací o odpovědi od respondentů o dramaturgická stavba dotazníku o výhody a nevýhody dotazníkových šetření
o výběrová šetření a co zahrnují, velikost souboru, výzkumné akce, relevantní, charakteristiku metod měření, statistické vlastnosti souboru, přesnosti odhadů a závěrů o data měkká a tvrdá o data měkká (názory), data tvrdá (měřitelná) o výzkumný terén o prezentace výsledků 10. Metody měření jako způsoby přístupu ke stanovení číselných hodnot měřených veličin o o o o o
(70,71)
způsoby přístupu ke stanovení číselných hodnot podle formy rozlišujeme přímé, zprostředkované, souborné u přímých metod etalony a porovnání u zprostředkovaných se hodnota vypočítá (průměrný věk apod.) u souborných metod se hledané hodnoty vypočítávají pomocí změřených hodnot celého souboru jich veličin
11. Srovnávací metoda jako stanovení shody mezi jevy
(72, 73)
o snadná a jednoduchá, často používaná o vychází z toho, že kvalitativní a kvantitativní určení jevů a věcí je dáno pouze jejich formou a vnějšími vlastnostmi o tj. porovnáváme a využíváme elementárních vztahů podobnosti o srovnávání je nejstarším způsobem poznání a dá se použít jen tam, kde existují nejméně dva jevy nebo dvě věci, které mají něco společného o příbuznou je metoda analogie, která je přesnější 12. Metody heuristické, často považované za protiklad algoritmů
(69)
o protiklad algoritmů, nahrazují matematické přístupy o podstatně urychlují třídění a výběr potřebných informací a celého rozhodovacího procesu o dělí se na týmové, smíšené a individuální (podle počtu osob, které je současně používají o příklady týmových, smíšených a individuálních metod 13. Metody operačního výzkumu a jejich význam
(71, 72, 61, 62)
o souhrn postupů založený na matematicko-logických postupech o použití metod operačního výzkumu vyžaduje stanovit, co chceme řešením dosáhnout určit kriterium efektivnosti uskutečnit úplnou analýzu problému najít vztahy a podmínky, které problém ovlivňují zvolit konkrétní metodu a stanovit matematicko-logický model určit prostředky, jimiž budeme model řešit ověřit funkci modelu a hodnoty řešení, které poskytuje o příklady metod (teorií)operačního výzkumu (matematické programování, teorie sítí, …)
14. Charakteristika některých vybraných statistických metod
(73)
o vybrané statistické metody o podstata jejich použití o příklady (metoda nejmenších čtverců apod.) 15. Charakteristika induktivní metody a problémy indukce o o o o o o o o
induktivní technika neboli indukce forma úsudku z řady jednotlivých faktů vyvozujeme tvrzení obecné platnosti postup od zvláštního k obecnému přechod "od několika k všem" výsledky nejsou zaručené, jen pravděpodobné výhodné v matematice, premise a obecné závěry spojitost s metodou deduktivní
16. Charakteristika deduktivní metody a deduktivního testování teorií o o o o o o o
(6, 66)
(9, 66)
opačný postup k metodě induktivní postup od obecného k zvláštnímu přechod "od všech k několika" dedukce z pravdivých premis v minulosti výlučně v matematice v posledních desetiletích také fyzika, biologie, lingvistika, sociologie aj. spojitost s induktivní metodou
17. Zkušenost jako metoda
(12, 13)
o zkušenost, jak jinak (ale zkušenost "moje i všech") o požadavky: systém syntetický splňující kriterium demarkace (svět možné zkušenosti) náš svět zkušeností o testy systému, ve kterých systém obstál o poté můžeme zkušenost považovat za metodu o jasná demarkační čára mezi vědou a metafyzickými idejemi 18. Podstata problému demarkace a Popperovo demarkační kriterium o o o o o
(10, 11, 12)
střet zastánců induktivních a deduktivních přístupů problém demarkace je problémem hranice mezi indukcí a dedukcí metoda indukce (vlastní zkušenost) není vhodným demarkačním kriteriem vhodné demarkační kriterium, návrh dohody či konvence jasná demarkační čára mezi vědou a metafyzickými idejemi
19. Pojmy falzifikovatelnost a kriterium demarkace
(13, 14)
o všechna tvrzení empirické vědy musí být té povahy, že lze rozhodnout o jejich pravdivosti či nepravdivosti o musí být s konečnou platností rozhodnutelná o musí být verifikovatelná o musí být ale možná jejich falzifikace o přírodní zákony "čím více zakazují, tím více říkají" o metoda zkušeností musí připustit postup falzifikaci jako kriterium demarkace 20. Problém empirické báze
(15, 42, 43)
o má-li se cokoli verifikovat a poté falzifikovat, musí být k dispozici jednotlivá, singulární tvrzení o to jsou premisy o rozdíl mezi smyslovou zkušeností a základním tvrzením o rozdíl mezi subjektivními zkušenostmi a našimi pocity či přesvědčením 21. Vědecká objektivita a subjektivní přesvědčení o o o o o o
(16, 17, 18)
slova "subjektivní" a "objektivní" jsou filozofické pojmy vědecky významný jev musí být zdůvodnitelný nezávisle na rozmarech kohokoli události v principu neopakovatelné a jedinečné nelze rozhodnout "empirickou" vědou intenzita pocitu přesvědčenosti nemůže tvrzení zdůvodnit ve vědě nemohou být žádná konečně platná tvrzení ve vědě neexistují tvrzení, která musíme rezignovaně přijmout za pravdivá jen proto, že z logických důvodů se nezdá být možné je testovat
22. Nezbytnost metodologických rozhodnutí
(21, 22, 35, 36)
o metodologická pravidla není konvence o metodologická pravidla hra vědy je bez konce pokud se předložená a testovaná hypotéza osvědčila, je možné ji opustit jen z dobrého důvodu". "Dobrým důvodem" může být lepší testovatelnost, ale především falzifikace alespoň jednoho z jejich důsledků o definice jsou dogmata, jen závěry z nich nám mohou poskytnout nový pohled 23. Falzifikovatelnost a falzifikace o o o o
(38, 40, 41)
falzifikovatelnost je kritériem empirické povahy falzifikace je systémem pravidel pár osamocených základních tvrzení protiřečí základní teorii není falzifikací falzifikující hypotéza musí být v určitém logickém vztahu k možným základním tvrzením
24. Základní tvrzení a jejich relativita
(46, 47, 48, 49)
o falzifikace teorií, univerzální a základní tvrzení o základní tvrzení (druhé úrovně) musí splňovat podmínky z univerzálního tvrzení bez počátečních podmínek nelze dedukovat žádné základní tvrzení univerzální tvrzení a základní tvrzení si mohou navzájem protiřečit o základní tvrzení mají tvar singulárních tvrzení 25. Teorie a experiment
(49, 50, 51, 52)
o nepřijímat rozptýlená základní tvrzení o věda potřebuje hledisko a teoretické problémy o věda není v "absolutním", nespočívá v pevném podlaží (citát s.52)
