2. číslo
Březen 2013
Rozhovor s paní učitelkou Terezou Hrabovskou Rozhovor s Terezou Girgašovou Lyžařský kurz Recitační soutěž Křížovky a spousta dalšího
Novou výzdobu stěny v respiriu pavilonu B vyráběly po 6 odpoledních setkáních žákyně Barbora Homolová z 8. A, Markéta Hrabcová z 5. B, Martina Janková a Denisa Mertová z 3. A. Všechna děvčata jsou členkami školního parlamentu. Logo je zhotoveno z barevných přírodních materiálů – ořechových a pistáciových skořápek, slámy a skořice. K velké kluko‐holčičí hlavě brzy přibyly ještě tři znaky obcí, z nichž pochází většina dětí této školy –Staré Bělé, Nové Bělé a Proskovic. Za zmínku stojí, že logo školy navrhl v roce 2002 žák Jan Nálepa. Myslím, že se mu tehdy návrh moc povedl a jeho obří podoba zase výše zmíněným děvčatům. Všem čtyřem moc děkuji.
Autor: p. uč. Laďka Zezulková
ROZHOVOR
Čím jste chtěla být jako malá? Každou chvíli jsem chtěla být něčím jiným ‐ letuškou, řidičkou dálkového autobusu, ošetřovatelkou zvířat, slavnou zpěvačkou. Měla jste ráda školu? Jako předškolák jsem se do školy moc těšila. I později, když přibylo povinností, jsem školu navštěvovala ráda, nejen kvůli oblíbeným předmětům (biologie, český jazyk, tělocvik, hudební výchova…), ale také kvůli kamarádům, které jsem ve škole měla. Učila jste někde předtím, než jste nastoupila na naši školu? Na tuto školu jsem nastoupila hned po vysoké škole a učím tady již 13 let. Jaké máte koníčky? Věnujete se nějakému sportu? Ráda cestuji, zpívám ve sboru a sportuji. Nejraději hraji squash, badminton, plavu, jezdím na kole nebo chodím po horách. Jaký druh filmu máte ráda? Sleduji dokumenty z přírody nebo z historie, ráda mám komedie, sci‐fi, thrillery, příběhy ze života, dobrodružné filmy i kriminální příběhy. O Vánocích se s oblibou dívám na pěkné pohádky. Jaký druh hudby máte ráda? Poslouchám hodně žánrů. Nejvíce si ale pouštím rock, folk‐rock, funky, pop nebo blues. Co byste vzkázala žákům? Jen na Vás záleží, čím a kým v životě budete.
Ptal se: Jan Ondrejček, 8. B
2
ROZHOVOR
• Kolik je Ti let? 12 • Do které třídy chodíš? 7. B • Baví tě škola? Co nejvíc? Ani ne. A nejvíc mě baví angličtina. • Věnuješ se nějakému koníčku? Ano, latinsko‐americkým tancům. • Do kterého tanečního klubu chodíš? TK‐Trend Ostrava. • Jak dlouho tančíš? Od 6 let, ale latinu tančím 3 roky. • Jaký tanec máš nejraději? Asi Jive. • V jakých šatech nejraději tančíš? V těch mých oranžových. • Jak často trénuješ? 5x týdně. • Jaký je tvůj největší úspěch? Dobré vystoupení, např. na školním plese. • Tančíš s partnerem? Jaký je tvůj partner? Ano, tančím s partnerem a je v pohodě. • Čím bys chtěla být? No, hodně dobrou tanečnicí latiny. • Jaká se Ti líbí barva? Modrá. • Máš nějakého mazlíčka? Ano, fenku Keittynku. Jsou jí 3 roky. • Jaká je tvá oblíbená hudba, zpěvák, zpěvačka či skupina? Poslouchám různé písničky včetně latiny. • Jaké filmy máš ráda? Taneční:DD.Let´s Dance 1,2,3 Street Dance .
Ptal se: Jan Ondrejček, 8. B
3
REPORTÁŽ
U nás ve škole se 29. 1. 2013 před školou a také na školním hřišti odehrála akce Sněhuláci pro Afriku. Zúčastnila se jí celá škola. Startovným byla symbolická částka 50 Kč za sněhuláka. Tato částka šla na převoz kol do Afriky pro děti, které se do školy bez kola nedostanou. U nás se vybralo 2800 Kč. Naše škola této akce využila také pro soutěž o nejhezčího sněhuláka. Odměnou pro vítěze z druhého stupně byly kartičky, které vás osvobodily od jednoho zkoušení nebo testu. Na prvním stupni žáci získali např. kartičky, na základě kterých mohou dostati přednost ve frontě v jídelně nebo sedět v lavici se svým kamarádem. Vítězné sněhuláky vybírala čtyřčlenná porota ve složení: paní ředitelka, pan učitel Šimek a paní učitelka Kovaříková a paní učitelka Javorková, která také zajišťovala fotky. Vítězem na 1. stupni byl sněhulák Ostrůvek od Alice Antalové, Venduly Baluškové, Svatavy Dadákové, Marie Dlouhé, Terezy Chvílové, Martiny Jankové, Mileny Kamenické, Anny Klimkové, Kateřiny Lyčkové, Denisy Mertové, Nikoly Sotorníkové. 2. místo získal sněhulák Playboy od Martina, Jáchyma, Ondřeje Hořínků, Jakuba Krejčíčka, Jana Minaříka, Štěpána Ondrejčeka, Tomáše Plemeníka, Jakuba Vaňka, Jana Vítka a Adama Zezulky a sněhulák Pankáč od Anny a Adély Gavlasových, Viktorie Jurišicové, Lucie Klhůfkové, Kateřiny a Hany Stuchlé, Anny Šubertové a Kristíny Uchalové. 3. místo obsadili sněhuláci Sousoší od Adély Bajorkové, Jiřího Bendy, Adriany Figarové, Vojtěcha Jančálka, Jakuba Jurišici, Sary Morra, Tomáše Pešla, Laury Pruskové, Kryštofa Urbana a sněhulák Elenka od Petry Bajorkové, Karolíny Bartošové, Kláry Grygarové, Vanesy Hardt, Markéty Hrabcové, Anny Chytilové, Dominiky Olšovské a Darje Záhumenské. Na druhém stupni 1. místo vyhrál sněhulák Človíček od Radka Hrabovského a Martina Špavelky a Retro od Markéty Červeňové, Radka Faláta, Ellen Růžalovské, Karolíny Matušinské a Kristýny Goňcové. 2. místo obsadil sněhulák Karlík od Josefa Dadáka, Josefa a Jana Nových a sněhuláci Petr a Lenka Andrey Fucimanové, Vojtěcha Stuchlého, Nikoly Procházkové, Franty Dymáčka a Dominika Valeriána. 3. Místo získala Redbulka Adély a Marie Vějačkových a Liliany Hörikové a sněhulák Gentlmen Zuzany Szurmanové, Anety Havlíkové, Evy Šrubařové a Pavly Kokešové. Všem zúčastněným děkujeme. Autor: Jan Ondrejček, 8. B
4
REPORTÁŽ
19. 12. se žáci 2. – 5. třídy zúčastnili vánočního turnaje v minivolejbalu. Děti hrají ve dvojicích s upravenými volejbalovými pravidly, aby hru zvládaly a byla pro ně zábavná. V nejmladší kategorii žlutých týmů zvítězila dvojice z naší školy ve složení Ondřej Hořínek a Denisa Porubcová. Na druhém místě skončili Martin Hořínek a Maruška Dlouhá. Mezi oranžovými týmy byli na druhém místě Jakub Krejčíček a Tomáš Plameník. V kategorii oranžovo‐červených týmů byly nejlepší a získaly první místo Anička Stuchlá s Ivetkou Kopeckou. V červených týmech získal třetí místo Jakub Vítek, který měl parťáka z jiné školy. Velké poděkování patří i děvčatům z deváté třídy, které na turnaji pomáhaly jako rozhodčí a pořadatelé. Všem děkujeme za vzornou reprezentaci školy. Autorka: paní uč. Dana Janíčková Vánoce se mi připomenou v tu chvíli, kdy napadne první sníh. Moc se na Vánoce těším, protože je má rodina pohromadě a je pohodová atmosféra. Na štědrý den zdobíme stromeček, který máme moc hezký, protože na něj dáváme červené baňky a perníčky. Odpoledne pomáháme babičce s přípravou cukroví. Máme spoustu druhů cukroví, například vanilkové rohlíčky, kokosové kuličky, linecká kolečka a další. Celý Štědrý den dávají v televizi pohádky. Nejraději mám Mrazíka a Tři oříšky pro Popelku, takže se na ně díváme. Musím také zabalit dárky. Letos jsem mamince dala pod stromeček květináč a sestře šátek. Večer pomáhám osmažit kapra a nachystat bramborový salát. Jelikož máme stromeček v obýváku, musím tam dát dárky tak, aby si toho nikdo nevšiml. Pak nachystáme stůl a můžeme se pustit do jídla. Rychle dojím večeři a už se hrnu ke stromečku. K Vánocům jsem dostala hodně dárků, třeba hřeben, voňavku, náušnice a mikinu. Potom už si jenom povídáme a jsem šťastná. Vánoce pro mě znamenají štěstí, pohodu a klid. Jana Záleská, 5. A
5
TVORBA ŽÁKŮ
Kapitola 1 : Ztráta Paměti Stevie se probouzí a ukrutně ho bolí hlava. Rozhlédne se kolem sebe a spatří jen hluboký les. Všiml si, že má na hlavě tržnou ránu. Zkouší si na cokoliv vzpomenout, ale nic si nevybavuje. V hlavě mu pouze tkví slovo Creeperborn. Pomalu se zvedá na nohy a zkouší v hustém lese hledat alespoň špetku slunečního svitu. Rozběhne se a hledá alespoň trošku světla. U jednoho stromu spatřil nějakou postavu. Byla středně vysoká a zelené barvy. Stevie přistoupil blíže a spatřil smutný obličej, který vypadal poněkud strašidelně. Stevie se chtěl zeptat záhadné postavy na hodně otázek, ale než stačil otevřít pusu, tak postava jenom řekla tichým hlasem: „Boom“ a vybouchla. Stevieho to odhodilo asi 4 m daleko. „Arghhh, co to sakra bylo?!“ Stevie byl udivený, ale zároveň i naštvaný. Výbuch mu odkryl cestu mezi stromy a konečně spatřil slunce. Vyběhl ven z lesa a rozběhl se, co nejrychleji to šlo. Po chvilce běhu mu došlo, že ani neví, kam to vlastně běží. Když se rozhlédl, tak o kousek dál uviděl rozcestí. Ukazovalo dvěma směry, ale jeden nápis byl velmi rozmazaný, asi od deště. Na druhém bylo napsáno Lemegland. Vydal se cestou, kterou ukazovala šipka s názvem Lemegland. Šel hodně dlouho, už přešel kolem šesti billboardů, ale vesnička pořád nikde. Setmělo se a Stevie byl hladový a unavený. Rozhodl se někde přespat, ale nebylo kde. Přešel jeden kopec a uviděl v dáli malé světlo. Steviemu došlo, že to vesnička není. Udýchaný a hladový vyrazil kupředu, ale do cesty se mu postavila tlupa obřích pavouků. Stevie byl bezradný a nevěděl, co dělat. Když tu náhle dostal brilantní nápad. Našel pár kamenů a velkých balvanů. Shodil dolů kameny, které zaměstnaly pavouky na pár sekund. Stevie věděl, že bude muset vynaložit veškeré úsilí, pokud bude chtít přežít. Rozběhl se, co mu nohy stačily, a přeskočil jámu s pavoučím doupětem. „Ufff, tak to bylo jen tak tak“, povzdechl si Stevie. Došel ke světlu a zjistil, že je to ohniště. Byl moc vyčerpaný na to, aby si pokládal otázky typu „Když je tu ohniště, kde jsou ti, co jej založili?“ nebo „Nejsou tady banditi nebo jiná monstra?“ Jakmile ulehl, tak ho vlna tepla ovlivnila natolik, že usnul rychleji, než byste stačili říct slovo Creeperborn. Ráno ho probudila ledová sprcha, která na něj šplouchala. Kde to sakra jsem?! Pomyslel si Stevie. Najednou zaslechl vlídný a půvabný hlas. „Moc sebou nemel, měl jsi namále. Zachránila jsem tě od těch hrdlořezů.“ Stevie nechtěl klást odpor, protože věděl, že by to nemělo smysl. Kdyby ho ta tajná postava chtěla zabít, už by to dávno udělala. „Kdo jsi?“, zeptal se Stevie. „Jmenuji se Lora, jsem dcera mága Notche a přišla jsem tě zachránit.“ Lora dovedla Stevieho do vesničky, která se jmenovala Lemegland. Stevie se zaradoval, protože konečně spatřil civilizaci. Kapitola : 2 Monstra útočí Rozhodl se, že tady přespí. Přece jenom se moc nevyspal. Když došel k hostinci, tak mu došlo, že tady už dlouho nikdo nebyl a pivo tady nevonělo už nějaký ten pátek. „Haló, je tu někdo?“ Ale nikdo mu neodpovídal. Když se porozhlédl po celé světnici, zjistil, že tady nikdo nebyl pěkně dlouho. „Haló, je tu někdo ?“ Ale opět mu nikdo neodpověděl. Stevie si všiml, že tu
6
TVORBA ŽÁKŮ jsou zabarikádovaná okna a dveře byly zavřené nějakou kládou, aby se nikdo nedostal dovnitř. Napadly ho myšlenky jako: „Proč jsou zabarikádované?“ Neměl čas to zjišťovat, a tak na to rychle zapomněl. Ucítil ale v této místnosti teplo, a tak ho napadalo, že tady někde někdo musel být. Najednou uslyšel z venku rachot a řev. „Co se děje?“, zařval. Ale žádný hlas se neozýval. Napadlo ho, že by měl utéct. Přece jenom, když lidi takhle řvou, tak tady musí být něco velkého nebo nebezpečného. „Každopádně musím zdrhnout, jinak bych mohl dopadnout hodně špatně,“ pomyslel si Stevie. V zadní části komory našel okno, kterým proklouzl ven a utekl. Když se poohlédl po městě, tak viděl pár monster Creeperů a město vypálené do základů. Když utíkal, zaslechl nějaké hlasy. Říkal si: „Už asi blouzním, to nemůže být ono“. Když doběhl k něčemu, čemu by se dalo říkat pevnost nebo hrad, spatřil na rozpadlé bráně nápis CREEPER. Byl ale tak poničený, že ho šlo jen stěží přečíst. Když vešel dovnitř, spatřil tam nějaké domy, které byly už na pohled primitivně postavené. „Co se to tady stalo?“ Lidé, které viděl, byli chudí a živili se tím, co měli na zahradě. Když ho lidé viděli přicházet, vítali ho. „Sláva, sláva, sláva“, zvolali, když uviděli přijít někoho, kdo jim připadal jako normální člověk, žádné monstrum, žádný bandita. Kolem Stevieho se seběhl veliký spolek lidí, kteří byli vyčerpaní, ale v jejich obličejích byla vidět velká radost z toho, že už skončí jejich utrpení. Stevie chtěl zjistit spoustu otázek, ale nebyla na to vhodná doba. Poslal sovu, která tam později přiletěla do království SeverJan a nechal si poslat pro královské dělníky. Když si král vyslechl jeho příběh, tak na nic nečekal a hned mu vyhověl a dal mu dělníků, co si jenom řekl. Do 3 měsíců byla vesnice zpět přestavena a vypadala ještě lépe než předtím. Když se to král ze SeverJanu dozvěděl, jak se vesnice rozrůstá, napadlo ho, že by z ní mohl udělat další království a jmenovat Stevieho králem. A rozšířil vesničku tak, že z ní bylo království, kterému vládl Stevie pevnou a moudrou rukou. A jestli na něj nezaútočilo nějaké monstrum, tak tam vládne dodnes. Autor: Daniel Kaluža, 8. B Ilustrace: Jan Kaluža, 4. A
7
TVORBA ŽÁKŮ
Byl jednou jeden král, který měl dceru a syna. Jeho dcera byla mladá a krásná. Jmenovala se Regína. Byla hodná a laskavá, s každým se ráda o vše podělila. Bratr byl zlý jako sám Satan. Chtěl mít vše, po čem se mu zachtělo. Hlavně mu šlo o peníze. Jmenoval se Gaskar. Králova žena zemřela při porodu Regíny. Král byl nešťastný, ale byl přitom rád, že má alespoň hodnou dceru. Jednoho večera se začali objevovat na zahradě duchové. Každý den se tam objevili a tancovali. Po smrti královny za králem přišel jeden čaroděj a řekl mu: „Jestli chceš zachránit svou ženu, pomůžu ti, ale pouze v případě, že jakmile bude mít tvůj syn osmnácté narozeniny, vezme si moji dceru. Král souhlasil, ale nerad. Čaroděj zachránil královnu. Čas běžel jako voda. O OSMNÁCT LET POZDĚJI. Král měl zvláštní obavy, že se čaroděj objeví a čaroděj se znovu opravdu objevil a řekl: „Čas nadešel. Když se objeví na zahradě tanečníci, tak tam odveď i svého syna. Bude tam svatba a už se na nic neptej. Pak půjde s námi a už ho nikdy nepotkáš.“ Král se naštval a řekl: „Nikdy!“ A odešel. Večer se tam objevili tanečníci a šli do princova pokoje a odvedli si jej. Když se král ráno probudil, běžel za synem, ale ten už nebyl v posteli ani v domě. Ráno, když se probudila princezna, král ji řekl, co se stalo. Princezna hrůzou utekla k řece. Tam uviděla jednoho pasáka ovcí, který spal pod velkým dubem. Přišla k němu a zeptala se: „Viděl jsi prince Gaskara?“ Pasák odpověděl: „Ne, stejně ho vůbec neznám.“ Kouknul se na ni a začal na ni zírat. „Kdopak jsi, krásná panno?“ Princezna řekla: „Princezna Regína a ty?“ „Já se jmenuji Urrich.“ Princezna se zeptala. „Přijdeš někdy k nám na hrad a pomůžeš mi hledat prince?“ „Aaaaano.“ Pasák se zakoktal. Dalšího dne přišel na hrad a zeptal se: „Kde mám začít hledat?“ Regina odpověděla: „ Nejprve půjdeme na zahradu.“ Šli tedy na zahradu. Tam našli stopu a Regína řekla: „Asi šli tudy.“ Pasák se zeptal: „Jak to víš?“ „Tady je v blátě stopa tanečníka.“ A vydali se po stopě. Když došli na křižovatku, Regína se zeptala: „Kudy teď?“ „Půjdeme doprava“, odpověděl Urrich. Poté se vydali dál. Šup a pasák zakopl o princezninu nohu a spadl na princeznu a oba pak spadli do rybníka. Objevil se tam vodník. Na štěstí je neutopil, a tak se jej zeptali na cestu. Vodník odpověděl. „Pojďte za mnou.“ Prošli desatero řek, desatero hor, desatero království, desatero kopců, desatero bažin, desatero lesů, desatero nástrah, desatero vesnic, desatero zámků, desatero džunglí, desatero domů, desatero zemí, desatero států a najednou došli na místo. Každý krok je bolel a už dál nemohli. „Už s vámi dál nemohu jít, protože nemohu překročit tuto hranici“, řekl vodník. „Čaroděj žije v ukryté jeskyni pod horou Říp.“ Regina a Urrich se zeptali, jak se tam dostanou. „Jen dobré srdce ho objeví. Ale pozor, při úplňku se brána na 5 sekund objeví všem, ale samozřejmě ji musíte najít.“ Vyšli a až došli k hoře Říp, byla půlnoc a měsíc v úplňku krásně zářil. Najednou něco se rozbilo a uviděli bránu k čaroději Hypíkovi. Byli tam obři Lulík a Ďublík. Šli do jeskyně a obři si jich všimli a zatarasili jim cestu. „Dál vás nepustíme, pokud neznáte heslo - odpověď na hádanku. Je to kulaté jako míč, je to plné života a létá to ve vesmíru.“ Regína hádanku znala a řekla: „Země!“ Obři je pustili dovnitř. Objevili prince a rychle za ním běželi. A najednou se zde zčistajasna objevil čaroděj a povídá: „Takže vy chcete prince, jo? Tak dobrá, ale pod jednou podmínkou, že se z jeskyně dostanete živí.“ Rychle běželi ke vchodu, ale mezitím se jeskyně zavřela. Princ říká: „Když mě unesli, snažil jsem se objevit nějaký východ z jeskyně. Nějaký jsem našel, ale hlídají ho obři“. Regina odpověděla: „ Já vím jak je odlákat.“ Gaskar řekl: „Tak pojďte za mnou“. A tak šli. Když došli blízko k obrům, Regina pověděla. „Schovejte se za kámen“. A zavolala: „ Hej vy, zahrajeme si hoňku?“ „ Pročpak ne?“ odpověděli obři. Utíkali za princeznou, ale ta tam měla přichystanou past. Utíkala k místu, kterým obři nemohli projít a rychle se vrátila k princi Gaskarovi a Urrichovi. Společně se vydali domů a obři mezitím bloudili v jeskyni. A všichni žili šťastně až do smrti. Autor: Pavla Kokešová, 6. A a Petra Bajorková, 5. B
8
REPORTÁŽ Reportáž z natáčení z pohledu divačky a soutěžící. Na naší škole se dne 16. 1. 2013 žáci osmých tříd zúčastnili televizní soutěže s názvem Bludiště. Pro žáky si ráno v 8 hodin přijel bludištácký autobus, který je odvezl do studia České televize v Ostravě. Ve studiu se umístili do šatny, kde se převlékli a přezuli. Naši soutěžící: Dominik Jirout, Andrea Fucimanová, Vojta Stuchlý a Aleš Paseka se šli obléct do bludištáckých oblečků. Náš tým jsme pojmenovali JUNÁCI. Natáčení trvalo asi 3 hodiny. Byla to dost dlouhá doba. Některé scény se nedařily hned na poprvé a musely se někdy opakovat. Naši soutěžící byli dost dobří. Dost se snažili v první disciplíně, kterou zvládali perfektně. V druhé disciplíně jsme si taky vedli dobře a pořád jsme vedli. Ve třetí disciplíně už to trochu začalo váznout, ale pořád bylo skóre dobré. Byli jsme vyrovnaní. Body jsme ztratili v laserovém bludišti. Tam se našim soutěžícím moc nedařilo, ale my jsme jim pořád drželi palce. Poslední disciplína byla těžká. Soutěžící měli za úkol z nápověd, které získávali během soutěže, zjistit, o jaké zvíře nebo předmět se jedná. Bohužel náš tým si s tím nevěděl rady, stejně jako si s tím nevěděl rady ani druhý tým. Časový limit rychle uběhl a ani jeden tým to neuhádl. V tom případě jsme už věděli, že druhý tým má více bodů a bohužel vyhrál. I když jsme prohráli, myslíme si, že jsme byli dost dobří a měli jsme šanci na výhru. Doufáme, že se tam ještě někdy podíváme a ukážeme jim, co Stará Bělá umí. Autorka (divačka): Eva Bezděková, 8. B
9
REPORTÁŽ Dne 16. 1. 2013 jsme byli pozváni na natáčení televizní soutěže Bludiště. Vytvořili jsme tým Junáci, skládající se ze dvou žáků 8. A ( Andrea Fucimanová a Vojtěch Stuchlý) a dvou žáků 8. B ( Dominik Jirout a Aleš Paseka). Po příjezdu k televizi jsme se divili, kde budova leží. Dalším údivem byla pro nás natáčecí místnost, která byla o hodně menší, než se zdála. Ze začátku jsme byli nervózní, ale natáčení probíhalo po částech, takže nervozita brzy přešla. Nás soutěžící vzali do štábu, aby nás převlékli do soutěžních kostýmů, namalovali a učesali. Pak jsme vyrazili na scénu. Před každou scénou nám vše vysvětlovali, ale nedávali jsme někdy pozor, a proto se každou chvíli natáčení stopovalo. První scénou, kterou jsme natáčeli, bylo šplhání na kostky, které jsme samozřejmě vyhráli, a tak jsme si mohli vybrat dvě témata, na která se nás ptali, a my jsme na ně samozřejmě odpověděli správně. Potom následovalo lezení po lanech a házení bludišťáků do košů. Podařilo se nám naházet dost bodů, ale druhé družstvo nás dohnalo a bylo vyrovnáno. Pak následovala přestávka, během níž jsme dělali rozhovor na úvod pořadu. Naši spolužáci sledovali přímý přenos z natáčení v baru. Natáčení pokračovalo otázkami, kdy jsme druhé družstvo opět porazili. Po krátké pauze následovalo laserové bludiště, které vypadalo ze všeho nejjednodušší, ale opak byl pravdou. Bohužel se nám jej nepodařilo zrovna nejúspěšněji projít. A tak nás druhé družstvo předehnalo. Velké naděje jsme vkládali do poslední části soutěže, a to tajenky, protože jsme všichni měli rádi hádanky. Bohužel z nápověd, které jsme dostali, se nám zvíře, na které se nás ptali, nepodařilo odvodit stejně jako druhému družstvu. Protože jsme měli o pár bodů méně, prohráli jsme. Alespoň jsme si z natáčení odnesli spoustu zážitků, vzpomínek a ponaučení. A také tričko na památku. Je nám líto, že jsme Starou Bělou nedostali i do dalšího kola, ale doufáme, že se to příště někomu podaří.
Autorka: (soutěžící) Andrea Fucimanová 8. A
10
REPORTÁŽ
Dne 21. 1. 2013 se žáci sedmých tříd a dvě žačky z osmé třídy sešli na parkovišti vedle školy, kde na nás čekal autobus. Naložili jsme do autobusu kufry, tašky, lyže a rozloučili se s rodiči. Pak jsme nastoupili do autobusu, pohodlně se usadili a čekala nás hodina a půl cesty do Velkých Karlovic. Jela s námi také paní učitelka Chrástecká jako vedoucí LVK i instruktorka, paní učitelka Javorková jako naše zdravotnice a dokumentaristka, paní učitelky Janíčková a Šeděnková jako instruktorky. Cesta proběhla úspěšně a nám se zdálo, že jsme tam byli ne za hodinu a půl, ale tak za deset minut! Autobus zastavil před penzionem Na Pluskovci, všichni jsme vystoupili a začali vykládat z autobusu kufry, tašky a lyže! Před penzionem četla paní učitelka Chrástecká jména a podle toho jsme byli ubytováni na pokojích… Až jsme se ubytovali, byl ve dvanáct hodin oběd. Po obědě jsme měli odpolední klid do dvou hodin, ve dvě hodiny byl nástup venku. A šlo se na kopec lyžovat. Došli jsme na kopec a naši mladí instruktoři si nás podle první jízdy rozdělili do skupin A, B, C a od jedničky až po devítku! Po rozdělení jsme poprvé šli lyžovat. Samozřejmě ne všichni, někteří lyžovat uměli a někteří se to právě chtěli naučit. Nejdřív jsme lyžovali na menším kopci na pomě a postupně podle zdatnosti lyžařů jsme se přesunuli na kotvu do ski areálu Kyčerka. Lyžovali jsme tak asi do pěti hodin odpoledne, pak jsme se vraceli do penzionu na večeři, která byla v šest hodin a na večerní program, který byl v sedm hodin! Ale v devět hodin už byla večerka, mnozí protestovali, ale nedalo se s tím nic dělat, paní učitelky byly neoblomné. Každé ráno byla snídaně v osm hodin, budíček už v sedm třicet. Po snídani jsme se teple oblékli a vyrazili jsme na kopec! Po té co jsme odešli z penzionu, paní učitelka Javorková vyrazila bodovat úklid na našich pokojích. Na svahu jsme byli celé dopoledne. Po obědě si nás do svých rukou převzali instruktoři a instruktorky z odborné fakulty! Výjimkou byla středa, kdy jsme si místo lyžování vyšli hrát na sníh. Instruktoři si pro nás připravili spoustu soutěží a také krásné diplomy a ceny. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin s dvěma instruktory na skupinu. Připravovali jsme se na závěrečné závody ve slalomu a v lyžařských dovednostech, kterých jsme se všichni zúčastnili. Některým to dokonce šlo tak, že se umístili a vyhráli medaile a poháry! Poslední den, v sobotu 26. 1. 2013, jsme se ráno sbalili a pořádně nasnídali, naložili jsme věci do autobusu a vyrazili jsme zpátky domů do Ostravy. Všichni se domů moc těšili! Přijeli jsme na parkoviště a tam už na nás čekali rodiče a my se s radostí rozeběhli do jejich náručí. Společně jsme se shodli na tom, že se nám lyžák moc líbil a kdybychom mohli, jeli bychom tam příští rok zase! Autor: Renata Golková, 7. A
11
REPORTÁŽ
Dne 21. až 26. ledna 2013 proběhl lyžařský výcvikový kurz, který se konal ve Velkých Karlovicích ve skiareálu Kučerka. Byli jsme ubytování v penzionu Na Pluskovci, v pokojích s vlastním sociálním zařízením. Jely s námi paní učitelky: Chrástecká ‐ vedoucí lyžařského výcvikového kurzu a instruktorka, Javorková ‐ zdravotnice
a fotografka, paní učitelka Janíčková a Šeděnková – instruktorky. V pondělí odpoledne jsme byli rozděleni podle lyžařské zdatnosti do devíti skupin, které měli na starosti studenti Pedagogické Fakulty Ostravské univerzity. Každá skupina měla dva studenty (instruktory). Devět skupin bylo rozděleno do tří základních skupin. Ve skupině A byly skupiny 1, 2, 5 ve skupině B ‐ 3, 4, 6 a ve skupině C ‐ 7, 8, 9. Trénovali jsme hlavně sjezdové lyžováni, ale během týdne se jednotlivé skupiny (A, B, C) vystřídaly i na běžkách. Ve středu odpoledne jsme měli hry na sněhu, abychom si od lyží odpočinuli. Večerní program měli na starosti instruktoři. Většinou jsme hráli různé hry. V pátek odpoledne se konaly závody ve slalomu a lyžařské všestrannosti. Všichni závody zvládli perfektně. V pátek večer bylo vyhlášení výsledků závodů. Lyžařská všestrannost ‐ chlapci: 1. Lyčka Jiří, 2. Lofítek Matěj, 3. Snášel Adam dívky: 1. Fojtíková Radka, 2. Jurečková Irena, 3. Fucimanová Andrea Slalom ‐ chlapci: 1. Hrabovský Radek, 2. Lofítek Matěj, 3. Compel Patrik dívky: 1. Fojtíková Radka, 2. Jurečková Irena, 3. Kellerová Lenka
Někteří z nás se zúčastnili turnaje ve stolním tenise, který vyhráli Lofítek Tomáš a Jenáčková Věra. Všichni se naučili alespoň trochu lyžovat nebo zdokonalili svou techniku. Domů se mám moc nechtělo, protože to byl skvělý lyžák! Autor: Veronika Šmídová, 7. A
12
REPORTÁŽ
Dne 21. 1. 2013 jsme my, třída 8. B, navštívili výukový program o mozku a biodiverzitě v Dolní oblasti Vítkovic. Týden před námi, v pondělí dne 14. 1. 2013, zde byla i 8. A. Dostali jsme k zapůjčení tablety a měli jsme na nich vyhledávat odpovědi na úkoly, které nám zadali. Měli tam taky robota, který se jmenoval Advee. Na něm byly hry a když jsme na něm hru dohráli, udělal nám fotografii na památku. Dozvěděli jsme se tam, co je to mumifikace, části mozku, k čemu slouží, různé zajímavosti o mozku. Ke konci než jsme odešli, zahráli jsme si hru Jenga. Autor: Kristýna Vybíralová, 8. B
Dne 26. 2. se uskutečnilo školní kolo recitační soutěže žáků druhého stupně. Účastnilo se ho 16 žáků šestých, sedmých a osmých tříd. V kategorii mladších žáků zvítězila Karolína Kanclířová z 6. B, která svůj přednes vhodně doplnila vystoupením loutek. Na druhém místě se umístil František Hořínek z téže třídy a stupně vítězů doplnil František Sojka z 6. A. V kategorii starších žáků s přehledem zvítězil David Bahr ze 7. A těsně následován svým spolužákem Josefem Paličkou. Čest těch nejstarších zachraňovala Andrea Fucimanová z 8. A. Všichni zúčastněni k soutěži přistupovali s nejvyšší zodpovědností a až na drobné chybičky
13
REPORTÁŽ, TVORBA ŽÁKŮ podali kvalitní výkony. Tři žáci dokonce představili své vlastní básně, které najdete
za článkem. Soutěž se tak vydařila.
Autor: p. uč. Ladislav Paták
Po novém roce přibral jsem v boce. Co mám dělat v lednu? Zatím jenom blednu. Raději se obleču, na kopec uteču. Vzal jsem si sáně a sedl si na ně.
a všechno si svleču. Co mám dělat na jaře? Jím knedlíky v páře. Prošel jsem se trochu venku, sedl jsem si na sněženku. Kolem mne furt něco hučí, dokonce to i bzučí.
proč se tvářím kysele? Musím brambory oloupat, za chvilku se půjdu okoupat. Plovárna je plná, žádná volná vlna. Místo velkého davu teď ve vaně plavu.
Jedu z kopce divoce, za chvilku jsem v potoce. To nebyl moc dobrý nápad, měl jsem to přeci chápat.
Na chvilku to ztichne, a hned mne to píchne. Už je léto konečně, na kole jedu bezpečně.
Už je podzim zase, máme nový prase, v sobotu jsme si pouštěli draka, zničila ho straka.
Domů se vleču
Sluníčko svítí vesele,
Michal Šurab, 7. A
14
TVORBA ŽÁKŮ
9.
12.
14.
1.
2.
5. 6. 8.
4.
7.
3.
X
10.
11.
X
X
1. Koza 2. Opice 3. Ryba 4. Myš 5. Kočka 6. Moucha 7. Had 8. Husa 9. Žirafa 10. Krocan 11. Hroch 12. Krokodýl 13. Velryba 14. Pes 15. Kůň 16. Lev 17. Kachna
13.
15.
16.
17.
Autorka: Pavla Kokešová, 6. A
Pec, lak, kůň, hoch, klid, pusa, honza, počítač, hlava, auto, lyže, motorka, škola, čokoláda, tenis, vlak, pouzdro, tip autor:Jan Kaluža, 4. A
Byla jedna opice, ta skákala velice. Pro banány si vždy skočí, ze stromu pak ráda močí. Jednou takhle pěkně zrána, dostala chuť na banána. Na větev si vlezla hned, banánů si vzala pět. Stará krajta se jen diví, nevěřícně na ní civí. To chceš všechno teďka sníst? Nemůžeš přece tolik jíst.
A A Č Č E Ň V
M U A O Ů S L
O M T K T B A
T A I O E I K
O Z Č L N L P
R N O Á I U O
K O P D S O U
Budou tě pak trápit plyny, Dýchat budeme žíraviny. Otrávíš nám celý les. Okamžitě dolů slez. Opice ji neslyší však, pět banánů slupne jen tak. Pak si povyskočí a na krajtu se otočí. Autor: Daniel Marčán, 6. A
15
A H L A V A Z
Š K O L A N D
J P E C A D R
L Y Ž E H K O
Tajenka anglické zvířecí křížovky str. 15: animals of the world (zvířata světa)
9. G
E Y S H O U S E T Y N A K E O S E F E
1.
G
O
A
T
2.
M
O
N
K
3.
F
I
4.
M
5.
C
A
6.
F
L
7.
S
X
8.
G
O
R
A
F
X
I
10. T
U
R
K
E
Y
P
P
O
11. H
I
12. C R O C
O D
I
L
E
X
13. W H
14. D
o
G
15. H
O
R
S
16. L
I
17. D
U
A
L
E
E O N C K
Tajenka osmisměrky str. 15: James Bond Autoři ilustrací: Roman Mandinec, 6. B a ovoce, zelenina – Petra Matoušová, 1. B
Členové redakce: Daniel Kaluža 8 . B, Jan Ondrejček 8. B, Pavla Kokešová 6. A, Petra Bajorková 5. B, Jan Kaluža 4. třída a Adéla Bajorková 3. B Vedoucí redaktorka: Mgr. Lucie Křiváková
Příspěvky posílejte na e‐mail:
[email protected]
Časopis obsahuje tvorbu a příspěvky žáků a učitelů, které vyjadřují jejich názory. Tyto názory se nemusí shodovat s postoji redakce. Redakce si vyhrazuje právo došlé příspěvky zkrátit a drobně upravit.
