Rozhovor
ROZHOVOR Jednou ze snah Aktualit v nefrologii je uveøejnit nejen odborné publikace, ale pøedstavit blíže kolegy a kolegynì, kteøí (které) se tìmto aktivitám intenzivnì a úspìšnì vìnují a v oboru nefrologie již mají své odborné renomé. Rubrika „Rozhovor“ je v tomto èísle autentickým záznamem odpovìdí prof. MUDr. Ondøeje Viklického, CSc., pøednosty Kliniky nefrologie IKEM, na otázky šéfredaktorky Aktualit v nefrologii.
Úvodní otázka je spíše konstatováním. Máš urèitì hodnì práce … Hodnì práce asi mám, ale mì to pøipadá normální a nemám pocit, že bych pracoval v porovnání s ostatními o tolik více. Myslím si, že práce lékaøe na klinickém pracovišti nekonèí ve ètyøi odpoledne pøedáním služby a urèitì v tom názoru nejsem sám.
Bezprostøedním dùvodem, proè pøedstavujeme Tebe a Tvou práci, je ocenìní za nejlepší monografii Èeské nefrologické spoleènosti za rok 2008 a též i cena nakladatelství Grada. Obì ceny obdržela kniha „Transplantace ledviny v klinické praxi“ (autoøi Viklický, Janoušek, Baláž). Je to nepochybnì velký úspìch. Ráda bych se zeptala, jaká byla práce na té knize, co všechno to znamenalo stvoøit tuto knihu, co od knihy oèekáváte a co byste rádi, aby nefrologùm a transplantologùm dala. Ta knížka je vlastnì první klinickou transplantologií v takovémto rozsahu napsanou v Èeské republice a proto možná dostala ta ocenìní. Ta knížka mìla za cíl jen jednu vìc, a to zprostøedkovat bìžným ètenáøùm – nefrologùm, kteøí se mohou setkat s transplantovaným pacientem, nebo i internistùm èi praktikùm, souèasný klinický pohled na transplantaci ledviny. Tzn. nikoliv pohled vìdeckovýzkumný, ale spíše po teoretických kapitolách je v ní velká èást vìnována léèbì a diferenciální diagnostice rùzných komplikací. Tuto knihu pøipravil široký kolektiv autorù, hlavnì z IKEM, a úèastnili se jí i nìkteøí další dùležití pøedstavitelé z oblasti nefrologie a všichni, kteøí ji pøipravili, jsou lékaøi, kteøí se pøímo o pacienty starají a nebo se výzkumnì zaobírají tématem, o kterém psali. Knížka mùže mít význam i pro profesionály, kteøí se daným tématem pøímo nezabývají. Já, když jsem si pøeèetl kapitoly, které napsali chirurgové o vlastní transplantaci, jsem zjistil, že se v ní dozvím v podstatì nové informace.
82
Napsat knihu, která by vycházela z vlastních praktických zkušeností, podepøených bohatými teoretickými znalostmi, není vùbec jednoduché. Mohla bych se zeptat – co bylo vlastnì v pozadí vzniku té knihy, nemyslím jak jste se dohodli na tom kdo ji napíše, ale jakým zpùsobem si dospìl k tomu všemu, co jsi tam popsal, co všechno vlastnì ta kniha pøedkládá, neboli – jaké jsou Tvoje klinické a praktické zkušenosti? Knížka o transplantacích ledvin asi mìla vyjít dávno. Pøišlo nám, že je škoda, že tak zajímavý obor jako je transplantologie v republice nemá adekvátní místo v literatuøe. Nìkdy kolem roku 2000 jsem se myšlenkami, že by mohla vzniknout kniha, zaèal intenzívnì zabývat, ale dozrálo až v roce 2006, kdy jsme se spolu s Liborem Janouškem a Petrem Balážem domluvili, že zkusíme pøipravit menší knížku. Pøi její realizaci se ale ukázala potøeba pokrýt problematiku detailnìji, a tak vznikala kniha tohoto formátu. Za léta èlovìk napíše spoustu rùzných pøehledných èlánkù, review, komentáøù, kapitolek, atd, takže získává urèité zkušenosti a kniha je vlastnì založena na základech mnoha pøedchozích prací, které ale nikdy nebyly pospojovány do jednoho logického celku.
Je zøejmé, že Tvé vlastní klinické zkušenosti, ze kterých kniha vychází, jsou velmi bohaté. Na svém pracovišti pùsobíš øadu let, pøitom toto pracovištì má klinickou èást (která je v oboru transplantologie nejenom rutinní, ale zcela špièková), rozsáhlý ambulantní provoz, lùžkové zázemí, je zde hemodialýza, dále nadnárodní výzkumná laboratoø. Na všech tìchto jednotkách jsi vlastnì pùsobil jako lékaø i jako výzkumník. Mohl bys k tomu nìco øíct? Asi jsem mìl jednu výhodu, a to tu, že jsem nejdøíve absolvoval tvrdý výcvik jako sekundární lékaø, od roku 1991 do roku 1997 jsem žádné vìdecké práce nedìlal, ale byl jsem øadový sekundární lékaø. Pod tvrdou kuratelou svých tehdejších šéfù, za což jsem jim hodnì vdìèný, jsem se nauèil pracovat s pacienty, poznávat klinickou
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 15 • 2009 • číslo 2
Rozhovor nefrologii a samozøejmì pøedevším transplantologii, pracoval jsem nìkolik let na JIPu a to mi asi hodnì dalo. V roce 1997 a 1998 jsem pracoval v Essenu pod vedením doc. Uwe Heemanna v transplantaèní laboratoøi a tam jsem se dozvìdìl, jak organizovat vìdeckou práci, jak vytvoøit tým, nejenom jak provést experimentální výzkumy nebo jak napsat èlánek. Tato zkušenost mi hroznì dala, odbornì i lidsky. Po návratu jsem pracoval jako zástupce Jiøího Láchy na klinickém oddìlení, v roce 2002, po odchodu Petra Táborského, jsem se stal vedoucím lékaøem dialyzaèního oddìlení, ale pøesto jsem mìl vìdecký zájem na transplantacích, takže jsem pokraèoval ve vìdeckých projektech. Tehdy už jsem mìl své vlastní granty, zaèali jsme vytváøet malou skupinku, která byla relativnì úspìšná na tehdejší dobu. Po tragické smrti Jiøího Láchy jsem pøijal výzvu a stal jsem se vedoucím klinického oddìlení. Zároveò jsem zdìdil laboratoø, kterou Jirka v té dobì zaèal budovat, a pøevzal jsem i jeho doktorandy, takže jsem dvì skupiny spojil v jednu. Také jsem musel dokonèit jeho granty, navíc mu byl pøidìlen 6. rámcový program EU, ovšem v té dobì vùbec nebylo jasné, co se vlastnì bude zkoumat, bylo to dost hektické období. Byla to asi zatím taková nejvìtší výzva, ale mrzelo mì, že jsem se již nemohl dále vìnovat dialýze. V té dobì jsem také habilitoval, takže to bylo všechno najednou. Musel jsem utlumit projekty, které nemìly velkou budoucnost a naopak rozvést ty projekty, které byly dobré, podaøilo se dotáhnout k obhajobì nìkolik postgraduálních studentù. V souèasnosti mám na starosti opravdu všechno, ale zase trochu jinak a jde spíše o organizování.
S kým spolupracujete v zahranièí a co ta spolupráce obnáší? Vzhledem k tomu, že jsem pùsobil 1,5 roku v Nìmecku, máme docela intenzívní spolupráci právì s tìmito kolegy, v tuto chvíli s Berlínem, s prof. Volkem a prof. Reinke, spolupracujeme s Essenem, tam je doc. Witzke, s Mnichovem, kde je prof. Heemann. Formy spolupráce jsou od klinické až po vyslovenì experimentální, a musím øíct, že jsem náš vztah bral zpoèátku jako vztah žáka k uèiteli, dnes je to jiné, ale stále platí, že se máme od nich stále co uèit a kontakt s nimi pøináší neustále nové informace a nové myšlenky.
Na webových stránkách IKEM jsou uvedeny grantové projekty. Aktuálnì jsem jich tam jenom pod Tvým jménem napoèítala šest. Vìtšina je zamìøena na transplantologii, ale všimla jsem si i jednoho, který je zamìøen úplnì jiných zpùsobem, a sice na patofyziologické mechanismy spontánní hypertenze a citlivosti k soli. Všichni si myslíme, že sùl je jedovatá, že škodí krevnímu tlaku, ale v nedávném
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 15 • 2009 • číslo 2
èísle v NDT psal prof. Drüeke, že to možná tak není. Zajímalo by mne, co jste v tomto grantu øešili a jak je to s tou solí a hypertenzí. Tento projekt byl projektem Ing. Pravence z Akademie Vìd a IKEM se projektu úèastnil jako spolunavrhovatel, takže to nebyl èistì náš projekt a my jsme øešili jen jeho transplantaèní èást. V projektu se jednalo o genetický výzkum identifikace genù odpovìdných za vznik hypertenze u spontánnì hypertenzích potkanù, což je vlastnì model polygennì podmínìné hypertenze, podobnì jako je tomu u lidí s esenciální hypertenzí. Projekt samotný byl mezinárodní a podílel se na nìm i prof. Kurtz a pro nás to byla samozøejmì pocta, že mùžeme pomoci takto významnému týmu. Takže tento projekt je pro mne opravdu velmi okrajový, jakkoliv je publikaènì zajímavý a úspìšný, já jsem byl pouze jedním ze spoluøešitelù.
Který z projektu naopak je ti nejbližší, který tì nejvíce oslovil? V souèasnosti mì zajímá asi nejvíce projekt, který pøekvapivì není transplantaèní, ale využívání poznatkù z transplantaèních experimentù. Tento projekt má za cíl analyzovat vztah desítek genù k patogenezi a vývoji glomerulonefritid. Na projektu spolupracujeme s pracovištìm prof. Tesaøe a v poslední dobì i s dalšími pracovišti. My jsme zatím identifikovali ètyøi geny, které odlišují IgA nefropatii a FSGS. Navíc jsme vyšetøení doplnili o imunohistochemii. Pøedbìžnì lze øíci, že vyšší pøítomnost lymfocytù a jejich produktù dobøe koreluje s progresí glomerulonefritid. Poprvé jsme použili i nové technologické postupy oligo-array analýzy i statistického zpracování za pomocí hierarchického klusterování genù. První výsledky prezentujeme na WCN v Milánì a já vìøím, že se podaøí je dotáhnout do kvalitní publikace.
Za toto povídání velmi dìkuji, protože to si myslím, že právì toto je podstatou a smyslem rubriky „Rozhovor“ – abychom pøedstavili èlovìka, který skuteènì na odborném poli nìco dokázal a abychom souèasnì jeho téma vysvìtlili. Poslouchala jsem velmi napjatì a nezbývá mi, než k tomuto pogratulovat. Èeská nefrologie mùže být hrdá na to, že u nás takové pracovištì je. Které knihy èteš? No, to je mùj problém – už moc neètu, mám pocit, že mám unavené oèi, jak koukám do poèítaèe, takže spíše ètu o dovolené, kdy si pøeètu nìco tak „plytkého“ jako jsou „Andìlé a démoni“ a jsem nadšen, že ètu nìjaký pøíbìh, nìkdy nìjakou detektivku, takže já jsem urèitì
83
Rozhovor špatný ètenáø. Ale je fakt, že kdyby ses ptala, jaké ètu èlánky, jaké èasopisy, tak to docela ètu. V souèasnosti dávám pøednost The New England Journal of Medicine, který je mezioborový a opravdu pøináší klíèové poznatky. Listuji NDT, døíve jsem odebíral více èasopisù, ale v podstatì lze øíci, že není možné proèíst každých 14 dní nebo každý mìsíc èasopis, který má 200 stránek, takže spíše využívám služeb naší knihovny a ètu elektronické verze èasopisù a tisknu si jen to, co mì opravdu zajímá.
Který jeden èasopis by si doporuèil pro ty, kteøí by si mohli, v rámci nìjakých omezených zdrojù, dopøát jen jeden – zahranièní, nefrologický. Jsem pøesvìdèen, že v tuto chvíli je to NDT (Nephrology Dialysis Transplantation), což vìtšina lidí ète a má k dispozici. Protože v NDT se dobøe skloubí komentáøe a review s pùvodními pracemi. Na druhou stranu Journal of American Society of Nephrology (JASN) je èasopis zjevnì kvalitnìjší, ale je hodnì vìdecky zamìøen. Pokud by byla více dostupná jeho klinická odnož Clinical JASN, doporuèil bych právì ji.
Souhlasíš s názorem, dejme tomu i mým, že kdo jde k atestaci z nefrologie, že by tento èasopis mìl znát? Já si myslím, že kdo jde k atestaci z nefrologie, mìl by se dlouhodobì vìnovat nefrologii, a mìl by ten obor znát nejenom do té míry, že umí spoèítat nìjaké vzoreèky, že umí napsat test, ale mìl by to být lékaø, který bude schopen pøedstavit svùj obor i kolegùm internistùm, být opravdovým lídrem mezi ostatními kolegy, protože lékaøù s nástavbovou atestací v menších nemocnicích zase tolik není. Takže do této pøedstavy samozøejmì zapadá, že nefrolog ète odbornou, anglicky psanou literaturu. V souèasnosti vydáváme Postgraduální nefrologii, kde se snažíme komentovat nìkteré, pro nás významné èlánky a myslím si, že alespoò bazální znalost tìchto èlánkù, které komentujeme, by mìla být pøi atestaci požadována. Pro atestaèní komisi musí pùsobit jako rajská hudba, když atestant zaène mluvit o nìjakém èlánku, bohužel je to asi zatím spíše rarita.
Který obor medicíny, kromì nefrologie, èi transplantaèní nefrologie, je ti nejbližší? Urèitì je to imunologie, což asi není pøekvapení. Imunologie mì bavila i na lékaøské fakultì a samozøejmì mì v tom ovlivnil i mùj otec. A jeden z dùvodù, proè jsem se hlásil na doktorandské místo do IKEM, bylo právì spojení imunologie s klinickou praxí a tady jsem to opravdu nalezl. Já se vlastnì dennì s imunologií setkávám pøi rutinní práci i v laboratoøi. Imunologie je disciplína, která spojuje všechny lékaøské obory dohromady.
Trošku jsme se vlastnì dotkli cesty, která vedla k nefrologii, zmínili jsme, že to byl vlastnì zájem o imunologii. Mohla bych se zeptat na cestu k medicínì, nìkdy je pøímá, nìkdy s oklikami – nìkdo to ví, nìkdo to hledá èasem... Já urèitì patøím mezi ty, kteøí to nevìdìli, mám pocit, že jsem tak nìjak vyspíval pomalu, na gymnáziu jsem spíš upøednostòoval stavìt kolejištì a modelovat letadla. Také jsem navštìvoval biologické kroužky, a i když jsem si neumìl pøedstavit, že bych se živil jako obecný biolog, hlásil jsem se na Pøírodovìdeckou fakultu UK a tam jsem pøijat nebyl. Rok jsem pracoval jako sanitáø u doc. Kvasnièky na Oddìlení klinické hematologie na Karlovì námìstí a zaèal jsem studovat nultý roèník medicíny. Byla to pro mne tehdy cenná zkušenost a asi mi to pomohlo vážit si více nìkterých obyèejných vìcí, jako tøeba chodit do školy a mít možnost studovat. Asi to bylo osudové zaváhání s pøijímaèkami na biologii, a dnes jsem tomu rád.
Je nìkdo tvým profesním vzorem, èi byl nìkdo? Já se považuji za žáka prof. Schücka, doufám, že to takto mùžu øíci, to je pro mì èlovìk, který je neuvìøitelnou kombinací matematického mozku, silných teoretických základù interny, a bravurního znalce nefrologie. Další mùj uèitel - takový ten konkrétní, praktický, je nepochybnì primáøka Milena Horèièková, která mì nauèila klinické práci a zvláštì tomu, èemu se øíká „klinický èich“. Pak také Jirka Lácha, kterého nemohu považovat pøímo za uèitele (byl jen o pár let starší než já), ale spíše za staršího kolegu, který mi zpoèátku hodnì pomohl.
Které webové stránky jsou pro Tebe dùležité? Urèitì je to Pubmed, protože jej používám nejen pro práci vìdeckou, ale i pro klinické potøeby. Jako základní rozhraní používám Seznam, ale je to bohužel rušivý element, protože jak èlovìk klikne na web, zjistí, že tam je spousta dalších informací a ztrácí cenný èas.
84
Ve výzkumu, kterým se zabýváš, se hodnì objevuje genetická stránka. Analyzujete geny, dostáváte se na molekulární úroveò. Vývoj, kterým to mùže jít, si lze tìžko do detailù pøedstavit. Možná, že nìkteøí
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 15 • 2009 • číslo 2
Rozhovor vidí, že mùže zasahovat až tam, kam by možná èlovìk už nechtìl. Tím se snažím dostat k otázce, která se týká etických aspektù. Je nebo není urèité etické riziko v genetických výzkumech? A z praktického pohledu – coby èlen Etické komise IKEM – považuješ etický dohled nad výzkumem za nutnost, èi jenom za jakousi doplòkovou záležitost? Role etických komisí je stále u nás podceòována. Vstupem naší zemì do EU se sice výraznì posílila, musíme pøijmout celou øadu rùzných postupù, rùzných doporuèení, a jedním z nich je samozøejmì ochrana pacientù. Jedna vìc je poznávání teoretické, napøíklad pátrání po vztazích genù a onemocnìní, kde jistì mùže mít zneužití tìchto výzkumù dramatické konsekvence. V dnešní dobì proto existuje celá øada právních norem, které se musí dodržovat pøi genetickém výzkumu, a v principu by mìlo platit, že pacient by mìl vždy vìdìt, k èemu vzorky krve, pøíp. tkánì slouží, k èemu dal souhlas. Myslím, že to je princip, který by mìl být dodržován a mìl by být i kontrolován – což se bohužel nedìje. Já se obávám, že celá øada výzkumù probíhá bez dohledu etických komisí. Informovaný souhlas pacienta by mìl být vždy písemný, mìla by ho vždy vidìt etická komise a mìla by dohlédnout na to, že pacient má alespoò základní teoretickou možnost zjistit, o èem ten výzkum je. Další princip, který musí být dodržován, je anonymita genetických databází. Identifikace pacienta má být vždy zašifrována èíslem. A co se týká samotného lékaøského výzkumu klinických studií, myslím si, že klinické studie, které jsou poøádány farmaceutickými firmami, pøestávají v tuto chvíli plnit urèitou novátorskou roli, spíše se jedná o komerèní záležitosti. Dnes stojíme pøed hranicí, kdy bychom asi mìli být schopni pøijmout odpovìdnost za uspoøádání tzv. investigátory øízených studií. Ty nyní pøedstavují opravdu nekomerèní a novátorské pøístupy, které by mìly zajímat pøedevším zdravotní pojišśovny.
Již jsme mluvili o tom, že ve tvé profesionální dráze se objevilo období klinické praxe, výzkumné praxe, spojení tìch obou, pobyt na JIPu, vedení klinického oddìlení, ale také vedení a aktivní èinnost na hemodialýze. Kdybys srovnával souèasný vztah mezi náhradou funkce ledvin arteficiální cestou a nativní cestou – transplantacemi – jak by si vidìl vývoj? Bude to nadále paralelnì èi jedna z tìch metod bude do budoucna dominantní? Nebo naopak jedna z tìch metod se bude jevit jako nepotøebná? Já si myslím, že tak jak v dnešní dobì známe náš obor, nelze oèekávat, že by jedna metoda vytlaèila tu druhou, protože transplantace, v té podobì, jak je známe dnes, nemùžou být aplikovatelné pro všechny pacienty.
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 15 • 2009 • číslo 2
Rozšiøují se dárcovská kritéria, rozšiøují se pøíjemcovská kritéria … OV: To je pravda, rozšiøují se, a také výsledky se dále nezlepšují. Na druhou stranu jaký výsledek transplantace ledviny oèekáváme u pacienta, který má 75 let a více, co mu vlastnì chceme nabídnout? Transplantací asi nevyøešíme jeho stárnutí a my dva se nemusíme pøesvìdèovat o tom, že pobyt na dialýze není vìtšinou pro staršího pacienta nìjakým velkým utrpením. Transplantace vyžadují aktivní spolupráci nemocného, a marginální dárci a pøíjemci znamenají marginální výsledky. Na druhou stranu si myslím, že dialyzaèními metodami nemají být vùbec léèeni mladší nemocní a pøesto je jejich smìøování k transplantaci z nepochopitelných dùvodù v øadì pøípadù odkládáno.
Na webových stránkách „BiomedExperts“ jsou v rubrice „Top3“ u Tvého jména tøi publikace. Stejnì tak, jako jsi nesmírnì zajímavì popsal Váš výzkum v genetice, co vlastnì objevujete v biopsiích ledvin, bych Tì požádala, abys nám pøiblížil i tyto práce. Jsou to publikace, kde jsi spoluautorem. Prvním autorem v jedné práci je Marta Kalousová, tématem je polymorfismus receptoru pro RAGE ve vztahu k renální funkci a histologickým nálezùm 12 mìsícù po transplantac ledviny. V druhé, experimentální práci je prvním autorem Ludìk Èervenka, tématem je role subtyp 1A receptoru pro angiotenziogen II. Autorkou tøetí práce je kolegynì Hošková, zabývá se ischemickou chorobou srdeèní jako rizikovým faktorem pro renální selhání po srdeèní transplantaci. To je zajímavé, zajímalo by mne, jak to na tom webu vzniká, protože ani poèet citací nebo výše impaktù z tìchto žurnálù není nijak zajímavý. Ale ptala ses na prof. Kalousovou, v tomto pøípadì se jednalo o pøíklad naší spolupráce s 1. lékaøskou fakultou UK, kdy prof. Kalousová vyšetøila varianty nìkterých genù ve vztahu k výsledkùm transplantací ledvin. Práce dr. Hoškové vychází z dlouhodobého sledování nemocných po transplantaci srdce a ukázala, že pacienti, kteøí jdou na transplantaci srdce a mají ischemickou chorobu srdeèní, tak mají daleko vìtší šanci, že budou mít selhání ledvin z dùvodu toxicity cyklosporinu. Ale kdyby ses mì ptala na práci, která je pro mì opravdu ta hlavní, tak je to práce, která vznikla v Nìmecku – kdy jsme jako první otestovali rapamycinový preparát na modelu chronické rejekce, lépe – chronické nefropatie ledviny, ta práce má hodnì citací, a vlastnì jsme byli první, kteøí ukázali, že rapamycin je možno použít na progresivní choroby, vyšlo to v Transplantation, je to má práce èíslo jedna. Z tìch novìjších prací, kterých si také nesmírnì vážím a které vznikly v naší laboratoøi a bez pøispìní zahranièních kolegù, jsou práce, které vyšly v Transplantation v roce 2007 a 2008. První se týkala vztahu genových variant jednotlivých cytokinù na morfologické nálezy a progre-
85
Rozhovor sy dysfunkce transplantované ledviny, a druhý projekt studoval vztah genù, které kódují systémy biotransformace léèiv k výsledkùm transplantací. Ukázali jsme, že urèité haplotypové uspoøádání jednoho genu má vztah k rejekcím po transplantaci ledviny. Klinický význam je relativnì malý, ale po stránce metodické je to práce velmi cenná. To jsou recentní práce a mám ještì nìjaká želízka v ohni, tak doufám, že nìco vyjde …
Poznámka pøi korektuøe: Aktuální znìní stránek BiomedNet experts je již jiné. Jsou zde uvedeny tøi tyto práce: 1. Slatinska Janka; Honsova Eva; Burgelova Marcela; Slavcev Antonij; Viklicky Ondrej: Plasmapheresis and intravenous immunoglobulin in early antibody-mediated rejection of the renal allograft: a single-center experience. 2. Stepanková J; Bürgelova M; Honsova E; Tesar V; Vrbska J; Viklicky O: Preeclampsia, dilated cardiomyopathy and renal failure as the first manifestation of systemic lupus erythematosus: a case report. 3. Bandur Stepan; Petrasek Jan; Hribova Petra; Novotna Eva; Brabcova Irena; Viklicky Ondrej: Haplotypic structure of ABCB1/MDR1 gene modifies the risk of the acute allograft rejection in renal transplant recipients.
Zaèali jsme monografií, povídali jsme si o tvé knize, která má široký dopad pro vzdìlání v transplantaèní medicínì, a v tomto duchu zakonèíme. Existuje i další text, brožura v IKEM – vaše „doporuèené postupy“. Jsou velice populární a velmi užiteèné. Jak to s nimi je, jak jste je tvoøili, jak to s nimi vypadá dále? Vznik tìchto postupù se datuje k roku 2005. S mým pøíchodem na klinické oddìlení se stala potøeba nezbláznit se z provozu, takže jednou z možností, jak to udìlat, bylo vytvoøit postupy pro ostatní lékaøe, aby se jimi øídili. A dostateènì dùraznì trvat na tom, aby je dodržovali. Pro vedoucího lékaøe mají asi jediné kouzlo – že se dodržují. Pro sekundáøe pak mohou být pøínosem, pokud si nìco nepamatují. Asi nejvìtší pøínos mají pro stážisty. Ukázalo se, že se jedná o docela úspìšný model, nyní máme za sebou ètyøi vydání. Také proto jsem nyní oslovil dva významné pøedstavitele èeské nefrologie - jedním z nich je prof. Sulková, druhým je prof. Tesaø, s prosbou o vytvoøení takové „miniknihy“, která by nebyla knihou v tom pravém slova smyslu. Jednalo by se o – pracovním názvem øeknìme – Doporuèené postupy pro léèbu onemocnìní v nefrologii, které by se týkaly jak dialýzy, peritoneální dialýzy, klinické nefrologie, hypertenze, léèby glomerulonefritid, léèby pacientù po transplantacích. Nebylo by v ní mnoho textu, ale spíše schémat, tabulek a grafù. Knížka by mìla formát do kapsy a mohly by se do ní pøipisovat poznámky a aktualizovat ji a já vìøím, že vyjde v plánovaném termínu tak, aby byla k dispozici na pøíštím nefrologickém kongresu v Praze. Velmi dìkuji za rozhovor.
Prof. MUDr. Ondøej Viklický, CSc. Narozen r. 1966 v Praze. Profesor vnitøního lékaøství, pøednosta Kliniky nefrologie IKEM v Praze, vedoucí lékaø Transplantaèní laboratoøe PEM IKEM. V letech 1997–1998 pracoval v transplantaèní laboratoøi v Essenu. Vìnuje se pregraduálnímu a postgraduálnímu vzdìlávání studentù a lékaøù, školitel Ph.D. studentù, øešitel grantù MZ ÈR a EU s transplantaèní tematikou. Publikoval více než 90 èlánkù, z toho 59 v èasopisech s IF, SCI 250. Je hlavním autorem monografie Transplantace ledviny v klinické praxi. Èlen výborù Èeské nefrologické spoleènosti, Èeské transplantaèní spoleènosti a Spolku lékaøù èeských v Praze. V roce 2009 se stal profesorem Karlovy Univerzity v Praze.
86
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 15 • 2009 • číslo 2
