ROZhOVOR: Dokumentaristé z Barmy
2
témA Hlad
3-6
disKusE 7-8 Ceny potravin arabské bouře nespustily 2011
ROZVOJOVKA 1 HLAD
K
KAlEidOsKOP
Střípky
Peníze na zbraně, ne na školy
» Otroctví v mauretánii stále kvete
Přes dvacet rozvojových zemí investuje více do zbrojení než do základního školství, uvedlo Unesco ve své zprávě. Země jako Etiopie, Mauretánie či Kongo utratí za zbraně dvojnásobně více než za vzdělávání, Afghánistán nebo Čad dokonce čtyřikrát v íce. Pákistán, kde třetina dětí nedokončí základní školu, věnuje na zbrojení více než sedminásobek rozpočtu pro základní školy. Kromě vzdělání dětem válka upře i další lidská práva. Z mnoha desítek tisíc lidí znásilněných během konfliktu v Kongu, tvoří děti celou třetinu. Bezmála polovina z nich je mladší 10ti let. Jiným dětem hrozí nebezpečí přímo ve školních lavicích. V Afghánistánu bylo v roce 2009 napadeno více než 600 škol, dvakrát více než rok předtím. Jak upozorňuje Unesco, v současné době na vzdělávání v ob-
stRANA
1
Tři aktivisté byli zatčeni a odsouzeni za protesty proti otroctví, které v Mauretánii postihuje až pětinu populace. Ačkoliv zde vláda otrokářství v roce 2007 prohlásila za zločin, problémem z ůstáv á m i n i má l n í v y ma hatelnost zákonů. Otroci často už jako děti slouží v domácnostech a starají se o dobytek. Mnohdy neznají svá základní práva. Jak zdůrazňují aktivisté, kriminalizovat tolik rozšířené otrokářství je velice těžké: „Sami úředníci bývají vlastníky otroků.“ Zdroj: IRIN News
» Blokáda Gazy znemožňuje vzdělávání mládeže
Příští generace v pásmu Gazy bude z řejmě méně v zděla ná, méně kvalifikovaná, a v důsledku toho možná i více radikální, varuje Unesco. Čtyřletá blokáda Gazy a ničivá izraelská ofensiva na přelomu 2008/2009 způsobila v ýrazný úpadek vzdělávacího systému. Blokáda znesnadňuje dovoz knih, v ybavení pro v y sokoškolsk á pracov iště či materiálu na opravu stovky škol, které byly během ofensiv y zničeny. 81 procent státních škol tak pracuje na dvousměnný provoz. Problematické je i v ycestovat za studiem do zahraničí. „Jsme izolovaní a frustrovaní,“ stěžuje si jeden ze studentů fyzioterapie. Zdroj: IRIN News
» Psi hledají v iráku miny
text Kaleidoskop
PAVlA ZAčAlOVá Člověk v tísni
foto Kaleidoskop:
PEtR dRBOhlAV
Pole, která na kurdském území zaminovala v 80. a 90. letech irácká armáda, mohou místní už zase zorat a osadit obilím. Díky mezinárodní organizaci M AG, která používá k detekci min speciálně vycvičené psy, se místní oby vatelst vo může po letech vrátit na své pozemky. Využití psů zdvojnásobí rychlost odstaňování min a zlevní celý proces o polovinu. „Pracovníci MAG jsou andělé, kteří přišli k nám do vesnice nás zachránit,“ říká jeden z rolníků. Dopad na živoby tí místní zemědělské a pastevecké komunity je obrovský. Zdroj: Alertnet
lastech humanitární krize připadají pouhá 2 % zdrojů. Ozbrojené konflikty přitom v poslední dekádě trvaly průměrně 12 let. Celá generace dětí tak přišla o vzdělání i šanci na lepší budoucnost. Zdroj: Unesco
Také zlato již může získat certifikaci Fair Trade Zlato, odvěký symbol bohatství a luxusu, má temnou odvrácenou tvář. Jeho těžba znečišťuje životní prostředí, jeho v ý voz pomáhá financovat ilegální ozbrojené skupiny v zemích zmítaných válkou. Dělníci, živoří v nebezpečných podmínkách. Kov těží za minimální plat často už od dětského věku. Od letošního března si zákazníci zlatnictví mohou poprvé vybrat, zda chtějí nosit prsten či jiný zlatý šperk, na jehož počátku stojí porušování lidských práv a ničení přírody, nebo naopak šance
Publikace je financo-
komunit na rozvoj, zdraví a bezpečí. Organizace pro certifikaci Fair Trade (FLO) ve spolupráci s Aliancí pro zodpovědnou těžbu (ARM) představila letos v březnu první „etické“ zlato s certifikací Fairtrade & Fairmined (férově obchodované a férově těžené). Projekt zahájili v několika zemích Latinské Ameriky a letos by měl zahrnout i producenty z Afriky. Certifikované zlato bude možné poznat podle značky vyražené na výrobku podobně jako punc. Zdroj: FLO
ROZVOJOVKA 1/2011
vána z fondů Evropské unie. Za obsah publikace nese plnou odpovědnost společnost Člověk
Publikace vznikla v rámci mezinárodního projektu V4Aid realizovaného společností Člověk v tísni.
v tísni. Názory v ní obsažené nelze interpretovat jako stanovisko donora.
Vydavatel: člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00 Praha 2 Telefon: +420 226 200 443 E-mail:
[email protected] Autoři: michala hozáková, Pavla Začalová, tereza hronová Design: Pavel lukšan, elements ds (www.elementsgroup.cz) Sazba: Zoran Bonuš Foto titulní strana: markéta Kutilová
Chcete zasílat novinky? www.rozvojovka.cz
Nargis – když se čas zastavil Barmu v květnu 2008 postihla největší přírodní katastrofa v historii země. Cyklon Nargis v deltě řeky iravadi si vyžádal sto čtyřicet tisíc lidských životů a téměř dva a půl milionu Barmánců připravil o střechu nad hlavou. místní autoritářská vláda dlouho do postižených oblastí nepouštěla vnější pomoc. Jen týden po tragedii se sem ale podařilo dostat skupině mladých filmařů. Natočili zde první barmský necenzurovaný celovečerní dokument, který ukazuje skutečnou realitu. O té vypraví jeden z filmařů. Kvůli politické situaci v Barmě si přeje zůstat anonymní. Během třinácti hodin sebral tropický cyklon Nargis místním téměř všechno. Co v oblasti chybělo nejvíc? Místní potřebovali hlavně pitnou vodu, jídlo a přístřeší. Za normálních podmínek lidé používají na vaření a pití vodu z nádrží a pramenů. Povodeň po cyklonu ale všechny zničila. Ve vodě plavaly nejen mrtvé kráv y, ale i lidská těla. Tisíce. Naštěstí po katastrofě pršelo, takže lidé pili dešťovou vodu. Ne všichni ji ale měli do čeho chytat, takže si převařovali vodu z řeky. Byla strašně špinavá. Někteří oby vatelé dočasně osídlili školy a kláštery, ale ani tady neměli dostatek potravin a vody. Průšvih byl i v tom, že neměli kam chodit na záchod. V takových i mprov izova ných uprch l ick ých táborech se na jednom místě spalo, vařilo a chodilo na záchod do rohu místnosti. Asi si umíte představit, jak to tam vypadalo. Potkali jste v místě katastrofy nějaké humanitární organizace? My jsme nejdřív chtěli jet do dvousettisícového města Bogalay na jihu Barmy autem, ale vláda nám odmítla povolit jakýkoliv vnější kontakt s touto oblastí. V tu dobu tam podle našich informací působily maximálně dvě neziskovky a nebylo to vůbec bezpečné. Dalo se sem dostat pouze společně s buddhistickými mnichy, kteří přiváželi na lodích vodu, jídlo a další nejpotřebnější věci. Jedině ty vláda nemohla zastavit, protože mají velkou autoritu. Někteří lidé z Yangonu, bývalého hlavního města Barmy, v ybrali nějaké peníze, potraviny, vodu a léky. Snažili se to dovézt do delty autem. Většinou rozdávali pomoc lidem, které cestou potkali. Víme, že tu byli i studenti medicíny. Dělali, co mohli, stejně jako jiní lidé. dostala se k obětem katastrofy dostatečná pomoc? Podle mě bylo nejhorší, že vláda
první týdny odmítala pomoc ze zahraničí. To, co ostatní státy poslaly do Barmy, leželo ve skladech. Vláda to postupně směňovala s místními za jejich lokální produkty. Občas se tak na trhu v Yangonu dal sehnat stan, spacák nebo plachta. Tyhle předměty měly být součástí bezplatné humanitární pomoci. Oběti cyklonu si vlastníma rukama stavěly nestabilní příbytky, střechy skládaly z palmových listů. Hřebíky byly po cyklonu nepředstavitelně drahé, takže lidé sbírali ze země ty použité, ty které neodplavila voda společně s domy. V tuhle dobu, tedy v polovině roku 2008, vláda vyhlásila volby. Celá země byla volit a zbý vala jen oblast kolem delty řeky Iravadi. Proto se vláda snažila přestěhovat oběti katastrofy do jiných měst. Předstírala, že se všechno vrátilo do normálu, že je všechno jako před cyklonem, aby místní mohli jít k volbám. Lidé ze zničených vesnic ale nechtěli opustit svoje živobytí. Říkali, že patří do oblasti delty. Většinou to jsou rybáři, nevěděli by, co si počít, kdyby nežili u moře. Někteří lidé se tedy vrátili zpátky do sv ých rodných vesnic. Nezbylo z nich skoro nic.
R
ROZhOVOR
stRANA
2
Jaká byla mezi lidmi atmosféra? Na cestě do města Bogalay byly všechny vesnice zničené. Bylo to to nejhorší, co jsme kdy v životě viděli. Vesničané počítali, kolik členů rodiny cyklon odnesl. Nepotkali jsme nikoho, komu by zůstala celá rodina. Paradoxně se místní smáli a vtipkovali, když si dělali tuhle děsivou bilanci ztrát na životech. Nic jiného jim nezbylo. Jinak by se asi zbláznili smutkem. Natáčet v oblastech postižených cyklonem vláda přísně zakázala, přesto jste se sem vypravili s kamerou. Co vás k tomu vedlo? Bylo to pro nás velmi nebezpečné, točit tenhle dokument. Vláda hned po katastrofě v yhlásila, že pořizování jakéhokoliv záznamu a rozhovorů s místními je těžký zločin. To jsme si mohli přečíst každý den v novinách. Riskoval každý člen našeho štábu. Cítili jsme potřebu ukázat světu, co se v jižní Barmě stalo. Doufáme, že náš dokument uvidí co nejvíce lidí a pomůžou obětem cyklonu Nargis. Jejich příběhy mluví za všechno. Už to budou tři roky a stále se z katastrofy nevzpamatovali.
autor rozhovoru
tEREZA hRONOVá Rozvojovka, Člověk v tísni
foto autoři filmu Dokument o barmském neštěstí „Nargis – když se čas zastavil“ filmaři dokončili letos.
témA
hlAd
t stRANA
3
text
NAďA stRAKOVá autorka pracuje v týdeníku Respekt
foto
NAďA stRAKOVá V Africe se rodí nová generace vzdělaných a ambiciozních lidí, kterým se přestává zamlouvat pro Afriku nevýhodný systém obchodování
Afrika potřebuje obchod, ne rozvojovou pomoc Když ekonomka Eleni Gabreová-madhinová oznámila svým kolegům ve Washingtonu, že se chystá otevřít Komoditní burzu ve své rodné Etiopii, dostalo se jí štědré dávky výsměchu. to bylo před pár lety. dnes to na burze v hlavním městě Adis Abeba bzučí jako v úle. Obchodníci čile obchodují se sezamem, kukuřicí, brambory, velmi kvalitní africkou kávou a jinými produkty. Založit komoditní burzu v Etiopii, k tomu dospěla tato bývalá pracovnice Světové banky po té, co zemi několikrát postihl hladomor. Jednalo se ale jen o část země, jinde měli přebytek. „Byla to jasná známka toho, že zde nefungují tržní mechanismy,“ vysvětluje Eleni Gabreová-Madhinová. Kromě zajištění potravinové stability pro Etiopii chce také zpřístupnit nové trhy pro místní farmáře a zajistit jim lepší ceny. Za tisíc dní existence na burze proběhly transakce ve výši jedné miliardy amerických dolarů. Africký kontinent sužují problémy s hladem, nedostatečnou infrastrukturou, korupcí a diktátory. Ti se s oblibou drží svého nejvyššího postu zuby nehty několik dekád a odmítají odejít. Na druhé straně se rodí nová generace mladých ambiciózních Afričanů, kterým se nevýhodné obchodování se Západem přestává zamlouvat. Eleni Gabreová – Madhinová je toho živým důkazem. „Ve chvíli, kdy mohou farmáři prodávat na volném trhu za férovou cenu, jsou daleko produktivnější a Etiopii nehrozí tak často hladomor a potravinová krize,“ objasňuje Eleni Gabreová – Madhinová, proč se pustila do tak nejistého projektu jako komoditní burza v Etiopii. Její slova dokládají jasné stanovisko rostoucího počtu Afričanů: Afrika potřebuje hlavně obchod, ne rozvojovou pomoc. Africký kontinent se rozvíjí daleko rychleji, než se Evropa domnívá. Podle lednové zpráv y britského týdeníku Economist šest z deseti nejvíce se rozvíjejících ekonomik světa za poslední dekádu leží v subsaharské Africe. Na jejím vrcholu je Angola, jíž k prudkému rozvoji pomohla ropa. Dále jsou na seznamu zmiňovaná Etiopie, Nigérie, Čad, Mozambik a Rwanda. Těm kromě komoditního rozmachu pomáhá zpracovatelský průmysl, maloobchod, turismus.
Export plodin do Evropy Přesto, že etiopská komoditní burza může vypadat jako kterákoli jiná v západním světě, stále je tu jeden podstatný rozdíl. Zemědělci v rozvinutých zemích mají totiž velkou v ýhodu v podobě štědrých dotací, které jim vlády USA, Kanady a EU poskytují. Ty farmáři v rozvojových zemích dostávají jen v omezené míře, pokud vůbec nějaké. Zemědělskému obchodu s Afrikou stále dominuje export nezpracovaných plodin do Evropy. Jenže ceny za tyto produkty se na světovém trhu pohybují jako na houpačce, a tak nastane-li potravinová krize, zemi hrozí propad cen a hlad. To se stalo při jedné potravinové krizi v roce 2008, která Africe přidala na seznam permanentně hladovějících několik dalších milionů lidí. „Pohyblivost cen znamená velkou nejistotu pro farmáře. Pokud očekáváte, že na úrodě vyděláte 250 amerických dolarů a najednou cena zničehonic klesne na 62 dolarů, jste odrovnaný,“ říká Bandži OjelaranOjejinka z Centra OSN pro lidská sídla. Africkým farmářům podráží nohy nejen nestálost cen, ale také omezený přístup na evropský trh, vysoká dovozní cla a v neposlední řadě import evropských v ýrobků na africké trhy. Ročně se jedná o tisíce tun dotovaných plodin z Ev ropy. Ty se prodávají na tamních trzích za dumpingové ceny a afričtí farmáři jim mohou jen stěží konkurovat. Africkým zemím by kromě zpřístupnění evropského trhu rovněž pomohlo, kdyby mohly nezpracované plodiny samy zpracovávat. Ještě donedávna západní společenství, mezi nimi i Evropská unie, zpracovatelský průmysl na černém kontinentně nerada viděla. Příklad Mozambiku mluví za všechny. V roce 1995 ho Světová banka spolu s Mezinárod-
ním měnovým fondem donutily, aby zrušil daň na v ý voz nezpracovaných oříšků kešu. Tím dopomohly ke kolapsu celého místního zpracovatelského průmyslu. Tisíce lidí ztratilo práci a farmáři přišli o zisky. V roce 2001 Mozambik po pěti letech usilovného boje opět získal právo v tomto smyslu svůj trh chránit. Kromě v ytvoření nov ých pracovních míst Světová banka sama uznala, že Mozambik tak ročně
vydělá o mnoho milionů více, když prodává už zpracované kešu.
drahé dotace Dotov á n í ev ropsk ých zeměděl ských produktů není rozhodně zadarmo. Evropští konzumenti kvůli tomu musí sahat daleko hlouběji do svých kapes. Podle Oxfamu průměrná britská rodina ročně za nákup základních potravin zaplatí 832 liber navíc. V předvečer revize celé Společné zemědělské politiky (SZP) EU, ke které by mělo dojít v příštím roce, se v Evropě začínají ozývat kritické hlasy. Volají po zevrubné reformě této politiky. Britská ministryně životního prostředí Caroline Spelmanová zemědělské dotace označila za „špatné z morálního hlediska“. Uměle vyhnané ceny na evropském trhu a cla na dovoz z rozvojových zemí podle ní deformují světový obchod. „Potřebujeme příští SZP od základu změnit. Musí odpovídat novým výzvám, jakými jsou globální potravi-
nová bezpečnost či změny klimatu,“ uvedla počátkem roku pro britskou stanici BBC. Podle ní současný růst světov ých cen potravin dává EU šanci začít dotace snižovat a v budoucnu je úplně odstranit. Británie je jednou ze zemí, které dlouhodobě usilují o snížení celkového rozpočtu SZP. V dobách, kdy kvůli ekonomické krizi státy výrazně ve svých rozpočtech škrtají, není možné, aby se Evropská unie chovala jinak. Výdaje na společnou zemědělskou politiku v současné době ukrajují zhruba 40 % z celkových výdajů. Ochotu otevřít trh africkým zemím nedávno vyjádřil i český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro Českou televizi. „Pokud budeme chtít pomoci například severoafrickým zemím, měli bychom otevřít náš trh,“ řekl počátkem března v programu Události – komentáře v reakci na probíhající hromadný úprk Tunisanů a Egypťanů do Evropy. „Totiž jen zaměstnaní lidé neodcházejí ze své země,“ dodal ministr.
Férové řešení Jak ale může Africe pomoci jednotlivec? Nabízí se podpora jednoho t y pu férového obchodování s farmáři a v ýrobci z rozvojov ých zemí, a to koupě produktů s certifikátem Fair Trade. V České republice jsou tyto v ýrobky běžně dostupné ve speciálních prodejnách i v některých obchodních řetězcích. První idea se objevila v USA už ve 40. a 50. letech, kdy křesťanské spolky a neziskové organizace samy př iv á žely a prodáv a ly v ý robk y z rozvojov ých zemí. V Ev ropě se této myšlenky ujala v 60. letech západní levicově orientovaná hnutí, která tím v y jadřovala nesouhlas s „neoimperialistick ý mi“ praktikami sv ých domovin vůči chudým zemím. V roce 1968 přijala Konference OSN o obchodu a rozvoji za svůj hlavní slogan „Obchod, ne pomoc“ ( T rade not A id). A to je přesně to, po čem dnes volají mladí Afričané jako Eleni GabreováMadhinová.
témA
hlAd
t stRANA
4
témA
hlAd
t stRANA
5
Etiopie – nevyužitý potenciál Etiopie je známá opakujícími se hladomory. V letech 1984 a 1985 tu zahynul téměř milion lidí. V roce 2000 zemřelo hladem bez zájmu zbytku světa podle hrubých odhadů šest až dvacet tisíc lidí. Od té doby si hlad vyžádal další tisíce obětí. Ani v „lepších“ letech si Etiopie nedokáže v ypěstovat tolik potravin, kolik potřebuje. Místní vulkanická půda přitom paradoxně patří k nejúrodnějším na světě. Africký roh se zdá být prokletým místem. Nedostatek potravin je důsledkem nepříznivých klimatických podmínek i značné nerozvinutosti země. Obyvatelé Etiopie jsou závislí na obdobích deště, které přichází každoročně mezi červnem a zářím. Jestli během těchto měsíců zaprší a kolik vody spadne, to zásadně ovlivňuje jejich životy. Většina oby vatel žije na venkově a živí se zemědělstvím. Pěstují banánovníky, kávu, obilnou rostlinu teff nebo kukuřici, chovají kozy, krávy nebo slepice. „Když nezaprší, nic nám nevyroste. Nemáme čím nakrmit ani zvířata ani děti. Jednou nám kvůli suchu pomřely všechny kozy. Byl to těžký rok,“ vypráví farmář z vesnice v okrese Awasa Zuryia Woreda, kde společnost Člověk v tísni pomáhá zemědělsko-environmentálními projekty. Základní snahou pracovníků Člověka v tísni v čele s Janem Svitálkem je naučit zemědělce přemýšlet v dlouhodobějším kontextu a osvojit si efektivnější zemědělské postupy. Založili tu školku a ze stromků v ní vypěstovaných osazují okolní stráně.
Eroze a znehodnocení půdy Farmáři se učí nepouštět celoročně dobytek na chráněná území s nově vysazenou vegetací. Na nich se pak pasou kozy nebo krávy v době, kdy je
text
miChAElA PEštOVá stážistka na misi Člověka v tísni v Etiopii
foto
miChAElA PEštOVá Když je špatné počasí, hrozí hladomor.
sucho a nedostatek krmiva. Zároveň předcházejí erozi, jak popisuje pan Mengistu: „Támhle jsem měl pole,“ ukazuje rukou na západ k hluboké rokli, „ale teď je tam strž a pořád se rozšiřuje. Z pole už skoro nic nezbylo. Nevím, jak příští rok uživím svou rodinu.“ Eroze půdy je pro Etiopany velkým problémem, ale mají na něm sami velký podíl viny. S obrovským nárůstem populace se během minulých čtyřiceti let masivně zvětšila těžba dřeva na stavbu domů a na topení. Tak v Etiopii vymizela většina lesů. Spolu s tradičním pastevectvím došlo k rozsáhlé degradaci půd. Vulkanické půdy vyžadují vlhkost a přítomnost biologického materiálu. V důsledku jejich nedostatku rychle podléhají erozi a ztrácí původní úrodnost.
moringa, zázračný strom Další problém etiopského venkova je nedostatečná diverzifikace možností obživy. Obyvatelé Awassy Zuriyi Woredy jsou převážně zemědělci a každý produkuje většinou jen jeden druh plodiny. Vzájemně si tak konkurují a snižují potenciál své produkce. Kvůli tomu Člověk v tísni hledá tradiční možnosti obživy a snaží se je šířit mezi další farmáře. Díky tomuto projektu místní opět začali využívat gonzie, tedy úsporné pece pro přípravu tradičního etiopského chleba. Učí se také pěstovat a zpracovávat strom Moringa, který je přezdívaný „zázračný strom“. Má
vysoké nutriční hodnoty a obsahuje důležité vitamíny. Dřevina je navíc velmi nenáročná na pěstování. Nevadí jí sucho a listy se mohou poprvé sklízet už zhruba po třech měsících od zasazení.
Nejpalčivější problémy V okrese Awassa Zuryia je velmi populární enset, známý jako falešný banán. Jedná se o rostlinu podobnou banánovníku se škrobovitou lodyhou. Z ní se drcením v yrábí prášek k přípravě ensetové kaše. To je nakyslá hmota podobná kuskusu. Často ale místní nemají k jídlu ani tu. Na dětech je nespráv ná v ý živa zřetelná. Na nedostatek potrav y upozorňují klenoucí se žebra, na nevhodnou skladbu zase jakýsi tělesný nepoměr. Parciální podvýživa, tedy nevhodná skladba živin či úplný nedostatek jedné složky, ovlivňuje tělesný v ý voj až šedesáti procent populace. Chronickou podvýživou trpí skoro polovina obyvatel Etiopie.
dětská práce místo vzdělání Nedílnou součástí života Etiopanů je každodenní těžká práce, a to jak u dospělých, tak u dětí. Všichni musí obdělávat pole a chodit pro vodu i deset kilometrů daleko. Místní také sbírají dřevo, kterého se při vaření na volném ohni spotřebuje velké množství. Nedostatek potravy a obrovská fyzická námaha oslabuje organismus, proto Etiopané podléhají snáze nákaze nejrůznějšími chorobami a hůře se s nimi vypořádávají. Často i banální nemoci mají fatální závěr. Kruh se opět uzavírá – oslabení v důsledku špatného zdravotního stavu nedovoluje zajistit dostatek obživy. Děti by mohly situaci rodiny v budoucnu změnit, většinou ale nechodí do školy. Škol je málo, často jsou velmi vzdálené, nebo přeplněné. Potřeba dětské práce pro uživení rodiny je velmi zásadní, proto rodiče raději pošlou dítě pro vodu než do školy, i když si uvědomují důležitost vzdělání. Nedostatek potravin je tak i na lokální úrovni velmi obtížně řešitelný problém. Žádá si zapojení a aktivitu všech zúčastněných stran, tedy nejen místních obyvatel.
Když chceme jíst, musíme umět pěstovat Základní vzdělání je ve státních školách v ugandě od roku 2004 pro všechny děti zdarma. i ty nejchudší chodí do školy. Nadále ale zůstávají bez obědů, protože je školy neposkytují a rodiče si je nemohou dovolit. Řešení je přitom velice jednoduché – pěstování zeleniny a ovoce přímo ve škole. Děti schované mezi ananasy a rajčaty s úsměvem na tvářích čistí záhony od plevele. Paní učitelka vysvětluje, jak roste papája nebo jak chutná podivný zelený plod. Pod nohama nám běhají psi, strážcové zahrady. Děti najednou utíkají jako o závod směrem ze zahrady. Divočák se jim totiž zase pokusil ukrást úrodu. Nejrychlejší kluk zvíře odežene, všichni se zasmějí a vrací se zpět k práci. Právě jsme ve školní zahradě kousek od ugandské vesničky, která ani není na mapě. Záhonků není moc, ale stačí na v ypěstování zeleniny k obědu studentům ze všech tříd.
témA
hlAd
t stRANA
6
Práce na zahradě jako trest? Problém je v tom, že se v zemi práce na zahradě užívá jako trest za jakýkoliv prohřešek ve škole. „Nikdy jsem nechápal, proč je tomu tak. Jen jsem viděl, že většina mých spolužáků díky tomu farmaření nenáviděla,“ vypráví Edward Mukiibi, zakladatel projektu Školní zahrady v Ugandě. „V našich školních zahradách pracuje jen ten, kdo chce, nikoho nenutíme. Spíš se snažíme v dětech probudit zájem o zemědělství,“ vysvětluje Edward. V Ugandě se více než 70 % obyvatel živí zemědělstvím.
Co si vypěstuješ, to sníš Zpočátku bylo těžké najít školy pro spolupráci právě kvůli postavení farmářů v ugandské společnosti. Dnes je paradoxně větším problémem nedostatek financí pro všechny školy, které mají o projekt zájem. V roce 2010 mělo půdu k pěstování 12 škol, 5 soukromých a 7 státních. Právě státní školy nemají peníze na stravu pro žáky, a to především k v ů l i nedos t ateč ný m dot ac í m od vlády. „Ty nejchudší děti se přes oběd jen potulují po dvoře, a pak se odpoledne nedokážou soustředit, protože mají hlad,“ stěžuje si David Byamugisha, ředitel chlapecké školy, ve které zatím nepěstují vlastní potraviny. Pokud by se i jeho škola zapojila do projektu Školní zahrady,
žáci by mohli stejně jako jinde sníst v obědu všechno, co tu vyroste. Jen během prázdnin, které jsou v Ugandě třikrát ročně, se některé produkty prodávají. „Několik škol navíc slouží jako zásobárny semínek. Takže když jiné školy nemají na svojí zahradě třeba kasavu, dovezeme jim semínka z této zahrady,“ vysvětluje Roger, jeden z dobrovolníků, kteří se podílejí na projektu. Školy tak navzájem kooperují. Zároveň také spolupracují s místními pěstiteli. „Organizujeme pro děti prohlídky farem okolních zemědělců, kde se učí správné postupy práce,“ říká Roger.
Jak má chutnat ovoce? Projekt Školní zahrady financuje mezinárodní organizace Slow Food, která prosazuje mimo jiné zdravé jídlo, pomalé stravování a poznávání pravé chuti potravin. Také v Ugandě se snaží děti naučit, jak má ovoce a zelenina správně chutnat. K pěstování využívají místní technologie. Ty neškodí životnímu prostředí, ani lidskému organismu. Zároveň zvládají eliminovat náročné podmínky během období sucha. Starší děti se navíc učí vařit a připravovat ovocné nápoje, které každoročně prezentují při příležitosti Ovocného dne organizovaného ugandskou
odnoží organizace Slow Food. „Tady jsou stromy, co vysadily samy děti,“ ukazuje Roger na jabloň a papáju v zahradě další základní školy. „Každé dítě zasadilo svůj strom, pojmenovalo ho svým jménem a teď se o něj stará. A právě z těchto stromů jsme brali ovoce do nápojů,“ doplňuje Edward.
Vlastními silami proti hladu Školní zahrady v Ugandě spojují několik dobrovolníků, učitele, žáky škol i jejich rodiče. Děti a rodiče si tak mohou vzájemně předávat zkušenosti. Několik studentů především středních škol se zahradami už založilo i komunitní zahrady v prostředí, kde žijí. „Až skončím školu, koupím si text: půdu a budu pěstitelem,“ říká NazamAGdAléNA riaus, žák posledního ročníku. Jeho VACulčiAKOVá spolužák má vyšší cíle, chce dohlížet Autorka je stuna celkové zemědělství země z pozice dentka mediálních vedoucího Národní zemědělské vý- studií a žurnalistizkumné organizace v Ugandě. Právě ky na Masarykově tato státní instituce se podílí na fungouniverzitě v Brně vání školních zahrad a v posledních dvou letech pozvala žáky škol na národní zemědělskou prohlídku. Tam návštěvníkům vysvětlovali, proč je foto pěstování vlastních potravin nevymAGdAléNA hnutelné. „Každý potřebuje něco jíst. VACulčiAKOVá Abychom měli co jíst, musíme umět Děti pracují pěstovat,“ vysvětluje situaci student- na zahradě v rámci ka střední školy Priscah. vyučování
d disKusE
stRANA
7
Ceny potravin arabské bouře nespustily Vysoká nezaměstnanost a neúměrně vysoké ceny potravin, nebo touha po svobodě a demokratických reformách? Otázka, co stálo u zrodu občanských bouří v arabském světě, je často předmětem debat analytiků a komentátorů. Když se ale zamyslíme nad podstatou ekonomických a politických stížností arabských demonstrujících, logicky nám vyplyne, že politická reforma je nadřazeným požadavkem k vyřešení ekonomických problémů.
pokračovat ve své významné historii, nedokázal využít lidské i přírodní zdroje ke svému rozvoji. Selhala i společenská smlouva mezi těmi, kteří jsou ovládáni a těmi, kteří vládnou. Arabský stát se zredukoval na malý počet vzájemně propojených jednotlivců, kteří se obohacují na úkor zbytku populace. Pro většinu lidí se státní instituce staly spíše symbolem vykořisťování a ponížení než zdrojem kvalitních veřejných služeb. Že jsou ale protesty v regionu v ýsledkem něčeho vznešenějšího, než jsou ceny potravin, ukazují i demonstranti v Iránu. Ti čelí v podstatě stejnému politickému protivníkovi jako Arabové – autoritářskému státu, který selhal v naplňování společenské smlouvy o ochraně fyzické integrity a důstojnosti života vlastních občanů.
Rozevřené sociální nůžky
Revoluci v Tunisku uvedla do pohybu sebev ražda mladíka, kter ý šádí shANAáh protestoval proti policejní šikaně. Demonstraci, která v Egyptě nakoPražský institut nec vedla k rezignaci prezidenta pro globální poliMubaraka, aktiv isté sy mbolick y tiku – Glopolis svolali na den svátku policie. Byl to protest proti svévoli a brutalitě režimních bezpečnostních sil. A to jsou politické, nikoli ekonomické foto: důvody. PAVlA Neblahý stav ekonomiky přichází ZAčAlOVá do hry jako druhotný, zesilující fakPo pádu tunistor. Primární je kritika politického kého prezidenta stavu. Došlo k absolutním selháním v lednu zmizely arabského státu během posledních jeho fotografie pěti dekád. Arabský stát nedokázal z veřejných míst. text:
Režimní maf ie za asistence mezinárodních finančních a politických institucí přeorientovala zemědělský sektor na v ý voz tržních plodin na úkor zemědělské soběstačnosti, snížila investice do zemědělství, zaměřila se na produkci zboží s nízkou přidanou hodnotou, ovládla služby spojené s turismem, zničila domácí průmysl obchodní liberalizací, v y plý tvala obrovské zdroje nákupem vojenské techniky a ovládla ekonomiku skrze velké státní podniky. Investice do veřejných služeb vláda dělala bez plánu, vize a kvalitativ ních cílů. Malí a střední podnikatelé, kteří jsou základem zdravé ekonomiky, se nedokázali v y pořádat s právním chaosem, klientelismem a přebujelou byrokracií. I když arabské země v y k a zov a ly hospod á ř sk ý růst, přerozdělování zisků z tohoto růstu se netýkalo drtivé většiny oby vatelstva. Ani zdánlivě bohaté arabské ropné stát y nedokázaly obstát ve spraved livé distribuci národního bohatství.
Nová média, hnací motor revoluce Selhání arabského státu se stalo o to viditelnější, když nastala možnost srovnávání, poměřování a odhalování díky médiím jako Al Džazíra, Facebook a Wikileaks. Jediným pseudo-ideologick ý m cílem pro politicky vyprázdněné arabské režimy se stalo udržení u moci. Vláda hrozila tím, že se neutěšený politický, společenský a ekonomický stav arabských zemí hned tak nezmění. S tím se ale arabská mládež nedokázala smířit. Mladí lidé si mezi politickým a ekonomickým výkonem sv ých režimů postavili rovnítko. Velkou roli hrála mladická netrpělivost a neochota smířit se se stavem věcí, která vedla k prolomení bariéry strachu a nesmírně statečné konfrontaci s brutální reakcí režimu.
Přehodnocení politik Eu Mladí facebookoví demonstranti ale samozřejmě net voří většinu populace svých zemí. Proto by se výše cenové hladiny základních potravin a celkový strukturální stav ekonomik arabských zemí neměly podceňovat. Současný růst cen pšenice, kukuřice, cukru nebo oleje má samozřejmě negativní dopad na situaci milionů lidí v rozvojov ých a nejchudších oblastech světa. Zdražování způsobuje kombinace vlivu počasí, rychlé modernizace velkých rozvojových zemí, dlouhodobě nízkých investic do zemědělství, výroby biopaliv, ale také systémových problémů spojených s finančními spekulacemi a špatně nastavenými ochranářskými a dotačními zemědělskými politikami velkých producentů, tedy především Evropské unie. I z toho důvodu by Evropská unie nejlépe pomohla rodícím se politickým transformačními pokusům v arabském světě přehodnocením některých svých vnitřních politik, které mají ve finále mnohem v ýznamnější dopad na arabské obyvatelstvo než rozvojová pomoc nebo politické mentorování.
Kdo si hraje, nezlobí Peruánská neziskovka se pokouší přes fotbal dát lepší životní perspektivu dětem ze slumů velkoměst a z chatrčí chudého venkova. Organizováním vlastních soutěží se peruánský dorost učí disciplíně a vzájemnému respektu. Před čtyřmi roky tu byla jen prašná poušť. Prachu sice neubylo, ale dnes na místě už stojí nová čtvrť. Nejsou to žádné výstavní domy, jen chatrče z plechů, ve kterých nově příchozí z venkova začínají život v peruánské metropoli. Žijí v drsných podmínkách, podlahou je jen udusaná hlína. Exkrementy se za poplatek nosí splachovat ke starousedlíkům, co bydlí i se svými ratolestmi hned vedle. Tato bídná část limské čtvrti Villa Salvador opravdu není ideální startovní čára do života. Právě kvůli společenským nástrahám, které tu číhají na nezletilé, tady působí nezisková organizace Pro Niño Intimo. Kopanou a dalšími aktivitami chce slovy autorky projektu Sary Diestrové „dát dětem křídla, aby se na svět dívaly z pozice orla, nikoliv slepice.“
Body za férovou hru Kluci a holky kolem deseti let se zrovna prohánějí za balonem na prašném hřišti. Hra se zdá být zcela bez pravidel, ale svoje regule má. Například v každém mužstvu musí být i dívky. Jejich branky, pokud se tak soupeři dopředu dohodnou, platí za dvě. V tomto fotbálku totiž nejde o gólové vítězství, ale o bodové. Body se dávají i za genderové namíšení mužstva. Za to, že se při hře nemluví sprostě. Za to, že si plejeři neříkají posměšnými nadávkami. Za to, že hrají fér a třeba přiznávají fauly. Zápas přitom nikdo nepíská a hráči se o sporných momentech dohadují sami.
Fotbalem k samostatnosti „V 90. letech jsem pracovala v administrativě jednoho fotbalového klubu a všimla jsem si, jak je u mládeže kopaná důležitá pro pochopení disciplíny a pro sebeprosazení jednotlivců. Napadlo mě využít toho i v neziskovém sektoru u těch, o které profesionální kluby nemají zájem,“ vypráví autorka projektu Sara Diestrová. To, že sport jako nástroj rozvoje používají i jinde ve světě, zjistila teprve až časem. „Pomáháme jim se soutěžemi, ale neřídíme je. Jde o to, aby si mladí dokázali samostatně zorganizovat své vlastní záležitosti. K sebevědomé samostatnosti je nevedou
v rodině ani ve škole,“ říká prezident neziskovky Augusto Malpartido León. Mužstva se tak stávají jakousi základnou pro jednání dorostu s dospělými. Zvláště na venkově v horách to má velkou důležitost. Děti tam pomalu získávají své slovo, přitom tradičně musely bez odmlouvání poslouchat. Teď se teenagerský kapitán dohaduje s představiteli komunity o tom, čím omladina přispěje třeba do programu nějaké slavnosti.
lepší vztahy mezi dětmi Kromě fotbalu se pracovníci neziskovky pouští s mladými do debat, do kterých se jejich rodičům moc nechce. Baví se o demokracii, o rasismu, o právech žen nebo o sexu. „Výsledky podobných edukačních programů měřit samozřejmě nelze tak jednoduše, jako když postavíš
novou silnici nebo rozdáš potraviny. Pro mě jsou nejlepším důkazem, že to funguje, příběhy dětí jako tady Yaneth. Dříve byla stydlivá, bála se promluvit a teď je z ní sebevědomá slečna, která chce studovat,“ vysvětluje Diestrová, proč by měla města a stát dávat více peněz do takových programů. Tedy těch, které se snaží změnit společnosti neprospěšné návyky a vychovávají samostatné jedince. Šestnáctiletá Yaneth Quispová, žije ve vesnici kečujských Indiánů Huallarccocha poblíž Cuzca, bývalého sídelního města Inků. Když neplnila školní povinnosti, otec ji posílal hlídat ovce na pastvu. Před třemi lety jeden z učitelů pracující pro partnerskou organizaci Pro Niño Intimo rodiče přesvědčil, že fotbal není jen poflakování. „Dnes se účastníme na životě obce. Třeba jsme z našeho rozhodnutí vyčistili řeku od odpadků. Dokázali jsme dospělým, že nás mladé musí brát vážně,“ říká Quispová. Navíc od té doby, co hrají společně fotbal, se vylepšily vztahy mezi děvčaty a jejich chlapeckými vrstevníky.
d disKusE
stRANA
8
Volnočasové aktivity místo kriminality Na mateřst ví dívky jako Yaneth Quispová rozhodně nemyslí. Ve vesnických oblastech v Peru přitom není těhotenství nezletilých nic výjimečného. Yaneth je jednou z pětičlenné komise, která vesnické fotbalové mužstvo vede. Má s ním velké plány. Chce například společně vyrábět umělecké předměty, které by se prodávaly v blízkých turistických destinacích. Hlavním cílem je pro dívku dosáhnout toho, co už mají ve slumech Limy. Fungují tam něco jako „školy po škole“, což si Evropané mohou představit jako běžná volnočasová centra a nízkoprahové kluby pro děti. Nejmladší generace může navštěvovat kurzy tance, výtvarného umění či chůze na chůdách pod dohledem zkušených pedagogů, které z příspěvků od církví ze zahraničí platí organizace Pro Niño Intimo. Kdo si hraje, nezlobí. Ve slumu, sužovaném kriminalitou, alkoholem a drogami to platí asi více než kde jinde.
text
tOmáš NídR Autor je nezávislý novinář
foto
tOmáš NídR Volnočasové aktivity pro děti jsou zároveň prevencí kriminality.
POhlEd ZE ZAhRANičí
P stRANA
9
Afrika se musí změnit zevnitř Jižní súdán v současnosti ohrožuje kritický nedostatek potravy. Ve východní Africe na potravinové pomoci závisí životy milionů lidí. Na obzoru je navíc prudký vzestup cen základních plodin. Rozvojové země tedy pravděpodobně čeká i v budoucnu boj s hladem.
text
KANAyO F. NWANZE Předseda Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj, OSN © Project Syndicate, 2010. www.projectsyndicate.org Z angličtiny přeložil David Daduč
foto
mARKétA KutilOVá Zemědělstvím se živí většina obyvatel rozvojových zemí
Občanské nepokoje začaly už před dvěma lety, kdy řadu zemí v Africe a Asii postihl v důsledku celosvětového cenového skoku nedostatek potravin. Kvůli v yšším cenám základních potravin se situace v už tak chudých lidí ještě zhoršila. Globální finanční krize postihla nejsilněji právě tuto sociální vrstvu. Většina lidí z rozvojových zemí pracuje v zemědělství. Historicky bylo právě zemědělství v mnoha zemích motorem hospodářské výkonnosti. Odborníci prokázali, že snižuje chudobu přinejmenším dvakrát účinněji než ostatní sektory hospodářství. Pro to, aby měli lidé dostatek obživy, je tedy zcela zásadní investice do rozvoje zemědělství a venkova.
Většina vyspělých zemí se ostatně vyvinula z pevných zemědělských základů, kde přebytek v ýroby v ytvářel bohatství a prosperitu. Právě k tomu dnes dochází ve Vietnamu. Podobnou cestou se dříve v ydaly Čína a Indie.
Zemědělství – motor změny Výzkumy ukázaly, že tři čtvrtiny lidí žijících v krajní chudobě obývají venkovské oblasti. Asi 380 milionů žen, dětí a mužů v subsaharské Africe žije za méně než 1,25 dolaru na den. Mnozí jsou proto logicky podv yživení či hladoví. Asi 80 % zemědělského zboží v této oblasti produkuje zhruba 80 milionů malých farem. Klíčovou roli při řešení
finanční a potravinové krize musí tedy sehrát drobní rolníci. Jedině díky nim se může Afrika uživit z vlastních zdrojů. Aby se pozvedla životní úroveň, musí trvat ale nejen snahy o rozvoj zemědělství. Bohatství státu závisí i na infrastruktuře, která je potřebná pro využití zemědělského potenciálu. Důležitý je stav silnic, telekomunikace a energetiky.
investice do venkova Členské země Africké unie v roce 2003 uznaly v mosambickém Maputu, že zemědělst ví je nejlepší možná investice státu. Zavázaly se, že výdaje do zemědělství zvýší alespoň na 10 % národních rozpočtů.
Ačkoliv 8 zemí tento cíl splnilo či překročilo, pro kontinent jako celek to zatím neplatí. Ve chvíli, kdy bude zemědělství fungovat, mohou vlády investovat do neméně důležitého výzkumu a vývoje. Investice do zemědělství v Africe se musí zaměřovat na budování dynamického rolnického sektoru. Venkované v ytváří lokální poptávku po místním zboží a službách. Ta pak zase může popohnat růst udržitelné zaměstnanosti jinde než v zemědělství, tedy ve službách, zpracování zemědělských produktů a malovýrobě. To má zásadní v ýznam pro zaměstnanost na venkově. Pokud se na vesnicích nevytvoří dostatek pracovních míst, budou chudí mladí lidé odcházet od svých komunit ve snaze najít si práci ve městech.
Role soukromého sektoru Zemědělství tvoří v subsaharské
Africe asi 30 % hrubého domácího produktu a přinejmenším 40 % hodnoty v ý vozů. V řadě malých afrických zemí hraje zemědělství ještě v ý znamnější roli a představ uje i přes 80 % výnosů z exportu. Potenciál ukrytý v těchto číslech zůstane nevyužitý, pokud africké země nezavedou vhodné politiky na podporu zemědělství. K transformaci ale nedojde, dokud se do zemědělské v ýroby, zpracování a marketingu plně nezapojí soukromý sektor, investoři. Obecně řečeno, africké země si musí zamést před vlastním politickým a ekonomickým prahem. Musí nadále prohlubovat základy demokracie a zajišťovat politickou stabilitu, která je tak důležitá pro hospodářský růst. Je nezbytné, aby vytvořily příznivé prostředí pro dynamický růst na venkově s cílem proměnit samozásobitelské rolníky v podnikatele.
Změna probíhá zevnitř Pot rav i novou k r i z i do u r č ité míry mohou v yřešit i venkovské ženy – matky, ošetřovatelky a farmářky v jednom. Svůj potenciál plně nevyužije žádný stát, který nezajistí příležitosti pro ženy, nezlepší jejich pravomoci žen a postavení ve společnosti zejména ve vztahu k půdě a úvěrům. Konečně klíčem ke vzestupu Afriky jsou investice do rozvojové pomoci. Zodpovědnost za svůj vlastní rozvoj budou ale nakonec muset převzít jednotlivé státy. Žádný stát a žádný národ nikdy nezažil růst, který by vycházel čistě z vnější pomoci. Rozvoj Afriky tedy musí vznikat v Africe, přičiněním Afričanů a pro A fričany. Kořeny každého stromu, každé rostliny musí vycházet z její vlastní půdy. Změnu nelze prosadit zvenčí, je třeba ji pěstovat zevnitř.
Byznys pro společnost čistá VOdA POmáhá ZAChRAňOVAt žiVOt y dě tí Program společnosti Procter & Gamble už poskytl přes 3 miliardy litrů čisté pitné vody pro děti v šedesáti převážně rozvojových zemích světa. A to prostřednictvím distribuce PUR balíčku rodinám v těchto zemích. PUR balíček promění deset listrů špinavé a potenciálně nakažlivé vody v čistou a pitnou. Balíček je velice malý a jeho transport je mnohem jednodušší než distribuce pitné vody v plastových lahvích. Program pomáhal i v lokalitách zasažených přírodními katastrofami, například při povodních v Pákistánu nebo po zemětřesení na Haiti. V současnosti umírá každý den více než 4000 dětí v rozvojových zemích jenom proto, že nemají čistou pitnou vodu. suBARu sdílí l ásKu Subaru of America oznámilo, že spolu se svými zákazníky věnovalo 5 milionů dolarů charitativním organizacím v Americe. Subaru věnovalo 250 dolarů za každé nové auto koupené nebo pořízené na leasing v období mezi listopadem 2010 a lednem 2011, a to až do maximální výše 5 milionů dolarů. Zákazníci si navíc mohli vybrat, které organizaci finanční prostředky připadnou. Výběr byl mezi prevencí týrání zvířat, podporou aktivit pro mládež, potravinov ým programem pro chudé či ochranou životního prostředí. Program nazvaný
Share the Love (Sdílej lásku) v ygeneroval za poslední tři roky celkem 15 milionů dolarů, to znamená plnou výši každý rok. VE ZdRAVém tělE ZdRAV ý duCh Zaměstnanci firmy Webcor Builders mohou získat speciální body za to, že budou žít zdravě. Kdo jí pět kusů ovoce a pije osm sklenic vody denně, nebo kdo chodí po schodech, ten boduje. Další body získá každý, kdo jde na pravidelnou prohlídku k lékaři nebo se zapojí do dobrovolnických aktivit, u kterých se zapotí. Body lze nakonec proměnit třeba v dovolenou navíc. Cílem je snížit náklady na nemocné zaměstnance. Podobné aktivity realizuje celá řada firem. Například Johnson & Johnson má úspěšný program pro zdravé zaměstnance od osmdesátých let. Díky dlouhodobému plánu prý ušetří 400 dolarů na jednoho zaměstnance a navíc zlepšuje produktivitu práce. Když VstOuPit dO ŘEKy ZNOVu, PAK RAděJi dO čisté Společnost HSBC prezentovala výsledky svého programu za 100 milionů dolarů na podporu snižování dopadu lidské činnosti na klima. Program pod názvem Climate Colaborative Partnership zapojil více než 300 000 zaměstnanců globálního finančního gigantu. Ve spolupráci s organizacemi jako WWF nebo Earthwatch se mimo jiné podařilo
zachránit zhruba tři miliony hektarů lesů či u dvanácti měst zv ýšit v yužití technologií snižujících uhlíkovou stopu. Podle realizátorů programu se podařilo ovlivnit také čínskou vládu, která zapojila WWF do přípravy dlouholeté koncepce udržitelného vodního hospodaření v Číně. Program se věnoval i záchraně vodních toků po celém světě a funguje například na Amazonce, Ganze či Temži. Zdroj: CSR Fórum hl AV y POmáhAJú Slovenská Nadácia Pontis ve spolupráci se skupinou firem Engage spustila nový program firemního dobrovolnictví Hlavy pomáhajú. Zaměstnanci zapojených firem se mohou díky tomuto programu podělit s neziskov ý mi organizacemi o své zkušenosti a znalosti z různých oblastí. V letech 2010 a 2011 se program zaměřil na péči o děti. Dobrovolníci z firem pomáhají vybraným organizacím, které pracují s dětmi z dětských domov ů, sociálně a zdravotně postiženými dětmi, ale také s ohroženými rodinami. Hlav ním cílem je posílení institucionální kapacity organizací – administrativa, finance, personalistika, marketing a komunikace. Zlepšení fungování organizace by mělo přispět k zlepšení celkových výsledků organizace, a tím i k zlepšení podmínek pro děti z vybraných organizací. Zdroj: CSR-online
POhlEd ZE ZAhRANičí
P stRANA
10
Projekt byl PodPořen z Prostředků MinisterstvA zAhrAničních věcí čr v ráMci ProgrAMu zAhrAniční rozvojové sPoluPráce čr.
www.Rozvojovka.cz / Cena vody
kampanˇ o problémech s vodou v rozvojovém sveˇteˇ
Cena vody Fo to : Al ia n ce2 0 1 5
