ROZHODNUTÍ. O d ů v o d n ě n í

V Praze dne:

7. 5. 2013

Spisová značka: SZ 012246/2013/KUSK REG/JŠ 063132/2013/KUSK Č. j.: Vyřizuje:

Mgr. Šťastný / 257 280 707

ROZHODNUTÍ Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje (dále jen „odvolací správní orgán“), jako správní orgán věcně příslušný podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění a podle ustanovení § 178 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), na podkladě odvolání, které dne 3. 12. 2012 podali Obec Hrdlív, IČO 00234419, Hrdlív 79, 273 06 Libušín, Město Smečno, IČO 00234893, nám. T. G. Masaryka 12, 273 05 Smečno, Daniel Řenč, Hrdlív 181, 273 06 Libušín, Mgr. Andrea Řenčová, Hrdlív 181, 273 06 Libušín, Dušan Dvorník, Levského 3187/6, Praha 12-Modřany, 143 00

Praha 412, Pavel Zlámal, Těhul 137, Kvíc, 274 01

Slaný 1,

kterého zastupuje JUDr. Ondřej Tošner, Ph.D. advokát, IČO 71333037, Slavíkova 1568/23, Vinohrady, 120 00 Praha 2 (dále jen „odvolatelé“), rozhodl podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu takto: Rozhodnutí č. j. 43311/2012/SÚ, spis. zn. 2837/2012/SÚ/Ho ze dne 19. 11. 2012, které vydal Městský úřad Slaný, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“), jímž bylo OVUS - podnik živočišné výroby spol. s.r.o., IČO 47549866, Těhul 169, Kvíc, 274 01 Slaný 1, kterou zastupuje RENVODIN - ŠAFAŘÍK, spol. s.r.o., IČO 26896982, U Vodojemu 1275/34, 693 01 Hustopeče u Brna, výrokem označeným I. povoleno umístění souboru staveb: Bioplynová stanice OVUS - Těhul, Slaný, Kvíc (dále jen „stavba“), na pozemku st. p. 209, parc. č. 679/17 v katastrálním území Hrdlív, parc. č. 148/13 v katastrálním území Kvíc, výrokem označeným III. vydáno stavební povolení na stavbu: Bioplynová stanice OVUS - Těhul, Slaný, Kvíc (dále jen „stavba“), na pozemku st. p. 209, parc. č. 679/17 v katastrálním území Hrdlív, parc. č. 148/13 v katastrálním území Kvíc, s e r u š í a v ě c s e v r a c í k n o v é m u p r o j e d n á n í stavebnímu úřadu. Odůvodnění Stavební úřad vydal dne 19. 11. 2012 pod č. j. 43311/2012/SÚ výše uvedené rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí odvolatelé podali odvolání, ve kterém uvedli: Dušan Dvorník: Proti tomuto rozhodnutí podávám odvolání v celém jeho rozsahu: 1. Jako stěžejní námitku proti umístění a povolení dané stavby je třeba uvést, že stavba není v souladu s územně plánovací dokumentací. Tuto skutečnost jsem uvedl i ve své námitce podané stavebnímu úřadu dne 9. 7. 2012, č.j. 23492/12. Zborovská 11 150 21 Praha 5

tel.: 257 280 100

fax: 257 280 775 257 280 587

stastný@kr-s.cz

www.kr-stredocesky.cz

Č.j. SZ 012246/2013/KUSK REG/JŠ

str. 2

Dle platného územního plánu města Slaný se předmětná stavba nachází v ploše výroby a skladování zemědělská výroba, kde regulativ neumožňuje umístění bioplynové stanice. Je třeba připomenout, že zakázáno je umisťování staveb pro výrobu elektrické energie (s výjimkou solárních článků na střechách objektů), přičemž předmětná stavba je právě stavbou vyrábějící elektrickou energii - viz např. popis umisťované stavby v napadeném rozhodnutí - stavba obsahuje jednotku pro výrobu elektrické energie jak pro napájení areálu, tak pro dodávky elektřiny do veřejné elektrické sítě, resp. viz PS11 jednotka na výrobu elektrické energie (600 kWh) s připojením k elektrizační soustavě. Uvedená skutečnost je v zásadě potvrzena i v napadeném rozhodnutí, kde se výslovně k námitce rozporu stavby s územním plánem města uvádí: „Dne 17. 7. 2012 nabyl účinnosti Územní plán Slaný, který již řeší celé správní území města Slaný, pro dané území s využitím „plocha výroby a skladování - zemědělská výroba“, kde regulativ skutečně neumožňuje umístění bioplynové stanice“. Stavební úřad tedy měl žádost o umístění a povolení stavby zamítnout což však v rozporu s § 90 písm. a) a b) a § 111 odst. 1 písmo a) a odst. 3 písmo b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“). Tvrzení stavebního úřadu, že „posuzuje záměr žadatele podle územně plánovací dokumentace platné v době podání žádosti“, je zcela mylné. Základním pravidlem správního řízení je totiž, že při rozhodování se vychází z právního a skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. Není žádného důvodu posuzovat záměr žadatele při vydání rozhodnutí s územním plánem platným k datu zahájení řízení, neboť to by znamenalo, že by se posuzoval soulad záměru třeba s již neplatným územním plánem (jako se tomu stalo v tomto případě). Naopak z § 90 a § 111 stavebního zákona vyplývá, že stavební úřad je povinen posuzovat soulad záměru s územně plánovací dokumentací, přirozeně tedy s tou, která je v době posuzování (rozhodování) platná a účinná. Uvedené vyplývá i z obecných zásad správního řízení. Např. z § 2 odst. 1 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb. vyplývá, že rozhodnutí musí být vydáno v souladu s právními předpisy a na základě zjištěného stavu věci, což samozřejmě se týká právních předpisů a skutkového stavu v době jeho vydání (v případě, že by rozhodnutí mělo být vydáno dle právních předpisů nebo jiných podkladů již neplatných či dle skutkového stavu již změněného, nemohlo by být vydáno v souladu s uvedenými požadavky správního řádu). Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79, tato zásada je tak samozřejmá, že ji ani nebylo třeba do správního řádu zakotvit (a jsou uvedeny pouze výjimky z tohoto pravidla, např. pro přezkumné řízení). Výše uvedené je potvrzeno i judikaturou správních soudů. Dle již zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79, „rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání


str. 3

konstitutivního správního rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 17. 12.2008, čj. 1 As 68/2008 - 126, zejména body 36 a 37).“ Právní věta tohoto rozsudku potom výslovně zní: „Pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoliv v době zahájení řízení (srov. § 96 odst. 2, § 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004).“ Vzhledem k rozporu stavby s územně plánovací dokumentací nelze tedy stavbu umístit a povolit; napadené rozhodnutí je tak rozporné zejména s § 90 písm. a) a b) a § 111 odst. 1 písmo a) a odst. 3 písm. b) stavebního zákona. 2. Nejsou zde dány podmínky pro spojení územního a stavebního řízení, neboť to je možno učinit jen jsou-li podmínky v území jednoznačné (§ 78 stavebního zákona). V daném případě však využití daných pozemků (velikost stavby, její umístění na pozemku apod.) jednoznačné není; jedná se o umístění souboru staveb na místě dosud takto nezastavěném, kde nelze hovořit o jednoznačnosti podmínek v území. Tuto skutečnost jsem uvedl i ve své námitce podané stavebnímu úřadu dne 9.7.2012, čj. 23492/12. K tvrzení stavebního úřadu, že o tomto vydal usnesení, uvádím, že spojení řízení je sice v kompetenci stavebního úřadu, ale ten je při tom povinen respektovat smysl a účel daného ustanovení, kterým je spojení umístění a povolení stavby pouze u staveb, kde jsou pro toto jednoznačně dané podmínky. V daném případě se jedná o rozsáhlou plochu, navíc ve střetu s obytnou zástavbou, jakož i se zvýšeným zatížením životního prostředí a ochrannými pásmy na cizí pozemky; navíc se jedná o stavbu, jež není v souladu s územním plánem (viz výše). I množství vznesených námitek svědčí o tom, že využití tohoto území není jednoznačné, a tedy pro spojení územního a stavebního řízení zde nejsou dány zákonné podmínky. Napadené rozhodnutí bylo tedy vydáno v rozporu s § 78 odst. 1 stavebního zákona. 3. Nesprávně byla zamítnuta i námitka týkající se skutečnosti, že usnesením zastupitelstva města Slaný byl dán nesouhlas s danou stavbou. Není správné tvrzení stavebního úřadu, že uvedené není předmětem řízení - sám stavební úřad vyzval výzvou ze dne 9. 8. 2012 stavebníka k doložení stanoviska města Slaného, neboť ochranné pásmo fléry zasahuje do pozemku v jeho vlastnictví. Toto stanovisko nebylo v době vydání napadeného rozhodnutí stavebníkem doloženo. Tuto skutečnost jsem uvedl i ve své námitce podané stavebnímu úřadu dne 7.11.2012, čj. 41844/12. (K tomuto bych ještě rád poznamenal, že se stavební úřad v napadeném rozhodnutí dvakrát zmatečně vyjádřil poprvé na str. 19, podruhé na str. 26. V obou případech nazval moji námitku nesprávně: „námitka proti sloučení územního a stavebního řízení“. Moje námitka byla totiž podána jako: „Námitka k pokračování řízení“). V dané věci byl dne 27. 6. 2012 vydán zastupitelstvem Města Slaný nesouhlas se stavbou bioplynové stanice Hrdlív - Těhul. Je třeba připomenout, že zastupitelstvo je nejvyšším orgánem města; k jakémukoli projevu vůle města je třeba, aby tato vůle byla vytvořena zastupitelstvem města (popř. jeho radou).


str. 4

V daném případě nebyl ze strany města platně udělen souhlas s danou stavbou; vyjádření starosty města není platným jednáním za město, neboť starosta není oprávněn vůli města vytvářet (to činí rada, resp. zastupitelstvo města), pouze ji projevuje navenek. V souvislosti s tím byla na starostu města podána i trestní oznámení. Jestliže tedy zde neexistuje platný souhlas města s uvedeným, a dokonce existuje zastupitelstvem města vyjádřený nesouhlas s danou stavbou, potom ji nebylo možno takto umístit. Nebylo tedy možno stavbu umístit tak, aby ochranné pásmo zasahovalo do pozemku města Slaný, nebyl-li k tomuto dán městem platný souhlas. Z výše uvedených důvodů podávám toto odvolání a žádám, aby rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, Stavební úřad, ze dne 19. 11. 2012, č. j. 43311/2012/SÚ, o umístění a povolení souboru staveb Bioplynová stanice OVUS - Těhul, Slaný, Kvíc bylo nadřízeným orgánem v celém jeho rozsahu zrušeno. Obec Hrdlív: Domníváme se, že řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, trpí podstatnými vadami, pro která nemělo být napadené rozhodnutí nikdy vydáno. Stavebník si byl velice dobře vědom toho, že se jedná o kontroverzní stavbu umístěnou v zásadě na okraji města s patnácti tisíci obyvateli a svým možným vlivem zasahující do katastru dalších přilehlých obcí. Proto o svém záměru realizovat tuto stavbu informoval zejména naši obec až v poslední možný termín, a to když se zástupci stavebníka zúčastnili jediného veřejného projednání svého záměru v obci Hrdlív, jeden den před skončením lhůty pro podání námitek proti zahájení sloučeného územního a stavebního řízení dne 28. 5. 2012, když lhůta pro podání námitek v tomto řízení končila dne 29.5.2012 v 10.00 hod. Taktéž starosta města Slaného vydal souhlas se stavbou bioplynové stanice dne 13. 4. 2012 a současně za město Slaný vyslovil souhlas se zásahem ochranného pásma od fléry (objekt SO 08) do pozemku parc. č. 148/19 v k.ú. Kvíc, který je ve vlastnictví města Slaného, aniž o tomto svém souhlasu informoval jak Radu města Slaného, tak zastupitelstvo města. Pokud je nám známo, bylo z těchto důvodů podáno na starostu města Slaný RNDr. Ivo Rubíka) trestní oznámení. Obec Hrdlív ale souhlas s touto stavbou, i když je umístěna částečné v katastru této obce, nikdy nedala. Také Krajsky úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, vydal již dne 10. 5. 2011, pod č. j. 078871/2011/KUSK, sdělení podle § 6 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., ve kterém stavebníkovi sdělil, že jeho záměr na výstavou plynové stanice nepodléhá zjišťovacímu řízeni podle § 7 citovaného zákona, jelikož se má jednat o podlimitní záměr. Tento záměr poté stavebník předkládal jako doklad ke svým žádostem pro vydání dalšího rozhodnutí, zejména rozhodnutí o povolení stavby středního zdroje znečišťování ovzduší „Bioplynová stanice OVUS – Těhul“ podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně ovzduší vydaného dne 24. 5. 2012 Krajským úřadem Středočeského kraje, odborem životního prostředí a zemědělství, pod č. j. 068185/2012 KUSK. Proti tomuto rozhodnutí jsme podali odvoláni, které ale bylo zamítnuto

usnesením

KÚSK,

odboru

životního

prostředí

a

zemědělství

ze

dne

28. 6. 2012,


str. 5

č.j. 086377/2012/KÚSK/2 s tím, že jsme se nepřihlásili do řízení, ačkoliv bylo oznámení záměru, procesu EIA zveřejněno na úřední desce Středočeského kraje a města Slaný. Domníváme se ale, že toto oznámení mělo být zveřejněno na úřední, desce obce Hrdlív jako dotčeného územně samosprávného celku. Zároveň se také domníváme, že sdělení ve smyslu § 6 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. ze dne 10. 5. 2011 bylo vydáno na základě skutečností, které ale v době, kdy stavebník toto sdělení předkládal k prokázání provedení zjišťovacího řízení EIA, tedy v dubnu 2012 již neodpovídalo skutečnosti vzhledem k tomu, že se již změnili někteří dodavatelé biomasy a také došlo v mezidobí k úpravě projektu vlastní bioplynové stanice. Taktéž se domníváme, že nám krajským úřadem nebyly zaslány na úřední desku k vyvěšení veškeré listiny, které měly být zejména ve smyslu § 16 zákona č. 100/2001 Sb. na naší úřední desce jako dotčeného územně samosprávného celku zveřejněny. Tím jsme nebyli informováni jako dotčený územně samosprávný celek o probíhajících řízeních a nemohli jsme na ně proto v zákonných lhůtách reagovat. V průběhu řízení došlo k rozšíření počtu účastníků stavebního řízení, zejména o město Smečno a další fyzické osoby z nejbližšího okolí plánované stavby. Ty měly mít podle našeho názoru možnost vyjádřit se k dosavadnímu průběhu řízení, což se ale nestalo. Zejména měly mít možnost se vyjádřit k rozhodnutím a stanoviskům vydaným Krajským úřadem Středočeského kraje. Dále se domníváme, že vůbec nemělo dojít ke sloučení územního a stavebního řízení podle § 78 odst. 1 zákona 183/2006 Sb. Zde je uvedeno, že stavební úřad může tato řízení sloučit, jsou-li podmínky v území jednoznačné, zejména jeli pro území schválen územní plán nebo regulační plán. Jak je ale uvedeno ve vyjádření Městského úřadu ve Slaném, stavební úřad, ze dne 5. 4. 2011, č. j. 12698/2011/SÚ vydaného na žádost stavebníka, je záměr na území, které není řešeno územně plánovací dokumentací - územním plánem sídelního útvaru Slaný. Úřad územního plánování ve vyjádření dále uvedl, že charakter území celého areálu OVUS, i když není celý ošetřen územně plánovací dokumentací, je určen na funkci jako plochy výroby, skladování a technické plochy. Záměr na umístění bioplynové stanice není údajně proti základnímu charakteru území. Předmětné pozemky jsou navíc v 50-ti metrovém ochranném pásmu lesa a jak vyplývá z vyjádření MÚ odboru ŽP ze dne 2. 4. 2012 je nutné zažádat o samostatné stanovisko. Úřad územního plánování již ale musel vědět, že v té době byl již v pokročilém stádiu rozpracování nový územní plán, který byl schválen v červnu 2012 a nabyl účinnosti dne 17. 7. 2012. Pro dané území s využitím „Plocha výroby a skladování - zemědělská výroba ZV“, regulativ definuje jako nepřípustné využití výrobu el. energie, připouští pouze solární články umístěné na stavebních objektech. Změna územního plánu tedy proběhla před vydáním napadeného rozhodnutí. Podle schváleného územního plánu již není možné v teto lokalitě stavbu bioplynové stanice - elektrárny realizovat. Tuto skutečnost potvrzuje i stavební úřad na straně 18 napadeného rozhodnutí. To se domníváme, že je další zásadní skutečnost, na kterou by měl brát odvolací orgán při svém rozhodování zřetel, a z těchto důvodů zrušit napadená rozhodnutí. V průběhu místního šetření dne 29. 5. 2012 nedoložil žadatel OVUS smlouvy na zajištění dodávek surovin (kukuřičné siláže) a odvoz a uložení digestátu. K tomu ho zavazuje Závazné stanovisko MÚ odbor ŽP ze dne 16. 5. 2012. Tyto smlouvy byly předloženy později a jsou datovány k 5. 6. 2012 nebo později. Ve


str. 6

vydaném rozhodnutí v části „V řízení bylo předloženo“, snad jako u jediných dokumentů, nejsou tato data uvedena. Z těchto smluv vyplynula změna dodavatelů cca 90 % vstupů surovin (kukuřičné siláže) a změny dopravních tras pro dovoz kukuřičné siláže a odvoz digestátu. Na základě těchto skutečností např. město Smečno požádalo o účast ve stavebním řízení a stalo se jeho účastníkem. Tyto změny si vyžádaly změnu dopravní studie. Bez ohledu na úroveň zpracování dopravní studie, máme za to, ze např. KUSK v době vydávání jednotlivých dokumentů pracoval s jinou verzí dopravní studie a dotčenému subjektu - městu Smečno bylo upřeno právo se k dané věci vyjádřit. Ve vydaném rozhodnutí v časti „V řízení bylo předloženo“, na straně 16, nejsou uvedeny, podle našeho názoru, podstatné dokumenty jako: Nesouhlas zastupitelstva města Slaného ze dne 2. 8. 2012 (č. 82) Vyjádření starosty města Slaného ze dne 22. 10. 2012 V průběhu stavebního řízení byla také vznesena námitka podjatosti Ing. Horáčkové, vedoucí stavebního úřadu, a všech pracovníků stavebního úřadu Městského úřadu ve Slaném z toho důvodu, že starosta města ve svém materiálu pro zastupitele před jednáním městského zastupitelstva, které se konalo dne 26. 9. 2012 uvedl, že stavební úřad má všechna potřebná kladná stanoviska a může vydat územní a stavební povolení. Totéž při vlastním jednání zastupitelstva sdělila všem přítomným i Ing. Horáčková. V době konání tohoto zastupitelstva ale bylo celé řízení přerušeno a to na základě usnesení ze dne 9. 8. 2012, č. j. 28182/2012/SÚ, a stavebník byl vyzván, aby nejpozději do 31. 12. 2012 doplnil svoji žádost o vydání rozhodnutí o umístění a provedení stavby Bioplynové stanice OVUS – Těhul, Slaný, Kvíc, o upřesnění způsobu využití odpadního tepla s uvedením předpokládané časti výkonu pro jednotlivé způsoby využití (celkový tepelný výkon kogenerační jednotky je 608 kW). Dále měl doplnit stanovisko města Slaného vzhledem k tomu, že usnesení zastupitelstva města Slaného ze dne 27. 6. 2012 vzniklo na základě prezentace, která se vztahovala k projektové dokumentaci a spisu vedenému v dané věci k datu 19. 6. 2012, zn. k variantnímu řešení typu spalovacího zdroje, poté od variantního řešení ustoupil a je tedy platná projektová dokumentace, ke které město Slaný nemělo ve vyjádření ze dne 18. 4. 2012 připomínek a souhlasilo i se zásahem ochranného pásma fléry do pozemku ve vlastnictví města Slaného. K tomu je nutné podotknout, ze stanovisko města Slaného jak ke stavbě, tak i se zásahem do ochranného pásma dal pouze starosta dr. Rubík bez jakéhokoliv projednaní v orgánech města a Zastupitelstvo města Slaného dne 27. 6. 2012 nesouhlasilo se stavbou bioplynové stanice jako takové bez jakýchkoliv podmínek technického řešení. Zastupitelstvo města Slaného na svém zasedání dne 26. 9. 2012 ale svoje negativní stanovisko ke stavbě bioplynové stanice ani po další prezentaci všech zúčastněných stran nezměnilo. I když je znám všeobecné negativní postoj stavbou bioplynových stanic i v lokalitách s menší hustotou osídlení než je město Slaný a v čele odpůrců bioplynových stanic jsou zejména místní samosprávy, město Slaný je naprostým opakem, když naopak jeho starosta z neznámých důvodů prosazuje zájem soukromé společnosti i přes odpor občanů vyjádřený již několika peticemi, z nichž na některé, pokud je nám známo, vůbec nereagoval a staví se tak proti zájmům části občanů města Slaného i okolních obcí. Není nám ale známo, že by stavebník takovéto stanovisko stavebnímu úřadu v průběhu přerušeného řízení předložil. Nevíme proto, na základě jakých skutečností bylo pokračováno v přerušeném správním řízení.


str. 7

O námitce podjatosti Ing. Horáčkové tajemník MÚ Slaný rozhodl dne 5. 11. 2012 tak, že Ing. Horáčková není vyloučena z projednávání této věci. I když proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, o kterém nebylo rozhodnuto, vydala Ing. Horáčková dne 19. 11. 2012 rozhodnuti, proti kterému podáváme toto odvolání. Je také s podivem, že dne 14. 11. 2012 rozhodl KÚSK, odbor regionálního rozvoje, pod sp. zn. SZ 157874/2012/KUSK/REG/Kro o tom, že se odvolaní Dušana Dvorníka proti usnesení Městského úřadu Slaný, stavebního úřadu, zamítá a toto usnesení ze dne 9. 8. 2012, č. j. 28182/2012/SÚ, se potvrzuje. I když je v závěru tohoto rozhodnutí krajského úřadu uvedeno, že oznámení právní moci rozhodnutí a zapůjčený spis budou zaslány stavebnímu úřadu následně, Stavební úřad ve Slaném již dne 19. 11. 2012 vydává napadené rozhodnutí. Pouze pro upřesnění uvádíme, že 14. 11. 2012 je středa a 19.11. 2012 je pondělí. Ze všech shora uvedených důvodů navrhujeme, aby odvolací orgán zrušil rozhodnutí správního orgánu podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně napadené rozhodnuti správního organu změnil ve smyslu § 90 odst. 1.) písm. c) správního řádu tak, že návrh stavebníka zamítne. Mgr. Daniel Řenč, Mgr. Andrea Řenčová, Hrdlív 181, 273 06 Účastník odvoláním napadá uvedené rozhodnutí v plném rozsahu. II. Účastník zejména namítá, že se s jeho námitkami stavební úřad nevypořádal správně - a to jak pokud jde o imise na území obce, tak i nesoulad záměru s územním plánem města Slaný, absencí stanoviska Povodí Vltavy se změnou záměru žadatele atd. V tomto kontextu odkazuje účastník na své již podané námitky a jejich zamítnutí ze zcela nedostatečných důvodů. Jedno z nejzásadnějších pochybení stavebního úřadu je však dle žadatele nerespektování vyjádření města Slaný - jeho nesouhlas se záměrem žadatele. Obec Hrdlív vznesla dne 3. 8. 2012 námitku, kdy uvedla, že „novou zásadní skutečností je ... usnesení Zastupitelstva města Slaného ze dne 27. 6. 2012, které vyslovilo svůj takřka jednomyslný nesouhlas s realizací stavby na území města Slaný“. (Nesouhlas byl jednomyslný vzhledem k osobám, které o něm hlasovaly). Stavební úřad k této námitce uvedl, že „žádost byla doložena vyjádřením města Slaného ze dne 14. 8. 2012, kdy souhlasí se zásahem do ochranného pásma od fléry do pozemku ve vlastnictví města Slaný. Stavebnímu úřadu nepřísluší posuzovat rozsah pravomocí starosty a zastupitelstva obce“. S tímto odůvodněním námitku zamítl. Tento názor stavebního úřadu je nesprávný. Je to totiž právě on, kdo musí přezkoumat zákonnost podkladů nezbytných pro vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení. Vyjádření, které je nicotné, pak nemůže být relevantním podkladem. Tím spíše je stavební úřad povinen přezkoumat zákonnost podkladů, pokud jsou mu doručena vyjádření zcela protichůdná. Účastník se domnívá, že stavební úřad je povinen přezkoumat, zda vyjádření podala osoba k tomu způsobilá, případně pověřený orgán obce při splnění ustanovení zákona o obcích. Je možno předpokládat, že kdyby podala vyjádření ve věci osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům, stavební úřad by si vyžádal stanovisko jejího opatrovníka a k vyjádření nesvéprávné osoby nepřihlížel. Stejně je tomu tak i se stanoviskem


str. 8

obce Slaný. Pokud vyjádření podal starosta obce tak, že nerespektoval usnesení zastupitelstva obce, jde o nesprávný a nezákonný postup starosty obce. Stejně tak se ale nesprávného a nezákonného úředního postupu dopouští stavební úřad, když nezákonné vyjádření respektuje, vychází z něj a odkazuje na něj. Dle zákona o obcích je to zastupitelstvo obce, kdo rozhoduje o věcech patřících do samostatné působnosti obce ve smyslu § 84 odst. 1 obecního zřízení, kdy jsou mu vyhrazeny úkony dle odstavce druhého právě citovaného ustanovení. Zaujetí stanoviska v předmětné věci je nesporně úkonem ve smyslu § 84 obecního zřízení a je k němu tedy příslušné zastupitelstvo obce. Starosta obce naproti tomu pouze zastupuje obec navenek a koná činnosti ve smyslu § 103 obecního zřízení. Pokud při této činnosti nerespektuje závazné usnesení zastupitelstva, jedná se o zneužití pravomoci veřejného činitele. Jeho protichůdné vyjádření je pak paaktem, který nemůže být respektován. Stavební úřad se tak dopustil hned dvou pochybení. Nejprve se nezabýval rozsahem pravomocí starosty resp. zastupitelstva obce, jejíž stanovisko je pro vydání rozhodnutí ve věci samé klíčové. Následně vycházel z vyjádření starosty obce, o němž musel vědět, že je nezákonné a nesprávné (když nerespektuje usnesení zastupitelstva), a to vše při znalosti předmětného a jediného relevantního usnesení zastupitelstva obce. S právě uvedenou námitkou souvisí i námitka účastníka ohledně nesouladu záměru žadatele s Územním plánem Slaný (účinný od 17. 7. 2012). Tento nesoulad ostatně sám stavební úřad konstatuje na str. 23 svého rozhodnutí. I přesto přistoupil k vydání napadeného rozhodnutí. Není pravdou, že stavební úřad posuzuje záměr dle ÚPD platné v době podání žádosti. Dle § 90 stavebního zákona posuzuje stavební úřad záměr žadatele s vydanou územně plánovací dokumentací. Tato je pro rozhodnutí závazná. Pokud zákon hovoří o vydané ÚPD, jedná se samozřejmě o aktuálně platnou a účinnou ÚPD, kdy pro rozhodnutí v územním i stavebním řízení je rozhodný stav v době vydání rozhodnutí. Účastník řízení dále namítá, že stavební úřad neposoudil záměr žadatele materiálně. Je třeba pečlivě vážit,

zda

koncepce

záměru

odpovídá

předpokládanému

rozvoji

území,

jeho

urbanistickému

a architektonickému charakteru a zájmům obyvatelstva dotčených obcí. Umístění záměru žadatele je z tohoto hlediska nevhodné, když není respektován požadavek na udržitelný rozvoj území, při respektu k příznivému životnímu prostředí a v neposlední řadě k ochraně životního prostředí a majetku obyvatel. I z důvodu zcela zřejmých imisí na území, zničení hodnoty nemovitostí v daném území a zatížení životního prostředí zcela zásadním způsobem, považuje účastník napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné. III. Z právě uvedených důvodů je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy a nesprávné. Účastník navrhuje, aby bylo odvolacím orgánem zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání prvoinstančnímu správnímu orgánu. Město Smečno: V souladu s poučením jako účastník uvedených řízení podáváme proti shora uvedeným rozhodnutím neboť se tímto rozhodnutím jako dotčený územně samosprávný celek cítíme být kráceni na svých právech a toto odůvodňujeme takto :


str. 9

O záměru společnosti OVUS realizovat shora uvedenou stavbu, stejně tak jako o citovaných řízeních vedených u Městského úřadu Slaný, stavebního úřadu, jsme se jako obec dozvěděli „takříkajíc z doslechu“ a to až v poslední možný termín, kdy v obci Hrdlív se zástupci společnosti žádající o umístění stavby Bioplynové stanice zúčastnili jediného veřejného projednání a to jeden den před skončením lhůty pro podání námitek proti zahájeni sloučeného územního a stavebního řízení. Toto jednání proběhlo dne 28. 5. 2012 ve večerních hodinách, když lhůta pro podání námitek v daném řízení končila následujícího dne v 10.00 hod. Na základě tohoto zjištění byla z naší strany neprodleně podána námitka, kterou jsme odůvodnili domněnkou, že jsme měli být účastníkem obou řízení v dané věci od prvopočátku, blíže zdůvodněno v předmětné námitce. Na základě této námitky jsme byl i v souladu se zákonem skutečně uznáni jako účastník řízení, avšak tímto se cítíme být i nadále kráceni na svých právech, neboť podle našeho názoru nám tak nebyla dána možnost vyjádřit se k dosavadnímu průběhu řízení od prvopočátku. Tedy nebyla nám dána možnost vyjádřit se ke všem listinným dokumentům ve spisové dokumentaci, jako jsou např. rozhodnutí a stanoviska vydaným Krajským úřadem Středočeského kraje, zejména odboru životního prostředí a zemědělství atd. Přes katastrální území bude zcela nezpochybnitelně probíhat dopravní obslužnost, k tomuto nám rovněž nebyla dána možnost vyjádřit se. Na svých právech jsou tak kráceni i občané Smečna, neboť díky skutečnosti, že jsme chybně jako obec nebyli účastníky řízení od samého prvopočátku, nebyly nám tak k vyvěšení zasílány všechny potřebné dokumenty k vyvěšení na Úřední desku města a naši občané se tak nemohli rovněž seznámit s danou problematikou. Tím jsme nebyli řádně informováni jako dotčený územně samosprávný celek o probíhajících řízeních a nemohli jsme na ně proto v zákonných lhůtách reagovat ani my, ani naši občané. Ze strany občanů byla podpořena PETICE proti výstavbě předmětné Bioplynové stanice a své nesouhlasné stanovisko vyslovilo jednohlasně také zastupitelstvo na svém řádném zasedání. Ze všech shora uvedených důvodů proto jako dotčený orgán v souladu s platným zákonem navrhujeme, aby odvolací orgán zrušil předmětné rozhodnutí správního orgánu a věc mu vrátil k novému projednání a následnému rozhodnutí, abychom nebyli kráceni na svých zákonných právech. JUDr. Ondřej Tošner, Ph.D., zastupující Pavla Zlámala: Proti tomuto rozhodnutí podávám v celém jeho rozsahu: 1. Jako stěžejní námitku proti umístění a povolení dané stavby je třeba uvést, že stavba není v souladu s územně plánovací dokumentací. Dle platného územního plánu města Slaný se předmětná stavba nachází v ploše výroby a skladování zemědělská výroba, kde regulativ neumožňuje umístění bioplynové stanice. Je třeba připomenout, že zakázáno je umisťování staveb pro výrobu elektrické energie (s výjimkou solárních článků na střechách objektů), přičemž předmětná stavba je právě stavbou vyrábějící elektrickou energii - viz např. popis umisťované stavby v napadeném rozhodnutí - stavba obsahuje jednotku pro výrobu elektrické energie jak pro napájení areálu, tak pro dodávky elektřiny do veřejné elektrické sítě, resp. viz PS11 jednotka na výrobu elektrické energie (600 kWh) s připojením k elektrizační soustavě.


str. 10

Uvedená skutečnost je v zásadě potvrzena i v napadeném rozhodnutí, kde se výslovně k námitce rozporu stavby s územním plánem města uvádí: „Dne 17. 7. 2012 nabyl účinnosti Územní plán Slaný, který již řeší celé správní území města Slaný, pro dané území s využitím „plocha výroby a skladování - zemědělská výroba“, kde regulativ skutečně neumožňuje umístění bioplynové stanice.“! Stavební úřad tedy měl žádost o umístění a povolení stavby zamítnout, což však v rozporu s § 90 písm. a) a b) a § 111 odst. 1 písmo a) a odst. 3 písmo b) stavebního zákona. Tvrzení stavebního úřadu, že „posuzuje záměr žadatele podle územně plánovací dokumentace platné v době podání žádosti“, je zcela mylné. Základním pravidlem správního řízení je totiž, že při rozhodování se vychází z právního a skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. Není žádného důvodu posuzovat záměr žadatele při vydání rozhodnutí s územním plánem platným k datu zahájení řízení, neboť to by znamenalo, že by se posuzoval soulad záměru třeba s již neplatným územním plánem jako se tomu stalo v tomto případě). Naopak z § 90 a § 111 stavebního zákona vyplývá, že stavební úřad je povinen posuzovat soulad záměru s územně plánovací dokumentací, přirozeně tedy s tou, která je v době posuzování (rozhodování) platná a účinná. Uvedené vyplývá i z obecných zásad správního řízení. Např. z § 2 odst. 1 a § 3 správního řádu vyplývá, že rozhodnutí musí být vydáno v souladu s právními předpisy a na základě zjištěného stavu věci, což samozřejmě se týká právních předpisů a skutkového stavu v době jeho vydání (v případě, že by rozhodnutí mělo být vydáno dle právních předpisů nebo jiných podkladů již neplatných či dle skutkového stavu již změněného, nemohlo by být vydáno v souladu s uvedenými požadavky správního řádu). Jak vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4.2011, č. j. 1 As 24/2011-79, tato zásada je tak samozřejmá, že ji ani nebylo třeba do správního řádu zakotvit (a jsou uvedeny pouze výjimky z tohoto pravidla, např. pro přezkumné řízení). Výše uvedené je potvrzeno i judikaturou správních soudů. Dle již zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79, „rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 17. 12.2008, č.j. 1 As 68/2008 - 126, zejména body 36 a 37)“. Právní věta tohoto rozsudku potom výslovně zní: „Pro rozhodování správního orgánu v prvním stupni je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí. nikoliv v době zahájení řízení (srov. § 96 odst. 2, § 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004).“ Vzhledem k rozporu stavby s územně plánovací dokumentací nelze tedy stavbu umístit a povolit; napadené rozhodnutí je tak rozporné zejména s § 90 písm. a) a b) a § 111 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b) stavebního zákona.


str. 11

2. Nejsou zde dány podmínky pro spojení územního a stavebního řízení, neboť to je možno učinit jen jsou-li podmínky v území jednoznačné (§ 78 stavebního zákona). V daném případě však využití daných pozemků (velikost stavby, její umístění na pozemku apod.) jednoznačné není; jedná se o umístění souboru staveb na místě dosud takto nezastavěném, kde nelze hovořit o jednoznačnosti podmínek v území. K tvrzení stavebního úřadu, že o tomto vydal usnesení, uvádím, že spojení řízení je sice v kompetenci stavebního úřadu, ale ten je při tom povinen respektovat smysl a účel daného ustanovení, kterým je spojení umístění a povolení stavby pouze u staveb, kde jsou pro toto jednoznačně dané podmínky. V daném případě se jedná o rozsáhlou plochu, navíc nedaleko obytné zástavby, jakož i se zvýšeným zatížením životního prostředí a ochrannými pásmy na cizí pozemky; navíc se jedná o stavbu, jež není v souladu s územním plánem (viz výše). I množství vznesených námitek svědčí o tom, že využití tohoto území není jednoznačné, a tedy pro spojení územního a stavebního řízení zde nejsou dány zákonné podmínky. Napadené rozhodnutí bylo tedy vydáno v rozporu s § 78 odst. 1 stavebního zákona. 3. Nesprávně byla zmítnuta i námitka týkající se skutečnosti, že usnesením zastupitelstva města Slaný byl dán nesouhlas s danou stavbou. Není správné tvrzení stavebního úřadu, že uvedené není předmětem řízení - sám stavební úřad vyzval výzvou ze dne 9. 8. 2012 stavebníka k doložení stanoviska města Slaného, neboť ochranné pásmo fléry zasahuje do pozemku v jeho vlastnictví. V dané věci byl dne 27. 6. 2012 vydán zastupitelstvem Města Slaný nesouhlas se stavbou bioplynové stanice Hrdlív - Těhul. Je třeba připomenout, že zastupitelstvo je nejvyšším orgánem města; k jakémukoli projevu vůle města je třeba, aby tato vůle byla vytvořena zastupitelstvem města (popř. jeho radou). V daném případě nebyl ze strany města platně udělen souhlas s danou stavbou; vyjádření starosty města není platným jednáním za město, neboť starosta není oprávněn vlili města vytvářet (to činí rada, resp. zastupitelstvo města), pouze ji projevuje navenek. Jestliže tedy zde neexistuje platný souhlas města s uvedeným, a dokonce existuje zastupitelstvem města vyjádřený nesouhlas s danou stavbou, potom ji nebylo možno takto umístit. Nebylo tedy možno stavbu umístit tak. aby ochranné pásmo zasahovalo do pozemku města Slaný. nebyl-li k tomuto dán městem platný souhlas. 4. Rozpor s územně plánovací dokumentací i v jiných bodech Dle vydaného rozhodnutí je horní hrana zastřešení objektů PS 03/1 a PS 03/2 Fermentory 1 a 2 +12,27 m, u objektů PS 04 a PS 05 je horní hrana zastřešení +12,77 m. Toto je v rozporu s regulativem územního plánu pro plochy výroby a skladování zemědělská výroba (VZ), který stanoví maximální výšku staveb 12 m.


str. 12

Vzhledem k rozporu stavby s územně plánovací dokumentací nelze stavbu umístit a povolit; napadené rozhodnutí je rozporné s § 90 písm. a) a b) a § 111 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. b) stavebního zákona. 5. Dále je třeba uvést, že není zřejmé, zda předložená dokumentace se shoduje se záměrem předloženým v rámci „Oznámení podlimitního záměru“ - zde se uvádí výška jen 7,3 m. U nádrže PS 05 je uvedeno „max. možný objem plynu je 2.000 m3; toto opět neodpovídá hodnotám v dokumentaci „Oznámení podlimitního záměru“. Hořák zbytkového plynu není v dokumentaci popsán, označení technologie PS08 je vynecháno v popisu, a proto není možná ani kontrola parametrů hluku. Není tedy prokázáno, že napadené rozhodnutí (o umístění i povolení stavby) je vydáno v souladu s § 10 odst. 4 a 5 zákona č. 100/2001 Sb. Již v popisu umisťované stavby („Druh a účel umísťované stavby“) je uvedeno, že „zbytek tepla bude mařen“. Podíl využitého tepla nelze na základě podkladů kvalifikovaně odhadnout, objem mařeného tepla není kvantifikován. Dodané podklady č. 101 spisu ze strany žadatele uvádějí pouze průměrné teoretické hodnoty vyrobeného tepla. Formulace „běžná spotřeba v areálu se pohybuje ve výši 0 – 60 000 m3/měsíc – 600 000 kWh“ dokazuje, že v letních měsících, kdy odběr tepla není nutný k vytápění objektů a vlastní technologie, bude tepelná energie v drtivé části mařena v chladičích tepla (odkaz na budoucí projekty je v daném řízení irelevantní). Doložení žadatele na výzvu stavebního úřadu ze dne 9. 8. 2012 k doložení „upřesnění způsobu využití odpadního tepla“ je v podání č. 101 založeném ve spise zcela nedostatečné, nesplňující formální, věcné ani ostatní náležitosti. Napadené rozhodnutí bylo tedy vydáno v rozporu s § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. 7. Dále je třeba uvést, že byla vznesena námitka podjatosti paní Ing. Horáčkové, neboť při svém vystoupení na zastupitelstvu města dne 26. 9. 2012 uvedla, že má k dispozici všechny dokumenty k vydání rozhodnutí; zároveň požadovala po žadateli (Ovus) stanovisko města Slaného, o němž v tu chvíli zastupitelstvo rozhodovalo (revokace usnesení z 27. 6. 2012). V řízení nebylo vyčkáno výsledku odvolacího řízení proti usnesení o zamítnutí námitky podjatosti a uvedená úřední osoba i přesto ve věci vydala napadené rozhodnutí. 8. U zařízení PS 03/1+2, PS04 a 05 není uveden monitorovací systém ani žádný jiný systém zachycení a řešení průsaků látek nebezpečných vodám, i když jsou případnými průsaky ohroženy využívané zdroje pitné vody (ani hydrogeologické posouzení nebylo předloženo ). Dále pro provoz kogenerační jednotky bude potřeba cca 300 l olejů a mazacích látek, jejich zajištění není v rozhodnutí též zmíněno.


str. 13

Napadené rozhodnutí je tak vydáno v rozporu s § 92 odst. 1 a § 115 odst. 1 stavebního zákona, neboť v podmínkách rozhodnutí není zabezpečena ochrana území a životního prostředí ve vztahu k nakládání s nebezpečnými látkami. 9. V průběhu místního šetření dne 29. 5. 2012 nedoložil žadatel smlouvy na zajištění dodávek surovin (kukuřičné siláže) a na odvoz a uložení digestátu. K tomu ho zavazuje závazné stanovisko MěÚ Slaný, odbor ŽP, ze dne 16. 5. 2012. Tyto smlouvy byly předloženy později a jsou datovány k 5. 6. 2012 nebo později. Ve vydaném rozhodnutí v části „V řízení bylo předloženo“ nejsou (na rozdíl od ostatních dokumentů) tato data uvedena. Z těchto smluv vyplynula změna dodavatelů cca 90 % vstupů surovin (kukuřičné siláže) a změny dopravních tras pro dovoz kukuřičné siláže a odvoz digestátu. Na základě těchto skutečností např. město Smečno požádalo o účast v řízení a stalo se jeho účastníkem. Tyto změny si vyžádaly i změnu dopravní studie. Bez ohledu na úroveň zpracování dopravní studie je třeba mít za to, že např. Krajský úřad Středočeského kraje i další dotčené orgány v době vydávání jednotlivých podkladových dokumentů pracovaly s jinou verzí dopravní studie a jinými podklady pro rozhodnutí. V rozporu s § 4 odst. 2 stavebního zákona tedy nejsou předložena aktuální stanoviska dotčených orgánů, neboť po jejich vydání doznal stav věci změn. Z výše uvedených důvodů podávám toto odvolání a žádám, aby rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, Stavební úřad, ze dne 19. 11. 2012, č. j. 43311/2012/SÚ, o umístění a povolení souboru staveb Bioplynová stanice OVUS - Těhul, Slaný, Kvíc bylo nadřízeným orgánem v celém jeho rozsahu z rušeno. Doplnění odvolání JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D.: I. K bodu 3. odvolání, týkajícího se nesouhlasu města Slaný s danou stavbou (ač ochranné pásmo fléry zasahuje do pozemku v jeho vlastnictví), doplňuji odkaz na sdělení starosty města Slaný RNDr. Ivo Roubíka ze dne 4. 2. 2013, č. j. 5676/2013/KS, kterým mění souhlasné stanovisko města z dubna 2012 k dané stavbě - na základě nesouhlasného stanoviska zastupitelstva města Slaný ze dne 27. 6. a 26. 9. 2012 je souhlas města (podpis pod souhlasem města) revokován. Je tedy potvrzeno, že městem Slaný nebyl a není dán souhlas s umístěním stavby tak, aby ochranné pásmo zasahovalo do pozemku města. Připomínám však, že i bez této „revokace“ nebyl dán souhlas města Slaný s danou stavbou, neboť předchozí souhlasná vyjádření města vystavená jeho starostou byla neplatná pro rozpor s vůlí města vyjádřenou jeho zastupitelstvem jako nejvyšším orgánem města. Starosta města není oprávněn vůli města vytvářet; vůle města je vytvářena v příslušných orgánech města (zastupitelstvo, resp. rada města) a projev této vůle učiněný starostou města navenek nemůže být s tímto rozporu (jinak je tento úkon starosty neplatný).


str. 14

V dané věci byl dne 27. 6. 2012 (a 26. 9. 2012) vydán zastupitelstvem Města Slaný nesouhlas se stavbou bioplynové stanice Hrdlív - Těhul, který je závazný i pro stavební úřad, který tak nemohl stavbu takto umístit. Městem Slaný nebyl a není dán souhlas s umístěním stavby tak, aby ochranné pásmo zasahovalo do pozemku města, a tedy stavbu nebylo možno takto umístit. II. K bodu 7. odvolání, týkajícího se rozhodnutí osobou, vůči níž byla vznesena námitka podjatosti, doplňuji odkaz na rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. SZ 167296/2012/KUSK REG/Val, č. j. 006385/2013/KUSK, kterým bylo zrušeno usnesení tajemníka Městského úřadu Slaný ze dne 5. 11. 2012, č. j. 41003/2012/ks/taj., kterým bylo rozhodnuto, že vedoucí stavebního úřadu Městského úřadu Slaný Ing. Lenka Horáčková není vyloučena z řízení o projednání a rozhodování ve věci spojeného územního a stavebního řízení na akci „Bioplynová stanice OVUS - Těhul, Slaný, Kvíc“. Dle § 14 správního řádu může úřední osoba, vůči níž směřuje námitka podjatosti, činit do doby, než je zákonným způsobem rozhodnuto o jejím nevyloučení, jen úkony, které nesnesou odkladu. Ačkoli byla vznesena námitka podjatosti vedoucí stavebního úřadu Městského úřadu Slaný paní Ing. Horáčkové, tato dne 19. 11. 2012 ve věci rozhodla a vydala napadené rozhodnutí o umístění a povolení předmětné stavby. O námitce podjatosti nebylo přitom v době vydání napadeného rozhodnutí řádně rozhodnuto, neboť sice bylo vydáno (nepravomocné) usnesení tajemníka Městského úřadu ve Slaném (ze dne 5. 11. 2012, č. j. 41003/2012/ks/taj.), avšak toto usnesení bylo vydáno v rozporu se zákonem a bylo následně z tohoto důvodu zrušeno - viz rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. SZ 167296/2012/KUSK REG/Val, č. j. 006385/2013/KUSK - a tedy nemohlo působit své právní účinky (nemohlo založit nevyloučení dané úřední osoby z projednávání a rozhodování dané věci). Napadené rozhodnutí bylo tedy vydáno v rozporu s § 14 správního řádu. osobou vyloučenou z rozhodování. Z výše uvedených důvodů i nadále žádám, aby rozhodnutí Městského úřadu ve Slaném, Stavební úřad, ze dne 19. 11. 2012, č. j. 4331112012/SÚ, o umístění a povolení souboru staveb Bioplynová stanice OVUS Těhul, Slaný, Kvíc, bylo nadřízeným orgánem v celém jeho rozsahu zrušeno. Dále bylo odvolání doplněno o vyjádření Ministerstva vnitra ČR, odboru dozoru a kontroly veřejné správy a doplněn bod 3. odvolání, že byla nesprávně zamítnuta námitka nesouhlasu zastupitelstva s danou stavbou. Stavební úřad vyrozuměl podle § 86 odst. 2 správního řádu všechny účastníky řízení, aby se vyjádřili k podanému odvolání. Této možnosti využilo město Smečno a zástupce žadatele. Následně předal stavební úřad spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 81 odst. 1 správního řádu může účastník řízení podat proti rozhodnutí odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Rozhodnutí ve výše uvedené věci je správním rozhodnutím, proti kterému se lze


str. 15

odvolat. Odvolatelé byli účastníky řízení vedeného u prvoinstančního orgánu, odvolání je tedy přípustné. Dále odvolací správní orgán zkoumal, zda odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě. Podle ustanovení § 83 odst. 1 správního řádu činí odvolací lhůta 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolací správní orgán ze spisu zjistil, že rozhodnutí bylo odvolatelům doručeno dne 5. 12. 2012 veřejnou vyhláškou a odvolání obce Hrdlív bylo u správního orgánu podáno dne 3. 12. 2012, odvolání manželů Řenčových bylo podáno 4. 12. 2012, odvolání Dušana Dvorníka bylo podáno dne 4. 12. 2012, odvolání Pavla Zláma, kterého zastupuje JUDr. Ondřej Tošner, Ph.D., bylo na poště podáno dne 4. 12. 2012, odvolání obce Smečno bylo nesprávně podáno u odvolacího správního orgánu, který jej v souladu s ustanovením § 12 správního řádu postoupil stavebnímu úřadu a odvolání došlo dne 20. 12. 2012, odvolání jsou včasná. Dle ustanovení § 83 odst. 1 správního řádu platí, že bylo-li rozhodnutí ve věci vydáno a odvolání bylo podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, je odvolání podáno v první den odvolací lhůty. Předmětné odvolání je tedy včasné. Podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán. Odvolací správní orgán přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a správnost napadeného rozhodnutí přezkoumal jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání podle § 89 odst. 2 správního řádu. Z předloženého spisového materiálu odvolací správní orgán zjistil, že žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby byla podána dne 25. 4. 2012. Zároveň byla podána žádost o stavební povolení (Na žádosti o stavební povolení není označení přijetí žádosti úřadem. Jedná se o samostatnou žádost. Z tohoto důvodu také stavební úřad spojoval řízení. Spojení řízení může, i na žádost, nebo nemusí být provedeno. Je proto žádoucí vést každou žádost pod samostatnou spisovou značkou, aby bylo jasně patrno, která řízení stavební úřad spojuje). Usnesením ze dne 26. 4. 2012 stavební úřad spojil územní a stavební řízení. Opatřením ze dne 26. 4. 2012 stavební úřad oznámil spojení územního a stavebního řízení, zahájení společného řízení s pozváním k veřejnému ústnímu jednání na den 29. 5. 2012. Z veřejného ústního jednání dne 29. 5. 2012 byl sepsán protokol. Dne 13. 6. 2012 vyzval stavební úřad žadatele k doplnění žádosti a zároveň usnesením řízení přerušil. (V předmětném usnesení není uvedena doba trvání přerušení řízení). Do usnesení bylo podáno odvolání. Odvolací správní orgán dne 17. 9. 2012 pod spisovou značkou SZ 123463/2012/KUSK REG/LS, č. j. 134890/2012/KUSK odvolání jako nepřípustné zamítl. Žadatel doplnil žádost, že platí původní dokumentace. Stavební úřad se s tímto vůbec nevypořádal, zda nedošlo v průběhu řízení k porušení ustanovení § 45 správního řádu. Dne 12. 7. 2012 oznámil stavební úřad pokračování v řízení. Dne 9. 8. 2012 vyzval stavební úřad žadatele k doplnění žádosti a zároveň usnesením řízení přerušil. (Opětovně není v usnesení uvedena doba přerušení řízení). Do usnesení bylo v zákonné lhůtě podáno odvolání. Odvolací správní orgán dne 14. 11. pod spisovou značkou SZ 157874/2012/KUSK REG/Kro, č. j. 163115/2012/KUSK odvolání zamítl a usnesení potvrdil. Dne 27. 8. 2012 požádal Václav Svoboda, Komenského 249, 252 19 Rudná o informaci k řízení. Stavebním úřadem bylo dne 19. 9. 2012 sděleno, že nebyl zahrnut do okruhu účastníků řízení, ale že do


str. 16

spisu může nahlížet v úřední dny. K tomuto odvolací správní orgán sděluje, že právo nahlížet do spisu mají pouze účastníci řízení a jejich zástupci a to nejen v úřední dny a dále i po ukončení řízení. Pokud není Václav Svoboda účastníkem řízení a nebyl prokázán právní zájem nahlížení do spisu, není stavební úřad oprávněn takové osobě umožnit nahlížení do spisu. Dne 18. 10. 2012 požádal stavební úřad město Slaný, zda platí jeho vyjádření k záměru ze dne 18. 4. 2012. Na žádosti je vlastní rukou pana starosty potvrzena platnost vyjádření. Dne 23. 10. 2012 oznámil stavební úřad pokračování v řízení. Dne 5. 11. 2012 bylo vydáno tajemníkem města, že Ing. Horáčková není vyloučena z projednávání věci po podané námitce podjatosti. Dne 19. 11. 2012 bylo rozhodnuto v meritu věci. V zákonné lhůtě bylo do rozhodnutí podáno odvolání. V průběhu řízení byl stavební úřad požádán o účastenství v řízení Daniel Řenč, Mgr. Andrea Řenčová, Dušan Dvorník, Pavel Zlámal a město Smečno. Žádostem bylo vyhověno. K podaným odvolání odvolací správní orgán uvádí: Při přezkoumávání souladu věci s právními předpisy odvolací orgán zjistil závažné nedostatky. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nedostatečně odůvodněné. Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu musí rozhodnutí obsahovat mimo jiné i důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“) musí rozhodnutí obsahovat mimo jiné podmínky, kterými se zabezpečí soulad umístění stavby s cíli a úkoly územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací. Konstatování stavebního úřadu, že posuzoval záměr s podklady k době podání žádosti je nesprávný. Stavební úřad se vůbec nevěnoval odůvodnění konkrétního souladu záměru s územně plánovací dokumentací a stanoveným funkčním využitím, k regulativům funkčního využití území a prostorového uspořádání, a tak odvolací správní orgán nemohl posoudit zda byl jeho postup v souladu se zákonem a zda bylo rozhodnutí vydáno oprávněně. Smyslem a cílem územního plánování je komplexní řešení funkčního využití území a vytváření předpokladů k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek. Územní plán je přijímán k zajištění veřejného zájmu, obecného dobra. Tyto hodnoty musí být nejen pojmenovány a specifikovány, ale také věrohodně doloženy. Dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, je úřad územního plánování, tj. obecní úřad obce s rozšířenou působností, dotčeným orgánem v územním řízení z hlediska uplatňování záměrů územního plánování, pokud nevydává územní rozhodnutí. Tuto svoji působnost vykonává jako působnost přenesenou, přičemž se vyjadřuje k územním řízením, která jsou vedena v jeho správním obvodu, pokud sám toto řízení nevede. Postavení dotčených orgánů ve správním řízení obecně upravuje § 136 správního řádu. Z ustanovení § 136 odst. 1 písm. a) správního řádu vyplývá, že dotčenými orgány jsou orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Stavební zákon, jako zvláštní zákon, působnost úřadu územního plánování jako dotčeného orgánu v územním řízení zakládá ustanovením § 6 odst. 1 písm. e) stavebního zákona. Stavební zákon však již blíže nespecifikuje, jakou formou se úřad územního plánování jako dotčený orgán vyjadřuje. Aby úřad územního


str. 17

plánování mohl vydávat závazné stanovisko, musely by být naplněny podmínky ustanovení § 149 správního řádu, dle kterého je závazné stanovisko úkonem učiněný správním orgánem na základě zákona, jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Vzhledem k charakteru závazného stanoviska je zřejmé, že pravomoc k jeho vydání musí být výslovně založena zákonem. Toto nelze z příslušných ustanovení stavebního zákona dovodit. Dle § 4 odst. 2 písm. a) stavebního zákona vydávají dotčené orgány závazná stanoviska na základě zvláštních právních předpisů, nikoliv na základě stavebního zákona. Z ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona nelze ani dovodit, že by se úřad územního plánování vyjadřoval formou stanoviska, a to z toho důvodu, že dotčené orgány vydávají stanoviska pro postupy podle stavebního zákona, které nejsou správním řízením, v tomto případě se úřad územního plánování vyjadřuje do územního řízení. Jestliže není ve stavebním zákoně výslovně stanoveno, že úřad územního plánování jako dotčený orgán vydává závazné stanovisko, lze tedy dovodit, že vydává vyjádření, tedy po stránce obsahu nezávazný úkon, který je jedním z podkladů pro „navazující“ správní rozhodnutí. Skutečnost, že se úřad územního plánování bude vyjadřovat pouze formou vyjádření, vyplývá i z ustanovení § 136 odst. 1 písm. b) správního řádu, podle něhož jsou dotčenými orgány správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska (§ 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu. Je-li tedy úřad územního plánování dotčeným orgánem v územním řízení, pokud nevydává územní rozhodnutí, a nevydává-li závazné stanovisko, vydává ve smyslu § 136 odst. 1 písm. b) správního řádu pouze vyjádření a to podle ustanovení § 154 a násl. správního řádu. Jde tedy o jiný podklad pro rozhodnutí správního orgánu podle § 50 odst. 1 správního řádu. K problematice obsahu vyjádření úřadu územního plánování je třeba vyjít z dikce ustanovení § 6 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, ve kterém je stanoveno, že se úřad územního plánování jako dotčený orgán vyjadřuje z hlediska uplatňování záměrů územního plánování. Pojem „záměry územního plánování“ stavební zákon v žádném svém ustanovení nevymezuje ani nedefinuje. Nicméně lze záměry územního plánování odvozovat od ustanovení § 18 a 19 stavebního zákona, kde jsou vymezeny cíle a úkoly územního plánování. Dle ustanovení § 18 odst. 3 stavebního zákona orgány územního plánování koordinují veřejné i soukromé zájmy změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizují ochranu veřejných zájmů vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. Úkoly územního plánování definované v ustanovení § 19 odst. 1 stavebního zákona obecně platí jak pro územně plánovací činnost, tj. pro pořizování, tak i pro rozhodování v území. Pokud se vychází z obsahu § 19 odst. 1 stavebního zákona jako požadovaného obsahového rámce vyjádření úřadu územního plánování v rámci územním řízení, lze konstatovat, že bude z hlediska své působnosti posuzovat záměr ve vztahu k územně plánovacím podkladům (územně analytickým podkladům a k pořízeným a zaevidovaným územním studiím). Dále bude úřad územního plánování posuzovat záměr i ve vztahu k územně plánovací dokumentaci, tzn. že v rámci svého vyjádření sděluje stavebnímu úřadu, zda pro dané území je zpracována platná územně plánovací dokumentace, jaký způsob využití je pro danou plochu, popř. pro pozemek, stanoven (tzn. způsob využití určený jako hlavní, přípustný, podmíněně přípustný, nepřípustný), podmínky uspořádání apod. Ve svém vyjádření by měl úřad územního plánování upozornit i na územně plánovací informace, které v daném území sám vydal. Vyjádření úřadu územního plánování v podstatě představuje poskytnutí informace o podmínkách stanovených pro území, ve kterém se má požadovaný záměr


str. 18

uskutečnit. Jak již bylo výše uvedeno s přihlédnutím k ustanovení § 149 správního řádu, není obsah vyjádření úřadu územního plánování závazný pro výrokovou část územního rozhodnutí. Je jedním z podkladů, které musí stavební úřad v územním řízení vyhodnotit, a toto vyhodnocení pak zdůvodnit v rámci odůvodnění územního rozhodnutí. Vyjádření úřadu územního plánování obsahující posouzení záměru z hlediska záměrů územního plánování tedy v žádném případě nezbavuje stavení úřad jeho působnosti, která je založena v ustanovení § 90 stavebního zákona, tj. že stavební úřad sám posuzuje soulad záměru z hledisek zde uvedených. Zmocnění stavebního úřadu založené ustanovením § 90 stavebního zákona není dotčeno. Stavební úřad v konečné fázi sám posuzuje a v odůvodnění územního rozhodnutí zdůvodňuje soulad záměru se schválenou nebo vydanou územně plánovací dokumentací. Ta je vždy závazným podkladem pro vydání územního rozhodnutí. Ke skutečnostem uvedeným v odvolání (k platnosti územního plánu v době rozhodování) odvolací správní orgán sděluje, že podle názoru odvolacího správního orgánu je pro rozhodování stavebního úřadu rozhodující skutkový a právní stav platný v době vydání rozhodnutí. Tento právní názor vychází i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 24/2011-79 ze dne 7. 4. 2011 (dostupný na www.nssoud.cz), kde je mimo jiné uvedeno, že na rozdíl od občanského soudního řádu (ustanovení § 154 odst. 1) a soudního řádu správního (ustanovení § 75 odst. 1) neobsahuje správní řád konkrétní ustanovení, jež by zakotvovala zásadu, že pro rozhodování správního orgánu je rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí. Lze však souhlasit s názorem, že zásada vyplývá implicitně ze správního řádu, a to ostatně již jen s přihlédnutím k jiným ustanoveními správního řádu, jako jsou ustanovení § 96 odst. 2, § 90 odst. 4 nebo § 82 odst. 4 správního řádu. V odvolacím řízení lze dle ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu uvádět jen takové nové skutečnosti, které nemohl účastník uplatnit dříve (např. proto, že nastaly až po vydání prvostupňového rozhodnutí). Ve zmíněném ustanovení § 90 odst. 4 má odvolací orgán ve správním řízení povinnost zrušit napadené rozhodnutí a zastavit řízení, pokud zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení. Tato povinnost se musí analogicky použít i na rozhodování samotného orgánu v prvním stupni. Obdobně podle ustanovení § 96 odst. 2 správního řádu se soulad rozhodnutí s právními předpisy posuzuje v přezkumném řízení správním podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. Ostatně i u obnovy řízení je ve smyslu ustanovení § 100 odst.1 nezbytným předpokladem to, že dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které mezitím vyšly najevo, existovaly v době původního řízení (nikoliv tedy jen na jeho počátku, ale kdykoliv v jeho průběhu včetně jeho konce). Rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí. Teprve právní mocí takového rozhodnutí vzniká, mění se či zaniká právo a povinnost. Tento postup je brán jako samozřejmý a zavedený v historii správního řízení. I to mohlo být důvodem, proč zákonodárce nepovažoval za nutné speciálně toto pravidlo kodifikovat do konkrétních ustanovení, na rozdíl od řízení přezkumného. V přezkumném řízení podle správního řádu se posuzuje soulad s právními předpisy podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. I když tedy není výslovně stejný princip zmíněn v ustanoveních upravujících postup správního orgánu na prvním stupni, není důvod se domnívat, že zákonodárce měl v úmyslu uplatňovat tento princip pouze v přezkumném řízení. Takový postup by jistě byl naprosto absurdní. Nutil by totiž správní orgán v prvním stupni vydat rozhodnutí, o kterém by ovšem všichni jeho aktéři věděli, že bude zrušeno v řízení odvolacím nebo


str. 19

v jiném řízení. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stavební úřad je při posuzování věci povinen vycházet ze skutkového a právního stavu platného v době vydání rozhodnutí. Podanou žádost posuzuje stavební úřad zejména podle ustanovení § 90 stavebního zákona, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí je tedy skutečnost, že se v územním řízení prokáže, že záměr je v rozporu s veřejným zájmem nebo zasahuje do subjektivních práv účastníků řízení nad přípustnou míru. Důvodem pro neschválení záměru tedy není jakýkoliv zásah do práv účastníků řízení, nýbrž pouze zásah, který přesahuje přiměřenou míru V předmětném řízení stanovil stavební úřad okruh účastníků řízení. Dle ustanovení § 7 odst. 1 správního řádu mají dotčené osoby při uplatňování svých procesních práv rovné postavení, to se týká všech účastníků řízení tedy nejen odvolatele, ale i žadatele, obce a dalších účastníků. Záleží na účastníkovi, jakým zákonným způsobem bude uplatňovat ochranu svých práv. Stavební úřad řádně uvědomil dotčené osoby s dostatečným předstihem o úkonu, který učiní a umožnil jim uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy dle ustanovení § 4 odst. 2, 3 správního řádu. Námitky obce Hrdlív a města Směčna, že se o řízení dozvěděli v poslední možný moment není relevantní v době podání odvolání. Přesto, že oznámení zahájení řízení bylo limitováno tzv. zásadou koncentrace, pokračováním v řízení nebyla v tomto případě uplatněna. Takto „omezení“ účastníci mohli požádat stavební úřad o prodloužení lhůty k podání námitek, což nebylo v průběhu řízení učiněno. Jelikož v tomto případě byl žadatel vyzván k doplnění žádosti a řízení bylo přerušeno, po doložení dokladů v řízení pokračováno a je účastníkům řízení umožněno podávat námitky po celou dobu vedení řízení domnívá se odvolací správní orgán, že doba od vznesení námitky do vydání rozhodnutí, tedy cca 4 měsíce, byla dobou dostatečnou pro podání námitek a možnosti prostudování spisového materiálu. K omezení vlastnických práv odvolací správní orgán sděluje, že je zřejmé, že po dobu výstavby jakékoliv stavby dojde k určitému omezení, které je nutno při provádění i užívání stavby minimalizovat. Toto obecně platí pro všechny vlastníky nemovitostí, kteří provádějí výstavbu či své nemovitosti již užívají. Dále k imisím např. dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 – 116, www.nssoud.cz, cit.: „…„Pohodou bydlení“ lze podle jedné z možných definic, která se snaží tento pojem kategorizovat subjektivně, rozumět takový stav, kdy někdo bydlí v klidu, spokojeně, příjemně a šťastně (viz Marek Hanák: Pohoda bydlení. Právní rádce, internetová verze, 28. 4. 2005, http://pravniradce.ihned.cz/). Z objektivistického úhlu pohledu lze „pohodou bydlení“ rozumět souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací


str. 20

aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech (z obdobně pojaté definice vychází ve své praxi Ministerstvo pro místní rozvoj, viz Marek Hanák, cit. dílo). Nejvyšší správní soud se ve svém výkladu legálního pojmu „pohoda bydlení“ přiklání k druhé z výše nastíněných definic, tedy definici objektivistické, která lépe odpovídá ústavním principům zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení (viz čl. 1 věta první Listiny základních práv a svobod), nicméně podotýká, že správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže zcela abstrahovat ani od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.“ Ovšem rozhodující pro posouzení záměru je ustanovení § 90 stavebního zákona, se kterým, jak je uvedeno výše, se stavební úřad řádně nevypořádal. Dále odvolací správní orgán sděluje, že stavební úřad má postupovat v souladu s platnými právními předpisy v rovině stavebního práva a správního řádu. Je na stavebním úřadu, aby byly zajištěny takové podklady, taková dokumentace a byly provedeny takové úkony, aby byl zjištěn stav věci o kterém nejsou důvodné pochybnosti a mohl danou stavbu posoudit a rozhodnout. Např. pomoc odstranění vad podání správní řád nestanoví a dost dobře ani nemůže konkrétně stanovit, kdy (tj. v jakých případech) má správní orgán pomoci podateli nedostatky odstranit a kdy má naopak k jejich odstranění „pouze“ vyzvat a stanovit k tomu přiměřenou lhůtu, je tedy na správním orgánu, aby zvolil nejvhodnější řešení podle konkrétního případu. Vycházet při tom bude zejména z ustanovení § 6 odst. 2 věta první, podle něhož správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje, jakož i u ustanovení § 4 odst. 1 věta první, podle kterého je veřejná správa službou veřejnosti, z čehož vyplývá, že by mělo být preferováno odstranění nedostatků na místě. Při každém rozhodování musí mít stavební úřad řádně zjištěn stav věci. Objasnění skutečného stavu věci není absolutní a je významově korigován zásadou procesní ekonomiky. Stavební úřad nesmí provádět nadbytečné důkazy, které nejsou bezpodmínečně nutné, jen proto, aby vyhověl všem návrhům účastníků řízení nebo aby beze zbytku vyčerpal veškeré možnosti dokazování. Dokumentace k územnímu řízení příloha č. 4 k vyhlášce č. 503/2006 Sb., je obecné vyjmenování součástí dokumentace, pro stavební povolení vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v platném znění. Nelze vztahovat shodnou dokumentaci na stavbu skladu dřeva o rozměrech 6 m x 5 m nebo například výstavbu nového automobilového závodu. Je na stavebním úřadu, aby byly zajištěny takové podklady, taková dokumentace a byly provedeny takové úkony, aby byl zjištěn stav věci o kterém nejsou důvodné pochybnosti (viz. ustanovení § 3 správního řádu) a mohl danou stavbu posoudit a rozhodnout. Dle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí ČR je při umístění zdroje je vhodné zohlednit: - rozptylové podmínky pachových látek v oblasti v souvislosti s obydlenou zástavbou,


str. 21

- umístění BPS na závětrné straně vzhledem k bytové zástavbě, - přepravní trasy zapáchajícího materiálu. Z hlediska ochrany provozovatele a obyvatel v blízkém okolí „ostatních bioplynových stanic“ je vhodné, aby investor zažádal stavební úřad o vyhlášení ochranného pásma dle § 83 stavebního zákona, s návrhem na vydání územního rozhodnutí. Doporučení se vztahuje zejména na BPS umístěné mimo obytnou zástavbu. Důvodem je zamezit tomu, aby v opodstatněných případech nedocházelo k pozdějšímu přibližování bytové zástavby k BPS. Návrh ochranného pásma musí respektovat umístění zdroje a rozptylové podmínky na lokalitě hodnocené v rozptylové studii. BPS jsou z hlediska vývinu metanu oblast s možným nebezpečím

výbuchu. Při realizaci stavby platí ČSN 75 6415 – Plynové hospodářství čistíren odpadních vod. Vzhledem k tomu, že stavba má vliv na životní prostředí, musí se projektová dokumentace podrobně zabývat vlivem na životní prostředí, tzn. musí být podrobně řešeny činnosti mající na životní prostředí vliv. K těmto činnostem patří zejména přeprava a manipulace se surovinou/odpadem, uskladnění suroviny/odpadu, omezení úniku kontaminovaného materiálu do spodních vod, omezení emisí pachových látek, nakládání s fermentačním zbytkem, apod. V projektu musí být zdokumentována a zdůvodněna zvolená varianta fermentačního procesu a použitých technologických modifikací v souladu se stavem rozvoje vědy a techniky v tomto oboru, například typ použitých reaktorů, suspenzní substráty nebo substráty s vysokým obsahem sušiny, apod. V projektu musí být uvedeny základní provozní podmínky, doba zdržení v reaktoru, teplota v reaktoru, homogenizace vstupních surovin/odpadů, dávkování vstupních surovin/odpadů, uskladnění fermentačního zbytku, podmínky manipulace s fermentačním zbytkem, apod. Vzhledem k důležitosti charakteru suroviny je nutné uvést, zda budou zpracovávány vedlejší živočišné odpady (VŽP) podléhající hygienizaci a v jakém rozsahu. Zemědělské bioplynové stanice jsou takové bioplynové stanice, které zpracovávají materiály rostlinného charakteru a statkových hnojiv, resp. podestýlky. Na těchto bioplynových stanicích není možné zpracovávat odpady podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ani jiné materiály, které spadají pod Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 o vedlejších živočišných produktech. Vliv záměru byl řešen Krajským úřadem Středočeského kraje, odborem životního prostředí a zemědělství. Odůvodnění rozhodnutí musí splňovat požadavky ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Že není např. v rozhodnutí uvedeno datum smlouvy dodávky siláže není závadou rozhodnutí. Na straně jedné dle ustanovení § 76 odst. 2 stavebního zákona je každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí, je povinen dbát požadavků uvedených v ustanovení § 90 a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Na straně druhé územním rozhodnutím (ustanovení § 92 odst. 1 stavebního zákona) stavební úřad stanoví podmínky pro využití a ochranu území. Ochranné pásmo hořáku zbytkového plynu (fléry) zasahuje na sousední pozemek parc. č. 148/19 v katastrálním území Kvíc, který není ve vlastnictví žadatele. Stavební úřad se zásahem ochranného pásma v rozhodnutí nezabýval. K danému souhlasu starosty města Slaný a nesouhlasu zastupitelstva odvolací správní orgán uvádí, že město Slaný je toliko jako účastník řízení. Dle ustanovení § 7 odst. 1 správního řádu mají dotčené osoby při uplatňování svých procesních práv rovné postavení, to se týká všech účastníků řízení tedy nejen odvolatele, ale i žadatele, obce a dalších účastníků. Zastupitelstvo města Slaný na svém zasedání dne 27. 6. 2012 přijalo


str. 22

usnesení, kterým po projednání a předložené prezentaci o záměru výstavby bioplynové stanice (BPS) HrdlívTěhul vyslovilo nesouhlas s touto výstavbou (21-0-1). Starosta dne 18. 4. 2012 vydal vyjádření za město Slaný, že město Slaný nemá k předmětnému záměru připomínky. Dne 22. 10. 2012 na žádosti stavebního úřadu, zda je v platnosti vyjádření města ze dne 18. 4. 2012 je platnost potvrzena vyjádřením psaným ručně. Dle vyjádření Ministerstva vnitra ČR ze dne 3. 1. 2013 č. j. MV-124113-6/ODK-2012 vyplývá, že stavební úřad má sice k dispozici souhlasné stanovisko starosty města, toto však nelze považovat za stanovisko města Slaný, jakožto účastníka územního a stavebního řízení, neboť o jeho vydání nerozhodl orgán města k tomu příslušný. Dále k tomuto odvolací správní orgán uvádí, že město Slaný je účastníkem předmětného řízení. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 66/2011 – 177 ze dne 30.11.2011 (dostupného na www.nssoud.cz), cit.: „ … je třeba nejprve poukázat na ustanovení § 89 odst. 3 stavebního zákona, který stanoví povinnosti účastníků řízení ve vztahu k obsahu podání, v němž v územním řízení uplatňují své námitky. Podle tohoto ustanovení „účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti,které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které nesplňují uvedené požadavky, se nepřihlíží“. Jak tomu uvedl již dříve Nejvyšší správní soud, „dává-li zákon účastníku řízení právo vznést námitky a ukládá-li stavebnímu úřadu o těchto námitkách rozhodnout, je zřejmé, že se musí jednat o námitky natolik konkrétní, že je možné je jako námitky rozpoznat a posoudit; to znamená, že jsou vzneseny konkrétní výhrady proti umístění stavby, jímž může dojít k dotčení práv účastníka námitku uplatňujícího. Takovou námitkou není požadavek na dodržování právních předpisů v územním řízení“ (viz rozsudek ze dne 11. 7. 2007, č. j. 2 As 10/2007 - 83, obdobně též rozsudek ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007 - 100). Pokud má stavební úřad za to, že podané námitky nesplňují požadavky uvedené v ustanovení § 89 odst. 3 stavebního zákona, tj. pokud z nich není patrno, že se konkrétně vymezují proti umístění a povolení stavby, které může zasáhnout do jejich práv, nemusí se jimi zabývat; důvody tohoto postupu musí ovšem uvést v odůvodnění územního rozhodnutí. V případě účastníků řízení by pak stavební úřad měl s jejich výhradami, které nedosahují intenzity námitek, naložit jako s připomínkami a v územním rozhodnutí se s nimi rovněž vypořádat.“ Ochrana a regulace ve správním území města Slaný je zejména dána územním plánem, který vydává zastupitelstvo města. Z tohoto důvodu je stavebním zákonem kladen důraz na posouzení záměru v územním řízení dle ustanovení § 90 stavebního zákona. Na případné souhlasy či nesouhlasy města, ať už by byly podány příslušným zmocněným odborem či osobou je nutno nahlížet v rovině jakéhokoliv jiného účastníka. Stavební úřad se nezabýval ochranným pásmem stavby zasahující na pozemek jiného vlastníka (města Slaný), záměr vůbec neposuzoval dle platného územního plánu a rovněž předmětný souhlas starosty či nesouhlas zastupitelstva se ochranným pásmem nezabývají. Nejsou zde naplněny požadavky ustanovení § 89 stavebního zákona a stavební úřad celé řízení uchopil nesprávně jak procesně, tak i věcně. Obecně k souhlasům či nesouhlasům obcí odvolací správní orgán opakuje, že v řízení mají postavení účastníka řízení, proto nesouhlas města či obce není důvodem nevydání kladného rozhodnutí v meritu věci. (Stanoviska, námitky a připomínky dle ustanovení § 89 stavebního zákona). Dále např. požadavek města Smečna, že nebyly dokumenty vyvěšovány na úřední desce města Smečna je nesprávný. I přesto, že stavební úřad přiznal účastenství městu Smečno, zde se nejedná o město (obec), na jehož správním území je požadovaný


str. 23

záměr uskutečněn. Stavební úřad nepochybil, když bylo veřejnou vyhláškou doručováno vyvěšením na úředních deskách města Slaný a obce Hrdlív. Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že záměr se shoduje se stanoviskem Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí o podlimitním záměru. Námitka uvedená v odvolání s max. objemem plynu 2000 m3 se netýká skladovací nádrže PS 05. Skladovací nádrž s plynojemem je PS 04. Spojení řízení dle ustanovení § 78 stavebního zákona je v pravomoci stavebního úřadu. Stavební úřad tak musí, má-li v konkrétním případě rozhodnout o spojení řízení, posoudit, zda jsou podmínky v území jednoznačné. Jedná o uvážení správního orgánu, tedy stavebního úřadu. Stavební úřad takto rozhodl v době, kdy nebyl v platnosti nový územní plán, ,který pro spojení řízení není rozhodující. Zde je rozhodující, zda jsou podmínky jednoznačné a zda lze stavbu vůbec umístit. Názor účastníků řízení může být samozřejmě odlišný. Řízení může být spojeno jak na návrh účastníka, tak i z moci úřední. Posouzení je v pravomoci stavebního úřadu. Dne 2. 11. 2012 byla vznesena námitka podjatosti, že by měla být Ing. Lenka Horáčková, vedoucí stavebního úřadu, vyloučena z projednávání této věci, stejně tak jako všichni ostatní zaměstnanci stavebního úřadu. Primárním účelem institutu vyloučení z projednávání a rozhodování věci je zajištění nestrannosti správního orgánu. Tento požadavek vyplývá ze zásady rovnosti účastníků správního řízení a nestranného postupu správního orgánu vůči všem dotčeným osobám (§ 7 správního řádu). Objeví-li se pochybnosti o nepodjatosti osob podílejících se bezprostředně na výkonu pravomoci správního orgánu, jsou takové úřední osoby z projednávání a rozhodování věci vyloučeny. Do doby, než je rozhodnuto o vyloučení dotčené úřední osoby a provedeny potřebné úkony, může tato osoba provádět pouze takové úkony v řízení, které nesnesnou odkladu (§ 14 odst. 3 in fine správního řádu). Důvodem vyloučení je v prvé řadě skutečnost, že úřední osoba má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti. Podjatost je přitom stavem, který nastává ze zákona za okolností stanovených v § 14 odst. 1 správního řádu. Usnesení o vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci, ať již je vydáno na základě námitky podjatosti (§ 14 odst. 2 správního řádu) nebo na základě podnětu vyloučené úřední osoby (§ 14 odst. 3 správního řádu) má tedy deklaratorní povahu. K vyloučení úřední osoby dochází již v okamžiku, kdy nastanou skutečnosti stanovené v § 14 odst. 1 správního řádu, nikoliv až vydáním usnesení o jejím vyloučení. Platí, že do doby než je rozhodnuto o jejím vyloučení, nebo o tom, že není vyloučena, může tato osoba provádět pouze takové úkony, které nesnesou odkladu (§ 14 odst. 3 správního řádu). Představený (zde tajemník) usnesením rozhodl, že není vedoucí stavebního úřadu vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Odvolací správní

orgán

dne

15. 1. 2013

pod

spisovou

značkou

SZ 167296/2012/KUSK

REG/Val,

č. j. 006385/2013/KUSK usnesení, že vedoucí stavebního úřadu není vyloučena z projednávání a rozhodování věci zrušil a věc vrátil k novému projednání. Vzhledem k tomu, že nebylo řádně rozhodnuto o uplatněných námitkách podjatosti, není zřejmé, zda oprávněná úřední osoba (vedoucí stavebního úřadu), která se podílela na projednání a rozhodnutí věci, měla být ve věci vyloučena či nikoliv a jelikož rozhodnutí v meritu věci není


str. 24

pouze takovým úkonem, který nesnese odkladu, nemělo být výsledné rozhodnutí vydáno. Přesto odvolací správní orgán posuzoval vznesené námitky v odvolání (ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu) a vyslovil názor (ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu), aby bylo jasné, jakým způsobem má být řízení vedeno nikoliv, aby předjímal další možný postup správních orgánů ve věci. Součástí spisového materiálu (bod 40 soupisu spisu) jsou námitky proti územnímu řízení podané Radkem Coufalem, Těhul 135, 274 01 Slaný – Kvíc. Stavební úřad vyhodnotil tyto námitky jako připomínky veřejnosti, protože Radek Coufal nepožádal o účastenství v řízení. Odvolací správní orgán upozorňuje, že podle ustanovení § 85 odst. 1 stavebního zákona je účastníkem územního řízení pouze žadatel a obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jsou rozlišováni účastníci, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům a stavbám na nich mohou být přímo dotčena požadovaným záměrem. Zákon zdůrazňuje předpoklad vlastnických nebo jiných věcných práv k pozemkům a stavbám na nich. Ke zvýšení ochrany vlastnických práv vlastníků sousedních nemovitostí došlo zejména v souvislosti s nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 96/2000 Sb., kdy bylo opuštěno dosavadní chápání „sousedních“ pozemků pouze na sousedy „mezující“ pozemky. V každé projednávané věci musí stavební úřad posoudit, kteří z vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich mohou být vydaným rozhodnutím přímo dotčeni. Účastenství v územním řízení má vždy dvě podmínky. Existenci vlastnického nebo věcného práva jako podmínku základní a druhou podmínku, kterou je přímé dotčení existujícího práva. Ve stavebním řízení stavební zákon vymezuje účastníky řízení odchylně od obecné právní úpravy, tj. odchylně od ustanovení § 27 správního řádu. Kromě stavebníka jsou jimi pouze osoby mající k dotčeným pozemkům a stavbám, včetně sousedních pozemků a staveb, právo vlastnické nebo právo odpovídající věcnému břemenu. Vlastník sousedního pozemku nebo stavby, popřípadě ten, kdo k nim má právo odpovídající věcnému břemenu, je účastníkem řízení, jen kdyby toto právo mohlo být navrhovanou stavbou přímo dotčeno (§ 109 stavebního zákona). K tomu, aby právnická či fyzická osoba měla postavení účastníka správního řízení, je dostačující pouhý předpoklad existence dotčení jejích práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, které mohou být povolením dotčeny. Protože postačuje pouhá možnost dotčení práv, je nutné jako s účastníkem řízení jednat s každým, u něhož nebude možné nade vší pochybnost jednoznačně vyloučit, že jeho vlastnická nebo jiná práva nemohou být za žádných okolností povolením dotčena. Dotčením tu lze nepochybně rozumět především dotčení hlukem, prachem, vibracemi, apod., tj. různé imise (ustanovení § 127 odst. 1 obč. zák.). Odvolací správní orgán dále upozorňuje, že z důvodů nepřiznání postavení účastníka řízení může být odepřeno právo hájit svá práva a právem chráněné zájmy. Správní orgán musí vymezit přesně a úplně okruh účastníků, s nimiž vede řízení. Tato povinnost plyne mimo jiné také z následků a účinků vydaného rozhodnutí, na jehož základě dochází u účastníků řízení ke vzniku, změně nebo zániku jejich práv, právem chráněných zájmů nebo povinností. S postavením osoby jakožto účastníka řízení jsou totiž spojena významná procesní práva, v prvé řadě právo nahlížet do spisu, vyjadřovat se k věci, činit důkazní návrhy, být přítomen ústnímu jednání. Pokud je však účastníkovi účast v řízení odepřena, má tento postup za následek zkrácení na jeho právech. S ohledem na nemožnost využití shora uvedených procesních práv může dojít k neschopnosti účastníka


str. 25

uplatnit vůči správnímu orgánu některé argumenty, které jsou zjistitelné toliko ze správního spisu, které by eventuálně mohly vést k úspěchu v jeho věci. Účast v řízení je materiální povahy, tzn., že daná osoba buď je nebo není účastníkem řízení bez ohledu, zda se domáhala či nedomáhala účasti v řízení. Úkolem stavebního úřadu je pak nalezení řádného okruhu účastníků řízení. Je-li odepřeno účastenství v řízení, musí být uvedeno konkrétní posouzení proč účastník není účastníkem řízení, tzn. posouzení proč nemohou být rozhodnutím stavebního úřadu přímo dotčena jeho práva. Jak je již výše uvedeno stavební úřad předmětný záměr neposuzoval s planým územním plánem města Slaný. Dále je třeba upozornit, že záměr zasahuje do správních území dvou obcí (Slaný, Hrdlív) proto je nutné záměr posuzovat (územní plán) dle dotčení správních území. Protože vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno zejména ustanovení § 90, § 92 stavebního zákona a § 3, § 50, § 68 odst. 3 správního řádu bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno. Odvolací správní orgán stanovil okruh účastníků řízení shodně se stavebním úřadem. Účastníky řízení jsou: OVUS - podnik živočišné výroby spol. s.r.o., Město Slaný, Obec Hrdlív, Pozemkový fond České republiky, krajské pracoviště pro Středočeský kraj, Lesy České republiky, ČEZ Distribuce, a. s., Město Smečno, Moravský Peněžní ústav, Lubomír Zelenka, Daniel Řenč, Mgr. Andrea Řenčová, Dušan Dvorník, Pavel Zlámal. Po vrácení spisového materiálu stavební úřad vyčká pravomocného rozhodnutí (usnesení) o námitce podjatosti vedoucí stavebního úřadu. Dále bude postupováno dle výsledku odvolacího řízení o námitce podjatosti. Obecně bude následovat řádné posouzení daného záměru dle právních předpisů v rovině stavebního práva, zejména ustanovení § 90 stavebního zákona. Dle posouzení bude pokračováno v řízení, případně bude rozhodnuto dle ustanovení § 92 odst. 2 stavebního zákona. Poučení Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se podle ustanovení § 91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat.

Mgr. Jan Šťastný odborný referent otisk úředního razítka Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno po dobu 15 dnů.

Vyvěšeno dne: .....................................

Sejmuto dne .......................................

Razítko, podpis orgánu, který potvrzuje vyvěšení a sejmutí rozhodnutí.


str. 26

Obdrží: účastníci řízení (dodejky): OVUS - podnik živočišné výroby spol. s.r.o., IDDS: w8iryhf sídlo: Těhul č.p. 169, Kvíc, 274 01 Slaný 1 RENVODIN - ŠAFAŘÍK, spol. s.r.o., IDDS: 8p3xav7 sídlo: U Vodojemu č.p. 1275/34, 693 01 Hustopeče u Brna Město Slaný, IDDS: h3jb7t5 sídlo: Velvarská č.p. 136/1, 274 01 Slaný 1 Obec Hrdlív, IDDS: w2nat8b sídlo: Hrdlív č.p. 79, 273 06 Libušín Pozemkový fond České republiky, krajské pracoviště pro Středočeský kraj, Husinecká č.p. 1024/11a, 130 00 Praha 3-Žižkov Lesy České republiky, IDDS: e8jcfsn sídlo: Přemyslova č.p. 1106/19, Nový Hradec Králové, 500 08 Hradec Králové 8 ČEZ Distribuce, a. s., IDDS: v95uqfy sídlo: Teplická č.p. 874/8, Děčín IV-Podmokly, 405 02 Děčín 2 Město Smečno, IDDS: xsbbbf6 sídlo: nám. T. G. Masaryka č.p. 12, 273 05 Smečno Moravský Peněžní ústav, IDDS: g2unpic sídlo: Senovážné náměstí č.p. 1375/19, 110 00 Praha 1-Nové Město Lubomír Zelenka, Fibichova č.p. 1973, 272 01 Kladno 1 Daniel Řenč, Hrdlív č.p. 181, 273 06 Libušín Mgr. Andrea Řenčová, Hrdlív č.p. 181, 273 06 Libušín Dušan Dvorník, Levského č.p. 3187/6, Praha 12-Modřany, 143 00 Praha 412 JUDr. Ondřej Tošner, Ph.D. advokát, IDDS: 2q8f4h6 místo podnikání: Slavíkova č.p. 1568/23, Vinohrady, 120 00 Praha 2 - účastníci územního řízení uvedení v ustanovení § 85 odst. 2 stavebního zákona veřejnou vyhláškou Dále se doručuje k vyvěšení a s žádostí o sdělení data vyvěšení a sejmutí: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kanceláře ředitele - vývěska Obecní úřad Hrdlív, IDDS: w2nat8b sídlo: Hrdlív č.p. 79, 273 06 Libušín MěÚ Slaný, IDDS: h3jb7t5 sídlo: Velvarská č.p. 136/1, 274 01 Slaný 1 ostatní: MěÚ Slaný, stavební úřad, IDDS: h3jb7t5 sídlo: Velvarská č.p. 136/1, 274 01 Slaný 1 (oznámení o nabytí právní moci rozhodnutí a zapůjčený spis budou zaslány stavebnímu úřadu následně) Co: spis KÚ

ROZHODNUTÍ. O d ů v o d n ě n í

Recommend Documents