Rozdíly v účinnosti a fytotoxicitě vybraných insekticidů pro ošetření orchidejí Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Rozdíly v účinnosti a fytotoxicitě vybraných insekticidů pro ošetření orchidejí Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Eva Hrudová, PhD.

Ilona Burianová Lednice 2014

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Rozdíly v účinnosti a fytotoxicitě vybraných insekticidů pro ošetření orchidejí vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici, dne…………………………………. Podpis ………………………………………….

4

Poděkování Touto formou bych ráda poděkovala vedoucí předkládané bakalářské práce Ing. Evě Hrudové, PhD. za cenné rady a připomínky. Mé poděkování patří také Ing. Anně Buchtové, Bc. Lucii Malíkové a mé rodině. Bez jejich podpory by tato práce nemohla vzniknout.

Obsah 1

ÚVOD ..................................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE .............................................................................................................................. 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................................ 10 3.1

Orchidaceae - Orchideje.............................................................................................. 10

3.1.1

Cattleya ............................................................................................................... 12

3.1.2

Phalaenopsis ....................................................................................................... 13

3.2

Škůdci orchidejí ........................................................................................................... 15

3.2.1 3.3

Biologické způsoby ochrany rostlin ............................................................................. 19

3.4

Pesticidy ...................................................................................................................... 20

3.4.1

Historie pesticidů ................................................................................................ 20

3.4.2

Rozdělení pesticidů ............................................................................................. 21

3.5

5

Insekticidy ................................................................................................................... 23

3.5.1

Pozitiva a negativa insekticidů ............................................................................ 23

3.5.2

Rozdělení insekticidů........................................................................................... 23

3.6 4

Systematický přehled škůdců čeledi Orchidaceae .............................................. 16

3.5.2.1

Přírodní insekticidy .......................................................................................... 23

3.5.2.2

Syntetické insekticidy ...................................................................................... 25

Fytotoxicita.................................................................................................................. 27

MATERIÁL A METODY ......................................................................................................... 28 4.1

Charakteristika rostlin a místa pokusu ........................................................................ 28

4.2

Použité insekticidní přípravky ..................................................................................... 29

4.2.1

ROCK EFFECT ....................................................................................................... 29

4.2.2

Nissorun 10 WP ................................................................................................... 29

4.3

Způsob aplikace ........................................................................................................... 30

4.4

Dotazník ...................................................................................................................... 31

VÝSLEDKY ............................................................................................................................ 32 5.1

Výsledky účinnosti insekticidních látek ve skleníkových podmínkách ........................ 32

5.2

Výsledky účinnosti insekticidních látek v domácích podmínkách ............................... 33

5.3

Vyhodnocení dotazníku............................................................................................... 34

5.3.1

První dotazník...................................................................................................... 34

5.3.2

Druhý dotazník .................................................................................................... 34

5.3.3

Třetí dotazník ...................................................................................................... 34 6

6

DISKUZE ............................................................................................................................... 35

7

ZÁVĚR .................................................................................................................................. 37

8

SOUHRN – RESUME ............................................................................................................. 38

9

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................................... 39

10

SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ............................................................. 42

11

PŘÍLOHY........................................................................................................................... 45

7

1 ÚVOD První písemné zmínky o orchidejích se nachází v čínských spisech z doby asi před 2 800 lety. Zde byly nejdříve využívány v léčitelství a později byly pěstovány jako okrasné rostliny. Již ve 12. století se v Číně objevují knihy o pěstování orchidejí, ve kterých bylo popsáno kolem 40 druhů. V Evropě se první popisy orchidejí objevují kolem roku 300 př.n.l. v řecké literatuře. Orchideje se v této době vyskytovaly pouze ve formě planých rostlin (Zoun, 2008). Václav Gottwald v roce 1898 uvádí ve své knize Květiny v pokoji: „Orchideje jsou květiny velice vzácné. Vzácné nejen tím, že jsou velice drahé a že nemůže si je každý zaopatřit, ale květ jejich vyniká zvláštním tvarem, barvou i vůní. Před 50 lety znalo u nás orchideje velice málo lidí a pěstování jejich se nedařilo. Dnes však pěstuje se ve skleníkách přes 2000 druhů. Nestačí to však pro domácí spotřebu, ona poptávka po nich jest veliká. Proto vysílají specialisté v tom oboru mladé zahradníky do krajin tropických ku sbírání rozličných druhů. Tj. spojeno nejen s velikým nákladem, ale i s namáháním. Proto také není divu, že za některé zvláštní druhy žádají se nesmírné ceny.“ Do Evropy se první orchideje dostaly v 17. století z Ameriky a v 18. století z Asie. První zmínka o orchideji v kvetoucím stavu dovezené do Evropy pochází z Holandska z roku 1968. Zahradníci v tomto období neznali epifytní způsob života orchidejí a neměli představy o zdejším podnebí, v důsledku tohoto většina orchidejí uhynula. Do Evropy se však postupem času dováželo stále více orchidejí, s tím rostl zájem zahradníků. Zahradníci postupně získávali důležité informace o jejich pěstování. Orchidejím se začalo více dařit a jejich obliba v Evropě výrazně vzrostla (Zoun, 2008). Orchideje jsou řazeny k nejznámějším pokojovým rostlinám. Slovo „orchidej“ vzbuzuje i mezi botanickými laiky zájem a pozornost, ačkoli tyto rostliny už nejsou tak vzácné a vzdálené jako dříve. V našich myslích jsou spojeny s exotickými dálkami a jsou symbolem vznešenosti. Jsou to vytrvalé rostliny z největší rostlinné čeledi vstavačovitých - Orchidaceae, pocházejí většinou ze subtropických a tropických oblastí. Dle odhadů se v přírodě vyskytuje kolem 25 000 druhů orchidejí. Vysoký druhový počet si vysvětlujeme relativní „mladostí“ této rostlinné skupiny (Ježek, 2009).

8

2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem této bakalářské práce bylo podat přehled o nejčastějších škůdcích vybraných druhů orchidejí, jejich výskytu a poškození, které na rostlinách způsobují. Dále shromáždit poznatky o ochraně proti nim pomocí insekticidů a zjistit co nejvíce informací o efektu jejich aplikace na rostlinu. Nedílnou součástí bylo zhodnocení rozdílů v účinnosti a fytotoxicitě jednotlivých zvolených přípravků.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Orchidaceae - Orchideje Pojmenování vzniklo z latinského slova „orchis“ – varle, jelikož jejich hlízy jsou podobné této části mužských pohlavních orgánů. Orchideje byly slovem „orchis“ poprvé označeny již ve 3. století před naším letopočtem, učinil tak Theofrastos ve své knize Historie rostlin. Tento název je používán dodnes a je od něj odvozen název celé čeledi - Orchidaceae. V rámci čeledi existuje velké množství nejrůznějších modifikací a odchylek, které jsou adaptacemi na rozmanité ekologické podmínky. Všechny orchideje ke svému životu obvykle potřebují symbiotické houby. Orchideje jsou rostliny zastoupené především v subtropickém a tropickém klimatickém pásu, kde rostou epifyticky. Orchideje mírného pásma rostou tradičně v půdě. Orchideje vytvářejí zásobní orgány v podobě hlíz, pahlíz, ztloustlých stonků, listů či kořenů (Ježek, 2009). Nejdůležitějším orgánem pro epifytické rostliny jsou kořeny. Plní více funkcí než u klasických zemních rostlinných druhů. Slouží pro ukotvení rostliny, dále jako absorpční a zásobní orgány a navíc kořeny mnoha druhů orchidejí obsahují chlorofyl a plní tedy i úkol asimilační. Kořeny jsou také prostředím pro rozvoj symbiózy s houbami. Ty zajišťují další přísun cukrů. Houbové vlákno pronikne do spodní části klíčícího semene a začne ho vyživovat. U báze vyrůstají první pravé kořeny, do kterých pronikají vlákna symbiotických hub, která v nich zůstávají po celý život orchideje. Postupně vzniká kulovitý útvar zvaný protokorm, ten zezelená a na jeho horní části se objeví vrcholový pupen. Vzájemné vztahy specializovaných hub a vstavačovitých rostlin nejsou dodnes objasněny. Není jasné, co nabízí rostlina houbě a co stimuluje houbová vlákna k pronikání do kořenů orchidejí (Ježek, 2009). Stavba listů je přizpůsobena prostředí, ve kterém rostliny žijí, velikost listů se pohybuje od několika milimetrů po více než metr. Tvar listů je různorodý, obvyklé jsou listy podlouhlé, oválné nebo kruhovité. Zbarvení listů nemusí být zpravidla zelené, zcela obvyklá je zejména červená nebo fialová barva na spodní straně listu. Kromě zabarvení je u orchidejí typické různé mramorování, žilkování a tečkování, vyskytující se převážně na svrchní straně listu (Orchideje pěstování, 2014).

10

Listy Phalaenopsis jsou kopinaté, charakteristické květy vytvářejí slepený pyl, který hmyz přenáší na další rostliny (Hrdličková, 2009). Při pěstování orchidejí je důležité se zmínit o ekologických nárocích orchidejí. V létě i v zimě udržujeme denní teplotu v rozmezí 21-29 °C, v noci mezi 18-21 °C. Krátkodobé zvýšení teploty nad 30 °C jim neublíží, naopak pokles pod 15 °C, zvláště jsou-li mokré, může mít až smrtelný následek. Nachlazené rostliny jsou citlivější k bakteriálním infekcím. Vysoká teplota zvyšuje transpiraci a ostatní fyziologické pochody. To však vyžaduje úměrnou vlhkost a světlo (Dušek, 1986). Orchidejím je potřeba přizpůsobit světelný režim tak, aby odpovídal přírodním podmínkám, v nichž rostliny rostly. Světelný režim lze regulovat stíněním, nebo přisvětlováním. Je třeba dodržovat zásadu, že u dospělých rostlin nemá přisvětlování prodlužovat den, narušil by se tím jejich vývoj a nastaly by poruchy kvetení (Dušek, 1986). Vhodné hnojivo je NPK, jelikož zásobuje rostlinu nejdůležitějšími živinami: dusíkem, fosforem a draslíkem. Mezi další vhodné hnojivo patří minerály: železo, hořčík, vápník, mangan (Rölke, 2011). U mnoha druhů orchidejí hraje rozhodující roli kvalita vody. Epifyticky rostoucí rostliny dostávají v přírodě výlučně dešťovou vodu, ve které jsou obsaženy živiny, kterých může při stékání po listech a větvích rostlina přijmout jen velmi málo. Této okolnosti se kořeny orchidejí přizpůsobily. Jejich velamen – vrstva odumřelých buněk na povrchu kořene, dokáže rychle nasát vodu a pomalu ji předat živým pletivům uvnitř kořene. Důležitý je při tom i obsah solí ve vodě rozpuštěných. Je-li příliš vysoký nebo příliš silně kolísá, mají rostliny potíže při příjmu vody. Především zelená špička kořene s růstovou zónou, kde se nachází citlivé dělivé pletivo, je vůči výkyvům velice málo odolná. Obecně platí, že čím je okolí rostlin teplejší, tím častěji musíme rosit a zalévat. Doporučená RVV by měla být 55-80 % (Erfkamp, 2008; Sedláčková, 2006). Orchideje lze množit jak generativně, tak i vegetativně. Generativně množené orchideje mají mimořádně komplikovaný způsob pohlavního rozmnožování a k vyklíčení jejich semen je potřeba aktivní spoluúčasti hub. Tyto houby nelze úspěšně cíleně kultivovat, a proto v umělých podmínkách používáme aseptické výsevy in vitro. Jejich principem je snaha dodat klíčícím semenům prostřednictvím médií látky, které v přírodě dostávají od symbiotických hub. Vegetativní množení je množení pomocí částí těla rostlin, oddělením dceřiných rostlin či dělením trsu. Výhodou je relativně vysoká rychlost. Nevýhodou je omezený počet nově vzniklých exemplářů a také jejich 11

genetická identita, tedy nepoužitelnost při vzájemném křížení. Mezi další negativa patří i určité riziko, že při dělení trsů se do řezných ran zanesou patogeny způsobující hniloby (Ježek, 2006). 3.1.1 Cattleya Rod Cattleya z čeledi Orchidaceae popsal ve 30. letech 19. století anglický botanik John Lindley a nazval ho po jiném anglickém botanikovi a zahradníkovi W. Cattleyovi (Zoun, 2008). Rod pochází z Latinské Ameriky, kde bylo doposud popsáno přes 50 druhů. Rostou převážně v porostech tropických deštných lesů s celoročně stálými teplotami okolo 20-28 °C. Některé druhy se vyskytují i v chladnějších horských oblastech (Heger, 2007). V Evropě rostliny vykvétají ve sklenících od prosince až do února; odtud pochází lidový název „Vánoční orchidej“. Cattleya je národní květinou Kolumbie, kde se však jen zřídka nalezne planá (Rohwer, 2006). Orchideje jsou epifytické, výjimečně i litofyty, sympodiálního typu. Kořeny jsou křehké, rychle a dobře se regenerují. Mají 6-40 cm velké, mnohdy i větší, válcovité pahlízy nesoucí 1-2 tuhé kožovité listy, dlouhé a protáhlé 5-30 cm. Květní stvol je tvořen z pupenů na bázi nebo na vrcholu pahlíz. Květenství vzpřímené, na počátku vývoje kryté listovou pochvou, výška kolem 10-30 cm. Nese několik květů velkých 6-20 cm, odlišných barev a vzorů. Květy jsou atraktivní a výrazně vonné. Plody vejčité až protáhlé, se silně vystouplými podélnými rýhami. Většina katlejí je teplomilných, rostoucích celoročně bez výraznější doby odpočinku. Optimální teploty jsou pro tyto druhy celoročně 24-28 °C během dne a 20-24 °C v noci (Zoun, 2008). Vhodná dávka intenzity světla pro přisvětlování dospělých rostlin je 30-40 000 lx to odpovídá 16 hodinám (Dušek, 1986), (Obr. 1. a 2.). V kultuře Cattleya existují četné barevné varianty, od čistě bílé přes žlutavé a červené tóny až ke karmínové. Ty jsou nejdůležitějšími výchozími formami pro šlechtění.

Mezi

nejčastější

křížence

patří:

Cattleya

bactia,

Brassocatleya,

Brassolaeliocattleya, Cattleyonia, Laeliocattleya, Sophrocattleya, Sophrolaeliocattleya (Rohwer, 2006).

12

3.1.2 Phalaenopsis Phalaenopsis je teplomilná orchidej, pocházející z horských tropů (Ježek, 2009). V přírodě se vyskytuje asi 60 zástupců tohoto rodu, nejčastěji v Asii, Nové Guiney a severní Austrálii (Rohwer, 2006; Kullmann, 2013). Díky mnohotvárnosti květů, rozmanitosti barev, dlouhé době kvetení a snadné péči se Phalaenopsis stal nejprodávanější hrnkovou rostlinou v ČR i ve světě (Erfkamp, 2013). Doslovný překlad názvu Phalaneopsis se nevztahuje na tvar ani barvu květů, ale na dlouhou trvanlivost po dobu celé jedné měsíční fáze, proto je ve velké míře označován jako měsíční orchidej (Rohwer, 2006). Phalaenopsis lze snadno rozeznat i podle vzrůstu, roste monopodiálně. Kořeny jsou typické vzdušné. Kvůli lepšímu ukotvení se vyvíjejí na plocho při okraji nádoby nebo přichycené k podkladu. Vzdušné kořeny mají potaženy silným velamenem, který při styku s vlhkem rychle zezelená. Jako součást preventivního opaření proti patogenům způsobujícím hnilobu je vhodné po zalití nechat substrát vyschnout (Ježek, 2009). Květní stvol vyrůstá u báze rostliny a obvykle se objeví po vytvoření nového listu. Nové listy vyrůstají z vertikálního rhizomu. Průměrná rostlina má 3-5 listů, a každých 4-8 měsíců vytvářejí dužnatý, skoro kožovitý list (Ritterhausen, 1996). Květy jednotlivých druhů se liší velikostí, barvou, tvarem. Květenství rostou vzpřímeně, jestliže stonek nemá nosnou oporu, má tendenci se obloukovitě sklánět. Většina druhů kvete na rozvětvené latě, na níž neustále narůstají nová poupata. Některé Phalaenopsis vytvářejí květenství, které se již více nerozvětvuje a kvete pouze jednou do roka. U menších druhů mohou květní stonky zůstat aktivní více let za sebou a nové květy vyvíjejí průběžně. V tomto případě se mohou vedle květů vytvářet dceřiné rostliny – keiki, které lze snadno oddělit a vypěstovat z nich rostliny nové (Pinske, 2002). Orchideje rodu Phalaenopsis ke kvetení nepotřebují vegetační klid, ale noční pokles teplot. Poté znovu vytvoří nové květy. Květonosné stonky se odstřihují ihned po odkvětu, a to nad zbytněním na stonku – očku. Tímto zpětným řezem stonek zase rychle vyraší a vyvine nové květy (Ježek, 2009). Vhodné dávky přisvětlování pro dospělé rostliny jsou 5–7 500 lux (Dušek, 1986).

13

Nejčastěji jsou pro šlechtění nových odrůd používány druhy a odrůdy s květy růžové barvy, zejména Phalaenopsis schilleriana, a to z důvodu vysoké trvanlivosti květů (Rohwer, 2006).

14

3.2 Škůdci orchidejí Bradley (2008) definuje škůdce jako živý organismus, který se rostlinou živí, nebo ji nejrůznějším způsobem poškozuje. Poněkud obsáhlejší definici uvádí Tichá (2001): ,,Udržujeme-li populace všech organismů v přiměřeném stavu, můžeme předpokládat, že daný systém bude v rovnováze. Dojde-li k poklesu početnosti přirozených nepřátel některého z druhů, začne se tento druh nekontrolovatelně množit, poté způsobovat škody – pak jej můžeme označit jako škůdce.“ Živočichové se tedy jako škůdci nikdy nerodí, ale stávají se jimi až v době, kdy se objeví v nadbytečném počtu a začne být patrná destruktivní a pro člověka nežádoucí činnost. Škůdce určuje poškození rostliny a také to, která její část bude napadena. Skleníkové prostředí je zpravidla příznivé nejen pro orchideje samotné, ale také i pro výskyt a rozmnožování škůdců. Lepivé kapky na povrchu rostlin, tzv. medovice, mohou znamenat, že rostlina je napadena škůdci z řádu Homoptera, jiní medovici netvoří, kromě malé produkce třásněnek. Medovice jsou nestrávené cukry, jež vylučují někteří škůdci, např. puklice, červci a mšice (Šafránková, 2013). Obecně platí, že nejlepší obrana proti škodlivým činitelům je prevence. Udržení dobrého zdravotního stavu docílíme jedině důsledným plněním ekologických nároků. Škůdci se obvykle objevují až v zanedbaných kulturách jako důsledek nedodržování správných zásad pěstování (Ježek, 2009). Za nejvýznamnějšího škůdce orchidejí jsou považovány štítenky (čeleď Diaspididae), puklice (č. Coccidae) a vlnatí červci (č. Pseudococcidae). K ochraně orchidejí používáme insekticidy, které jsou určeny k ochraně okrasných rostlin. Přípravky, které jsou na bázi olejů, musí povrch rostliny zcela pokrýt. Neměli bychom je aplikovat za horkých dnů, tj. den teplejší než 25 °C nebo na přímém slunci, dochází tak k popálení pletiv (Šafránková, 2013).

15

3.2.1 Systematický přehled škůdců čeledi Orchidaceae Kmen Arthropoda (Členovci) je největší kmen živočišné říše se silně sklerotizovaným exoskeletem, článkovanými končetinami, heteronomní segmentací těla, smíšenou tělní dutinou – mixocel. Cévní soustava je otevřená (Šefrová 2006; Zoologie, 2014). Tělo druhů z podkmene Hexapoda (Šestinozí) členěno na tagmata: hlavu, tříčlánkovou hruď se třemi páry končetin a zadeček. Dýchání pomocí soustavy trubicovitých vzdušnic (Šefrová, 2006). Insecta (Hmyz) je třída šestinohých živočichů, od ostatních tříd šestinohých se liší ektognátním ústním ústrojím, párem velkých složených očí a velmi často dvěma páry křídel, která jsou umístěna na středohrudi a zadohrudi. Tykadla jsou obvykle složena ze tří částí: skapus, pedicelus a mnohočlánkový bičík. V současné době je popsáno více než milion druhů, které se člení do 35 řádů. Na území České republiky se vyskytují zástupci 25 řádů (Šefrová, 2006). Pterygota (Křídlatí) je podtřída hmyzu, do níž patří naprostá většina dnes žijícího hmyzu. Prvotně mají dva páry odlišně utvářených křídel, která mohou být druhotně rozmanitě modifikována, případně i redukována. U hrudních článků jsou typické srůsty. (Šefrová, 2006). Hemiptera (Polokřídlí) je skupina hmyzu zahrnující druhy rozličné velikostí a vzhledem. Typickým znakem je ústní ústrojí bodavě sací, které je přizpůsobené k sání rostlinných šťáv a živočišných tělních tekutin. Po stranách hlavy jsou dvě složené oči, na temeni se mohou nacházet 2-3 jednoduchá očka. Zpravidla jsou vyvinuty oba páry křídel, které jsou blanité nebo je první pár zčásti nebo na celé ploše sklerotizován. Na zadečku jsou většinou epidermální žlázy, jež uvolňují v různých formách vosk. Určité druhy mohou vylučovat medovici. Larvy i dospělci sají rostlinné šťávy, mnozí z nich patří mezi velice významné škůdce. Sáním může u rostlin docházet k tvarovým a barevným změnám. Rostliny pokryté medovicí, případně voskem bývají obvykle druhotně pokryty černěmi. U většiny mšic a samic červců probíhá vývoj paurometabolií, u molic a samců červců neometabolií. Běžná je partenogeneze, ovoviviparie i viviparie (Šefrová, 2006). Škůdci z podřádu Sternorrhyncha (Mšicosaví) jsou drobní a málo sklerotizovaní. Mají bodavě sací ústní ústrojí, které je viditelné až za předními kyčlemi. Tykadla jsou dlouhá a článkovaná, obvykle tvořená 3-11 články. Pokud mají křídla, skládají se 16

střechovitě nad tělem, jsou jemná a obvykle s redukovanou žilnatinou. Běžně se vyskytují složité vývojové cykly a partenogeneze. Mšicosaví se živí rostlinnými šťávami a mnozí z nich patří k významným rostlinným škůdcům a přenašečům virových patogenů (Šefrová, 2006). Mšice (Aphidoidea) dosahují velikosti 0,2-8 mm, jsou málo sklerotizované. Tykadla jsou článkovaná, zpravidla mají tři až šest článků, na kterých jsou umístěna čichová sensoria, která jsou

destičkovaná,

obrvená

nebo nahá. Důležitým

determinačním znakem je délka tykadel. Mšice mají dvoučlenná chodidla s párem drápků. Zadeček je zavalitý. Po stranách pátého nebo šestého článku jsou obvykle vytvořeny trubičkovité sifunkuli. Poslední článek je protažen ve chvostek. Epidermální žlázy vylučují vosk (Šefrová, 2006). Mšice škodí vysáváním pletiv rostlin, přenosem viróz, druhotně snížením asimilační kapacity rostlin nárůstem černí na sladkých výkalech (Šafarčík, 1998). Čeleď Aphididae (Mšicovití) tvoří morfologicky heterogenní skupinu. U této čeledi je poměrně časté střídání hostitelů i jejich způsobu rozmnožování během roku. Většina druhů je zbarvena černě nebo zeleně. Poslední tykadlový článek není vždy stejně dlouhý, sifunkuli jsou různého tvaru a délky. Chvostek je vždy prstovitý nebo jazykovitý (Šefrová, 2006). Nadčeleď Coccoidea (Červci) je nápadně utvářená skupina, která se vyznačuje především neobyčejnou pohlavní dvojtvárností. Zatímco samci se podobají ostatním skupinám stejnokřídlého hmyzu, jsou drobní a štíhlí, většinou okřídlení, tak samičky jsou přizpůsobené přisedlému a savému způsobu života na rostlinách, obvykle připomínají hálky nebo pupeny. Mohou být celoživotně přitmelené na jednom místě rostliny nebo jsou omezeně pohyblivé. Vždy jsou větší než samci. Samci jsou obvykle vzácní nebo dokonce zcela chybí a daný druh se množí partenogeneticky (Obr. 3). Vývoj obou pohlaví se značně liší, pouze první fáze prvního instaru je částečně podobná a pohyblivá. Samičky se vyvíjejí pouze paurometabolií, na rozdíl od samců, u kterých je mimo tohoto způsobu možná i neometabolie. Samčí larvy procházejí 4-5 stupni, 2 nebo 3 instary jsou bezkřídlé a přijímají potravu, další dva instary se základy křídel potravu nepřijímají. Dospělí samci žijí krátce. Vývoj samiček je méně složitý než u samců: první instar je pohyblivý, další přisedlé. Larva ustrne na třetím nebo čtvrtém stupni a dospívá neotenicky. Červci mají obvykle jednu až dvě generace do roka, jsou vejcoživorodí, výjimečně živorodí. Škodí sáním na rostlinách, sliny, které vpouští do vpichů dráždí pletiva. Rostlina následně ztrácí zeleň, kolem vpichů se tvoří hnědé 17

skvrny a často dochází k deformacím nebo zasychání napadených částí rostliny (Šefrová, 2006). Během několika posledních let ve velké míře přibývá právě u phalaenopsisů množství červců a vlnatek, jejichž likvidace je mimořádně obtížná. Ukrývají se v paždí listů, v listových pouzdrech nodií, ale i na květech, především na patě stonku květu a na pysku. Hubení červců je komplikované a dlouhodobé. Škůdci se často vracejí opakovaně (Goede, 2005). U čeledi Coccoidae (Puklicovití) samičky s rudimenty nohou nebo zcela beznohé mají vypouklé, někdy až polokulovité tělo se silně sklerotizovanou hřbetní částí. Štítky jsou součástí těla samiček (Dušek, 1985). U čeledi Diaspididae (Štítenkovití) nohy zcela chybí. Tělo samiček je chráněno obvykle dvěma způsoby a to voskovým štítkem a exuviemi předchozích instarů. Štítek je okrouhlý, elipsovitý nebo čárkovitý. Poslední článek zadečku je zakončen pygidiem – štítkem kryjícím konec těla hmyzu. Štítenkovití kladou vajíčka pod štítky, zcela výjimečně jsou živorodí, kupříkladu štítenka zhoubná (Šefrová, 2006).

18

3.3 Biologické způsoby ochrany rostlin Biologická ochrana byla zaznamenána již před 1700 lety v Číně. Zde byli používáni mravenci, a to v boji proti škůdcům na rozsáhlém botanickém rodu rostlin z čeledi routovité (Rutaceae) na citrusech (Bradley, 2008). Biologický způsob ochrany rostlin je založen na cíleném nasazení přirozených nepřátel v ochraně proti škodlivému organismu. Tyto organismy jsou již mnoho let nasazovány s velkým úspěchem v profesionálním zahradnictví (Heuer, 2000). Jestliže se v biologické ochraně používá organismus anebo jeho produkt, hovoříme o bioagens. Prostředek na ochranu rostlin, jehož účinnou složkou je bioagens, se nazývá biopreparát. Biopreparáty se získávají pěstováním a množením bioagens v provozních nebo výrobních zařízeních. Biopreparáty jsou poté dostupné jako běžné komerční prostředky k ochraně rostlin. V praktické ochraně rostlin se bioagens používají metodou introdukce (Táborský, 1997). V současné době se ve většině vyspělých zemí upírá pozornost především k ekologicky šetrným metodám ochrany rostlin proti škůdcům, je tomu tak především proto, že pesticidy představují vzhledem k velmi rozšířenému užívání vážné nebezpečí pro přírodu (Tichá, 2001).

19

3.4 Pesticidy Definice pojmu „pesticid“ není z celosvětového hlediska příliš jednotná. Podle mezinárodní definice Food and Agriculture Organization se pesticidem rozumí jakákoli látka nebo směs látek určených k prevenci, hubení nebo zvládání jakéhokoli škodlivého činitele, včetně vektorů onemocnění člověka nebo zvířat, nežádoucích druhů rostlin nebo živočichů způsobujících škody v průběhu výroby, zpracování, skladování, přepravy nebo uvádění na trh potravin, zemědělských komodit (Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2014). Základem pesticidu je účinná látka, ostatní složky pouze usnadňují jejich aplikaci. Termín zahrnuje také látky určené jako regulátory růstu, defolianty, látky zabraňující předčasnému opadu ovoce ještě před sklizní, na ochranu před poškozením během skladování a přepravy. V současné době je v České republice používáno více než 400 schválených látek a organismů s pesticidními účinky. Klasifikace těchto látek je možná z hledisek zohledňujících jejich chemickou strukturu, toxické účinky na organismy, chování v prostředí apod. S ohledem k praktickému použití, lze pesticidy, respektive aktivní složky pesticidních přípravků, nejčastěji rozdělit na herbicidy, fungicidy, insekticidy, akaricidy, moluskocidy, nematocidy (Vlček, Pohanka, 2011). 3.4.1 Historie pesticidů Jedním z prvních aplikovaných pesticidů byla síra. Jejím prostřednictvím byl z rostlin odháněn hmyz, a to již v 1. tisíciletí před naším letopočtem. Dalším často užívaným pesticidem, přesněji insekticidem, byl arsenik. Mnohem později, v 16. století, využívali arsenik též Číňané. O století později byl extrakcí z tabákových listů získán nikotin, insekticidní látka, která byla prvně použita proti zobonosce slívové (Rhynchites cupreus) a sítěnce řepné (Piesma quadratum). Na počátku 18. století byl dále na Hambergův návrh využit chlorid rtuťnatý sloužící k ochraně dřeva. Všechny tyto brzké objevy jsou založeny na dlouhodobém sledování účinků těchto látek. Se zemědělskými škůdci se vědeckými metodami ve větším měřítku začalo bojovat teprve ve 2. polovině devatenáctého století. Okolo roku 1850 byly aplikovány dva významné přírodní insekticidy: Pyrethrum z květu Chrysanthemum cinerariaefolium a rotenon z kořenů rostliny Derris elliptica. Oba tyto insekticidy jsou používány dodnes. V téže době dochází také k užívání mýdla, jako prostředku k ničení mšic a též je jako fungicid aplikována síra na ochranu broskvoní. Dále byla jako pesticid objevena směs sírovápenná jícha, která byla později použita jako prostředek proti strupovitosti jablek. 20

Na konci 19. století dochází k objevům nových organických látek, které jsou použity v boji proti škodlivému hmyzu. Mezi dva nejvýznamnější insekticidy v této době patří arseničnan měďnatý, nazývaný také pařížská zeleň, a arseničnan olovnatý. První zmíněný pesticid byl aplikován k hubení mandelinky bramborové ve státě Mississippi, kdežto arseničnan olovnatý byl využit v boji proti bekyni (Cremlyn, 1985). DDT se začalo vyrábět roku 1943 a již o pár let později se stalo celosvětově nejvíce rozšířeným. Navzdory dlouhodobým zhoubným účinkům DDT na ekosféru nelze opomenout četná pozitiva, která nám tato látka přinesla. DDT například pomohlo v boji proti moskytům šířícím malárii a zabránilo též šíření tyfu a epidemií, vyskytujících se především v tropických oblastech (Cremlyn, 1985). Postupem času byly objeveny též organofosforové sloučeniny a jim příbuzné karbamáty. Pesticidy se však neustále vyvíjely až do současnosti, kdy se čím dál více zdůrazňují integrované biologické a chemické metody, které nám umožňují snížit dávky chemikálií (Šefrová, 2006). 3.4.2 Rozdělení pesticidů Podle účinku na hmyz rozeznáváme insekticidy kontaktní, které působí na hmyz po zasažení a do těla se dostávají přes kutikulu; požerové, přijímané hmyzem s potravou; s fumigačním účinkem, jež přicházejí do organismu s vdechovaným vzduchem a poslední skupinou jsou pesticidy se systémovým účinkem, které tvoří významnou skupinu, protože pronikají přímo do rostlinných pletiv a jsou rozváděny do nezasažených částí rostlin. Účinkují především proti savým škůdcům, kteří se živí rostlinnými šťávami. O hloubkovém účinku mluvíme tehdy, když insekticid difunduje do nejbližšího okolí zasažené části rostliny, např. na druhou stranu listů. Mezi insekticidy se obvykle řadí i akaricidy, látky působící proti škůdcům z řádu roztočů. Mezi insekticidy a akaricidy se často vyskytují látky hubící selektivně vajíčka nebo larvy škůdců. Nazývají se ovicidy resp. larvicidy. Insekticidy se připravují v mnoha aplikačních formách, jako poprašek, granule, roztoky, suspenze, emulze, aerosoly a plyny. Časté jsou i kombinace insekticidů s průmyslovými hnojivy. Zmínku zasluhují i látky, které samy hmyz nehubí, pouze jej odpuzují nebo naopak přitahují na místo, kde může být zničen. Nazývají se repelenty a atraktanty (Večeřa, 1985). V těle hmyzu se účinná látka šíří hemolymfou a ovlivňuje nejrůznější orgány a životní funkce. Velkou skupinu tvoří nervové jedy narušující přenos nervových vzruchů. Organofosfáty, karbamáty, chloronikotinyly inhibují enzym acetylcho21

linesterázu, který katalyzuje štěpení acetylcholinu. Při nadbytku acetylcholinu nemůže dojít k přenosu nervového vzruchu, jeho nepřetržité trvání má za následek křeče a hynutí hmyzu. Jiné látky mění propustnost membrán nervových buněk pro sodíkové nebo draselné kationty nebo chloridové anionty. Tím je narušen elektrický potenciál vně i uvnitř buňky a následné vedení nervových vzruchů, což se opět projevuje ztrátou koordinace, křečemi a hynutím postižených jedinců. Inhibitory syntézy chitinu deriváty acylthiomočoviny jsou požerové a ovlivňují enzymatický proces tvorby chitinu a tím brání vzniku nové kutikuly během vývoje. Při přechodu do následujícího instaru dochází k poruchám, vývoji defektních jedinců nebo jejich hynutí ještě před svlékáním. Ontogenezi narušují i analogy hmyzích hormonů, nejčastěji hormonu juvenilního. Synteticky připravené látky na bází juvenilního hormonu vyvolávají vznik přespočetných larválních instarů, larvy nejsou schopny se zakulit a hynou, nebo kukly nejsou defektní, dospělci kladou sterilní vajíčka. Při aplikaci na vajíčka dochází k poruchám embryogeneze (Šefrová, 2006).

22

3.5 Insekticidy Insekticidy jsou chemické látky, které využíváme k potlačování škodlivého hmyzu, který může způsobit nesčetné škody na zemědělských plodinách, ale jenž také může přenášet různé druhy patogenů na rostliny, člověka a užitečné živočichy (Cremlyn, 1985). 3.5.1 Pozitiva a negativa insekticidů Pozitivem insekticidů je, že jsou základem při regulaci početnosti hmyzích škůdců, poškozujících kulturní plodiny. Jejich aplikace brání poškození úrody a zamezuje šíření patogenů a různých parazitů, které mohou mít negativní až fatální dopad na lidský organismus. Používání insekticidů je spojeno s mnoha riziky. Dochází k zatěžování životního prostředí rezidui toxických látek. Širokospektrální insekticidy nepůsobí pouze na cílové skupiny, ale současně mají vliv na jiné hmyzí populace a obratlovce. Chlorované uhlovodíky kumulující se v tukové tkáni živočichů mohou mít negativní dopad na ně samotné i na navazující články potravních řetězců. Shromažďování toxických látek v půdě způsobuje ochuzení edafonu, snižuje se mikrobiální aktivita a následkem toho dochází ke snižování množství organické hmoty a humusu, tím i úrodnosti půd (Šefrová, 2006). Pro ochranu lidského zdraví i z hlediska hygieny je nezbytně nutné uplatňovat poznatky z bionomie škůdců, využívat prognózy stupně výskytu škůdců a údajů o škodlivosti. Dále je nutné dodržovat přesné koncentrace přípravků, způsoby aplikace a dodržovat ochranné lhůty (Veselý, 1977). 3.5.2 Rozdělení insekticidů Podle působnosti na určité vývojové stádium se insekticidy dělí na ovicidy, které ničí vajíčka a na larvicidy, které působí na larvální stádia (Šefrová, 2006). Podle původu dělíme insekticidy na přírodní a syntetické.

3.5.2.1 Přírodní insekticidy Přírodní insekticidní látky jsou takové látky, které jsou produkovány rostlinami a jinými organismy a vyskytují se ve značném množství druhů rostlin (Cremlyn, 1985). Mezi nejznámější přírodní insekticidní látky řadíme obsahovou látku nikotin z listů rostliny Nicotiana, anabasin – Anabasis apylla, amygdalin – Prunus, quassin – Quassia amara, ryanodin – Ryania, rotenon a příbuzné druhy látek, pyrethrin z květů řimbaby

23

starčkolisté, Pyrethrum cinerariaefolium, z mycelia aktinomycety Streptomyces avermitilis, nervový jed fungující proti sviluškám a třásněnkám (Šefrová, 2006). Některé z těchto látek jsou člověkem užívány už dlouhou dobu. Velkou část z nich však není možné extrahovat a využívat komerčně z ekonomických důvodů. Prokázalo se, že určité druhy extraktů působí kontaktně, jejich výhoda spočívá ve skutečnosti, že užití těchto pesticidů nevede k výběru tak velkého množství rezistentních kmenů, ke kterému často dochází při užívání syntetických pesticidů (Cremlyn, 1985). Nikotin Tabáková rostlina Nicotiana tabacum byla do Evropy přivezena kolem roku 1560. Vodný extrakt z tabákových listů byl použit proti savému hmyzu na zahradních rostlinách v roce 1690. Nikotin se užívá k hubení mšic, klopušek, vrtalky zahradní a obaleče jablečného. Působí jako neperzistentní kontaktní insekticid (Cremlyn, 1985), (Obr. 4). Rotenoidy Rotenoidy jsou insekticidní látky vyskytující se v kořenech rostliny Derris elliptica. V roce 1848 byly doporučeny jako ochrana před housenkami. Rotenon je užíván převážně v zahradnictví, kde nezanechává rezidua, a proto je mimořádně bezpečným insekticidem (Cremlyn, 1985), (Obr. 5). Pyrethriny Pyrethriny získáváme v poměrně velkém množství z květů kopretiny Chrysanthemum cinerariaefolium. Význam pyrethra se projevuje v rychlém omračujícím účinku na létající hmyz ("knock down" efekt). Pyrethrum nezanechává žádná toxická rezidua a není perzistentní. Zajímavou vlastností pyrethrinů je synergismus tj. zvýšení biologické účinnosti na hmyz přídavkem jiných látek, jež jsou samy o sobě málo účinné. Jednou z nejúčinnějších látek je sezamový olej, který obsahuje aktivní sezamin a sezomolin (Večeřa, 1985). Pyrethrum Pyrethrum se používá proti škůdcům především v domácnosti, průmyslu a taktéž proti škůdcům v uskladněných potravinách. Jeho jedinou nevýhodou je právě jeho nedostatečná perzistence, která je dána nestabilitou na vzduchu při osvětlení. Může tedy dojít k tomu, že hmyz, který je v kontaktu se subletální dávkou pyrethra, se zotaví. Z 24

tohoto důvodu se v praxi do pyrethra často přidává menší množství jiného insekticidu (např. piperonylbutoxid), aby se tak zaručilo, že k zotavení hmyzu nedojde (Miller, 1969). Insekticidní mýdla Velmi zajímavá skupina ekologicky naprosto nezávadných přípravků na ochranu rostlin. Jsou to soli mastných kyselin působící na respirační systém hmyzu. Pro člověka i zvířata jsou neškodné. Používají se proti škodlivému a obtížnému hmyzu. Hlavní složkou mýdel jak rostlinných, tak živočišných jsou draselné soli, především sůl kyseliny olejové, která působí jako insekticid. Koncentrace použitelného roztoku je 0,5-1 % (Pavela, 2006). 3.5.2.2 Syntetické insekticidy Anorganické insekticidy Anorganické insekticidy jsou ve velké míře jedovaté i pro teplokrevné obratlovce, proto se již obvykle nepoužívají. Řadíme k nim sloučeniny arsenu - arseničnan měďnatý, arseninčnan vápenatý a arseničnan olovnatý, fluoru a baria, polysulfidy vápníku, sírovápennou jíchu, propargit - sulfit, methylbromid a dusíkaté vápno (Cremlyn, 1985). Organické insekticidy Skupina insekticidů, která se dělí na organochlorové, organofosforové a karbamátové sloučeniny s přibližně stejným mechanismem účinku. Většina insekticidů z této skupiny je významnou složkou současné ochrany rostlin proti škůdcům (Táborský, 1997). Organofosfáty Fyziologická účinnost organofosforových insekticidů spočívá v inhibici enzymu cholinesterázy. Tím se udržuje nervové podráždění svalů, které nakonec způsobuje uhynutí hmyzu (Večeřa, 1964). Organofosfáty jsou pro člověka velmi jedovaté, jsou však chemicky labilní, takže se v prostředí rychle rozpadají a v organismu se nekumulují (Lüllmann, 2004). Karbamáty Karbamáty jsou látky, které nazýváme karbamáty, jsou silné báze. V lipidech se téměř nerozpouštějí a ve vodném prostředí ionizují. Chemicky jde o estery kyseliny karbaminové. Mechanismus účinku je obdobný jako u organofosfátů, nicméně inhibice 25

AChE je pseudoireverzebilní. I když je mechanismus účinku podobný, byly úspěšně používány především při rotaci přípravků s cílem oddálit vznik rezistence (Vlček, Pohanka 2011). Chloronikotinyly Působí kontaktně, požerově i systémově. Mají vysokou insekticidní účinnost a nízkou toxicitu pro savce. (Šefrová, 2006). Pyrethroidy Skupina syntetických insekticidů, která působí kontaktním a požerovým způsobem. Některé pyrethroidy mají slabý repelentní účinek a jsou registrovány jako relativně neškodné pro včelu medonosnou. Používají se výhradně proti žravému, savému a bodavě-savému hmyzu. Na rostlinách se používají především permethrin, cypermethrin. Jsou-li pyrethroidy používány několik let bez střídání s insekticidy s jiným mechanismem účinku, dochází ke vzniku rezistence (Táborský, 1997). Benzoylmočoviny Blokují syntézu chitinu a zabraňují správné tvorbě kutikuly v době svlékání hmyzu. Působí převážně jako požerové, některé zřídka i jako kontaktní nebo dýchací jedy. Jejich toxicita pro teplokrevné živočichy je nízká. Jsou neselektivní pro druhy vytvářející kutikulu a dlouho přetrvávající v prostředí (Šefrová, 2006). Chlorované uhlovodíky Zahrnují cyklické sloučeniny: DDT, HCH, Lindan, metoxychlor, dikofol, aldrin, dieldrin,

chlordan,

endrin,

endosulfan,

heptachlor,

kelevan

a

toxafen.

Nejcharakterističtější vlastnost této skupiny je afinita k tukům a jejich vysoká stálost. Insekticidy vnikají do organismu přes pokožku, trávící soustavu a dýchacími cestami. Těžko podléhají metabolickým přeměnám. Ukládání v tuku může někdy nastat i po jednorázové dávce (Nikonorow, 1983). Chlorované uhlovodíky se vyznačují velice nízkou akutní toxicitou pro člověka. Pro svoji značnou chemickou stabilitu nicméně přetrvávají v životním prostředí a v organismech zvířat a lidí (Lüllman, 2004).

26

3.6 Fytotoxicita Fytotoxicita je definována jako zpoždění klíčení semen, inhibice růstu rostlin nebo jakýkoli jiný nepříznivý účinek na rostliny způsobený konkrétní látkou (Baumgarten, 2004). Obecně se dá fytotoxicita vyjádřit jako poškození květů, listů a stonků. Způsobuje viditelné změny, v rozsahu od různých růstových modifikací, po deformace, zakrnění až úhyn rostliny (Hudson, 2014). Příznaky se liší podle použitého pesticidu a typu rostliny, která jím byla ovlivněna. Všechny typy pesticidů mohou rostlinu poškodit nebo usmrtit. Obzvláště nebezpečné jsou herbicidy, protože jsou přímo navržené tak, aby rostliny potlačily nebo usmrtily (British Ministry of Agriculture, 2014). Je běžné uplatňovat širokou škálu chemických přípravků v boji proti škůdcům, jejich výhody jsou známé, avšak informací o fytotoxicitě je poměrně nedostatek (Griffith, 2007). Fytotoxicita nemusí být vždy způsobena pouze účinnou látkou. Poškození můžou ovlivnit další složky přípravku, např. různá rozpouštědla, použití více pesticidů najednou nebo i nečistoty ve vodě, kterou používáme k ředění roztoku nebo špatná koncentrace. Vliv má i zdravotní stav rostliny v době ošetření, podmínky vnějšího prostředí jako je teplota, vlhkost a světlo. Ke zvýšení fototoxicity mohou vést vysoké teploty, které způsobují degradaci pesticidů a odpařování nebo vyšší pH půdy. Ke snížení fytotoxicity vede například vysoká mikrobiální aktivita. Pro minimalizaci rizik fytotoxických účinků je nutné věnovat zvýšenou pozornost správnému dávkování přípravku, časování aplikace a brát ohled na povětrnostní vlivy (British Ministry of Agriculture, 2014). Důležité je si uvědomit, že fytotoxicita je poměrně vzácný jev, vyskytující se v průměru jednou za 500 aplikací. Příčiny fotoxicity mnohdy zůstávají neznámé, ovšem pokud je po celou dobu používání chemických přípravků dbáno na dodržování základních pravidel, dá se fytotoxicitě vyhnout téměř po celou dobu (Griffith, 2007).

27

4 MATERIÁL A METODY 4.1 Charakteristika rostlin a místa pokusu Pokus byl prováděn v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity v Brně. Na úvod bych zmínila něco málo z historie objektu. První zmínka o založení botanické zahrady při tehdejší Vysoké škole zemědělské vznikla již v roce 1926. Botanická zahrada v té době představovala pouze nepatrnou plochu nedaleko areálu školy. Zahrada obsahovala taxony bylin se zaměřením na zemědělskou produkci. Pro potřeby výuky lesních inženýrů bylo v roce 1938 pedagogem a vědcem prof. Augustem Bayerem založeno arboretum. Během 60. let bylo nutné objekt školy rozšířit a proto původní botanickou zahradu nahradila výstavba zahrady nové. V roce 1967 byla k arboretu přičleněna původně soukromá sbírka prof. Ing. J. Duška a prof. Ing. J. Křístka. Tehdy sbírka obsahovala přibližně 350 druhů a kříženců. Sbírku převzala Ing. J. Matoušková, která dovedla BZA až do dnešní podoby. Vedoucím arboreta se stal Ing. A. Nohel, CSc., který spolu s kolektivem spolupracovníků vytvořil takto velkolepé dílo. Zahrada byla vybudována dle projektu prof. Ing. I. Otruby, CSc. V současné době je v BZA MU umístěno celkem 4000 taxonů tropických orchidejí (Arboretum Mendelu, 2014),(Obr. 6. a 7.). Skleník je atypického tvaru, je tvořen světlou konstrukcí, což má pozitivní vliv na růst a vývoj orchidejí. K pokusu bylo využito orchidejového skleníku, který byl dokončen v roce 1997. Kvůli přirozenému nadměrnému svitu bylo nutné rostliny přistiňovat téměř po celu dobu trvání aplikací pokusů. Průměrná teplota ve skleníku za všechny dny aplikací byla 22 °C. Rostliny byly umístěny v hrncích o průměru 10 cm. Hrnky byly vyplněny speciálním substrátem pro pěstování orchidejí. Na první pohled již byla patrná hrubší provzdušněná struktura. Složení substrátu bylo sestaveno přesně pro potřeby orchidejí, jež vyžadují vysoký podíl vzduchu v kořenech. Substrát tedy obsahoval vysoký podíl vláknité rašeliny z důvodu maximálního provzdušnění a také stopové prvky a obsah základních živin. Součástí skleníku nebyly pouze pokusné rostliny, ale i další skleníkové kultury, které jsou přizpůsobeny pro pěstování ve stejných tepelných i světelných podmínkách. Skleník byl standardně vybaven.

28

4.2 Použité insekticidní přípravky Ve skleníkových podmínkách v BZA byly sledovány insekticidní a případné fytotoxické účinky přípravků ROCK EFFECT a Nissorun WP 10. 4.2.1 ROCK EFFECT Postřikový pasivní pomocný prostředek ve formě emulgovatelného koncentrátu určený pro zvýšení odolnosti a obranyschopnosti rostlin vůči škůdcům. Účinnou látkou je olej z Pongamia pinnata - 868,5 g/l. Aplikací pomocného prostředku ROCK EFFECT se ošetřeným rostlinám zlepší jejich zdravotní stav a zvýší odolnost vůči škůdcům. Přítomnost pomocného prostředku ROCK EFFECT na rostlinách také v důsledku protipožerového efektu účinné látky sníží zájem škůdců o ošetřené rostliny. Pomocný prostředek ROCK EFFECT je určen pro zvýšení odolnosti a obranyschopnosti rostlin. Aplikace postřikem nebo rosením. Riziko, které představuje pomocný prostředek pro uživatele, je přijatelné, pokud celková doba práce s pomocným prostředkem nepřesáhne 30 minut během jednoho dne (ACR-ROCK EFFECT, 2011), (Obr. 8. a 9.). 4.2.2 Nissorun 10 WP „Selektivní kontaktní akaricid Nissorun 10WP ve formě dispergovatelného prášku k hubení svilušek ve chmelu, révě vinné, okrasných rostlinách, okrasných dřevinách, jádrovinách a peckovinách. Postřik proti sviluškám. Účinná látka je hexythiazox 10 % přípravku Nissorun 10WP. Působení na vajíčka, larvy a nymfy svilušek. Na dospělce působí nepřímo, nehubí je, ale sterilizuje. Zasažené svilušky kladou sterilní vajíčka, ze kterých se již nelíhne další generace. Postřik proti sviluškám se vyznačuje silným translaminárním účinkem, tzn., proniká velice rychle listy a hubí uvedená vývojová stádia škůdce na horních i spodních stranách. Přípravek má dlouhodobý účinek v porostu (50-70 dní), kdy je schopen udržet výskyt svilušky pod ekonomickým prahem škodlivosti. Přípravek nehubí dravé roztoče z čeledi Phytoseiidae, je proto velmi vhodný k použití v systému integrované ochrany rostlin“.(Agromanuál, 2003), (Obr. 10. a 11.).

29

4.3 Způsob aplikace Pro zvýšení odolnosti rostliny se přípravek ROCK EFFECT používal v koncentraci 2-3 % . Nissorun 10WP se u okrasných rostlin používá v koncentraci 0,07 % . Aplikace probíhala v roce 2012 opakovaně, jednotlivé rozestupy činily cca 14 dní. A to v níže uvedených dne: 14. června, 26. června, 16. července, 30. července a 14. srpna. Celý postup aplikace přípravků byl vykonán přesně dle návodu na etiketě a ošetření proběhlo v souladu s bezpečnostními předpisy.

30

4.4 Dotazník Především proto, abych ověřila, zda veřejnost tuší, které konkrétní situace si pod názvem tématu představit, zda se s podobnou problematikou setkali, případně jaké mají zkušenosti a poznatky, rozhodla jsem se vytvořit několik krátkých stručných dotazníků zabývající se dotazy souvisejícími s problematikou této bakalářské práce. Zvolila jsem metodu online průzkumu. Dotazníky byly vytvořeny pomocí serveru survio.com, který nabízí možnost studentských dotazníků pro vzdělávací a jiné účely. Dotazníků byly vyhotoveny celkem tři typy, z nichž každý ve sto provedeních. Každý ze třech dotazníků zodpovědělo sto dobrovolníků z řad široké veřejnosti, ale i studentů zahradnických oborů a odborníků. Dotazníky byly rozesílány vždy prostřednictvím emailu a sociálních sítí. První dotazník se zabýval otázkami chemické ochrany rostlin, veřejnosti byly položeny otázky typu, jestli ví, co je chemická ochrana rostlin, zda mají představu, proč se používá, jaké má účinky a jestli se s ní někdy setkali nebo ji využili k likvidaci škůdců na svých pokojových rostlinách. Tento dotazník byl zaměřený pro širokou veřejnost, nebyl zde kladen důraz na zahradnické vzdělání účastníků (Tab. 1.). Druhý dotazník byl zaměřen cíleně přímo na insekticidy, jejich účinnost a fytotoxicitu. Všichni dotázaní měli možnost a prostor doplnit dotazník svými vlastními poznatky. Tento dotazník již nebyl směřovaný pro naprosté laiky, ale ke studentům zahradnických oborů a odborníkům v oboru zahradnictví (Tab. 2., 3., 4., 5.). Třetí dotazník byl zaměřen na formulaci otázek, která obsahovala kombinaci předchozích dvou dotazníků, ale zároveň zaměření přímo na orchideje. Cílem tohoto dotazníku bylo zjištění a potvrzení nejčastěji pěstovaných druhů orchidejí jak mezi laiky i odborníky (Tab. 6. a 7.).

31

5 VÝSLEDKY 5.1 Výsledky

účinnosti

insekticidních

látek

ve

skleníkových

podmínkách Po prvních třech aplikacích nebyly zaznamenány nikdy žádné viditelné změny na žádné z rostlin. Při čtvrté aplikaci přípravku dne 30. července 2012 byla jasně patrná viditelná změna na rostlinách Phalaenopsis ošetřovaných přípravkem ROCK EFFECT. Listy rostliny byly lesklé a zdravé. Struktura listu byla jemnější než před aplikací, a to jak ze svrchní tak i spodní strany listu. Rostliny Phalaenopsis po čtvrté aplikaci přípravku Nissorun naprosto beze změny. Rostliny Cattleya po čtvrté aplikaci přípravku ROCK EFFECT i Nissorun taktéž bez prokazatelné změny. Dne 14. srpna 2012 proběhl poslední postřik vybraných rostlin. Rostliny jsem nadále kontrolovala, abych ověřila jejich zdravotní stav. Rostliny jsem vyhodnotila jako naprosto zdravé. U statistického posouzení se účinnost dělila do dvou kategorií. Rostliny, u kterých byla zaznamenána prokazatelná změna, potvrdily, že se zlepšil zdravotní stav rostliny, došlo k lepší tvorbě přírůstků a kvetení. Insekticidní změny se ovšem nepotvrdily. Rostliny, kde prokazatelná změna nebyla, nemohla být insekticidní účinnost potvrzena z důvodu, že počáteční a výsledné napadení bylo 0. Fytotoxická reakce nebyla zaznamenána u žádné z pokusných rostlin.

32

5.2 Výsledky účinnosti insekticidních látek v domácích podmínkách Pokus v podmínkách hobby pěstitele byl prováděn na pokusných rostlinách rodu Phalaenopsis. Celkem byly použity čtyři rostliny, z nichž jedna rostlina byla kontrolní. Na zbývajících třech rostlinách byl na každou použit jiný přípravek (pro porovnání účinnosti jednotlivých látek). Na všechny tři rostliny byl použit insekticidní přípravek, z čehož na první rostlinu ROCK EFFECT, na druhou rostlinu přípravek Nissorun 10 WP a na třetí rostlinu byly použity insekticidní tyčinky Substral Careo. Pokusnými insekticidy byly tedy přípravky: Rock effect, Nissorun 10 WP a Substral Careo. Přípravky byly aplikovány v naprosto totožných intervalech jako v BZA. Postup a metodika je stejná. U druhé rostliny bylo patrné počáteční napadení puklicí. Příznakem byly hnědé oválné několik mm velké útvary a medovice na rubu listů, pro tuto rostlinu jsem zvolila přípravek Nissorun 10WP. U ostatních rostlin byl počáteční stav poškození nulový. Phalaenopsis, na který byly aplikovány insekticidní tyčinky, měl větší množství jasně vybarvených květů, což s největší pravděpodobností zapříčinila druhá složka insekticidních tyčinek. Výrobce uvádí dvojí účinek, jednak likvidační proti škůdcům, ale také mají být tyto přípravky zdrojem potřebných živin k růstu. Fytotoxická reakce nebyla zaznamenána u žádné z pokusných rostlin.

33

5.3 Vyhodnocení dotazníku 5.3.1 První dotazník Byl zaměřen na otázky, které se týkaly chemické ochrany. Po vyhodnocení této části jsem zjistila, že veřejnost ví poměrně konkrétně, co je chemická ochrana, a že umí tento pojem relativně dobře specifikovat. Jako zajímavost uvádím, že více dotázaných bylo přesvědčených, že chemická ochrana rostliny spočívá pouze v hnojení rostlin, případně že musí být vždy účinný prostředek vyrobený synteticky (Dot. 4). 5.3.2 Druhý dotazník Druhý dotazník byl již zaměřen na insekticidy, na jejich účinnost a fytotoxicitu. Všichni dotázaní měli možnost doplnit dotazník svými vlastními poznatky. Ukázalo se, že na otázku „Co je insekticid?“ většina dotázaných dokáže odpovědět poměrně dobře i vlastními slovy. 65,79 % dotázaných by insekticidy použilo až jako krajní řešení, a to po napadení rostliny škůdci, 28,95% by insekticid použilo preventivně, tzn. dříve, než bude rostlina napadena škodlivým organismem. Zbývajících 10,53 % by insekticidy neaplikovalo vůbec. Co se týká rozmanitosti škůdců, nejvíce rozšířeným škůdcem je dle dotazníku mšice, kterou na svých rostlinách mělo 84,21 % dotázaných, na následujícím místě se umístila sviluška (36,84 %), po ní následují molice (31,58 %) a červci (23,68 %). Insekticidy jsou velmi účinnou metodou, domnívá se tak i většina dotázaných (92,11 %), ( Dot. 5). 5.3.3 Třetí dotazník Poslední dotazník byl zaměřený na problematiku orchidejí a jejich škůdců. Na základě vyhodnocení dotazníku se potvrdilo, že nejpěstovanější orchidejí v našich domácnostech je orchidej rodu Phalaenopsis, který má doma 68,75 % dotázaných. Zbývající počet dotázaných (31,25 %) nepěstuje doma orchidej naprosto žádnou. 87,50 % dotázaných nikdy na svých orchidejích nemělo žádného škůdce, což potvrzuje výše zmíněnou informaci od Franka Rölkeho, že orchideje nejsou na škůdce příliš náchylné v domácích podmínkách. Ve velkovýrobě jsou ovšem zcela jiné podmínky pro výskyt patogenů a škůdců, což je třeba také zohlednit. Prevence je soustava opatření, která mají předcházet nežádoucímu jevu. Prevence zkoumá předpoklady, podmínky a příčiny jevů, jimž se má bránit, a hledá způsoby, jak jim předcházet, i přes to 81,2 % lidí nechrání své orchideje preventivně (Dot. 6).

34

6 DISKUZE Paul J. Johnson (2014) uvádí, že je vždy nutné použít insekticid, na kterém je výslovně označeno, že je pro okrasné rostliny. Orchideje jsou citlivé vůči mnoha chemikáliím, a zatímco některé druhy nemusí reagovat na daný přípravek, jiné mohou, takže testování je nutné. Steven A. Frowine (2014) z Americké Národní zahradnické asociace uvádí, že při prvním výskytu škůdců, je potřeba rychle a správně identifikovat škůdce. Jedině tak si můžete být jisti, že aplikujete nejefektivnější metodu ochrany rostlin. V mnoha případech existuje mnoho škůdců současně, proto je lepší použít kontrolní opatření, ideálně za sedm až deset dní, nejméně třikrát po sobě, protože vajíčka jsou odolná vůči kontrole a vyvíjí se postupně. Toto tvrzení je identické s tvrzením Veselého (1977). Avšak výzkum klíčové laboratoře integrovaného řízení chorob a škůdců zemědělské univerzity Nanjing v Číně hodnotila v laboratořích působení insekticidů proti štítence. Výzkumy prokázaly, že i když pořadí toxicity po dospělé se nepatrně liší od toho na larvy, výsledky ukázaly, že insekticidy s vysokou účinností proti larvám byly také účinné proti dospělým jedincům. Tato zjištění usnadní výběr insekticidů pro účinnou kontrolu třásněnky a pro rozvoj strategie řízení rezistence (Caihui Shan et al., 2012). Susan Jones (2007) z Americké asociace orchidejí uvádí, stejně jako Pavela (2011), že oleje a insekticidní mýdla jsou obecně považovány za bezpečnější pro lidi, zvířata a rostliny než insekticidy. Sice neposkytnou absolutní kontrolu proti škůdcům, ale časté použití sníží populace hmyzu na bezpečně udržovatelnou rovinu. Jsou ekologicky šetrné. Ovšem Hansen (2008) uvádí, že použití mýdla složeného z draselných solí a mastných kyselin a fluvalinátu je sice nejúčinnější kombinace proti škůdcům, ovšem že její působení není dlouhodobé. Přípravek ihned po opláchnutí rostliny vodou (namočení) ztrácí účinnost. Dále ještě uvádí zajímavou informaci, že žádná fytotoxicita nebyla pozorována i když tato kombinace byla použita v dvojnásobné koncentraci pro většinu řezaných květin ve sklenících. Při dvojnásobné koncentraci ovšem byly zřejmé škody u cykasů, květů orchidejí a některých druhů Anthurií. V mém dotazníku zaměřeném na chemickou ochranu rostlin 11,11 % respondentů uvedlo, že se nikdy nesetkalo s pojmem chemická ochrana rostlin. Tato informace je zcela určitě klamavá. Jsem přesvědčena, že v současné době je veřejnost o tomto faktu informována prostřednictvím masmédií velmi často. Dotazník směřovaný přímo na 35

pěstování orchidejí potvrdil, že Phalaenopsis je nejoblíbenější hrnkovou rostlinou. Téměř 70 % respondentů vlastní minimálně jeden Phalaenopsis. Zbývajících 30 % nevlastní orchidej žádnou. Dotazník zabývající se použitím insekticidů potvrzuje tvrzení Šafránkové (2013), že nejčastějšími škůdci na orchideji jsou mšice a červci.

36

7 ZÁVĚR Vývoj insekticidů i obecně pesticidů se v posledních letech výrazně změnil. Snižuje se podíl nebezpečných a jedovatých látek a přednost se dává látkám selektivním a méně nebezpečným pro životní prostředí. Během několika let se předpokládá v rámci EU zákaz používání mnoha dosud používaných pesticidních látek. Dobrý zdravotní stav orchidejí je základním předpokladem jejich úspěšného růstu. Správný a účinný zásah pomocí insekticidů musí vycházet pouze z přesného určení patogenu, takže znalost nemocí a škůdců je pro pěstitele naprosto nezbytná. Rostlinám musíme poskytovat hlavní životní faktory v optimálních hodnotách. Vhodná je pravidelná kontrola, aby se mohlo případné napadení identifikovat už při prvních příznacích.

37

8 SOUHRN – RESUME SOUHRN Bakalářská práce „Rozdíly v účinnosti a fytotoxicitě vybraných insekticidů pro ošetření orchidejí“ pojednává o škůdcích orchidejí, různých možnostech ochrany proti nim, porovnání účinnosti jednotlivých přípravků a reakce rostlin na ně jako takové. Škodlivé organismy jsou významnou příčinou znehodnocení kvality. Poznání biologie, způsobu šíření a škodlivosti hospodářsky významných patogenů je prvním předpokladem pro účinné ochranné zásahy proti nim. Klíčová slova: škůdce, fytotoxicita, ochrana rostlin, orchidej, insekticidy, pesticidy.

RESUME The Bachelor thesis “The differences in the efficiency and the phytotoxicity of selected insecticides for treating orchids” deals with the orchid pests and various kind of protecting measures against them. Efficiency of the individual preparation and plant reactions to treatment are verify too. Pests cause important deterioration of quality. Knowledge of pests and pathogens biology, their harmfulness economic importance is prerequisite for effective protection against them. Keyworlds: pest, phytotoxicity, plant protection, orchids, insecticides, pesticides.

38

9 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ALFORD, David V. Colour atlas of pests of ornamental trees, shrubs and flowers. [New ed.]. London: Manson, 1995, 448 s. ISBN 1-874545-34-0. BRADLEY, Steve. Nemoci rostlin a jejich léčba: informace odborníka na dosah ruky: škůdci, choroby, jiné poruchy zdraví. 1. české vyd. Praha: Svojka & Co., 2008, 144 s. ISBN 978-80-7352-702-0. CREMLYN, Richard. Pesticidy. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1985, 244 s. DUŠEK, Jindra a Jaroslav KŘÍSTEK. Orchideje. 1. vyd. Praha: Academia, 1986, 203 s. DUŠEK, Jindra a Jaroslav KŘÍSTEK. Tropy v bytě. 1. vyd. Praha: Květ, 1997, 135 s., [24] s. obrazových příloh. ISBN 80-85362-25-2. DUŠEK, Jindra. Ochrana rostlin: určeno pro posl. agronomické fak. 1. vyd. Brno: Vysoká škola zemědělská, 1985, 164 s. ERFKAMP, Joachim. Kouzelné orchideje. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2008, 140 s. ISBN 978-80-242-2198-4 ERFKAMP, Joachim. Orchideje. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2008, 95 s. ISBN 978-80242-2093-2 GOEDE, Brigitte. Orchideje: praktický rádce pro zdraví rostlin a krásu květů. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2005, 156 s. ISBN 80-242-1342-7. GOTTWALD, Václav. Květiny v pokoji: spolehlivý rádce domácího zahradnictví. Praha: I.L. Kober, 1898. HEUER, Sigrid. Babiččiny pokojové rostliny: [ošetřování, ochrana proti škůdcům, rozmnožování]. 1. vyd. Praha: Ikar, 2000, 182 s. ISBN 80-7202-392-6. HRDLIČKOVÁ, Věna a Aleš TRNKA. Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 153 s. ISBN 978-80-247-1985-6. 39

JEŽEK, Zdeněk. Orchideje: praktická encyklopedie. 6. vyd. Čestlice: Rebo, 2012, 304 s. ISBN 978-80-255-0627-1. KULLMANN, Folko. Orchideje: rychlý rádce: více než 99 rad pro rychlé řešení problémů. Líbeznice: Víkend, 2013, 136 s. ISBN 978-80-7433-061-2. LÜLLMANN, Heinz et al. Farmakologie a toxikologie. 2. české vyd. Praha: Grada, 2004, 725 s. ISBN 80-247-0836-1. MILLER, František. Zemědělská entomologie. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1956, 1056, [1] s. Práce Čs. akademie věd. MÜLLER, Ernst Werner. Ochrana květin a jiných okrasných rostlin. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1969, 420 s. NIKONOROW, Maksym. Pesticidy a toxicita prostredia. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1983, 203 s. PAVELA, Roman. Botanické pesticidy. 1. vyd. České Budějovice: Kurent, 2011, 128 s.ISBN 978-80-87111-26-2. PAVELA, Roman. Rostlinné insekticidy: hubíme hmyz bez chemie. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 75 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-247-1019-6. PINSKE, Jörn. Orchideje: nejkrásnější druhy a hybridy: výběr, pěstování. 1. vyd. Čestlice: Rebo Productions, 2002, 95 s. ISBN 80-7234-235-5. RITTERSHAUSEN, Wilma et al. Orchideje: pěstování, aranžování. [stručný přehled všeho, co potřebujete vědět]. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1996, 124s. ISBN 80-85841-23-1. ROHWER, Jens G. Tropické rostliny. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2002, 286 s. ISBN 80-242-0774-5. RÖLLKE, Lutz. Orchideje od A do Z: 340 portrétů rostlin. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2011, 192 s. ISBN 978-80-242-2952-2. SEDLÁČKOVÁ, Eva. Orchideje v bytě. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 87 s. ISBN 80247-0841-8 40

ŠAFARČÍK, Vladimír a kol. Šetrná ochrana okrasných rostlin. Brno: RENA, 1998, 56 s. ISBN 80-85904-34-9 ŠAFRÁNKOVÁ, Ivana a kol. Choroby a škůdci orchidejí. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 96 s. [16]s. obr. příl. ISBN 978-80-247-4606-7. ŠEFROVÁ, Hana. Rostlinolékařská entomologie. 1. vyd. Brno: Konvoj, 2006, 257 s. ISBN 80-7302-086-6. TÁBORSKÝ, Vladimír a Josef ŠEDIVÝ. Rostlinolékařství: učebnice pro střední zemědělské školy. 1. vyd. Praha: Credit, 1997, 347 s. ISBN 80-902295-2-2 TICHÁ, Klára. Biologická ochrana rostlin. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 86 s. ISBN 80247-9043-2. VEČEŘA, Zdeněk. Pesticidy: Výroba, vlastnosti a použití. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1964, 197 s. VESELÝ, Dáša. Ochrana rostlin z hlediska omezení negativních účinků na životní prostředí. Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, 1977, 55 s. ZBIROVSKÝ, Miroslav a Jaromír MYŠKA. Insekticidy, fungicidy, rodenticidy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, 563 s. Studie a prameny, sv. 26 ZOUN, Martin. Orchideje: druhy vhodné pro pěstování v domácích podmínkách. 1. vyd. Brno: Computer press, 2008, 303 s. ISBN 978-80-251-2135-1

41

10 SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ACR- ROCK EFFECT: etiketa pomocného prostředku. In: POMOCNÝ ROSTŘEDEK NA OCHRANU ROSTLIN: Balení pro neprofesionální použití ROCK EFFECT [online]. 2011 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.agromanual.cz/download/pdf _etiketa/e_rock_effect.pdf Agromanuál: Vše o přípravcích na ochranu rostlin. In: NISSORUN 10 WP [online]. 2003 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.agromanual.cz/cz/pripravky/insekticidy /insekticid/nissorun-10-wp.html American Orchid Society. Education, Conservation, Research. JOHNSON, PH.D, Paul. Mealybugs on Orchids [online]. 2010 [cit.2014-04-2]. Dostupné z: https://www.aos.org/Default.aspx?id=511 BAUMGARTEN, Andreas. Phytotoxicity: Plant tolerance. Phytotoxicity [online]. 2004 [cit.2014-04-9]. Dostupné z: https://www.ecn.nl/docs/society/horizontal/hor8_phytotoxicity.pdf British Ministry of Agriculture: Food, Crop & Livestock safety. Phytotoxicity [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.agf.gov.bc.ca/pesticides/e_10.htm Česká zemědělská univerzita v Praze. Chemická ochrana rostlin [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z:http://etext.czu.cz/php/skripta/skriptum.php?titul_key=56 Florida Entomologist: Florida Entomological Society. SHAN, Caihui. Evaluation of Insecticides Against the Western Flower Thrips, Frankliniella occidentals [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.bioone.org/doi/abs/10.1653/024.095.0229 Food and Agriculture Organization of the United Nations. Introduction [online]. Italie: FAO, 20014 [cit.2014-01-06]. Dostupné z: http://www.fao.org/ docrep/ x1531e/ X15 31e02.htm

42

FROWINE, Steven. Orchids: How to Identify and Control Common Pests. Orchids: How to Identify and Control Common Pests [online]. 2014 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.dummies.com/how-to/content/orchids-how-to-identify-and-controlcommon-pests.html HEGER, Pavel. Orchidej: Pěstování. Cattleya [online]. 2007 [cit. 2012-12-14]. Dostupné z: http://www.orchidej.wz.cz/cattleya.html HUDSON, Will. Flowers commercial greenhouse insect control. [online]. [cit. 2014-0419]. Dostupné z: http://www.ent.uga.edu/pmh/ Com_Flowers.pdfGRI FFITH, Lynn. Understanding Phytotoxicity and Plants. [online]. 2007 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://www.spraytec.com/10/understanding-phytotoxicity-plants Chemické listy: Environmentální aspekty užití organofosforových a karbamátových pesticidů k užití v ČR. VLČEK. Chemické listy [online]. 2011 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2011_12_908-912.pdf JONES, Susan. Orchid pests and disease: orchid pests. Orchid pests and diseases [online]. 2007 [cit. 2014-04-19]. Dostupné z: http://staugorchidsociety. org/ culturepests-pests.htm Mendelova univerzita v Brně: Arboretum. Historie [online]. 2014 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://arboretum.mendelu.cz/cz/historie Orchideje pěstování: váš průvodce světem orchidejí. Morfologie orchidejí: Listy [online]. 2014 [cit.2014-01-08]. Dostupné z: http://www.orchideje-pestovani info/oorchidejich/morfologie-orchideji/ Tropical Pest Management. HANSEN, James. Insecticidal dips for disinfesting commercial tropical cut flowers and foliage[online]. 2008 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09670879209371701#.Uz33wPl_tj4 Understanding Phytotoxicity and Plants. GRIFFITH, Lynn. Phytotoxicity [online]. 2007 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www.spraytec.com/10/understandingphytotoxicity-plants

43

Zoologie pro veterinární mediky: Multimediální pomůcka pro studenty 1. ročníku magisterského studia FVHE a FVL VFU Brno. Kmen: ČLENOVCI (ARTHROPODA) [online]. 2014 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:http://www.zoologie.frasma.cz/mmp%200214%20sestinozi/%C5%A1estinoz%C3%A D%20web.html

44

11 PŘÍLOHY FOTOGRAFIE Obr. 1.: Cattleya - celkový vzhled rostliny, (Burianová, 2012) Obr. 2.: Cattleya - květ, (Burianová, 2012) Obr. 3.: Červec paprsčitý, (Orchidej, 2007) Obr. 4.: Nicotiana tabacum (L.), (Cremlyn, 1985) Obr. 5.: Strukturní vzorec rotenonu, (Ipmworld, 2013) Obr. 6.: Napadení květu Phalaenopsis - vrchní část květů, (Burianová, 2012) Obr. 7.: Napadení květu Phalaenopsis - spodní část květů, (Burianová, 2012) Obr. 8.:Obal přípravku Rock effect - přední strana, (Burianová, 2013) Obr. 9.:Obal přípravku Rock effect - zadní strana obalu, (Burianová, 2013) Obr. 10.: Obal přípravku Nissoru - přední strana obalu, (Burianová, 2013) Obr. 11.: Obal přípravku Nissorun - zadní strana obalu, (Burianová, 2013)

TABULKY Tab. 1.: Vyhodnocení prvního dotazníku (Burianová, 2012) Tab. 2.: Vyhodnocení druhého dotazníku, (Burianová, 2012) Tab. 3.: Vyhodnocení druhého dotazníku, (Burianová, 2012) Tab. 4.: Vyhodnocení druhého dotazníku, (Burianová, 2012) Tab. 5.: Vyhodnocení druhého dotazníku, (Burianová, 2012) Tab. 6.: Vyhodnocení třetího dotazníku, (Burianová, 2012) Tab. 7.: Vyhodnocení třetího dotazníku, (Burianová, 2012)

45