www.mistnikultura.cz
1-2 07 Ročník XVII
„Slavín“ Nářečí jako kulturní fenomén Kulturní domy a galerie Ústeckého kraje Jak se dříve žilo na Šumavě Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech
2
Nová ministryně kultury Helena Třeštíková Ministryně kultury Helena Třeštíková na tiskové konferenci uspořádané při příležitosti její návštěvy Národního divadla dne 12. 1. 2007. Své funkce se ujala 9. 1. 2007 a první problém, kterému se musela věnovat, byl personální spor v Národním divadle zděděný po jejím předchůdci.
Foto: Gérard Gratadour
Místní Kultura
Místní kultura
Měsíčník pro kulturní život v místech a regionech, ročník XVII, rok 2007, číslo 1-2. Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. IČO 14450551 Adresa redakce: NIPOS, redakce Místní kultury 120 21 Praha 2, P.O.BOX 12, Blanická 4 Tel. ústředna: 221 507 900, fax 221 507 929 Tel. redakce: 221 507 921 Vedoucí redaktorka Ludmila Kučerová, tel. 221 507 923 E-mail:
[email protected] Redakce: L. Kučerová, E. Veselá, M. Uhrinová, E. Horníčková. Úprava: M. Cais Redakční rada: F. Zborník (předseda), Z. Malcová, M. Beneš, J. Krist, J. Brůček, H. Jirkalová, M. Strotzer, V. Schollarová, Z. Kryfová, L. Kučerová. Redakce využívá databázi článkové bibliografie Centra informací o kultuře NIPOS. Tyto krátké anotace jsou převzaty bez úprav, s uvedením zdroje a data zveřejnění článku. Tiskne: R Studio, Jaromírova 530/7, Praha 2 Distribuce: A.L.L. production spol. s r.o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9. Objednávky a reklamace: Pavlína Bočáková tel.: 234 092 859, fax: 228 133 409 e-mail:
[email protected] Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím poštovní přepravy Praha, č.j. 260/95 ze dne 18. 1. 1995 a Českou poštou, s.p. OZSeČ Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1998, j.zn.P-328/98. Evid. číslo MK: E-6627 ISSN: 1211-7994 Roční předplatné 250 Kč Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky upravit a krátit. Další útvary NIPOS: CIK – centrum informací o kultuře tel.: 221 507 920 Regis – legislativa a ekonomika kultury tel.: 221 507 941 Artama – neprofesionální umělecké aktivity tel.: 221 507 953-4, zahr. styky: 261 507 971 Na titulní straně: Slavín. Foto: M. Cais Uzávěrka čísla 3/2007 – 2. 2. 2007 Uzávěrka čísla 4/2007 – 2. 3. 2007 Termíny dalších uzávěrek naleznete na našich webových stránkách www.mistnikultura.cz.
1-2 / 2007
Obsah Spolčování vítáno ...................................... 4 Nářečí jako kulturní fenomén? .................. 5 Nominace na zápis do seznamu UNESCO .............................. 6 Program Nadace OF ................................. 6 Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě .................................... 7 Také knihovna v Ústí potřebuje novou budovu ............................................ 8 Kulturní služby v Pardubicích .................... 8 Knihovna s tradicí i budoucností ............... 9 Turistické informační centrum Horní Planá ............................... 10 Slavín ...................................................... 11 Z kolébky do kočárku .............................. 12 Rozhledny a vyhlídková místa ................. 12 Jak rozdělí peníze ................................... 13 Svaz měst a obcí slaví 100 let ................. 14 Za památkami, kulturou i lázeňstvím ....... 15 Prostor, kde kvalita vítězí nad komercí .... 17 Kulturní menu Lysic ................................. 18 Kroniky, kronikáři, muzea... .................... 19 Kulturní domy a galerie Ústeckého kraje ....................................... 20 Kino žije dál ............................................. 23 Hvězdná obloha nad Ostravou ................ 24 Projekt Ecologica nekončí ....................... 25 Zlatíčka ze Stříbra ................................... 26 Počítač pro nevidomé .............................. 27 Vítěžek aukce Konta Bariéry ................... 28 Vyletěla holubička... ................................ 29 Lysice umějí přilákat návštěvníky ............ 30 Urbes 2006 .............................................. 32 Nečekaný objev při rekonstrukci ............. 33 Nový zvon s přispěním města ................. 34 Zlatý kočár z Lysic ................................... 35 Utzův betlém v Olešnici ........................... 35 Jak se dříve žilo na Šumavě ................... 36 Pedagogové v muzeu .............................. 37 Patnáct let rekostrukce... ........................ 38 Hudební divadlo v českých zemích ......... 39 „Vítěz“ Jiráskova Hronova – oprava ........ 40 Hodně muziky s dudami .......................... 41 Muzicírování pro radost ........................... 42 Rebelové akrobatického rokenrolu .......... 43 Nová galerie ve Vokšicích ....................... 44 Dům plný umění ...................................... 45 Ctitelé básnického mistra ........................ 46 Bulharský Bohemia klub .......................... 48 Projekt 100 potřinácté ............................. 49
3
4
Téma
Spolčování vítáno Naše společnost má již 17 let znovu možnost zásadně ovlivňovat společenské dění. V dobách totalitních bývá už samo vyjádření nepohodlného názoru posuzováno jako trestný čin, natož aby se lidé scházeli a ve svých myšlenkách se utvrzovali. Přesto se našlo několik odvážlivců, kteří za vysokou cenu, např. šikany celé rodiny, pobytu ve vězení nebo naopak vyhoštění z rodné země, pozvedli svůj hlas. K nejvýznamnějším patří „chartisté“, od jejichž prohlášení – Charty 77, uplynulo 30 let. Nyní máme nástroje parlamentní demokracie, můžeme svobodně myslet, vyjadřovat se a konat. Neznamená to ovšem, že máme „hodit flintu do žita“. Svoboda je v podstatě možnost o ni bojovat a tuto úlohu plní občanský sektor a dokazuje, že je i nadále nutné angažovat se ve prospěch ochrany lidských práv a demokracie. Škála, ve které občanský sektor působí, je obrovsky široká. Údajně v něm působí či jej alespoň podporuje polovina obyvatel celé ČR. Věnují se zejména tomu, co je dobré pro ně samotné, ale zároveň prospěšné pro společnost. Myslím si ale, že mnohdy se jednotlivec snaží napravovat věci, aniž by na nich měl osobní bezprostřední zájem. Může to být ve sféře sociální, v níž se asi angažuje nejvíce lidí, ale stejně tak v oblasti kultury. Ostatně v Místní kultuře o tom často přinášíme informace. Jen tak pro zajímavost jsem spočítala, kolik dnešní číslo přináší článků a zpráv, které tak či onak souvisejí s občanskou aktivitou. Je jich cca třetina z celkového počtu. Proto je neziskovému sektoru věnován nejen dnešní úvodník, ale redakce si jej vybrala i jako hlavní letošní téma. Samozřejmě, že časopis Místní kultura se zaměří právě na subjekty, které působí ve prospěch kultury. Bohužel, veřejně přístupný seznam všech neziskových organizací působících v kultuře není k dispozici. „Momentálně se rozvíjí dvě iniciativy, které by mohly dnešní stav napravit: za prvé, ČSÚ přijal klasifikaci CZ-COPNI a v příštím roce bude podle ní zatřiďovat všechny neziskové organizace; za druhé, ministerstvo informatiky zavedlo evidenci NNO, která by se v budoucnu mohla stát základem pro informační systém neziskových organizací fungující pod hospodářským registrem,“ sděluje nám Tomáš Rosenmayer z Centra pro výzkum neziskového sektoru v Brně.
Počet NNO je zřejmě velký, ale protože neexistuje jednotná evidence, nelze ani vysledovat trendy, zjistit např., zda se počet ustálil, vznikají-li další, či jich ubývá. Chybí rovněž korektní data o financování této sféry, i když podle dílčích výzkumů to vypadá tak, že finanční zdroje plynou převážně z veřejných rozpočtů. Otázkou je, jestli se NNO daří získat finance také z evropských fondů, což je pro ně těžké z důvodu spolufinancování, také vzhledem k náročnosti administrativního zpracování žádostí a z toho plynoucích potřeb personálních. „Aby se nezisková organizace mohla v ČR stát úspěšnou, potřebuje splnit dvě podmínky: za prvé operovat v příznivém prostředí, které je dané kombinací existujících veřejných zdrojů, poptávky po jejích službách a nízkou mírou regulace; druhým faktorem je profesionální management organizace,“ potvrzuje T. Rosenmayer. Zatím malá pozornost je věnována kontrole nakládání s finančními prostředky a hodnocení efektivnosti při jejich použití. O problémech se občané občas dovídají prostřednictvím kauz, které rozkrývají investigativní novináři. Doufejme, že jsou ojedinělé. Existence a působení neziskového sektoru má pro společnost pozitivní dopad. Uvědomují si to obce i kraje. „Svůj“ poradní orgán mají nestátní neziskové organizace také na úrovni vládní. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace má kromě jiného plnit úlohu iniciační v oblasti vytváření vhodného prostředí pro NNO. Zjistíme společně, zda se jí to daří. Ludmila Kučerová Vážení a milí, stejně jako v minulosti uvítáme, když nám k tématu „neziskový sektor“ sdělíte své názory, poznatky a připomínky. Můžete nám též poslat otázky a my odpovědi na ně zkusíme získat na kompetentních místech. Naše mailová adresa je:
[email protected]. Připomínám, že adresa:
[email protected] zanikla. Pokud jste používali tento mail, je třeba jej opravit na:
[email protected]. Nezapomeňte, že své zprávy můžete zasílat na web: www.mistnikultura.cz. Průměrná denní návštěvnost v prosinci 2007 byla: 900. P.S. Od letoška jsme upustili od tištěné verze tematického rejstříku. Vyhledávání podle témat i na základě klíčových slov je umožněno na našich webových stránkách.
Místní Kultura
Obecná problematika
Nářečí jako kulturní fenomén? Předplatitelé loňského ročníku Místní kultury, kteří obdrželi jako mimořádnou prémii přílohu Chuťový místopis regionů, si možná vzpomenou na úvodní článek k této „regionální kuchařce“. V něm jsme nadnesli otázku ochrany regionální gastronomie, potažmo tradičních národních receptů, jako projevů nemateriálního kulturního dědictví. Nyní jsme obrátili pozornost na tradiční lidová nářečí jako fenomény hodné ochrany… A jde o pátrání téměř detektivní. Zajímalo nás totiž, zda a jakým způsobem je problematika nářečí jako projevů tradiční lidové kultury regionů uchopena a institucionálně ošetřena. Tedy nikoliv jako záležitost čistě jazyková, ale právě kulturní. Zda vůbec existují snahy o uchování, oživení, případně zaznamenání současné podoby nářečí jako součásti lidové kultury a jestli má smysl region prezentovat také jako lokalitu se stále živým dialektem. K otevření této otázky nás vedly nejen práce četných nadšenců, kteří vlastními náklady vydávají slovníčky místních nářečí či je zveřejňují na internetu, ale především konkrétní doklad – Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Na ratifikaci tohoto dokumentu, přijatého organizací UNESCO již 17. října 2003, se v současné době Česká republika připravuje. Listina, jejíž text můžete najít na stránkách Národního ústavu lidové kultury www.nulk.cz, počítá mezi projevy nemateriálního kulturního dědictví v prvé řadě ústní podání tradice a vyjádření, včetně jazyka jakožto prostředku nemateriálního kulturního dědictví. O vyjádření k nastíněné problematice jsme požádali Národní ústav lidové kultury, ale bylo nám sděleno, že toto pracoviště se tématem nářečí nezabývá. Kontaktovali jsme proto dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR v Brně (ÚJČ AV ČR), kde se nám věnovala PhDr. Stanislava Kloferová, která nám sdělila: „Nepatříme k jazykově ohroženým státům, zato k jedněm z mála, které mají svůj soudobý celonárodní jazykový atlas, jehož poslední, šestý svazek právě dokončujeme. Rozsáhlé dílo obsahuje mapy zachycující vybrané okruhy nářeční slovní zásoby a její gramatické jevy na celém území ČR. Dále připravujeme mj. také celonárodní nářeční slovník. Těžko lze ochraňovat nářečí, která nejsou kodifikovatelná. Jako projevy neoficiální mluvy je nemůžeme nijak vyměřovat ani regulovat. Navíc se za svůj dialekt lidé často stydí, pokládají ho za venkovský fenomén. S vývojem společnosti se nejvý1-2 / 2007
raznější rysy místních nářečí stírají a vznikají útvary nadregionální, tzv. interdialekty. Na druhou stranu však můžeme idé se za svůj sledovat zájem mnohých dialekt často kumštýřů i mládeže stydí, pokládají o hru s regionálním výho za handicap. razivem, ať už jde např. o brněnský hantec, o ostravštinu z deníků ‚Ostravaka‘ atd. Vždy je to ale jen práce s lexikem, a to záměrně stylizovaná. Jako pracoviště ÚJČ AV ČR provádíme výzkumy v terénu a zaznamenáváme místní podobu mluveného jazyka, ale naším úkolem není šířit nářečí a prezentovat je. Jsme oslovováni, abychom pro připravované regionální publikace vypracovali pojednání o mluvě dané oblasti, posuzujeme je k vydání, ale tím naše popularizační role končí. Jednou z možností, jak k tomuto zadání přistoupit, jsou ve světě jazyková muzea. Ve Vídni např. existuje Sprachinselmuseum, tj. Muzeum jazykových ostrovů, kde je jako součást lidové kultury představena němčina emigrantských enkláv.“ V této věci jsme se rovněž obrátili na současného stálého představitele ČR při UNESCO PhDr. Petra Janyšku, který nastoupil do svého nového úřadu v říjnu loňského roku. Bohužel do uzávěrky tohoto čísla jsme odpověď nedostali. Irena Koušková
L
Nová předsedkyně
České komise pro UNESCO
V listopadu 2006 se konalo 32. zasedání tohoto poradního orgánu vlády, jenž zprostředkovává styk našich institucí a odborníků s UNESCO. Jedním z bodů jednání byl návrh na jmenování prof. RNDr. Heleny Illnerové, DrSc. předsedkyní komise. Nahradí tak dlouholeté vedení nedávno zesnulé MUDr. Jaroslavy Moserové, DrSc. Komise návrh jednomyslně schválila. Celý text zprávy je k dispozici na: www.mzv.cz/unesco, odkaz Česká komise pro UNESCO. Tisková zpráva/ika
5
6
Granty
Nominace na zápis do seznamu UNESCO Ministr kultury Martin Štěpánek schválil předběžný výběr kulturních statků ČR, tzv. Indikativní seznam, pro zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO na období 2007 – 2018. V souladu s mezinárodními pravidly může ČR ročně nominovat jen jednu kulturní památku. Nový plán nominací, zpracovaný Národním památkovým ústavem ve spolupráci s referátem pro záležitosti UNESCO a odborem památkové péče MK, zahrnuje dvanáct kulturních památek a památkově chráněných území: velkomoravské hradiště v Mikulčicích, třeboňské rybnikářské dědictví, horský hotel a vysílač Ještěd, stavby moderní architektury v okolí historického jádra Prahy (Müllerova vila a kostel J. Plečnika), barokní kulturní krajinu Betlém a Kuks, trojúhelník západočeských lázní (tj. Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně), hrad Karlštejn, hřebčín v Kladrubech nad Labem, pevnost Terezín a památky na pěstování a zpracování chmele a výrobu piva v Žatci. Počítá se s novým předložením nominace Slavonic a s industriálními soubory v Ostravě, o nichž se podobně jako o některých dalších výše jmenovaných také uvažovalo již v minulosti. Ministerstvo kultury předkládá prostřednictvím sekretariátu UNESCO Mezivládnímu výboru pro světové dědictví nominace jednotlivých památek k posouzení a rozhodnutí o zápisu na seznam. Tisková zpráva/ika
www internet pro vás „Ptejte se knihovny“ je službou českých knihoven nejširší veřejnosti. V knihovnách najdete pracovníky, kteří jsou specialisty na vyhledávací služby, mají přístupy k novým databázím a pomohou vám najít odpověď na vaše dotazy. Více na: www.ptejteseknihovny.cz
za odborné spolupráce s Českou zemědělskou univerzitou v Praze vyhlašuje program:
Obnova a rozvoj venkova s ohledem na zachování kulturního dědictví Cíl vzdělávacího programu: předat vybrané skupině další vzdělání, zvýšit odbornou kvalifikaci a poskytnout ucelené odborné znalosti o zásadách, uspořádání a funkčním využití venkovského prostoru – sídel a krajiny, aby byl účastník schopen orientovat se v plánování a řízení jeho obnovy či rozvoje s využitím existujících dotačních programů v managementu venkova. Obsah studijního programu: skupinové odborné přednášky (Obnova venkova, Venkovský urbanismus, Územní plánování, Komplexní pozemkové úpravy, Regionální rozvoj, Ochrana kulturního dědictví, Krajina, Vodní hospodářství...) a konzultace k vypracování seminární práce na vybrané téma. Tematické okruhy výukového programu: - obnova a rozvoj sídel - krajina - zachování kulturního dědictví - vodní režim a jiné specifické jevy - dotační programy - legislativa Pro koho je program určen: starostovy obcí a další pracovníky státní a veřejné správy, odborníky pro venkovskou problematiku (např. kurátory venkova, administrativní pracovníky…) a ostatní. Termín konání: únor – květen 2007 (vždy v pátek odpoledne) Místo konání: ČZU FLE v Praze, Suchdole Informace: Nadace Občanského fóra, Hálkova 2, Praha 2, tel.: 224941305-7,
[email protected] Přihlášky: v kanceláři Nadace OF, od ledna 2007 na www.nadaceof.cz
Místní Kultura
Knihovny
Vítězný návrh – studie novostavby knihovny (archiv MSVK)
Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě
Vědecká knihovna v Ostravě byla při svém založení v roce 1951 umístěna provizorně do Nové radnice a tento stav bohužel trvá dodnes. Po řadě pokusů o získání důstojného umístění této významné kulturní a vzdělávací instituce, s roční návštěvností téměř 200 tisíc osob, rozhodl zřizovatel – Moravskoslezský kraj, na jaře 2002 o výstavbě zcela nového objektu. Vybraný pozemek pro výstavbu Moravskoslezské vědecké knihovny (MSVK) se nachází na ideálním místě s výbornou dopravní dostupností, nedaleko městského centra a na trase mezi univerzitou a vysokoškolskými kolejemi. Projekt vychází z poslání knihovny Při přípravě návrhu budovy se přihlédlo ke zkušenostem s výstavbou obdobných zařízení u nás i v zahraničí. Projekt zohledňuje rozmanité funkce, které musí plnit vědecká i krajská knihovna. Předpokládá se uložení až 2 milionů knihovních jednotek, což představuje dvojnásobek současného knihovního fondu, a také zřízení 400 uživatelských míst s počítačem. Vyhrála tmavá průsvitná kostka Veřejnou jednokolovou anonymní soutěž vyhlásil kraj 30. června 2004 a výsledky oznámil 15. října téhož roku. Přihlášeno bylo 43 návrhů, z nichž 12 nesplnilo některé z kritérií, a proto 1-2 / 2007
je porota vyřadila. Vítězný návrh autorů akad. arch. Ladislava Kuby a Ing. M. A. Tomáše Pilaře z Brna symbolizuje desetipodlažní stavbu jako pevnou schránu vědění společnosti. Na co se mohou těšit čtenáři Přízemí nabídne informační pult, možnost vrátit publikace, vyhledat informaci u internetových kiosků, ale i zhlédnout výstavu nebo posedět v literární kavárně s výhledem na vodní plochu. Druhé a třetí patro připadne volnému výběru literatury (asi 150 tisíc publikací), půjčovně dokumentů ze skladu, pracovišti meziknihovní výpůjční služby s navazujícími výpůjčkami pomocí automatů. Ve čtvrtém podlaží se počítá s čítárnou denního tisku a studovnou s 90 místy. Páté patro se připravuje pro specializované studovny, v nichž klasické příčky nahradí regály tak, aby bylo možné měnit jejich velikost podle požadavků uživatelů. To vše doplněné zvláštní ►
7
8
Knihovny ► studovnou norem, patentových spisů
a firemní literatury. Další patro obsáhne studovnu elektronických zdrojů, audiovizuálních pramenů, 2 týmové studovny pro 10 osob, rešeršní službu, 10 kabin pro samostatné studium jazyků a hudební oddělení. Sedmé a osmé podlaží je určeno pro zaměstnance knihovny, druhé a část prvního podzemního podlaží nabídne sklad knihovního fondu. Část prvního podzemního podlaží zabere konferenční sál pro 100 osob, školicí místnost s 30 místy, reprografické a digitalizační služby. Zajímavou novinku přinese možnost vracení knih po dobu 24 hodin denně pomocí automatu, který má být spojen s nepřetržitou ostrahou objektu. Problém zvaný FINANCE Výstavba nové knihovny představuje pro Moravskoslezský kraj velký úkol, předpokládaná investice činí 850 mil. Kč. Požadavek na příspěvek ze státního rozpočtu pro letošní rok se dosud nepodařilo zajistit. Na projekt, který se nyní rozpracovává, hodlá kraj požádat o dotace z evropských fondů. „Investor akce Moravskoslezský kraj zatím financoval cca 40 mil. Kč. Peníze vynaložil na zmíněnou soutěž a na jednotlivé stupně projektu. Stále usilujeme o zdroje ze státního rozpočtu, které by umožnily zahájení stavby již v roce 2007,“ sděluje ředitelka knihovny Ing. Lea Prchalová a dodává: „nedojde-li k průlomu do státního rozpočtu, ale podaří-li se uspět s projektem v Regionálním operačním programu, předpokládáme zahájení výstavby na jaře 2008. Otevření knihovny by pak připadlo na rok 2010.“ Eva Veselá KNIHOVNY OSTRAVA (311 tis. obyv.): U příležitosti 55. výročí své existence vydala Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě publikaci Knihovny Moravskoslezského kraje, která zachycuje současný systém veřejných knihoven v regionu. (Karvinský deník, 21.09.2006)
Také knihovna v Ústí potřebuje novou budovu V Ústí nad Labem vznikne Evropská knihovna. Její stavba by se měla stát součástí areálu Severočeské vědecké knihovny (SVK). Se zahájením projektových prací se počítá letos. Celkový rozpočet včetně projektu činí podle hejtmana Jiřího Šulce (ODS) více než 46 milionů korun. Ústecký kraj chce na novou stavbu v areálu SVK získat evropské peníze. SVK sídlí v rodinné vile, kterou počátkem 30. let minulého století nechala postavit rodina známých ústeckých velkoobchodníků Weinmannů. Budova patří k několika málo stavebním skvostům v krajském městě. Proto připravovaná pětipodlažní stavba v její bezprostřední blízkosti vyvolává rozpaky některých občanů. Zatím má SVK (příspěvková organizace Ústeckého kraje) podle hejtmana knihy na více místech ve městě, což komplikuje služby čtenářům, kterých je asi 13 tis. Vybrat si nyní mohou ze 650 000 knih. Tisková zpráva/luk
Kulturní služby
Krajské knihovny v Pardubicích „slouží“ již 15 let Ojedinělá východočeská kulturní instituce, která vznikla reorganizací a propojením původního Parku kultury a oddechu a Okresního kulturního střediska, aby se následně v roce 1992 stala oddělením Okresní knihovny Pardubice s názvem Regionální středisko kulturních služeb, slaví svoje narozeniny. Její novodobá historie byla odstartována se vznikem Pardubického kraje, kdy se stala součástí Krajské knihovny. Dnes je toto spojení raritou v celé ČR, neboť žádné jiné knihovnické zařízení se nemůže pochlubit samostatným oddělením kulturních služeb (OKS) pro širokou veřejnost. Práce OKS má dvě roviny, organizační (se zaměřením na přehlídky a soutěže) a pak vzdělávací a metodickou, což souvisí i s vyhledáváním a podporou talentů, prezentací tvůrčích aktivit, výstavnictvím, propagační a osvětovou činností. Kulturní veřejnosti jsou dobře známy soutěže jako Pardubická arabeska – balet, Perníkový slavík – zpěv, O pardubický pramínek – literární soutěž, nebo populárně naučné cykly a kurzy Hezky česky, Cesta k filmu, Klub sbormistrů, Fotografické semináře. Za 15 let se v oddělení kulturních služeb vystřídalo několik výrazných osobností – žen, kterým se podařilo práci v kultuře posunout od běžné profesionality k životnímu poslání. Oddělení pracuje na přípravě již tradičních kurzů i na nových akcích. V nejbližší době jsou to například Pardubická arabeska, již 3. ročník mezinárodní soutěže v klasickém tanci, který proběhne ve dnech 2. – 3. 3. 2007 nebo květnová literární soutěž dětí „O pardubický pramínek“. Tisková zpráva/uma Místní Kultura
Knihovny
Knihovna s tradicí i budoucností Městská knihovna v Třeboni (Jihočeský kraj), založená v roce 1894, patří mezi ty kvalitní a s nápaditými službami, např. hlídání dětí, nebo pasování těch nejmenších na čtenáře samotným Petrem Vokem. Při své návštěvě jsem se její vedoucí Vlasty Petrové zeptal na práci jednotlivých oddělení. „Samozřejmostí je dětské oddělení, oddělení pro dospělé a čítárna. V knihovně mají naši uživatelé zdarma k dispozici 6 počítačů s napojením na internet. Průměrně se na počítačích, které máme v zápůjčce od Attaveny o.p.s. České Budějovice, během dne vystřídá třicet zájemců. Uvedená o.p.s. u nás školila seniory, maminky na mateřské dovolené a v současnosti běží kurz pro produktivní občany nad 50 let a dva kurzy pro maminky na mateřské dovolené, pro něž je v knihovně na tuto dobu zajištěno hlídání dětí. Oddělení pro děti zajišťuje kromě klasického provozu literární besedy pro školy, zapojujeme se do celostátních akcí, např. Noci s Andersenem, dvakrát jsme se účastnili soutěže Kde končí svět – v roce 2002 jsme postoupili z krajského kola a za odměnu jsme s dětmi navštívili Pražský hrad, kde proběhlo jejich slavnostní pasování na Rytíře krásného slova. Pasování žáků na čtenáře se událo v minulém roce dvakrát a vždy na zámku Třeboň. Knihovní fond čítá 35 tisíc svazků, v minulém roce se uskutečnilo přes 80 tisíc výpůjček, počet registrovaných čtenářů činil 1653. Naše knihovna je spolu s městskými knihovnami v Jindřichově Hradci a Dačicích pověřena výkonem regionálních funkcí. Takto se staráme o 18 místních neprofesionálních knihoven. Pracovní úvazek na tuto činnost byl stanoven na 0,5.“ Další podrobnosti najdete na webových stránkách knihovny www.knih-tb.cz Redakčně upraveno Josef Krám P.S. Článek nám poslal náš dopisovatel PhDr. Josef Krám z Rychnova nad Kněžnou a s humorem sobě vlastním přidal citaci z originálně pojatého letáčku – skládanky třeboňské knihovny. Jsou to slova Jiřího Žáčka: Bývaly časy, kdy býval čas na čtení knih. Dnes čteme z časových důvodů už jen recenze, abychom se potěšili představou, jak báječné knihy bychom četli, kdybychom na ně měli čas.
1-2 / 2007
KNIHOVNY PRAHA: V nejbližších dnech skončí vysušení posledních knih patřících Městské knihovně v Praze. Jedná se o publikace, které byly zachráněny po povodni v r. 2002. Na uvedení do původního stavu ještě čeká množství soudních a úředních spisů, dále např. architektonické plány či trojrozměrné předměty z archivu Národního technického muzea. Muzeum jako jedna z nejvíce povodněmi postižených institucí odhaduje dobu potřebnou na vysušení všech svých materiálů do r. 2013. Na vysušené knihy ještě čekají léta konzervace a restaurování. Podle údajů z Národní knihovny bylo zmrazeno 140 tis. svazků, které jsou již všechny vysušeny. Ovšem některé knihovny o své fondy přišly, protože knihy postihla plíseň a nebylo možné je zachránit. Velmi těžko nahraditelné ztráty zaznamenala knihovna Archeologického ústavu AV. Náhradu fondu spíše než finanční pomoc od státu zajišťovala kolegialita odborníků ze zahraničí, kteří pořádali sbírky a zasílali publikace. (MF Dnes, 03.12.2006) MŠENO (1,5 tis. obyv., okres Mělník): Na podzim byla zrušena místní knihovna v Sedlci, patřící k Městské knihovně v Mšeně. Zavření knihovny schválili radní v polovině října kvůli příliš vysokým nákladům na provoz a malým příjmům. (Mělnický deník, 02.11.2006) PRAHA 6: Dne 6. 11. byla na Základní škole náměstí Svobody v Praze 6 otevřena nová školní knihovna v rámci grantu financovaného z Evropských sociálních fondů, státního rozpočtu ČR a rozpočtu hlavního města Prahy. Slavnostního aktu se zúčastnil mj. také atašé čínského velvyslanectví, který knihovně věnoval několik knih s ukázkami čínské literatury. Křest knihovny provedl básník J. Krejčí, který do jejího fondu daroval sbírku svých veršů. Knihovna bude sloužit žákům a učitelům a také jako výuková místnost nebo studovna. Plánováno je další rozšíření fondu a zavedení počítačů s připojením na internet. (Učitelské noviny, č.45, 2006) VSETÍN (28 tis. obyv.): Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně se přestěhovala do nových prostor a nabízí nyní moderní systém Selfcheck, který čtenářům umožní samoobslužné půjčování knih. Tento automat výrazně zlepší knihovní služby – čtenáři budou trávit méně času při vypůjčování knih. Úpravy administrativní budovy pro potřeby knihovny si vyžádaly 13 mil. Kč. Téměř 90 % této částky poskytly evropské strukturální fondy. V rámci celkové modernizace byl zaveden elektromagnetický systém pro zabezpečení fondu. V každé knize je umístěn „neviditelný“ elektromagnetický kód. Není-li kniha autorizována pro vypůjčení, při průchodu detekčními branami ve vchodu do knihovny na to upozorní akustický a vizuální signál. (Veřejná správa, č.45, 2006) HOSTOMICE (1,3 tis. obyv., okres Teplice): Místní knihovnu v Hostomicích každoročně podpoří obec částkou kolem 100 tis. Kč. Knihovní fond čítá kolem 6 tis. svazků a registruje 100 čtenářů. Do budoucna se počítá se zapojením internetu pro veřejnost. (Teplický deník, 30.09.2006)
9
10
Turistické informační centrum Horní Planá Zřizovatel Turistického a informačního centra (TIC) Město Horní Planá a Kulturní a informační centrum, jehož je TIC součástí, připravilo vloni projekt „Rozvoj cestovního ruchu v oblasti vodní nádrže Lipno“.
Projekt byl v lednu 2006 předložen do Společného regionálního operačního programu, grantové schéma 4.1.2 na podporu regionálních a místních služeb cestovního ruchu v Jihočeském kraji pro veřejné subjekty. Uspěl a od května loňského roku jsme zahájili jeho realizaci. Náklady na projekt jsou z devadesáti procent financovány z prostředků Evropské unie a Jihočeského kraje, deseti procenty se na projektu podílí rozpočet města. Projekt skončí v polovině roku 2007 a jeho předpokládané celkové náklady dosáhnou více jak 1,2 milionu korun. Jeho hlavním cílem je zlepšení informačních služeb pro turisty i občany Horní Plané, zkvalitnění technického vybavení centra a rozšíření znalostí a dovedností pracovnice TIC. Hmatatelnými výstupy jsou nové propagační materiály města v česko-německo-anglické mutaci, informační CD/DVD, aktualizované webové stránky města (www.horniplana.cz). V červnu jsme v infocentru nainstalovali dva nové počítače – jeden jako stanice pro uživatele, druhý pro personál, a v listopadu novou tiskárnou s kopírkou a scannerem. Město Horní Planá má díky projektu zpracované variabilní propagační materiály, které jsou vůbec poprvé ve třech jazycích. Tzv. fixní materiál obsahuje základní informace o městě, historii, slavných osobnostech, přírodě, památkách a za-
jímavostech a důležité kontakty. Přiloženou mapu města a Lipenska je možné vyjmout a volně použít. Fixní materiál je pro každý jazyk vytištěn samostatně. Variabilní doplňky tvoří jednotlivé skládačky zaměřené na zábavu, kulturu a služby, zimní pobyt, kalendář kulturních akcí, ubytování, památky, výlety do okolí Horní Plané, cyklovýlety s texty v česko-německo-anglické mutaci. Abychom se drželi hesla „jednou získej, mnohokrát využij“, podklady získané pro tištěné propagační materiály tvořily základ propagačního CD/DVD a posloužily pro aktualizaci webových stránek pro oblast cestovního ruchu. Propagační materiály nabízíme v TIC, jsou distribuovány do okolních informačních center a samozřejmě jsou k dispozici na veletrzích cestovního ruchu. Ještě „vlhké“ prospekty zaměřené na zimu jsme prezentovali vloni v září v Obchodním Centru Nový Smíchov na akci „Dovolená na horách“ . Cílem veškerých snah je oslovení širokého spektra turistů a podpoření rozvoje cestovního ruchu v Horní Plané. Chceme turisty nejen oslovit, ale přesvědčit o tom, že právě u nás by měli strávit svůj volný čas, dovolenou a opětovně se k nám vracet. PhDr. Yvetta Dejmková, ředitelka KIC
INFORMAČNÍ CENTRA VYSOKÁ (300 obyv., okres Bruntál): Nové informační centrum s moderní knihovnou bylo postaveno nákladem téměř 2 mil. Kč, z toho 75 % financí pocházelo z fondů Evropské unie. (Bruntálský a krnovský deník, 15.11.2006)
Místní Kultura
„Slavín“ „…Dvě štíhlé gotické věže strnuly v kobaltu nebes jako prsty, vztyčené v posvátné přísaze. Zamlklý, tichý dóm vzhlíží ze skalního masivu přes řeku v promodrale zamlžené dálky. A u jeho paty se stulilo pole – políčko obehnané zdí. Nevelké, drobné a podivuhodně ztajené v hebkém stínu stromoví a pod spletí gotických kružeb a ozdob nádherného chrámu. Pole zvláštní – nekvete tu pšenice ani tu nevoní svou zvláštní vůní žito a přece – je jeho setba jednou z nejdražších naší země…“ Tímto citátem z útlé knížky Slavín, s podtitulem Zpráva o rekonstrukci, která spatřila světlo světa v roce 2006 vám chci přiblížit zajímavou knižní novinku právě skončeného roku. Knížka s nenápadným obalem a prostým nápisem Slavín ukrývá ve čtyřech kapitolách neskutečné množství velmi zajímavých informací. Pozorné čtenáře jistě potěší, že se nejedná o pouhé výčty historických dat či výčty jmen a dat úmrtí. Po krátkém jímavém úvodu se první kapitola věnuje pojmu Svatobor, přibližuje hlavní důvod vzniku jednoho z nejstarších spolků na území našeho státu a osvětluje nám hlavní poslání, které si Svatobor uchoval až do dnešních časů. Druhá část knihy přibližuje velmi poutavou formou pojem Slavín, který sice slýcháme, mnohdy používáme, ale výklad toho, co je vlastně Slavín, je v mnoha případech plný obecně oblíbených omylů. Nechybí ani podrobný popis hrobky včetně historie stavby, jména architektů, autorů výzdoby atd. Třetí oddíl publikace je nazván prostě: Pomníky Svatoboru. Na několika stránkách je popsána činnost spolku od založení v roce 1862 až po dnešní časy. Ohromující je výčet pomníků, pomníčků a plastik, stejně jako jiných památníků na slavné osobnosti našich dějin, které Svatobor dokázal zrealizovat a o které, během své dlouhé historie, pečoval a pečuje. Nechybí ani kontakty na spolek či adresa webových stránek www.slavin.cz. Svatobor pořádá besedy a pietní shromáždění, jakož i vycházky a výlety k tématům odpovídajícím jeho poslání a aktivně pečuje o některé památníky význačných osobností české kultury a vědy. Kromě rekonstrukce Slavína pokračuje v péči o II. olšanský hřbitov a o 12 vybraných hrobů na Vyšehradě; jde o hroby osobností, jež nemají pozů1-2 / 2007
Publikace
stalých, a péče o ně přísluší státu (obci), a to o ty, které Svatobor kdysi zřídil, nebo je už v minulosti spravoval. Jsou v nich pochováni: V. Beneš Třebízský, F. Brauner, S. Čech, V. Filípek, V. Hanka, B. Jablonský, V. Krolmus, K. H. Mácha, A. Marek, J. Neruda, bratři Preslové a J. E. Purkyně. Od roku 1994 vydává Svatobor vlastní periodikum ZPRÁVY (5 čísel ročně), v němž informuje své členy a další příznivce a zájemce o aktuálním dění ve spolku a přináší statě na témata související s předmětem činnosti Svatoboru. Další část knihy se věnuje samotné rekonstrukci hrobky Slavín, která proběhla v letech 1998 – 2002. Podrobně jsou zde popsány mimořádně náročné práce, např: restaurování Maudrových plastik – génia vlasti nad katafalkem na vrcholu pomníku, a postranních soch. Otištěna je zde celá zpráva o realizaci projektu s podrobným rozpisem všech tří etap, seznamem firem, které stavbu realizovaly, včetně nákladů. V závěru knihy je uveden kompletní seznam významných osobností, které byly do roku 2000 na Slavíně pochovány, ovšem nikoliv podle dat úmrtí našich velikánů, ale podle toho, kdy byly jejich ostatky do hrobky uloženy. Fotografiemi publikaci doprovodili Doc. Ing. Václav Liška Dr. a Martin Frouz, kresbami okrášlila Lenka Schöpperová, vydal spolek Svatobor pod edičním vedením Kamila Maříka. Talli
11
12
Publikace
„Z kolébky do kočárku“ Regionální muzeum Mělník vydalo počátkem prosince dlouho očekávanou knihu mapující vývoj dětského kočárku u nás od počátku jeho sériové výroby, tzn. od poloviny 19. století až do 80. let století dvacátého. Kniha je po formální stránce rozdělena do deseti kapitol, z nichž každá se věnuje určitému typu. Důraz je kladen především na obrazovou dokumentaci, kterou tvoří jednak fotografie dochovaných exponátů v muzejních i soukromých sbírkách, dále fotografie a reprodukce dobových katalogů s podrobnými popiskami jednotlivých kočárků. K dokreslení atmosféry tehdejších časů jsou v knize použity inzeráty výrobců i citace z odborné literatury, dokumentující proměnu názorů na používání kočárku v průběhu staletí. V závěru knihy najdeme ve výběru přehled firem, které se výrobou dětských kočárků u nás zabývaly, i s jejich ochrannými známkami a štítky. Tento přehled spolu s množstvím vyobrazení je určen jak široké veřejnosti se zájmem o historii, tak odborníkům. Kniha může být i pomůckou pro muzejní pracovníky či soukromé sběratele k přesnějšímu určení exemplářů v jejich sbírkách. Formát A4,168 stran, 284 vyobr., doporučená cena 390,- Kč Mgr. Naďa Černá,
autorka knihy (etnografka muzea)
Kniha je v prodeji v pokladně muzea, nebo ji lze objednat na dobírku (srbova@muzeum-melnik. cz, 315 630 932). Viz poslední strana časopisu. PUBLIKACE PŘEŠTICE (6 tis. obyv., okres Plzeň–jih): Plzeňské nakladatelství Fraus vydalo ve své edici Unikátní encyklopedie na pokračování, která připomíná historické události, zajímavosti, tradice, další svazek. Autorka V. Kokošková ho nazvala Památky – Přeštice. (Knižní novinky, č.8, 2006) HRADEC NAD MORAVICÍ (5 tis. obyv., okres Opava): V rámci projektu Putujeme po hradech a zámcích vydalo nakladatelství Beatris v Dobré již 8. svazek pověstí. Autoři Jiřina a Jaromír Poláškovi ho nazvali „Z úst do úst: Pověsti z hradeckého kraje (z Hradce nad Moravicí a okolí)“. (Knižní novinky, č.15-16, 2006) OSTRAVA (311 tis. obyv.): Spoluautor cyklu Šumná města Radovan Lipus napsal knihu s názvem Scénologie Ostravy, která vyšla v nakladatelství Kant v září. Pojednává o architektuře a lidech, kteří vytvářeli či vytvářejí podobu „genia loci“ města Ostravy. (Moravskoslezský deník, 13.09.2006)
Rozhledny a vyhlídková místa Dne 5. prosince proběhl v hodovní síni hotelu Havel v Rychnově nad Kněžnou česko-polský seminář o cestovním ruchu. Jeho součástí byl křest nové publikace s názvem Rozhledny a vyhlídková místa Euroregionu Glacensis a stejnojmenného kalendáře. Byla zde rovněž zveřejněna nová vize rozvoje cestovního ruchu a turistiky v okrese Kladsko. Pěkně vypravená brožovaná publikace představuje celkem 68 vybraných vyhlídkových míst a rozhleden na české i polské straně Euroregionu Glacensis a jejími autory jsou, z české strany, Josef Lukášek, známý a úspěšný autor Pohádek z Orlických hor, a sekretář polské části Euroregionu Glacensis Radosław Pietuch. Na 29 stranách se může čtenář setkat s nejzajímavějšími místy Euroregionu Glacensis, největšího na česko-polské hranici, kde v poslední době dochází k obnovování starých rozhleden a výstavbě nových (z mnohých je to např. Sněžka, Černá hora v Krkonoších, nebo Zlatý Chlum u Jeseníku a Biskupská kupa u Zlatých Hor. Českým turistům nejsou zcela neznámá Masív Sněžníku / Masyw Śnieżnika nebo Bystřické hory / Góry Bystrzyckie). Tento projekt, spolufinancovaný Evropskou unií z fondu ERDF v rámci Iniciativy INTERREG IIIA ČR – PL částkou 900 tisíc Kč, podporuje rozvoj cestovního ruchu v oblasti a byl vydán v nákladu 18 tisíc kusů (10 tisíc v české verzi, 6 tisíc v polštině a 2 tisíce anglicky). Josef Krám
Opevnění a vojenské památky OPAVA (61 tis. obyv., Moravskoslezský kraj): Město vydalo skládačku nazvanou Město Opava – Opevnění a vojenské památky, která představuje jedno z nejvíce opevněných míst z roku 1938 u tehdejší hranice s nacistickým Německem. Dnes jsou některé pevnosti a pevnůstky obnoveny a zpřístupněny jako významné technické památky. Prospekt obsahuje také informace o významných vojenských osobnostech, památnících a dalších turistických cílech v okolí města. K dispozici je v opavském Městském informačním centru na Horním náměstí, tel. 553 756 143. (ev) Místní Kultura
Kraje
Jak rozdělí peníze:
Kraj Olomoucký
Olomoucký kraj podpoří v letošním roce sportovní oddíly i významné sportovní akce. Na program podpory sportu věnuje stejně jako letos sedm milionů korun. Kraj uvolní peníze i na obnovu kulturních památek. Poprvé bude v samostatném programu pamatovat i na pořádání kulturních akcí. Velký zájem očekává Olomoucký kraj ze strany vlastníků kulturních památek a staveb drobné architektury. V letošním roce mohou počítat s částkou 14 až 15 milionů Kč, vloni se rozdělilo 13 milionů. Poprvé kraj věnuje peníze i na podporu kulturních aktivit. Mezi pořadatele akcí hodlá rozdělit zhruba 9 milionů Kč.
Kraj Moravskoslezský
Moravskoslezský kraj vyčlenil pro letošek na projekty v oblastech kultury zhruba 14 milionů Kč. Je to zhruba stejná částka jako v loňském roce. Na podporu aktivit národnostních menšin v regionu počítá kraj s částkou jednoho milionu Kč. Podpora je určena pro pořadatele kulturních akcí s národnostní tematikou, ale i pro pořadatele seminářů, konferencí či vzdělávacích akcí. Podpory se dostane programům dokumentujícím zvyky a tradice národnostních kultur. Tradiční je v rámci tohoto programu podpora aktivity polské menšiny, Slováků, Řeků a jiných národností. Přes 8 milionů Kč investuje kraj do obnovy kulturních památek a památkově chráněných nemovitostí. Příspěvek mohou získat vlastníci, a to soukromníci, ale i obce nebo církve. Pro kulturu je vyčleněno 4,5 milionu Kč. Peníze jsou určeny na projekty, které nejsou přímo zahrnuty v krajském rozpočtu (např. pořádání akcí, vydávání publikací). O podporu kraje se tedy mohou ucházet další pořadatelé koncertů, přehlídek, vzdělávacích kulturních akcí, vydavatelé či autoři publikací o kraji, výtvarní umělci a pořadatelé výstav či autoři audiovizuálních děl. Kraj má navíc některé akce v regionu zahrnuté v rozpočtu, např. festivaly Colours of Ostrava či Janáčkův máj. Zdroj Asociace krajů [luk] 1-2 / 2007
KRAJE KRAJ VYSOČINA: Fond Vysočiny vydal výzvu k předkládání projektů v programu Regionální kultura – grantový program na podporu kulturních akcí v oblasti neprofesionálního umění. Účelem poskytovaných finančních prostředků je zajistit spolufinancování těchto akcí se zaměřením na tradiční českou hudebnost, slovesné obory a divadelní tvořivost, výtvarnou, fotografickou a filmovou tvorbu, taneční umění a další estetické aktivity. Podpora je určena především akcím regionálního nebo místního významu s širším společenským přínosem s dopadem na rozvoj regionální kultury, zachování tradic a rozvoj estetické tvořivosti s prokazatelným významem pro českou kulturu. Příjemci podpory jsou města, obce, sdružení obcí, dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace zřizované samosprávou a státní správou, neziskové organizace a podnikatelské subjekty. Minimální výše finančních prostředků na jeden projekt je 5 tis. Kč, maximální výše dosáhne 50 tis. Minimální podíl příjemce podpory činí 70 % celkových nákladů projektu. (Veřejná správa, č.51-52, 2006) JIHOMORAVSKÝ KRAJ: Krajský úřad Jihomoravského kraje vyhlásil dotační programy v oblasti kultury, kulturních zařízení a památkové péče s termínem uzávěrky 30. 11. V oblasti kultury je dotace zaměřena především na podporu různorodých forem kultury, kulturních akcí, zachování, zpřístupňování a další rozvoj kulturního dědictví veřejnosti, muzeí a galerií a projektů jejich vyššího zapojení do společenského života a do vzdělávání. Dále se jedná o podporu kultury menšin, neprofesionálních kulturních aktivit v regionech, vydavatelské činnosti, estetické výchovy dětí a mládeže a zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví Jihomoravského kraje v ČR i v zahraničí. Jinou formou dotace je příspěvek na výstavbu, vybavení a obnovu kulturních zařízení či pořízení movitých věcí, které jsou přínosem v oblasti kultury nebo památkové péče. Třetím pilířem je zachování a obnova kulturních památek, objektů vykazujících kulturní hodnoty, restaurování movitých kulturních památek, dokumentace památek a provádění archeologických výzkumů. (Veřejná správa, č.45, 2006) JIMLÍN (750 obyv., okres Louny): Ústecký kraj získal dotaci ve výši 7,6 mil. Kč z finančního mechanismu EHP/Norsko na rekonstrukci a obnovu východního křídla zámku Nový Hrad v Jimlíně, který je v jeho majetku. Ústecký kraj je v rámci ČR jedním z prvních žadatelů o norské peníze, kterým se podařilo dotaci z tohoto zdroje dostat. Celkový rozpočet rekonstrukce zámku dosahuje 9 mil., jako dotaci kraj získal více než 80 % této částky (7,6 mil.), zbývajících 1,35 mil. uhradí v rámci spolufinancování projektu ze svého rozpočtu. (Veřejná správa, č.47, 2006)
13
14
Místa KRAJE PARDUBICKÝ KRAJ: Krajská rada schválila Koncepci podpory státní památkové péče v Pardubickém kraji na období 2006 – 2012. Stěžejní část formuluje strategické cíle důležité pro další zachování kulturních památek. Lze je shrnout do 6 okruhů: propagace a prezentace jednotlivých kulturních památek; průběžná evidence jejich technického stavu; ocenění kvalitně prováděné údržby a obnovy památek; grantové a dotační tituly Pardubického kraje; pomoc vlastníkům při získávání prostředků ze zdrojů státu a EU; zvýšení vlivu na samosprávu obcí v zájmu jejich zapojení do obnovy památek. Realizace koncepce bude postupná, a tak od r. 2007 budou úměrně tomu stoupat i finanční náklady. Od 0,6 mil. Kč v r. 2007 dosáhnou až na 6 mil. ročně v letech 2010-2012. Koncepce byla projednána s ministerstvem kultury a připomínkována radními, výborem pro kulturu a památky zastupitelstva, Národním památkovým ústavem, Ústavem dějin umění Akademie věd i obcemi s rozšířenou působností. (Veřejná správa, č.44, 2006) KARLOVARSKÝ KRAJ, PLZEŇSKÝ KRAJ: Historicky cenné kostely, fary, kaple, ale i bývalá církevní hospodářská stavení na území Karlovarského kraje, zapsané na seznamech kulturních památek, mají stále větší šanci, že budou moci sloužit i budoucím generacím. Představitelé církve, která nemá na opravu objektů peníze, totiž stavby převádí na obce nebo je nabízí k prodeji. Mnohé z těchto staveb tak začínají sloužit jako výstavní nebo koncertní síně. Plzeňská diecéze vlastní na území Karlovarského a Plzeňského kraje 450 kostelů, do kterých by podle odhadů bylo třeba investovat 2 – 3 miliardy Kč. Na území, spravovaném Plzeňskou diecézí, církev převedla na obce zatím 20 kostelů. Z výše uvedeného celkového počtu je 14 % kostelů po rekonstrukci, 11 % v havarijním stavu a z 5 % jsou trosky a zříceniny. (Grantis, č.11, 2006) ZLÍNSKÝ KRAJ: Ve Zlínském kraji bude 53 kulturních a turistických cílů označeno podle evropských standardů hnědými tabulemi, které budou umístěny na silnicích a budou návštěvníky kraje směrovat k jednotlivým vybraným objektům a cílům. Vypracování projektové dokumentace na toto značení inicioval a spolufinancoval kraj za přispění Evropské unie prostřednictvím iniciativy Společenství INTERREG IIIA ČR-SR. Z celkových nákladů ve výši 739 tis. hradila 75 % EU, 5 % poskytl státní rozpočet a 20 % přispěl kraj. Nové tabule se na silnicích Zlínského kraje mají objevit v r. 2008. Na realizaci bude kraj žádat o dotace EU. Do budoucna se rovněž počítá s rozšířením počtu označených kulturních a turistických cílů. (Veřejná správa, č.51-52, 2006)
Svaz měst a obcí slaví 100 let
Při té příležitosti vám představuje výroční logo! Píše se 30. srpen 1907 a kolínští radní dávají impuls ke konání společných setkání starostů... Takto začíná historie současného Svazu měst a obcí ČR, který v letošním roce oslaví již 100 let od svého založení. Vedle řady tradičních akcí tak chystá několik novinek a nikde nebude chybět výroční logo. Oslavy budou především pracovní. V těchto dnech dostávají všichni zastupitelé novou Příručku člena zastupitelstva obce po volbách 2006. SMO znovu postupně navštíví kraje České republiky (21. února zahájí šestitýdenní cestování v Plzni). Členové registrovaní na webových stránkách jistě uvítají elektronický občasník a novou možnost zapojit se přímo do on-line diskusí. Měsíčník INS, letos již 15. ročník, se také dočká několika změn – připravuje se další tematická příloha květnu proběhne a v novém kabátě jubilejní X. Sněm bude i jeho grafika. Svazu měst a obcí, V dubnu se již trakde oslavy vyvrcholí. dičně bude konat V Hradci Králové se Kongres starostů bude křtít kniha o histoa primátorů v Brně, rii Svazu od roku 1907, letos na téma všem kterou obdrží všichni známé – financováúčastníci. ní obcí. „Na celý rok připravujeme i další netradiční akce, více však prozrazovat zatím nebudeme,“ říká Ing. Pavla Kulhavá z Kanceláře Svazu měst a obcí ČR. Veškeré informace naleznete již tradičně na denně aktualizovaných webových stránkách svazu www.smocr.cz [luk]
V
Místní Kultura
Místa
Za památkami,
15
kulturou i lázeňstvím
Jihomoravské městečko Lednice (2,4 tis. obyv.) je všeobecně známo především zdejším zámkem a parkem jako součásti Lednicko-valtického areálu, zapsaného v roce 1996 na seznam míst Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Nejen svým občanům nabízí město celou řadu kulturních možností – od služeb poskytovaných informačním střediskem přes promítání filmů až po jednotlivé akce. Foto: E. Veselá První písemná zmínka o Lednici pochází z roku 1222, kdy ji vlastnil rakouský rod Sirotků. Ve 30. letech 14. století již značnou část městečka drželi Lichtenštejnové a postupně z něj vytvořili středisko svého panství. Původně pohraniční hrad se v průběhu staletí změnil na renesanční sídlo, poté následovalo přebudování v barokním stylu (z tohoto období se zachovalo křídlo bývalých koníren a jízdárny). Starý gotický kostel musel v roce 1731 ustoupit výstavbě dvou zámeckých křídel. Dnešní podoba zámku ve stylu anglické novogotiky pochází z poloviny 19. století. Součástí obce se od roku 1966 stala i nedaleká osada Nejdek. Na katastru obce se nachází 37 objektů pod památkovou ochranou, přičemž převážná část jich je státním majetkem. Obec vlastní radnici a tři domy z 90. let 19. století, kašnu, sochu sv. Jana Nepomuckého a Boží muka v Nejdku. Prapor a znak byly Lednici slavnostně uděleny na podzim 2004. 1-2 / 2007
Obec přeje kultuře V oblasti kultury působí tři organizační složky obce – Turistické informační centrum, Místní knihovna a Kino. Každoročně se v objektu zámecké jízdárny uskuteční několik koncertů, tradici získaly také Svatojakubské hodové slavnosti a jarmark. Akce za podpory vedení Zámku Lednice probíhá sice v kouzelném prostředí, ale nevýhodou je absence potřebného zázemí i vytápění. K vánoční atmosféře přispívá také Mikulášské zpívání a adventní program na náměstí před radnicí či vánoční koncert v zámecké kapli. V Kulturním kalendáři, který obec vydává, se každoročně objeví několik desítek kulturních nabídek. Turistické informační centrum (TIC) „Íčko“, které se nachází v těsné blízkosti zámku, zahájilo provoz v roce 1998. Objekt obec získala převodem z majetku státu. Údržbě budovy, součásti NKP lednický zámek a park, je věnována ►
16
Místa
► odpovídající péče. Významně pomáhá Jihomo-
ravský kraj, který přispívá jak na opravu, tak na provoz TIC. Klasické služby „íčko“ poskytuje od dubna do října denně, od listopadu do března v pondělí až pátek. Na vydávání propagačních materiálů má obec ročně vyčleněno kolem půl milionu Kč. Místní knihovna má podobu organizační složky obce a najdeme ji v pěkném prostředí parku před nádražím, v budově patřící obci. O chod se stará profesionální knihovnice, dveře jsou čtenářům otevřeny třikrát do týdne. Knihovní fond čítá přes 13 tisíc svazků. V loňském roce obec přispěla na provoz částkou více než 358 tisíc Kč. Kino představuje třetí organizační složku obce. Sál s kapacitou 150 míst se nachází v 1. patře radnice. Projekce filmů probíhá každou středu od 17 a 20 hodin, pro školy podle zájmu. Cena vstupenky se pohybuje od 45 do 49 Kč. Prostor kina slouží i k pořádání dalších kulturních programů, na jeho provoz obec vloni přispěla přes 277 tisíci Kč. Lázně přispějí k rozvoji Lednice se teprve jako druhá v kraji stává lázeňským místem. Projekt předložila obec spolu s městem Hodonínem a podařilo se získat finanční prostředky od EU a Jihomoravského kraje. Lázeňství přinese zvýšení zaměstnanosti a dopomůže i k prodloužení turistické sezony. K léčbě pohybového ústrojí poslouží jodobromitá voda, jedna z nejkvalitnějších tohoto druhu. Eva Veselá
Vánoční dárek od města BOHUMÍN – Pod vánoční stromeček dostali občané Bohumína od města barevný stolní kalendář na letošní rok. Není to však obyčejný kalendář se svátky a jmény. Ten bohumínský obsahuje užitečné informace o nakládání s odpadem. Kalendář vydalo město už devátým rokem a každá domácnost jej obdržela stejně jako v předchozích letech zdarma. Celkem jich radnice rozdala 9400. Jejich výroba stála téměř 200 tisíc korun. Více než polovinu z této částky však pokryly příjmy z reklam, které jsou v kalendáři otištěné. Město tak zaplatilo za pořízení kalendářů necelých 90 tis. Kč. [luk]
Blansko udělilo ceny za kulturu
BLANSKO (21,3 tis. obyv., Jihomoravský kraj): Město uděluje od roku 1993 každým třetím rokem cenu za kulturu. Nositeli tohoto ocenění se mohou stát jednotlivci nebo skupiny, jejichž profesionální i amatérská práce je v oblasti kultury nebo vzdělávání mimořádně úspěšná, a tím také prospěšná městu i občanům. Cenu tvoří titul, symbolická plastika a finanční odměna. Předlohou sošky, tzv. blanenské Venuše, se stala plastika stojící před budovou muzea. Město si nechalo vyrobit celkem 12 kusů zmíněné bronzové skulptury a s touto zásobou vystačí až do roku 2015. Loňskými a zatím posledními laureáty se stali akademická malířka Arna Jurečková, kameraman Jan Popelka a hudební skladatel prof. Zdeněk Zounar. (ev)
MÍSTA MORAVSKÁ TŘEBOVÁ (11 tis. obyv., okres Svitavy): Město Moravská Třebová má od října novou koncepci kultury, využívající potenciálu zámku, který je unikátní renesanční stavbou. V současné době v něm sídlí tři instituce – Kulturní služby města, které mají na starosti expozice na zámku a nádvoří, kde pořádají různé kulturní akce; Městská knihovna Ladislava z Boskovic a Základní umělecká škola. Kulturní služby plánují zatraktivnit zámecké expozice zejména zapojením návštěvníků do různých aktivit. Dále chtějí alespoň jednou měsíčně pořádat na nádvoří různé kulturní akce pro rodiče s dětmi,
tematické večery v připravované zámecké kavárně, večerní prohlídky zámeckých expozic, zatraktivnit Rytířský sál vybavením replikami rytířské zbroje. Dalším významným krokem je zpřístupnění zámeckých sklepů a jejich začlenění do prohlídkových okruhů. Má tu vzniknout dobová mučírna se stylovými donucovacími prostředky a nástroji. Kulturní služby města také počítají s otevřením zámeckých prostor pro občanské obřady. Chtějí též koordinovat činnosti organizací, které na zámku sídlí, a využít je k oživení zámku zejména při různých kulturních událostech. Celý areál zámku by v budoucnu měly doplnit
zámecké zahrady, na které již byl vyhotoven projekt, ale zatím nejsou zajištěny potřebné finanční zdroje (cca 30 mil. Kč). (Veřejná správa, č.48, 2006) LOUNY (19 tis. obyv.): Lounští zastupitelé chtějí v roce 2007 dát na opravy památek téměř 1 mil. Kč. Má se opravovat památková rezervace a ohradní zeď kostela. Z toho 200 tis. Kč je určeno na opravy v rámci programu obnovy městských památkových rezervací a městských památkových zón. Zbývajících 700 tis. Kč umožní opravu ohradní zdi u kostela sv. Havla v Brloze. (Žatecký a lounský deník, 03.11.2006)
Místní Kultura
17
Prostor, kde kvalita vítězí nad komercí Kulturní prostor Mravenčí skála vznikl vloni v září v budově kina U Mravenčí skály ve Strakonicích. Objekt využívá občanské „Sdružení pro obnovu Řepice a okolí“, které v regionu oficiálně působí od roku 1999 a vedle již tradičního letního festivalu alternativní kultury „Řepice“ každoročně pořádá nebo se podílí na organizaci řady kulturních akcí. Pravidelné koncerty nabízejí různé hudební žánry včetně alternativní nebo etnické hudby, na komornější divadelní představení mohou zavítat dospělí i děti. V kině U Mravenčí skály se podařilo oživit filmový klub a vybudovat menší obrazovou galerii. V rámci dlouhodobých projektů sdružení, jako jsou např. „Židovské dny na Prácheňsku“, se zde konají občasné přednášky. Organizátoři kladou důraz na kvalitu a originalitu, nikoli na lacinou komerci. Ovlivnit program mají možnost i návštěvníci, např. prostřednictvím diskusního fóra, nebo zasláním připomínky na mail Sdružení pro obnovu Řepice a okolí:
[email protected]. Já jsem jej využila k položení několika otázek a odpovědi Karla Skalického vám níže předkládám. Kdo je vlastníkem prostoru Mravenčí skála? A kdo bude financovat technickou údržbu objektu? Majitelem objektu je město Strakonice, ale využívá ho Městské kulturní středisko ve Strakonicích. Údržbu objektu tedy financuje přímo Městské kulturní středisko. Máte bohatý program, můžete prozradit, kolik lidí se angažuje a jakou formou? Na vytváření programu spolupracuje více osob, ale hlavní jádro tvoří šest lidí, z nichž každý má na starosti určitou kulturní oblast (hudba, divadlo, literatura, filmový klub, výstavy, přednášky atd.). Svou činnost jste zde „rozjeli“ teprve v září – jak to bylo finančně, technicky či jinak náročné? Náročné to bylo především časově a fyzicky, protože každý z nás má své zaměstnání a ještě jiné aktivity. Se začátkem provozu nebyly, hlavně díky 1-2 / 2007
vstřícnosti Městského kulturního střediska, žádné větší technické ani finanční komplikace. Nedošlo prakticky k žádným úpravám prostoru, pouze ve foyer byla nově vybudována výstavní stěna. Jaká je odezva ve společnosti? Ohlasy od všech návštěvníků jsou veskrze pozitivní. Podařilo se nám doplnit kulturní nabídku města o druhy programů, které zde již delší čas chyběly. Akce jsou navštěvovány dle typu pořadu, ale vcelku je návštěvnost celkem slušná, v průměru zhruba třicet návštěvníků na klubový pořad. Daří se vám získat sponzory? Nějaké sponzory a partnery máme, ale snažíme se spíše orientovat na grantovou a dotační podporu. Uvádíte, že finančně přispívá město Strakonice, můžete tuto informaci upřesnit – např. jakou formou a v jaké výši? Město v letošním roce (pozn. redakce: v r. 2006) podpořilo kulturní pořady na Mravenčí skále udělením jednorázového grantu, který pokryje zhruba 25 % celkových nákladů. Dále podporuje provoz skrze Městské kulturní středisko, a to bezplatným propůjčováním prostor a částečným technickým zabezpečením. Počítáte do budoucnosti s finanční soběstačností? Kulturní aktivity, kterými se dlouhodobě zabývá naše občanské sdružení, nemohou být v tomto rozsahu nikdy finančně soběstačné, vždy je potřeba nějaké finanční pomoci. A rozhodně nechceme jít cestou snížení kvality programu. Ovlivňuje město nějakým způsobem program? Město program nijak neovlivňuje a nezasahuje do něj. Požadavky ani přání zatím nejsou. Je něco, o co byste se chtěli s našimi čtenáři podělit, případně inspirovat ty, kteří se věnují podobným aktivitám? Bezesporu u nás platí pravidlo, že práce přináší zase jen práci. Kulturní prostor má značný význam i pro naše další kulturní aktivity a projekty. Ludmila Kučerová
18
Místa
Kulturní menu Lysic
Obec Lysice v Jihomoravském kraji, v níž žije 1,9 tis. obyvatel, leží na pokraji Českomoravské vysočiny. Přírodní park Lysicko, překrásný renesanční zámek, zbytky hradu Rychvaldu, letní kino a knihovna s výstavním sálem – z této nabídky si mohou vybírat místní i příchozí turisté. Zdejší území bylo osídleno již v pravěku, což dokládá řada archeologických nálezů. První písemná zmínka o Lysicích pochází až z roku 1308, kdy patřily do majetku Heralta z Kunštátu a Lysic. Od poloviny 15. století se majitelé panství často měnili, do roku 1945 byli vlastníky Dubští z Třebomyslic. Zdejší kostel sv. Petra a Pavla s pozůstatky románsko-gotického slohu patří mezi nejstarší stavby v okolí. Současnou podobu získal přestavbou v 80. letech 18. století. Počátky radniční budovy se datují rokem 1768. Za filmem do přírody První filmová projekce se uskutečnila v roce 1919 v hostinci „U Labutě“ a od počátku 30. let se chodilo na filmy do nově postavené sokolovny. Také zdejší diváci podlehli kouzlu promítání pod noční oblohou, které poprvé proběhlo v roce 1963 na hřišti u sokolovny. Velký úspěch přineslo i rozhodnutí obce postavit v Oboře, dřívější části zámeckého parku, letní kino. Slavnostní otevření se uskutečnilo červnu 1973, o deset let později přibyl ještě přístřešek s kapacitou 75 míst pro případ nepříznivého počasí. Ve srovnání s rokem 2005 byla loňská sezona (od 15. června do 15. září) mnohem úspěšnější – na 51 představení (v r. 2005 jich bylo 55) přišlo kolem 4 tisíc diváků (vloni 2781), jedno promítání vidělo průměrně 78 osob (vloni 50). Největšímu zájmu se těšili Účastníci zájezdu, dvě představení navštívilo 984 zájemců. Publikum nejčastěji tvoří mladí do 20 let (40 %), nejméně (15 %) střední generace nad 45 let. „Obec vloni letní kino dotovala 100 tisíci na potřebné úpravy a 30 tisíc představovaly náklady na energie. I přes vysokou finanční náročnost na provoz a nutnost poskytování finančních prostředků z obecního rozpočtu podporuje jeho zachování 64 % našich
občanů, což je výsledek ankety, která se setkala s velkým zájmem,“ informuje starosta obce ing. Luděk Baláč a dodává: „dříve v tomto areChloubou Lysic je kromě álu probíhaly i další zámku i letní kino. akce, ale vzhledem ke Foto: E. Veselá značné finanční náročnosti jsme od nich ustoupili. Před osmi lety radnice vyhlásila výběrové řízení na jeho provozování a přihlásili se místní filmoví nadšenci, kteří zajišťují projekce na živnostenský list. Obci platí symbolické nájemné 100 Kč ročně. Před filmové plátno usedají nejen Lysičtí, ale i další diváci z okruhu cca 15 km.“ Knihovna – kulturní centrum Obec na své náklady upravila a vybavila prostory pro knihovnické služby a doplnila je víceúčelovým sálem. O provoz se stará pracovnice, která je zaměstnankyní obecního úřadu na plný úvazek. „Letos jsme v soutěži Vesnice roku obdrželi v rámci Jihomoravského kraje diplom na vzorné vedení knihovny. Jsme jedna z mála obcí v regionu, která výrazně investuje do nákupu knihovního fondu,“ informuje starosta Lysic, který se sám účastní řady akcí, např. čtení v rámci Týdne knihoven. V loňském roce (k 20. 9.) si 290 čtenářů, z toho 110 dětí, půjčilo 1327 knih. Nabídku rozšiřují publikace z výměnných fondů. Nechybí ani počítačové vybavení, fond čítající asi 19 tisíc svazků doplňuje předplatné 20 titulů časopisů. Oblibu získalo pasování nových malých čtenářů, pořádání besed na různá témata atd. Víceúčelový sál slouží k pořádání výstav, které se každý měsíc obměňují, i akcím knihovny. Dvakrát ročně poskytne útočiště k jednání zastupitelstva o kultuře. Sál dále využívají místní kroužky, spolky i jednotlivci. K jejich pohodlí přispívá i vybavená kuchyňka. Eva Veselá Místní Kultura
Kroniky
Kroniky, kronikáři, muzea a archivy v Moravskoslezském kraji
Další pokračování našeho seriálu, v němž jsme zatím přiblížili kraj Středočeský, Plzeňský, Zlínský a Vysočinu, přináší pohled do kraje Moravskoslezského, konkrétně do okresů Frýdek-Místek a Karviná. metodickou pomoc. Muzeum Těšínska připravoOkres Frýdek-Místek Ještě v roce 1992 schůzky s kronikáři probíhavalo semináře, kde se účastníci seznámili s nejly v Muzeu Beskyd ve Frýdku-Místku. O rok aktuálnějšími poznatky ohledně vedení kroniky, později se uskutečnila pasportizace kronikářů mohli si vyměňovat zkušenosti a blíže poznat v okrese formou dotazníků. Okresní úřad ve specifickou muzejní práci. Kronikáři navštívili Frýdku-Místku, tehdejší zřizovatel muzea, ho i SOkA v Karviné, a mohli se tak na vlastní oči pověřil v roce 1998 metodickou spoluprací. Opět přesvědčit o bezpečném uložení odevzdaných proběhlo zmapování situace pomocí dotazníků. kronik. Prohlédli si i studovnu, v níž jsou výsledky jejich práce – zápisy, předkládány ke studiu, V té době mělo kronikáře 77 obcí a v pěti naopak což přispělo k částečnému odstranění přetrvávajíchyběl. V letech 2000 až 2003 vyřizovala pověřená pracovnice několik dotazů kronikářů, případně cí nedůvěry v archiv. Přesto se např. od obce Stoje odkazovala na zkušené a dlouholeté písmáky. nava (1,7 tis. obyv.) nepodařilo získat ani kroniku, V listopadu 2003 muzeum na základě písemnéani její fotokopii. Pan starosta totiž vysvětlil, že je ho protokolu předalo veškerou agendu zdejšímu nutné ji mít pro „vnitřní potřeby obce“... Některé Státnímu okresnímu archivu (SOkA), včetně sedz obcí, které píší kroniky na počítači, posílají do mistránkového seznamu kronik okresu. V něm SokA jeden výtisk, jiné však nepředaly zápisy již bylo u každé obce uvedeno, kolik svazků kroněkolik let. nik obec má, jaké je jejich časové rozpětí a kde Spolupráce se osvědčila také v tom, že zúčastněse nacházejí. SOkA po převzetí agendy pořídil ní získávají informace o změnách na postu kroniaktualizovaný seznam kronikářů a snažil se stav káře, mohou mezi sebou konzultovat např. prorozepsaných či dokončených kronik zmapovat. blémy vztahující se k shromažďování materiálů (Tento přehled, naposledy aktualizovaný v lednu a podkladů, způsobů zpracování příloh. V archivu 2006, najdou zájemci na webu SOkA.) Kronikáři kronikáři získají informace potřebné k porovnání byli vyzváni, aby se vyjádřili k otázce případného a doplnění údajů a obce či města si zde naopak konání semináře nebo školení. Odezva byla slamohou uložené kroniky na revers zapůjčit a nabá – odpověděla asi třetina oslovených a jen část skenovat si je. Toho např. využil Havířov, který z nich měla o setkání zájem. Proto archiv vyprasi takto pořídil kopii své nejstarší kroniky. Stává se totiž, že při dohlídkách nad spisovnami archicoval stručný metodický pokyn jak vést kroniku a umístil jej na své webové stránky – www.archiváři narazí na opravdu staré, zapomenuté školní ves.cz/frydek-mistek, kapitola Poradna. Pracovkroniky. Eva Veselá níci SOkA jsou však připraveni se jednotlivým kronikářům věnovat a odpovědět jim na konkrétPublikace KRONIKY ní dotazy. Obce tohoto okresu odevzdávají ukonDruhé upravené vydání publikace Kroniky, čené zápisy do SOkA vcelku poctivě, zdá se, že autora Mgr. Tomáše Hromádky, najdou závalná většina, a zřejmě se píše kronika i tam, kde jemci ke stažení na www.nipos-mk.cz. Čtenáři není obecní úřad. se mohou začíst např. do kapitol: Co je a není Okres Karviná kronika?, Členění ročního zápisu, Přílohy ke Muzeum Těšínska v Českém Těšíně a SOkA kronice, Nahlížení do kroniky, Zdroje inforv Karviné nepřerušilo spolupráci s kronikáři ani mací. Autorská práva k uvedené tiskovině vypo roce 1989. I když vazby nejsou tak úzké jako konává NIPOS podle zákona č. 121/2000 Sb., dříve, pohyb v této oblasti muzeum monitoruje autorského zákona. Jakékoliv nakládání s texstále a jeho pracovníci ochotně vycházejí vstříc tem nad rámec osobního užití je nutno předem kronikářům, kteří se na ně obrátí. Konzultují vekonzultovat s vydavatelem. [ev] dení a způsob zápisu, poskytují kontakty a další 1-2 / 2007
19
20
Kulturní domy a galerie
Ústeckého kraje v kontextu doby Text tohoto článku vychází z přednášky pronesené 5. 10. 2006 v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem. Smyslem mého proslovu bylo přiblížit kontext architektonického vývoje kulturních domů a galerií v Ústeckém kraji v průběhu dvacátého století. Přednáška do jisté míry zahajovala aktivity nově zřízeného místa původní galerie v prostoru kulturního domu v Ústí nad Labem. Její galerijní činnost přesahuje „pouhý“ výstavní modus, ale nabízí i přednášky, animační činnost a ještě další aktivity./1
Kulturní dům v Ústí nad Labem (1964) Foto: T. Pavlíček
Galerie Galerie jako architektonický a společenský fenomén je velmi starého data a sledování této problematiky zdaleka přesahuje možnosti tohoto textu. Pro uvedení do problematiky bychom mohli uvést několik zajímavých momentů z vývoje galerijní nebo možná lépe muzeální činnosti. V novověkých dějinách vznikaly sbírky především na dvorech významných velmožů. Byly zpravidla soukromé, a tudíž veřejnosti nepřístupné. Tato situace se začíná měnit na konci osmnáctého století, vlivem osvícenectví a Velké francouzské buržoazní revoluce. Vznikají veřejně přístupné galerie a v druhé polovině devatenáctého století už mají muzeální sbírky zcela institucionální charakter. To vše souvisí i s rozvojem památkové péče a také se systematičtějším a vědeckým zájmem o dějiny umění obecně. Soudobé umění je vystavováno na salonech umění, kde rozhoduje porota o tom, co bude či nebude přijato. Jako příklad nám mohou posloužit známé pařížské salony, kam marně usilovali
umístit své obrazy tvůrci jako Eduard Manet či impresionisté, kteří potom museli hledat alternativní prostory. Druhá polovina devatenáctého století tedy přináší poměrně velké změny, jejichž odraz nalézáme i na našem území. Kdybychom měli začít naši pouť u podobných zařízení, mohli bychom uvést Dům Secese navržený J. M. Olbrichem ve Vídni. Olbrich je Wágnerovým žákem a stoupencem nového pojetí architektury, podobně jako Jan Kotěra, který u Wágnera studoval též. Ale zatímco Dům secese postavený v letech 1898 – 99 je spíše manifestem, muzeum v Hradci Králové je budovou, která má plnit daný výstavní účel. Jan Kotěra je postavil v letech 1902 – 1912 a demonstroval na něm ideu moderny. Jednoduché a od ornamentu oproštěné tvarosloví, umocněné použitím režného zdiva. Opozitum k této architektuře nalezneme v práci A. Balšánka a O. Polívky v Obecním domě. Nákladné, reprezentativní stavbě, která se svým tvaroslovím obracela více do minulosti. Do to- ► Místní Kultura
Kulturní domy ► hoto období spadá první námi popisovaná stav-
ba v Ústeckém kraji, a sice tzv. Weinmanneum, Lidová knihovna v Ústí nad Labem od Josefa Zascheho, kterou postavil v letech 1909 – 1912. Josef Zasche byl žákem J. Hasenauera, významného vídeňského architekta. Zařadit stylově tuto práci Josefa Zascheho je docela obtížné. Vydává se totiž poněkud jinou cestou než výše jmenovaní architekti. Obsahovala prvky barokní, klasické ačkoli podřízené celku, který vyznívá romanticky. Minulý čas je na místě, neboť v roce 1945 byla poškozena bombardováním a následně stržena. V současnosti se na jejím místě nalézá realizace z přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. Původní knihovna byla koncipována jako mohutná, kompaktní hmota umístěná do náměstí. Proklad hmot nebyl nijak dramatický. K tomu přispívala i určitá čistota architektury členěná jednoduchými pilastry. Zdi byly proraženy velkými okny v horní části zaoblenými, která připomínala typ francouzského okna. Štítové zdi byly ukončeny barokními čely se sochařskou výzdobou. Prostorná hala a členění vnitřního prostoru ukazovaly na modernistické vlivy, se kterými se Zasche mohl seznámit ve Vídni. Jako příklad pro krásu a čistotu účelného provedení ji chválí i Rudolf Günther, autor Zascheho monografie ze sedmdesátých let dvacátého století. Knihovna měla sochařskou výzdobu od významného berlínského sochaře Franze Metznera a v hlavním sále byla freska provedená malířem Karlem Kratnerem. Knihovna měla sály, čítárny, konaly se zde i výstavy, které zejména v době mezi dvěma světovými válkami měly zajímavou úroveň. Vystavovali zde členové tzv. Metznerbundu (spolku německých výtvarných umělců v Čechách), Ernst Neuschul a další. Poválečná léta (po 1. sv. válce) přinášejí jednak stavební boom a jednak i určité změny. Jde o to, že se v Ústeckém kraji začíná projevovat v mnohem větší míře český živel. Je to dáno jednak tím, že se na sever stěhuje za prací více Čechů, a jednak i tím, že česká administrativa podporuje zde usedlé Čechy například stavbou škol či jiných zařízení. Stavbou, která by mohla reprezentovat tato slova, byl Hornický dům v Mostě. Minulý čas je na místě, stejně jako v případě výše popsané realizace, neboť tato stavba zmizela spolu s celým městem, které mocní zlikvidovali kvůli 1-2 / 2007
21
těžbě hnědého uhlí. Zmiňujeme se o ní proto, že představovala, dle našeho soudu, jednu z největších staveb tzv. rondokubismu. Architekty této budovy byla stavební firma Hroch a Hilse, která na Mostecku a Litvínovsku neprojektovala jen tuto stavbu. Velkorysá realizace zahrnovala divadelní sál, restauraci, buffet a další prostory určené ke společenským činnostem. Sochařskou výzdobu provedl J. A. Paukert. Vskutku nákladná stavba měla impozantní rozměry, asymetrický tvar půdorysu a hmota stavby byla výrazně členěna. Za zmínku stojí i interiéry propracované do nejmenšího detailu. Kulturní domy Druhá světová válka zasáhla do dějin českého pohraničí známým způsobem a následně se začala psát nová kapitola jeho historie. Už od konce čtyřicátých let probíhala v ústeckém regionu poměrně rozsáhlá výstavba bytů, která měla zajistit kvalitní ubytování lidem, kteří se přistěhovali do volného pohraničí. Za další byla tato oblast chápána jako významná surovinová základna, a tudíž slibovala práci a zároveň předpokládala nárůst obyvatelstva. Kromě bytové výstavby se velmi brzy realizovaly i některé stavby společenské vybavenosti – kulturní domy. Ve své podstatě jsou pokračováním myšlenky, která se rozvíjela v sovětském Rusku ve dvacátých letech – tzv. dělnického klubu jako prostoru, kde se může dělnická třída nejen bavit, ale i vzdělávat a pěstovat to, co dnešním jazykem nazýváme volnočasové aktivity. V Ústeckém kraji to byl kulturní dům v Ostrově nad Ohří, který byl postaven jako první v letech 1953 – 1955 architekty Jaroslavem Krauzem a Janem Sedláčkem./2 Tvarosloví tohoto kulturního domu vychází z tehdejšího estetického pojetí – socialistického realismu. V praxi to znamenalo návrat k prvkům renesanční, barokní a klasicistní architektury. Jako druhý vznikl v tomto regionu kulturní dům v Ústí nad Labem. O jeho velikosti svědčila i nákladnost. Investice si vyžádaly 30 mil. korun. Dům postavený v roce 1964 kolektivem architektů a inženýrů (vedoucím architektem byl ing. Lácha) byl velkoryse koncipován jako třípodlažní budova s monumentální vstupní halou a schodištěm. Celkově však jakoby architekti kolísali mezi historizujícím socialistickým realizmem a novodobými trendy v tehdejší československé architektuře, které se odvíjely ►
22
Kulturní domy
► od úspěchu československého pavilonu na svě-
tové výstavě Expo 58. Monumentální portikus odkazující k dórskému slohu a zároveň zcela čistá, bezozdobná fasáda tuto koncepční neujasněnost prozrazuje. Vynikajícím způsobem byly ale zpracovány interiéry stavby. Podlaha vstupní haly a schodiště je pokryta kvalitním mramorem. Kromě běžného divadelního sálu, restaurace atd. lze za pozoruhodnost považovat vznik galerie a také ateliérů pro zájmovou výtvarnou činnost. V krátkém období druhé poloviny šedesátých let se zde konaly velmi zajímavé výstavy výrazných osobností regionu, ale také ikon předválečného výtvarného umění, např. E. Filly. Tyto výstavy doprovodily typograficky zajímavě řešené katalogy editované P. Strakou a posléze V. Danešem. Kurátorem těchto výstav byl J. Škvára. Zlom přichází po roce 1968. Lidé, kteří se podíleli na této činnosti, museli vesměs odejít a nastalo období dosti šedé. Architektonicky zajímavější budovou a celkově progresivnější je společenský dům v Žatci, postavený v letech 1972 – 1973. Ovšem projekt vypracoval ing. arch. Vratislav Stelzig už v roce 1967. Projekt zahrnuje kino pro 320 osob, kavárnu a taneční sál. Autor budovu řešil v pohledovém betonu, ve kterém je přiznáno i odstraněné bednění. Inspirace Le Corbusierovou kaplí v Ronchamp je evidentní. Reprezentativní a svým způsobem monumentální budovou je i mostecký Dům horníků a energetiků, jak zněl původní název. Autoři L. Kos, M. Böhm, Zbuzek vytvořili asymetrický půdorys, do kterého umístili dva taneční sály, kinosál, řadu dalších Reprezentační dům horníků v Mostě (1923) Foto: archiv Okresního muzea v Mostě
prostorů a planetárium, které je také výrazným akcentem celé budovy, protože jeho kulovitý tvar tvoří nepřehlédnutelnou dominantu. Zajímavým prvkem je mělký bazén, který je rozprostřen takřka kolem celého půdorysu stavby. To, že objekt měl reprezentovat socialistickou výstavbu, ukazuje nákladné obložení celé stavby kamenem. Je trochu paradoxní, že na rozdíl od ústecké realizace do tohoto domu nebyla galerie projektována. Okresní galerie byla umístěna v jednom z obslužných středisek sídlištního okrsku. Na konec zpět ke galerii Náš krátký a výběrový přehled uzavřeme pohledem na galerii Benedikta Rejta v Lounech. Historie této galerie je velmi zajímavá, přestože jako instituce vzniká na konci 50. let, vlastní budovy se dočkala až v 90. letech 20. století. Samo architektonické zpracování galerie je hodno obdivu a patří k tomu nejlepšímu, co v České republice v té době vzniklo. Jde o úpravu budovy bývalého pivovaru, kterou dostala galerie k dispozici. Autory jsou Prof. Ing. arch. Emil Přikryl, Ing. arch.Tomáš Bezpalec a Ing. arch. Tomáš Novotný./3 Dle jejich vlastních slov řešili prostor směrem dovnitř bývalého pivovaru, kde vytvořili minimalistický prostor, který je umocněn šedozeleným vymalováním. Celkově architekti podpořili svým zásahem architekturu bývalého pivovaru a vybudovali tak skvělé výstavní prostředí sbírkám Galerie Benedikta Rejta, které zahrnují především československé moderní umění dvacátého století. Tomáš Pavlíček, odb. asistent na UJEP
1/ viz Místní kultura, ročník XVI, č. 9, 2006, str. 38 – 39 2/ Halík, P.: Architektura padesátých let. Dějiny českého výtvarného umění V 1939 – 1958. Praha, Academia 2005, str. 322 3/ Švácha, R.: Česká architektura a její přísnost. Padesát staveb 1989 – 2004. Praha, Prostor – architektura, interiér, design 2004, str. 40 – 47
Místní Kultura
Kina
Kino žije dál… Kino Centrál v Hradci Králové (99,9 tis. obyv.) provozuje od září 2003 občanské sdružení PRO-CENTRÁL, vzniklé v témž roce. Jeho členové, kteří měli zkušenosti s Akademickým filmovým klubem působícím na zdejší univerzitě, předložili radnici projekt navazující na činnost pražského kina Aero. Tím v krajském městě přispěli k rozšíření kulturní nabídky. V Místní kultuře jsme o zmíněném zařízení psali v dvojčísle 7-8/2003, kdy ještě spadalo pod Filmcentrum. Město však již této příspěvkové organizaci nechtělo dál poskytovat velké dotace a zrušilo ji. O uvolněné prostory projevila zájem královéhradecká Městská knihovna, která se inspirovala táborskou knihovnou, nacházející se v přestavěném bývalém kině. V konečné fázi se však město rozhodlo ponechat Centrál i nadále původnímu účelu. Jak přilákat diváky Měsíčně se uskuteční projekce 50 až 70 filmových titulů. V nabídce je jich vždy více, takže pokud určitý film nevzbudí u diváků dostatečný zájem, další návštěvnost vyrovnají. V Hradci Králové byl v r. 2003 otevřen CINESTAR, přesto patří Centrálu první místo v návštěvnosti, a to mezi městy, v nichž multiplexy hrají. Důležitá je propagace, zejména vydávání tiskových materiálů, které seznamují s filmy málo mediálně podporovanými. Neměla by se tak opakovat situace, kdy se část veřejnosti domnívala, že Centrál skončil. Jen díky propagaci byla poté mile překvapena širokým záběrem nabízených programů. Své příznivce již mají cykly národních kinematografií či autorské řady. Úspěchy se mohou pyšnit projekty Film a škola nebo Film a senioři, oblíbené jsou studentské čtvrtky Zlatý fond kinematografie. Na tisíc studentů může po předložení průkazky zhlédnout filmová díla zdarma. Pravidelně jich na projekce chodí okolo 140. Provozovatel kina získává potřebné finanční prostředky formou grantů od města a podařilo se obdržet podporu od Fondu T-Mobile. O.s. programuje i zdejší Akademický filmový klub, který na průkazky umožňuje vysokoškolákům vstup zdarma. Kino také jednotlivým školám nabízí filmy jako doplňky školní výuky, navíc s požadavky přicházejí i samy školy. Seniorům patří úterky a také na tuto aktivitu obdrželo o.s. grant od města a kraje. Za rok navštíví přes 1000 filmových představení více než 42 tisíc diváků, dalších 30 tisíc pak zavítá na další akce. Diváka si zde přímo hýčkají − doslova mediální bombou 1-2 / 2007
se staly „léže“, což jsou tři postele se zvýšenou opěrkou umístěné ve středu balkonu. Ulehnout je možné po nezbytné rezervaci a za příplatek 30 Kč, k úplné dokonalosti přispěje i zapůjčený polštářek. Do kina nejen za filmem Centrál svým věrným nabízí i koncerty – na zdejších prknech vystupovali např. Zuzana Navarová, Karel Plíhal, Radůza a nedávno Kamelot. Díky přispění města a Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie bylo možné pořídit datový projektor pro kino, díky němuž mohou příznivci sportu sledovat přenosy sportovních utkání. V galerii ve foyer se původně představovaly fotografie, později přibyla grafika, obrazy, linoryty. V rámci projektu „Kino fandí mladým“ probíhají autorská čtení, koncerty i výstavy. Na leden se chystá zajímavá novinka – promítací příležitostný sál s kapacitou kolem 40 míst na projekci DVD filmů, který vznikne úpravami kavárny během půlhodiny. Stane se domovem pro projekt ATR.DO.G… Vždy jednou týdně tak obohatí nabídku kina komornějším promítáním – např. náročnějších artových filmů či dokumentů. O potřebě financí Občanské sdružení platí za pronájem kina městu 100 tis. Kč ročně, což se mu ale vrací formou příspěvku na činnost. Město jako majitel objektu vloni opravilo ústřední topení a vzduchotechniku za 4,5 milionu Kč, přispělo i na tzv. azurovou stopu a nyní provozovatel předložil žádost na pořízení kvalitnějšího zvuku. Určitou jistotou jsou čtyřleté obligatorní granty poskytované městem, díky nimž je po zmíněnou dobu zaručen roční příjem 650 tisíc Kč. Tímto systémem podpory radnice se i Centrál dostává na úroveň dalších městských kulturních zařízení. Kino je členem evropské sítě kin Europa Cinemas a od roku 2004 využívá možnosti čerpat finanční podporu z fondů MEDIA Evropské unie. Další zdroj tvoří pronájmy kinosálu či přilehlých prostor, které eliminují ušlé tržby za vstupné. Eva Veselá
23
24
Hvězdárny
Hvězdná obloha nad Ostravou
Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravě představuje jediné zařízení u nás, které je zřizováno vysokou školou. Je určeno zejména pro doplňkovou výuku astronomie základních a středních škol a pro popularizaci astronomie a příbuzných věd, ale otevírá se i pro veřejnost. V nabídce se objevují také další kulturní aktivity. Na historii i současnost této instituce jsem se zeptala RNDr. Tomáše Gráfa, Ph.D. − vedoucího hvězdárny a planetária spadajícího pod Institut geodézie a důlního měřictví Vysoké školy báňské (VŠB) – Technické univerzity v Ostravě. Jaké byly počátky astronomie na Ostravsku? Koncem roku 1907 vznikla v Moravské Ostravě Přírodovědná společnost a v lednu 1921 byla v jejím rámci ustavena astronomická sekce. V období první republiky přibývaly s rostoucím počtem členů i aktivity, první plán výstavby hvězdárny se datuje do roku 1941. V druhé polovině 40. let se uskutečnily dvě větší výstavy v Ostravském muzeu, jejichž součástí se stal i unikátní astronomický stroj pana Maška. Hlavním cílem astronomické sekce však i nadále zůstávalo zřízení Lidové hvězdárny v Ostravě, což se počátkem roku 1958 podařilo a hvězdárna na terase domu v centru města byla definitivně dokončena. Nejprve se stala osvětovým zařízením ostravského Městského národního výboru, počátkem 60. let byla předána do správy zdejší Osvětové besedy. V roce 1981 byla vzhledem ke špatnému technickému stavu uzavřena. Naprosto nezávisle na tomto vývoji probíhala již v 70. letech jednání tří partnerů – VŠB, OKD a Národního výboru města Ostravy o vybudování a provozu Báňské měřické základny (BMZ). Výstavba skončila v roce 1980 a provozovatelem se stala VŠB. Od poloviny 90. let zůstaly z původních tří pracovišť BMZ hvězdárna a planetárium a také seismologická stanice (částečně automatizovaná). Ostrava má třetí největší sál planetária u nás a spolu s Brnem druhý největší projekční přístroj. Co v tomto prostoru nabízíte? Sál je určen pro sto návštěvníků, na umělou oblohu můžeme promítnout všechny hvězdy viditelné pouhým okem, planety, Slunce, Měsíc a další vesmírné objekty. Vytváříme audiovizuální pořady na různá astronomická témata, bereme přitom v úvahu rozličné věkové a zájmové skupiny. Během středy a soboty se uskuteční 5 pořadů, sobotní odpoledne jsou určena dětem. Již od roku 1998 běží cyklus pořadů Hudba pod hvězdami zaměřený na
vážnou hudbu. O tři léta později přibyl Jazz pod hvězdami. Připravujete programy či pozorování pro školy? V současnosti nabízíme přes 30 pořadů pro všechny ročníky různých typů škol. V pondělí až čtvrtek mohou zvolit čtyři různé začátky akcí, které lze podle zájmu doplnit projekcí videosnímků v kinosále či prohlídkou výstav v naší galerii MIRA. Pokud si jako doplněk zvolí návštěvu hvězdárny, lze odtud za příznivého počasí pozorovat Slunce. Zejména mladá generace navíc využívá možnost navštěvovat astronomické kurzy. Ve 30 přednáškových lekcích se seznámí se základy astronomie a astrofyziky, naučí se pracovat s dalekohledem ap. Úspěšní absolventi se mohou stát členy Demonstrátorského klubu a podílet se na přípravě pozorování pro veřejnost. Na jaře pravidelně pořádáme semináře pro pedagogy základních a středních škol. Součástí hvězdárny a planetária je i minigalerie MIRA. Můžete nám její činnost přiblížit? Galerie pojmenovaná po proměnné hvězdě v souhvězdí Velryby, jejíž název v překladu znamená „podivuhodná“, začala pořádat výstavy již v roce 2003. Od 29. ledna lze navštívit expozici „V říši Héfaistově“, která zahrnuje celou řadu zajímavých pozemských a družicových snímků sopek. Na čtrnácti panelech se trvale představuje encyklopedie „Pohledy do vesmíru“ přibližující astronomická témata od nejvzdálenějšího vesmíru až po planetu Zemi. Vstup do galerie, v níž se během roku vystřídají až čtyři výstavy, je zdarma. Podrobněji se s činností tohoto zařízení můžete seznámit na webových stránkách: http://planetarium.vsb.cz
Za rozhovor děkuje Eva Veselá Místní Kultura
Děti - Mládež
Projekt Ecologica nekončí Ojedinělý a úspěšný projekt, jehož se stal náš časopis Místní kultura mediálním partnerem (o projektu jsme informovali v čísle 4/06), se nejen svým obsahem, ale především přesahem do mnoha sfér života zabývá vzájemným vztahem člověka a krajiny se všemi souvisejícími aspekty. Organizační tým Ecologica si v kampani stanovil konkrétní cíle. Tím nejdůležitějším je vykřesat u mladé generace touhu po poznávání a uvědomování si hodnot jihočeské krajiny a kvality životního prostředí. Za tímto účelem vznikl informační web www.ecologica.cz a byly vydány multimediální CD. Probíhal Výukový a vzdělávací program Ecologica, do něhož se mohli zapojit jak jednotlivci, tak i kolektivy žáků a studentů z Jihočeského kraje. Činnost v rámci tohoto programu je vybízela k tvůrčí aktivitě při poznávání kulturní krajiny. Účastníci svou výtvarnou, literární či fotografickou činností přímo v krajině reflektovali právě prožité zážitky a dojmy. Najednou vnímali svůj vztah ke krajině a jejím součástem z docela jiných neobvyklých úhlů. Program přitom zdůrazňoval uvědomování si svého místa a životního prostoru v širších celcích a souvislostech. K dosahování vytčeného cíle sloužilo devět výukových kroků – námětů. Např. na základě rozličných map a vlastního pozorování v krajině dostali účastníci za úkol zhotovit mapu vlastní a při tomto zadání měli možnost seznámit se s mapami, tiskovinami a průvodci z archivů neotřelým způsobem, zakreslovat si vlastní trasy vycházek a orientovat se v terénu. Proměny krajiny nebo tajemná místa v krajině byly další náměty programu. Jeho vrcholem se stalo téma „Nejsme pouhými pozorovateli, jsme spolutvůrci prostředí, ve kterém žijeme“ s poselstvím mladé generaci a výzvou: „Co mohu udělat pro svou krajinu?“. Tento poslední námět provázely návrhy jak informovat veřejnost o zajímavých místech v přírodě, pamětihodnostech (např. sakrálních stavbách), lokalitách s výskytem vzácných druhů rostlin, živočichů atd. Mladí lidé měli možnost uvědomit si spoluzodpovědnost za prostředí, ve kterém žijeme, a potřebu angažovanosti a rozvíjení občanské společnosti. 1-2 / 2007
Ecologica probíhala v rámci Jihočeského kraje od února do září 2006 a u příležitosti výstavy „Vzdělání a řemeslo“ na českobudějovickém výstavišti byly 20. září 2006 předány ceny výhercům výtvarné, literární a fotografické soutěže. Webové stránky Ecologica by měly být od ledna 2007 dostupné pod názvem www.jihoceskakrajina.cz. (Ty původní se těšily značné oblibě a jejich počet přístupů předčil očekávání. Od února do září 2006 zaznamenaly 69813 přístupů.) Na novém webu zájemci naleznou všechny důležité informace o jihočeské krajině v širších souvislostech. Druhým krajem ČR, který se k programu Ecologica přihlásil, je Středočeský. [luk]
25
26
Děti - Mládež
Zlatíčka ze Stříbra
Vtipnou slovní hříčkou se nazval dětský a mládežnický dechový soubor a pěvecký sbor působící při ZUŠ ve Stříbře (7,3 tis. obyv., Plzeňský kraj). Na podporu jeho činnosti vzniklo stejnojmenné občanské sdružení, které společně se školou a městem loni v březnu pořádalo již 13. ročník Mezinárodní přehlídky mládežnických dechových orchestrů. Při ZUŠ byl již v r. 1987 založen dechový soubor a o šest let později pěvecký sbor. Jako Zlatíčka ze Stříbra začaly obě sekce působit od roku 2001, kdy se také zaregistrovalo výše zmíněné občanské sdružení, které žádá o finanční prostředky na činnost. Především se daří získat podporu od města (loni na činnost 42 tis. Kč), jež se dnem 1. 7. 2005 stalo zřizovatelem ZUŠ. Na nesoutěžní přehlídku s rozpočtem 50 – 60 tis. Kč dostává sdružení pravidelně podporu i od jiných subjektů, a to od hudební nadace OSA (loni 6 tis. Kč) a od Plzeňského kraje (9 tis.). Tradice těchto koncertů začíná rokem 1994. V programu vystupuje dodnes 4 – 5 tuzemských orchestrů a jeden zahraniční host. Celkem tedy cca 200 účinkujících si přichází poslechnout jen 80 – 100 diváků. „To nás trochu trápí, ale vycházíme z toho, že sedmitisícové městečko má určitou kapacitu,“ říká ředitel školy a dirigent souboru F. Kratochvíl. V dubnu vydalo těleso již své čtvrté CD „Hej náš pan orchestr“, na které přispělo město a místní firmy. Nabízí k poslechu to nejlepší z repertoáru, tedy skladby nejen dechové, ale také swingové, jazzové i úpravy hudby tzv. vážné. „Zlatíčka“, které tvoří čtrnáct sboristů, třicet členů dechového souboru v různém věku od dětí po dospělé a tým dvou dirigentů, učitelů a organizátorů, reprezentují školu při městských slavnostech, na hudebním festivalu Vačkářův Zbiroh či v Praze na Nekonvenčním žižkovském podzimu. Hrají a zpívají také v zahraničí, zvláště v Německu. „V 90. letech jsme byli jedna z mála ZUŠ, která dosáhla na příspěvek z PHARE v rámci příhraniční spolupráce regionu Ergensis. Dnes si už vystačíme z místních finančních zdrojů,“dodává dirigent. V současné době se hudební obor potýká s generačním úbytkem žáků, který se projevil např. tím, že v orchestru nebudou plně obsazeny spodní žesťové nástroje jako tuba, ale s podivem i tradičně oblíbená trubka. A protože jsou aranže přesně vytvořené pro nástro-
je, doplňuje neobsazené pozice absolventy, případně profesionály (vystupuje s nimi např. i renomovaný hráč na trubku Miroslav Šoltézs). Další „poklady“ Škola, kterou v současnosti navštěvuje 212 dětí (z toho 20 pobočku v Kladrubech), nabízí výuku v oborech hudebním, výtvarném a tanečním. Hudební sekce v uplynulém roce zaznamenala obrovský úspěch, když se v ústředním kole Národní soutěže ZUŠ ve hře na tenor/baryton ve Vysokém Mýtě umístil na prvním místě zdejší žák Michal Špeta. A ještě jedno ocenění předané v loňském roce nás na stříbrskou ZUŠ zavedlo. Na prestižní 34. Mezinárodní dětské výstavě LIDICE 2006 získali žáci výtvarného oboru medaili za kolekci grafiky. Tuto Lidickou růži škola obdržela již po desáté. Celý soubor, na kterém pracovalo deset účastníků ve věku 11 – 14 let, i práce ostatních žáků oboru budou vystaveny v 1. České galerii dětského výtvarného projevu v Plzni. Připomeňme ještě, že soutěž má v ČR dlouholetou tradici začínající na konci 60. let 20. stol, od r. 1972 změnila uctění památky statut na mezizavražděných dětí národní a účastní se jí tisíce dětí z obce Lidice němecze všech konti- kými fašisty pořádá nentů. Zadávání Památník Lidice za prací se každo- podpory MK, MZV, ročně váže na té- MŠMT a České komise mata vyhlašovaná pro UNESCO výstavu. OSN a organizací Všechny výtvarné práce UNESCO. Loni se do 35. ročníku je nutmohli školáci inno zaslat do 31. března spirovat planetou Zemí. V expozici 2007. Více informací:
K
Lidické galerie www.lidice-memorial.cz je pak možné si prohlédnout výtvarné práce z oborů kresba, grafika, fotografie, keramika a kombinované techniky. Irena Koušková Místní Kultura
Handicap
Počítač pro nevidomé
Ukážeme vám náš svět
Díky grantu Knihovna 21. století, který vyhlašuje Ministerstvo kultury ČR, mohla Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana v Uh. Hradišti rozšířit nabídku služeb pro nevidomé čtenáře. V prosinci loňského roku rozšířila knihovna nabídku služeb pro nevidomé a zrakově postižené uživatele, neboť pro ně zprovoznila počítačovou sestavu. Dříve, než se kompletní zařízení začalo naplno využívat, uspořádala knihovna odborné proškolení pro všechny zájemce z řad nevidomých čtenářů spojené s promítáním filmu pro nevidomé (tentokrát byl vybrán oskarový snímek Ostře sledované vlaky režiséra Jiřího Menzela). Lektoři z řad knihovníků, kteří prodělali speciální školení, vysvětlovali všem zúčastněným princip práce se speciální sestavou kompenzačních pomůcek (PC s obrazovkou, klávesnicí, digitální zvětšovací lupou, scannerem a tiskárnou), jejíž největší předností je mnohonásobné zvětšení čteného textu a umožnění četby slabozrakým. Sestava je vybavena hlasovým výstupem, který nevidomému čte texty nebo knihy a postižený člověk je může poslouchat přes připojená sluchátka. Realizace grantového projektu „Zpřístupnění internetu a informačních služeb pro nevidomé a zrakově postižené“ zvýrazňuje úlohu Knihovny BBB v oblasti vzdělávání a kultury znevýhodněných skupin obyvatelstva, neboť knihovnické a informační služby jsou pro všechny uživatele hlavní branou ke kultuře a informacím. Celkové náklady na projekt činily 140 240 Kč, z toho dotace ve výši 70 010 Kč byla vyplacena právě z grantu, zbytek nákladů jsme hradili z vlastních zdrojů. Radek Jančář
Organizace Neslyšící CZ pořádala v rámci projektu Agentura Profesního Poradenství pro Neslyšící v listopadu mimořádnou akci pro veřejnost nazvanou Den se znakovým jazykem. S radostí přijal pozvání i pěvecký pedagog profesor Eduard Klezla. Na programu byly pantomimické ukázky ze života Neslyšících v podání divadla NEPANTO, píseň Báry Basikové ve znakovém jazyce v podání Zuzany Silovské, vystoupení profesionálního divadla Neslyším z Brna, které si pro svůj výstup vybralo dvě scénky ve znakovém jazyce: Krása, Robot a já. O krásný a strhující závěr večera se zasloužily Zuzana Hájková a Marie Basovníková, které zazpívaly ve znakovém jazyce píseň Torn od Natalie Imbruglia. Zdroj: www.helpnet.cz [luk] HANDICAP PRAHA 6: Galerie EXTRAART je součástí Komunitního centra Břevnov Fokus Praha. Slouží jako prostor, v němž se setkávají klienti Fokusu a občané místní komunity s profesionálními umělci. Umožňuje prezentovat práce klientů s psychiatrickými poruchami a konfrontovat je s díly vystavujících autorů. Ročně se zde uskuteční asi devět přehlídek. V předvánočním období galerie každoročně pořádá prodejní výstavu výrobků pražských chráněných dílen. Snahou provozovatelů je, aby prezentace byly různorodé. Spíše než o soustavnou propagaci práce postižených jde o to, aby se prostor stal místem pro otevřené setkávání klientů organizace s výtvarníky a veřejností. (Ateliér, č.22, 2006)
DĚTI - MLÁDEŽ HAVÍŘOV (85 tis. obyv., okres Karviná): Pod záštitou ilustrátora pohádkových knížek Karla Franty vyhlašuje Základní škola a Sdružení Tranoscius v Havířově-Bludovicích, Magistrát města Havířova a tamní Městské kulturní středisko a Městská knihovna již 17. ročník mezinárodní dětské výtvarné soutěže v oboru kresby a grafiky. Soutěže se mohou zúčastnit žáci mateřských a základních škol, nižších tříd gymnázií a výtvarných kroužků (kromě ZUŠ). Uzávěrka je 10. 5. 2007, vítězné práce se dočkají odměny a zařazení do barevného katalogu. Prezentovány budou v září 2007 ve Výstavní síni V. Wünscheho v Kulturním domě Leoše Janáčka v Havířově. (Ateliér, č.22, 2006) OPAVA (60 tis. obyv.): V Opavě je od 4. 9. otevřena Církevní konzervatoř, která vychovává profesionální hudebníky. Jedná se o unikátní školu v rámci celé ČR. Zřizovatelem konzervatoře je Řád německých rytířů a jeho ženská odnož České provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské, na jehož náklady byly zrekonstruovány prostory na Beethovenově ulici, kde škola sídlí. Na vnitřní vybavení přispělo ministerstvo školství. Vyučují se zde i liturgické předměty a pěstuje se duchovní hudba. Škola je otevřena všem talentovaným zájemcům. (Opavský a hlučínský deník, 05.09.2006)
1-2 / 2007
27
28
Handicap
Výtěžek aukce Konta BARIÉRY Vyšplhal se na rekordních 4,36 milionu korun Modrá posluchárna pražského Karolina praskala v sobotu 2. prosince ve švech. Dražbou 427 originálů od 337 českých výtvarníků zde totiž vyvrcholil čtrnáctidenní 8. aukční výtvarný salon Konta BARIÉRY. Několik stovek milovníků výtvarného umění z řad sběratelů, zástupců galerií, obchodníků s uměním, ale i běžných návštěvníků přišlo zkusit své štěstí v dražbě. Vyvolávací ceny se pohybovaly v rozmezí od 200 do 95 000 Kč. Prodaly se dvě třetiny všech nabízených děl. Nejdražším dílem letošního aukčního salonu se stalo skleněné dílo „Arcus V.“ autorské dvojice Stanislav Libenský/Jaroslava Brychtová. Neznámý dražitel jej po telefonu získal za 390 tisíc korun. Celkově salon vynesl 4 360 000 Kč. „Letošní aukční výtvarný salon předčil naše očekávání. Jednak v návštěvnosti, která byla suverénně nejvyšší za celou dobu existence projektu, jednak výší celkové vydražené částky,“ potvrdila ředitelka Konta BARIÉRY Božena Jirků. Všechny získané peníze půjdou na stipendia pro handicapované studenty. NEJ 8. aukčního výtvarného salonu NEJvětší boj se strhl o dílo „Vlčí máky“ od Ivany Kotýnkové – v dražbě se utkali dva zájemci, kteří zvedli cenu z 24 000 na 150 000 Kč. NEJvětšího násobku mezi vyvolávací cenou a vydraženou částkou dosáhl olej na plátně od Zdeňka Šorfa nazvaný „Jak nám ty akcie jdou pěkně dolů, páni…“, který měl vyvolávací cenu symbolickou 1 Kč. Vyšplhal se na 7500 Kč. Nejvíce zájemců současně – 9 – se utkalo o barevný dřevoryt Josefa Váchala nazvaný „Kytice s dýmkou“. Dílo bylo prodáno za 22 000 Kč. Aukční salon výtvarníků Konta BARIÉRY Aukční salony výtvarníků jsou tradičním projektem Konta BARIÉRY. Pořádají se od roku 1993 a zájem o ně mají jak výtvarníci, tak i široká veřejnost. Iniciátorem myšlenky uspořádat první aukční výtvarný salon a jeho výtěžek použít na dobročinné účely byl Jan Kačer, režisér, herec a tehdejší ředitel Nadace Charty 77. V prvním roce věnovalo svá díla zdarma na 160 umělců, přispělo i několik sběratelů. V posledních letech už to tradičně bývá přes 300 výtvarníků. Sedm
dosavadních salonů vyneslo 24 095 156 korun. Čistý zisk investuje nadace do projektů zlepšujících životní podmínky handicapovaných lidí. Aukční výtvarný salon se za dobu svého konání stal oblíbenou kulturní a společenskou událostí. Stěžejní projekt Nadace Charty 77 Konto BARIÉRY je první a dosud jedinou kontinuální sbírkou, které se již třináct let účastní více než 40 000 individuálních dárců. Ti svým pravidelným měsíčním příspěvkem pomáhají naplňovat a financovat program Konta BARIÉRY. Projekt našel své významné a stálé partnery i v ekonomické oblasti. Ti oceňují především profesionální úroveň nadace a oboustrannou výhodnost spolupráce. Posláním Konta BARIÉRY je zlepšení života handicapovaných spoluobčanů, a to nejen vozíčkářů, ale i neslyšících a nevidomých, a jejich plnohodnotné zapojení do života. Projekt se stále více zaměřuje od standardní pomoci, tj. rehabilitační a kompenzační pomůcky – na bezbariérové úpravy bytů, škol a dalších veřejných budov, na projekty, které podporují aktivitu handicapovaných, jejich pracovní uplatnění a snahu o co nejplnohodnotnější život. Konto BARIÉRY poskytuje stipendia postiženým studentům, podporuje sportovní a kulturní aktivity, podle svých možností financuje osobní asistenty. Za třináct let své existence podpořil 7463 projektů v celkové částce 139 016 784 Kč. Více na www.kontobariery.cz Tisková zpráva/luk
Kadaň bez bariér KADAŇ (17,8 tis. obyv., Ústecký kraj): Město má díky místnímu Kiwanis klubu bezbariérovou mapu. Zájemci si ji mohou vyzvednout v informačním středisku, ale existuje i v elektronické podobě na internetu www.mesto-kadan.cz. Získají detailní popis pěti tras, které zahrnují Kadaň historickou, přírodní, trasu pomoci (lékařská zařízení a policie), trasu obchodní a sportovní. Nechybí ani seznam nejdůležitějších telefonních čísel, všech vyhrazených parkovacích míst pro vozidla označená ZTP, bezbariérových WC a ubytování. Tisková zpráva/ika Místní Kultura
Lidová kultura
Vyletěla holubička…
Velké i malé dřevěné holubičky, ale i reliéfní nebo figurální dřevořezby, to vše vzniká pod rukama Petra Stoklasy. První píšťalku si vyřezal ve třech letech a poté zcela podlehl kouzlu dřeva – přírodního materiálu, sloužícího k výrobě předmětů přinášejících do našeho života nejen užitek, ale i krásu. Jeho dílnu najdeme uprostřed podivuhodné valašské přírody, v místní části zvané Podťaté ve Velkých Karlovicích (2,8 tis. obyv., Zlínský kraj).
1-2 / 2007
movu archu snítku znamenající blízkost země, a tedy konec potopy. V minulosti se zavěšovaly nad kolébky. Vlivem proudění vzduchu se otáčely, děti si jejich pozorováním ostřily zrak a pohybovaly celým tělíčkem. „To je důvod, proč takto odchovaní Valaši nenosí dodnes brýle,“ dodává s potutelným úsměvem P. Stoklasa. Nemalý podíl na tvorbě holubiček má jeho manželka Dagmar, která roztahuje a tvaruje perka, po několikadenním sušení doplní očička a opatří šňůrkou pro zavěšení. Nejmenší holubičky jsou tzv. vánoční a mohou ozdobit i vánoční stromek. Následují střední a velké. Největší, se 120 peříčky, měřící od zobáčku po konec rýdováku 30 cm, nazývá jejich tvůrce „orly“. Zamilovaným nebo novomanželským párům zajisté udělají radost dvě holubičky dotýkající se zobáčky. Zájem projevuje i zahraničí Nejen zhotovování holubiček, ale také dřevořezbu předváděl P. Stoklasa na festivalu American Folk Life nebo na Českých dnech ve Washingtonu v USA, jeho zručnost obdivovali i v řadě evropských států. Prezident V. Klaus obdržel při návštěvě rožnovského skanzenu jeho dřevořezbu o délce 1 m a výšce 40 cm. „Náměty reliéfů hledám v přírodě a životě Valašska. Nejmenší mají rozměr 10 x 15 cm, největší 150 x 80 cm. Vytvářel jsem i na zakázku vstupní bránu s námětem šišek, malin, ve středu s bačou a ovcemi s rozměry 160 x 65 cm. K této práci používám zejména lipové dřevo o síle 2,5 cm, které musí téměř tři roky schnout pod přístřeškem nebo v průvanu a nesmí na ně přijít sluneční paprsky,“ vysvětluje řezbář a dodává: „zhotovil jsem i kazetový strop se zdejšími náměty, řada mých děl skončila v zahraničí – např. do amerického Houstonu putovaly kříže s Kristem.“ Eva Veselá Foto: archiv P. Stoklasy
Řemeslo se dědí Babička P. Stoklasy vyráběla holubičky z vyfouknutých vajec a papíru tak, že do vyfouknutého vajíčka udělala ještě dvě dírky a jimi provlékla navarhánkovaný papír. Jeho otec Josef, který se stal mistrem lidové umělecké výroby v oboru hotovení štípaných holubiček a hraček zdobených vrubořezem, zvolil materiál, kterého zde byl dostatek, a to dřevo. Věnoval se také opravě památek v regionu a léty nabyté zkušenosti předával svým třem synům. Nejmladší – Petr – rozšiřoval dále své znalosti studiem odborné literatury a absolvoval strojní průmyslovou školu, kde se naučil jak dobře pečovat o řezbářské nástroje. V roce 1990 se koníček změnil v zaměstnání. Na základě živnostenského listu vznikají pod jeho rukama holubičky, dětské řehtačky, šindele, drobné figurky do betlémů, reliéfní dřevořezy. Je členem skupiny lidových řezbářů soustředěných kolem spolku Dolina Urgatina. Holubičky s troškou tajemna V roce 2003 získal P. Stoklasa od ministra kultury ocenění Nositel tradice lidové výroby v oboru hotovení štípaných holubiček. Na počátku jejich vzniku stojí dřevo – ze smrku, který je nejdostupnější, ale i jedle, osiky či vrby rokyty rostoucí na břehu potoka. Používá se pouze tzv. běl, tedy část nejblíže kůře. Na tvorbu předmětů stačí na rok jeden strom rostoucí na slunci, s hustými léty. Dřevo se naštípá po letech na laťky, „peříčka“ holubičky se pak štípou kolmo na léta. Máčejí se ve vodě, do níž se přidávají bylinky. Jednou z nich je čemeřice bílá, z níž se užívá sušený list i květ. Další používané bylinky jsou výrobním tajemstvím a nejlepší prý jsou ty sbírané o kouzelné svatojánské noci. Právě tento postup umožní zasunování jednotlivých per bez použití nití. Holubičky měly význam náboženský – právě ony přinesly na Noe-
29
30
Nemovité památky
Lysice umějí přilákat návštěvníky Státní zámek v obci Lysice (1850 obyv., Jihomoravský kraj), tradiční výletní místo pro brněnskou aglomeraci, leží asi deset kilometrů od Blanska. S tím, co se v poslední době podařilo realizovat z plánů na zatraktivnění této památky, nás seznámila kastelánka Martina Medková-Rudolfová, které jsme se zeptali i na její vizi využití celého areálu.
Foto: archiv zámku
Lysický zámek, původně vodní tvrz, jež prošla renesanční i barokní přestavbou, má nyní vzhled komorního rodinného sídla. Ten získal za posledních šlechtických majitelů, jimiž byli od začátku 19. st. Dubští z Třebomyslic. Dnes tuto národní kulturní památku (prohlášena v r. 2002) vlastní stát a spravuje ji Národní památkový ústav, ú.o.p. Brno. Kromě samotného zámku se stará o předzámčí s barokním hospodářským zázemím a stájemi – dnes zde nalezneme výstavní prostory, v nájmu pak restaurátorské dílny, umělecké řezbáře, kavárnu a služební byty. K objektu dále přináleží část obory a zahrada s oranžerií, skleníky, salla terrenou a historickým zahradnic-
tvím. Od září 2006 se obnovuje zastřešení kolonády, která dodává lysickému zámku svébytný půvab venkovské rezidence. „Loni jsme pro tyto účely obdrželi z Fondu záchrany architektonického dědictví MK 2 mil. Kč. Snažíme se ovšem získávat finance i vlastní aktivní prací. Připravujeme takové programy a výstavy, které přilákají návštěvníky, a zkvalitňujeme služby pro turisty. Naším cílem je přijít každý rok s nějakou novinkou,“ vyjmenovává činorodá kastelánka. O tom, že tato ambice přináší své plody, svědčí mimo jiné fakt, že loni již v polovině srpna výnosy pokryly celoroční náklady na provoz ve výši 1,8 mil. Kč. Příjem z komerčních akcí dosáhl cca ► Místní Kultura
Nemovité památky ► třetinu všech příjmů. Vyčísleno počty návštěv-
níků: průměrná návštěvnost 30 tis. osob ročně, vloni to bylo 37 tis. Připraveny jsou prohlídkové trasy, zahrada, kterou můžete projít s průvodci (studenty Zahradnické fakulty z Lednice na Moravě a SZŠ v Rajhradě), a výstavní síně v předzámčí otevřené v roce 2004. Stálá expozice představuje např. rakouskou spisovatelku Marii von Ebner-Eschenbach, rozenou Dubskou, pokrokovou dámu své doby. O její všestrannosti svědčí např. výuční list v oboru hodinář. Zámek nabízí řadu dalších zajímavostí, namátkou unikátní sbírku střeleckých terčů, jediné zpřístupněné historické zahradnictví či tzv. květinové akce, kdy se objekt rozzáří např. mečíky. To, že i drobné nápady mohou zpříjemnit prohlídku, dokládají visačky s erby namísto jmen průvodců nebo snížení zábran vstupu k mobiliáři na pouhých dvacet centimetrů. Lysice patří co do množství svozového mobiliáře k největším objektům u nás. Je zde 19 tis. sbírkových předmětů, které se nezřídka zapůjčují. „Chceme, aby se o nás zájemci dozvěděli, máme proto webové stránky www.zameklysice.cz (přístupné přes informační server Boskovicka Boskowan – pozn. red.), a aby tu pak strávili co nejvíce svého volného času. K tomu přispívá kavárna ve vídeňském stylu, kterou provozujeme ve spolupráci s pivovarem Černá Hora. V loňském roce jsme ji ozdobili nově zrestaurovaným kočárem typu berlina,“ (viz článek na str. 35) odkrývá svou manažerskou strategii kastelánka. Největší akce uplynulého roku Tou bezesporu byla výstava Námořní deník hraběte Dubského připravená Moravskou galerií Brno ze zámeckého sbírkového fondu. Tato rozsáhlá kolekce fotografií a uměleckých předmětů Dálného východu bude až do 14. 4. k vidění v pražském Rudolfinu, poté poputuje do Rakouska a zřejmě i do USA a Japonska. „Doufáme, že i takto oslovíme potenciální návštěvníky. Zatím mezi zahraniční klientelou převažují Rakušané, Holaňďané a Rusové,“ konstatuje M. Medková-Rudolfová. Plány „Chceme pokračovat v publikační činnosti a vydat další materiály propagující naši památku. Usilujeme také o elektrifikaci celého objektu. Především ovšem budeme tvrdě pracovat na další regeneraci areálu předzámčí. MK schválilo 1-2 / 2007
projekt už v roce 1997. Počítáme s příspěvkem ze strukturálních fondů a investicemi soukromých subjektů. Studie předpokládá napojení Lysic na kongresovou turistiku, měla by se tak plně využít blízkost brněnských veletrhů. Vycházíme totiž z toho, že zámek a předzámčí jsou dvě oddělené entity. Stát ať se stará o samotnou památku, včetně sbírek, hospodářské budovy si pak na sebe mohou vydělat celoročně provozovanou nabídkou seminářů, kongresů a workshopů. Tato inspirace ze zahraničí staví na tom, že areál není možné zakonzervovat a jeho provoz, obnovu a restaurování dotovat jen ze státního rozpočtu,“ uzavírá kastelánka. Irena Koušková
Budova starého nádraží byla vydražena
PLZEŇ-JIŽNÍ PŘEDMĚSTÍ: V našich městech i vesnicích je mnoho nemovitých památek, které přestaly sloužit svému účelu a hledá se způsob, jak je nově využít. Specifické zařazení mají nádražní budovy. Některé se pro účely Českých drah už nehodí, a tak se jich zbavují. Koncem loňského roku byl na prodej objekt bývalé nádražní budovy v Plzni-Jižním předměstí. Dražba obtížně využitelné historické kulturní památky z roku 1904 začala na nejnižším podání, jenž činilo dle odhadní ceny 2950 tis. Kč. Během dražby, za aktivní účasti několika účastníků, se původní cena zvedla téměř o 1,7 mil. Kč. Tato památkově chráněná nemovitost tak získala svého nového majitele za konečnou částku 4600 tis. Kč a plzeňská veřejnost se bude moci těšit na novou podobu i využití této železniční dominanty v centru města. Tisková zpráva/uma NEMOVITÉ PAMÁTKY ŠVIHOV (1,6 tis. obyv., okres Klatovy): Výkopové práce v prostorách nádvoří vodního hradu ve Švihově odhalily vnitřní příkop hradu a část dřevěného potrubí (hranol s víkem) v délce asi 5 metrů, které nejspíš souviselo s napájením vnitřního příkopu vodou. Podle památkářů pocházejí objevy z roku 1500, kdy hradní opevnění vznikalo. (Klatovský deník, 01.11.2006) VESELÁ (230 obyv., okres Pelhřimov): Oprava kostela sv. Jakuba ve Veselé se prodražuje. V r. 2005 se náklady na rekonstrukci vyšplhaly k číslu 666 452 Kč. V r. 2006 stavební práce (vnější omítka a nátěry) stály téměř 300 tis. Z této částky chybí farnímu úřadu zaplatit ještě 60 tis. Kč. (Pelhřimovský deník, 06.10.2006)
31
32
Nemovité památky
Urbes 2006 „Rozvoj českých měst“
Konference Urbes 2006 se konala v druhé dekádě listopadu 2006 na téma: Rozvoj měst v odkazu přemyslovské tradice. Pořádalo ji Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Úlohy prezidenta konference se ujal Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc. Na webu pořadatele najdete všechny důležité informace týkající se spolupořadatelů a programu, ve stručné podobě také příspěvky přednášejících, včetně jejich profesních profilů (www.shscms.cz). Dovolte mi tedy, abych se s vámi podělila spíše o myšlenky, které mě zaujaly. Účastníci promlouvali, jak vyplývalo z daných témat konference, nejen k současnosti a k budoucím vizím, ale také k historii. Zajímavé na tom bylo odhalování souvislostí a vazeb, konstatování toho, jak minulost zasahuje do života dalších generací, a přestože se mluvilo o architektuře a urbanismu, vnucovala se myšlenka, jak moc to platí i v jiných oblastech. Konference poukázala např. na to, že generace, které ovlivňovaly rozvoj měst v dávné minulosti, není možné pominout, přejít ani „vygumovat“. To, jak města vypadají, je souhrn všech vlivů, a nezvratnost některých restaurátorských a rozvojových zásahů nabádá k citlivému přístupu. V příspěvcích (pražských zástupců) zaznělo, jak těžké je skloubit potřeby moderního velkoměsta se snahou ochránit památkovou rezervaci. Přednášející se zákonitě museli dotknout asanace, jako prostředku,
který někdy může znamenat nenahraditelné škody, jindy ale umožní kvalitní rozvoj moderní architektury. Nebylo možné, aby diskusní příspěvky pominuly totalitní komunistický režim. Paradoxně z mnoha ohledů nenapáchal takové škody, jak by býval mohl. Teorii sice někdy neodpovídala praxe, jindy selhaly odpovědné orgány, jenomže s tím se musí společnost vyrovnávat v každém systému. Při tehdejší výstavbě architektura podléhala diktátu arogantních mocných a nic jiného než panelová výstavba neexistovalo. Dnes jsou města ohrožena diktátem investičních lobby, spekulacemi s cennými pozemky a nemovitostmi, upozaděním estetických hledisek, odpudivým podnikatelským barokem... Konference kromě jiného připomněla kolik různých aspektů ovlivňuje architekturu města a jeho funkčnost. Ať už jsou vojenské, politické, ekonomické nebo jiné, je nutné dbát na architekturu nejen jednotlivých staveb a jejich lokalizaci, ale ošetřovat město jako celek. Tuto úlohu musí plnit hlavně profesionálové, ale architektonickou podobu měst může svými postoji významně ovlivnit i občanská společnost. Ludmila Kučerová
NEMOVITÉ PAMÁTKY VSETÍN (28 tis. obyv.): Ve Vsetíně chtějí rekonstruovat funkcionalistickou památku – mateřskou školu Kobzáňova, která byla postavena v letech 1948 – 1950 podle návrhu architekta L. Hilgerta. Cílem projektu je nejen rekonstrukce budovy a obnova původních interiérů, ale také rozšíření kapacity mateřské školy ze 3 na 5 tříd. Náklady na obnovu památky jsou vyčísleny na cca 30 mil. Kč. Finanční dotace může činit až 85 %. Informaci o přidělení těchto peněz město dostane až v říjnu 2007. V kladném případě by rekonstrukce objektu mohla být zahájena počátkem r. 2008. (Učitelské noviny, č.38, 2006)
ČESKÝ JIŘETÍN (80 obyv., okres Most): Nový plavební kanál, který vznikal v letech 1624 – 1629 a plavilo se na něm 240 let, je státem chráněná památka. Z Krušných hor se dříví tímto kanálem splavovalo až do Freibergu, kde se spalovalo na dřevěné uhlí. (Mostecký deník, 11.11.2006) HRADEC KRÁLOVÉ (95 tis. obyv.): Rekonstrukce bývalé židovské synagogy stála více než 1,5 mil. Kč. Prozatím je zde umístěna Studijní a vědecká knihovna, která se má začátkem r. 2008 přestěhovat do nového objektu. Ani poté nebude synagoga využívána pro církevní účely. (Hradecké noviny, 26.05.2006)
Místní Kultura
Nemovité památky
Nečekaný objev při rekonstrukci Na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze, v budově na Malostranském náměstí, se v září loňského roku úspěšně dovršila rekonstrukce vnitřních prostor. Sekce informatiky výše zmíněné fakulty sídlí konferenční a umělecké účely. Při rekonstrukci v historické budově bývalého tzv. „profesníse dále odkryla rotunda Václava III., avšak zaho domu“ Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité začali tím zůstává veřejnosti nepřístupná. Pod nánosy s budováním objektu v roce 1625 v sousedství starších stavebních vrstev zde byla odhalena rotundy sv. Václava a tehdy ještě gotického původní románská dlažba, jejíž šestiúhelníkostela sv. Mikuláše. Nová stavba měla sloužit kové terakotové dlaždice nesou stejný motiv pro ubytování hodnostářů řádu, pro něž se již v přeplněném Klementinu nedostávalo místa. Na plánech „profesního domu“ pracovalo několik architektů, zejména Francesco Caratti či Giovanni Domenico Orsi de Orsini. Po zrušení jezuitského řádu v Čechách v r. 1773 přešel objekt pod státní správu a jeho využití se měnilo. Od 60. let minulého století dostala budovu k užívání MFF. V r. 2001 se po několikaleté přípravě začala celková rekonstrukce, která si vyžádala 375 mil. Kč. Zvláštní důraz byl kladen právě na obnovu auly − největšího sálu v objektu vyzdobeného olejomalbami na omítkách a obrazy nad pilíři, jemuž vévodí varhanní prospekt. Opravenou aulu, tzv. refektář čili společFoto: archiv školy nou jídelnu jezuitů sloužící také k modlitbám, s gryfem jako dlažba z vyšehradské kapituly, požehnání a meditaci představili zástupci školy datovaná na přelom 11. a 12. století (viz foto). u příležitosti konference Urbes 2006 – „Rozvoj Budova MFF je konkrétním dokladem života českých měst“. Někdejší jezuitská jídelna má stavby v průběhu dějin, jejího přizpůsobování sloužit potřebám celé univerzity pro konání zcela jiným účelům, než pro které vznikla. bakalářských promocí všech fakult, doplní tak vytížené Karolinum. Další využití se nabízí pro Irena Koušková NEMOVITÉ PAMÁTKY VELTRUSY (1,7 tis. obyv., okres Mělník): Čtvrtý rok od povodní v roce 2002 je hlavní budova zámku Veltrusy stále nepřístupná veřejnosti. Na opravách se sice pracuje, ale kvůli nedostatku peněz se postupuje pomalu. Celková rekonstrukce si vyžádá 633 mil. Kč. (Kladenský deník, 23.08.2006) UHŘICE (700 obyv., okres Hodonín): V r. 2006 začala oprava kostela sv. Jana Křtitele v Uhřicích, považovaného za jeden z nejstarších na Moravě. Obec přispěla částkou 800 tis. Kč. Práce zařizuje a financuje Ř.-k. církev, která je vlastníkem památky ze zač. 13. století. (Rovnost-Slovácko, 06.06.2006) TŘEBOŇ (9 tis. obyv., okres Jindřichův Hradec): Třeboňská radnice získala od Jihočeského kraje darem
1-2 / 2007
historický most přes rybník Vítek v nedaleké Staré Hlíně. Po kamenném mostě z r. 1781, na němž filmaři natáčeli několik pohádek, vedla v minulosti císařská silnice na Vídeň. (Veřejná správa, č.23, 2006) PELHŘIMOV (16 tis. obyv.): Hrad Kámen nedaleko Pelhřimova, který je znám jedinečnou expozicí historických jednostopých vozidel, prodělal rozsáhlou rekonstrukci fasády severní a západní stěny a výměnu oken. Opravy stály Kraj Vysočina, který je zřizovatelem hradu, zhruba 4,3 mil. Kč. (Veřejná správa, č.38, 2006) KOLÍN (29 tis. obyv.): Vedení města Kolína zahájilo jednání s představiteli Římsko-katolické církve a Středočeským krajem o budoucnosti místní dominanty – chrámu sv.
Bartoloměje. V současné době se chystá studie, která má být podkladem pro investiční záměr spočívající v čerpání finančních prostředků z tzv. „norských fondů“. Podle radního O. Plašila má kolínský zámek velkou šanci získat peníze ze strukturálních fondů EU. Město by z nich mohlo čerpat již v r. 2007. (Zpravodaj města Kolína, č.9, 2006) STÁDLEC (630 obyv., okres Tábor): Nové dřevěné mostovky se dočkal unikátní řetězový most nedaleko obce Stádlec. Téměř dvouměsíční výměna smrkových prvků za dubové v celé devadesátimetrové délce mostu stála zhruba 3,5 mil. Kč. Poslední empírový most svého druhu v Evropě, který je národní kulturní památkou, opět slouží řidičům. (Veřejná správa, č.51-52, 2006)
33
34
Nový zvon s přispěním města
Pořízení nového zvonu do farního kostela Narození Panny Marie ve Starém Bohumíně finančně podpořili zdejší zastupitelé. Koncem loňského roku rozhodli, že město na pořízení zvonu přispěje mimořádným finančním příspěvkem ve výši 80 tisíc korun. Vyslyšeli žádost občanského sdružení Přátel bohumínské historie o mimořádný finanční příspěvek přesto, že rozpočet města určený na opravy a obnovu církevních objektů se v loňském roce téměř vyčerpal. Město také vloni poskytlo 200 tisíc korun na opravu střechy kostela. Původně byla tato částka určena na nové zvony, ale po jednání se zástupci tamní církve, kteří upřednostňovali opravu střechy, do které zatékalo, šly městské peníze na opravu střechy. Občanské sdružení již v letošním roce pořídilo do kostela dva nové menší zvony za téměř 500 tisíc korun. Ty v kostelní věži visí už od poloviny září. Největší zvon, třetí v pořadí, na nějž přispěje i město, bude stát téměř 600 tisíc korun. Kostel Narození Panny Marie je zvláštní tím, že se v jeho hlavní chrámové lodi nachází obraz Panny Marie Růžencové „Starobohumínské“. Obraz zdobí dvě pozlacené korunky, které v roce 2004 posvětil přímo ve Vatikánu bývalý papež Jan Pavel II., a obnovil tím kostelu po desítkách let statut poutního místa. Obraz má prý i zázračnou moc a modlitba k němu údajně uzdravuje nemocné. Tisková zpráva/luk Místní Kultura
Movité památky
Zlatý kočár z Lysic
V loňském roce se po tříletém restaurování vrátil na státní zámek Lysice exponát, zvaný berlina neboli kočár lehkého uzavřeného typu na vysokých kolech. Jde o jediný pozlacený kočár na jižní Moravě. Obdobné můžeme vidět už jenom v Praze, Náměšti na Hané a v Českém Krumlově. šedý nátěr s černým ornamentálním zdobením Vůz z roku 1780 se musel podrobit komplexnípři okrajích je ve skutečnosti zoxidovanou lakomu restaurátorskému zásahu, na kterém se podíleli specialisté na obnovu dřeva, kovu, textilu, vou vrstvou kryjící zlacený povrch celého vozu. malby, zlacení i odborníci na konzervaci kůže. V roce 2006 byly v předzámčí pro expozici koVše začalo v roce 2003, kdy k tomuto účelu počáru připraveny vhodné prostory v původních prvé uvolnilo MK z Programu restaurování mobarokních konírnách. Jen skleněná výplň je odvitých kulturních památek finanční prostředky. děluje od stylové kavárny, jejíž návštěvníci tak Práce byly dokončeny v rámci třetí etapy v roce mají originální příležitost kochat se pohledem 2005. Celkem si obnova vyžádala 920 tis. Kč, na krásný kus zámeckého mobiliáře přímo nad z toho čtvrtinu částky tvoří podíly z rozpočtu šálkem kávy. Pro úplnost dodejme, že se dále lysického zámku. Restaurování přineslo jedno pokračuje v restaurování textilní součásti kozlíku – přehozu. Na nákladech ve výši 140 tis. Kč velké překvapení, a to při identifikaci povrchové úpravy kočárové budky. První sonda, prováse podílejí opět MK a 20 % ze svého rozpočtu děná na dvířcích kočáru, ukázala, že celoplošný SZ Lysice. Irena Koušková
Utzův betlém v Olešnici
Na hřbitově v obci Olešnice v Orlických horách odpočívá tvůrce Utzova betlému Josef Utz. Jeho dílo – proslulý betlém – je umístěno v jedné místnosti na obecním úřadu. Zpřístupněn byl 30. dubna 2000 u příležitosti olešnického majálesu. Český Němec Josef Utz, horský tkadlec provozující mechanickou tkalcovnu, vyráběl betlém na přelomu 30. a 40. let 20. století. Práce se mu stala osudnou – zemřel v roce 1944 na následky úrazu, který si způsobil na cirkulárce, když řezal další díly betlému. Tento šest metrů dlouhý a pohyblivý artefakt, je poháněn kovovou transmisní hřídelí, začínající dřevěnou řemenicí. Pomocí dvou horizontálně otáčejících se kožených řemenů s kovovými trny se pohybují vozíky s postavami poutníků s dárky pro Ježíška, hýbou se i postavičky, nad betlémem zvolna stoupá anděl s roztaženými křídly. Bohužel, některé části betlému se nedochovaly. Z 36 původních vozíků s figurkami daráků se podařilo zprovoznit 32, nové pozadí se zimní olešnickou krajinou namalovala sedloňovská výtvarnice Jarmila Haldová. Redakčně kráceno a upraveno Text a foto Josef Krám MOVITÉ PAMÁTKY HODONÍN (26 tis. obyv.): Novou chloubou Masarykova muzea se stal zrestaurovaný klavír manželky prvního československého prezidenta Charlotty G. Masarykové. Nástroj, na který hrával i Masaryk, získalo muzeum již před lety, teprve nyní se však podařilo zajistit zhruba 100 tis. Kč na jeho opravu. Klavír značky Wirth je velmi cenný exponát, už proto že po Masarykových se dochovalo málo předmětů. (Expres, 28.11.2006)
1-2 / 2007
KŘIVOKLÁT (670 obyv., okres Rakovník): Pro návrh nových soch na hradební zdi příjezdové cesty k hlavní bráně státního hradu Křivoklát byla vyhlášena veřejná dvoukolová soutěž. Sochy by měly respektovat charakter prostředí přístupové cesty s přihlédnutím ke zpracování původních soch a železného kříže. Uzávěrka prvního kola je 30. 4. 2007. (Ateliér, č.25-26, 2006)
TURNOV (14 tis. obyv., okres Semily): Oprava tesaného skalního sklepení hradu Valdštejn stála 2 mil. Kč. Polovinu zaplatilo ministerstvo kultury a druhou město Turnov, jakožto majitel hradu. Od příští sezony zde bude expozice archeologických nálezů, které byly objeveny při 15 let trvajících záchranných pracích na Valdštejně. (Turnovský a semilský deník, 24.10.2006)
35
36
Muzea
Jak se dříve žilo na Šumavě
V létě 1997 se v Dobré Vodě u Hartmanic (Plzeňský kraj) otevřelo Muzeum dr. Šimona Adlera na paměť 110 židovských komunit v západních Čechách zaniklých v období holocaustu. Jde o pobočku Západočeského muzea v Plzni, příspěvkové organizace zřizované krajem. Finančně se na jejím vybudování podílel nejstarší syn Š. Adlera se svou rodinou, město Hartmanice a ministerstvo kultury. kultura a náboženství v šumavském pohraničí V Dobré Vodě, součásti obce Hartmanice (1,2 – od Kraslic po Modravu. Prezentovány jsou tis. obyv., okres Klatovy), žily etnické skupiny předměty každodenního života židovské obce, Čechů, Němců a Židů do počátku 2. světové zrekonstruovaná košer porážka či interiér poválky společně. Po roce 1945 se zde, vzhledem k blízké státní hranici, na šumavské hospody. Návštěvníci si mohou prohlédnout židovské sakrální předměty ze sbírek několik desetiletí téměř Západočeského muzea, fotografie a různé listizastavil život. Až po roce ny. Domovské, rodné či oddací listy, vysvědčení 1989 se do těchto míst a další dokumenty muzeu věnovala Adlerova romohli navrátit původní dina. Představena jsou všechna důležitá životní obyvatelé a začali přijíždět i turisté. Rodný dům údobí od narození přes obřízku, bar – micva (třiDr. Š. Adlera, v němž je náctiletý chlapec je prohlášen za dospělého na muzeum umístěno, vlastslavnosti probíhající obvykle v synagoze první nil jeho otec Wilhelm – žisobotu po dosažení výše uvedeného věku), svatdovský obchodník. Šimon bu až po úmrtí. Mezi nejzajímavější exponáty narozený v roce 1884 se patří např. svitek tóry či ukazovátko na čtení věnoval studiu historie tóry – Jad z obce Střeziměř u Klatov. Na konci a filozofie, jeho hlavním expozice najdeme ukázky interiérů představující posláním však bylo rabínkaždodenní život této menšiny na přelomu 19. ství. Působil jako matrikář a 20. století. a archivář, posléze pracoDalší expozice přibližuje historii Hartmanic Foto: E. Veselá val v Centrálním židova jejího okolí. Jen v Dobré Vodě před válkou ském archivu, což ho až do roku 1943 chránilo žilo 140 stálých obyvatel, z nichž pouze Adleropřed transportem do Terezína. Krátce na to však vi byli Židé. Představena jsou tradiční šumavská byl i s manželkou transportován do Osvětimi řemesla – např. zpracování lnu či výroba dřea svému osudu ani on neunikl. váků. Synové Š. Adlera a muzeum Aktivit stále přibývá Nejstarší syn Matityahu (1920 − 2004) emiMuzeum je otevřeno celoročně, zavíracím dnem groval v devatenácti letech do Palestiny, kde je pondělí. Vloni dosáhl počet návštěvníků (k 20. zastával řadu významných funkcí. Nejmladší 10.) 10,5 tisíce. Muzeum navštěvují i turisté ze Wolfgang jako jediný z rodiny přežil transport sousedního Německa, Holandska, Francie a Izdo koncentračního tábora, po osvobození odjel raele. „Pro děti a studenty máme připraveny do Anglie a začal studovat teologii. Odstěhoval rozšířené prohlídky, podle možnosti doplněné se do Izraele, přijal jméno Sinaj a stal se, stejo promítání filmu «O zlém snu», natočeného ně jako otec, rabínem. Přípravy k rekonstrukci podle knihy Evy Erbenové. O tuto prezentaci, rodného domu v Dobré Vodě začaly v září 1992. kterou pomáháme školám při výuce o holocausTehdy město Hartmanice předložilo na MK protu, je mezi pedagogy velký zájem,“ říká ředitelka jekt na téma „rozvoj a uchování národnostních muzea a dodává: „součástí naší instituce je také menšin“, který byl přijat. Vlastní práce probíhaauditorium sloužící jako přednáškový a výstavly v letech 1993 až 1997, slavnostního otevření ní sál, vloni ho (k 20. 10.) navštívilo přes 4 tisíce muzea se zúčastnili oba Adlerovi synové. osob. S pořádáním těchto doplňujících činností Ze života židovské komunity nám pomáhá o. s. «Přátelé Muzea Dr. Š. AdlePrvní část expozice je věnována Š. Adlerora», založené v době rekonstrukce objektu.“ vi a jeho synům, dále je přiblížena židovská Eva Veselá Místní Kultura
Muzea
Pedagogové v muzeu Schůzka pedagogů ZŠ mělnického regionu s odbornými pracovníky muzea se konala v polovině prosince v malém výstavním sále muzea. Navázala na první – únorové – setkání a účastníci na ní zhodnotili další výsledky spolupráce muzea se školami. Hlavním bodem programu se stala prezentace nových pracovních listů kocoura Švarce vytvořených pro stálou expozici. Ty vznikly z iniciativy Mgr. Oliny Kneprové a jejích studentek z SOA Neratovice, které se chopily nelehkého úkolu připravit hravý testík pro žáky 1. i 2. stupně ZŠ, kteří navštíví muzeum se svými učiteli. Pracovní listy budou v nejbližší době volně ke stažení na webových stránkách muzea či přímo v muzeu. Pokud chcete muzeum navštívit a pracovní listy použít, je to nutné nahlásit předem (tel. 315 630 936 – pokladna). V souvislosti s pracovními listy představili pracovníci muzea také nového tištěného průvodce stálou expozicí, zatím v podobě sešitu v kroužkové vazbě, s fotografiemi a soupisem exponátů. Obsahuje rozšířené texty a popisy k vystaveným předmětům členěným podle jednotlivých témat. Průvodce je zatím neprodejný, k dispozici je při návštěvě muzea v pokladně, na vyžádání je též možno jej zapůjčit absenčně pedagogům škol. V nejbližší době by měl být vystaven na webových stránkách muzea. Nabídku akcí a programů najdete na webových stránkách www.muzeum-melnik.cz. Pracovníci muzea zvláště upozorňují na velikonoční výstavu s tematickým zaměřením na výrobky dětí ZŠ. Další zajímavou plánovanou akcí je výstava „Lidová hračka“, která bude doprovázena jarmarkem hraček 1. června, pracovními návody na výrobu hraček a dalšími zajímavostmi. Vše je zatím v přípravě a organizátoři budou o akcích průběžFoto: archiv muzea ně informovat. [luk] MUZEA MOST (68 tis. obyv.): Na mosteckém sídlišti Chanov vzniká unikátní romské muzeum. O expozici mapující život Romů a jejich zvyky se zasazuje zdejší Dům romské kultury. (Mostecký deník, 25.09.2006)
ČECHY POD KOŠÍŘEM (945 obyv., okres Prostějov): Václav Obr chce do 2 let vybudovat v Čechách pod Kosířem muzeum kočárů. Náklady byly propočítané na 16 mil. Kč. (Přerovský deník, 20.11.2006)
Rekonstrukce Fotoateliéru Seidel pokračuje V Českém Krumlově (14,4 tis. obyv., Jihočeský kraj) udělali další pozitivní kroky ke zpřístupnění ateliéru Josefa Seidla, „krále šumavských fotografů“, a k uchování jeho a synova díla (o projektu jsme informovali v loňském roce). V uplynulém roce se podařilo opravit unikátní skleněnou střechu umělcova pracovního království s posuvnými skly a rodinný dům se intenzivně rekonstruuje. Při stěhování mobiliáře byl nalezen kompletní soubor 31 zakázkových knih z let 1884 – 1953, což usnadní evidenci fotografického díla, které zahrnuje na 130 tis. zejména skleněných negativů. Část tohoto materiálu již byla naske- V roce 2007 se um otce a syna Seidlových představí na třech nována, a stane se tak základem internetové banky díla Seidlových. velkých výstavách: ve Freistadtu, Dále se dokončilo restaurování souboru devíti malovaných plá- v Národním zemědělském muzeu ten – fotografických zástěn a jejich rámů a prvních čtyř secesních Praha, na Bavorské zemské výosvětlovacích těles. [ika] stavě, jejíž část bude i v Českém 1-2 / 2007
Krumlově.
37
38
Divadlo
Patnáct let rekonstrukce
aneb Jedna generace bez divadla Městské divadlo v Bruntále (17,7 tis. obyv., Moravskoslezský kraj) sídlí v budově na Partyzánské ulici, kterou obývá společně s detašovaným pracovištěm MěÚ. Pod odbor školství, kultury a památkové péče rovněž organizačně spadá. O současném provozu scény a jejím soustředění na mladého diváka jsem mluvila s Mgr. Alenou Pajkošovou, pracovnicí příslušného odboru městského úřadu.
Foto: i. Koušková
Divadlo bylo postaveno v 50. letech 20. století. Kompletní opravou prošlo v rozmezí let 1983 – 1998, přičemž náklady se z 5 vyšplhaly na konečných 15 mil. Kč. Oproti původním plánům se objekt někdejšího Jednotného kulturního střediska rozšířil ještě o přístavbu, v níž dnes sídlí jmenovaný odbor MěÚ. Celý komplex tedy disponuje dvěma sály, učebnou a zkušebnou, v dalších prostorách jsou v nájmu soukromé firmy. Sály mají kapacitu 350 ve staré části budovy a 100 míst v nové. Menší z nich měl být upraven na audiovizuální, což se nerealizovalo, a tak se tu dnes pořádají přednášky a besedy. Ve větším se konají především divadelní představení a koncerty. Oba sály se pak pronajímají školám, spolkům atd. Ve foyer probíhaly v minulých letech oblíbené taneční hodiny pro dospělé. V divadelních prostorách se koná řada společenských událostí – mezinárodní festival pěveckých dětských sborů, přehlídka amatérských divadelních souborů, volby miss atd. Další reprezentační místnosti se nacházejí v budově Kulturního střediska. Část akcí se posléze přesune do Společen-
ského domu, který právě prochází rekonstrukcí – viz MíKu 11/2006, s. 18. Program „Obecně v našem regionu, kde peníze prostě nejsou, platí, že musíme hodně zvažovat výběr repertoáru,“ říká pracovnice MěÚ. Předplatné obsahuje devět titulů za 730 Kč (na balkony 600), mimo ně pak scéna uvádí zábavné pořady. Počet abonentů se zvýšil ze 172 v r. 2005 na loňských 200. Za měsíc se odehraje 8 – 9 představení včetně dětských a koncertů Kruhu přátel hudby. Právě na malého diváka se Bruntálští zaměřují především. V počtu představení odehraných v roce 2005 jim patří 82. místo (pozn. redakce: např. před Moravským divadlem Olomouc či Národním divadlem Moravskoslezským Ostrava), podle počtu návštěvníků inscenací pro děti pak obsadili 69. pořadí. „To považujeme v celorepublikovém srovnání za dobrý výsledek,“ komentuje statistiku A. Pajkošová a pokračuje: „chceme podchytit mladou generaci a naučit ji chodit do divadla. Dnešní třicátníci, kteří tuto možnost kvůli rekonstrukci scény neměli, k nám ► Místní Kultura
Divadlo ► nacházejí cestu jen sporadicky.“
Nabídka se rozesílá pravidelně školám, zájem mají hlavně MŠ a ZŠ. Financování Hlavním zdrojem peněz je město, které zabezpečuje činnost, ale také poskytuje granty na konkrétní projekty jako např. na přehlídku amatérských souborů z Bruntálu. (Z pěti působí pod divadlem dva – Magnet a Záplata.) Přes 460 tis. Kč se podařilo v r. 2005 získat ze CBC PHARE na akci Dny města – Opole v Bruntále připomínající sepětí s partnerským polským městem. Další příspěvky poskytuje Nadace Český hudební fond. Nezanedbatelnou část příjmu tvoří sponzorské dary a komerční pronájmy divadla. Pro nekomerční účely lze na scéně realizovat vlastní program za 1500 Kč – tuto možnost využívají hlavně školy. Zdarma zde vystupují amatérské hudební kapely nebo Městská dechová hudba. „Sušená švestka“ Tak se jmenovala internetová kulturně-společenská revue, která má v podtitulu „99,7% umělecký koncentrát určený všem, kteří neutíkají před čímkoliv, co by jen trošku mohlo ,smrdět‘ kulturou“ (odkaz najdete na stránkách města: www.mubruntal.cz). S podporou divadla, respektive MěÚ, ji vydávali dva studenti zdejšího gymnázia, kteří nabídli prostor všem, kteří nechtěli psát jen do šuplíku. Vyšla čtyři čísla, uspořádaly se dvě literární soutěže, kterým s propagací pomohl Internetový deník Podnikatelského informačního centra Bruntálska Petra Andrleho. Bohužel s odchodem studentů za dalším studiem ztrácí město jednu z kulturních aktivit mladých pro mladé. Irena Koušková 1-2 / 2007
Hudební divadlo v českých zemích Nedávno se dostala na pulty knihkupectví nová encyklopedie s názvem Hudební divadlo v českých zemích – Osobnosti 19. století. Jde zatím o první svazek velkého projektu Divadelního ústavu – slovníkové příručky k historii divadelní kultury v českých zemích – Česká divadelní encyklopedie. Její první díl tedy vydalo nakladatelství Academia a Divadelní ústav. Autorský kolektiv vedla dr. J. Ludvová, CSc. Na sedmi stech stranách představuje ve 350 výkladových heslech, doplněných soupisy tvorby, prameny a literaturou, osobnosti, které utvářely hudební divadlo na českém území, jako kapelníky, zpěváky, tanečníky, jevištní výtvarníky, hudební skladatele, libretisty, překladatele libret i divadelní ředitele. Slovník zahrnuje nejen tvůrce české, ale umělce všech národností, kteří tu v 19. století působili. Doporučená cena je 390 Kč. Analogicky je zpracován další svazek České divadelní encyklopedie: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století – Osobnosti a díla, který se připravuje do tisku. [ika]
Česká Lípa začne stavět divadlo
Radnice chce vybudovat tzv. Centrum umění a kultury. Kromě divadla se 330 sedadly se v novém objektu počítá také s víceúčelovým sálem pro 130 až 150 lidí, s restaurací, kavárnou, vinárnou a prostorem pro společenská setkání. Stavba si vyžádá 330 mil. Kč, přičemž město hodlá uhradit 100 mil. a požádá o státní dotaci. Divadelní představení se sice v České Lípě odehrávají v Jiráskově divadle, které ovšem vzniklo z bývalé sokolovny a má nevyhovující vzduchotechniku a špatnou statiku. Nová scéna umožní technicky dokonalejší inscenace a vedle hostujících divadelních souborů a dalších umělců by ji mohli využívat i českolipští ochotníci. Tisková zpráva/ika DIVADLA ČESKÝ KRUMLOV (14 tis. obyv.): Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov, založená v r. 1992, je příkladem přínosného spojení odborné státní správy a neziskové nadační činnosti. Usiluje o splnění dlouhodobých úkolů hlavně v oblasti badatelské, zaměřuje se na mezinárodní studijní programy na českokrumlovském zámku. Podporuje komplexní obnovu barokního divadla jako unikátní památky i další aktivity vztahující se k barokní kultuře. V 18. století v Evropě existovalo asi tisíc divadel zámeckého a měšťanského typu. Podle odborníků se zachovala jako funkční pouze dvě – dvorní divadlo švédského krále v Dronttningholmu a zámecké v Českém Krumlově. Nadace chce poznat a experimentálně ověřit používání barokní scény. Dalším úkolem je vzdělávání. Od r. 2000 pořádá mezinárodní konference o barokním divadle. Při příležitosti konferencí, které jsou námětové a plánované na léta 2002 – 2010, je vždy realizována jedna operní zkouška v zámeckém divadle. Nadace průběžně usiluje o prosazení projektů „Dekontaminace a konzervace krovu barokního divadla“ a „Společná prezentace historických zámeckých divadel v ČR“. Od r. 1997 dostává finanční obnosy, jejichž část se grantovým způsobem rozděluje zájmovým organizacím. (Grantis, č.10, 2006)
39
40
Divadlo
„Vítěz“ Jiráskova Hronova – oprava –
V Místní kultuře číslo 11/06 jsme se v článku s názvem Vítěz Jiráskova Hronova o amatérském souboru Kámen dopustili nepřesností, které bychom dnes rádi uvedli na pravou míru. Jedná se zejména o zavádějící titulek, ale také o systém postupových přehlídek. K článku nám své stanovisko zaslala Mgr. Lenka Lázňovská, vedoucí útvaru ARTAMA, který se v NIPOS neprofesionálním uměním zabývá: „Paní Macháčková říká, že přes oblastní přehlídky jako Karlínská tříska postoupil Kámen na Jiráskův Hronov (JH). Ta cesta byla ve skutečnosti mnohem delší. Díky unikátnímu postupovému klíči se Kámen musel jednak přes zmíněné krajské postupové přehlídky dostat na příslušnou druhovou národní přehlídku a teprve z ní (pokud byl nominován nebo alespoň doporučen a programová rada JH ho z cca 50 návrhů vybrala) postoupil na JH. V komentáři redakce bylo uvedeno, že soubor získal za inscenaci Marmeláda jedinou udílenou cenu přehlídky Zlatý Alois a tudíž se de facto stal vítězem. Jiráskův Hronov je patrně jednou z nejstarších divadelních přehlídek na světě, vznikla v roce 1931. Od roku 1991, kdy se z přehlídky činoherní stala každoroční žatvou českého amatérského divadla mnoha žánrů, jsou jednotlivé uváděné inscenace vybírány z druhových přehlídek (činohra, hudební divadlo, pohybové divadlo, loutky, netradiční divadlo apod.). Oceňování souborů a z něj plynoucí postup tedy končí právě na druhových přehlídkách. JH je příležitostí k setkávání, nikoliv ke srovnávání. Setkávají se zde různé poetiky a divadelní jazyky, vedou se tu diskuse o současném nejen amatérském divadle. Zlatý Alois vznikl na konci devadesátých let jako neoficiální cena přítomných divadelních kritiků, není udílena veřejně a každý rok ubývá kritiků ochotných hlasovat. Některé soubory si cenu ani nevyzvedly. V amatérském divadle zatím převládá nechuť k cenám a k soutěžení jako takovému. Takže Kámen opravdu 76. JH nevyhrál“.
Protože nejen autorku článku Irenu Kouškovou spletlo udělování ceny-neceny, zeptali jsme se souboru Kámen na to, jak vnímá toto ocenění a co pro něj znamená. Reagoval Petr Macháček, autor, režisér a vedoucí souboru: „Cenu Zlatý Alois vnímáme jako indikaci, že se nám Marmeláda povedla, a to alespoň na Hronově, a máme z ní radost. Kromě radosti ji bezohledně zmiňujeme při některé propagaci a v žádostech o granty (ale ne ve spojení ‚vítěz‘ nebo podobně, prostě uvádíme cenu Zlatý Alois) – opět proto, že myslíme, že je to nějaká indikace kvality. Jinak ji ale nebereme příliš vážně, četli jsme si hlasování odborníků, polovina jich hlasuje pro zmrzlinu v Hronově na náměstí a podobně, je jasné, že to není vážně míněná cena. A souhlasíme, že ceny jsou v umění – nejen amatérském – problematické. Na Aloisovi si tedy nijak nezakládáme. O historii té ceny nic nevíme, nevěděli jsme, že se uděluje, a dozvěděli jsme se o ní až po letošním Hronově.“ Petr Macháček rovněž potvrzuje neochotu soutěžit a říká, že „postupové“ neboli „soutěžní“ přehlídky bere jako každou jinou akci. Bývají tam totiž zajímaví diváci a soubor si rád zahraje. A ještě dodává: „Na druhou stranu musím upozornit, že mnohá amatérská divadla včetně nás sice ‚nesoutěží ráda‘, ale soutěžních přehlídek se přesto účastní. Možná je to tím, že existuje málo kvalitních nesoutěžních přehlídek a že je přece jen hezké zahrát si v Hronově, kde máte několik představení s plným hledištěm, aniž byste se o to museli produkčně starat...“ Děkujeme těm, kteří nám pomohli zorientovat se v této problematice, a všem, které jsme uvedli v omyl, se omlouváme. Ludmila Kučerová Kamenný Kámen Divadla Kámen Kateřina a Tomáš Polákovi
Malá výstava fotografií ze hry Kámen 2. – 31. 1. 2007 Kavárna Dobrá trafika Korunní 42, Praha 2 Místní Kultura
Hudba
Hodně muziky s dudami Dudy, nazývané v českých zemích též gajdy či pukl, patří k nejtradičnějším nástrojům u nás. V historických pramenech jsou doloženy už ve 13. století a neodmyslitelně patří především k regionu západních Čech. Dokážou samy zahrát melodii i doprovod a umožňují dudákovi na rozdíl od jiný dechový nástrojů zároveň zpívat. Dudy patří do rodiny lidových nástrojů podobně jako cimbál a původně i kytara. „Na ZUŠ v Domažlicích, založené v roce 1952 (www. zus-domazlice.cz), se hře na dudy začalo vyučovat jen o pár let později. Jako kantor tu působil Jiří Konrády, člen slavné muzikantské rodiny, jehož prasynovec Vlastimil dnes kromě výuky vede také známou Konrádyho dudáckou muziku,“ uvádí rozhovor J. Kuneš z oddělení lidových nástrojů, který je zároveň aktivním hráčem v Domažlické dudácké muzice. Hovořila jsem s ním o tom, jak pokračuje tradice výuky hry na tento rázovitý hudební nástroj na domažlické ZUŠ. V letošním školním roce má obor devět frekventantů, z toho dvě dívky. V 1. ročníku začínají budoucí dudáci zobcovou flétnou a až ve 4. či 5. třídě se rozhodnou jak dál. Musejí mít kromě talentu také dostatečnou fyzičku, protože je potřeba naučit se udržet správný tlak v nástroji, který se nevytváří ústy, ale stlačením měchu. Dále už je učení jednodušší než na ostatní dechové instrumenty, protože dudy mají menší rozsah – pouhých osm tónů. Nepřekonanou učebnici Škola hry na české dudy, podle které se v Domažlicích hraje dodnes, napsal nestor českých dudáků Josef Režný. „Nezaznamenali jsme nikdy nedostatek zájemců o hru na ně, krajová tradice je stále dost silná,“ říká Kuneš. Při ZUŠ působí dva dětské folklorní soubory s dudáckými muzikami v obsazení dva klarinety, dudy, housle a kontrabas. V Malé dudácké muzice tančí a zpívá asi 15 dětí od 4 do 9 let a hraje s nimi 6 muzikantů starších 12 let, z toho tři (!) na dudy. Chasnickou dudáckou muziku tvoří ti starší od 12 do 15 let a dva dudáci. Nástroje si objednávají u soukromých výrobců. Proslulým v tomto oboru byl další člen rodiny Konrádyů – Jakub. Jeho synové, Jaromír v Plzni a Stanislav ve Stodu, v tradici pokračují. ZUŠ si nedávno nechala na zakázku vyrobit dudy od Miroslava Janovce z Malonic u Blížejova. Výrobě tohoto nástroje se také věnují 1-2 / 2007
Lubomír Jungbauer ze Stodu, současný zdejší místostarosta, či Pavel Číp ze Zubří. Jejich cena se pohybuje v rozmezí 12 – 25 tis. Kč podle užitého materiálu či řemeslného zpra- Foto: archiv ZUŠ cování. Své umění si mladí dudáci jezdí poměřovat jednou za tři roky na národní soutěž ZUŠ ve hře na lidové nástroje, která se naposledy konala v květnu 2006 v Břeclavi. Porota srovnává výkony žáků „lidušek“ ze Strakonic, Blatné, ale např. také z Třemošné, Třince, Brna či Prahy. Navazující výuka pro tyto absolventy u nás neexistuje, na konzervatoři v Praze zaniklo oddělení lidových nástrojů v 80. letech. To že dudy mají široké uplatnění dokazují následující řádky. Např. J. Kuneš využívá osobitý zvuk nástroje při koncertování s kapelou Chodská vlna, která hraje lidové písně v rockovém hávu (na stránkách www.chodskavlna. cz lze spustit ukázky). S dudami se počítá i na poli současné hudby vážné. Např. skladatel Jan Málek, hudební režisér ČRo Praha, je autorem Koncertu pro dudy, smyčce a bicí nástroje. S rozličnými podobami dud, jejich odlišnými zvukovými projevy i prezentací odpovídající tradici jednotlivých národů se lze seznámit na bienále Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích. Loňského srpna se tu hrou na skotské dudy představil také soubor ze španělské Galicie, kde existuje specializovaná škola hry na dudy s velkým množstvím posluchačů. Přiblížit dudácké tradice zvláště v českých zemích a sousedním Bavorsku se pokusil první dlouhometrážní dokument připravený k tomuto tématu a promítaný na zmíněném festivalu. Snímek Call of Dudy produkoval texaský rodák Jefe Brown. Více na: www.callofdudy.net Irena Koušková
41
42
Hudba
Muzicírování pro radost Osmičlenný flétnový soubor Sarabanda s věkovým průměrem 15 let provedl od svého založení v r. 1997 více než 800 koncertů, hraje repertoár od období gotiky po současné autory, koncertoval již téměř po celé Evropě, má za sebou na 50 koncertů v Asii a spolupracuje s profesionálními soubory u nás i v zahraničí. Je vítězem prestižní soutěže Českého rozhlasu a České televize Concerto Bohemia 2005. V této soutěži zvítězil i v roce 2004. Nabídku koncertních programů má velmi pestrou, od renesance, baroka, českých lidovek, písní Osvobozeného divadla, evergreenů až po taneční a muzikálové melodie 20. let minulého století. Sarabanda tráví každým rokem na cestách více než tři měsíce. Zakladatel a umělecký vedoucí Martin Šeda, učitel rychnovské ZUŠ, i po letech říká: „ Důvodem k založení souboru bylo obveselit nejen sám sebe, ale i děti. Na chvilku utéci od stereotypu sólových individuálních hodin. Na počátku nebyla žádná konkrétní představa nebo model, kterému by se soubor měl podobat. Jedinou ambicí byla radost ze hry a těšení se na společné muzicírování. Dnes se Sarabanda snaží využít každé příležitosti k vystoupení. Nejkrásnější na tom je, že to stále baví nejen děti a mě, ale i rodiče, bez jejichž podpory a pochopení by bylo možná vše jinak. Podpora ze stran sponzorů a institucí vždy
přichází vhod, ale není zadarmo. Pravidlem se již pomalu stává, že pomoc přichází z míst, kde by to člověk neočekával, a naopak… Sarabanda nahrála dvě CD, z nichž to čerstvější je součástí
Oceněný Martin Šeda
zpěvníku lidových písní. První díl obsahuje 30 písní v úpravě pro 3 až 7 hlasů.“ Zakladatel a současně vedoucí flétnového souboru Sarabanda Martin Šeda se stal nositelem výroční Ceny nadačního fondu Františka Martina Pelcla za rok 2006. Tuto cenu mu koncem roku předali při koncertu Sarabandy na prvním zámeckém nádvoří kolowratského zámku v Rychnově nad Kněžnou místostarosta města Miroslav Richter a vedoucí odboru kultury, mládeže a tělovýchovy MěÚ František Žatečka. Josef Krám
Ostravské dny 2007 Vyhlášení programu
Ostravské centrum nové hudby vyhlásilo vloni program pro skladatele a interprety. V pořadí již čtvrté bienále Ostravské dny 2007 se bude konat v termínu od 13. srpna do 2. září 2007. Uzávěrka pro příjem žádostí je 1. března 2007. Pořadatel poskytuje stipendia, zejména pro účastníky z ČR a Slovenska. Ostravské dny jsou mezinárodním pracovním prostředím pro skladatele a interprety, nikoli školou. Po dobu tří týdnů pracuje 35 mladých hudebníků z Evropy, Severní a Jižní Ameriky, Asie a Austrálie se špičkovými osobnostmi z oblasti nové hudby. Práce institutu je zaměřena, ne však výhradně, na orchestrální kompozice. Rezidenčními orchestry jsou Janáčkova filharmonie Ostrava a Ostravská banda (mezinárodní komorní orchestr), účastníci dále mohou pracovat s Melos Ethos Ensemble (Bratislava), Flux Quartetem (New York) a řadou dalších ansámblů a sólistů. Institut nabízí neformální pracovní a studijní podmínky s individuálním přístupem. Pracovním jazykem institutu je angličtina. Podrobné informace jsou k dispozici na www.ocnmh.cz. [luk] Místní Kultura
Rebelové akrobatického rokenrolu
Tanec
43
V Trutnově (32,5 tis. obyv., Královéhradecký kraj) působí dva kluby akrobatického rokenrolu – Drak and roll a ReBels team, oba pod hlavičkou ZŠ Mládežnická a jejím Klubem zájmové činnosti dětí a mládeže „Eldorádo“. O životě tohoto tzv. estetického sportu ve východočeském městě jsem hovořila s trenérem druhého jmenovaného klubu Tomášem Matuškou, který má zároveň v Českém svazu akrobatického Rock´n´Rollu (ČSAR) na starosti marketing a obchod. Akrobatický rokenrol je sport na rozhraní tance, gymnastiky, aerobiku a sportovní akrobacie aspirující k zařazení mezi olympijské disciplíny. V Československu se první mistrovství konalo v roce 1984 v Praze a od té doby jeho popularita vzrůstá. To se také projevuje každoročně na konkurzech do ReBels teamu, který patří k nejvyhledávanějším kroužkům na škole. Od r. 2002 je oddíl rozdělen na team A, B a přípravku. Navštěvuje ho celkem čtyřicet dětí vedených třemi trenéry. Závodů se zúčastňují čtyři sportovní dvojice a desetičlenná dívčí formace (Pozn. red.: samostatnou soutěžní kategorií je posledně jmenovaná teprve od r. 1999). „Mezi 26 oddíly zaštítěnými Českým svazem akrobatického rokenrolu patříme k těm menším, ale dáváme o sobě vědět ať už dobrými výsledky na soutěžích či jejich spolupořadatelstvím. Můžeme se pochlubit např. tím, že se v Trutnově 1-2 / 2007
konalo dvakrát za sebou Mistrovství republiky v akrobatickém rokenrolu – 2004 v juniorských kategoriích, 2005 v dívčích formacích a kategorii A,“ vypočítává T. Matuška. Činnost „Rebelové“ vystupují téměř každý víkend, to znamená 40 – 50krát do roka. Tanec je divácky atraktivní, takže nemají nouzi o pozvánky na nejrůznější akce, a to především komerčního druhu. Jejich program lze vidět v horských střediscích, např. v hotelích v Peci pod Sněžkou, Jánských Lázních, Špindlerově Mlýně či v Harrachově. Tančí ale také při společenských událostech pořádaných městem – na plesech, městských slavnostech, V. I. P. večírcích, dětských dnech apod. Nutné zázemí poskytuje škola – za pronájem tělocvičny platí klub symbolických 300 Kč ročně, tréninky probíhají 3 – 5krát týdně, třikrát za rok se vyjíždí na soustředění. Lektorné ►
44
Výtvarné umění
Nová galerie ve Vokšicích u Jičína
Zřizovatel galerie Josef Bucek vítá hosty. Kráva vedle vchodu symbolizuje původní účel budovy.
Pozoruhodným počinem na Jičínsku je nová Galerie J. B. ve Vokšicích, otevřená na den státního svátku – 28. října, na počest výročí vzniku samostatné ČSR. Iniciály patří všestrannému jičínskému občanu Josefu Buckovi, který vlastním nákladem, bez jakéhokoli příspěvku, pořídil z bývalého kravína, později skladu herbicidů, pozoruhodný kulturní stánek. Dva sály, byť s malými okny, příznačnými pro kravín, jsou citlivě uměle osvětlené a opatřené koberci. Mistr Bucek zde instaloval své plastiky, kachle, obrazy, objekty. Přizval i kolegu Vladimíra Tekverka s jeho fantaskními plátny. Od vyklizení objektu byly do zahájení jen tři měsíce a s úpravami se muselo náležitě finišovat. Galerie leží na území Mariánské zahrady, což je prostor bývalého Šlikovského panství. Vznikl tu svazek obcí, který si dal do vínku péči o památky a tradice. Galerie J. B. do tohoto záměru krásně zapadá. Malíř, sochař, řezbář a básník Bucek se právem řadí k jičínským kulturním osobnostem a lidem, kteří nemyslí jen na sebe. Pro příští rok chce zjara nabídnout galerii dětskému výtvarnému vidění, pak pozvat Michaila Ščigola (pozn. red.: ukrajinského malíře žijícího v Čechách) a vzdát poctu krajináři Karlu Šlengrovi. proChor Redakčně kráceno a upraveno ► se pohybuje v závislosti na zařazení do soutěžního
A teamu nebo ostatních skupin. Děti v přípravce pojmenované Vlaštovka platí 100 Kč měsíčně, reprezentanty pak vyjde účinkování v ReBels teamu na cca 4,5 tis. Kč za rok. Na činnost si klub vydělává sám veřejnými vystoupeními, jde o soukromé podnikání, kdy agentura dodá umělce a zajistí program. Podporu má od řady partnerů a sponzorů, především od firmy Puma. Daří se získat i granty, na které žádá jménem klubu, jenž je zároveň Nadačním fondem pro děti. V loňském roce to bylo 30 tis. Kč od Královéhradeckého kraje na Mezinárodní soutěž v akrobatickém rokenrolu Haribo Cup pořádanou ReBels teamem v prosinci 2006. Klub obdržel příspěvek od města 30 tis. Kč na činnost.
Mimořádná akce Ke svým pátým narozeninám si ReBels team nadělil velkou sportovní, ale zároveň také marketingovou akci Haribo Cup, která podle generálního partnera rokenrolové přehlídky měla rozpočet 200 tis. Kč. Konala se ve sportovní hale na ZŠ Komenského za účasti 1300 diváků. Zúčastnilo se jí přes tři sta sportovců, a to nejen z ČR, ale také z Maďarska, Slovenska a Polska. Dalším cílem je podle ředitele marketingu a obchodu ČSAR prosadit se co nejvíce v médiích a v r. 2008 by rád viděl v Trutnově mistrovství Evropy dívčích formací. Více informací: www. rebelsteam.zde.cz
Irena Koušková Místní Kultura
Výtvarné umění
Dům plný umění Výtvarné centrum Chagall v Ostravě (323,2 tis. obyv., Moravskoslezský kraj), které zahájilo činnost již v září 1990, se řadí k nejstarším soukromým zařízením tohoto typu u nás. Kromě výstavních aktivit se může chlubit například bohatou vydavatelskou činností, specializovanou prodejnou výtvarných potřeb, pořádáním kulturních a doprovodných akcí. Centrum provozuje na základě živnostenského listu historik umění, fotograf, malíř a galerista PhDr. Petr Pavliňák. Páteř galerie tvoří výstavy V současné době si mohou návštěvníci vybírat ze šestnácti galerijních prostorů v Moravskoslezském kraji – v Ostravě, Karviné, Brušperku a Čeladné. Celkem se v nich během roku uskuteční včetně vernisáží kolem pěti desítek výstav představujících díla renomovaných výtvarníků jako A. Brunovský, J. Istler, O. Janeček, K. Kodet, L. Jiřincová a další. Mimořádná pozornost je věnována mladým výtvarníkům a netradičním výtvarným postupům. Proběhly dva ročníky akce „Graffiti art Ostrava“, mladí fotografové vystavují v galerii Na schodišti, v Galerii Gaudeamus se představují studenti z ateliérů našich, ale i slovenských vysokých škol. V květnu 2003 zahájila v hlavním sídle Výtvarného centra Chagall (dále jen Chagall) v Ostravě činnost Galerie české fotografie, která představuje průřez tvorbou od 19. do 21. století. Doplňuje ji Autorská galerie české fotografie, v níž svá díla prezentují naši současní tvůrci. Ojedinělý slovník výtvarných umělců Ve vydavatelské činnosti se Chagall zaměřuje na umělecké publikace, především z oblasti výtvarného umění, ale i hudby a poezie. Stěžejní projekt tvoří Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2002, který navazuje na Tomanův Slovník československých výtvarných umělců. Najdeme v něm nejen malíře, grafiky a sochaře, ale i fotografy, architekty, scénografy, designéry a keramiky. Uváděni jsou i historici umění, výtvarní publicisté, kritici, ale také tvůrci z oblasti lidové umělecké tvorby. Do konce loňského roku vyšlo 17 dílů (písmena A – T), předpokládaný rozsah celého projektu, který bude dokončen v roce 2010, obsáhne 22 svazků a 3 sv. dodatků. Klasické knižní vydání má v budoucnu doplnit i CD. Asociace tlumočníků a překladatelů mu udělila „Cenu poroty“ za biografický slovník, další ocenění předal časopis Magazín fotografie. Jedním z předpokladů pro vznik takto obsáhlého díla je rozsáhlá odborná knihovna. Chagall se může chlubit ojedinělým knihovním fondem 1-2 / 2007
– cca 20 tis. knih a téměř 10 tis. katalogů. Z oborového hlediska je kromě výtvarného umění zastoupena i hudba, etnografie, heraldika, obecné dějiny umění. Na přípravě slovníků se kromě editorky Aleny Malé a PhDr. Petra Pavliňáka a dalších tří pracovníků galerie podílí i řada odborníků, spolupracovníci z jednotlivých krajů, s vyhledáváním informací pomáhají studenti na stážích. Pomoc nejen výtvarníkům V Chagallu řadu let působí jediná specializovaná prodejna výtvarných potřeb na Ostravsku. Nabízí vše potřebné pro malbu, kresbu, grafiku, keramiku, ale i pro sochaře. Stávající sortiment rozšířil prodej adjustovaných i volných reprodukcí a knižní antikvariát. Umělci mohou pro svá díla využít služeb rámování nebo paspartování a případně si domluvit i výstavu. Kaleidoskop dalších akcí Prodejní galerie nabízí obrazy, grafiku, uměleckou fotografii. Ojedinělou službu přináší zastavárna uměleckých děl. Majitel Chagallu PhDr. Petr Pavliňák je soudním znalcem pro výtvarné umění 20. století, a tak je možné si na výtvarná díla nechat zpracovat soudní posudky. Galerie provádí rovněž restaurování obrazů a uměleckých rámů. Další aktivitu představují zájezdy za výtvarným uměním, zejména do zahraničí. Tradiční Chagallovské kulturní léto přináší řadu akcí jako např. hudební vystoupení, besedy, křty knih či kompaktů. Eva Veselá Foto: E. Veselá
45
46
Literatura
Ctitelé básnického mistra
Společnost Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou byla založena již v roce 1932 se záměrem „šířit a prohlubovat znalost Březinova díla i života a morálně i materiálně podporovat bádání a studium díla básníkova i tvorby jeho přátel“, tolik stanovy. Jak je to s realizací uvedeného cíle v současnosti nás informoval její předseda Mgr. Jiří Höfer. Otokar Březina (1868 – 1929) žil v Jaroměřicích nad Rokytnou Básník se narodil v Počátkách (kraj Vysočina, nedaleko Pelhřimova), kde lze dnes navštívit jeho rodný dům, ale převážnou část života náš nejvýznamnější symbolista strávil v Jaroměřicích nad Rokytnou (4,1 tis. obyv., kraj Vysočina). Do tohoto městečka přišel v roce 1901 jako učitel a již uznávaný veršotepec. Bydlel nejprve v sousedství školy, ve které učil, r. 1913 se přestěhoval do nového domu, v němž žil až do smrti. Březinovi dědici (E. Chalupný a M. Lukšů), kteří spolu se sochařem F. Bílkem a dalšími přáteli Březinovu společnost založili, se vzdali svých nároků na pozůstalost a vše věnovali na zřízení muzea vzniklého z básníkova domova. V roce 1932 to bylo první literární muzeum na Moravě. Na konci 60. let odkoupilo budovu muzea město se záměrem zřídit zde bytové jednotky. To se sice díky básníku J. Kuběnovi a dalším
nadšencům nepodařilo, avšak stavba začala časem chátrat. V 80. letech byla část sbírek převezena do třebíčského muzea a část, včetně originálů od F. Bílka, se jako harampádí ponechala na hromadě už v totálně zdevastovaném objektu. Naštěstí hned po r. 1989 společnost iniciovala rekonstrukci budovy. Znovuotevření v roce 1993 se slavilo především díky finanční spoluúčasti města a příspěvku Nadace Charty 77. Pro úplnost dodejme, že O. Březina je pochován na místním hřbitově asi 200 m od muzea. Jeho hrob střeží sousoší „Tvůrce a jeho sestra bolest“ od F. Bílka. Společnost Otokara Březiny dnes Po 58 letech, v r. 1990, byla společnost obnovena formou občanského sdružení. Stará se o jaroměřické Muzeum O. B., kde také sídlí; na základě smlouvy s MěÚ má celý dům v bezplatném pronájmu. Zajišťuje zde průvodcovskou službu, vede studijní knihovnu, pořádá pásma poezie, besedy, autorská čtení, má na starosti úklid i drobnou údržbu. V prvním patře muzea je zachova- ► Místní Kultura
Literatura ► lý byt básníkův s původním vybavením,
v přízemí studijní knihovna. Přináleží k ní také fonotéka vytvářená z nahrávek pořadů konaných v Jaroměřicích i pořadů Českého rozhlasu. Pro školní zájezdy muzeum nabízí video a audiokazety nejen o Březinově životě a díle. Za rok sem zavítá na 2,5 tis. zájemců, zejména studentů. Společnost také podněcuje činnost sběratelskou a vydavatelskou (sama se prezentuje 2 – 3krát ročně bulletinem). Její čestný předseda dr. P. Holman přes třicet let zpracovával básníkovu korespondenci. Vyšla v nakladatelství Host a byla oceněna Magnesií Litera za rok 2005 jako nakladatelský počin roku. Ročně sdružení uspořádá cca 20 společenských večerů, kde lze slyšet i takové mistry slova, členy společnosti, jako jsou R. Lukavský, M. Doležal či G. Vránová. Každých pět let připravuje sympozium s účastí i zahraničních bohemistů, další se uskuteční v r. 2008. Sdružení má tři sta členů z celé republiky, ale největší centra básníkových příznivců najdeme kromě Jaroměřic n. R. také v Praze, Brně a Jihlavě. Jak říká předseda: „Těší nás vzrůstající zájem mladých lidí. Na posledním sympoziu v r. 2003 tvořili třetinu všech zúčastněných. Musíme jen přikročit k internetové prezentaci Březinovy tvorby.“ (http://otokar-brezina.czechian. net, nové stránky www.otokarbrezina.cz se připravují.) Rozpočet Společnosti činí letos cca 300 tis. Kč. Finančně ji podporují: MěÚ Jaroměřice n. R., Nadace Vize 97, kraj Vysočina, MK ČR a sponzoři. Největší podíl však představuje obětavá a nezištná činnost celé řady členů, kteří např. v letošním roce zvou k účasti na projektu s názvem Doteky krásy – česká poezie v podání mladých. Přihlásit se mohou školy či seskupení milovníků poezie s nastudovaným básnickým pásmem z tvorby autorů umlčených za totality, ale nejen jich. Představí ho pak ve škole i veřejnosti a přehlídka tří nejlépe hodnocených vystoupení se uskuteční v červnu 2007 v Jaroměřicích n. R. Přihlásit se lze na:
[email protected], tel. 721 531 291 či na adrese SOB: Březinova 46, 675 51 Jaroměřice nad Rokytnou. Irena Koušková 1-2 / 2007
Literární politici Občanské sdružení Literární Vysočina a Vladimír Babnič vyhlásili literární soutěž „Politik, kterého bych si mohl vážit“. Iniciátoři rozeslali propozice a následně se sešlo 31 prací autorů od 15 do 70 let. O politice a politicích se vyjádřilo 18 mužů a 13 žen. Většina (25) zpracovala téma jako prózu, přišlo dokonce 6 básní, které poslaly převážně ženy. (Že by jim práce politiků připadala poetická?) I když centrum soutěže bylo v Plzni, díky internetu se mohli zúčastnit autoři z celé republiky. Přišly práce ze Zlína, Ostravy, Opavy i z Podkrkonoší. Vítězem se stal Jiří Ulrych z Plzně. Druhé místo obsadila Hana Šustková z Radče, třetí byl Milan Čechura z Plzně. Pět účastníků si odneslo čestné uznání. Všichni obdrželi brožovaný samizdat s pracemi vítězů. Redakčně kráceno proChor
Literární soutěž
Skrytá paměť Moravy Pod názvem Skrytá paměť Moravy byla vyhlášena literární soutěž, která má podnítit mladé studenty a žáky od 12 do 16 let k tomu, aby si uvědomili svou podstatu v místě a čase. Úkolem mladého autora je napsat prozaický text (1 – 10 stran) inspirovaný nejen fantazií, ale také reáliemi, osobnostmi, pověstmi a událostmi spjatými s Moravou. Uzávěrka soutěže je 31. března 2007. Jakékoliv bližší informace jsou k dispozici na webových stránkách pořadatelských organizací: www.muzeumbrnenska. cz, www.masaryk.info, www.kr-jihomoravsky.cz/informace tisková zpráva/ uma
„Hezky česky“
Cyklus programových setkání Dům hudby Pardubice 27. února od 17.00 h Třicet let bojů s Ladislavem Štollem Osobní reflexe odkazu mého dědečka lektor: Mgr.Martin Štoll, Ph.D., režisér-dokumentarista České televize
47
48
Zahraničí
Bulharský Bohemia klub
Na sdružení bulharských bohemistů, jehož hlavním posláním je přispívat k popularizaci české kultury a jazyka, nás upozornilo letošní udílení ceny ministerstva kultury Artis Bohemia Amicis. Bohemia klub obdržel rezortní medaili za dlouholetou kvalitní práci v oboru bulharské bohemistiky. Nejen o aktivitách společnosti, založené v roce 1993, jsem v pražské Národní knihovně ČR – Slovanské knihovně hovořila s dr. I. Srbkovou, která zde v r. 2001 o Bohemia klubu (dále BK) připravila výstavu. Další informace jsme získali od předsedy klubu doc. dr. V. Penčeva a šéfredaktorky časopisu Homo bohemicus Mgr. A. Burové. Bylo na co navazovat bulharských bohemistů. Činnost klubu zahr„Bulharská bohemistika patří k nejsilnějším, nuje besedy, přednášky, vzpomínkové večery, na univerzitách v Sofii, Plovdivu, Blagoevgraprezentace knih, vědecká fóra, setkání s česdu, Burgasu studují stovky bohemistů, ročně kými odborníky a kulturními činiteli, ale také jich absolvuje asi padesát. Velký zájem o ně „večírky u piva a bramboráku“. S tím souvisí v poslední době jeví české firmy, které sem exi emblematická postava Švejka jako symbolu pandují,“ otevírá náš rozhovor I. Srbková. TraBK či zájem o cimrmanologii. „V 90. letech dice bulharské slavistiky a bohemistiky pramení převažovaly spíše zábavné akce happeningoaž v 19. století. Není náhodou, že jedním ze závé, dnes jsou akademičtější, důraz se klade na kladních oborů zřízených na Sofijské univerzitě činnost vydavatelskou. Ta vyplňuje mezeru, jež v r. 1888 byla právě Slovanská filologie, na ktezůstala po r. 1989 po státních nakladatelstvích, ré se od začátku vyučovala čeština. Je zde soukterá v rámci socialistické integrace zprostředvislost s historií země vystavené po pět set let kovávala českou literaturu,“ vysvětlil V. Penčev. turecké porobě. S její obnovou totiž po osvoboPředevším se od r. 1994 (s výpadkem v letech zení v r. 1878 pomáhalo tisíce Čechů. Zasloužili 1996/7) daří vydávat časopis Homo bohemicus, se o vybudování státu a o rozvoj vědy a kultury, a to čtyřikrát ročně. Má kolem 80 stran, příspěvotevření prvních cukrovarů, pivovarů a dalších ky v bulharštině i češtině sledují hlavní téma továren, či o zavedení nových řemesel. (Pozn. doplněné aktualitami. Letošní čísla se věnovared.: BK se v 90. letech angažoval v akcích na la např. Bohemistice v Anglii a USA či Sportu zachování budovy Pivovaru bratří Prošků v Sov českém myšlení a kultuře. Kromě vlastního fii, kterou tito čeští krajané v době obrozenské periodika BK připravuje i dvě edice: Velkou založili, přesto byla loni bohužel zbourána.) českou knihovnu, kde se objevují odborné práce Z českých osobností, jež výrazně ovlivnily mlaa monografie, a Malou českou knihovnu zamědý bulharský stát, jmenujme alespoň Konstantiřenou na dosud nepublikované překlady z česna Jirečka (1854 – 1918), vnuka P. J. Šafaříka. ké literatury. Mezi dosud vydanými knihami Ten využil nabízející se možnosti rychlé kariéry najdeme nejen klasiky 19. století, ale také např. a v pouhých sedmadvaceti letech se stal minisM. Viewegha, J. Kratochvíla či S. Richterovou. trem národní osvěty, organizující moderní bulRočně se takto vybaví 3 – 4 tituly, letos nově ve harské školství. spolupráci s renomovaným bulharským naklaKlub o sobě datelstvím Stigmati, jež má na starosti i distriToto občanské sdružení, sídlící na Sofijské unibuci. BK koordinuje své akce s dalšími českými verzitě sv. Klimenta Ochridského, má na 80 člei bulharskými institucemi, ponejvíce s Českým nů z řad vědců, učitelů i studentů. Na rozdíl od centrem v Sofii. Činnost byla financována díky Společnosti bulharsko-českého a slovenského podpoře Sofijské univerzity, Open Society přátelství, která sdružuje přátele ČR a studenty Fund, Českého centra v Sofii a sponzorů, nyní školící se u nás, byl BK od začátku organizací je situace složitější. Časopis Homo bohemicus ► Místní Kultura
Zajímavosti
Projekt 100 potřinácté První ročník Projektu 100, unikátní a ojedinělý způsob filmové distribuce v Evropě, přinášející každoročně mimořádně kvalitní a oceňované filmy formou filmové přehlídky, proběhl v Čechách a na Slovensku v roce 1995. Bylo představeno 10 dlouhometrážních a 10 krátkometrážních filmů. U jeho zrodu stál Národní filmový archiv v Praze, Slovenský filmový ústav v Bratislavě a především Bonton a Falcon. Tehdy se do přehlídky zapojilo 21 českých kin. Původně byla tato akce zvažována na období deseti let, pro zájem diváků i kin však pokračuje dál. Po celou dobu trvání probíhá Projekt 100 i na Slovensku – letos bude slavnostně zahájen 13. září v Bratislavě. Hlavním pořadatelem je i letos Asociace českých filmových klubů (AČFK), finančně se na přehlídce podílí ministerstvo kultury a Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. Autorem a hlavním organizátorem se stal opět Ing. Jiří Králík, ředitel Letní filmové školy 2007 a od prosince 2006 i předseda Rady AČFK. Diváci mohou vidět desítku filmů z Velké Británie, USA, SSSR, Číny, JAR a Maďarska, které vznikly v období 1949 až 2006. Projekt 100 byl zahájen 10. ledna a potrvá do konce května. Zapojí se do něho kolem 130 kin a letos poprvé projevily zájem i multiplexy. Také 13. ročník má svoji znělku, potřebnou propagaci, kterou doplní Filmové listy s podrobnějšími informacemi, vydané 17. ledna jako příloha časopisu Reflex. [ev] ► zaštiťuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR
– oddělení kulturních a krajanských vztahů, ministerstvo kultury se pak také formou grantů podílí na vydávání překladové literatury. „Další částky dostáváme formou spoluúčasti na akcích od různých institucí. Momentálně se pokoušíme zajistit prostředky pro Velkou českou knihovnu. V loňském roce jsme žádali také o finance na založení internetové stránky BK,“ uvedl V. Penčev. Na závěr dodejme, že rezortní medaile Artis Bohemia Amicis putovala do Bulharska již podruhé, v minulém roce byla udělena básníku a překladateli V. Rakovskému, který v současnosti vede Společnost bulharsko-českého a slovenského přátelství. Irena Koušková 1-2 / 2007
Největší evropský filmový ateliér vyrostl v Praze V prosinci 2006 byl na Barrandově otevřen komplex tří nových zvukotěsných budov o ploše čtyři tis. m². Jsou to dva ateliéry po tisíci m² o výšce 12 m a třetí největší o rozloze 2 tis. m² s výškou necelých 14 m. Použité technologie umožní jejich propojování. Rozšíření studií započaté na jaře loňského roku si vyžádalo kolem 200 milionů Kč a představuje tak největší investici do českého filmového průmyslu v posledních 60 letech. Barrandov Studio nyní může uspokojit i nejnáročnější požadavky filmařů na natáčení. (ev)
Ocenění festivalu Jeden svět
Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO udělila filmovému festivalu Jeden svět čestné uznání za výchovu k lidským právům. Festival, jehož první ročník proběhl v roce 1999, uvádí dokumentární filmy zaměřené na problematiku lidských práv. Vloni bylo v jeho rámci v Praze a dalších městech u nás promítnuto téměř 120 filmů ze 40 zemí. Letošní ročník proběhne ve dnech 28. února až 30. března. [ev]
Pavilon z litiny obohatil seznam UNESCO
Koncem minulého roku připsalo UNESCO na seznam památek litinový pavilon v ruském Jekatěrinburgu. Stavba vytvořená v letech 1898 až 1900 podle projektu architekta Jevgenije Baumgartena byla určena pro světovou výstavu v Paříži v roce 1900. Bohatě zdobený objekt, práce uralských kovoliteckých dílen ležících na břehu jezera Kaslin, dnes najdeme ve zdejším Muzeu výtvarného umění. Ve 20. letech minulého století jej chtělo vedení továrny roztavit, proti se však postavili dělníci, z nichž se mnozí na vzniku této památky podíleli. Náročná rekonstrukce začala koncem 50. let. Uchovalo se pouze 60 % původní konstrukce, chybějící součásti se musely znovu odlévat podle starých dochovaných fotografií. Od roku 1986 obdivují nevšední dílo desítky tisíc návštěvníků ročně. (ev)
49
50
NABÍDKA Brandýs n. L. – Oblastní muzeum Praha-východ SVĚT OČIMA MLADÉHO VÝTVARNÍKA – obrazy – Leoš Vaniš, od 8. 2. do 4. 3. Havířov – Výstavní síň Muzea Těšínska Musaion VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI ČESKÉ VĚDY A TECHNIKY (historická výstava), do 28. 2. Karviná – Výstavní síň Muzea Těšínska MOTOCYKL VELKÝ – MALÝ, KAŽDÝ V SOBĚ NĚCO TAJÍ (historická výstava), od 21. 2. do 21. 10. Orlová-Lutyně – výstavní síň Muzea Těšínska, Dům dětí a mládeže TISKAŘSTVÍ V TĚŠÍNSKÉM SLEZSKU, do 9. 9. Petřvald – Výstavní síň Muzea Těšínska – Technické muzeum DŘEVĚNÉ KOSTELY NA TĚŠÍNSKU (historická výstava), od 7. 2. do 31. 12. Roztoky u Prahy – Středočeské muzeum SBÍRÁNÍ IVY HÜTTNEROVÉ – z časů krajek a třešní na porcelánu, do 18. 3. Frenštát pod Radhoštěm – Výstavní síň Albína Poláška PETR VYORAL, OBRAZY – Olej, voda, tuž, od 14. 2. do 7. 3. Beroun – Muzeum Českého krasu BALI – OSTROV DÉMONŮ, TANCŮ A SOPEK, do 25. 3. Uherské Hradiště – Slovácké muzeum AZTÉKOVÉ A CIVILIZACE STARÉHO MEXIKA, do 25. 2. Jílové u Prahy – Regionální muzeum SBĚRATELÉ ZNÁMÍ A NEZNÁMÍ, BLÁZNI I NORMÁLNÍ, do 28. 2. Hradec Králové – Muzeum východních Čech KRÁSA ŽELEZA, do 1. 4. CHLADNÁ KRÁSA PLÁTOVÉ ZBROJE, do 18. 3. Olomouc – Muzeum umění VLADIMÍR HAVLÍK: SOFT SPIRIT. Obrazy, kresby, autorské knihy a objekty 1977 – 2007, do 25. 3. Liberec – Severočeské muzeum NEVIDITELNÉ OBĚTI KOMUNISMU V ZEMI JAVORŮ, do 25. 2. VALONSKÁ KERAMIKA, do 18. 3. Brno – Muzeum města Brna SÁGA MORAVSKÝCH PŘEMYSLOVCŮ – výstava je pro velký zájem prodloužena do neděle 18. února 2007.
Aktuálně z NIPOS Odborný útvar REGIS připravuje pro rok 2007 základní semináře
1. března: Komplexní problematika ochrany a uplatňování autorských práv v praxi místní kultury ( + aktuální obecné informace) 3. května: Účetnictví příspěvkových organizací místní kultury zřizovaných ÚSC, náležitosti správy majetku ÚSC; činnosti a hospodaření příspěvkových organizací v souvislostech daňových zákonů ( + aktuální obecné informace) 4. října: Pracovně právní a mzdové otázky v provozní praxi příspěvkových organizací působících v oblasti místní kultury ( + aktuální obecné informace) Místo konání: Ministerstvo kultury ČR, M. Horákové 139, Praha 6. Začátek je vždy od 10.00 hod. Poplatek je stanoven ve výši 200,- Kč za každou konzultaci a účastníka. Přihlášky jsou k dispozici ke stažení na www.nipos-mk.cz, případně Vám je zašleme na základě Vaší písemní či telefonické výzvy (tel.: 221 507 942).
NIPOS
byl pověřen ministerstvem kultury zpracovat SWOT analýzu o stavu informačních technologií v oblasti kultury tak, jak je zakotveno ve vládním usnesení č. 265 z 24. 3. 2004 o „Státní informační a komunikační politice“. Cílem prováděné analýzy je vytvoření argumentace pro to, aby významná část prostředků EU byla využita pro odpovídající technické a programové vybavení všech subjektů kultury. Dotazníky o IT byly rozeslány vybraným objektům působícím v kultuře (knihovny, muzea, galerie, kulturní domy a občanská sdružení). Jedná se celkem o cca 1700 zpravodajských jednotek. Prosíme Vás touto cestou, pokud jste již dotazník obdrželi, o jeho vyplnění, pokud ne, je možné jej přímo vyplnit na adrese: www.nipos-mk.cz/dotaznik. Místní Kultura
51
NIPOS na Regiontouru v Brně
1-2 / 2007
Národní informační a poradenské středisko pro kulturu se již potřetí zúčastnilo veletrhu Regiontour v Brně (11. – 14. 1. 2007). Vzhledem k tomu, že jde o veletrh cestovního ruchu, největší zájem návštěvníků patřil, stejně jako v minulosti, statistice návštěvnosti kulturních památek a statistice kultury vůbec. Nemalý zájem vyvolává každoročně i unikátní publikace Místopis českého amatérského divadla s více než osmi tisíci městy a obcemi s divadelní činností (často až sto padesát let do minulosti). Zatím se nenašel návštěvník, který by zde tu svou obec nedohledal. Regiontour je realizován již ve čtyřech pavilonech brněnského výstaviště, včetně toho největšího, pavilonu V. Je příležitostí jak k „objevování“ známých i neznámých klenotů naší republiky (i Slovenska), tak také k pracovním i profesním schůzkám na nejrůznější úrovni. A samozřejmě k přátelským setkáním. Šíře zájmových okruhů je veliká – od cestovního ruchu přes evropské strukturální fondy až třeba k překladatelské činnosti. A nebo, jako v případě NIPOS-Artama, zájem o pořádání přehlídek a dílen v regionech v rámci turistické a rekreační činnosti. O významu veletrhu hovoří i skutečnost, že jej pravidelně navštěvuje celá řada starostů a zastupitelů měst a obcí z celé republiky, ale i krajští a vládní politici. Letos tu bylo několik hejtmanů, např. RNDr. Jan Zahradník a místopředseda vlády Jiří Čunek. Text a foto Štěpán Filcík
52
Místní Kultura
