Ročník XIV., číslo 8
Cena: 10,- Kč
www.senozaty.cz
srpen 2012
SENOŽATSKÉ NOVINY Senožaty Nečice Tukleky Otavožaty
Spravedlnost povznáší národ, hřích je národům k ostudě. (Z Přísloví krále Šalomouna)
Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně pak. Moc hub srpnových – moc vánic sněhových. Srpen klasy klidí a ovoce dospělé vidí.
Co nás v létě ochladí? To ví každý – koupání. Vlnky rozpustile plynou, racek létá nad hladinou. (B. Štráchalová)
Senožatský kapřík 2012 dařilo slečně Elišce Zadákové z Trhového Štěpánova, která nachytala 311 cm ryb, druhé místo obsadil Tomáš Pinkas ze Senožat – 291 cm, třetí byl Ondřej Holub z Buzic se 144 cm. Pro zajímavost uvádím, že největší rybu chytil Josef Získal z Děkanovic s délkou 34 cm.
Foto: Zdeněk Vaněk
Sobotní dopoledne dne 14. července 2012 bylo na březích místního rybníka „Kočičák“, vyhrazeno čtvrtému ročníku rybářských závodů s názvem: Senožatský kapřík.
Pravděpodobně prázdninový termín zapříčinil nižší účast oproti předcházejícím rokům: zúčastnilo se deset závodníků ve věku do patnácti let, kteří soutěžili ve třech disciplínách. První, a asi nejžádanější, byl vlastní rybolov, zde vítězí ten, který v součtu nachytá největší délku ryb. Nejvíce se Pokračování na str. 3
srpen 2012
strana 1
SENOŽATSKÉ NOVINY
SENOŽATSKÉ NOVINY
Otazky a odpovědi Otázka: V jarních měsících při opravě hřbitovních zdí byly vykáceny túje, které rostly zvenčí hřbitova. Uvažuje obec o nové výsadbě? Odpověď: Zmiňované túje již nebyly pěkné – byly rozlámané a proschlé. Dalším důvodem jejich odstranění bylo, že při opravě hřbitovní zdi by zedníci vůbec nemohli vlastní práce uskutečnit. Na základě reakcí občanů zjišťuji, že se většině lidí tento stav (bez tújí) líbí, a proto zatím nebude přikročeno k nové výsadbě. Zdeněk Vaněk
Na slovíčko Na otázky týkající se veřejného a soukromého života odpovídá pan Jiří Vokřál. Co bych zlepšil v Senožatech Určitě je vždy co zlepšovat a myslím si, že na částech obce je to viditelné. Osobně bych si přál zlepšit příjezdovou cestu ke škole, která si žádá o renovaci. Oblíbené zákoutí Senožatska Oblíbené zákoutí je pro mne povodí řeky Želivky a hlavně pak část Závodí, kde jsem v minulosti i bydlel, a pohled na probouzející se a zároveň usínající krajinu je úžasný zážitek. Jak jsem spokojen s kulturním a sportovním životem v Senožatech Kulturní akce jsou na možnosti obce dostačující a to díky obětavým občanům, kteří se této činnosti věnují, za což jim patří veliké uznání. Sportovní vyžití je v obci na dobré úrovni a myslím si, že
Přijďte se potěšit, pobavit, sblížit… …tak nějak zpívali při harmonice a bubínku pestře odění hudebníci, procházející naší obcí. Druhé červencové úterý se senožatská náves vrátila do dávné minulosti – navštívilo nás kočovné divadlo v tradičním komediantském stylu. Pantomima, groteska, kramářské písně – takové bylo představení Čeltova Lhota, lidová fraška o tom, „jak pan Líbivý téměř dosáhl svého.“ Představení je projektem Terezy Těšínské, studentky Katedry pantomimy,
srpen 2012
jako herci i spolupracovníci se do něj zapojili studenti a pedagogové HAMU, DAMU i FAMU a míří ke kořenům pouličního umění. V kočovném stylu – s koněm a vozem – stráví mladí umělci se svým souborem dva měsíce na cestách Jihočeským krajem a Vysočinou. Bez většiny technických vymožeností, kreditních karet nebo mobilů, jsou závislí na tom, jak je místní obyvatelé přijmou. „Jde o výzkum,“ říká Tereza, „jestli je dnes takový způsob života ještě možný. Nejde jen o hraní, ale o překonávání překážek mezi lidmi. Chceme ukázat, že i v době krize je to možné. Náš cíl je potěšit, pobavit, sblížit.“ A opravdu to nebylo jen hraní. V každé obci – stejně jako v Senožatech – proběhne nejdříve kejklířský průvod, po představení zas učí divadelníci artistickým číslům, večer končí společným posezením u ohně... I samotná inscenace má lidový charakter, který se pojí s kontextem dnešní doby. Vypráví o „mefistovském“ obchodníkovi, manipulátorovi Líbivém, a jeho protipólu, symbolu svobody Bláznovi. Své účty
Pokračování ze str. 1
komu se chce sportovat, má možnost se zařídit podle svých schopností. Tak trochu mi chybí sportovní činnost naší mládeže a práce s ní. Snad se i toto v budoucnu zlepší. Využití volného času Svůj volný čas věnuji rodině, rád navštěvuji utkání v kopané našich mužů a když je čas, tak rád houbařím. Nejlépe strávená dovolená Každá dovolená, kdy se mohu odreagovat od každodenních povinností. V posledních letech jsem s manželkou trávil dovolenou v Třeboni a jejím okolí. Oblíbená kniha Jsou to převážně knihy se sportovní tematikou. Nejvíce mě zaujala kniha od Ivo Viktora – Můj dres číslo jedna. Rád si přečtu denní tisk, hlavně pak sportovní rubriky.
si vyřizují ve vesničce, kde by pan Líbivý rád měl obchodní komplex. Paneláky nebo tradiční ráz přírody? Co bude pro vesničany lákavější? Romantický večer ve starém komediantském stylu navštívilo asi pět desítek dobře se bavících diváků, část z nich poseděla s kočovnými herci do pozdního večera u ohně, při písničkách, které si zpívalo už několik generací. (nem)
PTAČINOVÉ LÉTO Stanislav Příhoda
Na pasece Ptačinové ležím, pod hlavou polštář voňavého mechu. Koruny smrků pyšných nápodobny věžím vysílají mráčkům hrst šumivých vzdechů. Žhavé léto pohání beránky bílé oblohou od Šanořína k Melechovu a z nedaleké cesty lesní mile zní cinknutí křemínku o podkovu. To vše a ještě mnohem více patří k těm Ptačinovým končinám... Na mechu a v stínu strážné borovice já ležím na mechu ... a usínám ...
V rybolovné technice (nahazování na terč se závodním prutem a závažím) největší šikovnost prokázal Václav Pinkas ze Senožat, druhý byl Jan Vorel ze Želiva. Třetí disciplínou bylo poznávaní vodních živočichů dočasně uvězněných
ve sklenicích a akváriích. Zde předvedl největší znalosti Václav Dvořák ze Senožat, druhý byl opět Jan Vorel. Na závěr byli všem účastníkům rozděleny věcné ceny nakoupené díky místním sponzorům, za což jim patří
veliké poděkování, podobně jako hlavním organizátorům – Jiřímu Svobodovi a Martinu Procházkovi a dalším pořadatelům – Ireně Svobodové, Haně Paulíkové, Zdeňku Průšovi, Vladimíru Šimanovi a Michalu Královi. Zdeněk Vaněk
Z pamětí starého pytláka
mile spatřili svého živitele, slétali v celém hejnu z holubníku na dvůr, aby obdrželi z rukou pytláka svoji nepatrnou dávku zrní. Matěj tyto své miláčky pohledem polaskal a hodil jim několik hrstí zadní pšenice, jal se k nim hovořit: „Jo, milí zlatí holoubkové. Dnes se nesmí mnoho krmit z hotového. Sedláci mají na polích dost, příroda je otevřená, a tak hajdy, přiživte se na cizím.“ Narychlo ještě spočítal, aby se přesvědčil, že se přes noc žádný neztratil, a pak je pomocí březového koštěte rozehnal. „Tak dnes budeme mít k oběhu zaječí hřbítek. Eva, panečku, je moc dobrá kuchařka a umí takový hřbítek lepší připravit než ta kuchta z fary a ještě snad lépe než ta ochechule, kuchta zámeckého ředitele. Bude to tedy oběd něco nóbl. Vona
se sice ta zvěřina časem přejí, no, ale co dělat? Hlavně, že to umíme jak náležitě upravit a potom, hm, hm, vždyť to nic nestojí“! A starý pytlák se při této labužnické úvaze pomalu oblékal. Natáhl na nohy holinky, do pravé zasunul dýku, do podšívky vydrovky zastrčil několik drátěných ok a uschovav konečně složenou ládovačku do hluboké kapsy, zvláště k tomuto účelu v usmolené podšívce kabátu přišité, dal Evě sbohem s tím, že se určitě dopoledne vrátí, poněvadž se na dnešní oběd zvláště těší, a vyšel ven. Pustil se nazdařbůh k „Matoušovům“ a pak proti proudu říčky Trnávky vzhůru k „Červenému mlýnu“. Šel bez cíle, upíraje čas od času svoje bystré oči do průhledné říční vody, v níž tu a tam spatřil rychle plovoucí ryby. „Sakra“, pomyslil si při tomto
Josef Seidl Šestnáct neuvěřitelných dobrodružství z pohnutého pytláckého života (V roce 1995 vydal pro své členy a příznivce jako účelový tisk Klub českých turistů v Pacově)
14. kapitola
Vodník
Bylo krásné červnové jitro. Matěj Tojner spokojen sám se sebou vylezl opatrně pravou nohou napřed ze svého pomačkaného lůžka a zívl důkladně, několikrát za sebou. V duchu si sestavoval plán svého celodenního zaměstnání. Pak se oblékl a vyšel ven. Hodil krávě náruč vonného jetele a rozhlížel se po dvoře. Holubi, jak-
Pokračování na str. 8
strana 2
srpen 2012
strana 3
SENOŽATSKÉ NOVINY
SENOŽATSKÉ NOVINY
Hruboskalsko – vyhlídka Na Kapelu Letošní zájezd senožatských i dalších turistů se uskutečnil v době 4. 7. – 7. 7. Vyjeli jsme do Českého ráje. Český ráj leží padesát kilometrů severovýchodně od Prahy. Geograficky je ohraničen spojnicí Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Hodkovice nad Mohelkou, vrch Kopanina, Železný Brod, Semily, Nová Paka, Jičín, Kopidlno, Sobotka a Dolní Bousov. Na východě tento malebný region přechází v Podkrkonoší a na severu je ohraničena pásem Jizerských hor a Krkonoš. V tomto romantickém kraji ležícím na středním toku Jizery se snoubí rozmanitost přírodních krás s bohatými historickými památkami – hrady, zámky, lidovou architekturou. A právě proto již v 19. století hosté lázní Sedmihorky začali tuto část země nazývat Český ráj.
Jaký byl náš hlavní program? 1. den – Troskovice, Trosky, Rovensko pod Troskami, Lomnice nad Popelkou 2. den – Kozákov, Malá Skála, Hrubý Rohozec, Dlaskův statek 3. den – Turnov – dílna, Sedmihorky 4. den – Prachovské skály, Jičín Teď trochu podrobněji. 4. 7. něco před půl sedmou zastavil v Senožatech u prodejny Orient bus. To v něm již seděli V. Hodačová, M. Paťhová, K. Paťhová, J. Stejskalová, N. Stejskalová z PE a manželé Petra a Pavel Kybovi z Počátek. U nás nastoupili: manželé Davidovi, A. Davidová, M. Durasová, L. a Z. Joskovy, J. Kelíšková, A. Kulovaná, L. Marešová, Z. Pinkasová, L. Pohanová, E. Rendlová, manželé Strnadovi a M. Šafránková. V Želivě přistoupili manželé Uzlovi a Virtovi, paní
Trosky – pohled z Baby na Pannu srpen 2012
Holendová s dcerou Valerií a paní M. Koktová (bohužel bez manžela – zdrav. problém). Poslední „naloďování“ posádky proběhlo v Humpolci, kde nasedli: paní L. Adamová, M. Beránková, M. Blažková, M. Drvotová , M. Dvořáková, M. Dvořáková, H. Janoušková, J. Matějů, J. Sýkorová, M. Topičová, M. Vejvodová, J. Záběhlíková, manželé Tomandlovi a ještě tři muži – J. Jelínek, P. Duba a J. Kleiner. Celkem 46, autem jela tříčlenná rodina Vejvodových, takže s nimi a s řidičem – panem Kochem – nás bylo rovných padesát. První minizastávka byla na benzince v Kolíně. Tady se ujala věta – „Jen jeden.“ Znamenala jen jeden funkční WC, což představovalo nesympatické čekání ve štrúdlu. Ovšem náladu jsme si tímhle zkazit nenechali. Přišly Troskovice – jedinečné Muzeum panenek a medvídků paní Nadi
Rozhledna na Kozákově
Pohled z hradu Vranov na Malou Skálu strana 4
Zámek Hrubá Skála z Mariánské vyhlídky Šimkové. Na ploše 300 m2 zde najdeme přes tisíc exponátů z různého období, z různých materiálů, z různých koutů světa. Pro děti a sběratele malý ráj, pro dospělé návrat do dětství. Trosky – bus zastavil na velkém parkovišti. Možnosti – vystoupat na Pannu a Babu, nakupovat u stánků, „zalovit“ v menu penzionu. Většinou jsme stihli vše, včetně pokoukání na cvičené dravce v prostoru Trosek. Původně gotický hrad byl založen ve 14. století na vrcholech bizarní čedičové vyvřeliny. Vybudování hradu na dvou strmých čedičových skaliscích učinilo z Trosek nedobytný hrad – dobýt se jej nepodařilo ani husitům. Trosky tvoří dvě věže se jmény Baba (47 m) a Panna (57 m). Při prohlídce má návštěvník možnost seznámit se nejen s bohatou historií hradu a jeho stavebním vývojem, ale může také vystoupat na obě hradní věže, které skýtají jedinečné výhledy na široké okolí. V roce 1999 byla na věži Baba vybudována vyhlídka. Za příznivého počasí z ní lze vidět Jizerské hory, Krkonoše, České středohoří, ale i Prahu a mnoho dalších míst v okolí.
Ve 14:30 se vyjíždělo do Rovenska. Čtyřicet dva zájemců z našich řad se šlo podívat na zajímavé obrácené zvony – Václava, Jana Křtitele a Jiřího. Výklad nám osvětlil jejich zvláštní historii. Následoval přejezd do Lomnice nad Popelkou, – město textilu, sucharů a krásných vyhlídek – kde jsme měli zajištěné ubytování v domově mládeže. Prostorné třílůžkové pokoje v buňkách (2 x 3 lůžka) se setkaly s příznivou odezvou. Sprchy a v půl páté jsme vyrazili na náměstí do infocentra, kde si snad všichni zakoupili „Lomnické suchary.“ Prošlo se kolem náměstí a naše kroky
srpen 2012
Skalní reliéf V. Kopice – Varhany
zamířily do části zvané Karlov. Zde bylo možné se podívat na soubor několika zachovalých podkrkonošských roubenek. Ukázka vrcholné barokní lidové zástavby. Líbily se moc. V půl šesté se přejelo k restauraci U Můstku, kde bylo zajištěné stravování. Brambory, karbanátek, okurka. Po večeři přišel zasloužený odpočinek. Kozákov – první zastávka druhého dne. Nejvyšší vrchol Českého ráje – 744 m n. m, „Strážná hora“ celého kraje, sopečného původu. Autobusem jsme vyjeli až na vrchol. Riegrova chata byla sice ještě zavřená, ale nám stačily poměrně daleké výhledy do kraje. A ti, kteří se nebáli vystoupat na rozhlednu, měli výhledy umocněné, k tomu nahoře příjemně foukal větřík. Přes Železný Brod jsme se přesunuli do Malé Skály. Krátce jsme zastavili nedaleko Boučkova statku a protilehlého infoshopu Vejměnek. Poté nás bus zavezl o něco výš – do Bobova. Tady končila silnička, bus se vrátil do Malé Skály a my se vydali na první pěší túru. Po zelené na Kopaninu (cihlová rozhledna), odtud po modré k Frýdštejnu a po
červené k největšímu skalnímu hradu v Čechách – k Vranovu (Pantheonu.) Ač trasa měřila jen kolem 5 km, dala nám trochu zabrat, neboť od rána pálilo slunce, a my proto vyhledávali každý stinný kout. Frýdštejn – hrad, stojící na strmých, nepřístupných skalách, byl založen ve druhé polovině 14. století pravděpodobně pány z Bibrštejna. Na počátku 15. století byl hrad obléhán husity a ke konci 16. století se uvádí jako pustý. V podhradí stojí jednoduchá pískovcová kaplička z roku 1823, postavená ve stylu lidového baroka. Historie Frýdštejna je spojena se jménem malíře Beneše Knüpfera a Eduarda Miléna nebo kameníka Ignáce Martince, jemuž jsou připisovány také práce na výzdobě Pantheonu. Hrad byl z části vytesán ve skále, stísněné prostory nutily stavitele k vytvoření patrové koncepce stavby. Obranu hradu zajišťovaly hradby, do nichž byla zapojena i velká kulatá věž. Ta je dominantou Frýdštejna. Další kulatá věž byla vybudována v předhradí.Zajímavostí je, že na hradě Frýdštejně byla natáčena část pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci – byly zde natáčeny scény z hradu čarodějnic.
Hrad Vranov (Pantheon) je s jeho délkou 400 m považován za největší a nejkomplikovanější skalní hrad v Čechách. Více na http://vranov-pantheon.org.
Před odjezdem z Lomnice nad Popelkou strana 5
SENOŽATSKÉ NOVINY
Dlaskův statek je typickou ukázkou pojizerského domu.Bývalá svobodnická usedlost a rychta byla postavena v roce 1716 a od svého vzniku prodělal objekt četné stavební úpravy. Statek tvoří samostatnou jednotku obklopenou trámcovou hradbou se dvěma branami – horní zděnou s dřevěnou zvoničkou a dolní dřevěnou. Z původních staveb se v areálu dvora dochovala roubená stodola. Součástí usedlosti je socha Panny Marie z oku 1784 a patrový roubený špýchar, který byl v šedesátých letech přenesen z Malého Rohozce. Opět se nechá najít i na internetu – včetně prohlídky interiéru.
Lázně Sedmihorky založil r. 1841 Antonín Šlechta a vytvořil zde systém léčení založený na ozdravných účincích studené vody. V době největšího rozkvětu tu pobývalo až 500 pacientů ročně (Jan Neruda, Eliška Krásnohorská).
Která byla záchytná místa na našem okruhu? Sedmihorky, Myší díra, zámek Hrubá Skála, Mariánská vyhlídka, Arboretum Bukovina, vyhlídky Na Kapelu, U Lvíčka, pohled na Čertovu ruku, odbočka ke Kopicovu statku na reliéfy ve skalách, hrad Valdštejn, zpět po modré skalním městem kolem pramenů do Sedmihorek. (Délka 10, 5 - s Kopicovým statkem 15 km). Trasa je součástí Zlaté stezky Českého ráje. Zlatá stezka Českého ráje Zlatá stezka spojuje již dlouhá desetiletí nejkrásnější a nevýznamnější místa Českého ráje. Vine se v celkové délce 103 km krajinou od Mladé Boleslavi do Jičína, překonává údolí,
Foto: IS
Třetí den jsme hned po snídani vyjeli do Turnova – srdce Českého ráje.
V 9:00 se skupince 29 zájemců věnovala lektorka – paní Nemethová, která v prostorách Kamenářského domu turnovského muzea vedla v rámci akce „Granátová šperkařská dílna“ výrobu šperků. Každý zájemce si nejdříve nasbíral příslušné kamínky, pak podle pokynů vyráběl jednoduchý šperk. Myslím, že všichni byli spokojeni. Ti, kteří nezhotovovali šperky, mohli navštívit muzeum, mohli koupit nějaký ten šperk přímo v prodejně muzea, mohli projít turnovské náměstí. Kolem 10:30 jsme vyjížděli z Turnova do Sedmihorek. Tady čekala jediná túra tohoto dne – okruh kolem Sedmihorek.
V Prachovských skalách srpen 2012
skalní města, vrchy, potoky, ale i středověké hrady a borovicové lesy. Její historie má své prvopočátky již v druhé polovině 19. století po výletě Vojty Náprstka do Prachovských skal, a také díky založení Klubu českých turistů, kdy se Český ráj stává jedním z prvních míst, kde se začíná budovat značení pro turisty, vyhlídky, restaurace apod. Myší díra je rozsedlina ve skalách Hruboskalska, která je tak úzká, že se zde dá sotva projít. Myší dírou vede turistická cesta z parkoviště před zámkem Hrubá Skála do Zámecké rokle. Mariánská vyhlídka je jednou z nejproslulejších a nejnavštěvovanějších v Českém ráji. Nabízí známé pohlednicové panorama Hrubé Skály, Trosek a Kozákova. Mimo to je odtud nádherný výhled na skupinu skal Sahara, Dvanáct apoštolů, Větrník, Dračí věž a další skály. Leží ve výšce 360 m n. m. na skalním bloku v oblasti Dračích skal, asi 1,5 km od zámku Hrubá Skála. Pod Mariánskou vyhlídkou je symbolický hřbitůvek horolezců. Arboretum na Bukovině založil tehdejší majitel hruboskalského panství Jan Bedřich Lexa z Aehrenthalu se svým správcem Leopoldem Angrem kolem roku 1860. Arboretum leží v nadmořské výšce 360 m a má rozlohu 2,73 ha a jeho základem je 35 druhů stromů především ze Severní Ameriky. Je zde jedna z nejstarších sbírek dřevin a jedna z prvních pokusných ploch na pěstování severoamerických dřevin ve střední Evropě. Spatříte zde několik desítek cizokrajných i domácích druhů dřevin a jejich kultivarů, často úctyhodného stáří. V arboretu se nachází historický altán z druhé poloviny devatenáctého století, postavený ve švýcarském stylu, ve kterém se nachází expozice a sezónní informační středisko Správy CHKO. Kopicův statek – jeden z majitelů – Vojtěch Kopic – vytvořil r.1940 ve skalách svou první plastiku znázorňující sv. Václava na koni. Pak následovaly další postavy z české historie. Používal jen krumpáč, špičák a paličku. – Dalších 40 let trávil v rokli za statkem každou volnou chvíli, v důchodu zde zůstával celé dny.
Poslední den začal časovým posunem. Na snídani se nevyjíždělo v 7:15 jako v předcházející dny, ale v 7:30 se nejdříve nakládaly věci. Následovalo fotografování celé skupiny – včetně „naší paní domácí“ – paní Krejčí. Rozloučení, poděkování. Snídaně byla domluvena na 8:00. Tradičně švédský stůl. Ještě zmíním, že ke druhé večeři bylo kuře, ke třetí rizoto + okurkový salát. Opět nějaké to focení, rozloučení s panem Votočkem a hurá na poslední akci – Prachovské skály. Zajeli jsme až k Turistické chatě, kde si naši zvolili jeden ze dvou okruhů – kratší žlutý, delší strana 6
Významné životní jubileum v srpnu oslavuje: Vlková Hana, Senožaty
85 let
Havlová Miluše, Otavožaty
75 let
Pospíšilová Naděžda, Senožaty
60 let
Březinová Stanislava, Senožaty
55 let
Musilová Věra, Senožaty
55 let
VÝSTAVA VOTAVOŽATSKÝ PLOTY Martin Maršík – obrazy Jiří Kotek – obrazy a host Petr Adamec – obrazy OTAVOŽATY NÁVES 18. 8. 2012 9,00 – 18,00 hod. Možnost občerstvení v místě informace mob. 721 927 236 V případě nepřízně počasí se akce ruší.
PROVOZNÍ DOBA VÝDEJNA LÉKŮ V SENOŽATECH od 1. 8. 2012 Foto: IS
U vstupu do objektu se nachází stánek + pokladna. Z okolního prostranství jsou krásné výhledy na Malou Skálu. Kdo si koupil vstupenku, mohl prolézat skalním hradem po naučné stezce, která čítala 14 zastavení. A bylo se nač dívat! Následovalo asi 10minutové sestupování do Malé Skály. Tady všichni skončili v nedaleké hospůdce a občerstvovali se podle svých chutí. Kolem 14: 15 se vyjelo k zámku Hrubý Rohozec. Jelikož byl zrovna svátek, čekali na nás během hodinové prohlídky zámku kostýmovaní průvodci, což bylo velmi pěkným i poučným zpestřením. Ti, kteří neměli zájem o prohlídku, trávili čas v pěkném prostředí vzorně udržovaného parku. Odpočinek ve stínu vzrostlých stromů přišel vhod. Poslední zastavení na cestě zpět bylo u Dlaskova statku. Vzhledem k času jsme se podívali jen zvenku – je to opravdu krásné roubené stavení.
SENOŽATSKÉ NOVINY
Přestavba bývalé samoobsluhy zdárně pokračuje...
zelený. Delší zelený měřil 3,5 km, ale v daném terénu zabral 2 – 2, 5 hodiny. Kolem jedenácté byli všichni zpět a plnili své žaludky, ponejvíce u Turistické chaty. Vzhledem k počasí jsem zrušila plánovanou pěší trasu po části Rumcajsovy cesty do Jičína. Tam jsme
Pozdrav čtenářům ze společné dovolen
odjížděli v 11:30 společně busem. V Jičíně byl rozchod, který každý využil po svém. Poslední společná akce byla hodinová prohlídka náměstí a přilehlých ulic s průvodkyní. Hned v úvodu nám prohlídku zpestřila jakási hudební skupina z Nového Zélandu, která u náměstí vystupovala
é posílají senožatští turisté
srpen 2012
Pondělí: 7:00 – 10:30 Středa: 13:00 – 17:00 Čtvrtek: 13:00 – 17:00
a která nás požádala o hlasový doprovod při hraní jedné písně. Konec, přesun k busu a pádíme k domovině. Jedna zastávka a opět zaznělo – „Jen jeden.“ Co napsat závěrem? Program se podařilo splnit, a to i díky příznivému počasí. Ve dne slunce, slunce, slunce – tedy zase až dost, teploty nad třicet, nezmokli jsme ani jednou, navečer a v noci bouřky a déšť. Kdo nepadl večer znaven teplem a kilometry, přišel posedět do horní klubovny, kde pan Tomandl válel na bendžo, zpíval jednu písničku za druhou – stačilo se jen přidat. No a že bylo kolem spousty legrace a různých průpovídek, nemusím snad ani zmiňovat. Pro nás – pro vzpomínku: „To bude zase noc.“ „Až nevylezu do kopce, bude ze mě důchodce.“ „Co jste dneska prožili?“„Drž hubu, nebo budeš v novinách.“ (Myšleno v našich – :-)) Devátý zájezd skončil. V desátém – pravděpodobně již posledním – zavítáme snad na Chodsko. Irena Strnadová strana 7
SENOŽATSKÉ NOVINY Pokračování ze str. 3
DŘEVOPRODEJ JIŘÍ POHAN SENOŽATY nabízí: Plovoucí parketové podlahy materiál: třívrstvý masiv s.15 mm (buk, dub, ořech, jotoba, bříza…) Jednoduchá montáž, kvalita, vhodné i na podlahové vytápění.
Cena od 390,- Kč/m2
www.truhlarstvipohan.cz, e-mail:
[email protected] tel. 606 168 299, 721 327 254, 606 433 483
objevu starý pytlák. „Hergot, tohle by nebylo tak zlé, kdybych tak jednou kvůli změně jídelního lístku přinesl domů Evě místo té věčné divočiny taky jednou nějakou tu rybu. Takhle dvou, nebo raděj tříkilového kapra. Nebo raděj i nějakou štiku.“ A Matěj byl rychle rozhodnut uskutečnit tuto svoji myšlenku. Vytáhl z kabátu ládovačku, nasadil „kapslík“, a když spatřil ve vodě líně plovajícího kapra, vystřelil po něm. Ale Matěj nebyl pytlákem ryb, a proto také kapra netrefil, čemuž se velmi divil, cítě se ve své pytlácké samolibosti a pověsti výborného střelce velmi dotčen. Proto také velmi hlasitě proklínal tuto „nehodu“, slídě přitom dále ve vodě, zda snad přece jenom kapr nevypluje na její povrch. Ale marně. Když se pak po delším a marném prohlížení vody napřímil, aby pokračoval v další chůzi, stál tváří v tvář silnému statnému muži, celému zamoučenému s placatou bílou čepicí na hlavě a s bílou husou, pověšenou na provaze přes pravé rameno.
Typická postava mlynářského chasníka, krajánka. Tento muž se přátelsky na Matěje usmíval. Obličej krajánkův, zkroucený v nepopsatelnou grimasu a zarostlý několikadenním červeným strniskem vousu, uprostřed se sploštělým nosem, zdál se být Matějovi nazelenalý, vodnatý, a velké zelené vypoulené oči zvětšovaly odpor, který starý pytlák z neznámé mu příčiny proti krajánkovi pojal. „Jo, pane Tojner“, spustil skřehotavým odporným hlasem. „Na ryby střílet, to se musí umět. K tomu je zapotřebí zvláštní techniky. To není zajíc nebo srna. Broky vypálené do vody narážejí na značný odpor a jen zkušený vodní pytlák dovede vypálit do vody úspěšnou ránu. Ale já bych věděl o rybách, které lze bez zvláštního umění a námahy lovit. Máš-li, Matýsku, chuť na dobrou rybu, hoj, vím o nich. Támhle v rybníce „Skaličáku“ pod kamenem se právě ryby třou, válejí se přímo na břehu a lze je odsud vybrat téměř holýma rukama nebo utlouci klackem.“ Pokračování příště
KAMENICTVÍ SEVERA KAREL
VÝROBA A MONTÁŽE POMNÍKŮ, RÁMŮ A KRYCÍCH DESEK ZHOTOVENÍ ZÁKLADŮ POD POMNÍKY PRODEJ HŘBITOVNÍCH DOPLŇKŮ ZHOTOVENÍ NÁPISŮ A PŘÍPISŮ PEČICÍ KAMENY
VELKÝ VÝBĚR URNOVÝCH POMNÍKŮ SKLADEM CENY OD 13 000,- Kč PELHŘIMOV
Křemešnická 1946
Tel: 565 323 360
777 162 132
KAMENICE NAD LIPOU
Po tel. dohodě
Tel: 565 323 360
777 162 132
ZAVOLEJTE, ZAKÁZKU PŘIJEDEME SJEDNAT OSOBNĚ Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakce, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafické zpracování: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu:
[email protected]
srpen 2012
strana 8
