ROČNíK LXVII 2015
3
ISSN 0323-2581
Cesta k tišnovské šibenici Josef Havlát, Brno - Karel Kirchner - Jan Lacina - Jan Divíšek Ústav geoniky AV ČR, v. v. i., pobočka Brno
Abstract: Based on a research the gallows in Tišnov was located on a ridge oj a small southern slope oj an isolated hump called Klucanina. The article discusses the development oj the natural environment oj the site, visibility oj the gallows and research operations which were intended to specify the road to the gallows. Keywords: Moravia, Tišnov, gallows, modem times, law.
Zveřejněním výsledků odkrytých pozůstatků tišnovské šibenice na vrchu Klucanina zájem o tuto lokalitu pokračoval hledáním cesty k šibenici, s přihlédnutím k možnostem moderní vědy tuto cestu lokalizovat, případně získat ještě nějaké další doplňující informace. 1 Tišnovská šibenice byla na základě průzkumů lokalizována na svahovém spočinku (hřbítku) jižního úbočí izolované vyvýšeniny Klucanina. Lokalita je nazývána rovněž "Na spravedlnosti" či "Na sekyře". Základy šibenice se nacházejí jižně těsně pod plochým temenem hřbítku v nadmořské výšce 332 m a byly postaveny z načervenalých permských pískovců (místně zvaných drásovských);' které v okolí základů tvoří drobné skalní výchozy. Sklony svahů na jižním úbočí dosahují l3-15°, západní úbočí je ještě sklonitější (27-30°). Úpatí Klucaniny dosahuje v této části 260 m n. m.; hřbítek se proto výrazně zvedá a dosahuje převýšení až 70m nad okolím (obr. 1,2). Bez zásahů člověka by byla celá Klucanina kryta listnatými lesními porosty. Posuzovaná jižní část (vyvýšenina 335 m) se strmými svahy slunných a teplých expozic leží na pomezí 1. dubového a 2. bukodubového vegetačního stupně. To znamená, že hlavní porostotvornou dřevinou přirozeného lesa by zde byl dub zimní (Quercus petrae aagg.), příměs by tvořily habr (Carpinus betulus), buk (Fagus sylvatica), případně i lípa srdčitá (Tilia cordata), javor babyka (Acer campestre) aj. V podrostu světlého dubového lesa by určitě rostly - alespoň na sprašových překryvech ve spodní části svahu - teplomilné keře dřín (Cornus mas), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), růže galská (Rosa galica) aj. Travinobylinný podrost by tvořila pestrá škála hájových a lesních druhů.' Tento stav zde však s velkou pravděpodobností nikdy naplno nenastal, neboť do postglaciálního vývoje vegetačního krytu významně zasáhl neolitický zemědělec - na katastru dnešního Tišnova měl svoje sídla již od poloviny 6. tisícilení př. n. 1.4 Současné zalesnění je převážně umělé. Vhodným východiskem pro rekonstrukci vegetačního krytu v době provozu popravčího místa na Klucanině je Veduta městečka Tišnova od Karla Josefa Vokouna z roku 1728.5 I když se jedná - zvláště ve východní části s Klucaninou - o perspektivně poněkud zkreslený záběr, jeho základní informace je podstatná (obr. 3). Obdobně jako slunné svahy Květnice byly odlesněny i jižní svahy Klucaniny pod i za šibenicí. Souvislý les K. J. Vokoun - opět obdobně jako na Květnici - zakreslil až na vrcholovém hřbetu kopce. Kromě listnatých dřevin přirozené skladby zde již v té době rostla - pravděpodobně uměle vysazená - borovice lesní (Pinus sylvestris). V "Pamětní knize městečka Tišnova" z přelomu 17. a 18. století se ve stati o povinnostech hajného mimo jiné dočítáme, že má " ... do hory Klocaně pilně docházeti ... obzvláště pak v podsekávání borovic na louče mimo povolení nedopouštěti"," Na mírnějším úpatí nad širokou nivou Svratky byla pole. Zorněna byla s velkou pravděpodobností i mírnější část svahů Klucaniny s hlubšími půdami za šibenicí a východně od ní, kde dodnes je patrná nápadná antropogenní hrana nad stržemi ve sprašových překryvech. Co rostlo na převažujících odlesněných stráních pod šibenicí, které byly tehdy využívány jako pastvina? Z hlediska současné typologie biotopů se jednalo zejména o širokolisté a úzkolisté suché trávníky." Ty první - s dominancí válečky prapořité (Brachypodium pinnatum) - rostly spíše ve spodní části na sprašových překryvech, ty druhé - s dominancí
278
Obr. 1. Tišnov, šibenice. Poloha šibenice na mapě 1:10 000.
kostřavy žlábkaté (Festuca rupicola) a ostřice nízké (Carex humilis) - spíše na mělčích půdách s hoj ním skeletem permských hornin v horní části. Samozřejmě, že zde po celé vegetační období něco pestře kvetlo. Analogicky se zbytky obdobných biotopů v blízkém okolí (např. jihovýchodní okraj Klucaniny a jižní úpatí kopce Vinohradu u Drásova) lze jmenovat třeba mochny písečnou a jarní (Potenti/la arenaria, P. tabernaemontani), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), mateřídoušku časnou (Thymus praecox), modřenec chocholatý (Muscari comosum), křivatec rolní (Gagea vi/losa), bělozářku větvitou (Anthericum ramosum), ožanku kalamandru (Teucrium chamaedrys), černohlávek velkokvětý (Prunella grandiflora), mařinku psí (Asperula cynanchica), devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorums sp. obscurum), chrpu čekánek (Centaurea scabiosa), hvězdnici chlumní (Aster ammelus), jahodník trávnici (Fragaria viridis) aj. Určitě tu byly - jak naznačuje veduta - i skupiny dřevin, zřejmě dubů a teplomilných keřů. A tak se nabízí představa nebohého odsouzence, jak na své poslední cestě - pokud se odehrává na přelomu března a dubna - míjí na stráních pod šibenicí stovky modrofialových kalichů konikleců a zlato žluté dřiny, zatímco dole v nivě Svratky teprve opadává rozlehlé zrcadlo vybřežených vod z jarního tání na Vysočině. 279
Obr. 2. Tišnov, šibenice. Celkový pohled na odkryté zdivo šibenice. Foto M. Sysel a V. Kappel.
Obr. 3. Tišnov, kopec Klucanina (28), šibenice (29), kaple sv. Anny (13), Humpolka (16). Výřez veduty K. J. Vokouna z roku 1728.
Po zrušení popravčího místa dochází k umělému zalesnění pastevních strání, ale zřejmě ne hned. Na mapě tzv. Prvního vojenského mapování z let 1763 až 1764 je zákres lesů velmi nepřesný." Mnohem přesněji je využití půdy zakresleno v Mapě stabilního katastru města Tišnova z roku 1826,9 kde již o zalesnění zájmového území kolem bývalé
280
šibenice nelze pochybovat. Uvažujeme-li, že obmýtí vysokokmenného lesa je zhruba stoleté a věk současného smíšeného porostu je 110 let (smrkové monokultury za šibenicí necelých 100 let), je zřejmé, že les zde roste teprve ve druhé generaci. Dodnes se zde nestačilo vytvořit bylinné patro odpovídající danému lesnímu stanovišti. Je tomu tak i proto, že nebyly vysazeny listnaté dřeviny přirozené skladby, ale zde nepůvodní jehličnany (kromě borovice lesní modřín, smrk a dokonce i geograficky cizí borovice černá). V silně prosvětlené a nepřirůstavé kmenovině se vytvořil podrost ostružiníku, který ve svých mezerách připouští jen některé pasečné a ruderální druhy - třtinu křovištní (Calamagrostis epigejos), konopici (Galeopsis sp.), kopřivu (Urtica dioica), kakost smrdutý (Geranium robertianum) aj. Z pravých lesních druhů zde najdeme jen válečku lesní (Brachypodium sylvaticum) a ostřici prstnatou (Carex digitata). To je podstatný rozdíl ve srovnání se Sibeniční horkou u Lomnice, kde se po znovuzalesnění pod habrem vytvořil typický hájový podrost - konvalinka vonná (Convallaria majalis), jaterník podléška (Hepatica nobilis), svízel vonný (Galiu odoratum) aj. Co se stalo s porosty vzácných konikleců na tišnovské Klucanině? Roztroušeně rostly spolu s válečkou prapořitou a hvězdnicí chlumní v lesních okrajích až do 60. let 20. století. Tehdy zdejší populace konikleců postupně zanikla při výstavbě hřiště a rozmachu zahrádkářské kolonie. Do dnešních dnů zde zůstaly jen poslední dva tři trsy vzácné hvězdnice chlumní, rozkvétající do pozdního léta. A jednu zajímavost na závěr. Po staleté přestávce se začal na Českomoravskou vrchovinu a její předhůří od 30. let minulého století vracet krkavec velký (Corvus corax), pták spojovaný s bojišti a chmurnými místy popravčími. První, kterého v blízkosti Tišnova spatřil jeden z autorů Jan Lacina, vzlétl z vrcholku smrku kousek od někdejší šibenice ... O tom že šibenice byla postavena na mís t dob řev i d i tel n é m, svědčí i obrázek, který byl vytvořen z dat digitálního modelu reliéfu, kde nejsou zohledněny například budovy a vegetace (obr. 4). Analýza viditelnosti byla zpracována v programu ArcGIS, který zjišťuje ze kterých míst je v přímém směru vidět na vybraný bod na zemském povrchu, ě
Obr. 4. Tišnov, šibenice. Analýza viditelnosti umožnila zobrazit plochy s přímou viditelností šibenice na Klucanině (světlé plochy) a tmavým odstínem naopak území, odkud šibenice vidět není.
281
přičemž se zde nezohledňují budovy, vegetace apod. ale pouze reliéf. V našem případě se jedná o místa, odkud mohl člověk vysoký 170 cm vidět na úpatí šibenice. Výsledkem je obrázek, kde jsou tmavým odstínem vyjádřeny plochy, odkud na vybraný bod není vidět a světlá plocha ukazuje území, odkud je bod v přímém směru viditelný. Šibenice tedy mohla být viditelná v širokém pruhu území od Předklášteří až po Hradčany a ještě dále. Další pozornost se zaměřila na h 1e dán í c e sty k š i b e nic i strmým terénem. V této souvislosti je důležité seznámit se s okolnostmi, které bezprostředně předcházely vykonání ortelu na odsouzenci. Pro delikventa, odsouzeného ve městě Tišnově k hrdelnímu trestu, nastal den poslední. Město nemělo vlastního mistra popravčího, a proto jej v případě potřeby povolávala obecní rada za nemalý peníz z Brna.'? Odsouzenec byl vyveden z vězení a předán spravedlnosti. Jak to přesně probíhalo v Tišnové, sice nevíme, ale dochoval se nám záznam z nedalekých Letovic. II Zde se v pamětní knize ze začátku 17. století píše, že odsouzenec oblečený v tmavém rubáši byl vyveden ze šatlavy na rynk, kde mu byl znovu přečten ortel, zlomena nad ním symbolicky hůl a byl předán katovi a jeho pomocníkům. Podobně tomu tedy mohlo být i v Tišnově. Celému tomuto divadlu přihlížely zástupy zvědavců ze širokého okolí. Vždyť veřej ná poprava se ve zdejším městě konávala pouze jednou za mnoho let a mnozí obyvatelé měli příležitost ji vidět pouze jednou či dvakrát za život. Poté se již ponurý průvod vydal na asi 2 km dlouhou cestu na popraviště k vrchu Klucaníně, kde na tehdy holém návrší stávala šibenice. Bylo zvykem, že v čele průvodu šel rychtář. Odsouzeného se svázanýma rukama vedli biřicové, za nimi šel kat se svými pomocníky a v odstupu další účastníci průvodu. Za Humpolkou na silnici k Brnu byla městská zástavba vystřídána lány polí a průvod se ocitl v otevřeném terénu. V průběhu průvodu byla odsouzenému většinou dána ještě možnost tzv. "posledního zastavení", které se konalo u nějakého vybraného sakrálního objektu, kde měl odsouzenec možnost se naposledy pomodlit a požádat Boha o odpuštění. V Tišnově plnila funkci místa posledního rozloučení kaple svaté Anny, postavená tišnovskými měšťany roku 1713 (stávala přibližně v místech, kde z dnešní ulice Trnec odbočuje ulice Mrštíkova, tam, kde se dnes nachází železný kříž)." Kde se konávalo poslední rozloučení před rokem 17l3, tedy před výstavbou této kaple, lze dnes těžko říci, ale možná to bylo již tradičně místo posledního rozloučení, kde stávala nějaká starší menší sakrální stavba, která pak byla nahrazena větší kaplí. Od kaple svaté Anny se průvod, který se dosud ubíral téměř po rovině, za vyzvánění umíráčku z blízké kaple, vydal již dosti strmě vzhůru, po jižním svahu Klucaniny k popravišti. Cesta odsouzeného z města, až ke kapli svaté Anny, vedla v podstatě po dodnes používaných komunikacích. Zajímavější je ale otázka jejího dalšího průběhu od již zmiňované kaple vzhůru. Značná část cesty, cca 200 m, jdoucí původně v polních tratích je dnes už vlivem stávající zástavby setřelá a tedy nerekonstruovatelná. Ani historické a stávající topografické mapy neposkytovaly vhodný podklad k hledání posledního úseku cesty v zalesněné části Klucaniny, a proto byl využit digitální model reliéfu zájmového území - DMR z Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního. DMR České republiky 4. generace (DMR 4G) zobrazuje přirozený nebo lidskou činností upravený zemský povrch v digitálním tvaru ve formě výšek diskrétních bodů v pravidelné síti (5x5 m). Model vznikl z dat pořízených metodou leteckého laserového skenování (LIDAR) výškopisu území České republiky (podrobněji viz http://geoportal.cuzk.cz/ (S (l2fdOoxy5bv5wj 1dlzt3yOcq)) /Default. aspx? mode= TextMeta&metadataID=CZ-CUZK -DMR4G- V &metadataXSL=Full&side=vyskopis). K vizuálnímu zpracování digitálního modelu reliéfu byla využita počítačová analýza stínovaného reliéfu. Pro zájmové území se osvědčilo nasvícení reliéfu ze severozápadu (azimut 315°), kdy nasvícení bylo zhruba kolmé na směr pravděpodobné staré cesty k šibenici. Na základě analýzy těchto podkladů byly rozpoznány v zalesněném svahu Klucaniny nespojité linie obloukovitého tvaru na jihovýchodním a východním svahu hřbítku, které směřovaly k jeho temenní části, kde se nacházejí základy šibenice (obr. 5). Při terénním průzkumu byly v terénu identifikovány nevýrazné sníženiny (max 30 až 40 cm hluboké), které jsou zbytky úvozů staré cesty směřující obloukem k šibenici (obr. 6).
282
Obr. 5. Tišnov, šibenice. Na základě vizuálního zpracování digitálního modelu reliéfu při využití počítačové analýzy stínovaného reliéfu byla rozpoznána linie obloukovitého tvaru (bílá čárkovaná linie) zbytek staré cesty k šibenici.
Obr. 6. Tišnov, šibenice. Zbytek úvozu - pozůstatek staré cesty k šibenici. Foto K. Kirchner.
283
Obr. 7. Tišnov, šibenice. Rub a líc nalezené části šestikrejcaru Leopolda I. z let 1670 až 1672. Foto Havlát.
J.
Zbýval tedy ještě jeden krok, a to pokusit se nějakým způsobem ověřit stáří této cesty, a odpovědět na otázku, zda byla tato cesta používaná v 17. a 18. století. K tomuto zjištění byl zvolen průzkum pomocí d e t e k t o r ů k o v ů 28. listopadu 2014, který měla za úkol pomocí nalezených kovových předmětů v tělese cesty a v její blízkosti stanovit alespoň přibližnou dobu její funkčnosti. Jak se dalo očekávat, nalezených historických předmětů nebylo příliš ani po mnohahodinovém průzkumu čtyřmi detektory. Naprostou většinu nálezů tvořily různé odpadky z 20. století, hlavně všudypřítomné alobaly, myslivecké nábojnice, hřebíky, dráty, pár drobných novodobých mincí, dva houbařské nožíky atd. Za zmínku stojí především dva nalezené hladké arzenbronzové knoflíky, které již lze zařadit do 2. poloviny 18. století. Ovšem bezesporu nejzajímavějším nálezem je polovina stříbrného e s t i k r e j car u císaře Leopolda I. (obr. 7). Mince byla nalezena v horní partii zkoumané cesty, jen několik desítek metrů od vlastního popraviště. Mince je dobově přelomená zhruba napůl, takže se dochovala asi z 60 %. Přesto, že právě díl s přesným datem je odlomen a ztracen, lze minci na základě bohatého srovnávacího materiálu dosti spolehlivě určit jako šestikrejcar císaře Leopolda I. ražený v Uhrách v kremnické mincovně v letech 1670-1672.13 Mince je již dosti otřelá oběhem, takže od doby, kdy byla vyražena, do její ztráty uběhlo minimálně deset let. Mohla být tedy ztracena někdy po roce 1680. Jde o minci, která má již větší hodnotu, představující cca 1/3 denního platu zkušeného řemeslníka." Proč a za jakých okolností ji někdo přelomil, zůstává dále záhadou. Protože nelze předpokládat, že by takové větší mince nosili tehdy do lesa lidé běžně zde pracující, dá se s jistou opatrností říci, že máme co do činění se zajímavým historickým artefaktem, který zde byl někým ztracen při některé z exekucí a který zároveň spolu s nalezenými arzenbronzovými knoflíky skutečně umožňuje datovat provoz na zkoumané cestě do 17. až 18. století. Závěrem můžeme konstatovat, že datace cesty, po které se ubíraly průvody s odsouzenci z města Tišnova k šibenici na kopci Klucanině a která byla v lesním terénu detekována nejprve leteckou prospekcí, byla následně potvrzena průzkumem pomocí detektorů kovů. Lze tedy tuto cestu oprávněně považovat za tu cestu, po které se chodilo v 17.-18. století od kaple svaté Anny nahoru k popravišti." š
284
Poznámky Unger, J.: Tišnovská šibenice. Vlastivědný věstník moravský LXVI, 2014, Supplementum 2, s. 152-160; Pěnička, R.: Kostrové nálezy a zacházení s těly zemřelých na šibenici v Tišnově. Vlastivědný věstník moravský LXVI, 2014, S.161-163. 2 Hanžl, P. - Krejčí, Z.- Vít, J.-Otava, J.-Novák, Z.-Stráník, Z~:Geologická mapa Brna a okolí, m. 1:50000. CGU Brno 1999. 3 Lacina, J.: Živá příroda Tišnova. In: Doležel, J.Lacina, J.-Zacpal, J. eds.: Tišnov. Příroda - dějiny - památky -lidé. Tišnov 2013, s. 1l0-164. 4 Salaš, M.: Pravěké a časné dějinné osídlení Tišnovska. In: Doležel, J.-Lacina, J.-Zacpal, J. eds.: Tišnov. Příroda - dějiny - památky -lidé. Tišnov 2013, s. 201. 5 Vokoun, K. J.:Veduta městečka Tišnova, kláštera Porta coeli a vsi Předklášteří, 1728. Historický atlas měst Ceské republiky, sv. 15 - Tišnov: mapový list Č. 31. 6 Konečný, M.: Kopiář korespondence obecní rady. Pamětní kniha městečka Tišnova. Městský úřad v Tišnově 2007. 7 Chytrý, M. a kol.: Katalog biotopů České re1
publiky. Agentura ochrany přírody a krajiny CR, Praha 2001. 8 Tišnov a okolí na tzv. Prvním vojenském mapování, 1763-1764. Historický atlas měst Ceské republiky, sv. Č. 15 - Tišnov: mapový list Č. 2. 9 Mapa stabilního katastru města Tišnova, 1826. Historický atlas měst Ceské republiky, sv. Č. 15 - Tišnov: mapový list Č. 4. 10 Oharek, Y.: Vlastivěda moravská - Okres tišnovský. Brno 1923, s. 117. Il [anoušek, E.: Paměti města Letovic. Letovice 1937, s. 38. 12 Dufka, J. - Konečný, M.: Tišnov v raném novověku a v době předbřeznové (1555-1848). In: Doležel, J.-Lacina, J,-Zacpal, J. eds.: Tišnov - příroda, dějiny, památky, lidé. Tišnov 2013, s.326. 13 Novotný, Y.: Mince Leopolda I. (1657-1705). Hodonín 2005, s. 58-59. 14 Sejbal, Jiří: Základy peněžního vývoje. Brno 1997, s. 258. 15 Za organizační a redakční spolupráci děkujeme prof. PhDr. Josefu Ungerovi, CSc.
PUBLIKACE VZNIKLA ZA FINANČNÍ PODPORY STATUTÁRNÍHO MĚSTA OLOMOUCE
285
