Číslo 5/ Ročník III
Dvouměsíčník
Říjen 2016
______________________________________________________ Vydavatel Obec Tučapy, 391 26 Tučapy 19, IČ: 00253049 Místo vydání: OÚ Tučapy, ev. č. MK ČR E 21595 Telefon: 381 594 716 (736), E-mail: outucapy(at)volny.cz www.tucapy.cz Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka dalšího čísla 30. 11. 2016
Informace z Obecního úřadu Dotace Obec Tučapy získala dotaci z Jihočeského kraje na projekt „Hravá zahrada MŠ“ z dotačních prostředků Podpora školství 2016. Na základě této dotace obec zakoupila prolézačku Hrošík a pružinové houpačky Liška a Tučňák, které jsou umístěny v zahradě mateřské školy. Celkové náklady byly ve výši 57 549,- Kč. Dotace byla ve výši 30 000,- Kč, zbylé náklady uhradila obec ze svého rozpočtu.
Přivítání prvňáčků Slavnostní vítání 15 prvňáčků se konalo ve čtvrtek 1. září 2016. První den ve škole byl pro žáčky jistě plný očekávání a rozhlížení se po třídě, kde jim začne povinná školní docházka. Natěšené děti a jejich rodiče přivítal pan starosta a ředitel školy, s přáním, aby se jim na škole líbilo. Prvňáčkům byl předán pamětní list a malá pozornost na památku na jejich první školní den.
Varhanní koncert V pátek 2. září 2016 se uskutečnil v kostele sv. Jakuba varhanní koncert. Ten byl pořádán v rámci 27. Hudebních slavností Emy Destinnové v Českých Budějovicích a ve spolupráci s Obcí Tučapy pod záštitou starosty obce Pavla Nováka. Festival byl založen v roce 1990 k oslavě osobnosti naší nejslavnější umělkyně, která si podmanila svým zpěvem celý kulturní svět. Koncerty jsou pořádány nejen v Českých Budějovicích ale i v Třeboni, Písku a Borovanech. Tučapský koncert byl věnován k poctě našeho rodáka, dirigenta Karla Ančerla. Celkem zaznělo devět skladeb vážné hudby v podání varhanistky Ludmily Dvořákové a Petra Dostála-Berga, který hrál na tromba soprána a šofar. V kostele vytvořili výbornou atmosféru a za svou práci si vysloužili velký potlesk, který vedl k přídavku. Při něm jsme si vyslechli opravdu neobvyklou skladbu a to Love of My Life od Freddieho Mercury. Přítomní diváci i ředitel festivalu pan Antonín Kazil s manželkou si v zaplněném kostele koncert dokonale užili.
Tučapské loučení s létem V neděli 11. září 2016 odpoledne se na tučapském fotbalovém hřišti konala jedna z posledních letních akcí a to „Loučení s létem“. Počasí nám přálo. Děti hned při vstupu dostaly džusík s malou sladkostí a pro osvěžení byl připraven ovocný bar. O zábavu se postaral klaun Petr na chůdách a jeho „asistentky“. Nechybělo kouzlení, tancování, žonglování a velké mýdlové bubliny. Program nedělního odpoledne doplnilo vystoupení dřevosochaře Jana Ambrože. Z dubového špalku dřeva pomocí motorových pil vyřezal sochu medvěda. Krásné dílo bude dělat radost dětem v místní škole. Na závěr si děti rozbalily štěstíčka a odcházely domů plny dojmů a s úsměvem na rtech. 2
Přespání v brandlínské knihovně Osm odvážlivců přespalo z pátku 19. srpna 2016 na sobotu v brandlínské knihovně. Akce byla určena pro děti, kteří jsou registrovanými čtenáři v tučapské či brandlínské knihovně. Pro čtyři dívky a čtyři chlapce byl připraven bohatý program a to od páteční páté hodiny až do sobotního rána. Po ubytování nocležníků následovala dobrodružná hra. Děti dostaly mapu a dle vyznačených bodů musely hledat lístečky s úkoly v okolí Brandlína. Po fyzicky náročné hře všem vyhládlo a tak jsme se vydali zpět ke knihovně opéct si buřty. Chlapci se postarali o rozdělání ohně a děvčata připravila buřty. V podvečer nás čekala návštěva zámku v Brandlíně. Děkujeme panu Vojáčkovi, že nám umožnil návštěvu zámku a panu Přerostovi za výklad a trpělivost s námi. Děti si zde mohly téměř vše osahat a vyzkoušet, což byl pro ně neskutečný zážitek. Po navrácení do knihovny byla připravena další zábava. Malí čtenáři hádali knihy dle úryvků, luštili kvízy a hádanky. Když byl čas na spaní, proměnila se knihovna ve spací místnost. Na dobrou noc si poslechly pohádku o „Knihovníčkovi“ a úderem půlnoci knihovna ztichla. Po sobotní snídani jsme si sdělili zážitky z této akce a jako odměnu děti dostaly zlaté medaile, záložku a další ceny. Knihovnu jsme úklidem uvedli do téměř původní stavu a pomalu jsme se vydali k domovům. Věříme, že si noc všichni účastníci náležitě užili a už nyní se těšíme na ročník příští. ( autor: knihovnice Lenka K. a Lenka T.)
Socha medvěda
Přespání v knihovně
3
Ještě znovu k výsadbě nové zeleně v obci Bezpochyby se sluší pochválit současné vedení obce za úsilí o její zvelebení novým stromovím, jak uvedeno v předminulém Čápovi. V předchozích obdobích to nebývalo zvykem. V té souvislosti by se však nemělo zapomenout ani na pochválení dalších, kteří podobné aktivity nemají v náplni práce, přesto jim věnují značnou část svého volného času a samozřejmě i určité vlastní finanční prostředky. Už léta se soustřeďují kolem všem dobře známého nadšence ve věci Milana Petrů ml., který má ve vsi samé i jejím okolí na „svědomí“ už takové množství nové zeleně, že zejména on si minimálně veřejnou pochvalu a dík zaslouží prvořadě. Nejnovějším takto chvályhodným počinem jeho, i skupiny kolem něj, je snaha o obnovu stromové aleje při silnici k Zámečku. Kdo všechno se na ní podílí lze odhalit z letos pořízené a zde přiložené fotografie. (autor: František Petrů)
Bez malých obcí se neobejdeme Už téměř tři roky projíždím naší republikou skrz naskrz, nejvíce samozřejmě tím „mým“ Jihočeským krajem. A musím říct, že mě pokaždé překvapuje něčím novým a krásným. Uvědomuji si, jak je důležité zachovat všechny malé obce a osady, jak je nutné vytvářet na venkově podmínky pro život mladých lidí, aby pro ně bylo výhodou na venkově zůstat a neodcházet do měst. Snažím se osobní účastí po všech stránkách podporovat veškeré aktivity na malých obcích. Ať už se jedná o hasiče, školky, kulturní záležitosti, sociální služby, lékaře apod. Opravdu mi není lhostejný osud jihočeského venkova, protože tvoří základ stability a rozmanitosti našeho života. Radka Maxová poslankyně Parlamentu ČR
4
Kultura a zajímavosti O Tučapech nejen českých a moravských. 13 část. Rovněž další zastávka při pátrání po zeměpisných názvech přímo souvisejících s česko-moravskými Tučapy se bude týkat Balkánu, tentokrát r. 2008 nově vzniklého, tak trochu rozporuplně „nezávislého“ Kosova. Není samozřejmě tématem tohoto pojednání řešit závislost či nezávislost jakékoliv země. Pro lepší pochopení tématu naopak řešeného, tedy jak se tu obdoba jména naší vesnice vůbec ocitla, je ovšem třeba opět zmínit něco málo faktů o příslušné historii popisované oblasti. Území Kosova, stejně jako předchozí Albánie, patřilo v dávné minulosti k tzv. Ilýrii. Před dvěma tisíciletími bylo součástí Makedonského království, někdy v prvním st. n. l. si ho přisvojila Římská říše. Slované ho poté ovládli v průběhu 6-7. století n.l. Stručné dějiny jejich expanze na jih kontinentu již byly popsány, také odkud sem vlastně přišli. O tom ostatně vypovídá sám historický název Kosovo. Místa se slovanským slovním základem „Kos“ v názvu najdeme všude ve Slovany osídlených oblastech Evropy a samozřejmě především v Haliči, starověkém zakarpatském centru etnika. Konkrétně např. i v blízkém sousedství hned v úvodu série popisovaných Tučap v ukrajinské Bukovině. Je přirozené, že všude, kde naši předkové zakotvili později, nazvali jmény obvyklými v bývalé domovině i svá nově založená sídelní místa. Což se bezpochyby týká i Tučap z této části seriálu. Samozřejmě znovu dobově, nářečně a pravopisně formulované, tentokrát opakovaně s „e“ jako Tučepi. Kosovo je obecně považováno za centrum středověkého slovanského Srbska. Nespornou názvoslovnou zajímavostí, kterou je rovněž třeba vztáhnout k dávné slovanské příslušnosti obyvatel Kosova, je určitě i fakt, že na jeho území pramení jeden z nejdelších přítoků Dunaje, balkánská řeka jménem Jižní Morava (do ní se na území Srbska vlévá i Morava Západní. Neplést si se stejnojmenným tokem v Čechách). Nyní už tedy k podstatě věci, dalším jmenným analogiím našich Tučap. Na území Kosova se vyskytují rovnou dvě taková místa. Obě, Tučepi i Novi (Nové) Tučepi v tzv. Metochiji, konkrétně v jižním podhůří masivu přírodně velice pohledného, přestože ponurého názvu Prokletí. Ještě přesněji leží v těsné blízkosti tamní regionální metropole, města Istok. Důležitým faktem je rovněž skutečnost, že celá lokalita je dlouhodobě osídlena jak Srby tak Albánci. Stručně se o historii obce, té bez přízviska „Novi“, ve své knize rozepisuje kosovský archivář a historik právě albánské národnosti, Dr. J. Osmani: Tučepi jsou poprvé písemně zmiňovány r. 1314 a to v archivním dokumentu srbského krále Štěpána Uroše II. Milutina (vládl 1282-1321). Příští zmínka o této vsi pak pochází až z r. 1485. Tehdy už se ovšem Tučepi, spolu s celým Kosovem, nacházely pod tureckým jhem, čehož příčinou byla Srby r. 1389 neslavně prohraná 5
„slavná“ bitva s Osmany na Kosově Poli, místě nacházejícím se „co by kamenem dohodil“ od pojednávaných Tučep. Ke zmíněnému r. 1485 tedy uvádějí tentokrát turecké archiválie poněkud směšně nesourodý údaj, že se tehdy v obci nacházelo 50 domů, „5 vdovců a 2 vdovy“. Další blíže nespecifikovaná zmínka o vsi, rovněž ještě z dob turecké nadvlády, pochází opět až z r. 1893. Děje v popisované vesnici, vlastně však v celé oblasti, hlavně však osudy lidí zde žijících, jedno zda Slovanů či Albánců, jsou snad celé věky poznamenány jménem pohoří Prokletí, jehož úpatí obývají. Jako černá nit se prokletí jejich táhne od „prošvihlé“ bitvy na Kosově Poli přes půl tisíciletí trvající období následného tureckého područí a první sv. válku, meziválečné pogromy týkající se obou zde celá staletí vedle sebe žijících etnik, i další sv. válku a novou okupaci Itálií. Diskutabilní politické kroky Titovy vlády po r. 1945 je pak rozeštvaly do té míry, že to v devadesátých letech minulého a počátkem současného století ani nemohlo skončit jinak než jak to mezi oběma zde převládajícími menšinami skončilo. Úplně šťastný nebyl ani následný zásah světového společenství, který tu zdá se jen přilil olej do ohně. I v Tučepech a celém jejich širokém sousedství jako by se všichni pomátli. Střídavě začali zdejší Albánci vyhánět Srby a Srbové Albánce, navzájem se vraždit, vypalovat si domy, přít se kdo je tu vlastně víc doma. Řešení zřejmě v nedohlednu. Jistá možnost mne ale v té souvislosti přeci jenom napadla. A sice inspirována následným, možná poněkud nejapným válečným vtipem: „(Jednoho dne vyhnali Němci partyzány z lesa.Odveta přišla zakrátko a Němce z lesa vyhnali partyzáni. To nedalo samozřejmě Němcům spát a vyhnali z lesa partyzány.Netrvalo dlouho a partyzáni opět......To už se ale“na..al“ i hajnej a vypráskal je z lesa všechny.)“ Několik demografických údajů ze 20. st. nám ještě nakonec o Tučepech prozrazuje, že tu r. 1921 zůstalo stát 22 domů, v nichž přebývalo 193 obyvatel. Roku 1948 jich tu ve 34 domech žilo 259, r. 1981 už v 64 staveních 350. Poslední údaj ze srbského sčítání k r. 1999 hovoří o 323 obyvatelích. O dva kilometry vzdálené osadě Novi Tučepi se dá z dostupných zdrojů zjistit pouze tolik, že jsou to taková pro nikoho moc zajímavá místní „Cabrka“. Prostě však existují. Kdybych se měl nyní tak jako vždy rozepisovat o dalších názvech sídel v okolí Tučep, historicky propojených nejen s naším prostředím, ale rovněž s haličsko-volyňskou minulostí Slovanstva, zabralo by to ještě mnohou stránku. Tak jen tolik, že se i tady ve značné míře vyskytují nejen místní jména s již popisovanými slovními základy Dub (např.Dubovo), Treb (např.Trebice), atd. Také společenské centrum zdejší lokality, Istok, však najdeme v Haliči poblíž tamních polských a ukrajinských Tučap. Na závěr už jen pro zajímavost, nedaleký klášter a ves Dečani má přímou souvislost se staroslovanským kmenem Děčanů (zmínka o nich jako o Dacianech pochází již z r.1086), kteří byli, mimo i jinde, usazeni také v okolí severočeského Děčína. (autor: František Petrů)
6
Z historie Tučap a okolí Historie SDH Dvorce Podnět k založení sboru dal ve veliké míře požár usedlosti J. Hynka čp. 6. Proto 6. května 1937 bylo rozhodnuto o založení sboru. Hned byla podána žádost na zemském úřadu v Praze. Na 5. července 1937 byla svolána první členská chůze do hostince u Fraitů s úkolem zvolit výbor a další funkcionáře. Velitelem sboru se stal Václav Procházka, starostou František Kouba, pokladníkem Jan Záhora a zbrojmistrem Josef Čermák. Obecní zastupitelstvo nově založenému hasičskému sboru zakoupilo motorovou stříkačku a postavilo zbrojnici. Poněvadž obec neměla dostatek finančních prostředků, zapůjčila si u Okresní hospodářské záložny v Soběslavi. Již 22. ledna 1938 byl pořádán první hasičský ples v hostinci pí. Čízkové, se vstupným 5 korun. Poslední lednový den roku 1938 se konala valná hromada. Zde bylo rozhodnuto o koupi 16 stejnokrojů a o výši příspěvků. Ten byl pro rok 1938 stanoven pro činné členy na 7 korun a přispívající na 10 korun. 26. července 1938 se konala velká slavnost. U příležitosti předání motorové stříkačky místnímu sboru a odhalení pamětní desky obětem I. světové války na požární zbrojnici. Roku 1951 byla zřízena Ohlašovna požáru a to v čp. 17 u Dedků. V letních měsících byl postaven sušák na hadice a opravena vodní nádrž. Dále se uvažovalo o zakoupení auta ke stříkačce pro urychlení dopravy v případě požáru. O dva roky později byl proveden první nábor žen do místní hasičské jednoty. 21. června 1964 se konala ve Dvorcích první okrsková soutěž. Do soutěže se zapojilo družstvo ve složení: F. Suda, Z. Kozel, J. Janda, J. Novotný, J. Vavera, J. Čermák, J. Švejda, J. Záhora, J. Kohout, J. Novák. Soutěž dopadla velice dobře a od té doby až do současnosti se Dvorce zúčastňují hasičských soutěží. V roce 2000 bylo založeno družstvo žen a v této době měl sbor 48 členů. První hasičská soutěž „O pohár SDH Dvorce“ se uskutečnila v červenci 2001 na tučapském hřišti. Soutěže se tehdy zúčastnilo na třicet družstev. Dvorce reprezentovali tři soutěžní družstva. Ženy se umístily na 6. místě, muži I. obsadili 4. místo a muži II. měli neplatný pokus. Až 5. ročník této soutěže se konal na domácí půdě. Od roku 2006 je soutěž zapojena do Táborské hasičské ligy. Do letošního ročníku THL se zapojila dvě ženská a jedno mužské družstvo. Ženy Dvorce A již po 9. obhájily prvenství. Ženské družstvo B skončilo na 6. místě a muži na 11. místě. (použitá literatura: hasičská kronika Dvorce)
7
Co se děje v ZŠ a MŠ Tučapy Léto ve škole Letní období musíme ve škole vždy rozdělit do tří částí: První je poslední měsíc školního roku a tím je červen, který už na jedné straně “voní” blížícími se prázdninami a na druhé straně se finišuje ve škole a uzavírají se známky za druhé pololetí a vlastně za celý školní rok. Jinak vrcholí i soutěže pořádané pro školní mládež v rámci okresu. Měsíc jsme zahájili Dnem dětí, kdy první stupeň shlédl filmové představení v soběslavském kině a druhý stupeň si užil dopoledne pohybem v táborském centru Komora. Největším svátkem atletiky je okresní přebor Táborska jak pro děti mladší z I. stupně tak i pro starší žáky II. stupně. Děti mladší získaly celkem osm finálových umístění a dokonce přivezly jedno stříbro za hod kriketovým míčkem. Celkově byly na čtvrtém místě mezi venkovskými školami. Oproti tomu žáci a žákyně starší byli ve finále pouze dvakrát a v pořadí venkovských škol skončili poslední. Svůj turnaj odehráli i mladší chlapci v Malšicích a opět neúspěšně jako v loňském roce obsadili poslední dvanáctou příčku. Poslední školní měsíc je i měsícem školních výletů. První s druhou a třetí se čtvrtou třídou se zúčastnily dvoudenních výletů s přespáním v rámci grantu jihočeského kraje, do kterého se naše škola úspěšně zapojila, s cílem poznávání přírody v duchu enviromentálního vzdělávání a výchovy. Cílem jejich poznání bylo Červené blato a rybníky na Třeboňsku, kde je naučná stezka. Pátá se šestou třídou zážitkově poznaly park na Monínci, sedmý s osmým ročníkem navštívily outdorový park v Počátkách. Naši deváťáci tradičně dojeli do Zlaté koruny na tři dny s exkurzí v památníku českého písemnictví v místním klášteře. Vyvrcholením tohoto pobytu je jednodenní plavba po Vltavě na raftech přes Český Krumlov. Poslední den školy se s nimi i důstojně ve spolupráci s obcí rozloučíme a “propustíme” do další životní etapy. Druhou jsou prázdniny během července a srpna, kdy zaslouženě po celoroční práci odpočíváme, rekreujeme se, relaxujeme a nabíráme nových sil do dalšího školního roku. Již druhý rok se podařilo, i když jen na pár dnů, otevřít družinový pobyt pro děti, jejichž rodiče tuto možnost vítají vzhledem k délce prázdnin. Rádi bychom v této nabídce pokračovali a možná do budoucna i s pobytem. Ale je to na rodičích, jejich zájmu a finančních možnostech. Varianta programu ve škole a okolí je samozřejmě levnější a splní své poslání. Třetí je začátek školního roku v posledním letním měsíci, který byl letos obzvláště vydařený díky krásnému počasí. Po dvouměsíčním odpočinku se vrháme opět do práce v novém školním roce a hned prvního vždy přivítáme společně s obecním úřadem naše nové prvňáky a vybavíme je na jejich začínající školní dráhu. Letos jich přišlo patnáct a to je na naše poměry slušný počet. V rámci grantu kraje za poznáváním přírody v duchu enviromentálního vzdělávání a výchovy se zapojil tentokrát druhý stupeň. Postupně vyjely šestá se sedmou a osmá s devátou třídou do Zlaté koruny, na rozhlednu Kleť a na zříceninu hradu Dívčí kámen, kde protéká řeka Vltava. Během výstupů plnili 8
žáci úkoly naučné stezky. Na konci září se rozjela práce v zájmových kroužcích, kterých je celkem jedenáct. (autor: Mgr. Lubomír Turín)
Zprávičky ze školičky Září ve školce Nové děti se seznamují s prostředím MŠ. Poznávají nové kamarády, hračky. Na zahradě před MŠ děti využívají nové pohybové prvky (houpací tučňák a liška, prolézací hroch). Tyto prvky byly zakoupeny z dotací Jihočeského kraje s přispěním Obecního úřadu. Tímto OÚ v Tučapech moc děkujeme. Od 21. 9. se starší děti zúčastňují kurzu bruslení „Děti do bruslí“. Bruslit se bude každou středu a kurz má 10. lekcí. 27. 9. nás navštívila paní Hastrmanová s ukázkou FELINOTERAPIE – terapie pomocí koček. 30. 9. děti z větší třídy se jely podívat na chovatelskou výstavu v Soběslavi. (autor: učitelky MŠ)
Tučapská gymnastika v měsíci červnu a srpnu 3. 6. – přebor ČR pódiové skladby Česko se hýbe – Praha V pátek 3. června vyrazila děvčata do Prahy na republikové finále pódiových skladeb s názvem Česko se hýbe, odkud přivezla 2. místo v kategorii 14-16 let pokročilí a 4. místo v kategorii 11-13 let pokročilí. Jako odměnu si gymnastky odvezly poukaz na sportovní zboží od firmy Decathlon v hodnotě 1 000 Kč. Byl to časově velmi náročný závod, první vystoupení nás čekalo v 9.00 hodin a na to druhé jsme si musely počkat až do 19.45 hodin. 5. 6. – vystoupení na dětském dnu Vlachovo Březí 9
Ve Vlachově Březí jsme si to opravdu užily, na místním hřišti jsme předvedly všechny pódiové skladby, které máme v repertoáru a samozřejmě i akrobatické dvojice. Přálo nám počasí, diváci nás odměnili mohutným potleskem, nechybělo ani výborné pohoštění a jako odměnu děvčata dostala výborné dorty od firmy Cais. 23. 6. – gymnastická akademie Tradiční gymnastickou akademii jsme naplánovaly na čtvrtek, děvčata věnovala přípravě velké úsilí a tak vše proběhlo téměř bezchybně. Diváci měli možnost shlédnout pódiové skladby a akrobatické dvojice venku na trávě v prostorách MŠ. Druhá část následovala v tělocvičně, kde jsme předvedly cvičení na prostných, kladině a hrazdě. A rozhodně je nutno zdůraznit, že gymnastky udělaly velký pokrok, jak v obtížnosti jednotlivých prvků, tak v jejich provedení. Velmi milým zpestřením byla „pódiovka“ děvčátek z MŠ, na kterou si malé slečny přichystaly „kostýmy“ a nechyběly ani originální účesy. „ Jen tak dál“. Tělocvična byla zaplněna do posledního místa a jejich počet nebyl zdaleka dostačující. Děkujeme všem, kteří nás přišli podpořit. 25. 6. – vystoupení na memoriálu Jaromíra Kuttelwachera Bohužel ani letos nám nepřálo počasí, přesto gymnastky zvládly své vystoupení bravurně a to i za mírného deště. Při všech pódiovkách nás doprovázel Adam Růžička na svůj saxofon. 30. 7. – 7. 8. – gymnastické soustředění v Deštné ………………………………A TAKHLE JSME SI TO UŽILY: - cvičily jsme tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne - každé ráno jsme běhaly - nechybělo ani bodování pokojů - vyřádily jsme se na našem karnevalu a diskotéce - zahrály jsme si i divadlo - navštívily jsme zámek Červená Lhota – užily jsme si prohlídku parku a shlédly jsme pohádku Červená Karkulka - opékaly jsme buřty - došlo i na jízdu na koních - v rámci kondice jsme si udělaly několik výletů na kolech - viděly jsme cirkusové vystoupení skupiny LE-grando a mohly si vyzkoušet i některé artistické prvky - pobavily jsme se při volbě MISS WORD v podání trenérek - celý týden se nesl v duchu her, kdy jsme plnily různé disciplíny a na závěr soustředění vše vyhodnotily Na závěr bych ráda poděkovala všem gymnastkám za vzornou reprezentaci ZŠ a MŠ Tučapy a celého Jihočeského kraje ve školním roce 2015-2016, a samozřejmě všem trenérkám za trpělivý přístup ke svým svěřenkám a za jejich profesionalitu. (autor: Mgr. Jana Čížková)
Inzerce 10
11
12
