ročník 5. detasak.4fan.cz. detasak.4fan.cz

Detašák Detašák

Březen 2014 / číslo 13 / ročník 5

Studenti pomáhají + battle profesorů detasak.4fan.cz detasak.4fan.cz

1

Detašák Milí čtenáři Detašáku, Za nedlouho začíná jaro. Roční období, které má mnoho lidí nejraději. Za celý tým časopisu vám přeji, abyste si toto období užili. I když jsme si na teplo už zvykli. Letošní zima nebyla zrovna typická a až na výjimky jsme se sněhu nedočkali. Musím říct, že aktuální číslo časopisu je mimořádně obsáhlé. Opět zde máme školní drby, odhalení tajného ctitele a reportáž například ze dne otevřených dveří, nebo z vystoupení dramatického klubu. Vrátila se i módní policie. Pokud máte rádi tělocvik, určitě vás zaujme „battle“ profesorů. Tak příjemné čtení… Michael Bouška, šéfredaktor Detašáku

Battle profesorů [2]

Imatrikulační ples [18]

Redakce: M. Bouška, A. Bire, J. Král, M. Žaulud, M. Běhounek, B. Seberová, K. Nováková, J. Resutík, A. Mikušová, D. Kalenda, K. Vojtová, K. Vaňoutová, A Zelinková, V. Suchánková, D. Pánek, A. Dragonová, S. Musilová detasak.4fan.cz

2

Detašák

Battle profesorů Tomáš Dvořák

Anna Jáklová

VS

Předměty, které vyučuje

Předměty, které vyučuje

Tělocvik a zeměpis.

Tělocvik.

Výuka tělocviku

Výuka tělocviku

Jeho styl výuky by mohl být pro každého jinak porozuměný. Většinou na začátku výuky určí někoho, kdo by měl „vést“ rozběhání nebo studentům diktuje, co mají dělat. Samozřejmě v každém ročníku je zřejmě jiná délka a počet „koleček a strečinkových aktivit“, a proto zde neuvádím žádná přesná čísla ani statistiky.

Na začátku každé hodiny se rozehříváme, a to třemi kolečky kolem tělocvičny. Tomu následuje rychlá rozcvička (často ve dvojicích). Poté většinou hrajeme “na babu“ nebo “na Mrazíka“. Dále tu máme hlavní motiv hodiny – nějaká hra nebo aktivita (Fotbal, vybíjená, přehazka, volejbal apod.).

detasak.4fan.cz

Pokračování na další straně…

3

Detašák Po rozběhání přichází fáze výuky tkz. rozházení, kdy studenti většinou dělají s míčem aktivitu, kterou budou později potřebovat k nějaké sportovní hře (basketbal, fotbal, házená…). Pokud mají žáci dvouhodinový tělocvik (dvě hodiny tělocviku za s sebou), nemají přestávku a stále pokračují v různých aktivitách. Na konec hodiny samozřejmě nesmíme zapomenout na nějaké to posilování. Některé hodiny se od těchto můžou lišit. Posilování může být nahrazeno za sporty a většinu hodiny se pouze posiluje.

Aktivity mimo hodiny Pan profesor mimo vyučování vede školní klub Sportovky (sportovní hry), kam můžete přijít ve středu po sedmé vyučovací hodině si na chvilku zacvičit..

Vyhodnocení

Občas i běháme (např. sprinty, štafety…) nebo skáčeme přes švihadlo. Hodiny jsou vždy živé a nejsou nudné.

Aktivity mimo hodiny Paní profesorka Jáklová pořádala zájezdy do Chorvatska, Biogradu na Moru, kde jsme mohli ještě naposled v novém školním roce na chvíli smočit hlavu do vody a nemyslet na to ustavičné učení, které nás čeká. Bohužel, na příkaz pane ředitele Podešvy byl tento zájezd zrušen, však žáci se snaží o jeho obnovení.

Vyhodnocení Předměty, které vyučuje -  Výuka tělocviku -  Aktivity se studenty mimo hodiny - 

Předměty, které vyučuje -  Výuka tělocviku -  Aktivity se studenty mimo hodiny - 

Závěrem… Oba dva profesoři tělesné výchovy mají velmi podobný styl výuky. Proto jsme výuku hodnotili stejným smajlíkem. Pan profesor Dvořák sice vede klub Sportovky, myslím si však je větší popularitu u studentů si spíše získal paní profesorka Jáklová kvůli zájezdu do Chorvatska. A proto dostala dva smajlíky za aktivity se studenty. Na druhou stranu pan profesor Dvořák má skvělý smysl pro humor, a učí na rozdíl od paní profesorky Jáklové k tělesné výchově zeměpis. Pan profesor má tedy více práce a proto jsme mu za předměty, které vyučuje, dali dva smajlíky. Tento Battle profesorů tedy dopadl nerozhodně, a můžete se těšit na náš další Battle.

Daka + Miki detasak.4fan.cz

4

Detašák

Představení dramatického kroužku Dne 20.12. 2013 většina z nás shlédla představení od divadelního souboru Lubošek di Praga vedeného paní profesorkou Miladou Schieblovou. Na tuto divadelní hru se přišli podívat nejen současní, ale i bývalí studenti našeho detašovaného pracoviště. Abychom mohli představení sledovat ve větším klidu a pohodlí, ale také protože bychom se do jedné třídy nevešli, byli jsme rozdělení na dvě skupiny. Herci tedy museli hrát dvakrát! Představení začalo. Celé se týkalo večera jedné rodiny. Neviděli jsme pouze živé výstupy, ale i předtočená vtipná videa. Celkově na mě vystoupení působilo příjemně a vtipně, také připravenost byla vidět. Mně osobně se nejvíce líbila scéna alá prohlídka Černého Mostu nebo trolling lidí a naopak nejméně hororový příběh. Toto je však subjektivní názor, pojďme se zeptat také někoho jiného.

Celkově se mi to líbilo až na pár míst. Nejvíce jsem se pobavil u trollingu lidí. Vojtěch, 1. B

Představení se mi líbilo, bylo zábavné. Super bylo, jak se tam vařilo. Kristýna, 1.B

Celkově se mi to líbilo až na pár míst. Nejvíce jsem se pobavil u trollingu lidí. Vojtěch, 1. B

Celé představení se mi líbilo, nejlepší byl kuchař a nejslabší asi horor. Nela, 4.B

detasak.4fan.cz

5

Detašák Tak podle mě to bylo vtipný, jako ostatně vždycky. Nejlepší je vrozený humor Lukáše Kabrny a postava Tonyho jako miminka je taky nezapomenutelná Žofie, 5.B

Podle mě to bylo super! Líbil se mi nápad, myslím, že se nám to povedlo a rozhodně nás to všechny jako herce hodně bavilo. Adéla, 2.B

Tak bylo to dobrý, cení se snaha, bylo to vtipný, přesto musím dodat, že minulý rok, jak byly ty televizní zprávy, to bylo lepší, zábavnější a celková návaznost mi přišla také plynulejší. Teď, třeba jak byl ten horor, měla jsem problém pochopit děj. Přesto ale samozřejmě to bylo super a jsem si jistá, že takhle výjimečný dramatický kroužek žádná jiná škola nemá. Denisa, 5.B Byl jsem spíše takový komparz, ale co se natáčení týče, bylo to perfektní. Příjemná atmosféra, dobrá komunikace, skvělá práce, spousta konstruktivních nápadů a hlavně skvělé vedení ze strany paní profesorky. Jan, 6.B

Videa z představení najdete na detasak.4fan.cz Kačka Nováková a Bára Seberová detasak.4fan.cz

6

Detašák

Jméno: Tajný Ctitel Datum narození: 24.12.1988 Pohlaví: Muž Rodné město: Praha Většina primy už o něm slyšela. Někteří si s ním i psali. Možná o tom slyšeli i žáci z ostatních tříd, je to totiž nejoblíbenější téma k primánským diskuzím (kromě matematických příkladů). Celou primou kolují teorie a návrhy, kdo by to tak mohl být. Tajný Ctitel je prostě všude. Někteří lidé tvrdí, že vědí, kdo to je. Doneslo se ke mně pár „naprosto jistých“ tvrzení, kterými si sama nejsem jistá. Zkusila jsem logicky uvažovat, ale ať mi vzešel jakkoliv přesvědčivý výsledek, Tajný Ctitel i dotyčný člověk to popřel. Přesto to přeci někdo musí být, no ne? Tajný ctitel se směle hlásí k primánům do třídy. Bylo tu samozřejmě již mnoho pokusů jak zjistit, kdo to je, málokterý ale funguje (vlastně nefungoval ani jeden), protože Tajný Ctitel je velmi mazaný. Už to jsou dva měsíce. Tak dlouho se dařilo Tajnému ctiteli klamat celou 1. B. Ale ke ctitelově smůle máme tým šikovných redaktorů, kteří se nebojí vyrazit do terénu. Pátrací akce začala článkem pro náš časopis, který se nelíbil Tajnému ctiteli. Tajný ctitel byl velmi neopatrný,

detasak.4fan.cz

proto nám v podstatě naservíroval svou adresu, když se pokusil dostat mezi členy Detašáku. Po tom, co jsme se o informace podělily mezi sebou, dozvěděli jsme se že víme, kdo na této adrese bydlí. Bohužel, nedokázalo se to ,,udržet pod pokličkou'' a z naší pátrací akce nakonec nezbilo nic. Přesto jsme ale neodbytní a naším cílem bylo přinést výsledky, proto jsme vymyslely nový plán. Plán měl krycí název Temný anděl a jeho jediným cílem bylo sejít se šéfem Tajného ctitele a vyfotit ho pro Detašák. Plán se ale moc nepovedl, byly jsme téměř hned odhaleny. Přesto, díky našemu šarmu (o kterém bych na vašem místě nepochybovala) se nám to podařilo. Měla jsem vyfoceno, chystala jsem se jít domů. Omylem jsem ale fotografii smazala, takže na konec jsem to přestala řešit a šla jsem za ostatními. Nakonec se z toho vyklubalo přátelské setkání a nic jsme z toho neměly, nebylo ani jisté, jestli přišli opravdoví „ctitelé'' nebo jenom nějací poskoci. Takže nám to začalo být jedno. Přišlo nám to nesmyslné, pídit po něčem, čeho se zaručeně nedopídíme. Pak jsem

7

Detašák

si po dalším přátelském setkání promluvila s člověkem, který sice , není ve T.C. týmu, ví ale o tomto jedinci více, než ví mnozí členové týmu. Všechno začínalo být jasné. Když pustili pusu na špacír i někteří členové, musela jsem se o to podělit i s ostatními členkami akce. Samozřejmě se o to nedalo podělit s vámi, čtenáři, jelikož to byla v podstatě teorie založená na pár důkazech. Jenže pak se někdo pohádal s někým jiným, o čemž by se dal napsat samostatný článek. A jeden z nich, který nechce být jmenován, nám prozradil pravdu: Hlavním ctitelem je Eda S.! Tak co, co si myslíte? Já osobně si myslím, že Tajný ctitel je opravdu mazaný, dva měsíce nejsou vůbec krátká doba. A taky jsme rádi, že jsme po takto dlouhém pátraní přinesli výsledky.

Hlavním ctitelem je Eda S.!

Tým T.A. (Temní andělé)

detasak.4fan.cz

8

Detašák

Naše škola se umístila na třetím místě* aneb časový harmonogram dne.

4:20 – Dva členové Detašáku vstávají, aby mohli reprezentovat svůj časopis a školu až v dalekém Brně na celostátní soutěži středoškolský časopis roku.

5:00 – Dva členové odcházejí na vlak, zatímco třetí člen, který si mohl přispat, vstává. 6:15 – Všichni tři členové Detašáku se setkávají na autobusovém nádraží Florenc s vybranými redaktory hornopočernického časopisu Kompot, ale i s paní profesorkou Čechákovou.

6:26 – Nastupujeme do skvěle vybaveného autobusu společnosti Student Agency. Avšak někomu zřejmě nestačila nabídka teplých nápojů, denního tisku a časopisů, a asi proto si z našeho dvousedadla odřízl také bezpečností pás. To zaskočilo i zkušeného stewarda. Naštěstí jsem ten den měl narozeniny, takže rozhodování o tom, kdo dostane zbývající pás, bylo jasné.

9:01 – Autobus přijíždí na nádraží v Brně. Následuje přesun brněnskou šalinou (tramvají) ke střední škole polytechnické, kde se celé vyhlašování konalo.

9:24 – Objevil se tu první problém. Stejně jako výtisk časopisu Kompot se i Detašák záhadně ztratil a do Brna vůbec nedorazil. Naštěstí se projevila pověstná vstřícnost Brňáků

detasak.4fan.cz

9

Detašák k Pražákům. Byli tak hodní, že nás nechali vytisknout si celý časopis a ani jsme nemuseli platit 1kč za list.

10:00 – Následovalo slavností zahájení. 10:25 – Na řadě byly workshopy pro členy redakcí a pedagogy. 12:55 – Nakonec následovalo vyhlášení vítězů soutěže středoškolský časopis roku 2013. 13:26 – Jedenáctým nejlepším časopisem roku se stal hornopočernický časopis Kompot. 13:39 – Třetí místo vybojoval školní časopis Naše škola.* 13:41 – Na prvním místě se umístil časopis Komár. 13:42 – Redaktorům časopisu Detašák začíná být pomalu jasné, že tento ročník pro ně neskončil příliš příznivě.

14:19 – Nakonec jsme si spravili náladu procházkou po Brně. 14:46 – Ztrácí se nejmenovaný člen redakce Detašáku (Jakub Resutík). 14:49 – Je nalezen, jak si kupuje perník. 14:51 – Celé dvě redakce, kromě profesorky Čechákové, se začínají bát, abychom stihli autobus v 15:00 (v tu chvíli se nacházíme 1 km od autobusového nádraží).

14:58 – Paní profesorka Čecháková se začíná bát, abychom stihli autobus v 15:00. 14:59 – Nastupujeme do autobusu. 15:00 – Autobus odjíždí. 17:47 – Autobus přijíždí na autobusové nádraží na Florenci. Martin Žalud  Anonymní vzkaz pro Detašák.

detasak.4fan.cz

Nadšený šéfredaktor časopisu. 

10

Detašák

Pomoc potřebným aneb Jako každým rokem i v kvartě na nás čekaly „netradiční“ předměty. Letos to byla pro první pololetí Výchova demokratického občana. Mnozí z nás si neuměli pod takovým názvem téměř nic představit, a tak jsme jen čekali, co bude náplní těchto hodin. Již na první hodině jsme se dozvěděli veškeré potřebné informace. Také jsme dostali úkol přemýšlet, jaký projekt by mohla naše třída zpracovávat. Na další „dvouhodinovce“ bylo z našich návrhů téměř jasné, že chceme někomu pomoci - ať už dětem, seniorům nebo zvířatům. Několik dalších hodin jsme

diskutovali o plusech a mínusech všech navržených témat. Když jsme již zúžili výběr, nastalo hlasování. Většina byla pro pomoc potřebným, a tak jsme měli projekt vybraný.

určitá skupina našich spolužáků navštěvovala Domov seniorů a aktivně pomáhala sociálním pracovnicím s péčí o seniory. Společně jsme také vymýšleli hry na toto téma pro mladší ročníky.

Na práci jsme se rozdělili do čtyř smíšených skupin po sedmi nebo osmi. Postupně jsme získávali informace o postupech různých neziskových organizací, právních předpisech ošetřujících tuto problematiku nebo jsme se zamýšleli nad otázkou: „Kdo to vůbec jsou potřební lidé?“. Mezitím, co jsme sháněli potřebný materiál, jak na internetu, tak v literatuře,

Přibližně po dvou měsících práce si skupiny rozebraly jednotlivé panely. Zatímco první dva jsou převážně teoretické, druhá polovina zapracovává do své části projektu i praktickou část. Třetí panel se ve své prezentaci zmíní právě o připravovaných hrách a v poslední části budou zahrnuty vlastní zkušenosti získané při návštěvě v Domově seniorů.

Kateřina Nováková & Barbora Seberová

 Hodina VDO

detasak.4fan.cz

11

Detašák

Rubrika školních drbů Ahoj, zdravím všechny, kterým se posledně líbila moje lehce pichlavá básnička, ve které jsem se snažil malinko reflektovat života na škole. Mám pro vás (možná) smutnou novinu, a to o tom, že se drby v tomto čísle prostě nebudou, protože jsem prostě nebyl schopný sehnat dostatečné množství kvalitních klepů. A proto vás prosím o pomoc. Pokud se vám minule básnička líbila, tak jí podpořte tím, že na můj fejsbukový účet (Jakub Resutík) začnete psát všechny možné i nemožné drby, poněvadž potřebuji trošku víc inspirace. Děkuji a přikládám jeden drb, ke kterému jsem vymyslel delší povídání.

Jeden školní drb : Už několikrát jsem to zaslechl, říkají to snad všichni profesoři, ale já mám čím dál tím menší pocit, že je to pravda. Co? No přeci drb o tom, že moje třída (Kvinta B) má uvnitř nejlepší kolektiv a vztahy v něm. A teď by mě zajímalo, co je na tom pravdy. Ano, možná navenek vypadáme jako třída, která drží pospolu a ve všem se vždycky podrží, všichni se spolu kamarádí a vůbec jsme jako banda z kýčovitých knížek, ale obávám se, že uvnitř tohoto zlatého jablka nám roste hniloba. Tou hnilobou jsou pomluvy. Šíří se jako mor, a nelze je zastavit. Postupně se rozrůstají po třídě a ničí zarytá přátelství, nebo iluze o přátelství. Opravdu a vážně mě mrzí, že to tak je, ale situace se má tak, že třída je plná menších part/dvojic lidí, které naoko drží spolu. Vidíte je dohromady vášnivě debatovat, a potom? Dvojice se rozejde, každý za někým jiným a už

to jede: "Ty v*le, slyšel si toho exota? Co to zase mlel? Vždyť je tak smutný, jak se snaží bejt vtipnej, divím se, že vůbec mluví." Musím říct, že se čím dál tím víc setkávám s tímto modelem situací. A nejhorší je, že potom, co daná osoba přijde k vám, a něco podobného vypustí, tak jde za někým dalším, a pronese něco podobného. A potom si říkám: „Může tady člověk někomu doopravdy bezmezně věřit? Mám se tu skutečně o koho opřít? " Postupem času to totiž vypadá, že každý jsme sám za sebe a jen hlídáme své dobro. Hodně mě to mrzí, je to nechutné a zlé. Ale ve skrytu duše doufám, že se to změní. Nebo v to, že celý tento článek je jen chytře vymyšlený drb (to těžko, voe). Mějte se krásně, mám vás rád (vlastně nemám, ale líp vypadám, když to sem napíšu)

Ress

Detašák v mobilu! Aplikaci stahujte na detasak.4fan.cz detasak.4fan.cz

12

Detašák

zdroj: http://www.cinematip.cz/gladiator-gladiator/

Jak přežít „Již v dávném Římě se konaly první gladiátorské hry. Roku 264 př. n. l. se konaly gladiátorské hry na velkolepém pohřbu Decimuse Jana Brutuse Podešvy. Vítěz gladiátorských her získával encyklopedii, avšak pořadatelé nepočítali s více vítězi, na tomto pohřbu se čtyřmi. Museli proto zajít na trh, který se konal hned na náměstí, aby mohli nakoupit více encyklopedií. Bohužel, stejná encyklopedie byla pouze na celém trhu už jen jedna – a to ve výhodném balení 3 encyklopedie + 4 literární knihy + 4 knihy od Alexandra

Velikého za 150 g bronzu a 26 g mědi. Pořadatelé neměli moc času, a proto dali encyklopedie vítězům, a ostatní knihy dali do hrobů ostatním bojovníkům na druhých a třetích místech.“ „Od té doby se svět hodně změnil, ale gladiátorské hry na naší škole pořád přetrvávají. Sice již nejsou tak kruté, ale též jde skoro o krk v boji o nejlepší známku a přízeň profesorů. Zapamatujte si nejdůležitější věc ke gladiátorským hrám: Přežijete jen, když vyhrajete. Daka + Miki

Nikde jinde nenajdete reportáže ze zajímavých školních akcí. Detašák detasak.4fan.cz

detasak.4fan.cz a facebook.com/detasak 13

Detašák

Den zabouchnutých dveří

Ve středu 29. ledna proběhl na naší škole den otevřených dveří. Tedy jmenovalo se to tak. Ne že bychom před lidmi něco schovávali, to vůbec ne, ale problém byl již v samotných dveřích. Ano ty nové designové dveře, které byly instalovány během rekonstrukce. Ty už měli naštěstí „podomácku“ přidanou kliku, která vůbec do dveří nezapadá a ani se s ní dveře moc pohodlně neotvírají, ale alespoň, že už tam je. Neopakuje se tedy situace, kdy jsme se nemohli dostat ze školy ven. Asi deset minut před plánovaným otevřením nás napadlo, že bychom dveře zamknuli tak, aby se nemohli zavřít. Jenže nikdo z profesorů klíče od dveří nemá. A protože jsou dveře z plného těžkého skla, nemohli jsme použít ani dřevěnou zarážku. Hned první návštěvník přišel ke dveřím a začal s nimi lomcovat tak, že škola málem spadla. My už vybíhali ke dveřím je otevřít. Ale než jsme doběhli, stačil pán přejít k druhým a zcela logicky zkoušel ještě větší silou ty druhé, které nebyly otevřené nikdy. Situace si žádala řešení.

detasak.4fan.cz

Vznikla služba, která dveře otvírala. Bylo těžké vybrat správný okamžik. Když se dveře otevřely moc brzo, rodiče budoucích studentů donutilo vlastní svědomí ke dveřím běžet, aby se moc nevětralo. I přes tento detail se však návštěvníkům na naší škole hned na první pohled líbilo. „Vítejte na naší škole. Nejprve bychom vás rádi po škole provedli, pak vám řekneme informace o studiu a přijímacím řízení. Nakonec si zde budete moci převzít letáky.“ Tak zněla často první věta. Hned zprvu jsme šli do naší kmenové třídy (6. B), kde byl připraven pro demonstraci i dataprojektor. „Takto vypadá typická třída“ dodali jsme. Lidi překvapil nový nábytek, čistota i barevnost tříd a chodeb. „Hned naproti je relaxační prostor, kterému často přezdíváme Král Artuš. Je zde i Wi-Fi internet.“ A někteří už měli jasno, kam jejich děti půjdou. Tím jsme v dolním patře skončili, ale často zaujala i učebna výtvarné výchovy. V mezičase cestou do schodů jsme poukazovali na výhody, jako třeba hodiny her,

14

Detašák

 Knihovna při Noci s Andersenem. (zdroj: gymnchod.cz) gladiátorské hry i zájezdy do zahraničí. V prvním patře jsme mířili do knihovny. Tam zaujal i Detašák. „V informatice máme teď zcela nové počítače s Windows 7 a plnou verzí MS Office 2013“ chlubil jsem se vždy. Hodně rodičů to zaujalo a někteří i volali známým, kteří po prohlídce Počernic řekli, že na Černý Most raději už nepůjdou. „Přijeď jsem tady je to jak z jinýho světa“ znělo. A hned třetí patro. Další počítačová místnost a chemická laboratoř, která šla nejlépe poznat čichem. Upřímně řečeno lidé, často přicházející z hlavní budovy v Počernicích, byli nadšeni. A to nejen v porovnání s Chodovickou, ale i s ostatními gymnázii. Je pravda, že laťka nastavená hlavní budovou byla nízká. Jestli vůbec nějaká byla. Lidi byli přímo otráveni. „Na Chodovické jsme vstoupili a hned jsme viděli hnusné šatny obklopené špinavými koberci, na zemi byl prach nástěnky všechny

hnědé koberce. Vrchol byl, že před náma zamkli některé třídy, do kterých nás ani nepustili“. Jiný člověk poznamenal: „Moje dítě se na tuto školu určitě bude hlásit. Detaško na Černém mostě je nádherný, ale Počernice nikdy. Vypadají depresivně.“ Byť se s těmito názory neztotožňujeme, je to názor lidí po tom, co si prošli obě budovy. Co se týká organizace, byli jsme rozděleni na dvojice. Podle harmonogramu jsme byli rozděleni na jednotlivé časy. Jen občas se stalo, že se dvojice musely dělit, protože se najednou sešlo více lidí. Stálá dvojice byla i u vstupu, kde byly připraveny letáky jak o škole, tak i o SCIO testech. Celkově si myslím, že se nám den otevřených dveří povedl. Většina lidí byla nadchnuta. Těžší bylo „želhlit“ problémy Počernic, ale i to se nám často dařilo. Svědčí o tom i návštěvní kniha.

M. Bouška

detasak.4fan.cz

15

Detašák

Simulační hra o (neutíkejte, ten článek dole je super) Možná někteří nevíte, ale Praha 14 pořádá akce, na kterých se alespoň někdo z dospělých tváří, že ho zajímá, co si myslí děti našeho věku (asi jsem teď urazil většinu mých vrstevníků, ale vážně, jsme pořád děti země a našich rodičů). No, a jedné takové akce jsem dostal šanci s Lucku Daňkovou. Asi vám napověděl název že se jednalo o simulační hru o komunální politice (tak schválně, kdo si myslí, že jsem teď napsal sprostý slovo). No, nechám těch komedií kolem a něco vám k tomu povím. Celej ten název v sobě skrývá dvoudenní kurz politologie, jako ze ZSV (chcete-li občance). Až na to, že tohle je taková občanka v praxi. První den byl taková teorie, trošku sušší ale i tak pořád stravitelná. Celé se to točilo

kolem komunální politiky, tzn : té na nejnižší (ale na velmi důležité) úrovni. Učili nás, co a jak máme dělat, jestli chceme něco změnit. Také se na nás přišel mrknout jeden sympaťák z projektu Stop Zevling, kterej měl výbornou prezentaci o tom, jak se dělá takový projekt. A tak měl výbornou rapovou gestikulaci. No, k prvnímu dni asi vše... Ne, málem bych zapomněl, že jsme se zúčastnili skutečného, a skutečně ( nebo spíš ne) záživného jednání zastupitelstva Prahy 14. Ano, vždycky jsem chtěl slyšet, jak se úředníci hádají kvůli klimatizaci na úřadě (tím nechci zchodit důležitost jednání). Další den byl ale o několik levelů výš! Dostali jsme totiž za úkol po skupinách zalžit svou vlastní politickou

stranu, a vymyslet návrh plus interpelaci (dotaz na Radu Prahy 14). Ale ne jen tak imaginárně, museli jsme se držet hezky reality. Nějak jsem se do toho zabral, až mě to pohltilo a skutečně jsem si začal myslet, že jsem politik. A odpoledne přišla zkouška : zasedání rady fiktivní Prahy 14, tvořené námi - 20 dětmi a dvěmi skutečnými zastupiteli plus starostou. Během něhož jsme měli přednést a obhájit své návrhy. Ale pozor, žádná dětská hra, všechno hezky z ostra a reálně, před veřejností. A tak jsem zjistil, že jaká je politika těžká a složitá věc, a taky to, že mě baví.

Díky moc

Ress

Ze života lezce Je brzo ráno, asi tak kolem 5:50. Normálně bych takhle brzo nevstával, ale tady, ve Finale Ligure, je pro mě všechno jinak. Vylézám ze stanu. Oproti včerejšku je docela dost zima, mohlo by být tak kolem 10°, ale to pro mě a mého spolulezce nehraje roli. Jako každé ráno jdu k autu, vyndám vařič a začínám vařit čaj. Za těch 5 dní co už tu jsme, se z toho stala taková ranní rutina. Koukám na temný obzor a přemýšlím, za jak dlouho vyjde slunce, na kterém se budu moci ohřát. „Tak jdeme?“ ptá se Kuba potom, co čaj nalil do termosky. Neodpovídám, jen přikývnu, vezmu batoh z auta a vyrážíme na cestu. Jako každý den po cestě potkáme několik jiných lezců. Prohodíme pár slov o tom, co se lezlo a co se bude lézt a potom jdeme v tichosti dál.

detasak.4fan.cz

Konečně jsme tady, vstupní brána do jedné z nejhezčích lezeckých oblastí na světě. Konečně vylézá slunce. Zastavujeme, sedáme na zem a začínáme snídat. No snídat je asi silné slovo pro dvě müsli tyčinky a tři loky čaje. Neztrácíme čas a hledáme v průvodci něco na rozlez a o pár chvil později už stojím pod stěnou, navazuji se, lezu. Cesta je lehká, na rozlez téměř ideální. Ze začátku pár lišt, hrana, dírka na dva prsty. Teď už jen vyhodit patu k ruce. Pohoda nejtěžší krok za mnou. Dolez je ještě o trochu lehčí než nález. Dvě boule, madlo, madlo. A jsem nahoře. Na to že to bylo dvacet metrů se mi to zdálo docela krátký.

16

Detašák

foto: Martin Žalud Nechávám se spustit dolu, odvážu se a začínám jistit Kubu, který sice má menší problém v klíčovém kroku, ale cestu nakonec taky zvládá. Sbíráme vybavení a vydáváme se vstříc další cestě. Zjevuje se před námi úžasná stěna, ze které už na první pohled cítím něco speciálního. V tu chvíli jsem ještě netušil, že v ní strávím další tři dny. Vidím borháky, koukám, jak by se to dalo slézt a nacházím tam docela optimální cestu. V průvodci píšou dvacet tři metrů. To je dobře, lano vystačí. Jsem zase ve stěně. Naštěstí jsem si předtím přes cestu slanil, nacvakal si pressa a prohlédl chyty. Jde to ztuha už na pátém metru, z backhandové lišty o velikosti tak dvou centimetrů do další backhandové lišty, která bude mít tak jedna a půl. Řvu vypětím a dostávám se dál. Zvuk se rozléhá po okolí. Konečně madlo. Vyklepat namágovat a hurá dál. Dostávám se k pátému pressu. Cvakám, vyklepávám. Na to že je to tak třicetistupňovej převis, tak je to docela pohoda. Směju se, prej osum mínus, no to určitě. Pravou rukou jdu do luxusní boule a vyhazuji se přes ní nad převis. Tak jo ty chyty tady nejsou úplně ideální, ale ta boule jako noha je skvělá. Jsem tak ve dvou třetinách celé cesty. Jo tady je ten skok za hranu, díky bohu, že jsem si označil kde za hranou je ta lišta. Moc dobře vím, že lišta je sotva na konečky prstů, ale i tak jdu do tohohle skokového kroku celkem optimisticky. Skáču, chytám lištu, ale ta mi prostě nepodrží, a tak padám. Jeden metr, druhý, pátý, osmí, teprve teď cítím tah lana a následné spuštění. Teď zkouší cestu Kuba, ale už v backhandech říká, že na to kašle, a že nechápe, jak jsem se tam dostal.

Ten den to zkouším ještě dvakrát, ale opět vypadávám na skoku do lišty. Je třetí den od chvíle co jsem tu cestu poprvé zkusil. Je to dnešní druhý pokus a já opět stojím před tím osudovým krokem. Ale něco je jinak. Skáču a cítím, jak se mi lišta zarývá do konečků prstů. Drží. Dere se země zvuk podobný hřmění kamenné laviny, který se rozléhá všude po okolí. Zespoda slyším hlasité podporování. Jo, dneska to konečně padne. Nemám moc času, teď musím rychle nahodit nohy a co nejdřív se dostat do nějakého madla, ale po asi čtyřech metrech zjišťuji, že do konce cesty už asi žádný nepotkám. Spletl jsem se. Madlo je přímo pod závěrečnou stropní částí. Snažím se vyklepat, ale to nepomáhá. Rozhodnutí je jasné lézt dál. Totální strop, téměř většinu drží mé ruce. V tuhle chvíli si pomáhám řevem každý krok. Jsem skoro na konci. Měl bych si cvaknout jištění, ale na to v tuhle chvíli není čas. Rozhoduji se to risknout a lézt dál. Následuje nátah za hranu a teď už jenom cvaknou poslední karabinu. Lano se vzpírá, ale touha po úspěšném dolezu, je větší než vyčerpání. Spouštím se dolů a koukám na své ruce. Bříška levé ruky, ta do které jsem skákal, jsou prodřená do krve, ale když si tak ohlížím zpátky. Tak to stálo za to a šel bych do toho znovu. Dole mě nějací cizí lezci plácají po zádech se slovy „good job“. Pod skálou sedím ještě dalších dvacet minut. Průběžně si uvědomuji, že jsem to vlastně dokázal. Pocit radosti se mi rozlívá po těle. Bereme věci a plahočíme se zpět do kempu. Zítra je před námi poslední den a já silně uvažuji o tom, že si dám pauzu u moře.

Běhoš

detasak.4fan.cz

17

Detašák

Imatrikulační ples Pro většinu z nás to byl první ples v životě a nejvíce překvapivé na něm bylo, že se vydařil. Těšili jsme se na něj, už pár měsíců a najednou ten den přišel ! Byl den plesu a netrpělivě jsme čekali na konec 3. hodiny. Po 3. hodině většina z nás běžela domů a zbytek na oběd. Doma jsme většinu času strávili přípravami na ples. Dívky se nalíčily a chlapce upravovaly jejich matky. Polovina z nás se sešla před metrem a společně jsme se vydali na místo konání.

Cesta metrem zábavná.

byla

velmi

Společně jsme se s oběma primami vydali do Kongresového centra, kde jsme se převlékli do společenských šatů (dívky měly krásné šaty a chlapci slušivé obleky). Následovala zkouška a fiktivní stužkování. Poté jsme měli poslední možnost se upravit, před příchodem rodičů a začátkem plesu.

Nadešel okamžik stužkování. Obě primy se postavily do dvou řad. Stužky připínaly paní zástupkyně, medaile a květiny předávaly třídní profesorky. Následovalo překvapení primánů. Oběma třídám se představení povedlo a všichni nadšeně tleskali. Doufáme, že se následujícím primánům bude ples líbit jako nám.

Anna Dragonová Karolína Vaňoutová Aneta Zelinková

detasak.4fan.cz

18

Detašák

Módní policie MÓDNÍ POLICIE ČASOPISU DETAŠÁK Třída: Prima B Outfit: Mumie

1

Hodnocení: Milá Sabčo, musím říct, že oblečení ve stylu a lá mumie již není v módě, ale samozřejmě je důležité podotknout, že mezi módnější obvazy patří obvazy žluté, ne bílé. Látka je obvázána velice dobře a stylu obvázání nemohu nic vytknout, jelikož je to dokonalé. J Celkově se mi outfit moc líbí, jenom mi tam chybí nějaký šperk v podobě hada nebo skarabeuse.

Sabina Fojtíková MÓDNÍ POLICIE ČASOPISU DETAŠÁK Třída: Prima B Outfit: Baseballová dívka Hodnocení:

1

Kiki se rozhodla pro outfit ve stylu fanouška baseballu. Její originální nápad se mi zamlouvá stejně jako u Mumie. Růžová barva s kombinací černé se mi moc líbí a nevím, co bych tomotu outfitu měla vytknout. Celkově se mi oblečení moc líbí a jenom bych příště přidala nějaké výrazné náušnice nebo náramek.

Kristina Vojtová Karolína Vaňoutová, Aneta Zelinková, Adéla Mikušová detasak.4fan.cz

19

Detašák

´

ˇ Detašák

zdroj: http://www.wallsave.com/

Můžeme se něčeho dotknout? (+ dojemný příběh Pana Y) Ne. (možná) Zase další blbost. Ale je to pravda. To proto, že atomy našeho těla a například židle, na kterou si chci sednout, se navzájem odpuzují. A to kvůli elektronům, které kolem atomových jader obíhají. Pokud se tedy k sobě přiblíží dva elektrony na bezprostřední vzdálenost, odpuzují se, to kvůli elektromagnetické síle, protože oba elektrony mají záporný náboj. Takže když sedím na židli, ve skutečnosti levituju. To ospravedlňuje pouliční ''živé sochy'' které si místo zabrali nelegálně. To může být krapet podivná filosofická myšlenka. Ale teď si řekněme příběh muže, který tou myšlenkou byl posedlý (říkejme mu Pan Y). Rozhodl se, že jeho životním cílem a jeho vnitřním naplněním je něčeho/někoho se přímo dotknout, co by měl udělat? Předem připomínám, že ať by působil sebevětší silou na nějaký předmět, byly by dva scénáře vývoje budoucích událostí. 1) Bude působit přiliš mnoho síly a jeden bod a vytvoří černou díru, která zničí všechny jeho sny a naděje. (A taky lidstvo a prakticky všechno co jsme vybudovali) 2) Danou věc rozmačká na placku a zjistí že tenhle čas by mohl strávit daleko líp, třeba psát článek do školního časopisu nebo vymýšlet blbosti který by tam mohl napsat.

Pan Y se pak na to ale vykašlal a řekl si, že svůj život musí naplnit něčím jiným než si na internetu shánět parní válce, svěráky a různé hydraulické lisy. Proto si našel ženu, usadil se, zplodil potomky, a na místě zjistil, že se měl vrátit k mačkání věcí. Ale přesto tento svůj starý životní cíl splnil. A kdy? Přesně devět měsíců před tím, co teď už Paní Y (za svobodna slečna X) porodila Syna XY a Dceru XX (tomu, kdo má rád biologii se ty jména možná mohou zdát až přehnaně přesná ale to jde teď stranou). Ano, po tom co četl jeden článek v nějakým zanedbatelným školním časopisu Pan Y zjistil že dva lidé se dotýkají pouze pokud spolu mají sex kterým zplodí dítě. To proto, že za přímý dotyk můžeme považovat chemickou reakci. A ta ve vajíčku technicky vzato probíhá, když se spojují genetické informace muže a ženy. Když se to Pan Y dozvěděl, měl velkou radost, která postupně byla přehlušena skutečností že i on se celých devět měsíců přímo dotýkal se svojí matkou, a i kdyby byl stvořen, dotýkal se každého jídla které snědl. Proto si Pan Y ve velkém mixu štěstí ze zadostiučinění a smutku z toho že promarnil celý svůj život tím že chtěl docílit naprosté kraviny sedl do kouta a tam zůstal až do dneška.

Jurda

detasak.4fan.cz

20

Detašák

Novinky z vědy Jelikož jsme na začátku roku 2014, připravili jsme si pro Vás článek Novinky z vědy.

Novinky: Na Marsu našlo robotické vozítko Curiosity důkaz, že v minulosti bylo na Marsu jezero, což znamená, že tam mohl být v minulosti život, tedy ten mikrobiální. Jezero se nacházelo v oblasti Galeova kráteru, ve kterém se robot od srpna 2012 pohybuje. A nyní něco pro milovníky zvířat: Kočky prý poznávají svého majitele, ale vztah si s ním neutvoří. Kočky své majitele ignorují, ne kvůli své osobnosti, ale protože si na rozdíl od psa neutvoří k člověku ten správný vztah. Nedokážou to, nicméně dokáží majitele odlišit podle hlasu. Podle japonských vědců to souvisí s odlišným způsobem domestikace.

Výročí: Prosinec- Výročí narození Johanesse KepleraNěmecký astronom, astrolog a matematik. Zemřel 15.ledna 1630. Prosinec-Výročí narození Isaaca NewtonaAnglický matematik, fyzik, astronom a filozof .Zemřel 20.března 1727. Leden-28. ledna explodoval 73 vteřin po startu raketoplán Challenger, při této nehodě zemřela celá sedmičlenná posádka. Leden- 24. ledna byly na trh uvedeny první počítače Apple Macintosh. Johaness Kepler (dole) a Isaac Newton (nahoře) Zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Johannes_Kepler_1610.jpg , http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:GodfreyKneller -IsaacNewton-1689.jpg

Kiki Vojtová a Vendy Suchánková detasak.4fan.cz

21

Detašák

v Domově pro seniory DSS Bojčenkova Dne 2.12. 2013 navštívila naše skupina společně s paní profesorkou Krátkou a dalšími spolužáky Domov pro seniory v Bojčenkově ulici v převlecích andělů, čertů a Mikulášů. Když bylo vše připraveno, vešli jsme do jídelny, kde na nás už čekalo naše obecenstvo dědečků a babiček. Postupně jsme předvedli připravená

vystoupení. Někteří recitovali básničky s vánoční tématikou, další hráli na kytary, zobcové a příčné flétny a všichni společně jsme zpívali koledy. Část obecenstva se k nám přidala. Velký úspěch měl Petřin sólový zpěv Tiché noci. Sociální pracovnice nás fotily a natáčely videozáznam. Po

představení jsme každému darovali námi vlastnoručně vyrobeného andělíčka a rozloučili jsme se. Podle sociální pracovnice to bylo jejich nejlepší živé vystoupení. Z návštěvy jsme si odnesli velmi dobrý pocit a doufáme, že jsme dědečkům a babičkám zpříjemnili odpoledne.

Hana Komrzýová

detasak.4fan.cz

22

Detašák

Život pohledem časopisu Yntrák Den svatého Valentýna Na den svatého Valentýna se každý těší. Zamilované páry si dokazují lásku a někdo toho pravého najde právě tenhle den. Na jedné škole bylo zvykem, že si žáci 14. února dávali valentýnky. Byla to přáníčka, na která každý napsal svému vyvolenému nebo své vyvolené vyznání lásky a pak přáníčko vhodil do skříňky svého milovaného. Hubertovi se už dlouhou dobu líbila Petra, a tak se rozhodl, že jí to sdělí právě prostřednictvím valentýnky. V obchodě dlouho vybíral a stále se nemohl rozhodnout, kterou Petře koupí. Nakonec Hubert zvolil přáníčko s plyšovým medvídkem držícím kytici růží. Ještě musí na Petru nějak udělat dojem. Přece jen, když jí dá jenom valentýnku, tak neukáže, jak moc mu na ní záleží. Ale jak to jenom dokázat? Hubert přemýšlel a přemýšlel, až nakonec ho napadla jen jediná věc – napíše Petře na valentýnku básničku. Sedl si ke stolu, vzal do ruky propisku a usilovně začal přemýšlet. Po několika hodinách byl se svým dílem spokojený. Valentýnku vložil do žluté obálky, kterou nadepsal: PRO PÉŤU.

velká, aby se tam obálka protáhla. Hubert si částečně oddechl a vrátil se mezi kamarády. Když skončilo vyučování, Hubert se okamžitě vrhnul do šatny, aby viděl, jak Petra na jeho valentýnku zareaguje. Sám se šel podívat do své skříňky, jestli mu někdo nenechal přáníčko, i když s tím moc nepočítal. Odemkl zámek a ze skříňky na něj vypadla obálka. Otevřel ji a objevil přáníčko od Petry. On se jí také líbí! Hubert si stoupl tak, aby viděl na Petru, když odemykala svou skříňku. Vypadlo na ni několik obálek (vždyť to byla nejhezčí holka na škole), ale Hubertova mezi nimi nebyla. V tu samou chvíli o několik skříněk dál odemkl tu svou Petr. I na něj vypadlo několik obálek. Nejvíc ho zaujala žlutá obálka nadepsaná PRO PÉŤU. Otevřel ji a v ní našel přáníčko s plyšovým medvídkem držícím kytici růží. Uvnitř byla básnička. Péťo, od té doby, co Tě znám, už nikdy necítím se sám. Neustále si jednu osůbku představuju,

Když se Hubert další den vzbudil, byl tak nervózní, že do sebe nemohl dostat ani sousto. Tohle byl tem den, kdy se Petra dozví, že ji má rád. Když dorazil do školy, chtěl okamžitě vhodit valentýnku do Petřiny skříňky, jenže si nemohl vzpomenout, které číslo má. Rozhodl se tedy, že počká, až Petra přijde, podívá se, kterou skříňku má a pak jí tam valentýnku dá. Když Petra přišla, Hubert se nenápadně podíval na číslo skříňky, do které si Petra dávala bundu. 78 to je. Během pauzy na oběd Hubert sebral veškerou odvahu a zašel do šatny. V ruce svíral obálku s valentýnkou a mířil ke skříňce své vyvolené. Která to byla? Číslo 78 nebo 87? Hubert si nemohl vzpomenout. Nejspíš to bylo 87. Mezera mezi dvířky a rámem byla dostatečně

detasak.4fan.cz

Tebe Péťo, protože Tě miluju. Tvůj Hubert

Petr zůstal koukat na valentýnku. Jeden z jeho kamarádů si valentýnku prohlédl a pak básničku zarecitoval přede všemi žáky v šatně. Všichni se okamžitě začali Hubertovi smát. Skoro nikdo mu nechtěl věřit, když vyprávěl, jak se jeho valentýnka dostala do Petrovy skříňky. Jediný, kdo mu věřil, byla Petra. A od té doby spolu chodí.

Kamila Tahadlová (časopis Yntrák)

23

Detašák

Želva. Nebo ne? Původně jsem měl psát článek o želvě, ale rozhodl jsem se jinak. Je úterý po škole a já přišel domů. Zrovna jsem zjistil, že mi nejde spustit Google Chrome… zkoušel sem to opravit různými způsoby, ale nic nefungovalo. Byl jsem z toho trochu smutný, ale pak mě napadlo, že bych o tom mohl napsat článek. Teda, ne o mém nefunkčním prohlížeči, ale o té závislosti lidí na věcech, které si vyrobili. Člověk se liší od ostatních tvorů svou inteligencí, a tak už si od pradávna snaží ulehčit veškerou práci tím, že si vyrábí vhodně nástroje, které by část práce odvedli za něj. Přeskočím několik set tisíc let vývoje a dostanu se do dnešní doby. Máme stroje téměř na všechno. Denně přijdeme do styku s opravdu hodně těmito přístroji a mnoho lidí už ani neví, jak by danou situaci bez daného přístroje řešila. Schválně by mě zajímalo, jak byste se ráno nasnídali, kdybyste doma neměli rohlíky (chleba, cereálie, atd.). Pochybuju, že byste se zvedli a šli byste si ven něco k snídani ulovit. A takovéhle problémy museli naši prapředci řešit každý den. Většina z nás chodí a bere vše jako samozřejmost a spoléhá se na stroje a na lidi

detasak.4fan.cz

co ty stroje ovládají a ani ho nenapadne, jak se ten rohlík vlastně z toho pole dostal až k němu do kuchyně. Jak už sem říkal, máme opravdu hodně strojů a všemožných vymožeností takže je jasné, že člověk prostě nemůže myslet najednou na všechny věci kolem něj a na to jak se tam dostali. Jen je dobré si občas připomenout, že nic není samozřejmost (kromě smrti). Nebo když například v hodině dějepisu znuděně ležíte a hrajete flappy bird na tabletu, smarfonu anebo se zabavíte jinak, protože vás prostě nezajímá, co dělali ty lidi čtyři sta let zpátky. Chápu vás, protože to taky dělám, ale pak mě

napadne, že jsme tu hned počítače neměli, napadne mě, že nebýt všech těch lidí v minulosti, tak tu nejspíš sedím na holé zemi v kožešině z kance a rýpu se kusem klacku ve vyhaslém ohništi. Ale já tu sedím na židli opřený o lavici, na sobě mám oblečení v ruce mobil, jsem čistý v teple a mám nějaké to vzdělání a chápu, jak věci v okolním světě fungují. Za to bychom my všichni měli být alespoň občas vděční. Takže než si zase příště budete stěžovat, jak máte špatný život, zkuste si říct, že se vlastně máte královsky a jen vám to už nepřijde, protože jse na to zvyklí.

Král

24