Kam čurají psi Prvotina v padesáti!! Život ho už nebavil? Zahrádkáři Kersku
Nepravidelný obšťastník pro děti a od dětí hospitalizovaných v Nemocnici Na Bulovce Vydává Základní škola a Mateřská škola při Nemocnici Na Bulovce, Praha 8, Budínova 2
BŘEZEN 2014 / číslo 46 / ročník 14
Strana 1
akta o životě a díle slavného spisovatele…
oom Kit, aneb jak si vyrobit náramek… nglicky se domlouváme s rodilou mluvčí… piráty jsme se potkali na herním odpoledni…
aké čtete rádi? To se dozvíme v naší anketě… ádi se bavíme i s iPady a to v nové 3D aplikaci… Nelze si nevšimnout, že toto číslo dýchá duchem jednoho známého pábitele, jenž dal tomuto slovu vyniknout a to nejen v literárním světě. Dle slovníku cizích slov je PÁBITEL : „Každý člověk, který je rovněž navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, a dělá věci, které slušní lidé nedělají, ztrácí hranice mezi realitou a fantazií.“ Tento geniální vypravěč, který vidí svět svým osobitým způsobem, stojí jistě za povšimnutí. Proto mu poskytneme v dnešním speciálu větší prostor. Zaslouží si to, a to nejen kvůli svému (již stému) výročí narození.
Strana 2
DNY HER S MARTINOU JEŽKOVOU V pondělí odpoledne 27. 1. 2014 proběhlo odpoledne plné her s dětmi na dětské chirurgii. Organizovala je paní Martina Ježková z DDM Prahy 8 – Spirály. Jako host přišel i herní odborník pan Jiří Skočdopole z firmy HRAS (prodejna her a hlavolamů v pasáži Rokoko na Václavském náměstí).Děti si s nimi zahrály a naučily se stolní hry např. Piktománii, ROK, Milostný dopis a King Dom Builder a další.
Další hravé odpoledne se uskutečnilo v pondělí 3. 3. 2014 na dětské ortopedii. Toto odpoledne proběhlo v pirátském duchu. Paní Martina Ježková v kostýmu piráta připravila řadu her s touto tématikou. Děti si užily zábavné odpoledne, které zpestřilo pobyt v nemocnici. Moc děkujeme za hravá odpoledne.
Zpracoval: M. Ježková a L. Doležel
Strana 3
OLYMPIJSKÉ HRY NA CHIRURGII Fandili jsme našim olympionikům v době konání zimních olympijských her v Soči. Naši úspěšní olympionici získali celkem osm medailí. Dvě nejcennější zlaté, čtyři stříbrné a dvě bonzové. Také na dětské chirurgii jsme s nimi prožívali napětí, radosti i zklamání, když se něco nepovedlo. Na oddělení jsme v době her měli přehlednou nástěnku. Děti vystřihovaly fotografie, psaly popisky, profily našich úspěšných sportovců a navrhovaly a tvořily olympijské medaile.
Zpracoval: K. Horáková a L. Doležel Strana 4
V březnu ukončíme úspěšný projekt „Držíme krok“, který probíhal po dobu 2 let. Byl určen pro studenty středních škol, ale mohly se do něj zapojit i mladší děti. Projekt probíhal ve třech následujících aktivitách: 1. Konverzace v angličtině s rodilou mluvčí Jedenkrát týdně měly děti možnost povídat si s Američankou Deanou, která pochází z Texasu. Mohli si tak vyzkoušet svou angličtinu v praxi. 2. E - learning Studenti měli možnost přihlásit se zdarma do internetové „Školy za školou“, kde si procvičovali učivo v jednotlivých předmětech. Výhodou této výuky je individuální tempo a okamžité vyhodnocení výsledků. Po propuštění z nemocnice mají studenti možnost využívat e – learning i z domova. 3. Besedy pořádané Národním muzeem Besedy vedli studenti vysokých škol s přírodovědným zaměřením. Přístupnou formou zprostředkovávali dětem poznatky z oborů geologie. Děti zaujala témata sopečná činnost, zemětřesení, pohyby zemských desek. Prakticky si žáci mohli přiblížit naši minulost v oborech paleontologie a archeologie, kde měli možnost osahat si různé zkameněliny (otisky částí těl živočichů nebo rostlin) nebo dochované úlomky kostí. Úspěšnými tématy byly také Sluneční soustava nebo vývoj člověka. Besedy byly velmi přínosné, protože motivovaly děti k dalšímu studiu.
Zpracovaly: S. Pokorná a M. Doležalová Strana 5
INTERVIEW WITH DEANA PAYNE Thanks to the project “Držíme krok” we all have had the opportunity to meet with a lovely American lady Deana Payne. Let’s ask her a few questions about herself, her work, life and travelling. 1. Where were you born? I was born in a small town in Southeast Texas called Silsbee. It had a population of about 10,000 people. My mother taught civics and history at the high school and my dad work for Dupont. I have a younger brother who is an Engineer for NASA and two younger sisters who teach middle school math. 2. Did you have a pet as a little girl? As a little girl I had a white cat. She had one blue eye and one green eye. Her name was MeMe. 3. What jobs did you do at home? When I was married my husband had a job that required us to move often. Each move required me to change jobs and since I have always liked to try new and different things, I have had the opportunity to work many different jobs. I have taught school, worked as a stock broker, as an emergency medical tech on an ambulance, a radio disc jockey, I have done some acting, I spent 8 years managing a large restaurant with over 100 employees, I spent time as the managing director of a comedy club, worked for the railroad and more. My favourite job was working on the ambulance, it was what I was doing right before I moved to Prague. I loved helping people, and at the end of each shift I could leave knowing I made a difference. 4. When did you come to the Czech Republic? I arrived in Prague on August 1st of 2012. 5. Do you like Prague? Why? I fell in love with Prague immediately! I have always lived in small towns, so this is the first large city I have ever lived in, and it is so beautiful! I can't believe how beautiful my commute to work is every day. Crossing the river and seeing the castle everyday, the beautiful buildings (including the one I live in) and the history. I also love hiking in the forest, touring other castles and beautiful cities and villages in the Czech Republic. 6. What other countries have you visited in Europe? Since moving to Prague I have visited Hungary, Austria, Slovakia and Germany. I enjoyed them all, but I really think Buda Pest is beautiful. 7. How did you learn about our school? I heard about your school through one of the other schools I work for. She knew I loved children and that I had a medical background. When she contacted me I immediately said YES! 8. What do you like about teaching at our school? I teach many different kind of English classes, but working with the children at the hospital is by far my favourite job. I love every second I spend with the children. And I am so impressed by them. No matter how sick or tired they are they are always so kind and willing to learn. I am so lucky to have gotten this opportunity and I will always be grateful for the time I was able to spend with the patients and wonderful staff of your school. Připravila: B. Kohoutová a D.Payne Strana 6
Letos uplynulo 100 let do narození jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů současnosti. Touto osobností je světoznámý literát spjatý s Českou republikou, Prahou, Libní, Kobylisy, a nakonec i s Bulovkou
*28.03.1914 - †03.02.1997
„Tenhle život je krásnej, k zešílení krásnej! Ne, že by byl, ale já to tak cítím.“
Dne 28. března 2014 uplynulo 100. výročí narození Bohumila Hrabala, jednoho z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny dvacátého století. Mnohá knižní nakladatelství vydávají reedice jeho knih, vycházejí též vzpomínkové knihy a pořádají se výstavy. Pracovníci Památníku národního písemnictví v Praze, kde je uložena Hrabalova pozůstalost, připravili výpravnou kroniku jeho života a díla. Televize uvádí filmy natočené podle Hrabalovy předlohy. Blízká ZŠ Bohumila Hrabala připravila projektový den. Městská část Praha 8 řadu výstav. My v nemocnici jsme kreslili jeho milované kočky.
Hrabalovo dětství Bohumil Hrabal se narodil jako Bohumil František Kilian 28. března roku 1914 v Brně - Židenicích. Byl nemanželským synem svobodné matky Marie Kilianové. Vlastní otec se k synovi nehlásil. První léta života trávil v Brně. Do tří let žil u babičky a dědečka. Později si matka vzala účetního pivovaru v Polné Františka Hrabala (literárně Francin), a ten dvouletého Bohouška přijal za svého. Od té doby Bohumil užíval příjmení Hrabal. Předškolní věk prožil v Polné. Narodil se tu i jeho nevlastní bratr Břetislav. Poté se celá rodina přestěhovala do Nymburku, neboť se zde Hrabalův nevlastní otec stal správcem pivovaru. Hrabal přilnul zejména k otcovu bratru obuvníkovi Josefu Hrabalovi (literárně Pepin). Život v nymburském pivovaru zachytil Hrabal ve svém díle Postřižiny, které znáte i z filmové podoby režiséra Jiřího Menzela. Hlasitě mluvící strýc Pepin, kterého ve filmu krásně ztvárnil Jaromír Hanzlík, jednou přijel na čtrnáctidenní návštěvu a zůstal až do smrti. Nekonečný vodopád příběhů, řinoucí se z živelného „strýce Pepina,“ to byla první velká inspirace pozdějšího spisovatele. Tento neúmorný vypravěč a výtržník mu učaroval a byl velkou Hrabalovou múzou (Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Postřižiny apod.).
Strana 7
Vzdělávání Do školy začal chodit v Nymburku. V jedenácti letech se přestěhoval na krátkou dobu znovu do Brna k babičce. Po smrti dědečka totiž jeho rodiče nechtěli nechat babičku v domě samotnou. Hrabal tady začal chodit na gymnázium. Přestože byl v dospělosti považován za velmi vzdělaného člověka, v dětství o školu velký zájem nejevil. Na konci primy propadl ze šesti předmětů. Stejně nevalně pokračoval ve studiu na nymburské reálce, kde propadl ve kvartě. Jak sám říkal, prodloužil si tak o dva roky mládí. Školu s obtížemi ukončil maturitou v roce 1935. Později však vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl naprosto pohlcen pražským kulturním životem. Ve svých dvaceti letech propadl nejen světové literatuře, ale také filosofii. Navštěvoval přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Byl výtvarně nadaný, dobrý znalec výtvarného umění a vážné hudby, sám hrál na klavír. Studoval filozofické knihy, četl v němčině. Učil se i francouzsky, aby mohl studovat v originále knihy o výtvarných směrech. Uzavření vysokých škol během 2. světové války přerušilo jeho studia a léta okupace byla pro něj školou praktického života. Studium mohl dokončit až po válce v roce 1946, kdy získal titul JUDr. Právnické povolání vykonával velice krátce, protože zjistil, že ho nebaví.
Povolání Hrabal vystřídal řadu povolání. Z těchto životních zkušeností čerpal ve svých knihách. Pracoval v nymburském pivovaře, byl skladníkem v konzumním družstvu a neplaceným úředníkem notářství. Pracoval též jako dělník na trati, obsluhoval návěstidla, absolvoval kurz pro telegrafisty a nakonec byl výpravčím v Kostomlatech (Ostře sledované vlaky). Pracoval i jako obchodní cestující a pojišťovací agent. Tato povolání si prý vybral schválně, aby překonal svou nesmělost a plachost. Poté byl brigádníkem v kladenských hutích u martinských pecí. Po těžkém úrazu, kdy se při havárii jeřábu z kladky utrhlo kolo a způsobilo Hrabalovi vážné zranění hlavy, skončil ve sběrně surovin v pražské Libni. Balil tam starý papír, a jak popisuje v knize Příliš hlučná samota, „proti své vůli byl vzděláván“. Mnohá díla filozofů a literátů totiž po komunistickém převratu končila mezi odpadem. Jeho posledním pracovištěm bylo Divadlo S. K. Neumanna v Libni, kde při práci kulisáka a občasném statování měl poměrně dosti času na psaní. Psal básně a přispíval do různých časopisů. Literární veřejnost však vzala Hrabala na vědomí, až když mu v r. 1963 vyšla povídková kniha „Perlička na dně".
Spisovatelem v padesáti Hrabal psal rád, k životu to vyloženě potřeboval. První kniha Perlička na dně mu vyšla až rok před padesátými narozeninami. Od té doby se Hrabal věnoval pouze literární tvorbě. Stal se spisovatelem z povolání. Cenzorům se jeho texty zdály nevhodné. První kniha povídek staví na hospodském „tlachání.“ Prostí, na první pohled ničím zajímaví hrdinové vyprávějí, přehánějí a své historky přikrášlují, prostě „pábí“. Svým člověčenstvím se postavy odlišují od zažitých schémat a pro autora je to ona pověstná „perlička na dně“. Název Pábitelé nese také jedna z jeho nejslavnějších knih. Sám Hrabal byl pábitel. Věci rád domýšlel a zveličoval. Snažil se působit přízemně a lidově, ačkoliv byl velmi vzdělaný. Navenek byl arogantní, uvnitř Strana 8
ale citlivý, jemný a něžný. V šedesátých letech, když se tuhý politický režim poněkud uvolnil, se stal Hrabal členem Svazu československých spisovatelů a členem redakční rady Literárních novin. V období necelých deseti let mu vyšla většina významných knih. Patří mezi ně také Ostře sledované vlaky. Díky tomuto románu se dostal Hrabal i do povědomí zahraničních čtenářů. V roce 1966 natočil podle knihy režisér Jiří Menzel stejnojmenný film a o dva roky později s ním získal prestižní filmové ocenění Oscar. Filmového zpracování se později dočkaly například i Slavnosti sněženek, Postřižiny či Obsluhoval jsem anglického krále. Hrabalovo jméno znají lidé hlavně díky filmu. Po sovětské okupaci v 70. a 80. letech nemohly být vydány všechny knihy, které napsal. Díla mu proto vycházela v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Když se za své postoje veřejně omluvil, od poloviny sedmdesátých let mu knihy opět začaly vycházet. Přesto musel autor v textech trochu ustupovat, aby mohly vyjít. Hrabal se řadí mezi nejpřekládanější české autory. Je oblíbený zejména díky originálnímu stylu psaní. Říká se, že objevil žánr hospodské historky. Čtenáře oslovuje zejména způsob jeho vyprávění. Málokterý český spisovatel přirostl lidem k srdci jako Bohumil Hrabal. Pro jeho lidový vypravěčský styl a schopnost jeho hrdinů najít i v nepříjemných a smutných životních situacích humor a chuť do života ho milují i čtenáři po celém světě.
Místa Hrabalova života Bohumil Hrabal poprvé spatřil světlo světa v Brně – Židenicích. Malý domek v Balbínově ulici č. 47 stojí dodnes. Silnou vazbu cítil k městu Polná, kde jako maličký začal vnímat svět kolem sebe. Starý prvorepublikový Nymburk s jeho pozoruhodnými obyvateli byl místem, kde prožil dětství. V pivovaru byla odhalena pamětní deska. Ale pan spisovatel říkával: „Já žádnou desku nechci, a když, tak jen ve výšce, kam čurají psi‘“. Tak mají v Nymburku nejníže umístěnou pamětní desku na světě, pouhých dvacet centimetrů nad zemí. Další místa bytostně spjatá s Bohumilem Hrabalem v dospělém věku jsou Praha – Libeň, Kladno s Poldinou hutí a chatová osada Kersko v Polabí. Hrabal neměl jeden domov, miloval současně pražské předměstí Libeň se všemi jeho zákoutími a hospůdkami, kerské polesí a chatařskou osadu ve stínu vysokých borovic. Pokud měl Bohumil Hrabal jmenovat místa, která mu byla nejbližší, byl to právě v první řadě Nymburk, pak pražská Libeň a Kersko. Když mu zemřela žena „Pipsi“, připadal si velmi opuštěný. Hodně času trávil po hospodách. Jeho nejoblíbenějším nápojem bylo pivo. Nejraději měl zejména pražskou pivnici U Zlatého tygra na Starém Městě, kde sedával s přáteli. Dokonce tam v roce 1994 pil pivo u jednoho stolu s českým prezidentem Václavem Havlem a prezidentem USA Billem Clintonem. Strana 9
Bydliště na Praze 8 Bohumil Hrabal je spojen i s Prahou 8. Od roku 1950 přes dvacet let bydlel v libeňské uličce Na Hrázi 24. Sám jí říkal „Na Hrázi věčnosti“. Stala se mu domovem a místem velké tvůrčí inspirace. V roce 1956 se oženil na zámečku v Praze – Libni s Eliškou Plevovou, které nikdo neřekl jinak než Pipsi. Manželství bylo šťastné, ale zůstalo bezdětné. Tady spolu s básníkem Egonem Bondym a nejlepším přítelem grafikem Vladimírem Boudníkem prožíval bohémské období legendárních „něžných barbarů.“ Genia loci lze doposud zachytit i v krajině bývalé libeňské periferie, můžeme v zamyšlení postát před dosud stojící židovskou synagogou i místem, kde stál bufet Automat Svět. Ulička Na Hrázi se nachází mezi dnešním libeňským divadlem a supermarketem Billa. V místě, kde je uprostřed betonové zdi vstup do stanice metra Palmovka, je v chodníku malá mosazná cedulka, která nás informuje, že na tomto místě stával dnes již neexistující domek, kde Hrabal bydlel. Betonová stěna je vymalována malířkou Tatianou Svatošovou a připomíná nám život a tvorbu tohoto spisovatele. Druhým a posledním bydlištěm na Praze 8 je byt ve výškovém panelovém domě v Košťálkově ulici v Kobylisích. Bydlel zde od roku 1973 až do své smrti. Po Hrabalovi bylo pojmenováno veřejné prostranství v Praze 8 na Palmovce – náměstí Bohumila Hrabala a také nedaleká Základní škola Bohumila Hrabala.
Hrabalovo Kersko Hrabalovi k srdci přirostla chatařská a vilová osada Kersko nedaleko Nymburka. Atmosféru života v ní zachytil v knize Slavnosti sněženek. Jednu z nemovitostí tu roku 1965 koupil. Právě zde prožil téměř třicet let svého života a tady také na svém kufříkovém psacím stroji Consul napsal řadu svých nejznámějších knih. Dokud mohl, jezdil sem z Prahy krmit své kočenky. „Kočenky v Kersku jsou jediným důvodem ráno vstát, jít na autobus, jet do Kerska … co by bylo s nimi, kdo by jim dal najíst, kdo by je pohladil, protože ty kočenky mě milují,“ píše v devadesátých letech Bohumil Hrabal. Jeho kočičí smečka čítala i přes dvacet kusů. Měl je všechny pojmenované. Každý den v deset dopoledne odjížděl z Florence - později z Palmovky do Kerska
Strana 10
linkovým autobusem. Předtím nakoupil mléko, salám, sekanou nebo grilované kuře. Kočky mu kolem jedenácté chodily naproti k zastávce. Měly se královsky, zato jemu stačil suchý rohlík.
Nemocnice Na Bulovce Bohumil Hrabal je spojen i s naší nemocnicí, kde se několikrát léčil. Naposledy v lednu roku 1997. Celé tělo ho bolelo, i když byl kromě problémů při chůzi zdravý. V nemocnici hlavně odpočíval. Zimu totiž trávil vždy v nemocnici. V pondělí 3. února 1997 v odpoledních hodinách Bohumil Hrabal tragicky zemřel po pádu z 5. patra budovy ortopedické kliniky. Říkalo se, že snad prý krmil holuby … Neměl už dostatečný důvod ke psaní. Sám řekl: „Mám ten dojem, že to, co jsem udělat měl, jsem udělal, a moje nebesa jsou usmířena. A co je pro mne teď nejdůležitější? Nemám pocit, že jsem žil nadarmo!“
Hradištko, místo posledního odpočinu Jeden z největších českých spisovatelů minulého století odpočívá v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka „Maryška“, nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“. A nebyl by to Bohumil Hrabal, kdyby tohle místo nechal netknuté recesí. Neobvyklý pomník totiž uchovává nejen ostatky Bohumila Hrabala a členů jeho rodiny, ale prý i jednu dřevěnou kočku a rozpitou láhev piva. Sám byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál. Takový zkrátka byl velký pábitel Bohumil Hrabal. „Až bude noc černá jako slunce a den bílý jako měsíční svit. Bez prstů a bez úst zaťukám na obřadní síň. A bez hlasu pozdravím hlasitě ‚Dobrý den‘ a ‚Dobré poledne‘. A ‚Dobrý večer‘. Avšak oni mi studenou jehlicí vypíchnou oči. A strašným políčkem protrhnou bubínky. Abych již své křestní jméno neviděl a neslyšel ve hlase tvém. Pak již nebude ani Bohumil, ani Hrabal. Ani Nymburk, ani Čechy, ani Evropa, ani svět. Snad jakýsi sen, který jsem zapomněl. Snad vůně polibku přes moře. Pokud živa budete, nezapomeňte, Studánko. Jak krásný je život!“
Hrabalovo dílo Do svých děl si vybírá postavy obyčejné, nemocné, smolaře a ztroskotance. Řekli bychom na první pohled nezajímavé lidi, kteří v životě nic nezažili, ale o životě velmi rádi mluví. Jejich řeči se stávají náhražkou skutečného života. Hrabal těmto lidem posedlým životem říká pábitelé a udělal z nich hrdiny svých knih. Největším pábitelem byl ovšem on sám. Autor píše metodou koláže. To znamená, že jeho příběhy nemají souvislý děj. Všechny složky vyprávění jsou v jedné rovině a všem věnuje stejnou pozornost. Hrabal psal své texty na psacím stroji. Zapsaný text rozstříhal a zpřeházeně slepil. Tak vzniklo konečné dílo. Život chápal jako velké dobrodružství plné neočekávaných náhod a setkání. V každém člověku je něco krásného i v tom největším lumpovi. To je ta „perlička na dně“, kterou je důležité nalézt. Jedna z Hrabalových povídkových knih se jmenuje Každý den zázrak. A právě tak to je, tak to být musí, protože jinak by nemělo cenu žít. Život není nic jiného než vyhledávání takových zázraků, a Hrabalovo psaní je nejúčinnější metoda tohoto hledání. Chce čtenáři zpřítomnit zázrak, kterým je protkán všední den. Strana 11
Povídky: Ostře sledované vlaky; Taneční hodiny pro starší a pokročilé; Pábitelé; Morytáty a legendy; Inzerát na dům, ve kterém nechci bydlet; Skřivánci na niti; Perlička na dně; Fádní odpoledne; Toto město je ve společné péči obyvatel. Vzpomínkové prózy: Městečko, kde se zastavil čas; Postřižiny; Krasosmutnění; Slavnosti sněženek Romány: Obsluhoval jsem anglického krále; Něžný barbar Vrcholné dílo: Příliš hlučná samota Autobiografická trilogie: Svatby v domě; Vita nuova; Proluky Filozofické úvahy: Dopisy Dubence (čtyři svazky) Díla 80. let: Harlequinovy miliony; Kluby poezie; Uragán nad Prahou" Filmy podle Hrabala: Perličky na dně (1965), Ostře sledované vlaky (1966), Skřivánci na niti (1969), Postřižiny (1981), Slavnosti sněženek (1983), Něžný barbar (1989), Andělské oči (1994), Příliš hlučná samota (1994), Obsluhoval jsem anglického krále (2006)
Ocenění Hrabal je známý i ve světě. Jeho knihy vyšly ve dvaceti osmi jazycích. Za své dílo byl několikrát oceněn: např. v Itálii, v Maďarsku, v Anglii, ve Francii dostal vyznamenání Rytíř umění a písemnictví. V roce1996 jej jmenovali doktorem honoris causa na univerzitě v Padově. Téhož roku získal z rukou Václava Havla medaili „Za zásluhy“. V České republice v letech 1991–1997 byly vydány „Sebrané spisy Bohumila Hrabala“, které obsahují celé jeho literární dílo v 19 svazcích. Zpracoval : L.Doležel (s využitím webových stránek) Strana 12
Ověřte si, zda jste zdatnými hrabalology, nebo se v kultuře alespoň trochu orientujete, či jste se o spisovateli dozvěděli až z našeho časopisu. Správné odpovědi najdete na poslední straně.
1. Ve které hospůdce se potkali Bohumil Hrabal, Václav Havel a Bill Clinton?
2. Ve kterých dvou filmech podle předlohy B. Hrabala si zahrál Václav Neckář?
Kerá pak vy ste asi osoba ? 3. Kdo byl ve skutečnosti strýc Pepin, z filmu Postřižiny ?
4. Který režisér má na svém kontě režii Hrabalových Strana 131967 novel a zároveň získal za svůj film v roce ocenění Americké filmové akademie – Oscar?
Se šípkovou… . Se zelím… !!!!!
5. Ve kterém filmu podle předlohy B.Hrabala vběhl do školy divočák ?
6. Tématem kterého filmu podle románu B.Hrabala je životní dráha číšníka a později hoteliéra?
„Nudíte se, kupte si…“
7. Strýc Pepin z filmu Postřižiny vám radí koupit si nějaké zvíře. Které to je?
Připravila: M. Ježková
Strana 14
OVY KOČENKY Když Bohumil Hrabal pobýval naposledy v lednu 1997 v Nemocnici Na Bulovce, nakreslily mu děti pro potěšení obrázky jeho milovaných koček. Měl tehdy velkou radost, protože mu bylo po těch jeho kočenkách smutno. Letos jsme mu je k výročí narození nakreslili znovu, bohužel už mu je nepředáme, i když jak sám Hrabal říkával: „Přes ty svoje kočky se stanu tak trochu nesmrtelným.“
Strana 15
Připravily vychovatelky ŠD a ŠK a učitelky MŠ. Kreslily děti na všech dětských odděleních.
Strana 16
Březen je znám jako měsíc knihy. Proto v týdnu 17. - 21. března proběhla na všech dětských odděleních naší nemocniční školy čtenářská anketa, do které se zapojilo 7 žákyň a 18 žáků. Pojďme se společně podívat na to, jak anketa dopadla. „Čtení je dnes již zastaralé,“ „čtení je spíš nuda,“ „číst knihy mě nutí hlavně rodiče“ … I tyto možnosti mohli žáci a žákyně zvolit jako odpovědi na otázku: „Co si myslíš o čtení knih?“ Převahu však získaly odpovědi, které to se čtením „myslí dobře“ - čtení je důležité pro vzdělání (31%), číst knihy je zábavné (24,1%), čtení knih potřebuje každý (20,7%). Nikdo nepovažoval čtení za ztrátu času, ani si nemyslel, že čtení je dnes nemoderní. V závodu oblíbenosti jednotlivých žánrů s přehledem zvítězily dobrodružné knihy (20,5%). Jako druhé s úsměvem na titulní stránce překročily cílovou čáru zábavné a humoristické příběhy (13,7%). V těsném závěsu za nimi se umístily fantasy příběhy (12,3%). Do cíle sotva doklopýtaly sci-fi, knihy o technice a básničky (všechny shodně s 1,4%). Cestopisy na pomyslnou závodní trať ani „nevycestovaly“ (0%). Máte nějakou oblíbenou literární postavu? U nás v nemocnici frčí Robinson Crusoe, Harry Potter a Greg Heffley – všichni byli uvedeni hned dvakrát. Mezi další „nej“ postavy patří Šmoulinka, Kendra Sorensonová, Aragorn, kůň Penny, Bivoj, Sisyfos, Halt a Tom Gates. Nyní něco (nejen) pro milovníky matematiky. Výsledky odpovědí na otázku: „Kolik knih přečteš za měsíc?“ můžete vyčíst z následujícího grafu. Je jisté, že jsou mezi námi lidé, kteří nečtou rádi. Stejně tak tomu bylo u 28% účastníků ankety. Zajímalo nás, proč to tak je. Tipnete si, jaký byl nejčastější důvod? Stejný počet dětí (23,1%) uvedl, že je čtení nebaví a že na ně nemají čas. 15,4% dětí je přesvědčeno, že existuje spousta zábavnějších věcí, než je čtení; případně nemají žádné zajímavé knížky. Zkuste se nyní zamyslet, jestli existuje nějaká kniha, která vás „zoufale“ nebavila číst. Ptali jsme se i my. Škála odpovědí byla pestrá. Objevovaly se knihy, které jakoby z oka vypadly školní doporučené četbě (např. Babička, Lovci mamutů, Staré pověsti české, Bible). Nicméně našly se i neoblíbené fantasy tituly – Hraničářův učeň, Třináct relikvií, Dračí meč, Já a moje příšera. Nechyběly ani pohádky – O červeném autíčku, Kubula a Kuba Kubikula. Zajímá vás, jestli byly nějaké rozdíly v odpovědích kluků a holek? Jestliže vás ne, tak nás ano. Jediný výraznější rozdíl se týkal půjčování knih v městské knihovně. Knihovnu navštěvuje a knihy si půjčuje 71,4% dívek a 55,5% chlapců. Chcete vědět více o tom, jak, jestli a co čtou děti ve věku 9-14 let v naší republice? Odkazujeme vás na webové stránky Národní knihovny ČR, která tento výzkum v roce 2013 uskutečnila. I my jsme se jím inspirovali při tvorbě naší čtenářské miniankety.
Připravila: J. Zemková Strana 17
Bavíme se s novou 3D aplikací colAR Mix na iPadech. Máte možnost vymalovat si vybraný obrázek. Na výběr je drak, dinosaurus, žralok, kůň, květina s motýlem, letadlo, domek se psem a jiné. Vymalovaný obrázek pomocí aplikace oživíme. Na iPadu jej můžete vidět trojrozměrně. Můžeme vás i vyfotit a fotku přeposlat rodičům či kamarádům.
Strana 18
Vyzkoušeli jsme novou kreativní techniku Loom Kit, při které děti vyráběly krásné náramky na osnově pomocí háčku s barevnými gumičkami. Ty si pak jako dárek a vzpomínku na nemocniční tvoření odnesly domů. Nová technika zaujala dívky i chlapce. Novým náramkem mohou obdarovat maminku nebo se jím sami ozdobit v letních měsících u vody, protože je voděodolný.
Připravily: K. Horáková a L.Vašutová , Strana 19
aneb co vás čeká: Velikonoční prázdniny si letos užijeme od čtvrtka 17. dubna do Velikonočního pondělí 21. dubna 2014 Těšte se na tradiční velikonoční tvoření na svých odděleních Plánujeme pro vás divadelní představení Další číslo Flastru vám nachystáme předtím, než se rozprchneme na letní prázdniny. Řešení kvízu ze strany 3: 1. Pivnice U Zlatého tygra, 2. Ostře sledované vlaky a Skřivánci na niti, 3. Otcův bratr obuvník, který byl později jeho velkou inspirací, 4. Jiří Menzel, 5. Slavnosti sněženek, 6. Obsluhoval jsem anglického krále, 7. Medvídka mývala
Po celý rok, ve dne i v noci však můžete být s námi na internetových stránkách http:// www.skolabulovka.cz/flastr. Své náměty, připomínky a především příspěvky dávejte svým vychovatelkám. Vaše redakční rada: Hanka, Mirka D., Marcela Vaše redakční rada
Láďa
Martina
Miloš
Strana 20
