Ročník. 10 Pondělí 15. září 2010 Číslo 9

Návody, detaily produkce, obrázky a další informace na www.eduard.cz

Vzdušní oponenti Airacober na Nové Guineji Oeffag: Jak znázornit dřevo Postavené modely I-16 type 17, Fw 190D-9 a Bf 110G-2

Ročník. 10

Pondělí 15. září 2010

Číslo 9

ÚVODNÍK Americká IPMS nebyla letos nijak přehnaně rušná, upřímně řečeno nebyla rušná vůbec. Ve srovnání s loňskou konvencí byl poklid na výstavišti do očí bijící. Přijelo málo modelářů a chyběl i Johny Vojtěch, což mi přijde stejné, jako případná neúčast Rogera Federera na US Open. Kdybych měl z průběhu výstavy vyvozovat nějaké závěry pro budoucí vývoj našeho oboru, musel bych být velmi skeptický. Pravda je, že celé letošní léto je obchodně nic moc, a kdybych byl redaktorem ekonomické rubriky libovolného světového deníku, jistě bych dokázal vykreslit nádherně temnou vizi nejbližší budoucnosti. Naštěstí redaktor nejsem, amatérsky přispívám jen do našeho infa, a tak si mohu dovolit mírný optimizmus. Můžu si dovolit tvrdit, že je to všechno vedrem a až se modeláři vrátí z dovolených, vše zase ožije. Tak uvidíme na E-dayi. Ten je na konci září, obvykle v době nejhezčího počasí, jaké tu ve střední Evropě máme. Je pravda, že v butovické garáži si člověk babího léta moc neužije, modelů a všeho, co s nimi souvisí si, ale užije až až. Osobně jsem velmi zvědavý, jak bude organizačně zajištěna soutěžní část akce. V každém případě doufám, že není ohrožena účast Zdenka Šebesty. Přece jenom, po tom, co se děje kolem Tigera Woodse, člověk trochu znejistí. Týden před E-dayem proběhla v Kovářské v Krušných horách tradiční oslava výročí letecké bitvy mezi Luftwaffe a USAAF, která se nad Kovářskou a jejím poměrně širokým okolím strhla 11. září 1944. Šlo pravděpodobně o největší leteckou bitvu nad územím Čech, s velkými materiálními i lidskými ztrátami na německé i americké straně. Letošní akce proběhla skutečně 11. září v centru Kovářské, s těžištěm v místním Muzeu letecké bitvy nad Krušnohořím a před místní školou, na jejíž střechu se 11. září 1944 zřítila ocasní část B-17G i s přeživším zadním střelcem. V Kovářské se každoročně schází celá řada veteránů leteckých bojů řady národností. I to byl důvod k návštěvě Kovářské, za 20 nebo 30 let pro nás bude vzpomínka na setkání s hrdiny bojů 2. světové války velkým životním zážitkem, a ruku na srdce, příležitostí setkat se s nimi už bude jen a jen ubývat.

Výstavní plocha IPMS (zvleva Vladimír Šulc a Martin Finger)

od Kovozávodů, a s tím čtvrtým, Su-22M4, to bude dozajista stejné. Na úspěchu těchto modelů se významnou měrou podílely resinové díly a k nejčastějším dotazům, které v současnosti dostávám, patří, zda budeme Brassinové sedačky eventuelně další díly prodávat i samostatně. Ano, budeme. Sedačky určitě ano. Časem, až i poslední Sučko nenávratně zmizí z regálů obchodů. V srpnu probíhalo zapojení a oživení naší nové CNC frézky, na samém konci srpna pak základní zaškolení obsluhy. První zkušební obrobky vypadají úžasně a naši technici jsou nadšeni. Rozdíl v kvalitě i rychlosti práce je oproti starým strojům až neuvěřitelný. Pokrok holt člověk nezastaví, naopak je třeba ho podporovat. Eduard letos do pokroku investoval hodně peněz, bez ohledu na krizi, která by tu někde kolem měla být, a zdá se, že je to i vidět. Například utichla kritika na adresu barevných leptů, z toho si troufnu

Z celkem líné letní prodejní aktivity se vymyká jeden model, čtvrtková limitka Su-25K. Ta z našeho skladu zmizela během deseti dnů, nechali jsme si jen pár kusů na E-day. Přestože se jistě dočtete, co vše je na tom modelu špatně a co všechno jsme udělali špatně my, nenechte se odradit. V září budou pětadvacítky ještě v modelářských obchodech, těch pár zbylých bude na našem stánku na E-dayi, a šlus. Pak zmizí a už je neseženete. Stejně zatím dopadla všechna tři vydaná Sučka, původem

Info Eduard - září 2010

Strana 3

vyvozovat, že v současné podobě modelářům vyhovují. Také problémy s doplňováním leptů do skladu jsou pryč, lepty jsou do skladu dodávány v řádu dnů a naplněnost odesílaných zásilek výrazně vzrostla. Teď jsou na řadě modely, kde ještě stále nestíháme tak, jak bychom si představovali. Nicméně od loňského jara jsme provedli důkladnou reformu výrobního procesu, komplexně jsme ho přestavěli, zrušili jsme celé dlouhé týdny trvající části procesu, v podstatě jsme ho zkrátili o 40% při současném zvýšení kvality. Podzim a zima by měly přinést poslední změny a po Novém roce už by měly být výsledky našeho snažení jednoznačně viditelné. Součástí provedených změn byla i reforma systému přípravy podkladů a kontroly finální podoby jak výlisků, tak návodů a obtiskových aršíků. Musím říct, že tato část reformy mě zatím naplňuje silnými rozpaky. Zapojili jsme do kontroly a přípravy externí odborníky, máme naše vlastní výzkumníky, ale...Pokud ostatní reformní kroky výrobní proces zkrátily a výrazně zlevnily, příprava a kontrola ho naopak výrazně, ale opravdu výrazně zpomalila a zdražila. Například jen příprava podkladů na Spitfiry s motory Merlin už stála tolik, co samotná konstrukce modelu, a náskok přípravy podkladů před konstrukcí je minimální, v podstatě jsme o pár čar napřed. A stále narážíme na nejasnosti. Podobně je to s barevnými podklady. Jak to vypadá, ať zapojíme sebevětšího odborníka, vždy se někde najde nějaký ještě větší nebo ještě hlasitější odborník, a opět je vše špatně. O tom, že i jeden a ten samý odborník dokáže změnit

názor během jedné noci ani nemluvě. Já jsem celkem pragmatický člověk, a tento stav mě naplňuje velkou nervozitou. No co, trpělivost je ctností šéfů. Vydržím do jara, a pak si někde seženu kosu... Naše plánované investice pro letošní rok ještě nekončí, během podzimu doufám spustíme nový web s plně integrovaným e-shopem. Na to se taky těšíme, i když se přiznám, že nejsem schopen sledovat a pojmout všechny nuance probíhajících odborných diskusí. Nezbývá než doufat, že ajťáci vědí co dělají, a že vše dobře skončí. Respektive včas začne! 1. září, spolu se školním rokem, začíná naše Eduardí sezóna. Už jsem to párkrát zmiňoval, ale znáte to s tím opakováním. Takže ještě jednou, Eduardí produkční rok začíná v září E-dayem a končí v srpnu na IPMS USA. Dámy a pánové, vítejte v Eduardím roce! Přeji vám i nám, aby se do něho vešlo co nejvíc nových a povedených produktů, aby nám letošní babí léto přineslo šmrnc a nové časy! Buď kit! Vladimír Šulc

Zmeškali jste některé z předchozích čísel magazínu INFO EDUARD? No, jen tady klikněte na obálku. Pak už to jde samo... :-)

Všechna starší čísla ročníků 1 - 10 předchůdce magazínu Info Eduard naleznete zde: Newsletter


2001-2010

Strana 4

MODELY ZÁŘÍ

La-7 1/48 PROFIPACK EDITION

Cat.No. 8098

Bílá 10, Vasilij Alexandrovič Zajcev, zástupce velitele 1. GSAK, 1944

Bílá 12, pplk. Filipp M. Kosolapov, velitel 937. IAP / 322. IAD, Praha Kbely, Československo, květen 1945

Bílá 63, 813. IAP, 215. IAD, 8. VA, zima 1944 / 1945

Bílá 06, v. č. 45210806, 2. čsl stíhací pluk, Praha, květen - červenec 1945

Bílá 17, major Vladimir Dmitrijevič Lavriněnkov, velitel 9. GIAP, duben 1945

Bílá 06, v. č. 45210806, 2. čsl stíhací pluk, Československé letectvo, Piešťany, 1946

KOUPIT La-7 1/48 ProfiPACK (8098)


Strana 5

MODELY ZÁŘÍ

P-39 Airacobra over New Guinea 1/48 Cat.No. 1152 LIMITED EDITION

P-39D-1 s/n 41-38353, 35th FS / 8th FG, Milne Bay, prosinec 1942

P-39N-5 s/n 42-18810, 40th FS / 35th FG, Nadzab, podzim 1943

P-39N-5 s/n 42-18802, Lt. Roy Owen, 41st FS / 35th FG, základna Tsili-Tsili, srpen 1943

P-39D-1 s/n 41-38338, Lt. Don C. McGee, 36th FS / 8th FG, základna Milne Bay, podzim 1942

P-39D-1 s/n 41-38401, Maj. Norman “Coach” G. Morris, velitel 35th FS / 8th FG, základna Milne Bay, podzim 1942

P-39Q-6 s/n 42-19927, Capt. L. A. Tate, 82nd TRS / 71st TRG, květen 1944

P-39D-2 s/n 41-38509, 80th FS / 8th FG, základna Milne Bay, leden 1943

- Dva kompletní modely stíhacího letounu P-39 verzí D, N a Q. - Celobarevná 16ti stránková publikace o historii P-39 nad Novou Guineou. - 7 atraktivních markingů. - Barevné fotolepty a Express maska. KOUPIT P-39 Airacobra over New Guinea 1/48 (1152)


Myslím, že panikaříš! Už jen kvůli nedostatku mrkve tady na Papui.

Strana 6

MODELY ZÁŘÍ

Avia B-534 serie IV 1/48 WEEKEND EDITION Cat.No. 8475

34. letka, Letecký pluk 4, Hradec Králové, léto 1937. Avie Leteckého pluku 4 patří k nejpestřejším letounům předválečného československého letectva. KOUPIT Avia B-534 serie IV 1/48 (8475)

Japan Navy aircraft carrier deck 1/48 Cat.No. 8803 KOUPIT Japan Navy aircraft carrier deck 1/48 (8803)


Strana 7

BRASSIN MĚSÍCE

648021 F-16N engine 1/48 (for Tamiya kit) 648021 F-16N engine 1/48 (for Tamiya kit)

KOUPIT 648021 F-16N engine 1/48 (TAM)

632002 F-4B/J/N/S seat 1/32 (for Tamiya kit) 632002 F-4B/J/N/S seat 1/32 (for Tamiya kit)

KOUPIT 632002 F-4B/J/N/S seat 1/32 (TAM)

OČEKÁVANÉ EDUARD BRASSIN


Strana 8

LEPTY MĚSÍCE 49499 F-111A interior 1/48 (Hobby Boss)

48664 Fw 190D wooden landing flaps - 48654 Fw 190D-13 1/48 (Eduard)

49508 Bf 109F-2 S.A. 1/48 (Zvezda)

36130 M-1131 blast panels 1/35 (Trumpeter)

49508 Bf 109F-2 S.A. 1/48 (Zvezda)

36134 Sherman Firefly Mk.Ic Hybrid fenders 1/35 (Dragon)

73362 E-2C 2000 S.A. 1/72 (Hasegawa)

36117 Sherman Firefly Mk.Ic Hybrid 1/35 (Dragon)

73362 E-2C 2000 S.A. 1/72 (Hasegawa)

36117 Sherman Firefly Mk.Ic Hybrid 1/35 (Dragon)

KOUPIT (e-shop www.eduard.com)

FOTOLEPTY - VÝBĚR ŘÍJEN 2010 36125 Challenger 2 Enhanced armour slat 1/35 (Trumpeter)


36126 Challenger 2 Enhanced armour 1/35 (Trumpeter)

48661 F-111A exterior 1/48 (Hobby Boss)

49501 F-111 Avionics 1/48 (Hobby Boss)

Strana 9

BIG-ED ZÁŘÍ

BIG3289 BAC LIGHTNING F.1A/F.3 1/32 (TRUMPETER) 32227 BAC Lightning F.1A/F.3 exterior

32501 Remove Before Flight

32635 BAC Lightning F.1A/F.3 interior S.A.

32642 BAC Lightning F.1A/F.3 seatbelts

JX086 E.E. F.1A/F.3

32231 BAC Lightning ladder

32227 BAC Lightning F.1A/F.3 exterior (TRU)

* items of this set are displayed in the same scale 140 mm

BIG4933 A-4E/F 1/48 (HASEGAWA) 48641 A-4E/F airbrakes

49273 A-4E/F

140 mm

EX023 A-4E/F

49009 Remove Before Flight

32227 BAC Lightning F.1A/F.3 exterior (TRU)

BIG4934 A6M3 ZERO Type 32 1/48 (HASEGAWA) 48625 A6M3 Zero Type 32 landing flaps

48456 A6M3 Zero Type 32 S.A.

EX294 A6M3 Zero

48625 A6M3 Zero Type 32 landing flaps (HAS)

130 mm

BIG7257 Mi-24V HIND 1/72 (HOBBY BOSS) 72504 Mi-24V Hind exterior

73346 Mi-24V Hind

CX246 Mi-24V Hind

72504 Mi-24V Hind exterior (HOB)

KOUPIT BIG3289 BAC LIGHTNING F.1A/F.3 1/32 110 mm

KOUPIT BIG4933 A-4E/F 1/48 KOUPIT BIG4934 A6M3 ZERO Type 32 1/48

* items of this set are displayed in the same scale


KOUPIT BIG7257 Mi-24V HIND 1/72

Strana 10

NOVINKY ZÁŘÍ 2010

MODELY 8098 1152 8803 8475

La-7 P-39 Airacobra over New Guinea Japanese Navy aircraft carrier deck Avia B-534 serie IV

BRASSIN 648021 632002

F-16N engine F-4B/J/N/S seat

FOTOLEPTY 17519 32243 32256 32258 32660 32674 36117 36120 36129 36130 36134 48654 48664 48665 49493 49499 49508

Figures Airliner 1/400 Su-30 Flanker G exterior Kittyhawk Mk.I/Mk.III landing flaps Kittyhawk Mk.I/Mk.III gun bay Su-30 Flanker G interior S.A. Kittyhawk Mk.I/Mk.III interior S.A. Sherman Firefly Mk.Ic Hybrid M-1131 additional armour M-1131 slat armour M-1131 blast panels Sherman Firefly Mk.Ic Hybrid fenders Fw 190D-13 Fw 190D wooden landing flaps Sea King AEW Mk.2 exterior B-57G S.A. F-111A interior S.A. Bf 109F-2 S.A.

KdITS 1/48 1/48 1/48 1/48

d

1/48 1/32

PROFIPACK LIMITED EDITION WEEKEND Tamiya Tamiya

g

1/400 1/32 1/32 1/32 1/32 1/32 1/35 1/35 1/35 1/35 1/35 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48

Trumpeter Hasegawa Hasegawa Trumpeter Hasegawa Dragon Trumpeter Trumpeter Trumpeter Dragon Eduard Eduard Hasegawa Airfix Hobby Boss Zvezda

49510 73361 73362

Sea King AEW Mk.2 S.A. Ju 88G-6 Night Fighter S.A. E-2C 2000 S.A.

1/48 1/72 1/72

Hasegawa Hasegawa Hasegawa

ZOOMY

OMY / ZOOMS 1/32 Trumpeter 1/32 Hasegawa 1/48 Airfix 1/48 Hobby Boss 1/48 Zvezda 1/48 Hasegawa 1/72 Hasegawa 1/72 Hasegawa

MASKY

MASKY / MASKS 1/72 Hasegawa 1/72 Hasegawa 1/72 MPM/Italeri 1/48 Academy 1/48 Hasegawa 1/32 Hasegawa

33051 33069 FE493 FE499 FE508 FE510 SS361 SS362

Su-30 Flanker G interior S.A. Kittyhawk Mk.I/Mk.III interior S.A. B-57G interior S.A. F-111A interior S.A. Bf 109F-2 S.A. Sea King AEW Mk.2 interior S.A. Ju 88G-6 Night Fighter S.A. E-2C 2000 S.A.

CX264 F-16I SUFA CX265 F-21/Kfir CX266 A-20B EX312 F-15I RAAM EX313 HAR Mk.3 JX110 Kittyhawk Mk.I/Mk.III

BIG-ED

BIG3289 BIG4933 BIG4934 BIG7257

BAC LIGHTNING F.1A/F.3 A-4E/F A6M3 ZERO Type 32 Mi-24V HIND

BIGY / BI-ED sets 1/32 TRUMPETER 1/48 HASEGAWA 1/48 HASEGAWA 1/72 HOBBY BOSS

KOUPIT (e-shop www.eduard.cz)

GLOSÁŘ J&T

Zase nás chtěj nalákat do temný garáže a obrat nás tam o peníze! Info Eduard - září 2010

Strana 11

HISTORIE

Japonští orli proti americkým kobrám Vzdušní oponenti Airacober na Nové Guineji

Martin Ferkl Dne 7. prosince začala napadením Pearl Harboru válka v Pacifiku. Zároveň se japonské invazní síly vydaly směrem k břehům Filipín a Indočíny. Britské a americké ozbrojené síly se nechaly zaskočit a významnou roli hrála také technická a taktická vyspělost japonských ozbrojených složek. Postup byl velmi rychlý, o několik měsíců později již Japonci doslova ťukali na bránu australského kontinentu, vzdáleného tisíce kilometrů od jejich vlasti. Po bitvách u Midway a v Korálovém moři se bleskový postup zpomalil. Na cestě k Austrálii zůstal Japoncům stát přístav Port Moresby. Po neúspěšném pokusu o vylodění, jehož osud byl zpečetěn krutou porážkou v Korálovém moři, se pokoušeli o proniknutí po souši, avšak komplikované podmínky v novoguinejské džungli, horském pásmu Owena Stanleye, se ukázaly jako nepřekonatelné. Zároveň se Japonci stále snažili útočit ze vzduchu. Využívali k tomu základny umístěné na severovýchodním pobřeží Nové Guineje. Těmi byly Lae, Salamaua a zejména pak Buna. Hlavní tíhu bojů s jednotkami vyzbrojenými Airacobrami neslo v roce 1942 japonské námořní letectvo, konkrétně pak dva stíhací útvary – Tainan Kókútai1 a 2. Kókútai. Roli předvoje však hrála 4. Kókútai. Jednalo se osmíšenou jednotku, která měla ve výzbroji jak stíhačky, tak bombardéry. Do Lae se dostala doslova několik dní poté, co tuto základnu dobyla japonská pozemní vojska, dne 11. března 1942. Okamžitě začala s útoky na

Port Moresby, v Lae k dispozici měla sedm Reisenů2. Již k 1. dubnu však došlo k reorganizaci jednotky, 4. Kókútai se stala plnohodnotnou bombardovací jednotkou a její stíhací část byla formálně zařazena do Tainan Kókútai. Po připlutí hlavních sil této jednotky se piloti začlenili do nového útvaru také fakticky. Tainan Kókútai lze bezesporu považovat za nej-známější jednotku japonského druhoválečného tažení. V jejích řadách vyrostlo nejvíce stíhacích es, včetně Saburó Sakaie nebo nejúspěšnějšího japonského stíhacího esa všech dob Hiroyoshi Nishizawy. Jednotka se na Novou Guineu dostala v dubnu 1942. Na palubě transportní lodě Komaki Maru se přepravila do Rabaulu a odtud pak počínaje 17. dubnem letecky do Lae. K datu 25. dubna se v Lae nacházelo čtyřiadvacet Reisenů. Od dubna do začátku srpna provedla jednotka celkem jednapadesát útoků na Port Moresby. Nároky na vítězství se, stejně jako v mnoha jiných bojích po celém světě, více či méně míjely s realitou. Podle názoru pilotů šlo k zemi 246 nepřátelských strojů (z toho 45 pravděpodobně). Další sestřely nárokovali během boje přímo nad základnami Lae a Buna. Nepřítele v největším počtu případů identifikovali jako P-39, které neměly proti Reisenům v manévrovém boji šanci. Sami přišli z nejrůznějších příčin, včetně havárií, o 20 strojů. Zlomem se stalo americké vylodění na Guadalcanalu dne 7. srpna 1942. Tainan Kókútai napřela všechny síly k likvidaci výsadku a boje o Port Moresby, potažmo Japonci zanechali na letišti Buna také tento Reisen Model 32, výr. číslo 3030. Červené, bíle lemované označení „Q-102“ na ocasní ploše zařazuje letoun do stavu 2. Kókútai. Na boku trupu nesl stroj darovací nápis Hókoku č. 872, dárcem je Katayoshi. Stroj vyrobila firma Mitsubishi a montážní linku opustil 30. června 1942.


Strana 12

HISTORIE

Na ploše novoguinejské základny Buna zanechali Japonci poměrně velké množství nefunkční techniky. Reisen Model 32 V-187 výrobního čísla 3028 sjel z montážní linky na samém konci června 1942. Prostředky na jeho zakoupení poskytl dárce „Kogen“, jehož jméno je napsáno na boku trupu jako součást darovacího nápisu Hókoku č. 870. Stroj má na svislé ocasní ploše jeden bílý vodorovný pruh a na trupu žlutý šikmý pruh. Tato část markingu naznačovala, že letoun patřil veliteli Shótai (letky). Písmeno „V“ z označení na ocasních plochách patřilo Tainan Kókútai.

Austrálii se staly podružnými. Jako svou základnu začala používat hlavně Rabaul, odkud to bylo na Guadalcanal blíž, než z Buna. V bojích o Novou Guineu ji nahradila 2. Kókútai. Vznikla poslední květnový den roku 1942 v japonské Yokosuce jako smíšený útvar, vyzbrojený stíhačkami i bombardéry. Po dvou měsících výstavby a výcviku zamířila na palubě Yawata Maru, transportní lodi přestavěné na eskortní letadlovou loď, na jihovýchod. Primárně byla určena k bojům o souostroví Nové Hebridy. K těmto ostrovům však japonská vojska nikdy nedospěla a 2. Kókútai přistála v polovině srpna Rabaulu. Poprvé se letci této jednotky utkali s Airacobrami 24. srpna během útoku na Rabi, ležící jihovýchodně od Port Moresby. Japonci bez vlastních ztrát požadovali uznání devíti (z toho dvou pravděpodobných) sestřelů. Další útoky následovaly 26. a 27. srpna, tentokrát již za cenu dvou bombardérů a šesti Reisenů (čtyři z Tainan Kókútai). V útocích na Port Moresby pokračovala 2. Kókútai ze základny Buna až do 8. září a poté se přidala k úsilí o zatlačení amerického výsadku zpět do moře, omývajícího Guadalcanal. Dne 1. listopadu 1942 došlo k reorganizaci japonského námořního letectva a ke s ní spojené změně označení jednotek – z Tainan Kókútai se stala Kókútai 251 a z 2. Kókútai se stala Kókútai 582. K dalším rozsáhlejším bojům, které proběhly v poli působnosti Airacober, došlo během operace „I“ (v japonštině I-gó Sakusen). Tato operace, kterou osobně řídil strůjce útoku na Pearl Harbor a vedoucí osobnost japonského námořnictva admirál Isoroku Yamamoto, proběhla ve dnech 7. až 14. dubna 1943 a jejím cílem bylo opětovné převzetí iniciativy v jihozápadním Pacifiku. V jejím rámci Japonci podnikli


masívní útoky na Port Moresby (12. dubna) a zátoku Milne (14. dubna). Celý podnik však skončil i přes minimální ztráty neúspěchem, Yamamoto padl o pár dní později za oběť prolomenému šifrovacímu kódu a stíhačkám P-38 Lightning a japonské ozbrojené síly se nacházely již jen v defenzívě, která nakonec vedla k definitivní porážce. Během roku 1943 začali Japonci posílat na Novou Guineu také armádní letecké útvary. Jednalo se o stíhací útvary vyzbrojené typem Nakajima Ki-43 Hayabusa (Spojenci nazývaný Oscar) a Kawasaki Ki-61 Hien (Spojenci nazývaný Tony), ale také o bombardovací jednotky s lehkými bombardéry Kawasaki Ki-48 (Lily) či těžkými bombardéry Nakajima Ki-49 Donryú (Helen). Tyto jednotky však utrpěly od spojeneckých stíhaček, především od P-38 Lightning a P-47 Thunderbolt, krutou porážku. Vraťme se ale k období nejintenzivnějšího zapojení Airacober do bojů, do jara a léta 1942. Seznam nároků dvou nejznámějších stíhacích es, příslušníků Tainan Kókútai, Hiroyoshi Nishizawy a Saburó Sakaie obsahuje také pěknou řádku Airacober. Nishizawa jich od 1. května do 25. července 1942 nárokoval celkem 21 sestřelených jistě (+ 5 pravděpodobně). Nejlépe se mu vedlo nad Port Moresby 17. května, kdy nahlásil pět Airacober sestřelených jistě a jednu pravděpodobně. Sakai si do svého letového zápisníku poznamenal v období od 11. dubna do 2. srpna 1942 celkem 22 jistě sestřelených Airacober a jeden sestřel pravděpodobný. Také on se mohl pochlubit pěti kousky sestřelenými v jednom dni, konkrétně 16. června. I když jsou tato čísla bez pochyby nadsazená, Reiseny v rukou zkušených japonských letců měly nad Airacobrami zřetelně navrch. Japonští stíhací piloti si toho

Strana 13

HISTORIE

S počátkem roku 1943 se na novoguinejské obloze začala objevovat také letadla japonského armádního letectva s cílem posílit snahu jejich námořních kolegů. Výzbroj stíhacích jednotek tvořily v menší míře Kawasaki Ki-61 Hien (vlaštovka) a zejména Nakajima Ki-43 Hayabusa (sokol stěhovavý). Snímek zachycuje Ki-43-II Otsu z 248. Sentai, jehož vrak obhlížejí američtí vojáci na ploše letiště Aitape. Tento útvar se do bojů na Nové Guineji zapojil v listopadu 1943 a v červenci 1944 byl kvůli fatálním ztrátám na personálu a technice rozpuštěn.

byli zcela jasně vědomi a nepovažovali Airacobry za rovnocenné soupeře. Obloha nad Novou Guineou však nebyla pro piloty Airacober o mnoho bezpečnější ani v roce 1944, kdy již japonské letectvo v této oblasti nepředstavovalo žádnou hrozbu. Svědčí o tom výčet ztrát 71st TRG3. Od ledna do srpna přišla nad nepřátelským územím minimálně o devět Airacober. Reiseny, nebo-li Zera Stíhací letouny typu Mitsubishi A6M prosluly pod jménem Zero, pod nímž jej znají i ti, kdo se válečnými událostmi v Pacifiku a na Dálném východě podrobně nezabývají. Toto označení vymysleli „bílí muži“ a až

po válce jej akceptovali i sami Japonci. Ve válečných dobách se tyto stroje označovaly názvem Reisen, což je zkratka oficiálního názvu Rei Shiki Kanjó Sentóki, tedy palubní stíhací letoun Typ 0. Airacobry měly možnost bojovat proti třem verzím Reisenů – A6M2 Model 21, A6M3 Model 22 a A6M3 Model 32. Nejzajímavější z nich je A6M3 Model 32. Navazoval přímo na verzi A6M2 Model 21 a nejvýznamnějšími odlišnostmi byla zástavba výkonnějšího motoru Sakae 21 a přepracované křídlo se zkráceným rozpětím o 1 m. Tyto změny měly zlepšit výkony Reisenů, zejména rychlost ve středních výškách. To se opravdu podařilo, letoun nyní dosahoval 545 km/h ve výšce 6000 m, oproti 533 km/h ve výšce 4550 m u verze Model 21. Nárůst výkonů však proběhl na úkor obratnosti, kterou japonští piloti u svých strojů preferovali. Slabinou se ukázal také dolet, kdy se Guadalcanal nacházel až za hranicí operačního doletu a Model 32 se tak nemohl účastnit tamních, tolik důležitých bojů. Na konci roku 1943 konstruktérský tým vrátil k původnímu rozpětí, obratnějšímu řešení, s větší zásobou paliva – tyto stroje však již představovaly jinou verzi, A6M3 Model 22. Výzbroj se po celou dobu neměnila a zůstala na dvojici 7,7mm kulometů v trupu a dvojici 20mm kanonů v křídle. Výroba Modelu 32 běžela od června 1942 do konce roku a dala celkem 343 strojů. Jako první dostala nové stroje

Američtí techničtí zpravodajci měli na základně Buna doslova žně. Na ploše zůstalo minimálně třináct Reisenů v různém stavu. Dva z nich putovaly k dalšímu vyhodnocení. do Austrálie. Stroj Q-102 prošel prohlídkou přímo v Buna. Na snímku má svěšený motor Sakae 21, na trupové přepážce je dobře vidět nádrž oleje.


Strana 14

HISTORIE

V roce 1944 byly japonské letecké síly v hluboké defenzívě. Snímek pořízený z paluby letounu ukazuje střední bombardéry North American B-25 Mitchell z 5th AF při náletu na letiště Dagua dne 3. února 1944. Padáky brzděné pumy co nevidět zničí trojici stíhaček Kawasaki Ki-61 Hien ze stavu 68. či 78. Sentai japonského armádního letectva.

do výzbroje 2. Kókútai, která s nimi také přišla v srpnu 1942 jako první na bojiště na Novou Guineu. Postupně je do výzbroje zařadily další jednotky, například Tainan Kókútai, a u prvoliniových útvarů se objevovaly ještě během roku 1943. Zkrácené rozpětí a useknuté koncové oblouky křídla podstatně změnily siluetu letounu. Změna v očích spojeneckých letců byla natolik zásadní, že Reisen Model 32 dostal i nové, specifické označení jménem „Hap“. Toto označení se však udrželo v oficiálním slovníku amerických leteckých sil jen do intervence ze strany generála Henryho H. „Hap“ Arnolda, který nebyl příliš nadšen tím, že se jeho familiární pojmenování objevuje v seznamech sestřelených letadel. Označení se tedy změnilo pouhým přidáním písmena na „Hamp“. Poté, co techničtí zpravodajci zjistili, že jde pouze o verzi Reisenu, zmizelo jméno „Hamp“ ze systému označování japonských letadel úplně.

Článek navazuje na informace obsažené v barevné publikaci, vkládané do stavebnice Airacobra over New Guinea

Vysvětlivky: 1) Kókútai - letecký útvar; ekvivalent pluku 2) Reisen - japonské označení stíhacího letounu, který do historie vešel pod názvem Zero. 3) TRG - Tactical Reconnaissance Group – letecký útvar, zabývající se taktickým průzkumem; ekvivalent pluku KOUPIT P-39 Airacobra over New Guinea 1/48 (1152)


Strana 15

WORKSHOP

Pokročilé techniky znázornění textury dřeva a plátna Oeffag 253 Sláva Vaňous Velikou výhodou této stavebnice Albatrosu D.III OEFFAG je, že můžeme zcela samostatně, odděleně pracovat na trupu a samostatně na křídlech a kormidlech. Sestavit je můžeme až kompletně nabarvené. V případě trupu nám to velice usnadní práci na ztvárnění dřeva. Používám olejové barvy. Je to z toho důvodu, že jsem na ně zvyklý, dá se s nimi velmi dobře pracovat, ale hlavně velmi věrohodně dokáží znázornit dřevo. Olejové barvy jsou částečně transparentní. Jejich transparentnost vyniká při použití v tenkých lazurných vrstvách. A to je právě ten důvod, proč jsou pro dřevo tak vhodné. Při znázornění dřeva postupuji od těch nejsvětlejších tónů k nejtmavším. Používám řadu vzájemně se překrývajících vrstev.

Deset kroků ke znázornění dřeva:

1. nástřik světlé základní barvy 2. první světlá vrstva dřeva - olejové barvy 3. vrstva laku 4. vrstva tmavšího dřeva - olejové barvy 5. vrstva laku 6. nanesení obtisků 7. vrstva laku 8. vrstva barevných filtrů 9. napuštění spár, patinování 10. závěrečná vrstva laku

2. Namíchání, otestování odstínu olejové barvy. Pro testování požívám trup letadla ze starší nepoužité stavebnice. Po odzkoušení odstínu lze trup umýt ředidlem na syntetické barvy. Zde si též otestujeme způsob nanášení, který nám bude nejlépe vyhovovat. Máme na výběr – štětec, molitanovou houbičku nebo prst. Divíte se použití prstu? Tak si to vyzkoušejte. Tuto metodu nanášení používá úspěšně už řadu let můj klubový kolega Marek Mincbergr. Já osobně dávám přednost molitanu.

Typické pro letadla továrny Albatros bylo použití březové překližky na trupové přepážky a potah trupu. Tato překližka se používala i u licenčních výrobců. Trupy byly v případě Albatrosů D.III lakovány čirým lakem, bez barevných úprav mořením. Březová překližka má charakteristickou světlou, málo zřetelnou kresbu. Po nalakování mírně ztmavne a zabarví se lehce do žlutokrémové místy až do hnědočervena. Další změny dozná dřevo při provozu stroje vystaveného povětrnostním vlivům na polním letišti, působením provozních kapalin a výfukových zplodin. Ty způsobí další ztmavnutí, případně vznik zažraných skvrn.

Postup při stavbě trupu a znázornění dřeva Pozor při barvení! Barvu nanášíme ve velmi tenké vrstvě tak, že výrazně prosvítá podklad.

Použité odstíny olejových barev: A. Modrá, případně fialová – pro utlumení barev B. Siena pálená C. Neapolská žlutá D. Okr zlatý E. Okr světlý F. Výsledná namíchaná barva Spodní trup – první vrstva dřeva – jeví se ideální, budeme na model nanášet tento odstín. Horní trup – druhá vrstva, tmavší barva dřeva – zde se jeví hodně tmavá – musíme na model aplikovat světlejší.

1. Nástřik částečně sestaveného interiéru mírně do krémova natónovanou Mr. Base White.


Strana 16

WORKSHOP

3. Nátěr interiéru – začneme méně viditelnými díly tak, abychom měli možnost si ještě případně naředit barvu.

7. Doplnění a dobarvení detailů, stínování, před uzavřením trupu.

4. Kompletní nátěr dřeva v interiéru. 5. Nabarvení a vystínování koženého čalounění na sedačce – opět olejovou barvou.

6. Nástřik kulometů barvou Mr. Metal Color Dark Iron a přeleštění, zvýrazní se tak hrany a vystupující detaily.


8. Kompletace interiéru a vlepení motoru před zakrytím vrchním dílem trupu a kapoty.

Strana 17

WORKSHOP

9. Nabarvení vrtule – první světlá vrstva.

13. Vzhled po nanesení obtisků. Do spár je napuštěná silně naředěná olejová barva odstínu Van Dyckova hnědá, bylo provedeno zpatinování motorového krytu a servisních krytek na trupu před závěrečným lakováním. 10. Druhá vrstva – tmavých dřevěných vrstev vrtule. Namalováno na nalakovanou první vrstvu.

Stavba a barvení motoru v deseti krocích Při stavbě nechávám motor rozdělen na podsestavy, které mi usnadní barvení a finální montáž: A. Tělo motoru B. Kryt vačkové hřídele ovládání ventilů, vahadly ventilů s náhonem a s magnety zapalování C. Sací potrubí D. Výfuky

11. Vnější nátěr dřeva na trupu. Pro nanášení je nutné mít pevně uchycený trup v nějaké rukojeti. Za tím účelem jsem do motoru nevlepil plastovou vrtulovou hřídel. Motor jsem pečlivě přilepil do lože. Do motoru jsem vetkl pevnou ocelovou kulatinu, zbroušenou na konci do klínu tak, aby se dala pevně uchytit do motoru a trup se na ni neprotáčel. Trup jsem za hřídel upnul do rukojeti, kterou používám na barvení figurek. Mohu tak snadno trup držet a natáčet si ho dle potřeby, aniž bych si dotykem poškodil nátěr. Při barvení nanášíme vrstvy v pořadí uvedeném v úvodu.

1. Slepíme tělo motoru včetně čerpadla chlazení v zadní části. 2. Slepíme sestavu, kterou tvoří kryt vačkové hřídele ovládání ventilů, vahadla ventilů, náhon vačkové hřídele a magneta zapalování. Tuto sestavu nelepíme na blok, ale pouze díly mezi sebou. Celou sestavu po zaschnutí sejmeme. Značně nám to usnadní barvení. 3. Barvení těla motoru - pro znázornění kovových částí používám metalické barvy řady Mr. Color Super Titanium, Super Stainless. Pro černé hlavy válců leštitelnou barvu Mr. Metal Color Dark Iron na měděné části Copper. 4. Doplnění kabelů zapalování - před instalací sacího

12. Vzhled po nanesení druhé vrstvy dřeva.


Strana 18

WORKSHOP potrubí doporučuji znázornit z měděných drátků kabely zapalování ke svíčkám. 5. Barvení sestavy vačkové hřídele- nastříkáme barvou Super Titanium. Dále pozor! Pro výsledný vzhled motoru je důležité opticky zvýraznit ventilová vahadla. Vybarvíme proto prostor mezi nimi matnou černou barvou – vahadla a ventilové pružiny tak krásně vyniknou a blok plastu, který je navzájem propojuje, opticky zmizí – stane se stínem. Lesklou černou vybarvíme magneta. 6. Na blok motoru přilepíme sací potrubí, které před tím nastříkáme barvou Super Titanium. Vlastní sací potrubí vybarvíme matnou bílošedo-krémovou barvou tak, abychom znázornili asbestovou izolaci. 7. Přilepíme sestavu vačkové hřídele. 8. Nalepíme výrobní štítky, dobarvíme detaily. 9. Na závěr zapustíme do motoru silně naředěnou olejovou barvu odstínu Van Dyckova hnědá. Dojde k výraznému optickému zvýraznění detailů. 10. Výfuky nabarvíme kovovou barvou a přes ni odstínem rzi. Na model je lepíme až po kompletním nabarvení trupu. Uchráníme je tak před ulomením a ztrátou.

4. Vymaskování chladičů, port a lemů křídel. 5. Nástřik ploch v místech nosníků a dřevěné náběžné hrany. 6. Vymaskování nosníků a náběžných hran. 7. Nástřik míst se stíny křížů výsostného značení na spodních plochách. 8. Vymaskování stínů křížů na spodních plochách. 9. Nástřik volného prostoru mezi žebry horní strany - šedou. 10. Nástřik volného prostoru mezi žebry spodní strany - bílou se šedým okrajem, aby došlo k optickému oddělení od port. 11. Odmaskování port, lemů křídel, nosníků i stínů výsostného značení, zamaskovány zůstanou pouze chladiče. 12. Nástřik silně naředěnou barvou odstínu plátna v několika průsvitných vrstvách, až dosáhneme požadované úrovně průsvitů. 13. Nalakování míst pro obtisky lesklým lakem. 14. Nalepení obtisků, uložení a vytvarování pomocí vodičky. 15. Přelakování obtisků. 16. Přestříkání obtisků filtry tak, aby tmavá barva zůstala v místě port, volné plochy mezi žebry lehce zesvětlíme.

Barvení křídel ve dvaceti krocích Hned na začátku si musíme nalít čistého vína. Znázornění nebarveného lakovaného plátna, tak aby se alespoň vzdáleně přiblížilo skutečnému vzhledu, je dle mého soudu, nejnáročnějším úkolem, se kterým se můžeme setkat. To, co nám nejvíce komplikuje práci, je jeho částečná průsvitnost. Konstrukce skrytá uvnitř křídla tvoří stíny a průsvity, které se promítají na povrchu plátěného potahu. Na horní straně křídla se nám vnitřní konstrukce jeví, proti okolí, jako světlejší – napomáhá zpětnému odrazu světla. Na spodní straně naopak cloní světlo a tvoří temný stín. Na horní straně se jeví volný prostor mezi žebry jako tmavší – paprsky světla pronikají z části skrz na spodní stranu, kde se volný prostor jeví naopak jako světlejší. Ideální pro seznámení se s optickými vlastnostmi plátna je zajít si na letecký den s historickými letadly, kde bude plátnem potažené letadlo přístupné k nafocení. Pozor na muzea, zde fotíme s pomocí blesku a takto vzniklé fotky jsou silně zavádějící! Při barvení křídla máme možnost naplno využít vlastností barev Gunze, které umožňují práci metodami preshading, postshading a nanášení filtrů. Takže jak na to:

17. Patinování křídel silně naředěnými olejovými barvami. 18. Vystínování chladičů – napuštění silně naředěné černé olejové barvy. 19. Závěrečné odladění, zjemnění vzhledu za pomoci filtrů. 20. Přelakování křídel matným lakem. Tak a to je v podstatě vše. Přeji vám hodně úspěchů při stavbě.

1. Základní nástřik Surfacerem. 2. Nástřik bílou bází přes porty, lemy a náběžné hrany. 3. Vymaskování okolí a nástřik chladiče Mr. Color Super Stainless.


Strana 19

Mistrovství České republiky v plastikovém modelářství 2010 Í NEJVĚTŠSKÁ VÝSTAVA V ČR ojové nků a b ta l, e d , lů leta tocyklů 0 mode o 0 0 m 1 a ž ů e mobil Více n ramat dí, auto lo , y k a dio ik e r n u g fi tech , ků tiv a vla lokomo

Ř H MOČDASETLI NÁEJLEPŠÍCHELČÁEŘSŮKÝACMODELÁŘSKÝCH ZA Ú MOD NIČNÍCH I ZAHRA FIREM

É AKCE N D O V DOPRO TĚVNÍKY VŠ PRO NÁ B T S O N P DOSTU Á N D A VÁNÍ N O S K R A P TNÉ BEZPLA

PRAHA

18. - 19. 9. 2010, 9.00 -16.00

eduard

Nákupní centrum Galerie Butovice (Radlická, Praha 5, prostory podzemních garáží)

více info na www.eday.cz


Strana 20

POSTAVENO!

I-16 type 17 1/48

Cat. No. 8146

Autor: Karel Čvančara

KOUPIT I-16 type 17 1/48 (Eduard)


Strana 21

POSTAVENO!

Fw 190D-9

1/48

Cat. No. 8184

Autor: Petr Stanislav


KOUPIT Fw 190D-9 1/48 (Eduard)

Strana 22

POSTAVENO!

Bf 110G-2 1/48

Cat. No. 8205

Autor: Petr Stanislav


KOUPIT Bf 110G-2 1/48 (Eduard)

Strana 23

SPOJTE SE S NÁMI NA FACEBOOKU A DEJTE O SOBĚ VĚDĚT!

www.facebook.com/EduardCompany


Strana 24

ON APPROACH

ŘÍJNOVÉ NOVINKY - STAVEBNICE

Albatros D.III Oeffag 153 PROFIPACK EDITION 1/48, Cat. No. 8241

Su-22M4

LIMITED EDITION 1/48, Cat. No. 1151

Il-2

WEEKEND EDITION 1/72, Cat. No. 7410


Strana 25

Ročník. 10 Pondělí 15. září 2010 Číslo 9

Recommend Documents