Rok 1915 Odes. František Maxa Jednoroční dobrovolník c.k. zemský pěší pluk č. 7 Sestře Magdaleně 3. IV. 1915 Madlo, přijď máš-li čas dneska v 7 ½ hod. večer ke kasárnám. My máme 14 dní kassernarest, tak nikam nesmíme. Na druhou neděli dostanu tady od krejčího bluzu a kalhoty lacino. Chci s tebou skrz to mluvit. František 22. IV. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Mám se dobře. Každý den máme do 9 hod. volno. V neděli možná, že přijdu odpoledne domů. Zatím nic nepotřebuji. Zdraví Vás František Plzeň 27. IV. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. V neděli jsem se dostal dobře domů. Přišel jsem ve 8 ¾ hod. Zugfíra mě řekl, že jsem mohl přijít ráno. Chtěl jsem dnes jeti na kole domů a dáti Vám komisárek. V neděli jsem také chtěl, byl bych spal doma do rána. Ale dneska v kuchyni byl hejtman a jeden jednoročák řekl před ním, že jsou malé porce a pak že jest tam špatný pořádek. Za to jsme dostali dnes v befehlu všichni jednoročáci v kassárnách 14 dní kassernarest. Ale možná, že nám to zruší a nebo nám dají více. Ti starší se přihlásili zítra k raportu. Tak nevíme, jak to dopadne. Přijďte si sem některý den pro komisárek. Tak ve 12 hod. v poledne. Srdečně Vás zdraví Váš František Pozn. Zugfíra = zugführer = četař, velitel čety 1. V. 1915 Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Již můžeme jíti ven, tak přijdu asi v neděli odpoledne domů. Ale přišel bych asi tak ve 4 hod. až po befehlu. František 20. V. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Jsme ještě v Plzni. Již jsme měli vše připraveno, když večer přišel telegram nikam nejezditi. Jedeme v pátek aneb v sobotu. Až přijedeme na místo budu Vám psáti kde jsme. Pozdravujte Vel. P. Měli jsme jeti až 25.V. a včera přišlo, že již 22.V. pojedeme. Srdečně Vás zdraví všechny František 23. V. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav z Prahy. Přijeli jsme sem ve 2 ¼ a pojedeme ve 4 hod. dále. Zítra v 9 ½ jsme na místě. Pozdravujte všechny. Váš František
Einj. Freiw. Ab. V , Land. Inf. Reg. No. 7 Rumburk (Deutsches Haus) 24. V. 1915 Dnes ráno jsme přijeli v 7 hod. Jest to zde pěkné. Pošlete mne sem kufr a ten bajonet s bluzou. Abych to dostal do neděle. Rumburk 25. V. 1915 Drazí rodiče! Včera v 7 hod. ráno jsme sem přijeli. Cesta nám uběhla rychle. Zpívali jsme celou cestu. Stavěli jsme se jen na málo zastávkách. Ale nikde jsme neměli rast, až v Praze 2 hodiny. Pak jsme jeli přes Ml. Boleslav do České Lípy, kam jsme přijeli asi ve 11 ½ hod. Oběd jsme měli v Praze, ale večeři a snídani jsme neměli žádnou. V noci jsme spát vůbec nemohli. Bylo nás ve voze 42 a neměli jsme tam skoro ani místa. Všude bylo plno lidu, mysleli, že jedeme již do pole. V Praze jak nás uvítali. Ty lidi co dělali. Pivo nebo malinovku nikde celou cestu jsme nesměli kupovati. V Rumburku na nás čekala hudba Rumburská a plno lidu bylo po celé cestě až k náměstí. Na náměstí jsme se seřadili, zahráli nám modlitbu a pak měl starosta rumburský řeč. Po něm zahráli rak. hymnu a pak měl řeč náš major německy a česky. Pak zahráli nám „Kde domov můj“. Česky zde vůbec není slyšeti. Odpoledne jsme měli v pondělí execírku a pak večer jsme šli ven. Setkali jsme se tam s jedním továrníkem, jediným Čechem v Rumburce. Byli jsme u něho v zahradě, dostali jsme večeři a pivo. Celý jeho personál je český. V neděli s ním půjdeme do Varnsdorfu, kde jsou Češi. Jinak by zde zle nebylo. Taková krásná krajina je zde. Všechno tak čisté. Kolem dokola jsou samé vrchy. Na hranice máme ½ hodiny. Ale málo se nám tu líbí. V Plzni to přece bylo lepší. Jsme ubytováni v hostinci. Dle ubytování myslíme, že zde dlouho nebudeme. Zde teprve jsme poznali naše šarže. Nesměli jsme ve vlaku v těch německých krajinách česky zpívati. V Rumburce při příjezdu si na nás dovolovali příliš. Každý musíme míti dvě mapy zdejšího okolí za 80 kr. – Budu psáti Vel.P. a Honzíkovi. Zeptejte se též na adressu Jeníka H. a pak správnou adressu na Honz. Pozdravujte tam všechny známé kamarády. Srdečně Vás zdraví Váš František Eing.Freiw.Ab. V , Land.Inf.Reg. No.7 Rumburk (Schützen Gasse) Lístek sestře Magdaleně 27. V. 1915 Milá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Špatně se zrovna nemám. Vojna je horší nežli v Plzni. Jsme ubytováni v hostinci. Budu ti psáti dopis. Se srdečným pozdravem František Rumburk 2. VI. 1915 Milá sestro! Nemůžu se skoro ani dostati ku psaní. Ráno vstáváme v 4 ½ hod. a v 5 ¼ již rukujeme ven. Každý den máme cvičení tady v lesích po těch vrchách. V poledne přijdeme v 1 hod. utahaní celí a pak cvičíme od 2 ½ do 6 ½.. Pak máme do 9 hod. prázdno. Ze soboty jsme měli noční übung od 6 hod. večer! Do 8 hod. ráno v neděli. Dopoledne jsme spali a odpoledne jsme se šli podívati do Warnsdorfu. Bydleli jsme v hostinci. Ale poněvadž zde bylo málo místa a
žádná voda k mytí, museli jsme si my jednoročáci najíti byty. Dali nám též peníze namísto oběda, poněvadž nemohou tolik masa zde dostati. Nám se to ale nevyplácí. Na oběd dostaneme 95 hal. a my za něho mnoho nedostaneme. Z toho si máme bráti snídani a večeři. Chleba již nemáme týden. Tam, co jsme teď na bytě, platíme i s večeří a snídaní 4 zl. měsíčně každý. Jsme tam tří. Je to zde velice krásný a mnohem horší vojna než-li v Plzni. Bude-li to tak dále, raději se necháme přeložiti k marškumpanii. Všechno musí odřít jednoročáci a zas jen jednoročáci. Ve čtvrtek střílíme zde na Božím těle. 15.VI. jede odsud zase jeden maršbataillion do pole. Měli jsme míti teď od 1.VI. školu, ale nebude žádná. Budeme míti jen samé cvičení a pak budeme skládati zkoušku. Jeli by jsme asi ku konci července do pole. Jest to zde všude samý Němec. Jen jeden továrník je Čech. U toho jsme každý den večer. Strýčkovi ze Škvrňan jsem psal dopis. Ale nevím, jestli ho dostal. Neboť jsem někde ztratil jeho adressu. Tak mu řekni o jeho adressu a napiš mi ji. Zrovna teď přišel lajtnant a řekl, že 4 neděle budou tahle cvičení a pak 6 neděl škola. Potom prý pojedeme před nepřítele. Velebnému P. jsme též psal. Půjdeš-li domů, řekni, aby mi poslali něj. peníze. Stýská se nám všem po Plzni. Nikdo zde nikam nejde, ačkoliv lidi nás tu mají moc rádi a také nám vše dají. Se srdečným pozdravem na Tebe a na všechny František. Ty fot. mi pošli ihned. Jednu potřebuji. Pozn. : Übung = cvičení, pohotovost Strýček ze Škvrňan = Jan Lukeš, bratr Františkovy maminky Markéty Maxové, roz Lukešové Rumburk 4. VI. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. My teď nemáme skoro ani času ku psaní. Ráno v 5 již rukujeme a máme samé übungy. Večer cvičíme do 6 ½. V Plzni jsme se měli lepší. Chleba jsme fasovali teprve dvakrát po 1 vece. Mináš teď nedostáváme. Jenom my jednoročáci, poněvadž jest málo masa, tak dostáváme minášgeld. Bylo to 95 h a dnes ho zvýšili na 1 K 2 h. Z toho se musí platiti snídaně a večeře. Protože jest tu málo místa a my byli jsme ubytováni v hostinci, kde jest jen jeden sál, museli jsme si teď, když k nám přišli ti 42letí jednoročáci, najíti byt, poněvadž máme již abrichtung hotový. My bydlíme tři pohromadě a platíme měsíčně se snídaní každý 4 zl. Jsme tu ale jen ještě přes červen a červenec. Teď děláme ještě 4 neděle místo po škole při kumpanii cvičení, děláme je teď sami jednoroč. Mezi sebou a nebo s jinými kumpaniemi. Pak máme 5 neděl školu a po škole po odbytých zkouškách jsme přiděleni k marškumpanii. Teď 15. VI. jede odtud maršbataillion do pole. Včera na Boží Tělo jsme stříleli. Za týden snad jedeme na 14 denní cvičení buď k Drážďanům a nebo k České Lípě. Důstojníci zde takoví nejsou jako byli v Plzni. Přes Rumburk česky zpívati nesmíme. Minulou sobotu jsme měli noční cvičení u Šluknova, přišli jsme v neděli ráno v 4 ½. Pak jsme měli celou neděli frei. Tady ale jsou ta cvičení horší. Běháme po těch vrchách a skrz lesy, že se pak nemůžeme ani hnout. Všichni již mají té execírky dost. Všechno musí dělati zde jednoročáci a pořád jen jednoročáci. Na vachy chodit, bareitschaft držeti, švarmlinie ukazujeme těm regrutům, poněvadž teď zde skoro nikdo není. Je tu pár těch regrutů a ty až odjedou, pak jsme tu sami. Teď ti starší z 15. III. se chtějí hlásiti raději dobrovolně k marškumpanii než tady se dřít. Včera jsem tu mluvil s tím Vochovským pachtýřem. Odpoledne jsme byli s jedním lajtnantem ve Warnsdorfu. On jest z Prahy z Karlínského „Sokola“. Platil nám tam pivo. Ať pošle Madla ty fotografie a potom mi pošlete nějaký peníze. V pondělí si nechám vyprati prádlo. Pozdravujte všechny, až budu míti více času, budu jim psáti. Co Vy děláte? A co Jeník? Srdečně Vás všechny zdraví a líbá Váš František Pozn. : schwarmlinie = rojnice, abrichtung = srovnání, drezúra
5. VI. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Zde jsme vyfotogr. na Božím Těle. Poznati není skoro nikdo. Jsem zde v nemocnici. Mám horečku. Napište mne co je tam nového. Váš František Sestře Magdaleně 8. VI. 1915 Madlo! Děkuji Ti za všechno, ale nevím, jestli Ti to budu moci někdy vynahradit. Obdržel jsem vše. Byl jsem zde v nemocnici. Měl jsem horečku 39.8 stupně. Doktor myslel, že mám zápal plic. Byl jsem tam 3 ½ dne, a teď mám ještě 4 dny frei. Nechodím nikam jen na procházku. Dnes jich vybrali asi 12, kteří pojedou 15.VI. do pole bez zkoušek. Domů jsem psal. Srdečně Tě zdraví Tvůj věrný bratr František. Z domova ať mi jíst ničeho neposílají neb potřebují sami více než-li já. Zde jsou kamarádi sedláci a Ti vždy něco mají, tak dostanu co chci. Rumburk 9. VI. 1915 Drazí rodiče! Především Vás všechny pozdravuji a co jste mne poslali, to jsem vše obdržel. To psaní též. Madle jsem psal ihned lístek. Ale podruhé mne již vůbec žádné jídlo neposílejte, neboť já zde vždycky něco mám, když jsou tu kamarádi ze dvorů, ale Vy tam asi mnoho nemáte. Chleba se tu vydává také na známky a dvakráte týdně zde prodávají místo masa štokviš a ten ještě není k jídlu. Co jsme my zde, tak ještě vůbec nepršelo. Jsou zde velká horka. A v tom horku když má člověk běhati, tak je celý uhorčený, najednou musí zase padnout a ležet třebas ½ hod., tak lehko ustydne. Já jsem byl 3 ½ dne zde v nemocnici, v pondělí mne doktor pustil, neboť mně to mrzelo celý den ležeti, tak jsem mu řekl, zdali bych již nemohl jíti ven. Pustil mne a máš ještě 4 dny frei. Nedělám teď nic, než chodím na procházky. Měl jsem horečku 39.8 stupně. Doktor myslel, že mám zápal plic. Dneska šli kamarádi již ráno v 3 ½ na übing. Přijdou až ve 4 hod. odpoledne. Jest zde strašný horko dnes a na déšť ani pomyšlení. Dopoledne přišli čtyři zpátky, 3 padli a nemohli dál a jeden má vyvrknutou nohu v kotníku. Všichni Plzeňáci. Nikde jsme tak nedrželi pohromadě jako teď. Všichni zde se k nám chovali z počátku pěkně, ale teď se to ukazuje. Jsme samí Češi a kde zde lidé mohou něco na nás říci, tak řeknou. Chodili jsme k tomu továrníkovi, je to Čech a nám to bylo teď zapovězeno. Jeho paní když to slyšela, tak plakala. Bylo zde také ještě dosti lacino, ale co jsme přišli sem, tak teď všechno zdražují. ½ l piva tady stojí 13 krejc. a malinovka 15 krejc. Guláš, když jsme přijeli, byl za 35 kr. a teď stojí 1 K. Teď je to zde velice krásný. Všude kvete bez a toho mají zde ve všech zahradách hojně. Při každém stavení je krásná zahrada. Já jsem psal též lístek vel.p. Mat. V pondělí jsem ani nevzpomněl na moje narozeniny, až dnes, když jsem vstal. Již několik dní za sebou se mne vždycky zdá o domově a mně když ráno vstanu, tak se mě nechce do ničeho. Včera jsem prohlížel kufr a našel jsem tam tu fotografii, co jsme fotografovaný s tím vozíkem u chalupy. Když jsem se na ní podíval a viděl jsem tam Jeníka tak stát, tak jsem musel plakati. Také jsem psal kamarádům a nikdo mimo Fr. Hel. mne neodepsal. Já Vám děkuji za všechno, ale jestli Vám to budu moci vynahradit, nevím. Pozdravujte tam všechny i str. Pol. a Václ. a Karh. Se srdečným pozdravem Váš syn František Strejda Polívka a Karhan - zřejmě sousedi („strejčci“) z vedlejší ulice; Václav = Matěj Václav, manžel tety Barbory Václavové (sestra Františkova otce Václava Maxy)
14. VI. 1915 Milá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Teď od 20.VI. máme školu. Ale pojedeme asi do Jablonce. Jdi k fotografovi a pošli mi ty fotografie. Do neděle abych je určitě měl. Učím se zde s jednou Němkyní německy. Je to obchodníka dcera. Domluvíme se spolu dobře. Ať mi pošlou nějaké peníze neb budeme platiti byt. Srdečný pozdrav na všechny posílá Tvůj bratr František 16. VI. 1915 Milá sestro! Děkuji Ti za psaní. Ale pro ty podobenky tam jdi a řekni, že je potřebuji. My jedeme 20. VI. Do Jablonce na 4 neděle do školy jednoročácké. Ti, co rukovali 15. III., dělají teď od 16.VI. – 19.VI. zkoušky a pak v pondělí jdou ke kumpaniím. Véna Div. také. Nějak divně se to teď s námi točí. Dostali jsme teď nové důstojníky, neboť tamti jedou teď odsud s maršbataillionem. My po ukončení té školy budeme též přiděleni ke kumpanii. Já jsem psal kamarádům, ale ani jeden mne neodepsal. Vzkaž domů, aby mi poslali do neděle nějaké peníze, neboť musím zaplatit byt a pak nechat si poslati všechny věci za námi. My tam jedeme neradi. Tady již jsme trochu přivykli a teď máme jeti pryč. A než-li přivyknem tam, pojedeme zase pryč. Teď budou rukovati do 50 let. Bude snad také náš tati? Až mě budeš posílati nějaký balík, řekni Andě, aby ti přinesla nějaké růže z naší zahrady a dej je k tomu, abych aspoň něco měl od nás, když tam nemohu jeti. Tady je teď všechno příliš drahé. Z počátku to tak nebylo. Jenom na pivě, co jsme zde, přidražili 4 kr. Je teď ½ l piva za 15 kr. Párek nebo vuřt stojí zde 16 kr. a jsou tak veliké jako u nás. Paprika zde stála 35 kr. a teď stojí 55 kr. A všeho je tak málo. My raději si kupujeme máslo a kousek chleba k obědu, toho se více najíme. Mně teď již netěší nic. Raději snad bych byl v poli. Kdybych mohl všechno vypsat ……. . Se srdečným pozdravem na všechny Tvůj bratr František 17. VI. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Též dík Andě za dopis. Ale již se s nimi neshledám, poněvadž na druhý týden pojedeme snad již do Jablonce, kde bude škola do 15. července. Včera a dnes dělají zkoušku ti co s nimi rukoval Véna Diviš. Mnoho jich ji asi neudělá. Jdou v pondělí již ke kumpanii. Příští týden jede odsud maršbataillion. V sobotu jsme měli od 5 hod. do rána do 9 hod. nachtübung. Byli jsme až za Šluknovem na německých hranicích. Do 2 hod. jsme stáli na feldvachách a ráno v 4 ½ jsme měli srážku. My jednoročáci jsme museli ustupovati až k Rumburku. Plno lidu bylo s námi v noci. Chodili s námi až do rána. Jinde by je byli zahnali, ale zde se jim neřekne nic. To byl náš třetí noční übung. Teď jsme zde trochu přivykli a máme jeti již zase pryč. Nikomu se to nelíbí, ačkoliv v Jablonci je více Čechů. Kdybychom zde byli ještě 2 měsíce, tak se naučíme hodně německy. Z počátku se nikdo netrval, ale teď je nám to již jedno. Každý den večer jdeme na takový vrch, je tam kostel sv. Jana a kolem křížová cesta jako kapličky se sochami, a pod tím kostelem je sad. Tam večer chodíme s Němkyněmi, které nás učí německy. Někdy je přitom legrace, když se nemůže dorozuměti. Náš obrlajtnant s lajtnajtem jdou k marškumpanii a my dostali jsme nového. Ten nový lajtnant je z Nýřan, nějaký Rehlich, je to Čech. Často si vzpomenu na naši zahradu, neboť zde, ačkoliv jsou tu velice krásné zahrady, růže zde viděti nejsou. Kdyby Jste mi něco posílali, tak mi nějaké sem pošlete. Včera jsem dostal v poledne zde od jedné dívky, je to obchodníkova dcera, 7 buchtiček s mákem a telecí maso s omáčkou a brambory. V neděli jsem byl s nimi v Georgsvalde, tak mně dala její fotografii. Ale česky neumí ani slovo.
Divadlo zde není kolem dokola nikde. Jest zde biograf, ale tam nikdo nechodí. Jest zde pořád krásně. Pršet zde ještě nepršelo. Ani bouřka zde žádná nebyla. Louky již zde jsou většinou posekány. Ti, kteří mají doma pole, dostanou dovolenou na žně. Teď budou rukovati do 50 let. Zde jsou již vyhlášky. Jestli pak bude také náš tatí rukovati? Tady jich odvádí také hodně. Ti co byli propuštěni, tak teď sem narukovali znovu. My se chodíme vždycky jednou týdně koupati do rybníka. Madle jsem psal, aby mne poslala ty fotograf. a pak nějaké peníze. V té škole v Jablonci nás bude asi 1300. Jeníkovi posílám pusu. Srdečně Vás zdraví všechny a líbá Váš František Pozn.: Feldwache = polní hlídka, polní stráž 19. VI. 1915 Milá Madlo! Přijmi ode mne srdečný dík za vše. Růže jsou pomačkány. Ty fotografie mne ale ihned pošli. Neb teprve zítra jede ubytovací komise do Jablonce. Tak my pojedeme někdy za týden za ní. Je jich tam již 1300 jedn. dobr. Ti z 15.3. dělali zkoušky, ze 63 je jich jen 21. Jenom 3 Češi. Véna D. též. Neb ten major bydlel v Plzni s nimi v domě. Píšeš šetřit? Jak mám více šetřiti? Myslíš, že se zde mnoho utrácí? Jak dostaneš ten lístek, tak pošli prosím Tě fot. Neb jednu zde ihned potřebuji.- To druhé Ti napíši. 22. VI. 1915 Milá Madlo! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Jedeme pryč ještě dnes večer. Kam dosud nevíme. Přišlo nám to teď ve 4 hod. odp. Nic mne neposílej, až budeme na místě. Srdečně Tě zdraví Tvůj bratr František Rumburk 22. VI. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Dnes odpoledne zde byl generál z Litoměřic na prohlídce. V neděli jsme museli odevzdati kvery a byli jsme přiděleni k maršbataillionu místo těch, co tam jedou již po čtvrté. Ale v pondělí když jsme měli rukovati s nimi a odevzdati náš mundur, tu přišel befehl, že škola bude zase dále trvati. Ale dnes odpoledne ve 4 hod. přišel pro nás execírák voják a my jsme museli ihned domů, neb večer jedeme pryč. Kam pojedeme, nikdo neví. Nic mne tedy neposílejte, až budeme někde na místě. Psal bych Vám více, ale již nemám času, neb musím všechno pakovati, v 6 hod. máme být připraveni. Pozdravujte tam všechny okolo, též Vel. P. Srdečně Vás všechny zdraví a líbá Váš syn František Einj. Freiw. Land. Inf. Reg. No 7 Gablonz a. Neisse, Talstrasse
Jablonec nad Nisou
Gablonz 24. VI. 1915 Drazí rodiče! My jsme nyní v Jablonci. Jsme ubytováni ve škole. Je tu asi 500 jednoročáků dobrovolníků. Škola nám zde trvá 4 neděle, ale během těch 4 neděl jsou vyřazováni ke kumpaniím. Zde máme více volnosti. Večer smíme ven do 10 hod. a v sobotu a v neděli do 12 hod. Ráno jdeme ven v 7 hod. a odpoledne máme školu. V neděli je též execírka dopoledne a odpoledne škola. Ta trvá od 2 hod. do 7 hod. večer. Včera jsme sem přijeli v 8 ½ večer. Zrovna zde byl veliký průvod na oslavu dobytí Lvova. Všude samé prapory. Hrálo asi 5 kapel. Lidu šlo plno. Všechny spolky a vojsko, děti školní a vůbec všechno. Nesli lampiony, každý skoro měl
lampion a neb ty pochodně. V oknech všude plno svíček a císařovo poprsí. Celý průvod šel městem a trval asi ½ hod. Všichni řvali jako dobytek. Je tu s námi jenom náš lajtnant. Školu tu drží hejtman Buček. Škola ta je pro všechny pluky landver, co leží v Čechách. Dnes jsme měli přednášku od hejtmana, říkal nám o pořádku zde a všechno vysvětloval a napsal knihy, které budeme potřebovati. Stojí všechny asi 15 K, kompas a mapu zdejšího okolí. Český hostinec zde máme zakázán. Asi 200 jest zde maďarských jednoročáků. Zde jest mnohem dráže než-li v Rumburce. Včera, když jsme přijeli, koupili jsme si chléb s máslem a stál nás kousek chleba asi 1 cm silný a malý krajíček s kousíčkem másla 15 krejc. Špinavé prádlo jsem nechal v Rumburce vyprati, ale když jsme jeli, nebylo ještě hotovo. Pošle ho za mnou do Jablonce. Zde chléb nedostáváme, budeme bráti peníze. Též já bych nějaké potřeboval. Neboť v Rumburce jsem vše zaplatil a teď ještě mne přijde kufr sem. Tak bych nějaké potřeboval. Do neděle nám přijdou ty knihy. Srdečně Vás všechny zdraví Váš František Gablonz 24. VI. 1915 Ty peníze mne zašlete ještě do neděle. Knihy stojí dohromady 13 K 80 h. a musíme je platiti ihned a sice nejdéle do pondělka. Zde máme neděli jako všední den. Dienstfrei není nikdy. Srdečný pozdrav zasílá František 27. VI. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Dnes jsme doma všichni. Nikdo nikam nejde. Raději ležíme. V neděli nám žádnou večeři nevaří, jen po poledni černý kafe, tak nikdo nevečeří, protože nemá co, a peníze také ne. Nikdy se nám to ještě nestalo, aby jsme měli takový hlad jako zde. Nikde zde chléb nedostaneme, kdybychom platili co chtěli zaň. My též žádný doposavad nefasujeme. A placení je to samý. Párek tu počítají 17 kr. a není ani viděti. Nadřeme se jako blázni. Takový horka zde. Prosím Vás aspoň dost málo něco jíst sem pošlete, ať je to co chce. Srdečně Vás zdraví a líbá všechny Váš František Sestře Magdaleně Jablonec 27. VI. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Posílám Ti to nevyplacený, poněvadž nikdo zde nemá ani krejcaru, aby mohl něco půjčiti. A kdo má pár krejcarů, raději si koupí něco jíst. Neboť takový hlad jako máme tady, jsem nikdy ještě nezažil. Placení je tu samý a nikdo nemá čím. Draho je tu jako nikde jinde. Chleba zde nikde nedostaneme, kdybychom dávali zaň nevím co. Ani my žádný nefasujeme. Párek tu stojí 17 kr. a není ani viděti. Ráno a večer dostáváme černý kafe a to není k jídlu. Nic k němu nemáme a potom máme běhati zde celý den v tom horku a v těch vrškách. V poledne nám dávají polévku a kousek masa a více nic. Ani žádnou kaši nám zde nedají k tomu. K tomu co všechno máme zde zakázáno. Česky na ulici nesmíme mezi sebou mluviti a s civilisty též nesmíme choditi, přístup je dovolen jen do hotelů, do jiného hostince máme přístup přísně zakázán. Děvče je-li bez klobouku, též nesmíme s ním jíti. Na ulici bez bílých rukaviček nesmíme. V Rumburce jsme měli minášgeld 1 K 6 h a zde je 1 K 45 h., tak jsme museli ještě do 30.VI. připláceti. A nestojí ta mináš ani za 20 kr. My se raději přihlásíme do pole, než-li zde v hladu a v takovém tyranství žíti. Domů též píši psaní. Stýčkovi ze Škvrňan řekni, že jsem mu nemohl teď psáti. Máme míti ty kamaše všichni za 6 K, kompas za 2 K a knížky za 13 K a nikdo nemá čím platiti a lajtnant nadává nám jako nějakým bůh ví co. Tedy Madlo, prosím Tě, pošlete mi aspoň něco jísti. Se srdečným pozdravem Tvůj upřímný bratr František
Dnes je neděle a my večeři žádnou nemáme nikdy v neděli. A jíst také nemáme nic. Sedíme v cimře a kleje jeden více než druhý, každý má hlad, je večer 8 hod. a nikdo nic nemá. 5. VII. 1915 Milá Madlo! Díky za chléb, který mne dnes došel. My fasujeme 1 veku na 5 dní. Byli jsme v pátek v české besedě zde a všichni celý 7 land. Jsme dostali kassernarest do 31.7. 10.8. jedeme zas do Rumburka. Ty fotografie ať již udělá, neb mu napíši psaní, že ho bude mrzeti. Já bych byl nejraději v poli. Mrzí mi vše. Nevím jak to vydržím. Srdečně Tě zdraví Tvůj bratr F.M. 8. VII. 1915 Milá sestro! Díky za peníze, které jsem dnes obdržel. Ihned jsem ale musel zaplatiti 3 K 80 h za kamaše. Ty špendlíky jsem již poslal domů. Teď jsme zavření. Nikam nesmíme. Zítra sem přijede generálmajor. Někteří jdou dobrovolně zpět do Rumburka. Šel bych nejraději také. Srdečně Tě zdraví Tvůj bratr František 9. VII. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Balík s chlebem jsem obdržel. Ale buchtu se salámem žádnou. Posílala jsi mi peníze? Dostal jsem 5 K a nevím od koho. Ve středu jede odsud 18 jedn. zpět do Rumburka. Nechtějí zde býti. Stojí to moc peněz. Teď chtějí aby každý měl černé kalhoty, tak asi se přihlásím též s nimi. Srdečně Tě zdraví Tvůj bratr František Pozdrav též na sl. Nocarovou. Jablonec 11. VII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Máme se teď trochu lepší. Mináš nám zlepšili. Ale při té execírce zde v těch vrchách mnoho zkusíme. Zítra jdeme do Liberce na šajbu. Je to asi 4 hod. z Jablonce. Na druhý týden máme jeti na cvičení do Milovic k Boleslavi. Hejtman nařídil, každý musí míti polní kukátko, bussolu a na odhadování vzdáleností přístrojek. Stojí to vše asi 23 K. On má samé nařízení jako v míru. Ve středu to bude vše prohlížeti. My ale si to nekoupíme, raději se budeme hlásiti zpět do Rumburka. Je nás přihlášeno 19. Ve středu k němu půjdeme, aby nás pustil zpět, že nemáme prostředků na vydržování se tady. Minulý týden jsem dostal 5 K a nevím od koho. Hejtman je Čech, ale zkusíme od něho. Chce, aby prý jsme zvykli do pole. Jsou zde vysoké, příkré vrchy. Málo který je pod 300 m vys. A on nám nařídí postupovati proti němu. Když to nejde dobře, tak 2-3 musíme nahoru s tornou. V sobotu jsme promokli úplně. Je zde s námi též nějaký Šindelář, učitel z Nýřan, bydleli jeho rodiče ve Vejprnicích, někde u Štorkánovic. Smluvili jsme se spolu. Je přátelský Boháčojc sedláka. Náš lajtnant k němu chodil v Nýřanech do školy. Lajtnant nás má rád, tuhle dostal od hejtmana, tak nám řekl, že půjde raději k marškumpanii. Byl ve válce 8 měs. a hejtman ještě vůbec ne a chce prý mu vytýkati, že to dělá špatně. Chleba nyní fasujeme vždycky za 2 dni jednu veku. Nic mne teď nemusíte posílati. Psát také teď nepište, já Vám napíši, jestli nás pustí neb ne. Lajtnant nechce, aby jsme k němu chodili. Hejtman říká, do 2 měsíců že pojedeme do pole. Ti, co zde vychodili školu před námi a 20.VI. dělali zkoušky, jeli minulý týden do pole. Zde se dělají hlavně ty případy z pole. Večer pak se to probírá z knížky. Nevím nic teď o Vejprnicích. Psal jsem chlapcům a nikdo mne neodepsal. To mne na ně mrzí. Co děláte? Pozdravujte tam všechny. Též vel. p. Do neděle nepište sem do Jablonce. Srdečně Vás zdraví Váš syn František
Sestře Magdaleně 14. VII. 1915 Drahá sestro! Díky za dopis. Ten chléb se salámem jsem obdržel. Od Tebe 5 K též. Domů jsem psal dvě psaní. Nepiš mne teď, neb zítra jedeme do Rumburka. Je nás 19. Napíši Ti pak adresu a vše. O ten balík ihned jsem se postaral. Sem do Jabl. vůbec nedošel. Srdečně Tě zdraví a za vše děkuje Tvůj bratr Fr. 16. VII. 1915 Drahá sestro! Přijmi srdečný pozdrav z Rumburka. Nevím kam ještě přijdeme. Možná, že jsme chybili když jsme odešli z Jablonce. V pondělí Ti vše napíši co je s námi. Zatím piš na adresu: Fr. M. Einj. Fr. in Gasthaus zu drei Linden in Rumburk Auplatz 16. VII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav z Rumburka. Dnes odpoledne jsme přijeli. Nevíme kam přijdeme. Prozatím jsme přiděleni ku 1.2.3. ersagt. Komp. Které se budou stavěti ale až od 16. srpna, neboť teď jsou z nich 2 maršk., které 25.VII. jedou. Vše možné, že jedeme s nimi. V pondělí vše napíši neb pak budeme již o všem věděti. Nyní spoléháme na obrlajt. Vorla, který jde k majorovi. Nepojedeme-li nyní, pojedeme asi za 3 neděle s příští. Vše budu ještě psáti. Nyní mne pište na adressu: Fr. M. Einj. Fr. in Gasthaus zu drei Linden In Rumburk. Auplatz Rumburg 17. července 1915 Nejdražší rodiče a sestry! Jen několik dní tomu bude ještě, co zde zůstanu. Z Jablonce jsme jeli ještě veselí neb nikdo nepomyslil, co nás v Rumburce čeká. Místo do školy byli jsme přiděleni k maršbataillionu. Chybili jsme, ale v Jablonci se vydržovati nebylo též možné. Když jsme šli k hejtm., že chceme pryč, vynadal nám, že jsme špatní Češi a špatní synové vlasti když nechceme ani tu sebemenší oběť pro naši vlast a našeho Zeměpána vykonati. On že se postaral, že jsme dneska vystudovaní a my že se mu v tak těžké době takhle odplácíme, když právě teď jsme nejvíce potřební. Ty věci že budeme stejně potřebovati v poli, a proč prý zrovna my Češi toho odmítáme. Ale propustil přec. Měli jsme přijíti zde do školy, ale bohužel nepřišli a nepřijdeme. Šli jsme k p. obrlajtn. Vorlovi, ale ten nám řekl, že nemůžeme nikam si jíti stěžovati, poněvadž před 14 dny jel maršbat., který byl ihned rozbit a následkem toho musel býti postaven ihned nový. A poněvadž při něm nejsou žádní vojáci, kteří ve válce již byli, nýbrž samí 42letí, kteří v květnu rukovali, byli jsme my a ještě odsud z Rum. vždycky ku každému zugu 7 mužů přiděleno. Od 15.VII. je maršbat. Čeká se jen na telegram. Poprvé mne bylo smutno když jsem rukoval a oblékal vojenský šat, ale dnes mne bylo ještě hůře, když jsem bral na sebe třebas zcela nový, čistý, pěkný mundur. Jakési divné tušení mám stále, které snad dá Bůh se nesplní. Netěší mne nyní nic. Chodili jsme celý den po dvoře jako
bezhlaví. Chci se dáti ještě naposledy fotografovati, ale nevím, budu-li moci neboť zde maršb. rukuje ráno v 5 ½ a přijde také někdy až v 10 večer. Mnoho se zde změnilo. My, poněvadž jsme Češi, se Rumb. nelíbíme, a proto si chodili lidé k maj. stěžovati, že se v neděli zpívá a mluví mnoho česky v hostin. Major na to nařídil, každou neděli celý regiment i s kuchaři a vůbec každý kdo je voják, odpoledne od 3 hod. do 12 hod. večer cvičení, aby neměli v host. žádný obchod. Ale za to se objevuje nespokojenost mezi vojskem. Prádlo budeme ještě nějaké fasovati, a to ostatní s kufrem pošlu během několika dní domů. Chci si koupiti něco na cestu. Na kterou stranu pojedeme, nevíme. Jsme zde u našeho zugu všichni, co jsme byli v Plzni spolu, tak myslíme, že se příliš zle míti nebudeme když jsme pohromadě. Jdeme s těžkým srdcem neb domov ani naposledy neviděti….. Často si vzpomenu, jak jsem vůči Vám za vše někdy se zachoval, ale nyní toho lituji. Vím, že jsem chyboval a vše co jste na mne dali, bude snad marné, ani snad Vám to nebudu moci vynahraditi ani poděkovati za vše. Je mi toho líto. Vám, drazí rodiče, děkuji aspoň v dopise když nemohu jinak za všechno a též sestrám. Jestli snad Vám jsem Vám příliš někdy ublížil, tedy prosím Vás mne to odpusťte. Pozdravujte tam všechny známý, též Vel. P., kterému než-li odjedu, ještě napíši. Také jemu a všechněm děkuji a posílám srdečný pozdrav. Jeníka našeho posílám a také Vénovi pěkný pozdrav, aby oni snad se dožili lepších časů nežli já a Vám někdy za mně i též všechno oplatili co Jste se na mne nastarali. Až vyjedeme odsud, budu Vám psáti lístek. Ještě za vše Vám děkuji a srdečně Vás všechny zdraví a líbá Váš věrný syn František S Bohem! V těch posledních odstavcích tohoto dopisu jsem se nespletla v přepisování, je to tak jak to napsal, je poznat, v jak velkém rozpoložení musel být. Sestře Magdaleně Rumburg 18.VII. 1915 Drahá sestro! Když jsme odjížděli z Jablonce, neměli jsme ani tušení co nás stihne. Oblékli nás a to velice pěkně. Celý nový jsme nyní. 2 letní a 1 zimní prádlo, pás, 2 boty, obvazy a ten malý lístek do kapsy. Co nám ještě schází? Vše zadarmo, hodně uvidíme, zdarma pojedeme a přece nejsme spokojeni s novým naším místem. Já byl doposaváde při náladě, ale jestli nyní do ní někdy přijdu, nevím ještě. Dokavád nespatřím domov, jistě ne. Měli jsme navedeno hlásiti se nyní na žně, bohužel ale nám je dali sami. Je nás všech u našeho 4. zugu při I. marškompagnii 7. Kolik se nás vrátí, nevím. Již v Jablonci se mne poslední dni zdálo, že naše Anda přišla ke mně a řekla mi, že jsem zemřel. A jedno děvče z Jabl. mně řeklo, že se jí o mne zdálo, jak jsem spadl tam z jedné skály a jak oni mně pak šli v bílých šatech na pohřeb. Nevěřil jsem nikdy ničemu, ale poněvadž já mám jakési tušení, které mne ještě nikdy nezklamalo, zarazilo mne to nyní, když jsem si na to vzpomněl. Ale neříkej o tom našim nic. Není nic platno, dnes tam musí každý, šlo jich tam více, musím tam i já. Jen to mně mrzí, že nemohu se s Vámi se všemi rozloučiti, že ani na okamžik Vás viděti nemohu. Nevěřil jsem tomu, že tak brzy pojedu. Odjezd očekáváme nyní každý den. 8 dní trvá naše cesta. Až pojedu, budu Ti psáti lístek. Chtěl jsem Ti vše někdy vynahraditi, ale nyní nevím. Dala jsi mi již dost. Vím, že jsi se raději sama uskrovnila, abys mne mohla dáti. Děkuji Ti za vše, mnohokráte Ti děkuji a též i rodičům a všem, snad Bůh dá, že se zase někdy uvidíme. Jen o jedno Tě ještě prosím. Ta slečna od Divišů mne doposud psala a já jí slíbil mojí fotog., tu co jsi mi měla poslati. Pošli ji místo mne. Adressa je: Fanuška Hollmanová, Slaník č. 11 u Strakonic.
To mne ještě udělej. Prádlo pošlu domů, neb více ho sebou nechci. Jedno mám na sobě a troje jsme fasovali. Kufr též. Budeš-li mi ještě psáti, piš mi na tuto adresu kde jsem bydlil. U maršk. by se mne to ztratilo. Pozdravuj tam ode mne všechny a budu-li moci, napíši co možná všem. Srdečně Tě zdraví a líbá a ještě jednou za vše děkuje Tvůj upřímný bratr František S Bohem! Rumburk 24. VII. 1915 Drahá sestro! Vše jsem obdržel. Ten balíček express a to psaní též. Ten řetízek Ti posílám zpět neb nedrží a já bych ho ztratil. Dnes je zde p. Diviš s Karlem. My jsme připraveni na každý den. Jedeme nejspíše asi v pondělí aneb zítra. Nebojím se toho. Srdečně Tě zdraví Tvůj upřímný bratr František Díky za pozdrav od sl. Nocarové. Rumburg 24. VII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav. Dnes je zde p.Diviš s Karlem. My pojedeme asi v pondělí. Každý den to čekáme. Peníze jsem dostal. Také od Madly ty cigarety. Pošlu Vám zítra asi špinavé prádlo. Kufr pošle kamarád až pojedeme. Jedeme na italské hranice. Mám sebou 3 prádlo. Potom Vám posílám komisní kalhoty bílé. Ty šaty a boty s čepicí jsou v kufru. Klíček od kufru jsem ztratil. Psaní od Vás jsem též obdržel. 14 dní budeme v poli lágrovati. My při tom máme dělati zkoušku. Ale oberleutn. Vorel nám řekl, bude-li možné nedělati ji, až po válce, tak že se vyhneme nebezpečí. Nevíme co máme ještě dělati. Srdečně Vás všechny zdraví Váš syn František Andě přeji šťastný a veselý svátek. Pozdravujte tam všechny. Psaní, které dojde vždy z pole, dejte číst K. Divišojc, neb on ví to ostatní. 27. VII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Jsme ještě zde v Rumburce, ale máme již vše vyfasováno. 140 ostrých patron a s tím chodíme každý den na cvičení. Odjezd se čeká každý den. Zítra Vám budu posílati prádlo. Pošlete mne ty peníze neb potřebuji si ještě něco koupiti na cestu a pak budeme ještě lágrovati asi 10 dní než-li přijdeme do fronty. Kam půjdeme doposud nevíme, ale nejspíše na italské bojiště. Schovejte vše co pošlu až přijdu domů. Každý den s námi jde hudba. Dělali jsme cvičení také do Saska, ale nyní tam nesmíme, poněvadž prý jsme tam vše vyjedli. Všude zde okolo na německém území pečou, co jsme zde, bílý chléb a bílé pečivo. Zde v Rumburce je kukuřičný chléb, ale půl hodiny odsud v Seifheunesdorfu v Sasku mají stále bílé pečivo. Pošlete to ihned. Pozdravujte též Madlu. Se srdečným pozdraven na všechny Váš syn František 29. VII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne ještě poslední pozdrav z Rumburga. Zítra v 8 h. jedeme. Budu Vám psáti ihned adresu z pole. Srdečně Vás všechny zdraví Váš syn František
Sestře Magdaleně 29. VII. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav ještě z Rumburga. Zítra v 8 h. jedeme. Hned Ti budu psáti adressu z pole. Srdečně Tě zdraví Tvůj bratr František 30. VII. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav z Kolína. Je 8 h. večer. Ráno v 8 ½ h. jsme vyjeli. Několik set lidí se přišlo s námi rozloučiti. Slečny nám daly květin, cigaret a cukroví. Jsou zde samí Němci, ale hodní. Nezapomenu na Rumburg. Zvláště na toto rozloučení. Ta dívka co jsem s ní chodil, mne dala škatulku egypt. cigaret, cukroví, láhev koňaku a krásnou kytici. Čekala na nádraží. Plakala tak, že mne samotnému vyhrkly slzy z očí když jsem od ní šel. Též její maminka plakala. Nezapomenu na pobyt zde nikdy. Srdečně Tě zdraví Tvůj bratr František Einj. Fr. Land. Inf. Reg. No. 7 I . maršk. Feldpost 30. VII. 1915 Přijměte ode mne srdečný pozdrav z Kolína. Je 8 hod. večer. Jedem přes Pardubice. Ještě nám zle není. Dostáváme dopoledne salám, v poledne ve 4 ½ h. jsme minážili ? v Nymburce. Zítra v České Třebové a pak v Přerově. Pozdravujte všechny. Jeníka a Vénu! Srdečně Vás zdraví všechny Váš syn František 31. VII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav z Olomouce. 3 hod. odpoledne. Snídani, večeři a oběd dostaneme každý den. K svačině dopol. a odpol. salám. Mimo to každý den ½ l vína. Ještě jedeme 3 dny. V noci také dobře spíme. Doposud nám zle není. Srdečně Vás zdraví všechny Váš syn František Sestře Magdaleně 2. VIII. 1915 Milá sestro! Přijmi srdečný pozdrav z ruských hranic. Jedeme stále. Dnes jsme potkali asi na 40 000 zajatých Rusů od Lublina. Zde všude se již bojovalo. Je to ale zarostlé travou a vše zase zaseto. Jen zákopy, rozbité domy a lesy upomínají na válku. Jinak se máme dosti dobře. Pozdravuj tam všechny. Srdečně Tě zdraví Tvůj bratr František 2. VIII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav ode mne z Tarnobrzegu. Je to skoro na hranicích halič.-ruských. Jedeme ještě dále až do Krasnika. Potkali jsme cestou asi 5 vlaků zajatých Rusů, celkem tak na 40 000, od Lublina. Zde všude již se bojovalo. Ale je to zarostlé travou. Jen zákopy, hroby, rozbité domy a lesy upomínají na válku. Zatím se mám dobře. Zítra přijedeme na místo. Srdečně Vás zdraví Váš syn František
4. VIII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav. Jsem doposud zdráv. Teď již můžete psáti na ten feldpost. Já Vám budu psáti na druhý týden, každý den lístek. Nyní jsem tento týden v lágru. Co Vy tam všichni děláte? Napište co je tam nového. Srdečný pozdrav zasílá Váš syn František Fr. Maxa Einj. Fr. Land. Inf. Reg. No. 7 12. maršbataill. Feldpost 66 Sestře Magdaleně 5. VIII. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Jsem zdráv. Nyní mne můžeš již psáti neb máš adressu. Na druhý týden jdeme zase ku předu. Nyní jsme v lágru. Strašně mnoho Rusů zajatých neustále prochází tudy. Je zde teď velké horko. Až na druhý týden Ti budu psáti každý den lístek. Jak Vy se tam máte. Nyní často vzpomínám na domov. Srdečně Vás všechny zdraví František 9. VIII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Jsem dosud zdráv. Jdeme stále ku předu. Ovoce je zde dosti, ale pro nakažlivý nemoci nesmí se požívati ani kupovati někde. Obilí je zde též dosti, ale málo lidí, kteří by sklízeli. Můžete-li pošlete mi nějaké cigarety a něco k jídlu. Od mouky ale neposílejte, neboť by to cestou zplesnivělo. Chléb můžete poslati. Píši Vám ob den lístek. Více času nemám. Nedojde-li někdy, nedivte se neb zde je špatné poštovní spojení. Srdečně Vás všechny zdraví Váš syn František Sestře Magdaleně 11. VIII. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Mám se dosti dobře. Jdeme stále ku předu. Ve dne je horko a v noci je zde zima. Pošli mi nějaké cigarety neb žádných zde nedostaneme a žádné také nemám. Nevím, bude-li to brzo bráti konce. Psáti nemám skoro ani času, jen ve volné chvilce, která se někdy naskytne. Pozdravuj tam všechny. Srdečně Tě zdraví Tvůj upřímný bratr František 14. VIII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav ode mne všichni. Jsme dosud všichni zdrávi až na několik. Teď budeme na místě. Dosud by nám nebylo příliš špatně. Jen kdyby Pán Bůh dal a navrátil jsem se zase zdráv domů. Jak bych si všeho pak vážil. Zde teprve každý pozná, jak kolikrát chybil, nejednal-li jak měl. Mám tu několik známých z okolí. Nyní Vám budu psáti co možná každý den lístek. Od vystoupení z vlaku poslal jsem Vám asi 10 lístků. Madle též jsem psal. Srdečně Vás zdraví všechny Váš syn František Co dělá Jeník?
Sestře Magdaleně 16. VIII. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Dosud jsme byli šťastní, což se snad nestalo žádnému maršbat. jak nám. Na místě, kde máme býti, dosud nejsme a nevíme jestli tam půjdeme neb jestli nejdeme jinam. Jsem ještě dosti zdráv až na malé nastuzení. Ve dne tu máme horka a v noci zase zimy. Zde v městech jsou samí polští židé a málo se dostane ku koupení. Co Vy tam děláte? Srdečně tě zdraví Tvůj bratr František S Bohem! 19. VIII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav ode mne. Já jsem doposud zdráv. Jdeme ale stále ku předu. U regimentu jsme byli rozděleni, takže je nás málo pohromadě nyní. Píši Vám od počátku nyní každý den, ale doposud jsem žádné zprávy od Vás neobdržel, ačkoliv jiným již přišli. Až budou bráti balíčky, pošlete mě něco, jestli máte. Srdečně Vás zdraví všechny Váš syn František S Bohem! Einj.Fr. Land.Inf.Reg. No. 7 IX. komp. I. Zug. Feldpost 21. VIII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav ode mne. Co děláte? Já pořád nic nedostávám. Pište co je tam nového. Čekám každý den dopis. V noci je tu již hodně chladno. Teď po několik dní zde prší, což má za příčinu mnoho bláta zde. Vesnice jsou obyčejně od nepřítele vypáleny, takže tam vůbec nic není k dostání ani lidé tam nejsou. Vaříme večer vždy brambory, kterých je tu dosti. Srdečně Vás všechny zdraví a líbá Váš syn František Sestře Magdaleně 21. VIII. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Jsem doposud zdráv. Jsme nyní u regimentu, kde nás rozdělili. Je nás málo pohromadě. Každý den večer si vaříme brambory, bez sádla ale. Ve vesnici zde nic nedostaneme, neboť jsou vypáleny a nikdo v nich není. Jdeme stále ku předu. Pište mě také něco, neb ještě jsem ničeho nedostal, ačkoliv již dostali. Srdečně tě zdraví a líbá Tvůj bratr František 22. VIII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav ode mne. Dnes je neděle, ale pro nás smutná. Očekáváme dnes první křest ohněm. Doposud jsme byli vzadu. Nyní již jsme daleko ve vlastní nepřátelské zemi. Dnes jsme spali v jedné faře. Celá je prázdná. Od rána jsme na cestě. Strašně bláta zde. Pište mě! Srdečně Vás všechny zdraví Váš syn František
24. VIII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte srdečný pozdrav. Nedostávám žádnou poštu. Nikdo z nás. Dnes jsme obsadili zase jedno město daleko již od hranic. Obyvatelstvo je pryč, jen židé zde zůstali. Nepřítel stále ustupuje. Most přes trať byl vyhozen, železo celé zprohýbáno a obrovské balvany byly roztrhány. Koupil jsem si tu také chleba za 1 K. Velký bochník. Bílé housky tu také mají, ale neumějí to tak připraviti. Kam až jej budeme pronásledovati, nevím. Srdečně Vás všechny zdraví Váš syn František
Počtovaja kartočka korrespondencija voennopolnych Poslati ihned příbuzným Jsem v ruském zajetí v městě: Jílci gubernie: Orlovská. Jsem zdráv, nejsem raněný. Můžete mě psát česky. Srdečný pozdrav Jméno a příjmení: František Maxa Byl jsem zajat 2.IX. ještě s mnoha. Mám se dosti dobře. Snad ale lépe bylo raněn přijíti domů. Bydlíme v privátním domě. Je nás tu 60, samí Češi jednoročáci. Chleba je tu dosti, ale peníze žádné. 1 kg chleba z pšeničné mouky stojí 24 kr., 1 kg hověz. masa 12 krejcarů. Dostáváme 2 krát denně jísti. Polévku a asi ½ libry chleba na den. Neděláme nic, takže nám den špatně ubíhá. Z cesty jsem psal 2 lístky. Od Vás nemám od nikoho vůbec již zprávy od 30.VII..1915. Denně čítám poslední dopis od Vás. Rád bych již Vás viděl neb aspoň dopis. Pozdr. na Jeníka! A všechny známé. Na p. Vik. a Vel. P. Více psáti nemohu. Dopis ne. Vše bych Vám napsal. Váš syn František. Pozdr. Madle. Kolik dní se mi zdá o domově. Odes. František Maxa Rak. válečný zajatec 3. rota Elec- Orlovská gubernie, Rusko Pozn.: pan vikář = pan vikář Václav Čubr, který byl vejprnickým farářem v letech 18991922 Velebný pán = kaplan František Materna 15. XII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Dosud jsem žádné zprávy od Vás neobdržel, ačkoliv někteří dostali již dopisy i peníze. Já se mám dobře. Naříkati si nemohu na nic. Pracuji rád neboť vím, že to býti musí. Jen když Vy jste všichni zdrávi. Jak budeme slaviti Vánoce nevíme. Každý den večer hrajeme na housle a zpíváme ba dokonce se i tančí. Myslím, že do roka se ještě s Vámi neshledám. Srdečně Vás zdraví a líbá Váš syn František 20. XII. 1915 Drahá sestro! Přijmi ode mne srdečný pozdrav. Jsem živ a zdráv. Mám se dobře. Pracujeme na trati. Rád bych měl již nějaké zprávy z domova. Srdečně Tě zdraví a líbá Tvůj upřímný bratr František
22. XII. 1915 Viele herzliche Grüsse aus Gefangenschaft. Es geht mir bisher sehr gut. Es herrschen hier grosser Winter. 25°C. Ist es möglich hieran Cigaretten anbeisenden. Mit vielen Grüssen und Küssen Euer Franz Pozn: Gefangenschaft = zajetí, bisher= dosud, herrschen= panuje, vládne hieran = k tomu, anbeisenden = poslat v příloze 25. XII. 1915 Drazí rodiče! Přijměte ode mne srdečný pozdrav. Včera slavili jsme i my zde „Štědrý večer“. Po práci ustrojili vánoční stromek a postavili v našem obydlí. Po rozsvícení svíček zapěli jsme „Narodil se Kristus Pán“ a pak „Kde domov můj“. Nebyl z nás snad ani jediný, který by nebyl měl zamžené oči. Na to pili jsme čaj a zpívali do 1 hod. v noci. Na Boží Hod máme volno. Snad příští „Štědrý večer“ budu již s Vámi. Jsou zde velké zimy. Ještě jednou Vás zdraví a líbá všechny Váš syn František
