Rok 2015 – rok 70. v˘roãí vítûzství nad fa‰ismem
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.)
MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR
Dnes v ãísle OTEV¤ENù O LUSTRACÍCH Zamyšlení Čeňka Kadlece
(s. 2)
ROZDùL A PANUJ Tentokráte z ukrajinské pozice
(s. 3)
ZNOVU O KRYMU Z prezidentova poselství Dumě (s. 4)
·E·ELJ: CHRA≈TE PUTINA Srbský politik se obrací k ruskému lidu (s. 5)
NùMCOVÁ OPRAVDU BOJUJÍCÍ Proslula i jako kritička maloměšťáctví (s. 6)
SSSR EVAKUOVAL 1500 PODNIKÒ Klíčová operace velké války, v níž se nestřílelo (s. 7)
Pfied 70 lety
Hlavní útok zapoãal na Odfie K 1. únoru 1945 se hlavní síly berlínské operace – Žukovův 1. běloruský front Rudé armády – dostaly až na západní břeh Odry, když mezitím od 12. ledna, od nového zahájení bojů na východní frontě vojska osvobodila hitlerovci těžce poničenou Varšavu. Na Odře se však postup k Berlínu na kratší čas zastavil. Maršál musel svá vojska dokonce otáčet severním směrem k východním Pomořanům, odkud hrozilo reálné nebezpečí, že jim fašisté vpadnou do boku. Teprve strategická porada na úrovni Stalin, Žukov a velitel 2. běloruského frontu Rokossovskij znovu boje o Berlín v únoru zaktivizovala. Likvidace pomořanského nebezpečí trvala Rudé armádě celý březen, ale směr hlavního útoku – na Berlín – byl v plném rozsahu obnoven. Také Spojenci se v únoru dostali z ardenské krize a během února a března zahnali nepřítele za Rýn a na některých místech na jeho východním břehu budovali předmostí. Začalo něco, co později vešlo do historiografie jako angloamericko-sovětský závod o Berlín. Počátkem února došlo k jaltské konferenci „Velké trojky“, tedy Churchilla, Roosevelta a Stalina. Podle jejich dohody sice patřilo hlavní město Německa do okupačního pásma Rudé armády, ale na osvobození ještě čekala velká část Německa. Zejména Churchill, jak je dnes známo z jeho pamětí, naléhal na Roosevelta, aby Stalinovi vypálil „berlínský rybník“ před nosem. To bylo jasné jak Stalinovi, tak Žukovovi. Na východní frontě však byly už karty víceméně rozdány. Rudá armáda vyhrála desetidenní bitvu u Balatonu, a tím před pádem byla i Vídeň. V hornaté oblasti Karpat začalo osvobozování Podkarpatské Rusi a Slovenska. Hlavní síly americké armády se mezitím brodily v Tichém oceánu, kde na ně čekal neméně těžký úkol – invaze do Japonska. Nebylo však žádných pochyb – rok 1945 je posledním rokem velké války v Evropě i v Asii. (zh)
ROČNÍK XVIII
ČÍSLO 184, ÚNOR 2015
CENA 10 Kč
Zeman pozván na Rudé námûstí Potvrdil to rusk˘ obchodní rada Sergej Stupar. Ale na podzim se v Moskvû oãekává i oficiální náv‰tûva ãeského prezidenta MOSKVA (Slovanská vzájemnost) – Prezident Miloš Zeman byl ruskou stranou pozván na oficiální oslavy Dne vítězství, které se tradičně budou konat 9. května na Rudém náměstí. Českému tisku to jako první sdělil nový ruský obchodní rada Sergej Stupar. V rozhovoru pro Právo 2. ledna řekl, že ruský prezident Putin pozval českého prezidenta jak na oslavy Dne vítězství, tak i na státní návštěvu. Nyní se podle tohoto zdroje jedná o tom, že by se oficiální Zemanova státní návštěva měla uskutečnit na podzim. Den vítězství se v Evropě tradičně slaví 8. května, neboť dokumenty o bezpodmínečné německé kapitulaci byly před vysokými zástupci vojsk protihitlerovské koalice podepsány právě 8. května 1945 ve 23 hodin a jedné minutě středoevropského času, zatímco v SSSR se v této chvíli už odvíjely první minuty 9. května. (Český státní svátek se původně konal 9. května v souladu s tím, že Praha a velká část Česka byly osvobozeny až 9. května 1945.) Pozvání na Rudé náměstí je nesporně dáno už tím, že 1. československý armádní sbor v SSSR pod vedením Ludvíka Svobody byl zahraničním vojenským útvarem, který v březnu 1943 vystoupil jako první zahraniční spojenec Rudé armády přímo na východní frontě,
Na frontu vycestovali čeští, slovenští a rusínští vojáci, jak známo, z Buzuluku, ještě než došlo u Stalingradu ke kapitulaci německých vojsk v legendární přelomové bitvě na březích Volhy. V týlu německé armády bojoval i 1. čs. partyzánský oddíl, kterému velel kapitán slovenské armády Ján Nálepka, později – podobně jako Jaroš – vyznamenaný titulem hrdiny Sovětského svazu (v obou případech in memoriam). Nálepkovi se podařilo ukořistit na německé straně tajné německé plány o připravované vojenské operaci u Kurska a předat je v plném rozsahu Rudé armádě. Naši vojáci se v listopadu 1943 podíleli i na bojích za osvobo-
Nov˘ rusk˘ obchodní rada Sergej Stupar
když se u obce Sokolovo v Charkovské oblasti na Ukrajině se svými tisíci muži zapojil do přímých bojů s německými vetřelci. Mnoha československým vojákům se tehdy od Nejvyššího sovětu SSSR dostalo vyznamenání vysokými sovětskými řády, kapitán Otakar Jaroš se stal prvním zahraničním občanem vyznamenaným titulem hrdiny Sovětského svazu za války. Zřejmě souběžně došlo obdobné pozvání i do Bratislavy na adresu premiéra Roberta Fica.
Pavel Novák ‰éfredaktorem SV Vážení a milí čtenáři! Myslím, že mám právo jako bývalý dlouholetý šéfredaktor našeho časopisu sdělit vám, že předsednictvo SV ČR jmenovalo dne 17. 12. 2014 na návrh předsedy SV ČR Jana Mináře do této dlouho neobsazené funkce přítele Dr.
Foto K. Mevald
Pavla Nováka (nar. 28. 6. 1940 v Jindřichově Hradci). Když jsem se této funkce před časem vzdal, měl jsem jistotu, že jsem si svého nástupce v řadách redakční rady Slovanské vzájemnosti vychoval. Byl to právě Pavel, dosud redaktor SV strany šest, který řízení časopisu ode mě okamžitě – byť tehdy neoficiálně – převzal a jak se můžete v každém čísle časopisu přesvědčit, je to muž na svém místě. Ostatně žurnalistika nás svedla pod jednu střechu už ve své době. Mezitím Pavel řídil časopis Lípu, byl dlouholetým výkonným místopředsedou Výboru národní kultury a před Vánocemi ho výroční schůze Spolku českých novinářů jednomyslně zvolila předsedou. Držím Ti, milý Pavle, ve funkci šéfredaktora našeho časopisu hodně čtenářské ZDENĚK HOŘENÍ spokojenosti.
V provozu prÛvodce po Dukle Vážení přátelé ze Slovanské vzájemnosti, srdečně Vás zdravím a posílám Vám informaci o realizaci projektu k 70. výročí karpatsko-dukelske operace, který vznikl v rámci Společnosti Ludvíka Svobody. Dne 5. 10. 2014, v předvečer dukelských oslav, proběhlo slavnostní představení multimediálního průvodce karpatsko-dukelskou operací (www.dukla1944.com) přímo v Dukelském průsmyku ve věži – rozhledně. Akce se zúčastnilo přes sto lidí, především místní ze slovenské a polské strany, ale také potomci veteránů, zástupci samosprávy a regionální média. Miroslavu Klusákovi se podařilo sestavit dvacetičlenný tým historiků, geografů a grafiků, získat Vojenský historický ústav v Bratislavě, Supraphon, filmaře, mediální specialisty, právníka přes reprodukční práva, Prešovskou univerzitu, regionální správní podporu na slovenské i polské straně. Zúčastnili se i manželé Litvinovi – agentura Letuška, kteří přispěli sponzorským darem. Výsledek je moc zajímavý. Stránky se začínají dostávat do použitelné podoby a budou čím dál tím více ozvučované a interaktivní a pohyblivé. Digitalizovaný záznam prezentace a uvedení do života první etapy projektu je na https://www.youtube.com/watch?v=DA I4sDDwHK Na Slovensku má průvodce i slušnou publicitu nejen v regionálním tisku. Prešovská univerzita si projekt chválí a považuje (na rozdíl od VŠE). Pozitivní je i to, že se podařilo zaplatit první splátku za webové stránky a získat příslib na další peníze. Všechny peníze (od sponzorů a drobných přispěvatelů) a většina
Krym pfied rokem: Fiasko pro USA V Komsomolské pravdû to napsali vysocí ru‰tí dÛstojníci Před rokem se na Krymu daly do pohybu události, které se zřejmě už natrvalo zapsaly do dějin tohoto (pro Rusko) strategického poloostrova. Připomeňme si alespoň dvě základní fakta. ZA PRVÉ: Zimní olympiáda v Soči se některým zahraničním silám zřejmě hodila i k zamaskování tajných příprav k rozmístění amerického námořnictva právě na poloostrově. Ač to zní k nevíře, bylo to z americké strany mediálně prozrazeno ještě za prezidenta Viktora Janukovyče: na Krymu začaly tajné opravy objektů pro americká vojska. Kdo zbystřil pozornost, byla ruská strana, neboť jí došlo, že jde o pokus jak ruské armádě před nosem vyfouknout její nepotopitelnou letadlovou loď zvanou Krym. A ZA DRUHÉ: To, že se v Kyjevě vojenským převratem dostali k moci následovníci ukrajinských banderovců, zmobi-
lizovalo na poloostrově tamější komunitu, která se jim nehodlala podřídit a dokonce se rozhodla za pomoci urychleně připraveného lidového referenda vrátit Krym mezinárodněprávně tam, kde byl do roku 1954 – pod ruskou svrchovanost. Pokus Spojených států a NATO ukrást Sevastopol tak nevyšel. Opravdu to bylo tak horké? Zeptala se v listopadu minulého roku Komsomolská pravda zasvěcených ruských vojenských činitelů. Alexandr Žilin, plukovník ruské armády ve výslužbě, odpověděl jasně: „Ano, bylo. Byla nastolena otázka ‚kdo s koho‘, Rusko nebo Spojené státy. Rusko v čele s prezidentem Putinem skládalo zkoušku ze státnosti. Vždyť kdyby se Američanům s pomocí Kyjeva dostal do rukou Krym,
zení Kyjeva a tři z nich byli za bojové zásluhy vyznamenáni – podobně jako Jaroš a Nálepka – titulem hrdinů Sovětského svazu. Po boku rudoarmějců se naši vojáci zúčastnili i dalších osvobozovacích bojů, zejména v karpatsko-dukelské a opavskoostravské operaci. Ke Dni vítězství dosáhl stav 1. čs. armádního sboru 50 000 mužů a žen. Byla to největší čs. zahraniční vojenská jednotka. Hrdinou Sovětského svazu se po válce stal generál Ludvík Svoboda. Čs. ženy se zúčastnily frontových bojů za druhé světové války poprvé od husitských dob. Operací na východní frontě se zúčastnil i oddíl čs. letců.
mohou na něm časem rozmístit i jaderné rakety.“ Plukovník Hlavní správy generálního štábu ruských ozbrojených sil Grigorij Vanin (ve výslužbě) ve stejném listě dodal: „Okupace Krymu byla pro USA úkolem číslo jedna, dokonce Majdan byl druhořadý.“ Faktor času tlačil na Rusko, aby jednalo bleskově. Ano, faktor času měl cenu zlata. Američané připravovali Krymu podobný osud jako Kosovu, potvrdil jeho kolega plukovník Žilin. „Ruská operace byla unikátní a bezprecedentní po všech stránkách. Americké tajné služby v ní utrpěly plné fiasko,“ uvedl. Proto jim (Spojeným státům i NATO) leží Krym tak hluboko v žaludku. (SV)
Dukelsk˘ památník ve dnech loÀské dukelské vzpomínky (Zaslal Tibor Koreãko)
vložené práce pochází od potomků vojáků, nebo příbuzných, kteří na Dukle bojovali. Taktéž přislíbené prostředky pocházejí od potomků a příbuzných veteránů, kteří mají nějakou podobnou motivaci. Samozřejmě, že z mnoha stran slyšíme, že projekt vzniká v nejhorší možné situaci. Ale jeho přijetí v Polsku a na Slovensku bylo úžasně vřelé. ZOE KLUSÁKOVÁ-SVOBODOVÁ
Aktiv SV âR Koná se 21. února 2015, zasedací místnost č. 76, 1. patro, Politických vězňů 9, Praha 1 od 9.30 hodin.
Dopis na Hrad Vážený pane prezidente! Slovanský výbor České republiky odsuzuje napadení hlavy státu, prezidenta České republiky, k němuž bylo zneužito výročí 17. listopadu – Mezinárodního dne studentstva, vyhlášeného v r. 1941 v Londýně na paměť uzavření českých vysokých škol a perzekuce jejich představitelů německo-nacistickými okupanty v r. 1939. Odsuzujeme též bezprecedentní napadení státních hostí – prezidentů Maďarska, Polska a SRN, na něž dav rovněž házel předměty. Je to mezinárodní ostuda České republiky, jíž mělo být v každém případě zabráněno. Důrazně odmítáme vměšování představitelů cizích států do vnitřních záležitostí České republiky, k němuž došlo ve výrocích některých cizích státních činitelů. Stavíme se za nezpochybnitelné právo českých státních představitelů vyslovovat názory, vyjadřující zájmy našeho národa a státu. Odmítáme nátlakové akce, přisuzující představitelům našeho státu úlohu nesvéprávného subjektu, nemajícího právo vyslovovat názor odlišný od názoru přikazovaného z ciziny. Prezident republiky má též plné právo nazývat věci pravým jménem a citovat výroky jiných osob. Pane prezidente, plně podporujeme Vaše postoje, vyjadřující a bránící suverenitu České republiky. S úctou doc. RNDr. Jan Minář, DrSc., předseda Slovanského výboru ČR
2
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
Neu‰lo nám ■ Volary 2014 Každoročně od jara do podzimu probíhají setkání ochránců československých státních hranic. Jedno z posledních se uskutečnilo loni na podzim ve Volarech. Organizo-
ti zločince, který jeden z policistů vzal domů pro svou manželku. Už tenkrát před více než stovkou roků byl Kosminski mezi šesti hlavními podezřelými z vraždy. Ale policistům se nepodařilo prokázat jeho podíl na sériových vraždách. Dočká se někdy odhalení svého vraha také Otylie Vranská, jejíž tělo bylo nalezeno za první republiky rozřezané v kufrech v rychlíku z Prahy do Bratislavy a kriminalisté tento pomníček dosud neroz(jel) luštili?
■ Lev mu ukousl ruku
Foto – Miroslav Mar‰álek
val ho zdejší Klub českého pohraničí (KČP) Rudouše Kočího. Mezi více než 150 zúčastněných bývalých pohraničníků a jejich příznivců přišli jako hosté mj. Petr Braný nebo Iva Filipová z Matice české. Byli také přítomni a čestné členství v KČP přijali sourozenci Rudouše Kočího sestra Věra a bratr Zdeněk.
■ RozváÏn˘ Robert Fico Premiér Slovenské republiky Robert Fico by se loni postavil proti výstavbě vojenské základny NATO na slovenském území. Jak deníku Nový čas zdůraznil, tak i za cenu, že by musel odejít z politiky. Fico prohlásil: „Je špatné, když chce někdo malé země jako Slovensko vtahovat do velkých geopolitických soubojů.“ Oproti němu jeho rival prezident Andrej Kiska na summitu Severoatlantické aliance v britském Newportu s psovskou oddaností k válečnickému paktu servilně přislíbil, že pro jeho potřeby by Slovensko vybudovalo v Popradu logistické centrum. Podle Fica, i když je Slovensko v NATO, tak to neznamená, že musí mít na svém území základny s cizími vojáky. „Kdyby nás do toho někdo nutil, vyvolal bych referendum,“ řekl. Premiér rovněž tvrdě zkritizoval sankce proti Rusku, vyhlášené Evropskou unií kvůli Ukrajině. Svou rozvahou Fico mnohonásobně převyšuje české politiky!
■ Nûmecké hara‰ení Památn˘m dnem Bavorská CSU prosadila v koaliční vládě kancléřky Angely Merkelové (CDU) prohlášení 20. června za Památný den pro oběti útěků a odsunu. Uvedla to agentura DPA. Má přitom být vzpomenuto odsunů Němců z východní Evropy, především z Polska a Československa. Ale přece je jasné jak slunce to, že odsun vytvořil záruky před bujením nebezpečí nového napětí ve střední Evropě. Byl naprosto spravedlivým s požehnáním vítězných mocností nad hitlerovským Německem ve druhé světové válce. Drzé je německé harašení Památným dnem! (jel)
■ Prohrál 900 000 liber Podle listu The Daily Telegraph jeden britský náruživý sázkař riskantně vsadil na výsledek referenda, zda se Skotsko osamostatní či nikoliv na Velké Británii, 900 000 liber, což je 31.2 milionu korun českých. Tipoval, že Skotové se vysloví pro odtržení od britské koruny. A jak nyní už vidno, prohrál pořádný balík peněz. Slabé povahy by si, lidově řečeno, hodily mašli. Tenhle ostrovan, zřejmě propadlý hráčské vášni, se pravděpodobně nenechá odradit a bude sázet dál – tentokrát třeba na to, zda se Baskicko nebo Katalánsko odtrhnou od Španělska. Má to ale někdo s penězi starosti. (jel)
Jackem Rozparovaãem Polák Britský deník Mail on Sunday a polský Fakt senzačně tvrdí, že tajemný vrah pěti prostitutek z londýnské čtvrti Whitechapel, nazvaný Jack Rozparovač, se zřejmě jmenoval Aron Kosminski. Má to být Polák z městečka Klodawa poblíž Lodže. Jeho totožnost je publikována až po 126 letech. K odhalení mordýře napomohly stopy DNA, nalezené na šátku Catherine Eddowesové, čtvrté obě-
Do Kostrzyna nad Odrou zavítal během svého turné Polskem český cirkus. Jeho pracovníkovi se tu přihodilo neštěstí. Při krmení mu lev ukousl levou ruku a pravou vážně poranil. Zato velké štěstí měl na Slovensku při střetnutí s jinou dravou šelmou pětatřicetiletý chodec, kterého na ulici v Tatranské Lomnici napadl medvěd. Huňatý brach ho zranil na hlavě, ale po ošetření v nemocnici byl propuštěn do domácí péče. Říkává se, že zvířata jsou prý alergická na odér alkoholu, který je může rozdráždit až k zuřivosti. Jestli si však oba napadení chlapíci přihnuli zubrovky či borovičky, zpráva ČTK nic neříká.
■ âe‰i pijí jako duhy Světová zdravotnická organizace přisoudila České republice smutný světový primát, mající neblahý vliv na zdraví lidí: spotřeba čistého alkoholu totiž u nás činí 13 litrů na osobu a rok. To je dvojnásobek celkového světového průměru. Uvedla to ČTK. To je ještě o půl litru více, než je jeho roční konzumace v Rusku. Český muž vypije v průměru 18,6 litru tvrdého alkoholu ročně, Rus 15,1 a Bělorus 17,7 litru ročně. Ovšem navrch mají slovenští pijáci: ti prolijí hrdly ročně 20,5 litru čistého lihu ročně. Nemoci, ale též násilné činy, vyvolané nezřízeným pitím často až do němoty, byly v roce 2012 ve světě příčinou úmrtí 3,3 milionu lidí. Nejvíce alkoholu spotřebují Evropané. Jeho pití je na vzestupu v jihovýchodní Asii a v západním Tichomoří. O braších z mokré čtvrti, co často hledí na dna sklenicím, se u nás v lidové hantýrce také říkává: Ten chlastá jako Dán. Nyní je však patrné, že Dánové jsou překonáni. Věru, truchlivé prvenství. Našinci pijí jako duhy.
184/2015
U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA
Lustrace jsou produktem diktatury Lustrum je kultické obětování zvířat, ale i lidí, na něž přechází kultická nečistota. Římští cenzoři využívali tohoto práva k očistě občanů jednou za pět let. Nyní, jak vidno, se převzal bič, ale i časové rozmezí se hodí. Nehledejme počátky jen v roce 1917, vzpomeňme na rčení George Orwella: „Revoluce se dělá, aby se zabezpečila diktatura.“ Orwell nebyl jediný. Jeho myšlenka vstoupila v platnost i v nedávné době – po majetkovém převratu – při výměně garnitur exekutiv. Uvědomila si to nastupující moc, která považovala za nutné zabezpečit se lustračním zákonem. Že by toto zabezpečení mohlo sklouznout k diktatuře, si uvědomoval i Václav Havel, proto také požadované prodloužení lustrací v devadesátých letech nepodepsal, byl ale Poslaneckou sněmovnou přehlasován. Jemu spřízněné duše nedocenily skutečné nebezpečí, orientovaly se pouze na vystřídání politických garnitur a zisk funkcí, přitom opomněly, kdo po staletí usiloval o Země české, a proč byly vyvolány dvě světové války. V tomto moudru mu neposkytly podporu ani některé sdělovací prostředky, které pozitivní úlohu jen předstíraly, soustředily se pouze na antikomunismus, přitom odvěké protičeské síly vědomě i nevědomě podporovaly. Připomeňme si, jak na konci osmdesátých let média o některých osobách vstupujících do politiky šířila obraz nadějných politiků, samozřejmě pravicových. Patřil mezi ně i Petr Fiala. Bohužel, média nás i v tomto případě zahltila zkreslenými a nepravdi-
vými informacemi. Pravdivé zůstalo, že Petr Fiala patřil ke konzervativním katolickým kruhům a spolu s nimi se podílel na rozvíjení idejí Panevropské unie. Nepodařilo se mu zakrýt souznění a i podporu sudetským Němcům. Již před listopadem 1989 směroval svoji orientaci na Berndta Posselta, při agitaci pro Panevropské hnutí byly v Brně uskutečněny utajované přednášky, i za účasti prezidenta Panevropské unie a poslance Evropského parlamentu Otto Habsburka, které přijal i brněnský biskup ThLic. Vojtěch Cikrle. Berndt Posselt a Otta Habsburk měli v zástupci šéfredaktora časopisu Progias Petru Fialovi, kterého využili k otištění svých článků o panevropském hnutí, velkou záštitu. O jeho rozpolcenosti a zvráceném vlastenectví svědčí jím napsaná věta v článku z roku 1990: „Češi mají na Západě největší přátele v sudetských Němcích.“ Ukazuje se, že tato prosudetská Fialova orientace nebyla voliči s nadšením zohledněna. Mnohý český občan váhá, zda nejde o dalšího „neposkvrněného“, který po „čistém“ Petru Nečasovi má vyvést stranu z krize a opravit poškozenou „značku“,. Při mnohých volebních kláních se ukázalo, že květnatá výmluvnost není tím pravým ořechovým. Již před více než dvěma tisíci lety se podobně vyjádřil řecký filozof Demokritos, slovy: „Mnozí, kteří konají nejhanebnější věci, vedou nejznamenitější řeči.“ Nejznamenitější řeč politicky a národnostně nevyváženého Petra Fialy již na kon-
Tváfie odváÏn˘ch para‰utistÛ Sedmdesát dosud neznámých portrétů československých parašutistů z Velké Británie, mezi nimiž jsou i aktéři atentátu na kata českého národa Reinharda Heydricha, ukázala loňská podzimní výstava nazvaná Tváře odvážných v Tereziánském křídle Pražského hradu. Unikátní fotografie vznikly na přelomu let 19411942 v sídle Zvláštní skupiny D v Londýně. Do sbírek je získal Vojenský historický ústav Praha. Jsou na nich kromě Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše, Jiřího Potůčka, Adolfa Opálky též portréty Oldřicha Pechala, Rudolfa Hrubce... Negativy snímků uchovávala rodina Bohumila Vrbíčka, který je v Londýně zhotovil. Expozice nabídla k zhlédnutí i osobní věci statečných: sako a kravatu Kubiše, které měl v den atentátu na Heydricha na sobě, Gabčíkův šedý svetr a samopal stengun, peněženku, kterou zanechal Opálka na památku Boženě Kropáčkové, knihu s titulem Slovanský svatý Václav, potřísněnou krví jednoho z parašutistů, kteří svedli statečný boj s přesilou v kryptě chrámu Cyrila a Metoděje. Pozornost vzbudila oprátka, na které byl po válce popraven zrádce parašutistů Viliam Gerik. JAN JELÍNEK
■ Fuãíkovci chystají film Studii a scénář dokumentárního filmu o odbojové činnosti českých vlastenců vězněných nacisty v Pečkárně a na Pankráci chystá Společnost Julia Fučíka v ČR. Přijala k tomu usnesení, přijaté loni v listopadu na výroční schůzi jejích členů a sympatizantů. Společnost se také rozhodla zapojit se do důstojných oslav 70. výročí vítězství nad fašismem ve druhé světové válce a do akcí na po(jel) čest osvobození Československa.
■ Na slovanskou náturu i smrt krátká Jednadevadesátiletá Polka Janina Kolkiewiczová byla lékařkou prohlášena za mrtvou. Nedýchala, nebilo jí srdce, měla rozšířené zornice a tělo téměř studené. Pozůstalí jí nechali kopat hrob a obstarali rakev, chystali pohřeb, když stařenka po dvanácti hodinách v chladicím boxu márnice náhle ožila! Napsal to deník Právo. Zmrtvýchvstání stařenky zjistili pracovníci márnice, když sem přivezli jiného zesnulého člověka. Jak pověděli z rodiny její nejbližší, babička si pak po zahřátí pochutnala na horké polévce a palačinkách: Na slovanskou náturu bývá (jel) i smrt krátká.
■ HitlerÛv prsten za milion Údajný prsten nacistického vůdce Adolfa Hitlera vydražil v aukčním domě Alexander Historical Auctions nejmenovaný kupec za 55 000 dolarů (milion korun). Uvedla to agentura DPA. Je to pozlacený stříbrný prsten s rubínem a hákovým křížem v malém stříbrném globusu. Po druhé světové válce si jej odnesl z Německa USA americký voják, který prsten zřejmě získal jako kořist. Relikvie prošla přes několik sběratelů, z nichž ten poslední roku 2011 zemřel a jeho vnuci se rozhodli prsten prodat. Inu, dědicky darované pozůstalosti po největším zločinci lidských dějin se nikdo neštítil. Silnější byla touha po velkých penězích.
První stránku rubriky U nás doma rediguje Zdeněk Hoření, druhou Jan Jelínek.
gresu ODS květnatě nastínila, kam by měla „očištěná“ strana kráčet. Nastínil i směr lustrací, po svém politickém nezdaru, snad v novém kabátu, inklinuje k pravicové politice (TOP 09). Lze očekávat, že sblížením představitelů obou stran dojde i ke shodě ve Schwarzenbergově záměru přitáhnout kauzu Benešových dekretů k mezinárodnímu soudu. Má to však jeden zádrhel, který vyniká zejména v současné době při diskusích o uplatňování lustračního zákona. Těžko „splácaná“ jednota, vybudovaná likvidací odborně vyspělých občanů, v zájmu mocensky silných neodborníků, stojící na strachu rozpadnutí se koalice, bude mít i přes „Koniášův kumšt“ jen omezené trvání. Otevřenou výstrahou zůstává, že lustrační zákon nepokrývá celou škálu politických negativních postojů vůči státu. Ukazuje se, že v zorném poli lustrací chybí osoby, které se skutečně výrazně provinily proti České republice, proti vlastenectví, proti její státnosti, že jde o osoby, které podporují infiltraci sudetských Němců do ČR, znevažující úsilí prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše o vytvoření samostatného státu a uchování jeho celistvosti. Nepřátelství přenášejí i na přímo zvoleného prezidenta Miloše Zemana. Nemělo by být výjimkou, že tyto nevlastenecky cítící osoby usilují o narušení státní soudržnosti; zejména zrušení Benešových dekretů, by měly do působnosti zákona náležet! Teprve tehdy by se mohla očekávat jeho vyváženost. ČENĚK M. KADLEC
Bude svatofieãen mistr Jan Hus? Náš list se otázal ministra kultury Daniela Hermana na jeho názor na úplnou rehabilitaci mistra Jana Husa, upáleného na hranici, a zda by si také zasloužil světořečení ve Vatikánu? Ministr se odkázal na vyjádření papeže Jana Pavla II., který v prosinci 1999 v Římě na sympoziu označil Husa za velkého reformátora. Herman tento názor též sdílí. Přiznal, že upálení Husa je vraždou! A dodal: Hus je člověk, který stojí u kořenů reformace. Můžeme to nazvat jakýmsi reformačním časem sto let před Martinem Lutherem a byla to reakce na tehdejší situaci, kdy, bohužel, ono propojení církve a světské moci způsobilo velký rozkol uvnitř církve. A to řešil kostnický koncil, což bylo jeho hlavním úkolem. Mistr Jan Hus se snažil vycházet z těch původních biblických idejí, takže ho právem zařazujeme mezi reformátory křesťanské církve.
Ministr Herman však zůstal dlužen odpověď na možnost Husova svatořečení. Oproti němu se této výsady dostalo Polákovi – papeži Janu Pavlu II. občanským jménem Karol Wojtyla. A také Anežce České záhy před listopadovým státním převratem v roce 1989. Loni v prosinci papež František schválil dekret o „heroických vlastnostech“ české sestry řádu boromejek Vojtěchy Hasmandové, což je proces, dávající naději k svatořečení Vojtěchy. Jen Hus tuto šanci nedostal. Osten nevraživosti v katolické církvi k velkému reformátorovi, rodákovi z jihočeského Husince, zřejmě pořád bodá a trvá. Proto vyzýváme ministra Hermana a kardinála Dominika Duku, aby s podporou dalších katolických církevních hodnostářů navrhli novému papeži Františkovi možnost Husova svatořečení! Největší příležitost k tomuto historickému aktu je letos, kdy s úctou vzpomene nejen český a slovenský
národ 600. výročí statečné smrti mistra Jana Husa v plamenech na kostnické hranici (6. července 1415). JAN JELÍNEK
184/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
3
SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS
âím se fiídí NATO: Rozdûluj a panuj! Tuto formulaci imperialistické politiky někteří datují až do doby antického Říma, jiní ji připisují Niccolu Machiavellimu (1469-1527). Jsou i tací, kteří ji vkládají do politické zbrojnice francouzského krále Ludvíka XI. (králem od 1461-1483). To však nic nemění na skutečnosti, že právě tato zásada se dá dobře využívat či přesněji řečeno zneužívat i v současnosti. Dosvědčují to názorně četné vojenské intervence USA v posledních letech a záměry s nimi sledované, potvrzuje to i snaha podněcovat rozpory mezi slovanskými zeměmi a nevraživost mezi slovanskými národy, zejména pak vůči největšímu z nich. Názorným příkladem je situace na
Ukrajině, kde po silně zainteresovanými zahraničními zájmy inspirovaných akcích došlo k státnímu převratu a následné občanské válce, včetně nárůstu nacionálního šovinismu a neofašistických jevů, a to i rasismu a antisemitismu. Rozšiřování vojenských kapacit NATO a destabilizace regionů sousedících s Ruskem naznačuje oprávněnost obav z recidivy studené války a nežádoucího ohrožení světového míru. Nelze se proto divit ani tomu, že Rusko v rámci nové vojenské doktríny přiměřeně reaguje. Pro slovanské země a národy po všech dosavadních zkušenostech, včetně zkušeností spojených s rozpadem Jugoslávie
Spoleãné kofieny Rusko a Ukrajina mají společné kořeny, které nejsou jen pouhým historickým odkazem, ale zavazují národy obou zemí i do budoucna. Vždyť o prvním státě východoevropských Slovanů, který se vyvíjel od devátého století s politickým i kulturním centrem v Kyjevě, mluvíme jako o Kyjevské Rusi. Rozdrobená slovanská východoevropská kmenová knížectví byla nucena – měla-li odolat vnějším tlakům Avarů, Chazarů, Pečeněgů a dalších, a uspořádat i své vnitřní zejména hospodářské podmínky, hledat řešení. Navíc v té době také skandinávské vojensko-obchodní družiny spatřovaly v řece Volze cestu k navázání styků s obchodními a kulturními centry Blízkého východu. O úloze Seveřanů v tomto procesu se vedly a vedou diskuse. A jak se uvádí, pravděpodobnější je názor, že Skandinávci se prostě aktivně zapojili do procesu, který ve slovanské společnosti již probíhal a pomohli jej dovršit. V žádném
případě nešlo o násilné ovládnutí, nýbrž o dobrovolné spojenectví, jako tomu bylo i mezi Bulhary a balkánskými Slovany (cit. Svět dávných Slovanů, Zd. Váňa, vyd. Artia 1983, s. 140). V publikaci Stranicy istorii od S. N. Syrova (vydané v roce 1983 v Moskvě v nakladatelství Russkij jazyk) věnuje autor vzniku Kyjevské Rusi patřičnou pozornost. Soudí, že starodávné ruské panství – stát – se vytvořilo do příchodu Normanů, které v Rusku nazývali Varjagy. V knize autor píše o dočasném vládnutí Varjagů a další bohaté historii Kyjevské Rusi, ale o tom snad až někdy jindy. V každém případě však vždy hledejme a soustřeďme se na to, co nás v historii jako slovanské národy vzájemně spojuje a nesoustřeďujme se na v dlouhé historii pomíjivé okamžiky, ba i období vzájemných nedorozumění. Také v tom spočívá slovanská vzájemnost. -da.
Rusko se musí oãistit od páté americké kolony Loni v říjnu se konala v Sofii při příležitosti 115. výročí založení Slovanského sdružení v Bulharsku mezinárodní vědecká konference na téma Slovanský svět v 21. století. Přinášíme stručně ještě některá vystoupení, která na konferenci zazněla: Ivan Sergejevič Kosťjan, předseda Slovanského výboru (SV) Běloruska: Musíme působit přes vlastenecké organizace ve svých zemích na masy lidí k utužování myšlenky slovanské pospolitosti a její obrany. V Bělorusku je velice silná slovanská organizace, jejímuž hlasu naslouchá prezident Alexandr Grigorjevič Lukašenko, čestný předseda Mezinárodní slovanské rady. V naší republice existují i pomlouvači a rozvratníci, kteří našemu výboru vypalují cejch agentury Kremlu a rádi by v Bělorusku dosáhli jeho zničení. Kosťjan se sebedůvěrou označil jejich nepřátelské snahy za liché, neboť Slovanský výbor má v Bělorusku značný vliv. A to je velice důležité – ve výboru je aktivní 75 procent mládeže ve věku od 18 do 35 let.. My slovanství stavíme především na mládeži, zdůraznil Kosťjan. Jedině ta může být zárukou šťastné budoucnosti Běloruska. Přitom ocenil práci šestadvacetiletého člena výboru SV Běloruska Vladimira Gruzděva, který se ve své zemi těší velké autoritě. Barbara Krygier, Polský slovanský výbor: Vzhledem k tomu, co se nyní děje na Ukrajině a ve světě vůbec, tak pro jeho lepší budoucnost, pro člověka, spatřuji naději v Rusku. A jeho dobrou roli, kterou může sehrát, je nutné vidět v 21. století v rámci celé naší planety. Neboť problém Slovanstva je i problémem celosvětovým! My, Slované, přece chápeme svět v jeho celistvosti. S velkou nadějí se díváme na Rusko, které je bojovníkem za lepší tvář světa. Ivan Jacenko, Rusko: Ruský národ musí být očištěn od představitelů páté americké kolony, která v Rusku dělá roz-
vratné dílo (v konferenčním sále se ozývá bravo a potlesk). A to nejen v Rusku, ale i na Ukrajině a v ostatních slovanských zemích. Je mně stydno za ty, co poslušně stojí v pozoru před prezidentem USA panem Barackem Huseinem Obamou. Jacenko také informoval, že byl ustaven představiteli 23 zemí starého kontinentu Mezinárodní veřejný tribunál národů Evropy k odsouzení zločinů proti míru a lidskosti, kdy jedna ze sekcí tohoto tribunálu posuzuje tato zvěrstva na Ukrajině. Ala Gigova, Slovanský výbor Bulharska: Spojené státy americké, podobně jako s Irákem, Afghánistánem a Sýrií, mají zločinné plány i s Ukrajinou. Pro USA a Evropskou unii je klíčové odervat Ukrajinu od Ruska. Doněck i Lugansk, to jsou symboly 21. století. V této spojitosti vzpomeňme boj našeho velkého vlastence a politika Jiřího Dimitrova s nastupujícím fašismem. Nebezpečí růstu fašismu je nyní opět aktuálním zjevem, hrozícím nás zachvátit. Oleg Gračov, Slovanský výbor Ukrajiny: Události na Ukrajině ukazují na hlubokou krizi ve slovanském hnutí. Po rozpadu Sovětského svazu nabraly USA v součinnosti s dalšími politiky Západu kurz na odtržení Ukrajiny od Ruska se záměrem ho oslabit. V tom měly pomocníka v bývalém prezidentovi Ukrajiny Juščenkovi. Zároveň jim přitom posluhovaly četné společenské organizace, financované z rozpočtu USA. Gračov řekl, že po tragických událostech na Majdanu a svržení prezidenta Viktora Janukovyče se ukrajinská junta dopustila terorem proti lidem na východní Ukrajině mnoha válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Současná vládní moc a propaganda organizuje a probouzí nepřátelské nálady proti ruskému národu a jeho prezidentovi Vladimiru Putinovi a četní Ukrajinci tomuto tlaku podlehli. Je smutné, když nyní soused nenávidí souseda. Je to nejtěžší krize Slovanstva. JAN JELÍNEK
a mezinárodnímu právu odporujícím vojenským zásahům cizích sil, potvrzuje se jako stěžejní úkol všestranné usilování o slovanskou vzájemnost, nepodceňovat jakékoliv snahy o její oslabení a tříštění, neoživovat některé historické nedorozumění, ale odhalovat pokusy o jejich zneužití. Dnes se útoky soustřeďují především na Rusko, které je vystaveno problematickým sankcím Západu inspirovaných zájmy USA, k nimž se připojila i Evropská unie. Sankce v kumulaci s propadem cen ropy mají sice pro ruskou ekonomiku negativní působení, jež se projevuje i v postavení ruského rublu, ale nepřivedou Rusko k státnímu bankrotu. Evropští představitelé by měli pečlivě vážit i negativa
plynoucí z těchto sankcí pro ekonomiky jejich zemí a Evropské unie jako celku. Naskýtá se také otázka, jak za dané situace bude v budoucnu Ukrajina schopna splatit úvěrové injekce, které mají za cíl udržet její popřevratový režim a jaké úvěry bude ještě potřebovat pro své přežití, přičemž nakonec tíže jejich splácení se nutně odrazí na životní úrovni ukrajinského lidu, který nezbytně pocítí ošidnost prounijní orientace současných vládců. Kapitalismus jako světový řád dnes přežívá. Hledá cestu jak dále. Vznik nové studené války touto cestou není. Světový konflikt už vůbec ne. Pro lidstvo je jen jedno východisko: mírové řešení nazrálých globálních problémů, mírová spolupráce a soužití! MIRKO SVOBODA
Vûcn˘ pohled na polské dûjiny V letošním roce si připomeneme 150 let od narození významného polského spisovatele a dramatika Stefana Źeromského. Pracoval do roku 1892 až 1903 nejprve jako knihovník Polského muzea a poté Bibliotéky Zamojských ve Varšavě. Tato činnost mu umožnila shromáždit podklady pro jeho bohatou literární činnost. Plně se věnoval literární tvorbě po roce 1904, v níž navazoval na realistické tradice, ale i na soudobé literární tendence. Dovedl výstižně popsat aktuální společenské rozpory a položit důraz na jejich řešení v zájmu budoucnosti národa. Politicky aktivně vystupuje ve svých historických románech, v nichž zobrazuje události z národních dějin, které v devatenáctém století byly dějištěm národněosvobozeneckého boje. Ve svých prvních dílech zachytil postavení polské inteligence v napjatém ovzduší novodobého Polska, vykreslil v nich charakteristické typy mladých intelektuálů, kteří bojují proti poddanství rozděleného polského národa, ale též proti netečnosti a pasivitě spoluobčanů. Lékař Judym v románu Lidé bez domova (1900) se vzdává své profesní kariéry, ale i osobního prospěchu a statečně čelí odloučenosti a nepochopení lidí kolem sebe při svém společenském angažování. V nejznámějším románě Popely (vyd. 1904, zfilmován) líčí tíživé období napoleonských válek a charakterizuje nejrůznější sociální vrstvy polské společnosti i jejich vůdčí osobnosti s jejich představami o vývoji národní pospolitosti. Obdobně je tomu i v dalších románech: Historie hříchu (1908); Kouzlo života (1912), Válka se satanem (1916-19), jejichž hrdinové vyvíjejí hrdinské úsilí ke zlepšení života spoluobčanů.
Stefan èeromski
Průběh povstání v roce 1863 se stal tématem románu Věrná řeka (1912). V posledním románu Předjaří (1925) vylíčil Źeromski umělecky mimořádně výstižně nelehké počátky polské samostatnosti po první světové válce. Vyslovil však obavy z dalšího vývoje a za to sklidil ostrou kritiku pravicových kruhů. Nositelem jeho myšlenek je opět osamělý rebel, který se dostane do konfliktu s měšťáctvím v novém Polsku a ve svém odporu uvažuje o revoluci. Tady se autor postavil na stranu polského dělnického hnutí. Pro své sociální cítění, pro svou zásadovost a odvahu byl nazýván ‚svědomím národa‘. Uznávaná hodnota jeho slovesné tvorby a současně jeho iniciativní přínos při organizování národních akcí vyvolaly spontánní odezvu – zvolení do funkce prvního předsedy Svazu polských spisovatelů. ZBYNĚK KUCHYŇKA
V‰eslovansk˘ v˘bor za války Ve svých pamětech z druhého zahraničního odboje, které pod názvem Ve službách ČSR vydalo v roce 1948 nakladatelství Svoboda, vzpomíná Zdeněk Fierlinger: „Hned na počátku války mezi Německem a SSSR ustavil se v Moskvě Všeslovanský výbor, který již v srpnu konal svou první veřejnou schůzi a který si vytkl jako cíl pěstovat vzájemnost slovanských národů a nadchnout se k boji proti okupantům. V této válce rozhodný boj slovanských národů proti společnému nepříteli jevil se daleko reálnějším programem, než byla před časem mlhavá myšlenka panslavismu.“ Fierlinger dále uvádí, že „z československé strany se Všeslovanskému výboru dostalo oficiálně všemožné podpory a naše velvyslanectví zůstalo s ním v nejtěsnějších vztazích. Ve výboru působil jako místopředseda náš význačný krajan prof. dr. Zdeněk Nejedlý. Když v červnu 1942 začal Všeslovanský výbor vydávat žurnál ‚Slavjané‘, napsal jsem do prvního čísla článek a byl jsem pak častěji žádán o příspěvek. Již od založení Všeslovanského výboru byla v jeho sekretariátu vynikajícím způsobem činna choť českého politika dr. Šmerala Sofia Alexandrovna Šmeralová, která s nevšedním zájmem sledovala zejména věci československé. Ačkoliv sovětské vládní kruhy tuto instituci podporovaly, nesmíme zapomínat, že členové velké rodiny sovětských národů nejsou pouze národové slovanští. A proto také nebylo možno formulovat pro Sovětský svaz slovanskou otázku jako otázku, která by nějak výlučně a plně vyjadřovala politiku
Sovětského svazu. Mohla být pouze částí podobné politiky. Konečně starý ruský panslavismus zanechal ještě mnoho neblahých vzpomínek a mezi sovětskými politiky bylo po určitou dobu zajisté mnoho takových, pro něž slovanská myšlenka mohla mít podobnou příchuť, to jest příchuť starého nacionalismu, který má pouze malý krok k nějakému novému imperialismu.“ Zdeněk Fierlinger vyslovuje v pamětech ještě jednu zajímavou myšlenku, když uvádí: „Z rozhovorů s mnohými sovětskými činiteli jsem měl dojem, že sovětské vládní kruhy přistupují k slovanské myšlence s pochopitelnou opatrností. Akce mohla vyvolat předčasné obavy, že je tu snaha pod formou slovanské myšlenky šířit sovětský vliv a tím vzbudit odpor v celém ostatním světě, zejména u Britů a Američanů. Také tu bylo patrně přání zjistit především, jak se vliv Všeslovanského výboru projeví konkrétně u druhých slovanských národů, jak tato myšlenka bude přijata, jaké budou reakce. Celkem se ukázalo, že myšlenka byla přijata dobře...“ (s. 110 publikace). Závěrem snad ještě nutno dodat jednu informaci, že do časopisu ‚Slavjané‘ přispěl svojí statí i tehdejší náš prezident Dr. Edvard Beneš. Jak poznamenává Fierlinger: „Nemýlím-li se, byla stať novým podnětem k tomu, aby sovětská zahraniční politika věnovala zvýšenou pozornost slovanské otázce, avšak též pro prezidenta samého byl úspěch jeho studia silným povzbuzením, aby nastoupil novou cestu naší zahraniční politiky“ (cit. s. 11). M. S.
Neu‰lo nám ■ Historické výročí – 600 let letos uplyne od mučednické smrti mistra Jana Husa, kterého tehdejší představitelé římskokatolické církve nechali upálit. Bude mu věnovat letos pozornost i náš Slovanský výbor a Slovanská vzájemnost. Husovo „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti“ zůstává výzvou i pro současné generace, i když uplynula staletí. Mistr Jan Hus byl osobností, která svým odkazem žije i dnes vzdor svému upálení! ■ Bída v Rusku není na ústupu. Potvrzují to i údaje ruské oficiální statistiky, podle nichž počet lidí, které postihla chudoba, se v loňském roce zvýšil o 300 000, přičemž je nutno počítat s dalším nárůstem. Pod hranicí životního minima se nachází téměř 20 milionů lidí. V Rusku vycházející list Mysl (č. 12) dodává, že ve skutečnosti počet lidí žijících v Rusku v bídě je až trojnásobný! ■ Válečná vyznamenání si za své hrdinské činy v boji proti armádě nacistické třetí říše, která přepadla Sovětský svaz, zasloužila už v prvním roce války řada sovětských vlastenců. Zajímavý je údaj, že do 5. října 1942 bylo vyznamenáno celkem 185 tisíc hrdinů. Podle národností byli v čele Rusové (128 tis.), Ukrajinci (33 tis.), Bělorusové (5400 tis.), Židé (5100 tis.), Tataři (2900 tis.), Mordvíni (1100 tis.), Kazachové (1000), Gruzínci a Arméni (po 900), Lotyši, Uzbekové, Baškíři, Karelčané (po 400), Osetinci, Ázerbájdžánci, Čuvaši (po 300). Následovaly nepatrné počty rozličných malých národností ze Sibiře, Kavkazu a Střední Asie. Vyznamenáno bylo také 14 Cikánů, 7 Asyrčanů, 230 Poláků, 98 Řeků, 37 Bulharů, 10 Čechů a 9 Španělů (čerpáno z J. Jaroslavského Twenty-five Years of Soviet Regime, Moskva 1942 – zveřejněných v knize Alexandra Wertha Od paktu po Stalingrad, s. 574, vyd. v Bratislavě v prosinci 1968 Vydavateľstvom politickej literatury). Dodat lze jen jedno: sovětský člověk bez rozdílu národnosti neváhal proti hordám nacistických vojsk nasadit i to nejcennější co měl, tj. vlastní život a vítězně ubránil svoji vlast!
■ Oslavit v Kanadě historické výročí 90 let od Velké říjnové socialistické revoluce 9. listopadu 2017 se již nyní chystá tamější list Northstar Compass a kanadští přátelé sovětského lidu. Pozvánky k účasti již rozeslali. Poznamenáváme, že představiteli Mezinárodní organizace přátelství a solidarity se sovětským lidem, která v Kanadě působí již mnoho let, byla Michaelu Lucasovi udělena Medaile k 120. výročí narození J. V. Stalina a časopisu Northstar Compass Jubilejní medaile maršála SSSR Žukova. Tato ocenění byla udělena tzv. Stálým předsednictvem Kongresu národních zástupců SSSR, jak se uvádí v dopise Olega Shenina, uveřejněném v časopise.
■ Zábavné čtení lze někdy nalézt i tam, kde stěží je lze očekávat. Tak např. v brožurce Rumunsky snadno a rychle, která byla vydána už dávno v roce 1897 (Nakl. F. Bačkovský), čteme: Rumuni (Valaši) jsou poloviční Slované. Původ Rumunů je posud záhadný. Jedni jako Milošič hledají jejich počátky v římských osadnících v nynějším Valašsku (okolo 100 po Kr.). Jiní tvrdí, že Rumuni vznikli (ovšem z římských osadníků) v zemích balkánských. Jak se lze dále dočíst „Zajímavé je, že moravští Valaši mají jméno a salašnickou terminologii od pravých Valachů čili Rumunů. Rumunští pastýři dostali se z Bukoviny a Haliče se svými stády až na moravské Valašsko, kde se zanedlouho poslovanili. Známá slova brynza a žinčica jsou původu rumunského. K tomu poznamenáváme, že Rumuni jako národ se zformovali ve 2. polovině 19. století. Jsou potomky romanizovaných Dáků, Gótů a jiných kmenů, které se od 6. století mísily se Slovany. Kotel národů je všeobsáhlý! M. S. Stránku připravil a redigoval Mirko Svoboda. Stránka je věnována problematice západních slovanských národů.
4
Jednou vûtou ■ S prvními novoročními údery kremelských zvonů se na mapě bývalého Sovětského svazu objevilo nové integrační společenství EVROAZIJSKÁ HOSPODÁŘSKÁ UNIE. když k Rusku, Kazachstánu a Bělorusku se připojila Arménie a v květnu je připravován vstup Kyrgyzstánu.
■ Velvyslanec Vladimír Remek uspořádal v prosinci setkání se zástupci poslanecké skupiny Státní dumy, kteří se aktivně a podrobně zajímali o českou legislativní i praktickou zkušenost z oblasti regulace vzdělávání, zdravotnictví a sociálního zabezpečení, jež by mohly být předmětem prvních jednání s českými protějšky.
■ Jedním z kladných efektů znehodnocení ruské měny je podle zahraničního zastoupení CzechTrade v Moskvě zvýšená poptávka na pobyty v hlavních zimních střediscích Ruska, kde jsou kapacity prakticky vyprodané a velmi slušně vypadají i předprodeje hlavní letní sezony 2015, jakož i skutečnost, že místo zahraniční dovolené dává movitější ruská klientela přednost vlastním apartmánům, což přispělo k výraznému zvýšení cen nemovitostí v hlavních turistických regionech.
■ V loňském roce odhalila ruská kontrarozvědka přes 230 kádrových pracovníků a agentů zahraničních zvláštních služeb, bylo odvráceno osm teroristických činů a zabráněno činnosti 46 teroristických a extremistických skupin.
■ Zákon USA o dalších sankcích proti Rusku předpokládá, že na „rozvoj demokracie, podporu institucí občané společnosti a nezávislých médií a také na zajištění svobodného přístupu na internet na území Ruska“ v průběhu tří let věnují každý rok 20 milionů dolarů.
■ Prezident Porošenko vyhlásil, že Ukrajina vynakládá denně na speciální operaci na jihovýchodě země přes šest milionů dolarů a zdůraznil přitom, že Kyjev nebude snižovat výdaje na obranu, protože jde o prioritní otázku.
■ Premiér Jaceňuk oznámil, že Ukrajina a USA se dohodly o zvýšení dodávek jaderného paliva americkou firmou Westinghouse, což vyvolalo jisté pochybnosti odborníků o jeho vhodnosti pro ukrajinské jaderné elektrárny.
■ „Obrat zboží RF s Evropskou unií se snížil o 4,3 %, dovoz z členských zemí EU se snížil asi na 7,8 nebo 10 procent a trochu mě ale překvapilo, že obrat zboží s USA se naopak zvýšil o 7 %,“ řekl prezident Putin na setkání se zástupci Federálního shromáždění RF.
■ Řecko podepsalo s Ruskem navzdory sankcím vojenský kontrakt na dodávky náhradních dílů pro systémy protivzdušné obrany se zdůvodněním, že jde o velmi důležitou smlouvu, která umožní udržet protivzdušnou obranu na patřičné úrovni. ■ „Rusové se domnívají, že proti jejich zemi pracují skryté síly, což je sice pravda, až na to, že ty síly nejsou nijak zvlášť skryté,“ uvádí veleuznávaný expert z USA G. Friedman. ■ Rusko úspěšně vyslalo do vesmíru novou těžkou nosnou raketu Angara 5 nové generace o nosnosti od 1,4 do 25 tun (podle počtu zařazených modulů), s ekologickým motorem spalující tekutý kyslík a kerosen, kterou inženýři chtějí dále vyvinout k mnohonásobnému použití.
■ Lotyšsko převzalo od 1. ledna předsednictví EU a již 12. ledna proběhlo v Moskvě jednání ministrů zahraničních věcí E. Rinkevičse a S. Lavrova o perspektivách rozvoje vztahů Evropské unie a Ruska a o aktuálních otázkách bilaterálních vztahů mezi oběma zeměmi.
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
184/2015
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
Poselství prezidenta Ruska Státní dumû Vladimir Putin vystoupil koncem minulého roku ve Federálním shromáždění s každoročním poselstvím. Bylo tradičně předneseno v Georgijevském sále v Kremlu za účasti více než 1000 pozvaných hostů. Z obsáhlého vystoupení vybereme postupně pasáže, které byste marně hledali v našich sdělovacích prostředcích: „Samozřejmě, nelze se dnes nezmínit o historických událostech, k nimž došlo v letošním roce. Jak víte, v březnu tohoto roku se konalo referendum na Krymu, v němž obyvatelé poloostrova jednoznačně vyjádřili své přání připojit se k Rusku. Následovalo rozhodnutí krymského parlamentu – zdůrazňuji naprosto legitimního, na to se nesmí zapomínat, zvoleného ještě v roce 2010, tedy rozhodnutí krymského parlamentu o nezávislosti. A konečně došlo k historickému sjednocení Krymu a Sevastopolu s Ruskem. Pro naši zemi, pro náš lid, má tato událost zvláštní význam, protože na Krymu žijí naši lidé a samotná tato oblast je strategicky významná, protože právě zde je duchovní pramen mnohotvářného, ale
monolitního ruského národa a centralizovaného ruského státu. Vždyť právě tady, na Krymu, ve starobylém Chersonu, nebo jak jej nazvali ruští kronikáři – v Korsuni, byl pokřtěn kníže Vladimir, který pak pokřtil celou Rus. Vedle etnické blízkosti, jazyka a společných prvků hmotné kultury, společného,
Obãané Krymu vítají návrat do Ruska
i když v té době neohraničeného stabilní hranicí území, rodícího se díky společné hospodářské činnosti a moci knížete, bylo křesťanství mocnou duchovní sjednocující silou, která umožnila vtáhnout do procesu formování jednotného ruského národa a vzniku společné státnosti z hlediska původu nejrůznější kmeny a kmenové svazy celého obrovského východoslovanského světa. A právě na tomto duchovním základu si naši předci jednou poprvé a navždy uvědomili, že jsou jedním národem. A to nám dává veškeré důvody k tvrzení, že pro Rusko má Krym, starověká Korsuň, Chersones, Sevastopol obrovský kulturní a sakrální význam. Stejný, jaký má Chrámová hora v Jeruzalémě pro ty, kdo vyznávají islám a judaismus. Právě tak na to budeme jednou provždy nahlížet.“ (kd)
„Ukrajinsk˘ sen“ a realita Prezident Porošenko se obrátil koncem roku na Mezinárodní měnový fond (MMF) s výzvou, aby zvýšil finanční pomoc jeho zemi, která prožívá hlubokou ekonomickou krizi. Finančníci spočítali, že ukrajinská vláda nutně potřebuje navíc nejméně 15 miliard dolarů na fondem schválenou půjčku ve výši 17 miliard, aby bylo zabráněno krachu národního finančního systému a ekonomiky. Peněz pro Ukrajinu však má Západ stále méně a úměrně ubývá i slibů pomoci. Návštěvy zástupců Pentagonu, viceprezidenta USA J. Bidena a úřednice Státního departamentu V. Nulandové v Kyjevě se vyznačovaly halasnými prohlášeními, štědrými sliby a rozdáváním pirožků v centru ukrajinské metropole, o němž se zmínil snad každý novinář. Předáci takzvané ukrajinské revoluce byli přesvědčeni, že jejich ochránci jsou silní, když ne všemohoucí chlapi. Jsou to přece odpovědní politici, kteří nenechají Ukrajinu samu před
tváří „agresivního“ Ruska a hrozného rozvratu v ekonomice. Když však Washington a Brusel pochopily, že Kyjev zjevně počítá s tím, že Západ bude po neurčitou dobu živit 42milionovou zemí, se ten jejich zápal tak trochu ochladil. Slibují stále méně peněz. Hlavní cíl už přece byl dosažen: Ukrajina byla odtržena od Ruska a změnila se v území chaosu. Výstižně uvádí vedoucí expert Fondu historické perspektivy P. Svjatěnkov: „Očekávat od Západu nějaké obrovské peníze bylo od samého začátku směšné. Stejně jako některé postsovětské státy, vycházela Ukrajina z jednoduché myšlenky: Rusko nás živí sice dobře, je třeba ale jít na Západ, protože tam nás budou živit mnohem lépe. Ale je třeba zachovat vztahy s Ruskem, aby nám dodávalo suroviny, a tak by žila Ukrajina bezstarostně jak z ruských, tak i ze západních dotací. Praxe však ukazuje, že Západ je na peníze vždy skoupý. Jsou tam přece parlamenty a voli-
či, kteří svou vládu nepochopí, když prolije zlatý déšť na jinou zemi.“ Pro Evropu je ukrajinská otázka bolestivější a složitější, a je čím dál méně spojena s reputací jednotlivých politiků. D. Medvěděv nedávno uvedl, že nikdo nemá horoucí přání dávat Ukrajině peníze dokonce na ty nejnaléhavější potřeby. Evropa může v krajním případě poskytnout úvěr na zaplacení dluhu, aby zabránila defaultu Ukrajiny. Víc už ale nedá, protože ekonomika Starého světa sama těžko překonává krizi. Víc než to: západní politici, experti a novináři stále častěji říkají otevřeně, že tranší vyčleňovaných Ukrajině užívá její elita pro vlastní cíle, kdežto obyvatelstvo celé země doplácí na zhoubnou sociálně ekonomickou politiku nových úřadů. A tedy dávat Kyjevu další prostředky už nemá smysl. Euromajdan, zpunktovaný tzv. americkými a proevropskými přáteli Ukrajiny, který „proslavil“ díky poplatným médiím Ukrajinu v celém světě, zaplatí tak v konečném důsledku ukrajinský lid. (kd)
Problémy Ruska jako souãást globálních zmûn ve svûtû Nedlouho poté, co Sněmovna reprezentantů Kongresu USA schválila rezoluci č. 758 O ostrém odsouzení akcí Ruské federace za dobu vlády Vladimira Putina, podepsal Barack Obama zákon o rozšíření sankcí proti Rusku a vojenské pomoci Ukrajině – Ukraine Freedom Support Act of 2014 – stalo se tak dne 19. prosince 2014, tedy pouhé tři dny po „černém úterku ruského rublu“ – tento dokument umožňuje prezidentu dodat Kyjevu zbraně za 350 mil. dolarů, potrestat zahraniční firmy, které nebudou respektovat americké sankce proti Rusku a omezit přístup ruských energetických firem k americkému kapitálovému a technologickému trhu. Nelze zavrhnout názor, že útok na rubl se stal součástí útoku na Putina a přípravy ruského majdanu. V této souvislosti se objevily spekulace, že výkyvy rublu byly vyvolávány uměle, a to americkou kolonou působící na měnové burze v Moskvě. Snížení cen ropy a pád rublu poškodily ruské hospodářství. Sankce se však na problémech ruské ekonomiky podílejí pouze 25 až 30 %. Krize tak ve svém důsledku donutí Rusko řešit desetiletí odkládané problémy jeho hospodářství. Do dění kolem ruské měny se výrazně promítá ještě jedna komodita světového trhu – a to zlato. V posledních měsících se objevily spekulace, že Ruská federace hodlá skupovat zlato od svých producentů – tedy s vyloučením dolaru. Ruská vláda by tímto krokem snížila závislost rublu na dolaru. A to je další důvod, proč Američané usilovali o devalvaci rublu. Devalvovaná měna může ovlivnit roli ruské centrální banky, jakožto regulátora a podporovatele vlastní výroby zlata a jeho vykupování.
Za Putinovy vlády se zvýšily zlaté rezervy Ruska o 400 %. RF vytvořila pátou největší zlatou rezervu na světě. Podle Tim Ashe, šéfa pro výzkum trhů ze Standard Bank v Londýně, je Putinova „zlatá strategie“ součástí jeho programu v oblasti ruských zdrojů. Je to defenzivní hra, která ale funguje. Investiční zlato je nejlikvidnější zásoba v časech krize. Problémy Ruska jsou průvodním jevem rozsáhlých změn ve světě. RF od-
mítla být součástí amerického „nového světového řádu“ a uznat hegemonii Spojených států. Čína má velkou šanci získat statut největší světové ekonomiky měřeno skutečnou reálnou kupní silou. Anglosasové se dostali do situace, kdy mohou po dvou stech letech ztratit dominantní postavení světových vůdců. Globální změny takových rozměrů s sebou přinášejí riziko rozsáhlého konfliktu. JIŘÍ KOTLÍK
Lhali, lÏou a budou lhát i nadále Ano, mluví se o chování USA. Je to státní útvar, který od svého založení a války za nezávislost v roce 1783 výrazně změnil své představy o tehdy vyhlašované svobodě a demokracii. Jako příklad lze uvést skutečnost, že jen za celé devatenácté století vedl 68 agresivních a často i okupačních válek. Za období od počátku dvacátého století do roku 1939 provedl 29 invazí. Současně platilo po dobu řádově 120-130 let heslo „Mrtvý indián – dobrý indián“ a ekonomika jižních států USA byla z velké míry založena na práci sta tisíců černých otroků, násilně k tomu účelu dovezených z Afriky. A rozdíly mezi právy „bílých“ a „barevných“ platily ještě po druhé světové válce. To na úvod zamyšlení o chování této supervelmoci. po druhé velké válce, na které Spojené státy nepředstavitelně zbohatly a posílily, vedly další kruté a nesmyslné války a co je podstatné, nikdy na svém vlastním území. Občané USA nepoznali hrůzy a strádání, které vojenské akce Spojených států způsobily jiným zemím a národům (Korea, Vietnam, země Latin-
ské Ameriky, aktivity proti Kubě, Chile, a další). Vždy se to dělo pod záminkou ochrany svobody – třeba pomocí napalmu, defoliantů, lží o jaderných a chemických zbraních, ale především nesmyslu o ohrožení občanů USA jinými zeměmi a jejich občany. Lži a překrucování průběhu a vítězství ve druhé světové válce byly a jsou na denním pořádku dodnes. Po válce se situace podstatně změnila, vítězstvím tehdejšího Sovětského svazu, vývoje jeho vlastního jaderného arzenálu, mezikontinentálních balistických raket, družic Země a kosmonauta apod., zde vznikl pro Spojené státy potenciální konkurent, jehož síla i přes téměř zničenou evropskou část rychle rostla na úroveň USA. A to nebylo pro agresivní, rozpínavou politiku Spojených států nic příjemného. Navíc se tento konkurent počal v celosvětovém měřítku chovat podobně. I když v daleko menším měřítku a především jen v oblastech sousedních – na rozdíl od postupu Spojených států (daleko mimo vlastní sousedství). (Pokračování na s. 5)
Neu‰lo nám ■ Rusko během několika málo dní od západních vlastníků vykoupilo svá vlastní znehodnocená plynová a ropná aktiva. Umožnil to pád rublu (vzápětí za ním se propadly i burzovní hodnoty ruských energetických společností) a proslýchající řeči, že Centrální banka Ruska nemá peníze na jeho podporu. Uvedla to televize RT s odvoláním na InSerbia. Díky tomu si však Moskva dokázala navrátit značnou část svých aktiv, které se nacházely v rukou zahraničních vlastníků a k tomu za pár dní ještě i vydělat 20 mld. dolarů. Je známo, že donedávna se téměř polovina výnosů z prodeje plynu „nedosměrovala“ do ruské státní kasy, ale plynula na účty západním finančním žralokům, napsal srbský list.
■ Od nového roku se na Krymu zavádí režim volné ekonomické zóny. Bude platit 25 let s možností prodloužení. Důvody jsou zřejmé – během 20 let zde nebylo uděláno nic pro modernizaci ekonomiky poloostrova. Potřebné jsou zejména investice do vinařství, rybolovu, ovocnářství a cestovního ruchu. Hlavní ve volném pásmu jsou privilegia, jako například bezcelní dovoz zařízení a zboží pro byznys a šetrné zdanění, kdy se nebude platit daň z příjmu do federálního rozpočtu. Aby se stal subjektem volného pásma, musí drobný nebo střední podnikatel investovat nejméně 3 miliony rublů (asi 60 tisíc dolarů), a představitel velkého byznysu – nejméně 30 milionů (asi 600 tisíc dolarů). V podmínkách, kdy chybí mezinárodní uznání Krymu jako součásti RF, je těžko očekávat, že se do volného pásma pohrnou zahraniční společnosti. Je třeba spoléhat především na vlastní síly a prezident Putin dal ve svém poselství Federálnímu shromáždění jasný signál těm, kteří uchovávají ruské peníze v zahraničí, aby na podmínkách amnestie investovali peníze i na Krymu. Navíc od 1. ledna začal platit Jednotný euroasijský prostor a mohou tam výhodně zamířit investice z Běloruska, Kazachstánu a Arménie. Nelze též zapomínat, že 75 % peněžní masy mají státy, které buď zachovávají neutralitu, anebo otevřeně vystupují proti západním sankcím.
■ Rusko se ocitlo v nepříjemném obklíčení: je zataženo do sankční války, konfliktu na Ukrajině, mimořádnou aktivitu začaly projevovat různé organizace, opozice zase zvedla hlavu a pokouší se přejít do protiútoku, uvádí server Hlavnespravy.sk. Nelze se proto divit, že se vedení Ruska snaží chránit „své území“. Od roku 2012 se nevládní organizace, které vykonávají politickou činnost, zapisují do rejstříku tzv. zahraničních agentů na Ministerstvu spravedlnosti Ruska. (Podle prakticky totožného zákona, který v USA funguje od poloviny 30. let minulého století). Evropská unie v tom vidí omezení demokracie, svobody slova, občanských práv apod. a už delší čas vyzývá Rusko, aby podobná nařízení zrušilo. Státní duma diskutovala o návrhu, že sdružení by mohla za určitých okolností soupisku opustit. Poslanci se dohodli, že by to bylo možné za předpokladu, že by se vzdala politické činnosti. Opakované porušení zákona by naopak mohlo vést ke ztrátě akreditace a zákazu činnosti. Od léta 2012 ruské ministerstvo spravedlnosti eviduje 254 těchto organizací. (Rusové mají v zahraničí dvě podobné organizace, které rovněž musejí skládat účty.) Podobný pohled na činnost „zahraničních agentů“ mají i v Bělorusku, Kazachstánu a Kyrgyzstánu. Ve všech těchto zemích jsou přesvědčeni, že pokud jsou nevládní organizace financované ze zahraničí, musí „odvádět práci“, kterou od nich žádají štědří sponzoři – a tato jejich činnost často škodí zájmům hostující země. Tuto stránku věnovanou informacím ze života východoslovanských zemí řídí a rediguje Karel Dostál.
184/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
5
S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S
■ KdyÏ prezident USA lÏe
·e‰elj k ruskému lidu mozřejmě také Srbové! Sankce nic nezmohly, ani Srbsko nešlo na oprati Západu, ale opozice sponzorovaná západními penězi uspořádala demonstrace. Jediný způsob – vojenská intervence, a byli úspěšní. Srbsko bombardovalo natovské monstrum. Musíte pochopit, že je velmi důležité, abyste se podělili o moje sdělení, kde jen můžete. Domnívám se, že všichni Rusové si moji výzvu přečtou. Nezrazujte svou zemi, nezrazujte svého prezidenta Putina! Zvítězíte, pokud budete jednotni! Nedovolte Rusku, aby opakovalo osud Jugoslávie! (Volný překlad z ruštiny pro České národní listy dr. O. Tuleškov)
(podle P. C. Robertse) „Je naprosto šokující předstoupí-li prezident Spojených států před celý svět a vykládá věci, o nichž ví úplně každý, že jsou to nehorázné lži. Měří-li přitom i washingtonským dvojím metrem ve víře, že z domnělé jedinečnosti a výjimečnosti Spojených států plyne i to, že jediným, komu je dáno porušovat zákon, je Washington. O to víc šokuje, že se všichni nezvedli a neopustili sál. Diplomacie světa tam seděla a naslouchala nehorázným lžím nejhoršího teroristy světa. Dokonce mu souhlasně tleskala.“ Projev sám byl podle Robertse přitom „jedna velká sra*a“, slepená z nic neříkajících klišé („jsme na křižovatce“) i bezdůvodné sebechvály („signály pokroku“. „snížení rizika války mezi klíčovými mocnostmi“). Vše v duchu „teď jsme pánbůh my“. Obamův projev na Valném shromáždění OSN pobouřil Paula Craiga Robertse, dřív jednu z klíčových postav Reaganova ekonomického týmu i zástupce šéfredaktora Wall Street Journal.
Vojislav ·e‰elj
■ Vinny jsou USA
Pfiedstavitel Srbské radikální strany se obrátil k ruskému národu s v˘zvou: Nezrazujte svoji zemi, nevydejte svého prezidenta! Výzva zní: Drazí bratři, já, moje rodina, moje strana a celý srbský národ je nyní s vámi ve složitém období, v němž se ocitla vaše země. Chci vám říci, že my jsme též po dobu pěti let trpěli sankcemi západního imperialismu. Dokonce i my, Srbové, malí Rusové na Balkáně, jsme přežili. Pokud si vzpomínáte, po bombardování zbavili moci Miloševiče. Velmi si přeji, abyste věděli, že chtějí zbavit moci Putina, protože je vlastenec, miluje svoji zemi, není zrádce. Nechoďte na demonstrace, které připravili na jaro k destabilizaci Ruska a Putina! Jste podporováni mnoha zeměmi, silnou Čínou, silnou Indií, Írán i Turecko se staví na stranu Ruska, a nakonec sa-
Lhali, lÏou a budou lhát i nadále (Pokračování ze s. 4) Bylo tedy nutné tomuto nárůstu vojenské síly tehdejšího Sovětského svazu učinit přítrž! Co na tom, že tato velmoc až na případ Kuby se držela u svých hranic. Po rozpadu Sovětského svazu a za pomoci alkoholem opojeného B. Jelcina se situace začala obracet znovu ve prospěch Spojených států. Bohužel, v té době se již ekonomika Spojených států stávala nestabilní a jediný způsob, jak ji jakž takž udržet bylo vést další války, a to především (jako vždy v případě USA) o surovinové zdroje. A tak byly rozpoutány další agresivní akce na Blízkém východě a proti Srbsku (Kosovo) a jiné. Vždy našly vládnoucí kruhy Spojených států nějakou lživou záminku. Ať to byl íránský jaderný program, zbraně hromadného ničení v Iráku, chemické zbraně v Sýrii. Vždy šlo hlavně o postih zemí, které se snažily jít svou cestou, nezávislou na plánech amerických a nadnárodních korporací. Vždy to na nějakou dobu pomáhalo překonat propad ekonomiky a vzrůstající zadluženost Spojených států.
S nástupem Putina a Medvěděva v Ruské federaci a snaze vedení Ruska o obnovu hospodářské a vojenské síly nastal pro vládu USA další problém. Hrozilo a hrozí snížení pozice Spojených států ve světě jako dominantní moci a vznik BRICS spolu se snahou o vytvoření nezávislých finančních a mocenských struktur tomu určitě bude napomáhat. Růst vojenské a také především ekonomické síly Číny, pokusy o posílení dalšího člena BRICS – Indie – mění situaci v globálním měřítku. My sami máme zkušenost s lhaním USA vůči České republice, a to jednak se vstupem do NATO (mimochodem bez souhlasu občanů) a vylhaným slibem, že se nebude NATO posouvat dále na východ. Především ale v případě snahy o umístění americké základny na našem území. Tedy, v prvé fázi radaru, o němž nám americká strana od počátku lhala. Jak v otázce, proti komu má být určen (nesmysly jako proti Severní Koreji a později proti Íránu), tak i v jeho možnostech. Když byly postupně vyvraceny tyto ne-
Odborník srovnává Britský publicista Mark Nicholas srovnává události na východní Ukrajině s válkou v bývalé Jugoslávii před dvaceti lety a nachází mnoho společných prvků. „Je až děsivé, kolik společného má tehdejší Bosna a současná východní Ukrajina. V Bosně bylo tehdy na dva miliony uprchlíků, na východní Ukrajině milion a půl. Oba konflikty doprovází nejistá mírová jednání a vratká příměří, poziční válka, dělostřelectvo a blokády či humanitární konvoje. Polsko nabídlo obyvatelům na východní Ukrajině s polskými předky evakuaci. To samé nabídl Izrael všem židům v Bosně v roce 1994,“ připomíná Nicholas. „V centru dění je v současném konfliktu město Doněck, kde před válkou žilo milion obyvatel. Nyní však jejich počet klesl na polovinu. Město se nachází v přední bojové linii a je proto téměř každý den ostřelováno ukrajinským dělostřelectvem. Jeho obyvatelé jsou v zoufalé situaci, nefungují veřejné služby, mnoho rodin žije ve vlhkých sklepích,“ píše Nicholas a upozorňuje na identickou situaci Sarajeva v první polovině devadesátých let minulého století. Přesto existuje mezi těmito dvěma městy značný rozdíl. „Sarajevo se tehdy stalo hlavním městem celebrit a novinářů. Woody Harelson hrál sarajevského reportéra. U2 o městě napsal píseň a americká spisovatelka Susan Sontagova se tam dokonce přestěhovala,“ poukazuje Nicholas. Novináři tehdy do hlavního města Bosny proudili po stovkách a všichni se svorně snažili přiblížit čtenářům a divákům lidské utrpení. „Bosenští Srbové byli líčeni jako převtělení nacisté. Novináři si přímo vynutili vojenskou intervenci NATO. Kde jsou ale teď, když se stejná
Neu‰lo nám
tragédie týká Doněcku? Co dělají všichni ti novináři zvučných jmen a význačné celebrity?“ kritizuje historik. Ten dále připomíná Margaret Thatcherovou, která už v politickém důchodu psala „sžíravé komentáře do novin týkající se zla páchaného Srby“. „Francouzský prezident Francois Mitterand zase přijel do Sarajeva, aby zde slíbil, že udělá vše pro prolomení blokády. Hillary Clintonová neustále naléhala na svého manžela Billa, aby nechal bombardovat bosenské Srby, což americký prezident nakonec i udělal,“ vyjadřuje se Nicholas negativně o tehdejších politicích. Nícholas upozorňuje i na sankce, které byly proti tehdejší Jugoslávii sestávající už pouze ze Srbska a Černé Hory, uvaleny. „Sankce a embargo proti tomuto státu byly nejtvrdší a blížily se sankcím uvaleným proti Iráku za Saddáma Husajna. Stalo se tak i přesto, že soustátí Srbska a Černé Hory ve skutečnosti nebylo v bosenské válce agresorem. A nyní? Kde jsou bojovně naladěné editoriály deníku New York Times? Jak to, že neokonzervativci mlčí a nebrojí proti ukrajinskému dělostřelectvu, které ostřeluje Doněck? Jak to, že liberálové nepožadují, aby byli obránci Doněcku ozbrojeni? Doněck na rozdíl od Sarajeva nevzbuzuje u nikoho žádné sympatie. To je velmi zvláštní,“ uzavřel zklamaně Nicholas. Expert na historii Sovětského svazu a Jugoslávie Mark Nicholas kritizuje netečnost Západu v případě bombardovaného Doněcku. Srovnává toto těžce zkoušené město se Sarajevem a podivuje se nad tím, proč Doněck vlastně vůbec nikoho nezajímá. (sh)
smysly, odborně bylo dokázáno, že takový radar zatím neexistuje, tak to postupně utichalo. Zůstala pouze pachuť hlouposti některých našich politiků a především umělců spolu s poznáním, co jsou tito lidé zač! Nakonec i americkými odborníky z řad vysoce postavených osob bylo přímo potvrzeno při slyšení před parlamentem, že šlo opravdu jen o lži a nesmysly. Vše bylo zmraženo a později Obamou zastaveno. Jak je vidět pouze na určitou dobu. Již se projevuje snaha znovu tento záměr nějak aktualizovat. A že to bylo určeno od prvopočátku proti Ruské federaci, již asi nikdo nebude zpochybňovat.
Kdo je agresor, kdo provokuje další konflikt (Ukrajina), tentokrát v blízkosti naší hranice cestou investic do podvratné činnosti ve výši více než 5 miliard dolarů, dodáváním zbraňových zařízení (neprůstřelné vesty), výcvikem fašistických uskupení jako Pravý sektor a Svoboda a podporou členů nelegitimní vlády, která se nestydí ani na veřejnosti „hajlovat“ (Jaceňuk, Turčinov a další), není třeba zdůrazňovat. Přesto organizátor toho všeho nám znovu lže, že to je Ruská federace a Putin, kdo to provokuje a kdo je to zlo. PETR POKORNÝ (Autor je člen Celostátní rady SV ČR)
Prosincov˘ summit v Bûlehradû Bělehrad hostil v prosinci představitele šestnácti zemí střední a východní Evropy spolu s Čínou. Účast českého premiéra Sobotky měla možnost navázat na pozitiva z cesty prezidenta Zemana do Číny. Otázka mj. na summitu zazněla, „zda má ČR šanci stát se pro čínské podnikatele vstupní branou do Evropy“. Pokud na problém nahlédneme očima domácího mediálního „bloku“, který využívá všech možností i nemožností jak vlastního prezidenta zesměšňovat a dehonestovat, bude toto jistě pravým základem pro spolupráci. Po jednání s premiérem Li Kche-čchiangem na tiskové konferenci bylo patrno na Sobotkovi, jak urputně se snaží využít pozitiva z prezidentovy návštěvy v Číně. „Shodli jsme se s předsedou čínské vlády, že je důležité, aby vztahy mezi Českou
republikou a Čínou měly několik vrstev,“ řekl Sobotka. Jde podle něj například o vztahy ekonomické, kulturní, zdravotnickou spolupráci nebo oblast dialogu o lidských právech a právním státě. „Chceme v takovýchto mnohovrstevnatých vztazích s Čínou pokračovat i v příštích letech.“ Se svým čínským protějškem premiér Sobotka hovořil například o otevření přímé letecké linky mezi Prahou a Šanghají. Čínský premiér podle něj tento záměr podporuje. Sobotka také vyjádřil přesvědčení, že po schůzce vzrostla šance, aby ČR v roce 2016 hostila summit premiérů zemí střední a východní Evropy a Číny ve formátu 16+1. Čínského premiéra pozval Sobotka do Prahy, on sám by se měl do Číny podívat na jaře příštího roku. (sh)
Nበbulharsk˘ pfiítel Matev Šestého prosince 2014 by se dožil devadesáti let upřímný přítel Československa, znalec české poezie, bulharský poet, národní umělec Pavel Matev. Značnou část svého života věnoval i společenské činnosti. Od roku 1966 byl ministrem kultury a osvěty, šéfredaktorem časopisu Septemvri (Září), předsedou Slovanského výboru Bulharska, tajemníkem Svazu bulharských spisovatelů. Dvakrát odměněn Státní cenou Georgiho Dimitrova. Jeho procítěná lyrika a poemy jsou spjaty s vírou v socialismus, s jeho osobní účastí na vytváření nové společnosti a s boji proti starým přežitkům. Jeho básnické dílo vysoké hodnoty představuje více než deset obsáhlých sbírek, je věnováno právě onomu zápasu. Jmenujme alespoň některé: Jasné dny (1953), Čajky odpočívají na vlnách (1965), Velké stěhování (1970), Dluh (1955), Čas, vlast, láska (1962), Vše se bude opakovat (1975). Nebyl mu lhostejný ani strastný osud země, který byl vyvolán listopadovým převratem roku 1989, ze kterého se jeho vlast dodnes nemůže vzpamatovat. Představujeme z jeho posledních zahořklých veršů báseň, nazvanou
Vzlyky bolesti Na osudy dětí myslím. Proč jim uvad‘ smích? Proč je v noci hrůzný sen tak týrá? Proč se bratři vraždí na bulharských vsích? Proč dědictví řeší krvavá sekyra? Zbohatlíci spojují se se zloději, ze svých rukou omývají hbitě zaschlý hnis. A ti mladí? Ti zas jenom vidět chtějí kdejakou nově zvolenou Miss. Kdo z nich pomní Boteva či Javorova? Nevědí už ani, Vazov kde má rov. Neznají též i básnická jejich slova. Zapomněli, že jich bratem je i Vapcarov. Cizí mluva bují v naší řeči... Kdo uslyší bolest mých vzlyků? Kdo dnes potřebuje básně něčí? Komu’s potřebný ty, rodný jazyku?! Čestný umělec a člověk, náš přítel Pavel, opustil nás dne 4. února 2006. JIŘÍ STANO
Americký oscarový režisér Oliver Stone obvinil Spojené státy americké z podněcování ukrajinské krize. Za sesazením ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče nebo střelbou do protestujících v Kyjevě z počátku minulého roku je americká Ústřední zpravodajská služba (CIA), napsal Stone.
■ Chorvati si nedají pokoj: opût oslavili fa‰istu Středisko Simona Wiesenthala, které vyhledává bývalé nacistické zločince, důrazně odsoudilo mši, která se konala v Záhřebu k uctění památky Anteho Paveliče, vůdce fašistického režimu v Chorvatsku za druhé světové války.
■ Stfiídání stráÏí v ¤ecku? Řecké volby by těsně vyhrála levicová formace SYRIZA před současnými vládními konzervativci premiéra Antonise Samarase. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu, který byl proveden poté, co řecký parlament ani napotřetí nedokázal zvolit prezidenta.
■ MoÏn˘ vítûz fieck˘ch voleb Nejsilnější řecká opoziční parlamentní strana Koalice radikální levice (SYRIZA) chce v případě vítězství v lednových předčasných parlamentních volbách především zrevidovat dosavadní podmínky splácení pomoci mezinárodním věřitelům, kteří si vymohli z řecké strany sérii tvrdých úsporných kroků.
■ AÈ se ukrajinisté zeptají SlovákÛ Slováci vědí nejlíp, jak byli banderovci lidumilní a co teprve Poláci, ale nemusíme chodit do historie, stačí, kolik židů v posledním roce uteklo z Ukrajiny do Izraele! Zeman má stoprocentní pravdu, ale naše profašounská média se chytí každé špinavosti, jen když je proti Zemanovi. Opravdu v této zemi ta propaganda začíná být vyložený velehnus. (Z internetových ohlasů na dopis ukrajinistů prezidentu Zemanovi)
■ Slovinci zadrÏeli Itala Ve Slovinsku před Vánocemi zadrželi Itala, který je podezřelý, že na podzim poslal otrávený dopis místopředsedovi české vlády Andreji Babišovi. Muž byl podle slovinských zdrojů údajně zadržen 22. prosince v nové Gorici a nyní je ve vazbě. Podle deníku Primorske novine policie Itala obvinila z terorismu.
■ V nenávisti neznám bratra Muž s dlouhým plnovousem vpadl na dvůr mešity v Trnovi na severovýchodě Bosny a srazil Selvedina Beganoviče k zemi. „Teď tě oddělám!“ vykřikl, třikrát vrazil nůž do imámových zad a utekl. Nešlo o náhodný útok Beganoviče postihlo celkem sedm útoků, z nichž viní muslimské extremisty – z toho tři za poslední měsíc. Jaký je důvod hněvu džihádistů? Beganovič v mešitě káže bosenským muslimům, že není jejich věcí bojovat v Sýrii nebo Iráku. A je odhodlán v tom pokračovat bez ohledu na to, kolikrát se ho extremisté pokusí umlčet. Tuto stránku věnovanou zemím jižních Slovanů řídí a rediguje Stanislav Hrzina.
6
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
■ Relikviáfi sv. Maura V jízdárně Pražského hradu je od prosince 2014 otevřena poutavá výstava Hrady
Foto Pavel Novák
a zámky objevované a opěvované, kterou spolu se Správou Pražského hradu uspořádal Národní památkový ústav. Mezi 600 exponáty dominuje relikviář sv. Maura z Bečova nad Teplou, dřevěný oltář z Kratochvíle, Máchovy kresby, obraz mistra Theodorika a další. Návštěvníci mají tentokrát možnost si exponáty vyfotografovat. Výstava končí 15. března.
■ Dvû v˘znamné stavby Koncem šedesátých let devatenáctého století postrádala Praha důstojný stánek koncertní hudby a výtvarného umění. V roce 1874 v soutěži zvítězil návrh prof. pražské polytechniky Josefa Zítka a Josefa Schulze. Slavnostní otevření Rudolfina se uskutečnilo 7. února 1885. Týž den bylo založeno Uměleckoprůmyslové muzeum se školou téhož oboru, které v novorenesančním slohu projektoval J. Schulz a bylo dokončeno v r. 1901.
■ Pfiíspûvek k Husov˘m oslavám Na jubilejní oslavy 600. výročí Husova upálení se připravuje i Církev československá husitská. Ta byla založena v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Kostel i věž prochází náročnou rekonstrukcí, zejména fasády, aby se vrátil do podoby z druhé poloviny devatenáctého století. Náklady se předpokládají ve výši 70 mil. Kč.
K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A
Národní umûlkynû Marta Krásová Většina významných umělců je lásce k hudbě a zpěvu vedena svými rodiči od dětství. Jinak tomu nebylo ani v případě Marty Krásové, rodačky z Protivína, kde se narodila 16. 3. 1901. Od dětství se učila hře na housle a zpěvu. Studovala na Učitelském ústavu v Českých Budějovicích a na Hudební škole Bohumila Jeremiáše, který ji také vyučoval zpěvu. Později se zdokonalovala i u dalších pedagogů českých a rakouských. První angažmá získala v roce 1922 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (SND). Postupně zde vytvořila úctyhodný počet stěžejních postav svého pozdějšího repertoáru. Hereckým projevem tíhla k tragickým postavám, z nichž zvláště zapůsobila jako Isabella ve Fibichově Nevěstě messinské, Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, Eboli ve Verdiho
V+W varovali V souvislosti se 110. výročím narození herce, dramatika, prozaika, překladatele a divadelního ředitele Jana Wericha (16. 2. 1905) by bylo nespravedlivé opomenout i druhé poloviny V+W Jiřího Voskovce, narozeného ve stejném roce. Od společných studijních let, kdy začala vznikat jejich Vest Pocket Revue, trvalo jejich přátelství. V r. 1925 vzniká avantgardní scéna, jejímiž protagonisty byli V+W a hudební skladatel Jaroslav Ježek. Ve třicátých letech minulého století tu režíroval Jindřich Honzl. Z někdejšího hravého poetismu se divadlo stalo angažovaným. Tuto éru zahajuje Caesar
■ Îivot na západní hranici Český prozaik, scenárista, autor zobrazující život na západní hranici Rudolf Kalčík (1923-1980) před 35 lety zemřel. Psal i pod různými pseudonymy. V Králi Šumavy (1960) realisticky vykreslil postavy i prostředí, v němž proti agentům ze Západu střežily naše ozbrojené složky čs. hranici. Stejnojmenný film je i dnes vysoce oceňován. V r. 1965 vyšel Kalčíkův Bílý list.
■ Jubilující Rudolf Jelínek Někdejší idol ženských srdcí, herec Rudolf Jelínek, se 27. února dožívá osmdesátky. Seznam jeho rolí na divadle, filmu a televizi začíná v r. 1955. Několikrát hrál v seriálech Jiřího Sequense (Hříšní lidé města pražského, Třicet případů majora Zemana) i Atentát. Jeho osobité herectví kromě divadla využíval film a TV. Zahrál si i v pohádce Princ a chuďas. Zatím posledním je loňský televizní film Stopy života – o život.
■ První ãesk˘ ples Hlavním organizátorem prvního veřejného plesu v Praze byl J. K. Tyl. Ten se jako velká vlastenecká událost uskutečnil 5. února 1840. Pomáhali K. Sabina, V. Nebeský a další umělci.
■ Tesknû huãí Niagara Autor této oblíbené trampské písně je hudebník a dobrodruh Eduard Ingriš. Dvakrát se vydal jako mořeplavec na balzových vorech, aby potvrdil teorii osídlení Polynésie, pracoval jako úspěšný filmař v Hollywoodu. Dirigoval a skládal v Peru. Dvakrát byl prohlášen za mrtvého. Jeho rozsáhlý archiv zachránil před zkázou cestovatel Miroslav Zikmund a díky pochopení paní Ingrišové přivezl do Zlína. Stránku Kultury řídí a rediguje Pavel Novák.
koncertech vystupovala v Paříži, Bruselu, Kodani, Vídni, Berlíně, Bukurešti, Krakově i Varšavě. V letech 1938 a 1939 uskutečnila dvě úspěšné cesty také po USA a Kanadě. M. Krásová byla nejen vynikající interpretkou operní tvorby, ale věnovala se také činnosti koncertní, nahrávala pro gramofonové společnosti. Na koncertních pódiích zněly často v jejím provedení písně Mahlerovy. Velkou pozornost věnovala také tvorbě skladatelů A. Dvořáka, J. B. Foerstera, O. Ostrčila a Vítězslava Nováka. V těchto dnech uplyne 45 let od chvíle, kdy se ve Vráži u Berouna uzavřel život této naší vynikající umělkyně, sólistky ND, první umělkyně, která byla poctěna v naší zemi titulem národní umělkyně. JAROSLAVA KOMOŇOVÁ
B. Nûmcová proti malomû‰Èáctví Snad žádná osobnost naší vlasti nevzbudila tak velký zájem historiků, spisovatelů a dalších badatelů o životě a díle Boženy Němcové, roz. Barbory Panklové (1820-1862). Publikované výsledky se pohybují od oslavných až po dehonestující. Němcová byla vrcholným zjevem obrozenecké prózy, autorka venkovských povídek, pohádkových sbírek a črt z lidového života. Ve svých vyprávěních oslavila velikost obětavého člověka, dělného, milujícího. Mnoho našich čtenářů slýchávalo od maminek pohádky B. Němcové, ve školním věku četli Babičku, přinášející obraz harmonické osobnosti, ideální zpodobení lidových tradic a českého charakteru. Němcovou silně poznamenal tříletý pobyt na Chodsku, kde se sžila s místními a osvětově na ně působila. Tak jako později i jinde se zde dostala do ostrého sporu s maloměšťáckou honorací. Svou publicistickou činnost zahájila v r. 1845 v Květech, které redigoval
J. K. Tyl, později psala do Fričova almanachu; jejími přáteli byli V. Č. Bredl, Májovci Vítězslav Hálek a Jan Neruda, F. M. Klácel. Rádcem v počátcích byl také V. B. Nebeský a další. Almanach Máj programově navázal na romantickou nespokoje-
Skvûlí bulhar‰tí pûvci
■ RuzyÀská kasárna Místo, které spojujeme s brutálním terorem německých nacistů. Tady vyhasly životy devíti studentských funkcionářů a dalších v r. 1939 při prvním stanném právu. Stopy po vražedných kulkách připomínají zdi jízdárny, kde nacisté popravovali menší skupiny, ty větší stříleli venku. Počítá se s rekonstrukcí a úpravou tohoto pietního místa.
Donu Carlosovi, Ježibaba v Rusalce, Vlasta ve Fibichově Šárce. V době, kdy působila ve SND, získala také první zkušenosti na zahraničních scénách. V roce 1924 hostovala v Madridu, kde zpívala Hátu v Prodané nevěstě a Ježibabu a třetí žínku v Rusalce. V roce 1927 přichází první pozvání k vystoupení v Národním divadle (ND) od Otakara Ostrčila. Členkou ND se stala 1. 9. 1928 a svou uměleckou činnost zde ukončila 31. 7. 1966 odchodem do důchodu. Marta Krásová díky svému hereckému a pěveckému umění dosáhla mimořádného uznání jak doma, tak v zahraničí. Na zájezdech se souborem ND hostovala kromě Sovětského svazu, Berlína, Bruselu také v Edinburghu, Wiesbadenu, Amsterodamu a Benátkách. Na samostatných
(1932), kdy divadlo reaguje na italský útok na Habeš, korupční aféry a po kritice soudobé vládní moci (Kat a blázen 1934) bylo na čas zavřeno. V náhradním sále hrálo jako Spoutané divadlo. Ve stejné linii pokračoval Osel a stín, Nebe na zemi, Rub a líc, Těžká Barbora... Mnozí si dodnes pamatují populární písničky, mnohé zazněly i ve filmech V+W. Pro antifašistické postoje došlo k definitivnímu uzavření divadla v r. 1938. Tvůrčí trojice z obavy o život opustila republiku a po peripetiích zakotvila v USA. Po osvobození se V+W vrátili domů, žel bez J. Ježka, který v r. 1942 v Americe zemřel. Po r. 1948 se J. Voskovec vrátil do USA a hrál zde charakterní role a ve filmu. Na někdejší moderní klaunskou dvojici, jejíž forbíny byly nadšeně přijímány publikem, navázala dvojice Werich – Miroslav Horníček (19551962) v Divadle satiry. Jan Werich zářil v televizní inscenaci Čechovova Medvěda (spolu se Stellou Zázvorkovou) i dalších. Jeho osobitý styl a humor dominoval ve filmech Císařův pekař, Pekařův císař, Až přijde kocour a další. Napsal mj. Italské prázdniny, pohádky pro děti a jiné. Jeho hra se slovíčky, úcta k mateřštině, všestrannost a vyzrálé herectví povýšilo Wericha mezi excelentní osobnosti naší kultury. Starší generace zná autentického umělce, ta mladší si vztah k němu musí najít sama. (pn)
K jednomu z největších operních pěvců dvacátého století kulturní svět řadí bulharského velikána Borise Christova. Svým uměním zářil v milánské Scale, ale též v operách v Neapoli, Florencii, Barceloně, Lisabonu, Rio de Janeiru i jinde. Jeho repertoár obsahoval především Verdiho opery. Nahrál všechny Musorgského písně a jeho nejvýznamnější rolí, jíž probouzel bouřlivé ovace publika, byl Boris v opeře Boris Godunov. Nádherný zážitek si odnesli milovníci operní hudby z loňského předvánočního koncertu k 100. výročí narození B. Christova. V programu přichystaném Velvyslanectvím Bulharské republiky v ČR a Bulharským kulturním institutem v Praze záři-
li skvělí umělci: sopranistka Stanislava Ivanova a basista Plamen Kumpikov, které na klavír doprovázela Rosica Borisova Dimova. V podání operních mistrů z Plovdivské státní opery zazněly v Zrcadlovém sále bulharské ambasády árie z děl Wolfganga Amadea Mozarta, Gioacchina Rossiniho, Giuseppe Verdiho, Petra Iljiče Čajkovského a dalších skladatelů. Výkony pěvců odměňovali posluchači bouřlivým potleskem a také voláním: Bravo! Publikum zvláště zaujaly árie Leporella z opery Don Giovanni, Rosiny (Lazebník sevillský), Violety (La Traviata), Banca (Macbeth), Královny noci (Kouzelná flétna), Gremina z opery Evžen Oněgin. Sopranistka S. Ivanova též vyniká hrou na flétnu. Jejího pěveckého talentu si váží proslulý italský režisér Stefano Prodi a dirigenti orchestrů z Japonska, Španělska a Rakouska. Je nejobsazovanější z mladých pěvců v Sofijské opeře. Basista P. Kumpikov v roce 2008 debutoval v slavné La Scale. Vystupoval na scénách v Itálii, Německu, Španělsku, Belgii, Nizozemsku a Japonsku. Spolupracuje s německým dirigentem Danielem Barenboimem. JAN JELÍNEK
nost K. H. Máchy. Působili zde K. J. Erben, K. Sabina, K. Světlá a další. V době, kdy v literatuře převažoval sentiment, spatřoval Karel Havlíček Borovský životní věrohodnost, kterou nacházel právě v pohádkách B. Němcové a Tylově Strakonickém dudákovi. Za své nejzávažnější dílo považovala spisovatelka povídku románového rozsahu Pohorská vesnice (1856), v níž uložila velkou část svých poznatků a zkušeností ze studia lidových zvyklostí (Chodsko, Slovensko). Božena Němcová se stala výraznou osobností vytvářející hodnoty dodnes živé. Žila a tvořila v době národnostního útlaku rakouského mocnářství, prožívala osobní tragédie. Své vlastenectví prokázala i na pohřbu Karla Havlíčka, když na jeho rakev položila trnovou korunu. (pn)
âechovova tvorba Ïije Nedávno kulturní svět vzpomínal na velikána literatury Antona Pavloviče Čechova (1860-1904). Po gymnáziu přešel na Moskevskou univerzitu, kde vystudoval medicínu. Vedle své profese přispíval do humoristických časopisů, pro petrohradské noviny od r. 1882. Na svém statku nedaleko Moskvy ošetřoval zdarma rolníky. Tato charita se mu stala osudnou – nakazil se tuberkulózou. Přesto v r. 1890 podnikl cestu na Sibiř, aby popsal otřesný život odsouzených na nucené práce na vězeňském ostrově Sachalin. O rok později se oženil. Zhoršující se zdravotní stav se snažil léčit v Jaltě (Krym). Jeho poslední cesta vedla do německých lázní Badenweiler, kde 15. července 1904 skonal. Čechov je pohřben v Moskvě. Za svůj poměrně krátký život napsal mnoho povídek, v nichž se objevují tzv. zbyteční lidé. Dodnes na světových i našich divadelních scénách dominují některá z jeho dramat (Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad). Čechov patří vedle Ibsena nebo Strindberga k tvůrcům moderního ražení – základním rysem je bezdějovost a hra se pohybuje v rovině (el) komiky a hořké komedie.
Impresionista A. Slavíãek Český impresionismus a jeho tvůrci se často vymykají tomu francouzskému. Byl to Antonín Chittusi, který se po šestiletém pobytu ve Francii, kde studoval metody barbizonských a obesílal naše výstavy, vrátil. Nesměle se později začali o jeho postupy zajímat i Mařákovi studenti Akademie. Julius Mařák byl vyznavačem pozdního romantismu, a tak není divu, když Antonínu Slavíčkovi (1870-1910) lál, že by všichni chtěli malovat jako ten „Kittusi“, což on nedovolí. A. Slavíček pobýval 16 let v Mnichově, pražskou akademii absolvoval v letech 1887-1891. Od mařákovského okořského
období se jeho paleta rozjasnila, jihočeskou krajinu a Vysočinu již tvořily energičtější údery štětce a nastoupily sytější tóny. Rád pobýval v Kameničkách, kde byl přátelsky přijímán. Lákaly ho i pražská zákoutí, trhy, panoramatická scenérie, atmosférické jevy nad městem. Zaujaly ho i kladenské hutě. Pobýval i v Německé Rybné, kde po jedné koupeli ve studené řece ho ranila mrtvice a ochrnul na polovinu těla. Při zotavování se věnoval zátiším ve svěžích barvách. Jeho postižení ho deprimovalo – on, který vedl bouřlivý, ale i plodný život, nemohl řádně pracovat. Prvního února dobrovolně ukončil svůj život. (pn)
Karikatura Karla ·mída
Neu‰lo nám
184/2015
184/2015
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
7
H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E
Strategická operace, ve které se nestfiílelo Německá vojska na počátku války se Sovětským svazem obsadila důležité hospodářské oblasti SSSR, v nich znemožnila další mobilizaci vojáků v řadě bývalých vojenských okruhů a v obsazeném území nepřítelem zůstaly miliony sovětských obyvatel a obrovské materiálové hodnoty. Výrazný podíl výroby surového železa, oceli, válcovaného materiálu a elektrické energie získal nepřítel. Nová průmyslová střediska nebyla uvedena do provozu a hrozilo nebezpečí, že jich bude využívat okupant.
Dne 24. června 1941 byla usnesením politbyra a Rady lidových komisařů SSSR vytvořena Rada pro evakuaci, jejímž předsedou byl jmenován N. M. Švernik a jeho náměstky A. N. Kosygin a M. G. Pěrvuchin. V lidových komisariátech vznikla byra a výbory pro evakuaci. Více než 1500 podniků převážně velkých vojenských bylo v krátké době – od července do listopadu 1941 evakuováno a na novém místě co nejrychleji uvedeno do provozu. Vojenská ekonomika na východě země – na Urale, na Sibiři, v Povolží a v jiných vý-
„Odpovûì na otázku, zda válku vyhrajeme, nebo prohrajeme, závisí vcelku na Rusech. DokáÏou-li se Rusové toto léto udrÏet a budou poutat v bojích tfii a pÛl milionÛ NûmcÛ, urãitû se nám podafií zvítûzit.“ F. D. Roosevelt, ãerven 1942 Na počátku války s Německem sovětská vláda určila oblasti pro evakuaci průmyslových podniků a jejich zaměstnanců. Dne 16. srpna 1941 byl přijat válečný hospodářský plán na 4. čtvrtletí 1941 a na rok 1942 pro oblasti Povolží, Uralu, Kazachstánu a Střední Asie. Podle tohoto plánu se usměrňoval jejich další průmyslový rozvoj v souvislosti s připravovanou evakuací podniků z vnitrozemí.
Evakuace 1500 podniků Vláda SSSR podnikla mimořádná opatření, aby byly evakuovány nepoškozené závody a uvedeny do provozu na východě, kde se měly sloučit s tamními podniky. To by umožnilo čelit nepříteli mohutnější silou. Rozvinula se rozsáhlá a rychlá reorganizace ekonomiky směřující jak k záchraně stávajícího průmyslového potenciálu, tak hlavně k jeho přeměně na válečnou výrobu, tisíce závodů opouštěly mírovou výrobu a zaváděly výrobu střeliva, bojové techniky, vojenské výzbroje. Současně došlo k budování nového válečného zázemí na východě země. Svým rozměrem a rychlostí realizace šlo o akci dosud nevídanou a naprosto ojedinělou.
chodních krajích – se začala rozvíjet ve vyšším tempu, a to zrychlením dostavby podniků, které nebyly na začátku války dokončeny, ale i rychlejší instalací evakuovaných podniků. Během dvou až tří měsíců vznikaly za Uralem nové obrovské podniky. Ještě nebyly dostavěny a už dodávaly na frontu vojenskou produkci: děla, minomety, tanky, obrněné vozy, letadla všech druhů, zásoby munice a potřebné vojenské techniky a výzbroje. Neustále, ve dne v noci, směřovaly na západ a jihozápad země vlaky s vojskem a zbraněmi. V Čeljabinském traktorovém závodě, jehož součástí se stala pobočka Putilovského závodu, přemístěného z Leningradu, bylo instalováno strojní zařízení, které umožnilo výrobu tanků série T-34 a později i těžkého tanku IS, jehož vyzbrojení předčilo i německé tanky typu Tiger. Státní výbor obrany zorganizoval navíc výrobu tanků T-34 ještě v Gorkém (nyní Nižnij Novgorod), a to v Sormovské loděnici Krasnoje Sormovo. V bitvě o Moskvu, v říjnu 1941, se poprvé uplatnily tyto tanky ze sormovského závodu a významně přispěly k jejímu vítěznému průběhu.
V˘robní pásy, na nichÏ se rodil legendární tank T-34, byly z Leningradu pfiemístûny do Gorkého (NiÏní Novgorod) je‰tû v prÛbûhu prvního roku války a v bitvû o Moskvu sehrály tam „na kolenou“ vyrobené zbranû v˘znamnou úlohu. Tank stojí v Berlínû.
Hlavní tahoun: ruské ženy Celou akci nemůžeme pojímat pouze z hlediska technických změn ve výrobě. Vždyť došlo k podstatné změně struktury lidí zaměstnaných ve válečné, ale i zemědělské výrobě: značná část mužské populace byla mobilizována do armády a na jejich pracovní místa bylo potřeba najít náhradu. V úvahu připadala nejmladší generace, dále důchodci a hlavně ženy. Před nimi byl vytyčen důležitý úkol – kompenzovat ztráty zemědělské a průmyslové produkce, k nimž došlo v důsledku okupace sovětského úze-
mí. A tak se do popředí dostaly nové náročné úkoly: vyškolit a vycvičit desetitisíce lidí co nejrychleji pro práci v továrnách a na polích. Zde je nezbytné připomenout, co vše vykonaly ženy v profesích, v nichž musely plně nahradit muže: vyráběly tanky, nákladní auta, děla, minomety, potřebnou munici. Šlo převážně o náročnou a těžkou práci ve zbrojním průmyslu. Těmto ženám stále něco dlužíme. Za vše, co tyto ženy vykonaly s nevídanou obětavostí a nesmírným úsilím ve válečných letech, měl by být jako projev
díků a úcty vybudován památník. A ten by měl dále připomínat jejich obětavost jako sester a sanitářek v bojových podmínkách a lazaretech, kde se zasloužily o záchranu života raněných vojáků. Na závěr se vraťme k našemu hlavnímu tématu: evakuace průmyslu za Ural. Nejenom uchránila průmyslové závody před německými leteckými útoky, ale rozhodla o změně poměru sil ve prospěch obrany země. Každopádně to byla základní „cihla“ konečného vítězství. ZBYNĚK KUCHYŇKA
Neobyãejná a stateãná Ïena „Proč nejsou všude černé prapory, když zemřela teta Karen?“ Tak se zeptala dívenka své učitelky v mateřské škole, kam denně bezplatně chodila tato zdravotnice oddělovat zdravé děti od nemocných („filtr“). V té době byla již v důchodu. Pro děti to byla „teta“, pro mě ta skutečná. Z našich rozhovorů vznikl tento materiál. Marie Trpišovská po lyceu přerušila vysokoškolská studia (dokončila je při práci) a přihlásila se na školu pro první československé zdravotní sestry, kterou absolvovala jako premiantka a za všech 16 sester skládala slib. „Ptáš se na důležité okamžiky mého života. Pro mne těžká životní chvíle přišla,
když jsem na Lánském zámku pečovala o nemocnou a umírající manželku pana prezidenta Charlottu G. Masarykovou do posledních chvil. Další rána přišla se zabráním Sudet Němci a pozdější protektorát. Kdo toto neprožil, těžko naše útrapy pochopí. Přišel den vzdoru 28. říjen 1939. Demonstrující Pražané přišli dokázat své vlastenectví. Pracovala jsem jako vrchní sestra ve Všeobecné nemocnici, kde byl přednostou 1. chirurgické kliniky prof. MUDr. Arnold Jirásek. Se smrtí jsem se setkávala až příliš často. Ale utkvěly mi chvíle, kdy umírali mladí, až příliš mladí. Už v roce 1933 se střetli na Slo-
vanském ostrově zdejší fašisté, spílající demokracii, s našimi mladými antifašisty. Místo diskuse byli naši napadeni. Emanuel Zahradníček byl těžce zraněn a zemřel v nemocnici. Při střelbě ordnerů na vzpomínané říjnové demonstraci zemřel na místě Václav Sedláček. K nám na kliniku byl týž den přivezen ve vážném stavu student medicíny Jan Opletal. Přes veškerou naši snahu podlehl 11. listopadu svým zraněním. Přiváželi i zbité demonstranty. Gestapo každou chvíli volalo, kolik je raněných. Zdálo se jim to málo – ne všichni skončili u nás. Následovalo zavření vysokých škol, deportace do koncentráků, popravy.“
Spojenci nás bombardovali „Za války jsme byli zvyklí na ječení sirén a cesty do krytů. V konci byly rozbombardovány průmyslové závody a rafinerie, bohužel i civilní objekty. Letecká válka proti civilnímu obyvatelstvu jako pomsta za zničený Rotterdam a Coventry vyvrcholila v noci ze 13. na 14. únor 1945 kobercovým náletem na Drážďany. Britskými letouny bylo zasaženo historické centrum. Zahynuly zde tisíce místních, uprchlíků a totálně nasazených. Dílo zkázy dokončili Američané v poledne 14. února. Den jako každý jiný – 14. únor. Pražané si už zvykli na houkání a situaci podceňovali. Když se po poledni roztrhala oblaka, objevi-
ly se těžké americké bombardéry B 17. Během tří minut svrhla letadla asi 153 tun bomb od Zlíchova přes Smíchov, Palackého most, Karlovo náměstí, Vinohrady. Zničeny historické památky. Nemocnice i Faustův dům dostaly těžké zásahy, mnohé smetla tlaková vlna. Z poškozených objektů jsme vytahovali raněné a nepohyblivé, nebyl čas se starat o sebe i čas. Lidé potřebovali nutně pomoc, byli v šoku. Pozdější operace mých tehdy poškozených zad nedopadla dobře. S bolestmi jsem chodila v předklonu. Nemocniční zřízenec byl při náletu zaražen do země, našemu lékaři tlaková vlna roztrhla plíce...
Pražské povstání
Jak si pamatuji druhou svûtovou
Vzpomíná malífi Dimitrij KadrnoÏka Světově uznávaný akademický malíř Dimitrij Kadrnožka (1923) je pamětníkem i studnicí moudrosti. Často u něj hledám odpovědi na palčivé události minulosti. Pro mě jsou to především: Mohli jsme se ubránit mnichovské dohodě a všemu, co následovalo? Proč dnes média zkreslují historická fakta a hovoří pouze o „vyhnání Němců“ a nejrůznějších excesech, a natáčejí filmy o zlých Češích a potlačuje se zotročování a decimování českého národa. Bohužel, lidé stárnou a vymírají. Místo jejich pravdy nastupuje účelová demagogie, přepisování historie. Pro osvěžení paměti jsem zachytil Kadrnožkovy vzpomínky. „Žil jsem v Moravské Třebové a chodil do školy. Stýkali jsme se se svými vrstevníky, sportovali. Při fotbalu jsme jako sokolo-
vé měli bílá trička a červené trenýrky, kamarádi bílá trička a černé trenýrky. To bylo kolem roku 1935. Všechno bylo hezké, přátelské. Pak najednou začala skupina nosit krátké kalhoty, hnědé košile, dohodu (řemení), hnědý šátek. Vedle našich národních písniček zněly jiné..., ‚jsem černohnědý jako lískový oříšek, moje dívka černohnědá jako já...‘ Co se stalo? Měli jsme se navzájem rádi, sranda byla... Pak začaly průvody. Na hřišti místo sportu nadávky ‚prasečí psi‘... a končilo to rvačkou. Začali si říkat henleinovci, ozbrojili se dýkou. Ordneři se cvičili ve střelbě i po nás. Však kamarád v internátě měl jako důkaz prostřelenou čepici. No a pak po zabrání ‚Sudet‘ jsme se museli stěhovat. Tři dny nás vezli na otevřených nákladních vagonech do Uherského Hradiště. Ubytovali nás ve Vozatajských
kasárnách, a protože probíhala mobilizace, složili jsme své věci v garážích. Byla to zvláštní romantika, drželi jsme hlídky, ti co narukovali, nás důkladně poučili pro život. Kouřili jsme dámské barevné cigarety za čtyřicet haléřů a v kavárně ucucávali Malaga. Ředitelé gymnázií zakázali studentům styk s utečenci. Pak jsme cestovali do Hranic.“ Protektorát už Míťa prožil v Praze. Němci nadšeně vítali Hitlera. Protože v ‚Sudetech‘ se lidé bez ohledu na národnost vzájemně ženili a vdávali, došlo i na chlapcovy příbuzné – buď se přihlásit k Němcům (s tím byla spojena vojenská povinnost), nebo odejít. Byla to hrozná doba. Kvůli svým názorům se pohádal totálně nasazený kamarád kovář s jedním Němcem. Kovář mu dal facku. Dotyčný říšský Němec ho neudal, ale udal ho sudeťák. Kamarád skončil v Mauthausenu a přežil. Po návratu
s překvapením zjistil, že udavač je ‚antifašista‘. Mladý Kadrnožka přežil i totální nasazení. „Víš, slušné lidi nikdo nestěhoval. Ano, byly excesy a já je odsuzuji. Ale zároveň se ptám: kdo vyvolal nenávist a válku? Poláci se neomluvili, zato Václav Havel ano. A také mě štve, když na srazech landsmanšaftu sedí český katolický biskup vedle bývalého esesáka. V Rakousku běžel TV seriál o válečném období. Jeho závěr? ‚Vítali jste Hitlera, tak si nestěžujte na excesy!‘ řekli autoři seriálu. Také soudní Němci říkají: ‚Bourali jsme Československo, válku jsme vyvolali my.‘ Landsmanšaft jen rozeštvává lidi. Všichni, kdo mají máslo na hlavě, teď křičí do světa. Bavorsko, kde je jich vysídleno nejvíce, jim podkuřuje. Vždyť jsou to voliči!“ Zaznamenal (pn)
Když začalo v Praze povstání, opět do Všeobecné nemocnice přiváželi mrtvé a raněné obránce barikád. Všechen náš personál pracoval profesionálně a bez oddechu. Na chodbách leželi mrtví i ranění. Utkvěl mi mladý nahý chlapec, který měl na provaze kolem těla přivázanou pistoli. Všude bylo slyšet sténání a nářek. Z horních pater domů zákeřně stříleli fanatičtí nacisté. Měli v krvi Hitlerovo krédo – zabíjet a ničit všechny Slovany a rasově méněcenné Čechy. Všichni jsme se snažili aspoň trochu zraněným vlastencům pomoci.“ Po osvobození se Marii Trpišovské, která přijala sesterské jméno Karen, dostalo ocenění za její neúnavnou práci – titul zasloužilá zdravotnice a z rukou ministra národní obrany gen. Ludvíka Svobody převzala Čs. válečný kříž 1939. Protože žila v nemocnici, nehleděla na čas u lůžek pacientů po operaci mozkových nádorů. Vděčni jí byli za pomoc i medici: „byla za dva doktory“, jak mi potvrdil prachatický primář i mnohé významné osobnosti. Zpracoval PAVEL NOVÁK Stránku připravil Pavel Novák.
8
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST
184/2015
L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A
Stalingrad byl m˘m domovem (Pokračování z č. 183) V Kazachstánu to nebylo lehké, většinou jsme hladověli, já pracoval v Belchašském Měděplavilnym kombinátě jako soustružník specialista. Mimo práci jsem byl též zapojen v Komsomolu. Jako komsomolci jsme roznášeli příkazy nástupu na frontu. A tak jsem jednou na Vojenském velitelství četl příkaz : Češi a Poláci, hlaste se do svých jednotek. Tak jsem šel za komisařem, že jsem rodem Čech a chci jít na frontu. Komisař mi nevěřil: „Ty Voloďa, jaký ty jsi Čech. Ty pravilnyj Russkij.“ A já: „Nět, posmotritě v dokumenty.“ Komisař, když se ujistil, že jsem opravdu Čech, na mne vyjel: „Voloďa, job Tvoju mať, ty za Beneše budeš vojevať?“ Říkám: „Da.“ a s hrůzou čekám, jestli neskončím na Soloveckých ostrovech. Nic takového se nestalo, a já nakonec uháněl vlakem v doprovodu důstojníka přes Ural a dále až do Jefremova pod Moskvou, kde se formovala naše jednotka. Mimo vojenského výcviku jsem udělal zkoušky na vojenského řidiče a stal se specialistou na všechny typy vozidel, Jeep, Dodge, Zis a Studebaker. Vyfasoval jsem Studebakra. Velitelem roty byl npor. Rudolf Luskač, spisovatel. Zúčastňoval jsem se bojů o Krosno, Duklu a plnil jsem spoustu úkolů. Cesta frontového šoféra nebyla lehká, za
-15 °C, v blátě, kdy si člověk musel poradit, někdy byla každá rada drahá. Vyznat se v topografii mi pomáhala moje fotografická paměť a v terénu se i starší řidiči ptali, kam jedu. Ani nevím, jak jsme to všechno přežili, bahno, mlhy, cesty byly zaminované, dostali jsme se do palby nepřítele a další hrůzy. Válku jsem ukončil ve Valašském Meziříčí na Moravě. Jenže to jsme ještě honili banderovce, kteří se chtěli probít na západ. 26. 1. 1946 jsem obdržel československé státní občanství, ale moje rodina zůstala v Sovětském svazu ještě dlouhých 17 let. Zbytek služby jsem si odsloužil na posádce v Podbořanech a po demobilizaci v únoru 1946 jsem nastoupil službu u SNB v Praze a později na Mostecku, a tak různě. V době 3. 9.-20. 11. 1947 jsem byl nasazen v akci „B“ proti UPA. Jako příslušník SNB jsem plnil úkoly na různých místech republiky. V r. 1951 jsem se oženil s Věrou Bouškovou a založil rodinu. V roce 1953 mi byla nabídnuta okresním velitelstvím služba poddůstojníka z povolání a jako vojenský řidič sovětských vojenských poradců při ČSLA a mimo jiné jsem vozil i gen. Petra Petroviče Borisova. Za tuto službu jsem byl vyznamenán prezidentem republiky medailí Za věrnou službu vlasti. V roce 1956 byl můj otec posmrtně rehabilitován.
Jak hledat radost Fejeton Někteří moji přátelé si stěžují, že v naší zemi je teď málo radosti. Skoro žádná. Říkám jim, že je třeba ji hledat. Kde? Jistě by uměl poradit Miroslav Horníček, který napsal knihu Jak hledat slunce a sám svým vtipem a duchaplností radost rozdával. (Zmíněná kniha se týká veselého cestování po jižní Francii.) O hledání radosti napsal r. 1933 knihu básní francouzský spisovatel Patrice de la Tour du Pin pod názvem Quete de Joie, kde hledá radost ve vzpomínkách z dětství, v kráse věcí a v různých legendách. Je to však příliš náročná četba. To náš básník Jan Pilař (1917-1996) vydal srozumitelnější sbírku pod názvem Radost na zemi. Asi tu v jeho době ještě byla. Kdesi jsem se dočetl, že americký prezident Jefferson svého času radil: „Na vše se dívej z té lepší stránky.“ Je to jistě dobrá rada. Mnoho dobrých rad, jak se radovat nacházím v cizojazyčných příslovích. Například ze španělských mám poznamenáno:
Hodně se smát a málo plakat prodlužuje život. Jako návod k překonávání depresí někteří odborníci doporučují bibliotherapii – léčbu četbou vhodných knih. Také se přikláním k takové léčbě. Mám s ní totiž dobré zkušenosti. Z mnohých knih českých autorů pociťuji radost nad bohatstvím naší národní kultury. Rád čtu například básně Vítězslava Hálka, J. V. Sládka, fejetony Jana Nerudy a starší českou literaturu vůbec. Jedno francouzské přísloví tvrdí, že radost prodlužuje život. A také, že zármutek si má člověk nechat pro sebe a o radost se podělit. Německý spisovatel Lessing ve svém dramatu Minna von Barnhelm konstatuje: Je tak smutné radovat se sám... Proto svým přátelům doporučuji bibliotherapii a připomínám báseň malíře Jana Zrzavého Útěcha duše: Nebudeme se již rmoutiti proto/ že lidé nejsou plemenem polobohů,/ že je to jenom mluvící dobytek./ Raduj se se mnou, duše moje,/ zaplesej vesele, duše má! MIROSLAV KUBÍN, Chlum u Třeboně
Srdeãnû zveme v‰echny lidi dobré vÛle!!! Slovanský výbor ČR letos již po XX. pořádá Slovanský vlastenecký bál.¨Bude se konat 7. února 2015 od 18 hod. do 22 hod. v restauraci Na Vlachovce, v Zenklově ul. 217, Praha 8. V programu vystoupí Folklorní soubor „Radost“ z Nezvěstic, který nám předvede Českou besedu, tradičně bohatá tombola a hrát nám budou k tanci i poslechu Lhotákovi. Spojení. Zastávka Ke Stírce, nebo Okrouhlická tram. č. 3, 10, 17. Metro C, stanice Kobylisy.
Oslavy Vánoc Kozácká jolka Již tradiční Kozácká jolka se konala 16. prosince 2014 v RSVK v Praze Na Zátorce. Čtyřicet šest dětí spontánně volalo na Dědu Mráze, přálo si Sněguročku, byl to pro ně nezapomenutelný zážitek. S rozzářenýma očima nedočkavě čekaly na dárky od Dědy Mráze. Mile překvapil svým vystoupením dětský soubor Gymnázia Dialog, s. r. o. z Rudné u Prahy. Velký dík všem organizátorům Všekozáckého svazu českých zemí a Slovenska v čele s atamanem Michailem Dzjubou za zorganizování takové akce, vždyť největší radostí pro člověka je vidět radost v dětských očích.
Kpt. v. v. Vladimír Winter v dne‰ní dobû ve StráÏi pod Ralskem, v pozadí se spolubojovníkem plk. Vasilem Korozem na memoriálu hrdiny Sovûtského svazu generála Jaro‰e
Působil jsem na různých čs. velvyslanectvích, ale pro nemoc staršího syna jsem požádal o vystřídání. Syn nakonec zákeřné nemoci ve svých 17 letech podlehl. Po návratu do ústředí mi byla svěřena služba se zvláštním zaměřením. I když je mi dnes již 90 let, jsem stále aktivní ve Výboru čs. zahraničních vojáků. Zúčastňuji se též besed o tom, jak jsme bojovali za osvobození naší vlasti. Chodíme s mým válečným kamarádem (90 let) každou neděli tancovat do Domu barikádníků (Barča) ve Strašnicích. Hraji závodně šachy, momentálně za Dynamo Pankrác. Šachy jsem se naučil v mládí v Domě pionýrů ve Stalingradě. Nejenom to, vše, co jsem kdy v životě potřeboval, co bylo pro můj život důležité, mi dal Stalingrad. Proto, i když žiji od konce války v naší republice, v mém srdci je pro mne Stalingrad stále domovem. kpt. v. v. VLADIMÍR WINTER
Blahopfiejeme! ● Václav Zbranek z Valašského Meziříčí se dožívá 3. února 80 let. ● Jiří Opršal z Prahy, spolupracovník red. rady Slovanské vzájemnosti, oslaví 4. února 83. narozeniny. ● V Praze oslaví dne 7. února 81. narozeniny Jana Vacková, členka redakční rady, která měla na starost stránku kultury. ● Dne 9. února bude slavit 85. narozeniny zakládající člen Slovanského výboru ČR a jeho místopředseda, člen redakční rady Slovanské vzájemnosti a její dlouholetý šéfredaktor Zdeněk Hoření z Prahy. ● V Dobříši oslaví 79. narozeniny 13. února Jaroslav Černý, distributor Slovanské vzájemnosti a aktivista SV ČR. ● Věra Minaříková z Prahy oslaví kulaté narozeniny 15. února. ● V Praze bude slavit také 15. února 70. narozeniny Viktor Pázler. ● Jindra Nováková z Prahy, dlouholetá členka Slovanského výboru ČR oslaví 91. narozeniny 19. února. ● Ve Valašském Meziříčí se dožívá 85 let dne 19. února Miroslava Svobodová. ● Ivan Kratochvíl ze Slaného oslaví 25. února 56. narozeniny. ● Ve Valašském Meziříčí bude slavit 74. narozeniny 26. února Oldřich Indrák. František Voborský v Táboře oslaví 73. narozeniny 27. února. Všem jmenovaným i nejmenovaným oslavencům blahopřejeme.
Podûkování Slovanský výbor děkuje svým členům a čtenářům Slovanské vzájemnosti, kteří různými formami nám blahopřáli k vánočním svátkům i k novému roku 2015. Váš hezký vztah nás opět mile překvapil a potěšil. (SV)
MY JSME Z CENTRÁLNÍCH ÚŘADŮ. NEVIDĚL JSTE TADY, STREJDO, POBÍHAT SELSKEJ ROZUM? Stránku Listárna řídí a rediguje Nataša Weberová.
Omluva Kdesi se nám v minulém čísle zaběhl text pod oválnou foto na s. 8. Mladík vlevo je Voloďa Winter jako šachista stalingradského Domu pionýrů.
Týž den 16. prosince slavili Židé zapálením první svíce Chanuky svůj svátek. Název svátku Chanuka nesouvisí se svícením, ale zasvěcením, přesněji řečeno se vzděláním a výchovou k odvaze být sám sebou, a proto je třeba zasvěcovat děti pro život, který klade nesnadné otázky. Myslím si, že
nad těmito zásadami by se mohlo zamyslet více lidí a nejenom Židé.
Nesem vám tu novinu Ministerstvo obrany České republiky, Vojenská lázeňská a rekreační zařízení, Odbor pro válečné veterány MO uvedly vánoční koncert pod názvem Nesem vám tu novinu. Koncert se konal v 15.30 hod. ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého, Kanovnická 5, Praha 1. Účinkoval Orchestr lidových nástrojů a dívčí sbor Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ z Brna. Po koncertě bylo přátelské posezení s občerstvením a hudbou (opět ONDRÁŠ) v konferenčním sále Domu armády, Praha, Vítězné nám., Praha 6. Jsou to milá setkání přátel, spolubojovníků s představiteli naší armády. A všichni tito lidé chtějí mír, radovat se z každého dne svého života, avšak se musí také pro to v dnešním obráceném světě něco udělat. NATAŠA WEBEROVÁ
Na dobrou noc Milé děti, dnes vám budu vypravovat pohádku z podivné doby a ještě podivnější země. V té vládlo několik vladařů, ale důležití byli dva. Ten jeden se nechal korunovat množstvím svých příznivců, kteří důvěřivě přijali jeho sliby. Ten druhý se vypracoval jako obdivovatel a podporovatel toho prvního. Měl velkou výhodu – spravoval velké peníze a ty voněly i dalším. Ale jeho lstiví rádcové vyčkali až obdivovatel nebude ve svém království jeden den a pokladně pustili žilou – děti, to znamená, že velké peníze věnovali podvodníkům a možná, že se i rozdělili. Poddaní se zlobili, ale co mohl chudák monarcha dělat. Bankéř opustil své území
a věnoval se činnosti, která mu zajistila doživotní imunitu – děti, to je situace, kdy ať uděláte co uděláte, nikdo vás nesmí potrestat. To by se vám, děťátka, také líbilo, co? Příznivcům krále se to také líbilo a následovali příkladu toho druhého. Prostý lid marně protestoval a byl z moci úřední převálcován. Když král Utah opouštěl svůj trůn, otevřel brány věznic a z defraudantů, násilníků a zlodějů učinil bezúhonné občany. Jen málokdo se polepšil. Část se jich vrátila za mříže, z násilníků vyrostli vrazi. Smutno je v království. Tady děti, vidíte, že každá pohádka nemusí skončit dobře. A teď rychle spát, ať nemáte divoké sny! (pn)
Pokoj lidem dobré vÛle? Tento článek jsem chtěla původně psát bez otazníku a hlavně s takovým slavnostním pocitem, že se povedlo něco nádherného. To nádherné byl rozsvícený vánoční strom na ambasádě Státu Palestina v Praze-Suchdole. V sobotu 13. prosince 2014 ve 14 hod. strom rozsvítil palestinský velvyslanec pan Khaled Alattrash. Vánoční atmosféru plnou radosti, vstřícnosti a naděje, umocňovaly vánoční koledy, ale hlavně podaná ruka přátelství našeho hostitele. Mnozí hosté z křesťanských řad z toho byli u vytržení, hlavně když uviděli ve vitrinách řezbářské práce palestinských křesťanů. Mě to však nijak nepřekvapilo. Před 14 lety, ještě jako šéfredaktorka Slovanské vzájemnosti jsem dělala rozhovor s tehdejším chargé d’affaires Státu Palestina panem Džamalem Y Džamalem. (Bohužel, loni 4. ledna tragicky zahynul.) Tehdy to bylo 6. ledna v době pravoslavných Vánoc. Tlumočil nám tiskový mluvčí ambasády Ing. Nadil Fahel.
Přiznám se, že jsem si myslela, jak nebudu chytrá, když prohlásím, že jsem pravoslavná a vůbec mi nevadí, že oni jsou muslimové. Avšak nestačila jsem zírat. Po tomto mém prohlášení oba pánové vyskočili a podáním ruky mi přáli radostné prožití pravoslavných svátků narození Krista. Z úst pana Džamala jsem poprvé v životě slyšela něco kladného o Židech, o přátelství obyčejných lidí, Židů, muslimů a křesťanů, kteří v Palestině vedle sebe žijí a respektují se. Ovšem politika těch „nahoře“ je jiná. Proto mě rozesmutnilo to, co se stalo ve Francii. To nemá s pravým islámem nic společného. To chce někdo navodit atmosféru strachu, nedůvěry mezi lidmi, aby si pak s nimi mohl manipulovat podle své vůle (zvůle). Opět někdo začíná kupčit s vírou lidí. Nejde jim pouze poštvat proti sobě muslima, Žida a křesťana, ale muslima proti muslimovi, Žida proti Židovi a křesťana proti křesťanovi. A kde jsou lidé dobré vůle? NATAŠA WEBEROVÁ
Lidská práva jako zaklínadlo ,Naše sdělovací prostředky a hlavně televize dlouho prognózovaly, jak to náš premiér Bohuslav Sobotka v USA schytá za lidská práva. A bác! Rozhovory s čelnými představiteli byly zdvořilé a nekonfliktní. Jen vlivný republikánský senátor John McCain vyjádřil nespokojenost nad postupem východní Evropy i ČR. Vzápětí byli v USA zastřeleni bílými policisty neozbrojení Afroameričané. Vypukly nepokoje s materiálními škodami. A pak porota složená ze dvou třetin bělochy uznala střílejícího policistů nevinným. Prý necítil vinu. Demonstrace v USA i ve světě. Bohužel, následovala i odveta – surová
poprava dvou hlídkujících policistů. Na domácí lidská práva se mohl dívat pan senátor z okna Kapitolu. Záhy se znovu provalil pracně ututlávaný skandál s brutálními výslechy vězňů podezřelých z terorismu – nebo i těch druhých? Guantánamo, Irák, mučírny v Polsku. Nám také dřívější politici tajili účel neoznačených letadel, která přistávala v Ruzyni. Najednou nastává ztráta paměti. Díky nelidskému zacházení s vězni se prý podařilo předejít některým zločinům. A tak stále platí ono české: „Zameť si před vlastním prahem!“ (pn)
SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 184/2015, cena 10 Kč. Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc. Vydavatel: Slovanský výbor ČR. Řídí redakční rada: šéfredaktor Pavel Novák, Karel Dostál, Eva Holečková, Zdeněk Hoření, Stanislav Hrzina, Jan Jelínek, Miloš Prošek, Jiří Stano, Mirko Svoboda, Jana Vacková, Nataša Weberová. Distribuci vede Alexandr Pospíšil. Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1, III. patro, kabinet č. 147, tel.: 222 897 261, 728 009 737, internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral). Adresa e-mail:
[email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 19. 1. 2015. Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.
