Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky
RODINNÁ MEDIACE JAKO NÁSTROJ PŘI ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ V RODINĚ FAMILY MEDIATION AS A FAMILY CONFLICTS SOLVING TOOL
Bakalářská diplomová práce
Olga Kvitová
Vedoucí bakalářské diplomové práce: Mgr. Pavel Veselský, Ph.D. Olomouc 2010
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.
V Novém Jičíně dne 26.3.2010
……………………………………… vlastnoruční podpis
Děkuji Mgr. Pavlu Veselskému, Ph.D., vedoucímu bakalářské práce, za konzultace a připomínky, které mi poskytoval při zpracování bakalářské práce.
Anotace
Mediace je flexibilní, dobrovolný způsob řešení konfliktů za pomoci třetí osoby, mediátora. Rodinná mediace patří mezi nerozšířenější oblast využívání mediace a v odborné literatuře je uváděna také jako jedna z metod sociální práce. Cílem této bakalářské práce je zhodnocení možností využívání rodinné mediace v praxi sociální práce, a to na základě několika reálných příkladů.
Při zpracování práce jsem vycházela z povahy rodinných konfliktů a způsobů jejich řešení. Zaměřila jsem se na již vyhrocené konflikty, rodiny v rozvodových řízeních a úlohu sociálního pracovníka v jeho intervenci. Odborná literatura byla zdrojem k popisu metody mediace. Zaměřila jsem se na jednu z jejích oblastí využití, na rodinnou mediaci. Jedním ze zdrojů pro dosažení cíle práce byla analýza mediačního centra v Ostravě, popis konkrétního mediačního sezení a vypracované kasuistiky. Dalším zdrojem
bylo šetření v institucích, které se podílejí na řešení rodinných
konfliktů. Získané informace z praxe jsem použila při zhodnocení možností využívání rodinné mediace v praxi sociální práce.
Obsah 1
Úvod .......................................................................................................................... 6
2
Rodina a konflikty ................................................................................................... 8
3
2.1
Rodina ................................................................................................................ 8
2.2
Manželství .......................................................................................................... 9
2.3
Rozvod.............................................................................................................. 10
2.4
Specializovaná pomoc rodinám v konfliktních situacích ................................. 11
2.5
Úloha sociálního pracovníka ............................................................................ 12
Mediace ................................................................................................................... 14 3.1
Podstata mediace .............................................................................................. 15
3.2
Předpoklady mediace ....................................................................................... 17
3.3
Rodinná mediace .............................................................................................. 19
3.3.1
Legislativní ukotvení rodinné mediace ..................................................... 21
3.3.2
Principy rodinné mediace.......................................................................... 23
3.3.3
Mediační proces ........................................................................................ 24
3.4
Mediátor ........................................................................................................... 25
3.4.1 4
Role mediátora .......................................................................................... 26
Mediace v praxi ...................................................................................................... 27 4.1
Mediační centrum pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě .................. 28
4.2
Standardy kvality Mediačního centra ............................................................... 29
4.3
Fáze mediačních sezení .................................................................................... 32
4.4
Mediační sezení konkrétního případu manželů před rozvodem ....................... 34
4.5
Kasuistiky ......................................................................................................... 40
4.6
Šetření v institucích .......................................................................................... 44
5
Zhodnocení možností využití rodinné mediace v praxi sociální práce ............. 48
6
Závěr ....................................................................................................................... 52
7
Seznam použité literatury a ostatních zdrojů ..................................................... 53
8
Přílohy ..................................................................................................................... 54
5
1
Úvod
Při výběru tématu mé bakalářské práce jsem se zamýšlela nad různými sociálními skupinami a jejich problémy a rovněž nad tím, jaká oblast sociální práce by mne samotnou zajímala. Vycházela jsem především z mých odborných praxí, které jsem během svého studia sociální práce vykonávala. Při absolvování jedné z nich v Poradně pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy jsem měla možnost poznat sociální práci s rodinou. Velmi mě zaujala problematika rodinné mediace.
Odborná literatura označuje mediaci jako jednu z možných metod sociální práce, která je v České republice šířena od devadesátých let minulého století. Je to alternativní metoda pro řešení sporů a konfliktů a zaujímá v demokratické společnosti své pevné místo.1 Mediace je uplatňována v různých oblastech společenské praxe. Je využívána v rodinných konfliktech,, ale i sousedských, na pracovišti, ve škole, v sociální práci, v právu, ale i v marketingu a ekologii.2 Ve své práci se zaměřím na jednu z oblastí možnosti uplatňování mediace, a to na rodinnou mediaci. Cílem této bakalářské práce je zhodnotit možnosti využívání rodinné mediace v praxi sociální práce, a to na základě několika reálných příkladů.
Bakalářskou práci jsem rozdělila na teoretickou a praktickou část. V teoretické části nejprve vymezuji pojmy rodina, manželství, rozvod, dále pojednávám o formách specializované pomoci rodinám v konfliktních situacích. Vysvětluji také úlohu sociálního pracovníka při řešení mezilidských konfliktů. Popisuji metodu mediace nejprve v obecné rovině, především její podstatu a předpoklady. Dále se zaměřuji na rodinnou mediaci, uvádím její legislativní ukotvení, vymezuji její principy a roli mediátora v tomto specifickém komunikačním procesu.
Pro dosažení cíle jsem se zaměřila nejprve na Mediační centrum v Ostravě, které se již pátým rokem specializuje na poskytování služby mediace v rodinných konfliktech.
1
MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 135. 2 HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 134.
6
V praktické části představuji mediaci tak, jak je realizována tímto konkrétním zařízením. Uvádím jeho poslání, cíle činnosti, cílovou skupinu uživatelů, zmiňuji také personální zabezpečení. Předkládám statistické údaje o projednávaných případech ve zdejším zařízení, tabulky jsou umístěny v příloze. Pojednávám také o jednotlivých fázích mediace. Následují popisy čtyř mediačních sezení, kterých jsem se účastnila v mediačním centru a uvedení tří kasuistik. Součástí praktické části je také šetření v institucích v Novém Jičíně, řešících rodinné konflikty a spory. Provedla jsem rozhovory s několika odborníky, ve kterých jsem se dotazovala na zkušenosti s rodinnou mediací. Uvedené praktické příklady a výsledky z řízených rozhovorů jsou zdrojem pro zhodnocení možností využití mediace v praxi sociální práce.
7
2 2.1
Rodina a konflikty Rodina
Ve svém úvodu jsem napsala, že se tato bakalářská práce bude zabývat rodinnou mediací. Proto v této kapitole vymezím pojem rodina, její současnou charakteristiku.
V odborné literatuře je rodina definována jako „skupina osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejíž dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí.“3 Základními funkcemi rodiny jsou reprodukce lidského rodu a výchova potomstva. Rodina je jedním z nejdůležitějších prostředí socializace, intimity a sociální podpory. Rozlišujeme několik variant uspořádání rodiny. Tradiční pojetí rodiny zahrnuje skupinu lidí spojených pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků, např. sňatkem či adopcí.4 Systém sociálního zabezpečení České republiky podle platných zákonů považuje za rodinu soužití rodičů a nezaopatřených dětí.5
V západních společnostech došlo během 20. století ke změnám v rodinném chování, podobu rodiny ovlivňují prominentní hodnoty každé společnosti. Současná západní rodina se neustále vyvíjí, stále se prodlužující délka života jejich členů ovlivňuje rodinné chování. Donedávna bylo ostudou, pokud se matce narodilo dítě za svobodna a jistý druh stigmatu představoval i rozvod. Stále však platí, že mít rodinu, tedy stálého partnera a děti, znamená uskutečnění hodnot ceněných ve všech společnostech.6
Rodina je jedinečnou a nenahraditelnou institucí, optimálně spojuje osobní zaujetí dospělých na prospěchu partnerů i dětí s univerzálním zájmem společnosti na stabilizovaném soužití mužů a žen i na socializaci „řádných občanů“. Dítě nemůže získat základní pocit jistoty bez jistoty v blízkých lidech, tak jako si nemůže osvojit žádoucí dovednosti, postoje a hodnotovou orientaci, jestliže není vystaveno trvalému
3
GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 2005. ISBN 80-7203-124-4, s. 156. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-535-0, s. 206. 5 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0, s. 177. 6 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 182. 4
8
působení zaujatých dospělých pečovatelů. I pro dospělého jedince je rodina těžko postradatelnou institucí.7
2.2
Manželství
Právní řád České republiky pokládá za rodinu především tu, která je uzavřena manželstvím a vymezuje ji jako instituci pro plnění rodinných funkcí. Manželství bývá v současnosti uzavíráno především na základě lásky, citových vazeb. City však představují velmi křehké pouto a rodina se tak stala nestabilní institucí. Emocionalita soužití ve dvojici je v počátečním období řízena hormonálně. Současné výzkumy ukazují, že partneři jsou biologicky naprogramováni na intenzivní erotický zájem o partnera po dobu asi tří až čtyř let. To je časový úsek, během kterého v předcivilizovaných společnostech matka novorozeného dítěte byla závislá na přímé podpoře otce. Rozvodové statistiky v západních společnostech dokládají, že první vlna rozvodů přichází právě po uplynutí této lhůty.8
Na dramatické proměně instituce manželství v posledních letech se jistě podílí i změna společenského postavení žen, rostoucí touha po citovém uspokojení, společenské tlaky související s přechodným rázem značné části naší kultury a také nestabilita trhu práce. Manželky už nejsou podřízeny svým manželům, v mnoha manželstvích i vztazích lidé očekávají rovnoprávnější postavení, kdy oba partneři pracují a starají se o děti. Uchování stability vztahu již není hlavní prioritou, za nejdůležitější se považují citová uspokojení a sexuální vztahy. Dnešní manželství a partnerství bývají uzavírána s vědomím, že je lze snadno ukončit. Přesto však trvá povědomí, že rozchod manželů se dotýká dětí, a starost o city dětí emoční vypětí spojené s rozchodem stupňuje.9
7
MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 183. 8 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 182. 9 SMITH, H. Děti a rozvod. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-906-2, s. 16.
9
2.3
Rozvod
V naší společnosti, která je stále více orientovaná především na uspokojení osobních potřeb, osobní rozvoj a osobní úspěch, je slaďování rozdílných zájmů členů rodiny velmi náročné. Rodina kromě toho, že poskytuje podporu, bývá také zdrojem stresu.10 V blízkých mezilidských vztazích, a tedy i v rodinných, se nelze vyhnout konfliktům a nesnázím a krize v manželstvích jsou stále častější.
V horších případech mohou
vyústit v rozvod. Ze zprávy Českého statistického úřadu vyplývá, že v roce 2008 dosáhla úroveň rozvodovosti počtu 31300, úhrnně 49,6 % a průměrná délka trvání manželství byla 12,3 roky.11 Musím samozřejmě vzít v úvahu, že v naší společnosti žijí i nesezdané páry, které spolu vychovávají děti. Přesto se domnívám, že je tato statistika alarmující. Ve své práci se ale nebudu zabývat důvody rozpadů manželství, zaměřím se na možnosti, jak zmírnit následky již vzniklých problémů v rodinách.
V případě, že konflikty jsou velmi vyhrocené a manželé si sami neví rady, mohou se obrátit na některou z manželských a rodinných poraden. Tam se jim odborní pracovníci, psychologové a sociální pracovníci snaží pomoci. I přesto se stává, že manželství partnerů je již neudržitelné a jediným východiskem je rozvod. Rozpad manželství znamená vždy bolestivou a těžkou situaci, která negativně ovlivňuje všechny členy rodiny. Domnívám se však, že nejvíce rozvod poznamenává děti.
Rozvod znamená totální frustraci všech očekávání, se kterými partneři do manželství vstupovali. Všechna spojení, které různé složky osobnosti ženy a muže mezi sebou navázaly, zanikají či jsou dlouhodobě poškozena. I mnohé vztahy s blízkými lidmi se rozvodem přeruší nebo poškodí. To je příčinou rozvodového utrpení, důvodem silných a často dlouhodobých reakcí i masivních odvet za utrpěné příkoří. Frustrováno je i každé dítě, které rozvádějícími se dospělými bylo až do té doby společně vychováváno, často se stává předmětem souboje mezi oběma rodiči.12
10
MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 184. 11 Zpráva Českého statistického úřadu, dostupná z www: http/czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/pub/400709-v roce 2008/, 12.3.2010. 12 MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X, s. 60.
10
Podle platné právní úpravy České republiky může návrh na rozvod u soudu podat jeden z manželů nebo i oba manželé, jedná se o tzv. souhlasný rozvod. Rozumí se tím, že manželé předloží soudu ověřené dohody o majetku a bydlení, o úpravě poměrů nezletilých dětí, případně o výživném. Druhou možností, jak ukončit manželství, je rozvod tradičního typu. Při něm se v několika stáních řeší záležitosti týkající se výchovy dětí, styku rodiče s dětmi, výživného, majetku i bydlení. Rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí musí vždy předcházet rozhodnutí o rozvodu. Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, proto do této fáze vstupuje sociální pracovník. Jedná se o právní úkon, soud ustanovuje dítěti jako opatrovníka orgán sociálně-právní ochrany dítěte.13
Rozpad manželství je velice zátěžovou životní zkušeností. V tomto období u obou partnerů probíhají intenzivní emoční reakce. U toho z partnerů, který si rozvod nepřeje a odmítá ho, má reakce podobu depresí a úzkostí. Je-li to muž, hrozí u něj víc než dříve agresivní chování vůči ženě, kterou již nemá potřebu ochraňovat. Ale i ten z manželů, který rozvod inicioval, na rozvodovou situaci reaguje intenzivními emocemi a je pod tlakem. Oba partneři vyhledávají různé zdroje podpory, často mezi nejbližšími příbuznými a přáteli.14 V mnoha případech jsou konflikty mezi partnery tak vyhrocené, že laická pomoc nestačí a je nutná pomoc profesionální. V následující kapitole popíšu formy specializované pomoci.
2.4
Specializovaná pomoc rodinám v konfliktních situacích
V České republice zajišťují nabídku specializované pomoci poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Tyto poradny jsou provozovány ve většině bývalých okresních měst, platí prakticky za nejdostupnější poradenské instituce. Zaměřují se hlavně na osobní, rodinné a partnerské poradenství. Pracují s manželstvími ohroženými rozvodem, řeší úpravu vztahů rozvedených rodičů a jejich dětí, řeší mezigenerační problémy.15 Jejich služby provozují různí zřizovatelé s různými režimy financování, pro uživatele jsou bezplatné. Práce s celými rodinami je ale v těchto poradnách dostupná jen
13
MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X, s. 63-64. MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X, s. 64. 15 NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-197-5, s. 113. 14
11
výjimečně. O rozvodové terapii využívající principů mediace platí totéž.16 Přitom jednou z možností, jak řešit rozvodové a porozvodové situace je právě rodinná mediace, kterou podrobněji popíšu v kapitole 3.3. Tuto službu v České republice nabízejí především specializovaná mediační centra. V praktické části představím konkrétní ostravské mediační centrum.
Nabídka specializované pomoci v České republice stále ještě není dostačující. Je často vnímána jen jako jednorázová aktivita psychologů coby soudních znalců, jejichž úkolem je zobjektivizovat rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče. Těžiště práce s rozvádějícími se rodiči tak zůstává na sociálních pracovnících.17 Úlohu sociálního pracovníka jako důležitého aktéra v sociální interakci s rozvádějícími se rodinami vymezím v následující kapitole.
2.5
Úloha sociálního pracovníka
Největší příležitost k intenzivnější práci s rodiči v různých fázích konfliktu mají sociální pracovníci. Na úřadech sociálně-právní ochrany dětí jsou sociální pracovníci v době rozvodů kolizními opatrovníky dítěte, podávají zprávy o poměrech v rodině soudům. Sociální pracovníci jsou tak v přímé interakci s klienty s narušenými vztahy v rodinách, manželstvích, partnerstvích.
V průběhu svého studia jsem jednu ze svých praxí absolvovala v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Novém Jičíně. Nejčastější klientelou zde byli lidé před rozvodem či v nejrůznějších fázích rozvodu. Na sociální pracovnici poradny se klienti obraceli s cílem získat podrobné informace o postupu při svěřování dětí do péče, o postupu při samotném rozvodu a také o postupu při vypořádávání společného jmění manželů po rozvodu manželství. V dalších odstavcích této kapitoly popíšu úlohu sociálního pracovníka při řešení mezilidských konfliktů, jak ji objasňuje odborná literatura.
16
MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-310-9, s. 85. HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 135.
17
12
Významná úloha sociálního pracovníka při řešení mezilidských konfliktů je dána jeho vztahem ke klientovi. Úkolem pomáhajícího pracovníka bývá v určitých případech připojit se k systému, kterým je právě konfliktní vztah, zároveň ale zůstat neutrální. To je velmi těžké, protože máme tendence zaujmout ke každému konfliktu hodnotící stanovisko. Je však veliký rozdíl mezi pracovníkem, který si vzal za cíl být neutrální a dělá, co je v jeho silách, aby se tomuto cíli přiblížil, a jiným pracovníkem, který při řešení konfliktu dvou lidí straní tomu z účastníků, kterému dává za pravdu.18
Sociální pracovníci hrají při řešení sociálních problémů důležitou zprostředkující a integrující úlohu. V případě, že se méně formální korektivní přístupy rodiny a širšího přirozeného okolí neuplatňují, dochází k pokusům o jejich nahrazení formálnějšími prostředky. V šedesátých letech minulého století došlo v sociální práci ke vzniku nové teoretické základny, která sjednotila dosavadní různé koncepty. Byl ukotven koncept zakladatelky teorie sociální práce Gordony Hamiltonové z roku 1932 „osoba v situaci“. Tento koncept akceptuje hledisko personální („osoba“) i hledisko užšího a širšího kontextu („situace“) a zabývá se i jejich vzájemnými vztahy („v“). Systémová teorie sjednotila metody sociální práce do společného pojetí sociální praxe jako zprostředkování mezi systémy a sociální pracovník zde komunikuje různými způsoby a různými rovinami klientského systému. Je oprávněné vybavit sociální pracovníky „uměním mediace“, protože především ono je zprostředkováním mezi systémy. Účelem služeb sociální práce je pomoci klientům vyrovnat se s nezměnitelnými problémy, omezit nebo odstranit ty problémy, které lze vyřešit, popř. přispět ke zlepšení situace tam, kde je možná úprava sociálních problémů.19
Každý pomáhající pracovník se občas ocitne v situaci, kdy musí zaujmout stanovisko ke konfliktu dvou nebo i více lidí, kteří od něho očekávají, že jim pomůže najít optimální řešení. Sociální pracovník v oddělení péče o děti se mezilidskými konflikty zabývá více než čímkoli jiným. Řešit vztahové problémy je náročnější úkol než práce s jednotlivcem a je zde zapotřebí především výcvik.20
18
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-181-6, s. 126. 19 HOLÁ, L. Mediace jako způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80247-0467-6, s. 146. 20 KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-181-6, s.125.
13
Velká většina konfliktů se nejlépe řeší za současné přítomnosti obou zúčastněných. Je to náročné, ale určitě produktivnější. Pomáhající udělá lépe, když bude režírovat rozhovor obou zúčastněných a povede ho jako sérii dialogů mezi ním a jednotlivými účastníky. V podstatě brání delším výměnám mezi účastníky navzájem, v opačném případě se může rozhovor změnit v neplodnou hádku.21
Z mnoha důvodů je nejlepší, když se mezi sebou dokáží dohodnout protistrany vlastními silami. Dobrá a uskutečněná dohoda zvyšuje důvěru mezi bývalými partnery. Je-li navíc dosažena vlastními silami, zvyšuje i jejich sebedůvěru. V mnoha případech však vyjednávání selhává, a to i přesto, že se obě strany snaží dohodnout.22 Vhodným nástrojem sociálních pracovníků ke zvládnutí konfliktů svých klientů je mediace, kterou detailněji popíšu v následující kapitole.
3
Mediace
Pojem mediace je odvozen z latinského medius, což znamená střední, prostřední, ale též nestranný, nerozhodný a neurčitý. Současní autoři odborné literatury, např. K.M. Scanlon, vymezují mediaci jako „flexibilní, dobrovolný způsob řešení konfliktů, který využívá třetí neutrální stranu – mediátora – k usnadnění jednání a řešení problémů stran.“23
Mediace není objevem našeho ani minulého století. Techniky mediace byly známy již v různých období Číny, jsou součástí japonské kultury či židovské tradice. Za kolébku mediace, jak se využívá v současnosti, se dá považovat USA a Kanada. Přibližně od šedesátých let minulého století dochází k rozšiřování jejího uplatnění v různých oblastech.24 V důsledku jejího převážně pozitivního přijetí v laických i odborných kruzích se rozšířily její možnosti aplikace na široké spektrum konfliktů: rozvod, ekologické konflikty, bydlení, institucionální problémy, komunitní konflikty, politické 21
KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-181-6, s. 126. 22 PLAMÍNEK, J. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vyd. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-14-4, s. 118. 23 HOLÁ, L. Mediace jako způsob řešení konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0467-6, s. 50. 24 PLAMÍNEK, J. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vyd. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-14-4, s. 127.
14
konflikty apod. V posledních letech se rozvoj a využití metody ještě urychlil. Přínosem pro aplikaci teorie mediace v praxi bylo zapojení společenských organizací jak charitativních, tak i těch, které začaly vytvářet různé sítě mediačních center na komerční bázi. Kromě USA a Kanady jsou mediační služby nejvíce rozšířeny ve Francii, Německu a Velké Británii.25
Mediace je charakteristická tím, že je poskytována krátkodobě na jednu úzce vymezenou oblast, a to předmět sporu. Mediace mapuje skutečné potřeby svých uživatelů a využívá vlastní návrhy účastníků sporu k řešení vzniklé konfliktní situace a tím je aktivizuje. Mediace pomáhá při sociálním začlenění zejména tím, že zmírňuje napětí mezi stranami sporu. Pomáhá předcházet sociálnímu vyloučení, k němuž by mohlo dojít zhoršením neřešených sporů.26
3.1
Podstata mediace
Mediace je vyjednávání mezi stranami konfliktu za účasti neutrální osoby – mediátora. Ten na sebe bere při mediaci tíhu procesu vyjednávání. Mediátor rozhoduje o tom, jak bude vyjednávání probíhat, nese za proces vyjednávání zodpovědnost. Odpovědnost za rozhodnutí o věcné stránce řešení a nad výsledkem vyjednávání zůstává plně na straně účastníků vyjednávání.27
Velkou výhodou mediace je skutečnost, že role při řešení konfliktu jsou přiměřeně rozděleny. Mediátorova úloha je sledovat, aby mediační proces byl spravedlivý a efektivní. Věcnou stránku řešení může sledovat z určitého odstupu, což mu dává možnost nezaujatě posuzovat, zda konkrétní řešení nejsou z nějakého důvodu nelogická či neuskutečnitelná. Mediátor pomáhá stranám konfliktu
analyzovat situaci
a formulovat jejich zájmy postupem, který je neutrální vůči oběma stranám a vede je k dohodě. Výsledek tohoto procesu neurčuje, nemá možnost rozhodovat. Může
25
HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 29-30. 26 Interní zdroje MC. Metodický manuál (vnitřní předpis) pro provádění mediace v Mediačním centru pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě, r. 2009. 27 PLAMÍNEK, J. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vyd. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-14-4, s. 119.
15
protistranám nanejvýš navrhnout jisté řešení, ale na jejich rozhodnutí závisí, zda je přijmou, či nikoli.28 Mediace napomáhá řešit konflikt konstruktivně, a to následujícími způsoby:29 •
Vede lidi od negativních zážitků, které konflikt vyvolaly, k pozitivnímu chápání. Napomáhá lidem vzájemně si porozumět a respektovat zájmy a motivace druhé strany. Také umožňuje popsat vlastní zájmy, důvody a motivy, které ovlivňují chování a další očekávání.
•
Pracuje s emocemi, které k životu a konfliktu patří, podporuje jejich identifikaci, trvá na jejich slovním vyjádření. Jsou-li emoce uznány a popsány, ustoupí do pozadí a obnovuje se racionální uvažování.
•
Pomáhá stranám rozhodovat se samostatně, aktéři konfliktu
tak mohou
rozhodovat o vlastních životech a přijatých řešeních. •
Účastníci sporu v mediaci pracují na výsledku vlastními silami, cítí tedy k dohodě určitou zodpovědnost, tím je zajištěno respektování dohodnutých pravidel.
•
Při mediaci se klade důraz na budoucnost. Minulost je důležitá pro pochopení potřeb, zájmů, schopností a reakcí. Pravidla nového soužití se budují proto, aby se minulé konflikty neopakovaly.
•
Dohoda při mediaci je závazná, ale nikoli konečná, reaguje také na změny a podmínky okolí, počítá se změnami v budoucnosti, flexibilně se doplňuje.
•
Mediace má své postupy, proces je stejný pro všechny účastníky, odlišné jsou situace, čas, problematika a závěry každé mediační kauzy.
•
Mediace je aktivní a strukturovaný proces, který je zaměřený na vytvoření praktické dohody konkrétního případu.
Cílem mediace nebývá jen pouhé vyřešení sporu. Neméně důležité je umožnit účastníkům sporu pochopit lépe jeho podstatu a různé aspekty a minimalizovat jej na úroveň, která je pro účastníky přijatelná. Tato změna v pojetí sporu pak vytváří prostor
28
PLAMÍNEK, J. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vyd. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-14-4, s. 119. 29 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 136.
16
pro rozhodování. Mediace projasňuje zájmy účastníků sporu a poskytuje model pro řešení případných dalších konfliktů v budoucnosti. Často zlepšuje vztahy mezi spornými stranami, umožňuje jim uvědomit si, že spoluprací při řešení konfliktů lze získat mnoho pozitivního. K případným dalším konfliktům a sporům vstupují s modelem řešení a pocitem kompetence.30
3.2
Předpoklady mediace
Odborná literatura rozlišuje z teoretického hlediska universální a podmíněné předpoklady mediace.
Universální předpoklady mediace jsou předpoklady, o které se mediátoři opírají bez ohledu na specifické rysy konkrétního příkladu, mají tedy universální platnost.31
1. Účastníci sporu mohou z obecného hlediska učinit lepší rozhodnutí o svých životech než jakákoli vnější, i když neutrální autorita. 2. Přirozenou lidskou vlastností je utíkat od věcí, které vnímáme jako negativní, nepříjemné a složité, k těm, které pokládáme za pozitivní, příjemné a jednoduché. 3. Emoce jsou přirozenou součástí našeho života, lidé se lépe rozhodují, když si své emoce uvědomují, berou je tedy v úvahu při rozhodování, aniž je nechávají převládnout nad rozumem. 4. Minulé události v životě účastníků jsou v průběhu mediace podstatné jen ve vztahu k přítomnosti a také k budoucnosti. Lze je využít k odhadu budoucí situace, nemá však smysl učinit z nich ústřední téma mediace. Mediace jednoznačně míří do budoucnosti. 5. Jestliže účastníci sporu budou spokojeni s věcnou stránkou dohody, se způsobem, jakým jí bylo dodrženo a se svou vlastní rolí při jejím dosahování, stoupá šance na její dodržování. 6. Dohoda bude platná tím déle, čím lépe odráží zájmy, představy a schopnosti účastníků sporu. Je pravděpodobné, že se tyto parametry budou v průběhu času
30
PLAMÍNEK, J. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vyd. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-14-4, s. 120-121. 31 PLAMÍNEK, J. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vyd. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-14-4, s. 121-122.
17
měnit, mediace by tedy měla zahrnovat i způsob, jak dohodu modifikovat podle měnících se podmínek.
Podmíněné předpoklady by měly být potvrzeny v každém konkrétním sporu účastníky, nemusejí vždy platit obecně. Uvádím čtyři nejvýznamnější.32
1. Účastníci si přejí, aby bylo dosaženo dlouhodobě udržitelné dohody a jejich spor byl vyřešen prostřednictvím mediace. Tento předpoklad ale nemusí platit v případě, že některá strana je donucena k mediaci okolnostmi, přesto však vědomě či podvědomě považuje pokračování sporu za výhodnější než jakoukoli dohodu, kterou si dokáže představit. 2. Účastníci sporu chápou, že je nutné do jisté míry změnit své vnímání konfliktu, přehodnotit své pocity, priority a myšlenky, aby mohli svůj spor úspěšně řešit. Stává se však, že účastníci tuto připravenost navenek manifestují, v konkrétních situacích však mívají s přehodnocováním větší či menší potíže. 3. Účastníci sporu důvěřují ve schopnosti, zkušenosti a hlavně v nestrannost zcela konkrétního mediátora. Tento předpoklad je třeba důkladně ověřit již na počátku mediace, vždy, když mediátor vycítí jakékoli pochybnosti v tomto směru. Absence důvěry v mediátora znamená ztrátu jedné z hlavních výhod mediace, klesá tak její účinnost a celý proces tak ztrácí svůj smysl. 4. Účast mediátora a mediace jako způsob řešení sporu je žádoucí a zvyšuje tak šanci na vznik dobré dohody. Zde je obsažena otázka vnímání účinnosti mediace a mediátora v konkrétním případě, ale také otázka, jaký typ mediace a který mediátor je pro konkrétní případ nejvýhodnější.
32
PLAMÍNEK, J. Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vyd. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-14-4, s. 122-123.
18
3.3
Rodinná mediace
Mediace v rodinných konfliktech patří mezi nejrozšířenější oblast využívání mediace. Je specifikována jako rodinná mediace a řeší nejčastěji rozvodové a porozvodové situace, zejména péči o děti a majetkové vztahy v rodině. Zabývá se i problémy vícegeneračního soužití a majetkovými nebo dědickými spory. V souvislosti s rozpadem manželství nebo partnerství pomáhá mediátor rozvádějícím se rodičům uzavřít mediační dohodu. Dohoda upravuje způsoby péče o děti, výši alimentů, rozdělení majetku, uspořádání bytové situace a další problematické záležitosti, které se vyskytují při rozpadu manželství nebo partnerství.33
Rodinná mediace působí jako most mezi osobami, které mezi sebou vystavěly zeď. Může pomoci obnovit dialog mezi jedinci, kteří nejsou schopni mezi sebou komunikovat nebo vedou pouze strnulé monology. Rodinná mediace je konkrétně v případě odloučení nebo rozvodu procesem řízení konfliktů, při němž rodinní příslušníci přijmou důvěrnou a nestrannou intervenci třetí osoby, tedy rodinného mediátora. Jeho role spočívá ve vedení členů rodiny, aby sami nalezli trvalé a vzájemně přijatelné dohody, při které se dbá na potřeby všech a zvláště na potřeby dětí, a to v duchu rodičovské spoluodpovědnosti. V širším smyslu může být tento proces dostupný rodině jako celku, kterého se týká komunikační zlom, související s rozchodem.34
Smyslem rodinné mediace je stabilizace poměrů rodičů a dětí. Díky úspěšně proběhlé mediaci jsou děti vystaveny menšímu množství konfliktů mezi rodiči a rodiče tak mohou zabránit psychickým problémům, které vyvstávají z boje o svěření dítěte. Pro dobrou adaptaci dětí po rozvodu je nutná nízká míra konfliktů mezi rodiči. Mediační služby při rozvodových sporech snižují rozvodové a porozvodové napětí a komplikace. Cílem je tedy prevence některých negativních sociálních jevů, které rodinné krize provázejí.35
33
TRÉLAUN, B. Překonávání konfliktů v rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-935-6, s. 115. 34 TRÉLAUN, B. Překonávání konfliktů v rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-935-6, s. 111. 35 HOLÁ, L. Mediace jako způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80247-0467-6, s. 137.
19
Cílem mediačního procesu je vyvážená, reálná dohoda, která akceptuje možnosti a přání přítomných stran. Dohoda zahrnuje konkrétní postupy řešení, rozdělení odpovědnosti, úkolů i sankcí za její nedodržení. Dohoda má písemnou podobu a stvrzuje se podpisy stran i mediátora. Tak podle závazkového práva může nabývat charakteru právní smlouvy. Výslednou podobu je také možné konzultovat s právníky či jinými odborníky.36
Mediace není terapie, při níž by se klienti zabývali vnitřními pocity a snažili se tak posílit a uzdravit svůj vztah. Není ani smírčím řízením, ve kterém se obě strany zavazují dodržovat pravidla stanovená arbitrem. Mediace poskytuje bezpečný prostor pro spolupráci, pomáhá rozvádějícím se manželům dohodnout se na vzájemně vyhovujících cílech. Umožňuje oběma partnerům vyjadřovat své názory, jednat společně a dojít tak ke společnému konsensu, který je přijatelný pro obě strany a zahrnuje oblast výchovy dětí, výživného, finančního a majetkového uspořádání.37 Velkou výhodou mediace je, že je méně nákladná než soudní řízení. Představuje obvykle menší psychický otřes než soudní spor a je pravděpodobné, že strany spolu naváží rychleji přímý kontakt. Mohou utvářet řešení, která oběma stranám vyhovují.38
Úkolem mediátora je dovést sporné strany ke společné a oboustranné dohodě, ve které budou upraveny a jasně formulovány budoucí záležitosti. Mediační dohoda tak umožňuje rodičům držet ochrannou ruku nad svými dětmi, i když už nejsou manželé. Rodiče mají dál vliv na výchovu svých dětí a tímto způsobem naplní jejich potřebu a právo být s oběma rodiči i po rozpadu jejich partnerství.39
36
MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 139. 37 EVERETT, C., EVERETT, S.,V. Zdravý rozvod pro rodiče a děti. 1. vyd. Praha: Talpress, 2000. ISBN 80-7197-169-3, s. 110. 38 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 140. 39 TRÉLAUN, B. Překonávání konfliktů v rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-935-6, s. 115.
20
3.3.1
Legislativní ukotvení rodinné mediace
Na evropské úrovni je téma řešení rodinných konfliktů diskutováno zhruba od začátku 80. let minulého století. Institucionalizované používání rodinné mediace k řešení konfliktů týkajících se rodinných záležitostí je tedy poměrně novou procedurou v členských státech Rady Evropy. Ve Štrasburku v roce 1997 se konala čtvrtá evropská konference rodinného práva, která se zabývala tématem rodinné mediace. Rada Evropy vydala doporučení k mediaci v rozvodových záležitostech v roce 1998. Samotný pojem „mediace“ se ve smluvní komponentě práva Rady Evropy vyskytuje teprve až v poslední době. O mediaci a jiných metodách rozhodování konfliktů, které se týkají dětí, se hovoří např. v Evropské úmluvě o výkonu práv dětí. Doporučení o rodinné mediaci se odvolává právě na toto ustanovení, neobrací se ale jen na agendu resortu justice, ale i na oblasti státní správy, hlavně ty, které se zabývají sociálně-právní ochranou dětí.40
Ve většině členských států Evropské unie upravují mimosoudní řešení sporů, které soud svěřuje třetí straně, všeobecné právní předpisy. Podpora mediace v rámci těchto právních úprav je různé intenzity, a to od možnosti použití mediace jako prostředku pro mimosoudní řešení sporů (např. Belgie, Francie) přes nabádání na její použití (např. ve Španělsku, Itálii, Švédsku, Anglii a Walesu) až po zákonem stanovenou anebo soudcem uloženou povinnost využít nejprve mediaci jako mimosoudní řešení sporů před soudním jednáním (např. v Německu či Řecku).41
Po vstupu České republiky do EU se evropské dokumenty staly rámcem pro zavedení mediace také do naší legislativy. Alternativní technika řešení konfliktů, mediace, je zatím oficiálně ukotvena pouze v trestní oblasti na základě Zákona o mediaci a probaci (č.257/r.2000). Na dalším legislativním zpracování mediace v netrestních věcech pracuje tým odborníků z Ministerstva spravedlnosti a z řad Asociace mediátorů České republiky (AMČR) i dalších oblastí sociální sféry. Zákon má platit od r. 2011. Tento
40
HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 136. 41 Interní zdroje MC. Návrh zákona O mediaci v netrestních věcech., r. 2009.
21
zákon upravuje příslušné předpisy Evropských společenství a vymezuje výkon a účinky mediace.42
V České republice byla v roce 2000 založena Asociace mediátorů ČR (AMČR). Jejím hlavním cílem je udržovat mediaci na dobré profesionální úrovni, vzdělávat zájemce o mediační dovednost v rámci vzdělávacích standardů, které zaručují profesionalitu služby a dodržování etického kodexu mediátora. Asociace má čtyři sekce: rodinnou mediaci (předrozvodovou,
rozvodovou, porozvodovou, mezigenerační, rodinné
majetkové spory), komunitní mediaci (smírčí rady), obchodní mediaci, mediaci v trestněprávní justici a mediaci občanskoprávní.43
Na možnost využití mediace ve sporech péče o nezletilé děti již pamatuje novelizovaný Občanský soudní řád. Podle § 100 odst. 3 Občanského soudního řádu z 1.9.2009 o průběhu řízení „může soud uložit ve věcech péče o nezletilé děti účastníkům na dobu nejvýše tří měsíců účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii. Účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii nelze uložit po dobu předběžného opatření podle § 76b odst. 1.“44 Mediace je tak nově zahrnuta v citovaném paragrafu do právní úpravy rozvodu.
Zavedení mediace do praxe, mimo jiné i do praxe sociální práce, podporuje projekt „Mediace aneb Normální je nesoudit se“. Probíhá v České republice od února 2004 a je zaměřený na zavádění mediace jako způsobu mimosoudního řešení sporů. Součástí projektu je vývoj národních standardů pro poskytování mediačních služeb, vytvoření systému vzdělávání pro mediátory a zavedení legislativního rámce pro poskytování mediačních služeb „nestátními“ mediátory a organizacemi a pro institucionalizaci těchto služeb.45
42
Interní zdroje MC: Metodický manuál (vnitřní předpis) pro provádění mediace v Mediačním centru pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě, r. 2009. 43 MATOUŠEK, O.: Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 150 . 44 ŠKÁROVÁ, M.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 4.vyd. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-769-0, s. 221. 45 TRÉLAUN, B.: Překonávání konfliktů v rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-935-6, s. 110 .
22
Implicitně je mediace zahrnuta i v novém zákoně o sociálních službách č. 108/2006 Sb. § 2 tohoto zákona stanovuje základní zásady poskytování sociálních služeb. Praví se zde, že „každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování jejich nepříznivé situace a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.“46 Přesto, že citovaný zákon je obecný a přímo nezmiňuje mediaci, lze jej vztáhnout i na mediaci jako službu. Mediace přispívá k aktivizaci osob, v jejich samostatném rozhodování o řešení problémů. Motivuje klienty k adekvátnímu řešení jejich sporů.
Na základě uvedených příkladů se domnívám, že legislativní ukotvení rodinné mediace není doposud ucelené, ale je zde evidentní snaha o její zapojení do právního systému České republiky.
3.3.2 Principy rodinné mediace Základním principem rodinné mediace je zjištění, že většina rozvádějících se partnerů si zachovává schopnost a vůli zůstat kompetentními rodiči. Proces mediace tak umožňuje postupně oddělit partnerskou rovinu od rodiny rodičovské. Vychází z konceptů strukturální rodinné terapie. Rodinná mediace tak zdůrazňuje odpovědnost rodičů za rozhodnutí, která ovlivní život jejich dětí.47
46
MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-310-9, s. 39. HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 138.
47
23
Mediace jako specifický postup řešení partnerských konfliktů je charakterizována těmito principy:48
1. Nestrannost - nezaujatost mediátora a jeho schopnost přistupovat ke stranám bez předsudků. V případě, že si mediátor uvědomí, že tento předpoklad nezvládá, že např. straní jedné, pro něj sympatičtější straně, měl by ihned odstoupit a předat případ jinému mediátorovi. 2. Vyváženost – zabezpečení toho, aby se obě strany rovnoměrně podílely na procesu řešení sporu. Znamená to, že mediátor je odpovědný za to, že každá strana má stejný čas a stejnou možnost vyjádřit se ke všem předmětům jednání. Ani jedna strana nesmí pocítit, že jí mediátor ubližuje nebo nadržuje, nesmí se tedy stavit na stranu druhého. 3. Neutralita – je důležité, aby postoj mediátora ke klientům byl nehodnotící, mediátor tedy respektuje názory, postoje a návrhy stran, neprosazuje vlastní názory a řešení. 4. Nezávislost – mediátor nesmí být finančně, vztahově ani psychicky propojen se žádnou ze stran sporu. Mediátor by tedy neměl v žádném případě pomáhat mediovat kauzy svých příbuzných či známých.
Dodržování uvedených principů umožňuje klientům vnímat intervenci mediátora pozitivně a příznivě. V případě, že mediátor není schopný tyto principy dodržet, je povinen od kauzy odstoupit.49
3.3.3
Mediační proces
Odborná literatura označuje mediační proces za strukturovaný, je rozfázován do několika kroků, které tvoří osu mediace. Kontext situace řešení a přístup mediátora určuje, do jaké míry bude struktura procesu mediace závazná. Struktura je tak jen vodítko, ne dogma a omezení. Mediátor by měl vždy flexibilně reagovat na aktuální
48
MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 139-140. 49 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 140.
24
potřeby klientů. V jednotlivých fázích mediace je zejména popisováno chování jednotlivých účastníků, hlavně mediátora.50 L.Holá rozlišuje následující fáze mediace: 51
1. Zahájení mediace 2. Zisk informací 3. Porozumění zájmům 4. Hledání řešení 5. Vytváření (a sepsání) dohody 6. Závěrečné slovo
V kapitole 4.3 popíšu průběh mediačního procesu tak, jak probíhá v konkrétním mediačním zařízení a budu detailněji analyzovat jednotlivé fáze.
3.4
Mediátor
V této kapitole se zaměřím na osobu mediátora a jeho roli v mediačním procesu.
V rodinné mediaci jsou na mediátora kladeny specifické požadavky. Mediátor musí být školený profesionál s odbornými znalostmi, specifickými dovednostmi, analytickými schopnostmi a praktickými zkušenostmi. „Mediační umění“ v sobě zahrnuje kombinaci nadání, zkušeností, osobních hodnot, komunikačních dovedností a intuitivní tvořivosti. Pro výkon profese mediátora jsou stejně důležité osobnostní předpoklady i odborné dovednosti. Praxe nápomocných profesí ukazují, že úspěšný socioterapeutický, nápomocný vztah je podmíněn empatií, vřelostí a opravdovostí, schopností vhledu do situace klienta, vstřícným zájmem a respektem.52
50
HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 103. 51 HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 106-109 . 52 HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 88.
25
Mediátor by měl disponovat také schopností adekvátního zvažování a hodnocení situace klientů, tu podmiňuje určitá zralost a zkušenost. Anglosaská praxe zdůrazňuje ve výčtu požadovaných mediátorových schopností respektování lidských práv, smysl pro sociální spravedlnost a uznávání zásady svobodného rozhodování klientů.53 Formální vzdělání mediátora by mělo vycházet z vysokoškolského vzdělání společensko-vědního charakteru, např. v právu, psychologii, sociologii, sociální práci či pedagogice.54
V České republice jsou v současnosti mediátory humanitně vzdělaní lidé, kteří získali speciální vzdělání v mediační technice. Jsou organizováni Asociací mediátorů ČR (AMČR). Mediaci provádějí i státní probační a mediační úředníci při okresních soudech (jedná se o úkony probace a mediace ve věcech, které jsou projednávány v trestním řízení), soukromí mediátoři a vyškolení sociální pracovníci poradenských center.55
3.4.1 Role mediátora Mediátor se musí v průběhu rodinné mediace vždy vyvarovat hodnocení názorů a skutků stran, nesmí jim dávat najevo, že je například šokován, moralizovat a chovat se dominantně. Také není žádoucí v průběhu mediace psychoanalyzovat a rozebírat nevědomé motivy účastníků, prosazovat výklad jedné ze stran, provádět křížový výslech. Nesmí také nechat jednu ze stran, aby řídila situaci, nežádoucí je povýšené chování, prosazování vlastních hodnot a řešení a manipulace s účastníky.56
Mediátor svým klientům nenavrhuje dohody či řešení jejich problémů. Je hlavně odborníkem na proces mediace a odpovídá tedy za její průběh. Klienti jsou zase odborníci na svůj problém a nesou odpovědnost za výsledek jednání, za obsah dohody.57
53
HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 86. 54 HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 88. 55 TRÉLAUN, B. Překonávání konfliktů v rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-935-6, s. 110. 56 MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2, s. 143. 57 EVERETT, C., EVERETTOVÁ, S.,V. Zdravý rozvod pro rodiče a děti. 1. vyd. Praha: Talpress, 2000. ISBN 80-7197-169-3, s. 117.
26
Náročnost prožívání konfliktního vztahu
obou partnerů se odráží i v náročnosti
prožívání mediace. Mnohdy je emocionální prožívání konfliktu mezi partnery tak hluboké, že v prvních fázích mediace nemůže ani dojít k přímému kontaktu. V tomto případě může mediátor uskutečnit informativní a zklidňující setkání s každým partnerem zvlášť. Obzvlášť velké opatrnosti při plánování struktury procesu mediace je třeba postupovat při účasti dětí na mediaci. Ty by měly být minimálně účastny na konfliktech rodičů, do hledání řešení a rozhodování by neměly být vtaženy vůbec. Děti je možné přizvat k účasti až v okamžiku, kdy jsou rodiče schopni již společně prezentovat konstruktivní řešení situace. Jsou případy, kdy mediátor vede samostatná individuální sezení s dítětem a také mediace, kdy práva a potřeby dítěte hájí jeho opatrovník. Mediátor se také může s dětmi a jejich potřebami seznámit ještě před zahájením mediačních sezení s rodiči, tak získá hodnotné informace nutné k procesu mediace. Při realizaci rodičovské dohody je prospěšné, když mediátor sleduje vývoj dětí, má tak dobré podmínky pro doporučení případných vhodných změn v uspořádání.58
4
Mediace v praxi
Cílem této bakalářské práce je zhodnocení využití rodinné mediace v praxi sociální práce, a to na základě několika reálných příkladů. Za účelem získání informací, jak mediace v praxi probíhá a jaké zkušenosti s ní mají odborníci, kteří se jí věnují, jsem absolvovala praxi v ostravském mediačním centru. Na základě analýzy interních dokumentů a účasti na několika mediačních sezeních popíšu, jak je mediace uskutečňována tímto konkrétním zařízením. Také jsem navštívila tři instituce v místě svého bydliště, v Novém Jičíně, které se podílejí na řešení konfliktů v rodinách a mediaci mohou využívat. Jedná se o Městský úřad – Oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD), Okresní soud a Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Zde jsem provedla šetření zaměřené na zjištění povědomí o mediaci mezi pracovníky těchto institucí a jejich zkušeností s touto metodou sociální práce.
58
HOLÁ, L. Mediace způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-2470467-6, s. 140.
27
4.1
Mediační centrum pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě
Mediační centrum (dále jen MC) v Ostravě vzniklo v září roku 2005 ve spolupráci Fondu ohrožených dětí a Magistrátu města Ostravy jako projekt dotovaný Evropským sociálním fondem České republiky. Je to první ryze mediační středisko na Moravě. Potřeba vzniku MC vyplynula z 1. Komunitního plánu rozvoje sociálních služeb města Ostravy. Vznik této služby podpořili také zástupci orgánů sociálně-právní ochrany dětí úřadů městských obvodů v Ostravě, kteří ji vnímali jako chybějící článek v problematice uspořádání vztahů rodičů a nezletilých dětí ve složitých životních situacích, spojených s rozpadem rodiny. Založení MC vyplynulo z potřeby vytvořit službu, která se bude zabývat zmírňováním komunikačních bariér při řešení rodinných a občanskoprávních sporů.59
Projekt naplňuje požadavky i 2. komunitního plánu rozvoje sociálních služeb ve městě Ostrava do roku 2010. Zahrnuje cílovou skupinu „Děti a rodina“. Tento projekt si klade za cíl zvýšit dostupnost a kvalitu služeb v dostatečné kapacitě pro uživatele v oblasti dětí a rodiny a naplňuje proklamovaná opatření, a sice poskytování bezplatného poradenství, terapeutických a mediačních služeb občanům v náročných životních situacích.60
Mediační centrum pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě je jedním z mála pracovišť, která se zabývají mediací rodinných sporů v České republice. Na MC v Ostravě se obracejí klienti na základě doporučení orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo soudu.61 Sociálního pracovníka OSPODu nemusejí vždy rodiče vnímat neutrálně, což mnohdy komplikuje komunikaci mezi nimi. Dohoda uzavřená v MC tak šetří sociálnímu pracovníkovi čas i energii a může jím být pouze kontrolována.
59
Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. 61 Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. 60
28
4.2
Standardy kvality Mediačního centra
Služba je registrována jako „Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi“ ze dne 20.12.2007. Mediační centrum pro rodinné a občanskoprávní spory je dlouholetým projektem Fondu ohrožených dětí, je podporován Evropským sociálním fondem České republiky. Mediační centrum pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě má vypracovány Standardy kvality sociálních služeb, ve kterých jsou písemně definovány poslání, cíle, zásady poskytované služby i okruh osob, kterým je služba určena, a to v souladu se zákonem 108/2006 o sociálních službách.62
Poslání Mediačního centra
Posláním MC je „zprostředkování řešení sporů a hledání dohody v rodinných a občanskoprávních oblastech nezávislým odborníkem (mediátorem), kdy strany sporu aktivně využívají své vlastní schopnosti vzniklý spor řešit.“ 63
Nástrojem pro dosažení tohoto poslání je mediace, která mapuje skutečné potřeby uživatelů a využívá vlastní návrhy účastníků sporu k řešení vzniklé situace a tím je aktivizuje. Mediace pomáhá při sociálním začlenění zejména tím, že zmírňuje napětí mezi znesvářenými stranami a pomáhá předcházet sociálnímu vyloučení, k němuž by mohlo dojít zhoršením neřešených sporů.64
MC poskytuje specifickou pomoc při řešení konfliktních situací se záměrem předejít jejich vyhrocení a závažným důsledkům pro rodinu a děti či jejich vyústění do konfliktu se společenskými normami (porušení zákonů) vedoucímu k sociální izolaci.65
Cíle činnosti Mediačního centra
Cílem činnosti MC je pomoci znesvářeným stranám řešit emocemi zatížený konflikt pomocí neutrální třetí strany, a to kvalifikovaného mediátora. Mediátor vede strany ke kooperaci, k nalezení konsensu. Cílem jeho služby je uspořádání vztahů při rozpadu 62
Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. 64 Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. 65 Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. 63
29
rodiny a minimalizace zásahů orgánů krajské a městské správy, kteří jsou nuceni konflikt řešit. Společně dosažená dohoda pozitivně ovlivňuje kvalitu komunikace a vztahů v budoucnu, při případném dalším vzniku problému. Rodiče si přece již takto ověřili, že se dokáží dohodnout. Cílem mediačního procesu je tedy vyvážená, reálná, konkrétní a časově vymezená a měřitelná dohoda. Dohoda zahrnuje konkrétní postupy řešení, rozdělení zodpovědnosti, úkolů i sankce za její nedodržení. Dohody z mediačního jednání mohou být předloženy soudu či mohou sloužit jako podklad k soudnímu jednání. Přesto, že neexistuje záruka, že se mediací podaří spor vyřešit, může alespoň přispět ke snazšímu průběhu případného soudního jednání.66
Zásady poskytované služby
Služby MC jsou poskytovány v souladu s metodikou, kterou má zařízení za účelem poskytování služeb písemně vypracovanou, je běžně dostupná všem pracovníkům centra. Zařízení má svá vnitřní pravidla pro ochranu uživatelů před předsudky a negativním hodnocením, ke kterému by mohlo dojít v důsledku poskytování služby. Pozvánky se nezasílají doporučeně, aby nedocházelo ke zbytečnému upozorňování na to, že je uživatelům nabízen tento druh služby. Dále je možné řešit případnou stigmatizaci uživatelů na pravidelných supervizích. Je samozřejmostí, že všem pracovníkům jsou k dispozici k nahlédnutí vzdělávací materiály Asociace mediátorů České republiky (AMČR).67
Cílová skupina uživatelů
Případy, které se zde řeší, se nejčastěji týkají předrozvodové, rozvodové a porozvodové problematiky, úpravy kontaktů rodičů s nezletilými dětmi, spory o výživném či mezigenerační spory. Cílovou skupinou uživatelů jsou ostravští i mimoostravští občané se zájmem najít řešení svého sporu, partnerského, rodičovského, mezigeneračního, příbuzenského, sousedského, nájemnického, pracovního a také sporů, které se týkají nezaopatřených dětí.68
66
Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. 68 Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. 67
30
V tomto zařízení řeší své problémy především rodiny, kde nesoulad mezi rodiči způsobuje konflikty, které ohrožují zdravý vývoj dítěte. Rodinná mediace zde pomáhá zejména v těchto případech: před rozvodem, při rozvodu, po rozvodu, pomáhá urovnávat mezigenerační vztahy, majetkové záležitosti, nedorozumění v partnerském soužití. Probíhá zde i řešení sporů, kdy je dítě umístěno do náhradní rodinné péče a dochází k neshodám s biologickými rodiči. Službu neposkytuje MC lidem intoxikovaným nebo těm, kteří mají vážné psychické problémy omezující jejich schopnost úsudku. Pro mediaci by měli být klienti motivováni, protože jen tak lze dosáhnout řešení, které je přijatelné pro obě strany konfliktu. Nevhodné pro mediaci jsou případy, kdy se lidé nacházejí v destrukční fázi konfliktu, tedy když mají chuť ublížit či zničit druhého nebo sebe.69
Statistické údaje Mediačního centra pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě uvádějí, že celkový počet řešených případů od jeho vzniku do konce roku 2009 byl 243. Celkový počet dětí v rodinách řešící své spory touto cestou byl 291. Celkový počet mediačních sezení byl 451. Výslednou dohodou bylo ukončeno 61% z nich. Například v roce 2009 se činnost centra zaměřovala na 150 osob. V řešených případech, na které byl založen spis, figurovalo 103 dětí. Služby MC v tomto roce využilo 33 žen a pochopitelně stejný počet mužů. Tabulky se statistikami MC jsou uvedeny v příloze č. 1. a č. 2.
Personální zabezpečení
Provoz MC zajišťuje koordinátor projektu (vedoucí zařízení) a dva sociální pracovníci. Koordinátorka MC a jedna ze sociálních pracovnic pracují i jako akreditované mediátorky. Dále zde externě působí šest mediátorů. Sociální pracovnice se starají také o organizační a administrativní stránky chodu centra. Společně s vedoucí zařízení zároveň vytvářejí zázemí pro klienty i mediátory během mediace, provádějí prezentaci centra odborné i laické veřejnosti.70
69 70
Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009.
31
4.3
Fáze mediačních sezení
Podmínkou pro zahájení mediace je souhlas obou stran, mediaci nelze nařídit a nikoho nelze k mediaci nutit. Kterákoliv ze stran může v průběhu mediace odstoupit bez udání důvodů. Mediátor žádné třetí straně neposkytuje informace o tom, jak probíhalo jednání. Spolupracující organizaci může pouze uvést termíny jednání a informovat, zda došlo k dohodě či nikoliv. Za službu MC neplatí klienti žádný poplatek, náklady na jeho provoz hradí především Magistrát města Ostravy. Mediační sezení trvá obvykle 1,5 až 3 hodiny a v mnoha případech je zapotřebí více než jedna mediace. Zpravidla proběhnou 3 mediace, než dojde k uzavření dohody.71
V teoretické části bakalářské práce jsem jednotlivé fáze mediace představila pouze v obecné rovině. V ostravském mediačním centru je proces mediace rozdělen do těchto fází:72
1. Fáze: Zahájení a získávání informací
Mediátor zahájí svou činnost z iniciativy jedné ze stran na základě podnětu spolupracující organizace (např. OSPODu) nebo soudu. Zároveň předběžně zjistí základní údaje o vzniklém sporu tak, aby mohl zvážit, zda tento druh sporu odpovídá zaměření na cílovou skupinu klientů mediačního centra. Podněty k zahájení mediace shromažďuje a eviduje koordinátor nebo sociální pracovník MC, který je pak předává dohodnutým způsobem, nejčastěji telefonicky, jednotlivým mediátorům. Podle aktuálního rozpisu služeb realizuje prvotní kontakt se stranou či stranami sporu.
Mediátor v přípravné fázi mediace zvolí podle vlastního uvážení buď individuální jednání s každou stranou odděleně nebo společné jednání s oběma stranami najednou. Formu úvodního oslovení a kontaktu stran volí mediátor podle individuálních okolností a možností daného případu, přičemž bere v potaz potřeby a okolnosti každé strany. Pokud se mediátor rozhodne pro písemnou formu pozvání, sdělí tento fakt koordinátorovi a sociálnímu pracovníkovi, který zaslání písemné pozvánky v předem dohodnutém termínu zajistí. Celá mediace probíhá v příjemné atmosféře v útulných 71
Interní zdroje MC. Standardy kvality služeb MC, r. 2009. Interní zdroje MC. Metodický manuál (vnitřní předpis) pro provádění mediace v Mediačním centru pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě, r. 2009.
72
32
prostorách mediačního centra. Cílem je shromáždit potřebné informace, začít se orientovat v problému a zjistit, co klienti potřebují. S osobními informacemi je nakládáno v souladu se zákonem č. 101/200 Sb. o ochraně osobních údajů, v platném znění. Mediátor pravdivě a srozumitelně informuje strany sporu o principech a zásadách mediace, povaze mediačního procesu a roli mediátora. Za účelem poskytování informací o mediaci má mediátor zpracované písemné informační materiály, které jsou klientům k dispozici. V této úvodní fázi mediátor napomáhá stranám sporu zhodnotit výhody, ale i možná rizika mediace. Na základě komplexních informací mohou klienti učinit svobodné rozhodnutí, jak chtějí svůj spor řešit a zda využijí mediace.
Mediátor v žádném případě neslibuje ani dopředu negarantuje konkrétní výsledek mediace, tedy způsob řešení a obsah dohody, ke které strany mohou dospět. V případě, že mediátora kontaktuje pouze jedna strana, obvykle on osloví stranu druhou. Jakým způsobem bude druhá strana oslovena, na tom se mediátor s účastníky vždy domlouvá.
2. Fáze: Porozumění zájmům a hledání možných řešení
Tato fáze je zahájena podepsáním dohody o mediaci, jsou v ní stanoveny důležité aspekty účasti na mediačním jednání. Mediátor jedná buď s oběma stranami společně, nebo se rozhodne pro individuální jednání. Pokud proběhne samostatné jednání s jednou stranou, je nabídnuta tato možnost i druhé straně. Strany sporu mohou přizvat k jednání další osoby, může to být např. blízká osoba jedné z nich nebo jimi vyžádaný odborník na danou problematiku. Možná přítomnost těchto osob ale musí být vzájemně akceptována stranami.
V druhé fázi mediace vysvětlují účastníci konflikt. Popisují, jak jej vidí ze svého hlediska, obě strany se navzájem poslouchají. Mediátor do sporu nevstupuje, je v roli nezaujatého a nestranného pozorovatele. Poskytuje oběma stranám rovnoměrný prostor pro vyjádření jejich stanovisek, názorů, potřeb a přání. Je nepřípustné, aby mediátor poskytoval psychoterapii nebo právní zastoupení nebo jiné profesní služby v důvěrném vztahu jedné ze stran během mediačního procesu. Mediace probíhá v atmosféře uvolňující napětí, tzv. jednání u kulatého stolu, pod taktovkou mediátora. Důležitým mezníkem v této fázi je stanovení dílčích problémů k projednání. Ke každému problému
33
tvoří klienti spolu s mediátorem řešení a varianty, které, pokud je to možné, co nejvíce odrážejí to, co každá strana potřebuje.
Mediátor podporuje obě strany v tom, aby dosáhly dobrovolné, oboustranně přijatelné dohody, která vychází ze všech potřebných relevantních informací. Je také zodpovědný za to, že dohoda má potřebné právní záležitosti a je v souladu se zákonem. Strany sporu mají možnost obsah dohody konzultovat i s dalšími odborníky a osobami ze svého blízkého sociálního prostředí. Mediátor sepisuje z každého jednání záznam, ve kterém shrnuje, k čemu strany v průběhu jednání dospěly, tzv. zápis z jednání. Sleduje také její soulad se zákonem, časovou vymezenost a dosažitelnost.
3. Fáze: Mediační dohoda a závěr mediace
Logickým a samozřejmě nejvíce žádaným vyústěním jednání o problému je sepsání mediační dohody, a to jasně formulované, fakticky uskutečnitelné. Ta by měla obsahovat oboustranně přijatelná řešení a měli by ji podepsat všichni účastníci sezení. V závěru mediace se diskutuje i případná potřeba dalších mediačních sezení či další možnosti kontaktu. Za úspěšnou mediaci můžeme označit takovou, při které se podaří obrátit pozornost znesvářených stran od boje, který mezi sebou tyto dvě strany vedou a přivést je ke společnému zájmu, který je spojuje. Nejčastějším společným zájmem rodinných mediací je zachování zdárného vývoje dětí. Pro partnery je podstatné si uvědomit, že přes své neshody a neschopnost žít spolu zůstávají stále rodiči svých dětí a jsou za ně zodpovědní. Tímto lze mediační sezení považovat za ukončené.
4.4
Mediační sezení konkrétního případu manželů před rozvodem
Během mé praxe v MC jsem se účastnila čtyř mediačních sezení. Díky vstřícnosti vedoucí zařízení, která tato jednání mediovala, jsem měla možnost poznat, jak probíhá mediace sporů rozvádějícího se manželského páru. Na základě své účasti jsem provedla zhodnocení jednotlivých sezení, které uvádím na závěr popisu každého z nich.
34
Výchozí situace: Rodiče nezletilé Karolíny se chtějí rozvést, nemají dosud jasno v péči o nezletilou dceru, z tohoto důvodu jim Okresní soud v Ostravě doporučil mediaci a jednání odročil o tři měsíce.
Otec: Pavel K., 36 let Matka: Denisa K., 24 let Dcera: Karolína K., 3 roky
1. mediační sezení, 14.9.2009 Obsah jednání: seznámení s mediací, vyjasnění si charakteru problému Účastníci: oba rodiče nezletilé Karolíny, manželé paní Denisa K. a pan Pavel K. Mediátoři: p. M. Holčáková a p. O. Hrdinová
Z důvodu náročnosti tohoto jednání byli přítomni dva mediátoři, kteří měli rozděleny jednotlivé úkoly. Jednání
probíhalo odděleně, trvalo 1,5 hodiny, muselo však být
ukončeno dříve z důvodu péče o dítě. Oba rodiče se dostavili ve stanovený termín. Matka, paní Denisa K., se dostavila s 15-ti minutovým zpožděním a přivedla s sebou dceru Karolínu. Mediátorkám sdělila, že dítě nemá kdo hlídat a musela ho vzít s sebou. Bylo znát, že Karolínka je silně citově vázána ke svému otci, jejich kontakt byl bezprostřední. Usadili jsme ji do čekárny, kde si kreslila. Musely však zůstat pootevřené dveře, aby bylo dítě na dohled, což velmi ztěžovalo mediační jednání.
Konzultace mediátorů proběhla s každým z manželů zvlášť v jiné místnosti. Osobně jsem se zúčastnila sezení s panem Pavlem K. Mediátorka, M. Holčáková, mu nejprve vysvětlila svou úlohu coby mediátora a ubezpečila ho, že bude mít možnost říct svůj názor na to, co se stalo. Zdůraznila, že není soudce a že nebude nikoho z nich nutit přijmout dohodu. Dohodu si mají vytvořit oni sami, s její pomocí, rozhodnutí je ale pouze na nich. Mediátorka dále objasnila podmínky, předmět a cíl mediace, dobrovolnost a důvěrnost jednání. Pan Pavel K. byl seznámen s tím, jak bude mediace probíhat, s jejími jednotlivými fázemi. Mediátorka vše vysvětlovala velmi srozumitelně, klidně. Pan Pavel K. se vyjádřil, že s jeho ženou je těžká domluva, ale byl ochotný to zkusit. S podmínkami a pravidly mediace souhlasil. Byl dohodnutý tzv. mediační závazek, což znamená, že se na dohodnutá jednání dostaví, případně se omluví, pokud 35
nebude v jeho možnostech se dostavit. Tím byly vyjasněny formální záležitosti písemný souhlas s mediačními sezeními, byla vyhotovena smlouva o poskytnutí mediačních služeb.
Předmětem jednání byla především úprava kontaktů s nezletilou dcerou Karolínou. Pan Pavel K. postupně uváděl svůj náhled na problém. Motivací navštívit MC bylo, že je zde odeslal opatrovnický soud. Se svou ženou se chtějí rozvést, jejich vztah podle jeho slov již nemá smysl. Problém je, že nemají zatím jasno, jakým způsobem budou dál vychovávat dceru Karolínu. Majetkové vypořádání také není dohodnuto. Doma spolu nejsou schopni mluvit, hned se hádají.
Vzhledem k tomu, že dítě často vstupovalo do jednání a dožadovalo se pozornosti, bylo jednání s oběma účastníky předčasně ukončeno. Obě mediátorky se s manžely domluvily na dalším termínu v tomtéž měsíci. Doporučily jim, aby se již dostavily bez dítěte a měli tak více času a prostoru řešit svůj problém.
Hodnocení mediace: Mediační jednání bylo poměrně náročné, zúčastnila jsem se sezení s panem Pavlem K., který svou situaci viditelně silně emocionálně prožíval. Bylo zřejmé, že doma nejsou manželé schopni spolu vůbec komunikovat. Řešení svého problému pomocí mediace ale oba přijali, byli rozhodnuti to zkusit. 1. mediační sezení bylo tedy pro ně hlavně informativní. S manžely byl dohodnut také časový rámec mediace.
2. mediační sezení, 29.9.2009 Obsah jednání: mediace dohodnutého předmětu jednání Účastníci: pan Pavel K. Mediátor: p. M. Holčáková
Do MC se jako první dostavil pan Pavel K., přišel o 15 minut dříve a požadoval individuální rozhovor. Zdůrazňoval, že jeho manželka mu dělá doma velké problémy. Vyjádřil se, že proti němu navádí jejich dceru, mluví s ním a oslovuje ho vulgárně před dítětem, přál si opět oddělené jednání. Mediátorka mu sdělila, že podle pravidel mediace s odděleným jednáním musí souhlasit i druhá strana, jeho manželka. Pan Pavel K. měl 5 minut po zahájení schůzky telefon, že musí ihned vyzvednout dceru Karolínu 36
ze školky, protože jeho žena je dnes v práci. Paní Denisa K. se mediátorům z této schůzky neomluvila. S panem Pavlem K. byl tedy domluven náhradní termín sezení, a to 12.10.2009. Paní Denisa K. se mediátorům telefonicky ozvala až 20 minut po domluveném zahájení schůzky. Vysvětlovala, že musela neočekávaně do práce, dohodnutý termín 12.10.2009 potvrdila.
Hodnocení mediace: Mediační sezení se nekonalo, přišel pouze pan Pavel. Rodinná situace se v jejich rodině podle jeho slov vyhrotila, byl velmi rozrušen. Bylo zřejmé, že problémy v komunikaci manželů musí negativně působit i jejich malou dceru. Pozitivně hodnotím, že v mediaci chtěli oba pokračovat a pokusit se tak o řešení svých konfliktů.
3. mediační sezení, 12.10.2009 Obsah jednání: mediace dohodnutého předmětu jednání, sepsání dohody Účastníci: oba rodiče nezletilé Karolíny, manželé paní Denisa K. a Pavel K. Mediátor: p. M. Holčáková Trvání mediace: 180 minut
Předmětem jednání bylo především stanovení si pravidel společného soužití ve společné domácnosti, určení výše společného příspěvku na domácnost, nájem, pravidel výchovy dcery Karolíny.
Mediátorka v úvodu oběma manželům zopakovala pravidla mediace a oba vyzvala k upřímnosti. Dále je upozornila, aby se vyvarovali nadávání či shazování druhého, navzájem se nepřerušovali a pozorně poslouchali jeden druhého. Požádala je, aby se dohodli, kdo bude mluvit jako první. Shodli se, že to bude paní Denisa, poté že svůj pohled na situaci objasní pan Pavel. Mediátorka oba manžely povzbudila, aby se navzájem vyslechli, že každý dostane možnost hovořit tak dlouho, jak bude potřebovat. Zdůraznila, že tento čas není na hádání, ale na poslouchání. Zeptala se nejprve paní Denisy, jak vidí jejich problém, pan Pavel poslouchal a nevstupoval do jejího hovoru, poté dostal slovo on. Mediátorka podporovala vzájemnou důvěru, pár motivovala k větší otevřenosti. Vždy shrnula, co slyšela, zda dobře porozuměla každému z nich a po jednotlivých vyjádřeních manželů kontrolovala, zda oni souhlasí s jejím hodnocením. 37
Oba manželé byli zpočátku plni emocí, postupně se ale uklidnili a využili tak možnost spolu diskutovat. Proběhla výměna názorů, každý z nich měl svůj pohled na společný problém. Mediátorka vedla obě strany tak, aby se navzájem snažily pochopit. Zdůrazňovala, že i přes fakt, že již nechtějí být manželé, stále jsou rodiči své dcery a je především v jejím zájmu, aby se dohodli. Kladla oběma otevřené otázky a podařilo se jí postupně najít oblast shody, a to, že si oba přejí, aby jejich dcera byla přes jejich neshody mohla vyrůstat v klidu a bezpečí.
Manželé s mediátorkou hledali řešení, které by bylo pro oba akceptovatelné. Dohodli se, že se k sobě budou chovat slušně, nebudou si už doma nadávat, stanovili si pravidla, jak budou vychovávat dceru, zatím ještě v jejich společném bytě.
Hodnocení mediace: Na tomto sezení jsem měla možnost vidět, jak probíhá mediace s oběma stranami najednou. Klienti svou situaci hluboce emocionálně prožívali. Mediátorka však dokázala jejich prožívání usměrnit a vést je k tomu, aby si uvědomili, že spolu budou muset komunikovat, a to tak, aby jejich vztahové problémy co nejméně poznamenaly jejich dceru.
4. mediační sezení, 18.11.2009 Obsah jednání: hodnocení dohody - pravidel pro komunikaci vzhledem k dítěti, péče o dítě Účastníci: manželé paní Denisa K. a pan Pavel K. Mediátor: p. M. Holčáková Trvání mediace: 180 minut
Oba manželé se na jednání dostavili včas, při rozhovoru s mediátorkou postupně hodnotili, jak se jim daří dodržovat dohodu, kterou uzavřeli při posledním sezení. Shodli se na tom, že dohodu oba plní, už si doma tolik nenadávají a snaží se k sobě chovat slušně. Uvědomili si, že je to pro ně podstatné, hlavně kvůli jejich dceři. Mediátorka je pochválila a povzbudila je do dalšího jednání.
38
V průběhu mediace paní Denisa K. hovořila o nové přítelkyni manžela, měla výhrady k tomu, že si ji pan Pavel vodil k nim domů, když tam nebyla. Postupně si tento problém spolu vyjasnili a shodli se na tom, že nejsou schopni spolu dál bydlet, když je jejich vztah u konce. Nastínili své názory na problematiku bydlení. Obývají spolu byt, na který si vzal pan Pavel půjčku. Paní Denisa se rozhodla, že se poradí se svou rodinou a právníkem o vyplacení manžela. Měla v plánu převzít společné dluhy a v daném bytě zůstat. Je nyní zaměstnána, má svůj pravidelný měsíční příjem. Pan Pavel s tímto řešením souhlasil a rozhodl se najít si jiné bydlení.
Dále mediátorka vyzvala oba k tomu, aby se vyjádřili, jak si představují péči o jejich nezletilou dceru po rozvodu. Paní Denisa K. by chtěla mít dceru ve své péči, ale byla si vědoma, že Karolína potřebuje svého otce stejně jako ji. Chtěla by jí umožnit vídat se s otcem co nejčastěji, střídavou péči ale zamítla. Pan Pavel se vyjádřil, že bude pro dceru lepší, aby zůstala se svou matkou v jejich původním společném bytě. Chtěl se však s dcerou pravidelně a často vídat, požadoval jasnou dohodu, jak bude styk s jeho dcerou po rozvodu probíhat a za jakých podmínek.
Manželé se tedy spolu dohodli, že na příští stanovené mediační sezení v prosinci si oba promyslí a připraví konkrétní návrhy, jak se budou po rozvodu dál starat o svou dceru. Shodli se také, že by mohli na dalším jednání podepsat dohodu o majetkovém vypořádání.
Hodnocení mediace: Komunikace manželů byla oproti předchozímu mediačnímu jednání klidnější, vyrovnanější. Oba se shodli na konfliktních oblastech svých vztahů, byli rozhodnuti řešit bydlení, majetkové uspořádání. Oba potvrdili, že se jejich vzájemná komunikace doma zlepšila. Paní Denisa pozitivně hodnotila fakt, že měla po delší době pocit, že manžel poslouchá, co říká. Pan Pavel ocenil, že měli oba možnost v klidu ujasnit si své názory, pocity. Mediace jim pomohla uvědomit si, že přes velké rozpory v jejich vztahu mají oba zájem, aby se rozešli slušně. Manželé pochopili, že spolu budou muset i budoucnu komunikovat, a to hlavně kvůli své dceři. Mediační jednání tak směřovalo k výsledné dohodě.
39
Celkové hodnocení čtyř mediačních sezení: Uskutečněná mediační sezení měla na tuto rozvádějící se dvojici zřejmý pozitivní účinek. Náročná mediační jednání na počátku dokazovala, že spory a konflikty obou manželů jsou hluboké. Komunikace mezi nimi probíhala i formou nadávek a ubližování si navzájem. Mediátorka svými odbornými znalostmi, zkušeností a empatií dokázala tento pár přivést k přehodnocení svých postojů a pomohla jim nalézt řešení v situaci.
4.5
Kasuistiky
Další příklady mediace uvádím ze spisové dokumentace MC. Ze záznamů o uskutečněných mediacích jsem vypracovala níže uvedené kasuistiky.
Kasuistika č. 1
Otec: Martin V., 32 let Matka: Hana V., 27 let Dítě: Vendula V., 8 let
Výchozí situace: Paní Hana podala návrh na svěření nezletilé dcery do své péče a žádost o rozvod, se kterým však Martin, její manžel, nesouhlasil. Soud manželům doporučil mediaci.
Inženýr Martin V., jako čerstvý absolvent VŠ, poznal Hanu na maturitním večírku. Začali se vídat, když začínala studovat vysokou školu. Sňatek proběhl již po půl roce vztahu, když zjistili, že je Hana těhotná. Vzhledem k bytovým, ale i finančním problémům se nastěhovali do domu Martinových rodičů. Měli zde vlastní upravený byt a vše se zdálo dokonalé. Hana se vrátila do školy již po pár měsících od narození dcery Venduly, o dítě se staral otec. Martin chtěl Haně pomoci v jejím studiu lékařské fakulty a Hana byla ráda, že se může v klidu věnovat tomuto velmi náročnému studiu. V době studia řešili společně se svým manželem spoustu problémů a krizových situací, díky péči manželových rodičů a především samotného manžela úspěšně ukončila studium lékařské fakulty. I po skončení studia zůstala starost o dceru na otci. Hana začala
40
vykonávat svou lékařskou praxi a na dceru neměla dostatek času. Manžel se však snažil svou ženu stále podporovat, zajišťoval rodinu i finančně.
Vzhledem ke konfliktům, které vznikaly na jejím pracovišti, změnila Hana zaměstnání. Tato změna však k rodinné pohodě nepřispěla. Začali se s manželem odcizovat, Hana se věnovala Martinovi čím dál méně. Oba již měli jiné koníčky, neměli žádné společné přátele, se kterými by mohli trávit společný čas. K tomu všemu Martin ještě navíc ztratil práci. Finanční zajištění domácnosti tedy zůstalo na Haně, která svému manželovi začala vyčítat neschopnost. Stále častěji probíhaly hádky a konflikty, hlavním tématem byla neschopnost Martina postarat se o rodinu a zabezpečit ji. Po čase přišel Martin na to, že Hana má přítele. Martinovi rodiče začali velmi intenzivně kritizovat jejich manželské soužití, měli neustálé výtky ke snaše. Konflikty mladé rodiny vyvrcholily a Hana se ke svému příteli odstěhovala. Podala žádost o rozvod a s ní žádost o svěření dcery Venduly do své péče.
Martin však s rozvodem nesouhlasil, proto na doporučení soudce přišli na mediační sezení. To mělo přispět k sepsání jejich dohody ohledně rozvodu i porozvodové péče o dceru Vendulu. Hanin návrh, na kterém trvala, zněl: Vendula zůstane v mé péči a její otec si ji bude brát každých 14 dní na víkend. Martin však argumentoval tím, že to byl on, kdo se o dceru staral od jejího narození, že i on dokáže poskytnout vhodné prostředí k výchově. Navrhoval tedy střídavou péči. S tím samozřejmě Hana principiálně nesouhlasila a toto řešení zcela zavrhla.
Proběhly tři mediační sezení, na kterých byla probrána všechna možná řešení, zájem dítěte i zájmy rodičů. Hana postupně změnila názor a na střídavou péči přistoupila. Martin přistoupil k rozvodu, oba se dohodli i na rozdělení majetku. Střídavé péči byly přesně stanoveny podmínky, byla sepsána dohoda, kterou oba smírně podepsali. Mediace oběma rodičům pomohla najít nejlepší řešení konfliktu a sepsat takovou dohodu, která oběma v plné míře vyhovovala.
41
Kasuistika č. 2
Otec: David M., 32 let Matka: Kateřina M., 32 let Děti: Tereza, 9 let a Vendula 5 let
Výchozí situace: David a Kateřina nebyli sezdáni, žili spolu partnerským životem a měli dvě dcery. Jejich vztah ale skončil a rodiče se dohodli na rozchodu. Otec dětí měl v plánu co nejdříve se odstěhovat ze společné domácnosti. Oba partneři se spolu již částečně dohodli, chtěli tuto situaci řešit hlavně s důrazem na zájem dětí, proto usilují o rodičovskou dohodu.
V mediačním centru probírali s mediátorkou p. Holčákovou možnosti, jak se v klidu a ve slušnosti rozejít a přitom nadále zůstat dobrými rodiči svých dcer. V klidném prostředí a na „neutrální půdě“ měli oba dostatek času na vyjádření svých požadavků a názorů, které „pod taktovkou“ mediátorky postupně získávaly konkrétní podobu. Po dvou hodinách mediace již byli schopni spolu uzavřít rodičovskou dohodu o péči nezletilých dcer.
Pro střídavou péči se nevyslovil ani jeden z nich, oba se shodli na tom, že nejlepší pro děti bude, když zůstanou v péči matky v jejich bytě. Dále se domluvili, že otec se s dcerami bude stýkat každý sudý víkend v měsíci, od pátku 16.00 hod. do neděle 18.00 hod., s tolerancí 30 minut. Rodiče se také dohodli, že v případě, že otec bude pracovně zaneprázdněn, se vždy domluví s matkou na náhradním termínu. O letních prázdninách bude otec s dcerami trávit týden, odsouhlasili si také možnost dalšího týdne, který je možné rozdělit do jednotlivých dnů. Otec také bude trávit se svými dcerami jedno odpoledne v týdnu, a to v pondělí nebo ve čtvrtek. Rodiče se také dohodli na finančním příspěvku, otec bude přispívat částkou 2000 Kč měsíčně na každou dceru, hradit bude také náklady spojené s bydlením.
Rodiče byli pro mediaci dobře motivováni, chtěli touto dohodou co nejvíce přispět ke zdárnému duševnímu a tělesnému růstu a rozvoji svých dcer. Zavázali se k tomu, že se budou vzájemně respektovat a v co nejbližším možném termínu společně dcerám oznámí, že otec bude bydlet mimo rodinu. Rodičovská dohoda také obsahovala 42
ujednání, že pokud matka nebude moci z vážných důvodů splnit své rodičovské povinnosti, uvědomí otce co nejdříve, aby byl schopen ji nahradit. Tuto rodičovskou dohodu odsouhlasili, podepsali a tím vstoupila v platnost. Mediační jednání trvalo tři hodiny.
Kasuistika č. 3
Otec: Mojmír Š, 36 let Matka: Iveta Š, 35 let Děti: Patrik, 12 let, Markéta 10 let
Výchozí situace: Rodiče Mojmír a Iveta jsou rozhodnuti ukončit své manželství, byla podána žádost o rozvod.
Mediační jednání už v podstatě od začátku nesplňovalo prvky mediace, protože manželé se dostavili do centra spolu se svými dětmi. Podle jejich slov jim sdělil sociální pracovník, že mediátor bude hovořit s jejich dětmi a bude s nimi probírat, s kým chtějí zůstat po rozvodu. Děti zůstaly v čekárně, oba manželé zasedli ke kulatému stolu spolu s mediátorkou. Ta jim vysvětlila, co mediace obnáší. Uvedla, že informace, které jim podal sociální pracovník OSPODu, nejsou správné. Objasnila jim, jak probíhá mediační jednání a jaká má pravidla. Manželé se rozhodli mediaci vyzkoušet. Nejprve dostala slovo paní Iveta Š., přiblížila svůj pohled na rodinnou situaci, kdy podala žádost o rozvod manželství a žádost o svěření dětí do své péče. Mediátorčin návrh, aby se pokusili urovnat neshody s manželem v některé z rodinných poraden odmítla, na rozvodu trvala. Ke svému konečnému rozhodnutí dospěla po agresivním incidentu manžela vůči ní. Pan Mojmír Š. poté reagoval na manželčina slova, popsal své pocity a nespokojenost s rodinným soužitím. Podrobně popisoval krizi v jejich vztahu, přiznal svou velkou žárlivost. Rozvod si nepřál, ale také již neviděl jiné východisko z manželské krize.
Matka a ani otec se zatím nedomluvili na tom, komu by měly být děti svěřeny, oba je chtěli do své péče. Sdíleli ale stejné názory, pokud šlo o výchovu dětí. Mediátorka jim zdůraznila, že přesto, že jejich vztah je u konce, stále zůstávají rodiči a jejich děti mají právo na klidný a bezpečný domov. Výsledkem mediačního jednání byla nepsaná 43
dohoda o tom, že oba budou vzájemně posilovat kladnou komunikaci, budou se před dětmi k sobě chovat slušně a promyslí si možnosti svěření dětí do péče. Pokud se rozhodnou po soudním jednání využít mediaci, budou se kontaktovat telefonicky. Jednání trvalo 2 hodiny.
4.6
Šetření v institucích
Pro dosažení cíle této práce jsem dále zjišťovala zkušenosti a názor na rodinnou mediaci pomocí řízených rozhovorů u odborníků, kteří řeší konfliktní a krizové situace svých klientů. Vybrala jsem si tři konkrétní instituce v místě svého bydliště, v Novém Jičíně, u kterých jsem předpokládala, že s rodinnou mediací mají určité zkušenosti. S připravenými otázkami jsem oslovila vedoucího Oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) Mgr. Jiřího Mičaníka. Při rozvodech se sociální pracovníci OSPODu stávají kolizními opatrovníky dětí, jsou blíže seznámeni se situací v rodinách a mohou posoudit vhodnost využití mediace u konkrétního sporu. Další řízený rozhovor jsem vedla se sociální pracovnicí z Poradny pro manželství a mezilidské vztahy, Bc. Ivanou Dorotíkovou. Tato instituce převážně poskytuje poradenské služby rodinám v nejrůznějších fázích rozvodu a může proto mediaci nabídnout jako jednu z možností řešení problémové situace. Třetí z oslovených byla soudkyně opatrovnického soudu, Mgr. Jana Fejtová. Tu jsem si vybrala jako představitelku instituce, která již pravomocně rozhoduje v konečné fázi rozvodu. Přesto i v této fázi může shledat mediaci jako vhodnou metodu řešení sporu.
Přepis řízených rozhovorů uvádím na následujících stránkách.
Otázka č. 1. Jaká je znalost sociálních pracovníků OSPODů o mediaci jako pojmu a způsobu řešení sporů, jejich povědomí o hlavních principech mediace?
Mgr. J. Mičaník: „Přiznávám, že znalost mých podřízených o mediaci není určitě dostačující, nejsem si jistý, zda mají všichni o této technice alespoň základní informace. Část z nich informována je, ale asi ne v dostatečné míře.“
44
Bc. I. Dorotíková: „Nemohu posoudit, jak dalece jsou školeni na OSPODu v mediaci, co o této problematice ví, ale právě sociální pracovnice jsou v kontaktu s rodiči, a to v roli kolizních opatrovníků, např. zastupují nezletilé děti u soudu, jsou to především oni, kdo řeší svěřování dětí do péče a následně rozvod.“ Mgr. J. Fejtová: „Ze zkušeností vím, že znalost mediace sociálních pracovníků OSPODů je minimální. O poznání lepší je situace ve statutárním městě Ostrava. Jediné, čím se zabývají, je sepsání návrhu, komunikují obvykle pouze s jedním rodičem. Měli by si pozvat oba, ne pouze sepsat návrh na rozvod. Zatím je soud prvním a posledním „mediačním střediskem“, což by být nemělo.“
Otázka č. 2 Jaký je Váš názor na to, aby s technikami mediace pracovali i sociální pracovníci působící ve službách pro děti a rodiny? Měla by se znalost mediačních technik stát součástí jejich vzdělání?
Mgr. J. Mičaník: „Mediaci vnímám jako možnou budoucí součást vzdělání sociálních pracovníků, uvítal bych možnost dalšího vzdělávání, vyškolení v mediaci. Sociální pracovník je první nárazník, který se dostává do střetu s klienty v konfliktních situacích. Pro zkvalitnění našich služeb by jistě i pomohlo, aby naši pracovníci věděli, jak definovat mediaci a dovedli posoudit, které případy jsou pro mediační sezení vhodné, poskytovat kvalitní informace svým klientům. Zatím jsou ale omezené možnosti tohoto vzdělávání a výcviku, dotace na vzdělávání a supervizi zaměstnanců Odboru sociálně právní ochrany dětí nejsou dostačující. Řešení tohoto problému vidím v zavedení povinného výcviku v mediaci přímo v zákoně č.108 o sociálních službách nebo v zákoně o povinném vzdělávání úředníků.“ Bc. I. Dorotíková: „Sociální pracovníci OSPODů by to dělat mohli, pokud by byli vzdělaní, ale myslím si, že na to nemají čas, mají své klientely dost. Techniky mediace by mohli znát, ty uplatní i při své klasické práci. Nejbližší a bezplatné mediační centrum je až v Ostravě. V naší poradně s mediací pracujeme, oficiálně a za úplatu, ale naše kapacita je omezená (dělám to pouze já a mám i jiné klienty). Myslím si, že by tuto práci mohl dělat např. některý interní či externí pracovník na OSPODu, který by byl placen Městským úřadem a věnoval se pouze mediaci. Aktuálně se tento problém však moc neřeší, případů pro mediaci není tolik, ale předpokládám, že mediace se bude stále
45
více využívat a potřeba mediace poroste. Jde o to, aby byla informována veřejnost, že tato služba existuje, zde vidím jednoznačně roli sociálních pracovníků OSPODů.“ Mgr. J. Fejtová: „Sociální pracovníci pracující ve službách pro děti a rodiny by určitě měli mít alespoň základní informace o mediaci, jsou vlastně první „záchytnou stanicí“. Uvědomuji si, že mají ale hodně práce s jinými klienty, více problémovými, kde bývá ohroženo zdraví či život dítěte. Myslím si, že by na OSPOD stačil jeden pracovník, který by vzdělání v mediaci měl a zabýval se případy, které by byly vhodné pro mediaci. K tomuto účelu by OSPOD mohl využít §12 č. 359/1999.“
Otázka č. 3 Odkazujete ve své praxi klienty do poraden, kde s technikami mediace pracují či přímo do Mediačního centra?
Mgr.J. Mičaník: „Je mi známo, že v Poradně pro rodinu a mezilidské vztahy v Novém Jičíně pracují s technikou mediace. Klienty, u kterých bychom usoudili, že jejich případ je vhodný řešit pomocí mediace, zde můžeme odkazovat. S Mediačním centrem v Ostravě zatím nespolupracujeme, důvodem je horší dostupnost služby z důvodu vzdálenosti.“ Bc. I. Dorotíková: „Mediaci neodkazujeme, děláme ji. Kdyby bylo klientů tolik, že bychom to kapacitně nezvládali, doporučovali bychom nejbližší instituce, zřejmě tedy zmíněnou Ostravu.“ Mgr. J. Fejtová: „Zatím bohužel ne, nejsou zde takové možnosti, ryze mediační středisko je zatím pouze v Ostravě.“
Otázka č. 4. Co si myslíte o využívání principů mediace v praxi, jaký má mediace podle Vás přínos?
Mgr. J. Mičaník: „Znalost mediačních technik může být určitě výhodou, která v budoucnu může vést ke zkvalitnění práce s klienty. Případy, které se mohou vyřešit mediací, se nedostanou až k soudnímu řízení nebo ho mohou zkrátit a to považuji za velký klad, který může vést k menšímu zatížení soudů.“ Bc. I. Dorotíková: „Podle mého názoru je přínos mediace v tom, že dvojicím v konfliktu je umožněno ještě jednou se nad problémem zamyslet, za pomocí mediátora 46
nahlédnout, jak problém vidí, prožívá a vnímá druhá strana. Je to šance najít nějakou možnost řešení, která by jednu nebo druhou stranu nenapadla. Určitě to ušetří soudní „tahanice“, ušetří rovněž samotné klienty, mám na mysli hádky, nedorozumění doma, třeba i hádky před dětmi aj. Laicky řečeno, mediací není co zkazit, je to jakýsi předstupeň soudního jednání, jde o to dát šanci projednat věc v klidu za pomocí prostředníků a pokud ani za pomoci mediace nedojde k pokroku, až teprve potom by měl nastoupit soud.“ Mgr. J. Fejtová: „Zatím máme s mediací málo zkušeností. U klientů, kteří se o mediaci pokusí a využijí ji, vidím přínos hlavně v tom, že spory rodičů tolik nezasáhnou děti, ušetří jejich výchovu, city. Pokud si totiž lidé své spory neumí rozhodnout sami, musí počítat s tím, že administrativní rozhodnutí může být i tvrdé, nemusí být v zájmu nikoho.“
Shrnutí: S metodou mediace pracuje pouze Poradna pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy v Novém Jičíně. Mediační centrum v Ostravě, především z důvodu větší vzdálenosti, novojičínské instituce obvykle nevyužívají. Přínos mediace spočívá v řešení konfliktů mimosoudní cestou, která je vždy šetrnější pro všechny účastníky konfliktu.Všichni oslovení se shodli na tom, že potřebné je zejména vzdělávání sociálních pracovníků v této oblasti.
Výše uvedené šetření potvrdilo, že povědomí o metodě mediace ve zkoumaných institucích, které se zabývají řešením rodinných konfliktů, je nedostatečné. Jsem si vědoma, že provedené šetření nelze zobecnit pro celou Českou republiku, jeho výpovědní hodnota je omezená počtem dotázaných. Přesto považuji výsledky šetření za dostačující dílčí zdroj pro zhodnocení možností využití rodinné mediace v praxi sociální práce.
47
5
Zhodnocení možností využití rodinné mediace v praxi sociální práce
V současné době je kladený velký důraz na včasnou intervenci u potencionálně rizikových rodin ve smyslu snížení rizika nekvalitní péče o děti a jejich soudržnosti. Soudržná rodina je nutným předpokladem existence soudržné společnosti. Tuto přirozenou roli rodiny však stále více narušuje zvýšená orientace na individualitu, profesní seberealizaci a výkon. To negativně ovlivňuje vztahy mezi rodinnými příslušníky. Současná sociální práce v rámci prevence patologických jevů v rodině klade důraz na partnerský přístup s rodiči. Jednou z metod, která je založená právě na partnerském přístupu mezi subjektem a objektem sociální práce, je rodinná mediace.73 Z tohoto pohledu je možné rodinnou mediaci pokládat za jeden z nástrojů sociální práce.
V teoretické části v kapitole 3.3.1. zmiňuji, že zákon o mediaci v netrestních věcech, kam spadá i oblast rodinné mediace, zatím v České republice není schválen. Přesto existují způsoby, jakými lze mediační službu poskytovat. Dobrým příkladem je mediační centrum v Ostravě, které vzniklo z projektu podporovaného Evropským sociálním fondem České republiky. Mediační centrum od počátku svého vzniku řešilo 243 případů, z toho bylo dosaženo dohody mezi stranami konfliktu v 61% případů. Nemusely být tak řešeny soudní cestou, případně vedly k jejímu hladšímu průběhu.
Příklad konkrétního mediačního sezení popsaného v praktické části i první dvě z uvedených kasuistik dokládají, že mediace jako metoda alternativního řešení konfliktů motivuje klienty měnit své postoje a chování. Rozvod je vysoce zátěžovou situací, kterou všichni zúčastnění silně emočně prožívají. Zejména počáteční fáze mediačních sezení je poznamenána viditelným stresem partnerů a jejich prvotním odhodláním hájit především své zájmy. Mediátor svými dovednostmi dokáže pomoci svým klientům odpoutat se od zraněných citů v zájmu budoucnosti jejich vztahů, které rozvodem či odloučením nekončí, rodiči dětí zůstávají stále. Pomáhá jim zaměřit se na řešení velmi složitých situacích. Ve většině případů se pak podaří dosáhnout konsensu, přestože to zpočátku může vypadat jako nemožné. Uzavřená mediační dohoda stanovuje nejen to, 73
Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování, na léta 2006-2008. Česká republika: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. 2006, s. 16.
48
jak budou řešeny majetkové záležitosti a upraveny poměry nezletilých dětí. Obsahuje i konkrétnější ujednání, zahrnuje např. plány na prázdniny nebo pamatuje na možné budoucí eventuality, např. dočasnou indispozici rodiče plnit své rodičovské závazky. Jasně dohodnutá pravidla, která si rodiče sami vytvořili, pomáhají všem zúčastněným přijmout novou rodinnou situaci. Výrazně se tak eliminuje dopad na nejzranitelnější účastníky těchto konfliktů, na děti.
Hlavním předpokladem úspěšné mediace je vhodná motivace klientů k řešení sporů touto cestou. Motivaci klientů ale musí nejprve předcházet dostatečná informovanost o této metodě, aby se vůbec mohli pro tuto možnost rozhodnout. Jak jsem zjistila už při zpracovávání tohoto tématu, povědomí laické veřejnosti o mediaci není vysoké. MC proto aktivně spolupracuje se sociálními pracovníky OSPODů města Ostravy, provádí školení, pořádá Dny otevřených dveří. Přesto se stává, jak dokazuje příklad 3. kasuistiky, že sociální pracovník o mediaci nemá dostatečné vědomosti. Klientům tak nepodá kvalitní informace a dojde k nedorozumění, které proces mediace naruší. V tomto konkrétním případě navštívili manželé v rozvodovém řízení MC s odlišnou představou očekávaných služeb, než jakou MC nabízí.
V současné době je rodinná mediace na profesionální úrovni poskytována především v mediačních centrech. Ty jsou zřízeny hlavně ve větších městech, jakým je statutární město Ostrava. Pro mnoho klientů je však vzdálenost od jejich místa bydliště k nejbližšímu mediačnímu centru příliš velká a tudíž nedostupná. Proto se některé další instituce, které se zabývají řešením rodinných konfliktů, snaží rodinnou mediaci poskytovat, byť v omezené míře. V místě mého bydliště, v Novém Jičíně, pracuje s metodou mediace sociální pracovnice Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Jak uvedla v odpovědi č. 3 řízeného rozhovoru, poskytuje rodinnou mediaci oficiálně za úplatu. Mediace tedy není zahrnuta ve standardech poskytovaných služeb v této instituci, ačkoli je tato sociální pracovnice v mediaci proškolená. Důvodem této skutečnosti je především nedostatečné legislativní ukotvení rodinné mediace, jak uvádím v teoretické části.
Vedle sociálních pracovníků v poradenských službách mohou metodu mediace využívat při své práci i sociální pracovníci OSPODů. Jednou z forem sociálně právního poradenství pracovníků na OSPODech je pomoc klientům při sepisování návrhů na 49
úpravu výchovy a výživy na dobu do rozvodu manželství i po rozvodu. Při tomto sepisování sledují sociální pracovníci především zájem a blaho dítěte. Rodičům jsou poskytovány konzultace při sepisování tzv. mimosoudních dohod, které mohou předcházet jednáním u soudu. Nutné jsou v případech, kdy rodiče nechtějí rodinnou situaci řešit prostřednictvím soudu. Dodržováním těchto mimosoudních dohod vede ke stabilizaci rodinných vztahů. Předchází se tak násilnému řešení problémů mezi rodiči, které se nejvíce dotýkají dětí. Zde vidím další možnost využití mediace v praxi sociální práce. Mediaci je možno chápat jako specifickou formu komunikace se dvěma stranami, které jsou mezi sebou v konfliktu. Využívání technik mediace přispívá k zefektivnění intervence sociálního pracovníka. Umožňuje mu zachovávat neutrální postoj a klienty se tak pokusit přimět k racionálnímu řešení jejich sporu, vnímat ho především s ohledem na budoucnost.
Z tohoto pohledu by měli mít sociální pracovníci potřebné kompetence, jejich specifikace přesahuje rámec této práce. Považuji však za důležité zdůraznit, že získání těchto kompetencí umožní především vzdělávání sociálních pracovníků OSPODů v mediaci. Praxe ukazuje, že to zatím není zcela běžným standardem. Přesto existují určité možnosti.
Celoživotní vzdělávání sociálních pracovníků je podporováno akreditovanými vzdělávacími programy. Příkladem může být Občanské sdružení Tremedias. Vzdělávací modul s názvem Základy mediace školí pracovníky sociálních služeb v oblasti mediace.74 Na regionální úrovni je další možností rozšiřování vzdělávání sociálních pracovníků akreditovaná vzdělávací instituce „Moje vzdělávání“ ve Frýdku – Místku. Je zaměřená na oblast pomáhajících profesí a nabízí kurs Mediace a její místo v sociální práci.75 Také již zmíněná Asociace mediátorů České republiky nabízí přímo výcvik v mediaci, jejímž cílem je rozšíření a zefektivnění komunikace sociálních pracovníků s klienty při řešení jejich konfliktů, případně uplatnění v mediátorské profesi. Návazně poskytuje také v mediaci supervizi, která poskytuje zpětnou vazbu mediátorům. Zpětná vazba pomáhá získávat potřebnou jistotu při uplatňování mediace v praxi sociální práce a zdokonalovat tak tuto službu.76
74
Akreditované programy. Dostupné z www: http://www.tremedias.cz/index.php/vzdelavani, 20.3.2010. Moje vzdělávání. Dostupné z www: http://www.mojevzdelavani.eu/socialni-pracovnici.php, 20.3.2010. 76 Asociace mediátorů ČR. Dostupné z www.http://www.amcr.cz/mediace/vzdelavani.php, 20.3.2010. 75
50
Na možnost financování tohoto vzdělávání upozornila v provedeném šetření soudkyně opatrovnického soudu z Nového Jičína. K tomuto účelu doporučila využití zákona o sociálně právní ochraně dětí. Zmiňovala §12 zákona č. 359/1999, ve kterém se praví: „Obecní úřad obce s rozšířenou působností může uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, pokud rodiče nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte bez odborné poradenské pomoci, zejména při sporech o úpravě výchovy dítěte nebo úpravě styku s dítětem.“77 Z poskytovaných dotací ze státního rozpočtu jsou hrazeny výdaje obcím s rozšířenou působností pro OSPOD. Podmínkou je jejich přímá souvislost s výkonem sociálně-právní ochrany. Zde je možné zahrnout výdaje na vzdělání a supervizi zaměstnanců a náklady spojené s poskytováním a prostředkováním odborných poradenských a mediačních služeb.
Využívání principů mediace, které jsou totožné s principy rodinné mediace, uplatní pracovníci v pomáhajících profesích i v jiných než poradenských službách. Prvky mediace může uplatnit sociální pracovník vždy, když se setká s protikladnými názory dvou stran, a to v jakémkoliv sociálním případu. Řešení mezilidských konfliktů se nevyhnou sociální pracovníci působící např. v azylových domech, domovech s pečovatelskou službou nebo v domovech pro seniory. Sociální práce je založená na komunikaci s klienty a pomoci nalézt jim východiska z tíživé situace. Proto je schopnost sociálního pracovníka udržet si neutrální postoj, stejně jako umění oprostit znesvářené strany od emocí a vést je k oboustranně přijatelnému řešení jejich konfliktu nespornou výhodou při jeho práci.
77
Portál veřejné správy ČR. Dostupné na: http://portal.gov.cz/, 20.3.2010.
51
6
Závěr
Cílem této bakalářské práce bylo zhodnocení využití rodinné mediace v praxi sociální práce, a to na základě několik reálných příkladů. Pro dosažení tohoto cíle jsem v teoretické části nastínila problematiku současné rodiny, konkrétně situací, které vedou k jejich rozpadu. Jelikož se jedná o traumatizující situace, které ovlivňují všechny její účastníky, zaměřila jsem se na specializovanou pomoc, která je nabízena v České republice s důrazem na úlohu sociálních pracovníků v této sociální intervenci. Představila jsem mediaci jako jednu z metod sociální práce a soustředila jsem se na mediaci rodinnou, na její legislativní ukotvení, principy a i samotný proces. Podstatným zdrojem pro zpracování této části byla odborná literatura z oblasti sociální práce.
V praktické části jsem provedla analýzu konkrétního zařízení, které poskytuje mediaci, Mediačního centra pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě. Popsala jsem několik mediačních sezení, kterých jsem se zúčastnila, a zpracovala tři kasuistiky s využitím interních materiálů mediačního centra. Pro získání informací o využívání mediace v dalších institucích, které řeší rodinné konflikty, jsem uskutečnila šetření v Novém Jičíně, na oddělení sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu, na Okresním soudě a v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Praktická část mi poskytla reálné příklady k dosažení cíle mé bakalářské práce, které se staly zdroji zhodnocení možností využití rodinné mediace v praxi sociální práce.
Přestože rodinná mediace v praxi sociální práce zatím není zcela běžným standardem, domnívám se, že zde má své místo a její využití se bude i nadále rozšiřovat.
52
7
Seznam použité literatury a ostatních zdrojů
Literatura:
MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 807178-548-2. HOLÁ, L. Mediace jako způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0467-6. GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 2005. ISBN 80-7203-124-4. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 80-7178-535-0. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-807367-368-0. SMITH, H. Děti a rozvod. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-906-2. MATOUŠEK, O. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367002-X. NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 807178-197-5. MATOUŠEK, O. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-3109. KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 807367-181-6. PLAMÍNEK, J.: Řešení konfliktů a umění rozhodovat. 1. vyd. Praha: Argo, 1994. ISBN 80-85794-14-4. TRÉLAUN, B.: Překonávání konfliktů v rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 807178-935-6. EVERETT, C., EVERETT, S.,V.: Zdravý rozvod pro rodiče a děti. 1. vyd. Praha: Talpress, 2000. ISBN 80-7197-169-3. ŠKÁROVÁ, M. a kol.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 4. vyd. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-769-0. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního zabezpečení, na léta 20092008. Česká republika: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2006.
53
Internetové zdroje:
Zpráva Českého statistického úřadu www.http/czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/pub/4007-09-v roce 2008/ Portál veřejné správy ČR. http://portal.gov.cz/ Moje Vzdělávání. http://www.mojevzdelavani.eu/socialni-pracovnici.php Akreditované programy. http://www.tremedias.cz/index.php/vzdelavani Asociace mediátorů ČR. http://www.amcr.cz/mediace/vzdelavani.php
Interní materiály MC:
Metodický manuál (vnitřní předpis) pro provádění mediace v Mediačním centru pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě, r. 2009. Standardy kvality služeb Mediačního centra pro rodinné a občanskoprávní spory v Ostravě, r. 2009. Statistika poboček FOD 2009, r. 2010.
8
Přílohy
Příloha č. 1 - Statistika poboček FOD 2009 - Mediační centrum pro rodinné a občanskoprávní spory Ostrava. Příloha č. 2 - Statistika MC Ostrava.
54
