Robin Hood. Tábor Křeč 2005

Robin Hood Tábor Křeč 2005

Robin Hood – Křeč 2005

Obsah: Potáborové zamyšlení ............. 1 Postava Robina Hooda ............ 2 Táborová etapka ...................... 3 Přepadení v Sherwoodu........... 3 Doupata ................................... 4 Smrk ........................................ 5 Rozdělení skupin po příjezdu.. 5 Vedení na táboře...................... 6 Básně jednotlivých skupin ...... 7 Povolání................................... 7 Ašova báseň............................. 8 Azimuťák................................. 9 Pokladovka ............................ 10 Olympiáda ............................. 11 Hostiny .................................. 11 Manévry Sojek ...................... 12 Manévry Vyder ..................... 12 Manévry Bobrů ..................... 13 Manévry Tučňáků ................. 14 Harmonogram tábora............. 16 Tancování na náměstíčku ...... 16 Návštěvák .............................. 16 Den naruby ............................ 17 Výlet do Jindřichova Hradce. 17 Táborák.................................. 17 Bodování jednotlivců ............ 18 Bodování chýší...................... 18 Pořadí skupin v etapce........... 18 Společné foto......................... 19 Anketa ................................... 19 Závěrečné poděkování........... 24

PotAborove zamyšlenI Robinův šíp odletěl kamsi do lesa, zbojníci poté udělali, co bylo třeba, a rozešli se do svých domovů, protože už nebylo potřeba bránit vlast. A my jsme se také rozjeli do svých domovů, ale stejně jako zbojníky nás poutalo i nadále společné dílo, společná bitva, kterou jsme vedli - někdy statečně a někdy dosti unaveně, ale nakonec jsme snad neprohráli. Nebyl to boj muže proti muži se zbraněmi ze dřeva a železa, ale o to více možná někdy rány bolely a některé možná ještě bolí. Byl to totiž boj každého proti svému já, proti vlastní lenosti a pýše, a hlavně byl to boj o přátelství, sounáležitost a možná i pochopení druhých. Ne vždy se podařilo vyhrát, každý asi víme, kde jsme pochybili, ale každý takový střet nás snad posunul dále, a tak si myslím, že jsme letos zase urazili každý sám na svém i společném bitevním poli velký kus cesty. Když se ohlédnu zpět na ty dny, které jsme spolu strávili, vybaví se mi asi určitě něco jiného než třeba Tobě, který/á jsi tam také byl/a, ale to je na tom to krásné, každý si totiž mohl a snad i našel na tom letošním táboře to svoje nej. Pro někoho to mohlo být třeba udělání nováčkovské zkoušky a pro někoho rozhovor na hlídce s kamarádem, pro někoho pohled na modré nebe a zářící slunce po dnech plných deště, pro někoho poděkování a úsměv. Každý se na svět díváme trošičku jinak a není účelem, abychom vše viděli stejně, ale abychom si dokázali navzájem být nablízku a pomoci si. A proto bych rád poděkoval Všem, protože nikdo zbaběle neutekl a každý pomohl, jak uměl. A jsem moc rád, že jsem letos mohl s Vámi se všemi na táboře být. Marek

1


Postava Robina Hooda Okolo Robina Hooda (jehož existence je sporná) vznikl obrovský soubor legend, bylo napsáno mnoho knih a natočeno mnoho filmů. Legendy o zbojníkovi z lesa Sherwood, který bojoval proti šerifovi z Nottinghamu, bohatým bral a chudým dával, zná snad každý. Důležité v legendách a pro jejich pochopení tehdejší události v Anglii. V prosperujícím a dobře organizovaném anglickém království nastoupil na trůn v roce 1189 druhý panovník z rodu Plantagenetů. Byl jím Richard Lví srdce, jeden z největších evropských rytířů a důležitá postava z pověstí o Robinovi. V západní Evropě prožívalo rozkvět rytířství, v Palestině začaly problémy, roku 1187 byl dobyt z rukou křesťanů Jeruzalém, symbol křesťanského náboženství (křesťanství bylo stěžejním prvkem středověké společnosti). V Evropě začala příprava na křížovou výpravu, která měla tato svatá místa od nevěřících osvobodit. Richard se spolu s Filipem Augustem, francouzským králem stal velitelem výpravy. Výpravě se Jeruzalém znovu dobýt nepodařilo, ale uzavřeli příměří. Roku 1192 se Richard vrací domů, ale v Rakousku je zajat a po dva roky vězněn. Anglie ztrácí své francouzské državy, správcem země se stává Princ Jan, Richardův mladší bratr, snaží se o uchvácení trůnu, to je mu přes odpor Richardových stoupenců (i Robina Hooda). Celá země platí peníze na výkupné za krále (70 000 marek). Na pozadí těchto události se příběh Robina Hooda odehrává. Robin Hood (pokud se tak jmenoval) se podle pověstí narodil ve vesnici Locksley v rodině místního šlechtice kolem roku 1160. Podle mnoha různých důvodů z mnoha legend se dostal do Sherwoodského lesa, kde shromáždil okolo sebe družinu zbojníků se kterou přepadal kupce, ale hlavně bojoval proti vojákům šerifa z Nottinghamu. Se jménem Robina Hooda je spojena lukostřelba, byl to jeden z nejznámějších střelců. Údajně dokázal rozštípnout větev na 300 metrů. V lukostřeleckém turnaji v Nottinghamu získal zlatý a stříbrný šíp, když soupeřův šíp rozetnul svým šípem. Hrob se jménem Robert, hrabě z Huntingtonu – což prý bylo jeho pravé jméno se nachází Kirklerském opatství. Podle legendy Robin vystřelil šíp a tam , kde dopadl měl být pohřben. Podle legend zemřel v roce 1247, když onemocněl a jeho sestřenice mu záměrně pustila žilou příliš. Existuje mnoho hypotéz o Robinově existenci. Je možné, že žil někdy předtím, nebo že vůbec neexistoval, že žil někde jinde. Každopádně jméno Robin Hood a jeho legendy zná každý.Ať už žil nebo ne, legendy ovlivnili a ovlivňují evropskou kulturu dodnes.

2


Táborová etapka Tábor začal a s ním i táborová etapka. Ta letošní rok byla Robin Hood. Hned 4.7. jsem se podle tatranek, brumíků a miňonek rozdělili do skupin které byly: Po zlatě toužící, Malý John Woodi a Přemyslivci. Jednou za 2-3 dny byly „zbojnické dny“ to jsme celý den museli chodit ve zbojnickém oblečení a celý den byl ve zbojnickém stylu (nástupy, rozcvičky…). Teď vám trochu přiblížím letošní etapku. Každý den po poledňáku byly doupata, kde jsme museli stavět chýše, kostel, studnu, hranici… Abychom to mohli začít stavět museli jsme si to koupit za měděnky, které jsme dostávali za etapky, ale taky za různá povolání (k tomu se vrátím až později). Ty doupata se potom hodnotili a když jsme to měli hezký tak jsme dostali nějaké měděnky zase zpátky.Vlastně celá etapka závisela na doupatech. Jo ještě k těm povolání. Na začátku tábora jsme všichni byli učni a dostali jsme krásnou růžovou kůžičku. Abychom se stali zbojníkem a dostali černou kůži museli jsme 5 dní: běžet k bílému kameni, udělat 100 dřepů, 50 kliků a vlézt do potoka. Takže samý příjemný věci.Taky jsme ještě k tomu dělali povolání, které bylo např.trubadúr, mastičkář, zvěd, bojovník atd. Skoro všichni si dělali trubadúra, protože byl nejlehčí. Bylo tam: zazpívat 10 písniček, zahrát na hudební nástroj 2 písničky a zazpívat na Smrku (to bylo asi nejhorší). Když už jsme u toho Smrku tak ten byl vždy během zbojnického dne a udělovali se tam povolání, zpívala naše hymna a náš pokřik. Také jsme četli k etapce 2 knížky. První byla „Robin Hood“ a druhá „Černý šíp“(ty se četly když třeba pršelo a všechny to bavilo☺). Tak myslím, že k letošní etapce je to snad všechno, uvidíme co bude příští rok! Borůvka

Přepadení v Sherwoodu PRVNÍ PŘEPADÁNÍ : Proběhlo tak, že jsme byli rozděleni na tři skupinky se jmény: Přemyslivci, Malí John Woodi, Po zlatě toužící. Nikdo z nás nevěděl, co se bude dít, jen nám řekli, abychom šli po skupinkách k bílému kameni. Nejdříve odešli Po zlatě toužící, ostatní dvě skupinky čekaly, až se vrátí. Když přišli, nikdo z nich nic neříkal a tvářili se tajemně. Pak jsme vyrazili my tj. Přemyslovci. Řekli nám, abychom byli co nejblíže sobě. A tak jsme se o to celou dobu snažili. Než jsme se dostali k bílému kameni, přepadla nás tlupa zbojníků (vedoucích), kteří nás svázali provazem. Potom se nás zeptali, jestli se k nim nechceme přidat a stát se zbojníky. Všichni kromě Citróna řekli, že jo. Aby nás přijali, museli jsme všichni něco předvést. Nakonec se ke zbojníkům přidal i Citrón. Když bylo všechno hotovo, tak nám řekli, abychom se vrátili do doupěte – tábora a byli zticha. Po našem návratu vyrazili ke kameni Malí John Woodi. U všech třech skupin se dělo v podstatě to samé.

3


DRUHÉ PŘEPADÁNÍ: Bylo úplně jiné než to první. V podstatě obráceně, protože my – etapkové skupinky jsme přepadali vedoucí. Šlo o to, že nás poslali ke svým doupatům, které jsme stavěli po celou dobu tábora, a tam jsme měli čekat. Po nějaké k nám přiběhla zbojnice Běla a řekla nám, že podle zvuků, které slyšela, by k nám měli přijít nějací lidé a abychom je, podle toho jak budou bohatí, přepadli. K tomu nám dala provaz, řekla, kudy půjdou, a odešla. Schovali jsme se za stromy a čekali jsme. Když přišli, viděli jsme, že je to skupina bojovníků (vedoucích) s meči v rukou, kolem Ponyho. Vyšli jsme proti nim a chvilku jsme se s nimi bavili. Dozvěděli jsme se, že Pony je král Richard Lví srdce a pozvali jsme je na jídlo. Když jsme však přišli do kuchyně, zjistili jsme, že druhé dvě skupinky udělaly to samé a jídlo už je hotové. Uklidili jsme v kuchyni a udělali jsme králi a jeho družině špalír, kterým prošli a král si sedl do čela stolu. Potom jsme jedli a bylo vyhlašování etapky, pokladovky … Šimi

Doupata věž… O tom, jak to vypadalo u ostatních, nemám moc zpráv, takže nemůžu o průběhu stavby psát tolik. Mám zprávy pouze od Po zlatě toužících, kde prý často jejich postavené chýše rozsedl jejich jistý člen (radši nebudu jmenovat, protože nevím, jak to přesně bylo… pouze z doslechu). Stavby jsme si kupovali za získané měděnky. Bylo několik druhů „budov“,doufám, že je vyjmenuji všechny… chýše, studna, hostinec, hlídkovací věž, obranný val, kaple nebo kostel a potom i to, co jsme si vymysleli ve skupinkách… Třináctka si hrál s tržištěm. Myslím si, že to bylo velké zpestření letošní etapové hry. Bylo to zase něco jiného, než v minulých letech. Podle mě, se lidé ve skupinách více poznávali a víc spolupracovali. Bylo to skvělý. Uzlík

Začnu třeba tím, kde se naše doupata nacházela. Musím říct, že jsme měli asi nejlepší místo my. Z jednoho prostého důvodu… náš kruh totiž nebyl u žádné latry. John – Woodi měli doupata asi deset metrů od latry holek a Po zlatě toužící deset metrů od latry kluků. My, Přemyslivci , jsme měli doupata za holčičí umývárkou, ale mnohem dál, než je deset metrů. Bylo to vlastně stavění domečků z přírodních materiálů. Vzpomínám si, že jsme přesně takhle stavěly se sestrou domečky s naší babičkou asi před osmi lety. Na naše doupata ale opravdu nezapomenu… Třináctej velí naší bandě, Kathis s Méďou se rochní v bahně, nikdo nechce pro to bahno dojít, Citron s Šimim hledají klacíčky nebo při nejhorším, (Citrone promiň), Citron staví hlídkovací

4


Smrk Smrk – tak se jmenoval sněm zbojníků a učňů; (mohl se jmenovat třeba i Jedle nebo Borovice), ale smrků je přeci v nejbližším okolí tábora nejvíce. Takže na Smrk se chodilo přibližně po dvou až pěti denních intervalech. Smrk se konal většinou kolem šesté až deváté hodiny (večerní). Chodilo se na něj ve speciálních oblecích a útvarech a to tak, že nejdříve šel ,,Robin Hood“, s pochodní, za ním šel vlajkonoš první skupiny (nás Woodů) za ním šla první skupinka, dále šel vlajkonoš druhé skupinky… atd. Jako poslední šel náš silák a medvědobijec Oheň, s palicí na ukecánky a tlemící se zbojníky nebo učně. Prostě, když někdo mluvil nebo se smál, slíznul od Ohně pěknou šlupku (nikdo nedostal). Dále, když jsme došli na místo konání Smrku (někdy bylo v ,,katedrále“, - velké tee-pee, jindy v kuchyni, na louce nebo v lese), tak se skupinky seřadily do tří zástupů a ve zbojnickém pozoru jsme řekli naše heslo: ,,Bohatým brát, chudým dávat, toť náš zákon“, a zazpívali naší hymnu: ,,Pod dubem, za dubem“ (možná někdo zná z Lotranda a Zubejdy). Hned potom se začaly udělovat povolání (v podobě barevných korálků). Někdo dostal černou tkaničku (byl mu udělen ,,zbojník“ vytrvalostní zkouška), ale o tom už píše někdo jiný. Na konci Smrku zaznělo znovu heslo a v úplném tichu (jestli ne, tak víte co vás čeká) jsme se vrátili cestou do tábora. Aš (pozpátku šA)

Rozdělení skupin po příjezdu Jako každý rok byly etapkové skupiny, akorát to tentokrát bylo trochu jinak. Každý rok je to velmi zajímavé, ale tento rok to bylo fakt super a vydělaly jsme na tom. Když přijel vlak do Křeče už na nás čekali stavebkáři a Běla rozdala každému 10 Kč a řekla nám, ať si něco koupíme u paní Příplatové do těch 10 korun. Přišli jsme tam a každý si řekl co chce, ale ona vždycky nejdříve chtěla přezdívku a pak podle takového seznamu nám dala buď: miňonky, tatranky, brumíky. A ty co dostali to stejný byly spolu ve skupině. Chvíli

5


trvalo než jsme to pochopili. Rozdělení do skupin se mi líbilo a byla jsem i spokojená měly jsme prostě hvězdné složení. Fido Skupiny byly takto: Po zlatě toužící : Klíč, Borůvka, Žluťásek, Kulík, Adam, Lukáš, Momo,(Bax)

Přemyslivci : 13, Citron, Uzlík, Bréba, Pampeliška, Šimi, Méďa, Kathis

Malý John Woodi : Aš, Verča, Kačka,

Vedení na táboře

Fido, Kos, Smyčka, Amálka, Taz

George, Běla, Kóba, Kaňka, Oheň, Fantom, Marek, Šemík, Týna

6


Básně jednotlivých skupin Během jedné z prvních etapek měli skupinky za úkol složit opěvnou báseň jejich družiny. Myslím, že se jim to celkem povedlo. Posuďte sami:

nýbrž nevím jestli dokážeme odolati. Raději si půjdeme tance zatancovati.

Báseň John Woodů Malý John Wood bloudí sem a tam, když je Sherwood prohledáván.

Báseň Přemyslivců

Anglicky se řekne les wood A bydlí tam Robin Hood

Na cestu přes les si pozor dej, Přemyslivci číhají,

A taky forest Říkáme mu orest, To je konec naší básně.

když tě přepadnou peníze dej nesnaž se vyvolat násilí. Že nemáš šanci přes si dobře víš, a pokud ne brzy to zříš.

Báseň Po zlatě toužících

Přemyslivci páně lesa skrýše tajné znají, přepadnou tě ze zálohy, šanci ti nedají.

Železné svaly by chtěl Mirek mít, ale o tom může jenom snít. Po zlatě touží každý z nás. My chceme zlato vymazat z vás. Aby každý mohl vše získat snáz.

Povolání Tato povolání si mohl každý udělat jen jednou. Za každé splněné dostal na Smrku korálek určité barvy a měděnky. Na začátku byl každý učněm a mohl se vyučit na zbojníka. Zde je, kolik měla každá skupina vyučených povolání: Woodi – celkem 11 povolání: 1 básník, 1 malíř,1 kejklíř, 2 bojovníci, 2 lučeštníci, 4 trubadúři, Po zlatě toužící – celkem asi 6 povolání: 1 malíř, 5 trubadúrů, Přemyslivci – celkem 12 povolání: 1 malíř, 1 kejklíř, 2 mastičkáři, 2 bojovníci, 2 lučeštníci, 4 trubadúři. Jako první povolání byl splněn kejklíř a to Ašem, který měl také nejvíce povolání (5). Jedna zajímavost, že jako první bojovník byl udělen 13, se kterým se pak utkali další, protože mistr šermu (Magik) nebyl přítomen. Učeň – růžová tkanička – 3 měděnky Zbojník – po 5 dní cvičit takto: 100 dřepů nebo minuta sezení u kůlu, 50 kliků (holky lehsedy), běh ke kameni, potok – 6 měděnek, černá tkanička Malíř – namalovat tajně někoho z tábora, přírodní výrobek, kreslit plán etapky Mohl být jen jeden ze skupiny – 5 měděnek, hnědý korálek Kejklíř – vyrobit si chůdy, žonglovat, diabolo či flowerstick – 5 měděnek, žlutý korálek Trubadúr – 10 písniček zazpívat, 2 zahrát a 1 zazpívat na Smrku – 2 měděnky, bílý korálek Bojovník – vyrobit si hůl, 5 shybů, 20 kliků, utkat se s mistrem šermu – 3 meděnky, zelený korálek

7


Lučešník – vyrobit si luk a vystřelit na cíl – 5 měděnek, modrý korálek Mastičkář – herbář 10 bylin, říci 10 léčivých (na Smrku), základy zdravovědy, praxe u zdravotníka – 5 měděnek, oranžový korálek Básník – vymyslet a přečíst báseň na Smrku – 2 měděnky, červený korálek Stopař – odlít stopu, jít po předem dohodnutých značkách, plížit se k vedoucímu, běh – 3 měděnky Zvěd - zručnost, obratnost, pozornost (hra Nervík), schovat se - tábor hledá, pozorovat hlídku – 2 měděnky Pampeliška

Přemyslivci: Zbojník Trubadůr Malíř Mastičkář Šimi Uzlík Pampeliška Kathis Pampeliška Méďa Citrón Bréba 13 13 Méďa Kathis Uzlík

Lučeštník Šimi 13

Kejklíř Bojovník Šimi Šimi 13

Po zlatě toužící: Zbojník Trubadůr Klíč Momo Borůvka Borůvka Křeček Křeček Lukáš Lukáš Kulík Kulík Žluťásek

Malíř Momo

John - Woodi: Zbojník Trubadůr Aš Verča Kačka Kačka Verča Verča Smyčka Fido Kos Taz

Malíř Lučeštník Aš Aš Kos

Kejklíř Bojovník Aš Aš Taz

Básník Aš

Ašova báseň Náš oddíl Protěže, krásná to věc, nejlepší je být vleže, v tom táboře Křeč

Po snídani nástup je, bodování potom, nepříjemný letečák, my však víme o tom.

Pak zas ňáký programy, večeře je potom, někdo dělal zbojníka my však víme o tom.

Nejlepší budíček, rozcvička potom, voda je studená, my víme o tom.

Pak jsou ňáký programy, slovo tabu potom, oběd někdy uvaříme, my však víme o tom.

Družinový modlitby, večerka je potom pak zapískaj manévry my však víme o tom.

8


Azimuťák Letošní azimuťák vymýšlel Oheň. Překvapilo nás, že byl až jako program po svačině, která byla i tak dost pozdě. Proto taky kolovaly pověsti, že uprostřed azimuťáku se zapískají manévry. Když nám byly samotným autorem nadiktovány stanoviště, zjistili jsme, že se tam kupodivu mnohokrát opakuje slovo „smrk“ a „smrček“. Stanovišť bylo celkem šestnáct, což je poměrně hodně, a tak Amálka s Borůvkou oznámily, ať na ně s večeří nečekáme a sbalily si s sebou spacák, celtu a baterku. Nakonec jsme jim to rozmluvily, a tak na sraz přišly jen s papírem a tužkou... Po dlouhé chvíli nervního čekání (tedy alespoň pro mě) jsem se konečně dostala na řadu. „Tři... dva... jedna... běž! Oheň zmáčkl stopky a já vyběhla. U umývárky (1. stanoviště) na mě čekala Fido. Později se k nám připojila i Žluťásek. Všechno šlo jako po másle až na nějakou „výrobnu Meruňkovice“. V lese, kde to podle našeho měření mělo být, jsme sice nenašly červenobílý papírek s heslem, zato jsme našly Taze a Lukáše s fialovými pusami (od čeho asi!), kteří nám s úsměve oznámili: „Vy to běžte hledat, my tu na vás počkáme.“ Řekly jsme si, že se raději vypaříme, ale pak nás dohnala Míša s Janou a vzaly si je na starost. Nakonec jsme to přece jen našly a utíkaly zpátky. Jak už jsem řekla, letošní azimuťák vymýšlel Oheň, a tak to i podle toho vypadalo (zvláště hesla, např. Ferrari, Formule 1, Metallica). Momo Celkové výsledky azimuťáku: 1. 2. 3. 4. 5. 6.-7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.-17. 18.-19. 20. 21. 22.-23.

Klíč Šimi Křeček Uzlík Amálka Pampeliška + Kulík Aš Kathis Smyčka Žluťásek Borůvka Kos Momo Verča Fido + Kačka Citron + Bréba 13 Méďa Lukáš + Taz

9


Pokladovka V míru a poklidu jsme byli zabráni do táborové četby, ale náhle jsme byli vyrušeni třemi dosti raněnými zbojníky. Jejich poslední slova nám zanechávala vzkaz o zajetí Malého Johna. Dále jsme se dozvěděli, že si máme sbalit věci alespoň na 1 den a ve zbojnických skupinách se vydat k první zprávě, která na nás čekala u bílého kamene. Tam byla opravdu dlouhá morseovka, která nám odhalovala místo další zprávy. Nakonec jsme se dozvěděli, že je u kaple na sv. Anně. Mezitím začalo velmi hustě pršet, a proto jsme vyšli. Tam už velmi rychle luštili šifru John Woodi. My jsme ale zprávu nemohli najít. Tak se strhla menší hádka. Nakonec všichni druhou šifru našli a vyluštili. Další nevyhnutelný úkol byl, dojít k autobusové zastávce v nedaleké vesnici. Tam už opět a s předstihem seděli John Woodi se zprávou. Naše skupina začala hledat zprávu, ale marně. Po nějaké době přišli i Přemyslovci, ale ti šifru taky nenašli. Nejvtipnější na tom bylo, že to nebyla zastávka, ale nějaká divně vypadající a také zapáchající bouda. Museli jsme proto dojít k zastávce. Tahle zpráva nás měla dovést na mostík mezi rozcestím. Když jsme došli ke kopřivami zarostlému mostíku, zjistili jsme, že zpráva se nachází dole u mostu, a proto tam nějaký odvážlivec musel skočit pro skleničku od přesnídávky. Úkol v ní zněl, že máme dojít ke kostelu, do nevím jaké vesnice. Velmi dlouho jsme zprávu hledali, ale to nám přece vůbec nevadilo. Zpráva byla schovaná pod okapem. Naše skupina zůstala u kostela jako poslední, protože jsme nikam nespěchali. Tahle zprávička vedla do vesnice Choustník, až ke kostelu. Tam už na nás čekal Oheň s určitým obnosem peněz. Řekl nám, ať se zajdeme do zdejší hospody zahřát. Tam už byli všichni ostatní. V hospodě jsme si objednali čaj a kdo chtěl i něco jiného. S dalšími skupinami jsme si vyměňovali zážitky. Po delší chvíli nám Oheň řekl, že máme jít směr hrad Choustník. Tak jsme vyrazili. Cestou tam si Citron o závoru rozbil hlavu, ale nic vážného se mu nestalo. Nahoře nad námi tam někdo s křikem rozbil džbán. To už tam byl Marek a pomáhal nám zprávu složit. Bylo na ní něco o únosu Malého Johna. Když jsme dorazili k hradu, museli jsme probourat bránu. Rychle jsme si odložili batohy a utíkali zachránit Malého Johna. Ten byl zavřený nahoře na věži. Naším úkolem bylo najít klíč ke věži a pomocí papírových koulí přemoci naše nepřátele, kteří nám v tom bránili. Nakonec jsme Malého Johna zachránili, a proto byla velká hostina. Kulík

10


Olympiáda

Hostiny

Letošní olympiáda měla 5 disciplín:kutálení barelu, skok do výšky, klik, běh s bagáží a hod oštěpem. Kutálení barelu spočívalo v tom, že se každý snažil pomocí asi metr dvacet dlouhé dřevěné tyče co nejrychleji odkutálet barel na překážkové dráze. Vzal si to na starosti Oheň, který si četl Červeného trpaslíka a smál se některým zoufalcům. Na cestě v lese byl Marek a my jsme skákali do výšky. Každý si musel stoupnout vedle provazu pověšeného na strom, vyskočit do výšky a přitom posunout bílou značku na provaze. Potom Marek změřil délku mezi naší nataženou rukou a tou bílou blbostí. Tím se zjistila výška, kterou jsme skočili. U této disciplíny byly 4 pokusy, nejhorší se škrtnul a ze zbylých se udělal průměr. Na náměstíčku nás trápil Šemík. Museli jsme si lehnout do skorokliku (opírat se o předloktí). Tato disciplína se prováděla v rozdělených skupinkách najednou a stopoval se čas. Byla namáhavá, ale skoro každý v ní překonal i Citróna. U kuchyně nás povzbuzovala Týna v běhu s bagáží u Kóby. V této disciplíně jsme do batohu GEMMA travel 60 naházeli všelijaké věci (provaz, spacák, celtu, míč, naběračku a kuchyňské prkýnko), běželi slalom o čtyřech zatáčkách a pak ten odpad rychle vyházeli. Poslední disciplína, která tu ještě chybí, je hod oštěpem. Filip, který to (prý) moc neumí, nám ukázal, jak se správně hází oštěpem. Potom už jsme se jen střídali ve 3 pokusech o nejlepší výkon. Byla možnost i rozběhu a padaly zajímavá čísla. Výsledky olympiády vyhlašoval Fantom při závěrečném táboráku a každý dostal nějaké sladkosti za své nejlepší umístění v příslušné kategorii. Bréba

Jako každý rok tak samozřejmě ani letos nechyběla hospoda. Na začátku každý dostal peníze, za které si mohl něco koupit třeba lentilky, lipa, bonbony, banánky v čokoládě, Margot, sušenky… nebo si za ně mohl zahrát nějakou veselou hru jako třeba pexeso s Rychlými šípy, karty nebo piškvorky. Naše zbojnická zábava byla doprovázena zpěvem a kytarou. Další velkou hostinou byla na Choustníku zakončena pokladovka. Po skončení boje, kdy jsme osvobodili Malého Johna, na nás čekala připravená hostina. Nejdřív každý dostal povinně chleba s paštikou a pak už jsme si mohli brát co jsme chtěli – brambůrky, sušenky, čokoládu, bonbony, lízátka, slané tyčinky, ovoce z plechovky. No prostě to byla pořádná žranice. Poslední táborová hostina byla na počest krále. Nejdřív každá zbojnická družina pozvala převlečeného krále a jeho družinu na naší večeři. Oni pozvání přijali. Tak my Woodi jakožto služba namazali chleba a vyzdobili kuchyň. Pak jsme všichni udělali špalír pro krále a zvolali jsme: „Ať žije král.“ Potom se vyhlásila etapka a hostina začala. Vedoucí nám slavnostně roznesli chleba s rybičkovou pomazánkou, salát z rizota a rozlili medovinu. Myslím, že letos se všechny hostiny povedly, hlavně ta na Choustníku se opravdu zdařila a taky nás dost překvapila. Amálka

11


Manévry Sojek V pondělí 11.7. nám na hradu Choustníku „zpříjemnilo“ vstávání zapískání pěti čárek a řvaní MANÉVRY. A jako každým rokem si všichni začali hledat své přes noc ztracené boty. Jediný rozdíl mezi manévry v táboře a na Choustníku byl ten, že jsme místo čekání na jídlo v kuchyni, dělali řadu (spíš stádo) před okýnkem na vstupenky. Tam rozespalá Týna s Fantomem rozdávali jídlo. Za chvíli jsme už všichni stáli před bránou. Pak už jsme vyšly na autobusovou zastávku, kde nás dohnali Týna a Fantom. Letos byly manévry jen dvoudenní a také tomu odpovídalo množství úkolů. Bylo jich asi pět. První úkol byl v Písku, který jsme si prohlédly a pak na tamějším mostě jsme určovaly sochy. Tam jsme také otevřely tajný úkol, který s chutí vyřešila Kačka. Natrhala tzv. štětku a dala jí první paní, kterou jsme potkaly. V Písku jsme hned také zabloudily, protože tam vedlo několik červených značek… Asi po hodině jsme (dokonce) došly na Velký Mehelník. Tam jsme se asi ve 12 hodin „nasvačily“ a četly si návštěvní knihu tohoto místa. Přes Albrechtice, kde jsme potkaly Ohně, George a Vydry, a Vysoký Kamýk jsme večer došly do Týna nad Vltavou, kde jsme měly sraz s naším vedením. Kousek za Týnem jsme přespali. Druhý den byl na plánu poslední úkol, projít Židovu strouhu a vymyslet na ní příběh. Tam jsme se dost zdržely, protože jsme tam asi jedenáctkrát brodily potokem. Díky tomu jsme šly asi 4 km bosy, protože nás nebavilo pořád se zouvat. Odpoledne jsme dorazily do Bechyně. V Táboře jsme pak znovu potkaly Vydry. Do tábora jsme dorazily třetí po Tučňácích a Vydrách. Nakonec jsme manévry holek vyhrály!!! Smyčka

Manévry Vyder Vše začalo tím, že jsme za krásné vlahé noci, kdy jsme romanticky nocovali na zakletém (pro Vydry) hradu Choustník. Ve vražednou hodinu 5:30 nějaký veselý vtipálek zapískal „-----“ už to jelo. Nadávky, chaos, zoufalství a zmatek. Nafasovali jsme klasicky chleby a paštiky. Dozvěděli se, že s námi jde Oheň a George a vyrazily jsme. První co jsme udělaly byla hygiena – tzn. daly vlasy do culíku, aby nevypadaly rozcuchaně, vzaly jsme si žvýkačku. Když jsme se dohrabaly do vsi, odkud nám měl jet bus, hledaly jsme chvíli zastávku a pak už jsme konečně vyjely. Po cestě se nic extra nestalo – až na to, že všichni spaly a řidič nás chtěl vyhodit za to, že Jany skákaly na sedačkách. Dorazily jsme do Bechyně a Oheň + George se od nás radši odpojily. Již ve městě jsme potkaly mnoho zajímavých lidí, např. pána s kalhotami až ke krku a 50 Kč v ruce. A řekl nám: „ Nazdar chuligánky! “ Asi půl hodiny jsme z toho měly vejtlem a šly jsme směrem Židova strouha. Šly jsme klidně a v míru než jsme došly k řece, kterou jsme musely přeplavat. Potkaly jsme tam Ohně a George a řvaly jsme na ně přes řeku, co máme dělat. Bylo to opravdu hrozně vtipné, protože jsme byly na ostrově. Pak jsme se šly zeptat jednoho pána na cestu a ten nám nabídl, že nás sveze lodičkou. Nejdřív říkal že za pětikorunu, ale potom když jsme mu řekly, že jsme v mínusu tak ním to nechal zadarmo. Dále jsme šly na horu Vysoký Kamýk, kde jsme měly nakreslit věž, což nakreslila to Momo. Šly jsme dále na sraz s vedoucími do Albrechtic kam jsme nečekaně přišly o 3 hodiny později, ale dávaly jsme o sobě vědět SMSkami které jsme psaly vedoucím (byly dost zajímavé). Ubytovaly jsme se v lese, kde jsme skoro samy postavily přístřešek (s trochou pomocí Ohně). Druhý den jsme vstávaly velmi brzo v 9:00 a vyrazily jsme asi v 10:30, protože jsme šly pro vodu 4 km daleko. Pokračovaly jsme po červené značce na Velký Mehelník na který jsme se dostaly jen, protože vám cestu poradil hajný. Když jsme se vyhrabaly na horu opsaly jsme 6 nejlepších výroků a také jsme posvačily na loupežnickém stole. Jako vždy jsme 12


nestíhaly sraz s vedoucíma. Proto jsme musely jít zkratkou, kterou nám poradili cyklisté, do Písku. Tam jsme přišly asi v 16:00 a ještě jsme musely udělat poslední úkol. Pak už jsme jen šly na nádraží, které jsme mimochodem hledaly také dost dlouho. A před tím jsme ještě utratily poslední peníze a koupily si zmrzlinu. Jely jsme do Tábora, kde jsme potkaly Sojky a odtud rovnou do Křeče. Tam Sojky nasadily tempo a snažily se nám zdrhnout. Tak jsme je nechaly aby dojít do tábora dříve. Ale co se nestalo. Přišly jsme do tábora a tady kluci ani Sojky nikde. Byla tu jenom Pampeliška a ostatní Sojky se ztratily, protože šly Pampelišku hledat. V táboře už se všichni jenom umyly a najedly. Potom si každý vyprávěl veselé historky z manévrů. podle táborové kroniky

Manévry Bobrů Po docela drsné noci na zemi na hradu Choustník nás asi ve čtvrt na sedm vzbudilo pět Běliných čárek = MANÉVRY. Nikdo nevěděl „vo co gou…“. No tak jsme si tedy zabalili. Byli jsme jenom čtyři: Taz, Šimi, 13 a já. Nafasovali jsme bochníky, nějaké pamlsky a šli jsme. Trasu jsme měli celkem složitou. Nejdříve jsme šli do Chýnova asi 11 km, kde jsme dobíhali vlak (potom jsme zjistili, že jsme si špatně přečetli dopis od vedoucích, protože vlak nám jel asi až za jeden a půl hoďky. Po 10-ti minutách přišli „nelétaví ptáci“ =Tučňáci. Dali jsme si snídani a jeli do Obrataně, kde jsme vystoupili a jeli po úzkokolejce do Kamenice (P.S. jela s námi Madla a Marek). Z Kamenice jsme šli strašně úmornou, jednotvárnou a úzkou silnicí + strašně dlouho do Božejova („dobrej název“). Tam jsme plnili první úkol (zjistit jméno zdejšího starosty). Zeptali jsme se nějakého „jézéďáka“ a on nám řekl jeho jméno – „Ladislav Brož!“ Potom jsme se zeptali benzínářky na druhou otázku – „Kdy byl letošní sraz hasičů?“(Nic nám neřekla"). Zašli jsme proto na Obecní úřad a tam nám to pan Brož řekl přesně – „28. května“ a ještě nám k tomu dal Božejovskou pohlednici. Pak jsme šli dál další úmornou, jednotvárnou… (však vy už to znáte) cestou až do Libkovi Vody (mezitím se oteplilo). Dále jsme šli asi přes 3 vesničky. Ve čtvrté (ve Vratišově) jsme otevřeli tajný úkol, jehož pravé znění vám asi neřeknu, nýbrž si ho nepamatuji. Stručně – měli jsme natrhat kytici a popřát k svátku nebo narozeninám nějakému obyvateli obce. Po namáhavém hledání toho pravého domku, jsme našli jeden bílý domeček, v němž jsme našli ještě bělejšího pána, kterého jsme se optali na cestu a předali jsme mu kytici. Další úsek cesty byl stejný jako předešlý. Šli jsme na Křemešník – z kopce – do kopce –z kopce – do kopce – do kopce. Tam nás čekali další dva úkoly. 1. zjistit, které slavné osobnosti které navštívili Křemešník… Tak např. z minulosti to byl třeba – O. Březina, L.

13


Freister, z nynějších osobností např. W. Matuška, E. Pilarová, H. Vondráčková, P. Muk, V. Malý, Liška, Kuka a mnoho dalších. 2. úkol byl napsat pověst o Křemešnické jeskyni. Žil byl, jednou jeden Jiří Mrňávek. V té době, kdy žil zrovna vtrhli do Čech Švédové a Jiří Mrňávek si řekl, že bude dělat špeha a proto se spolčil se Švédy. Říkal jim místa, které mají vyplenit a vypálit a takhle všemožně jim pomáhal. Po válce se vydal do světa, kde zjistil, jakou špatnost natropil a proto se vydal na Křemešník , kde se dal na pokání a kal se a kal. (přitom žil v jeskyni). Když zemřel, jeho ostatky byly zakopány ke zdi kostela Nejsvětější Trojice z roku 1555. Po rekonstrukci se ostatky dostaly do zdi kostela (možná tam jsou ještě dodnes). Jeskyně, ve které Jiří Mrňávek žil, je tam také dodnes. A to je konec pověsti o Jiřím Mrňávkovi. Došli jsme do „noclehárny“ (v lese a v mraveništi) spali jsme jako do vody potopený. Vyspali jsme se krásně a naplněni novou touhou být už v táboře jsme vyrazili. Po velmi stoupavém a namáhavém kopci jsme došli na Čertův hrádek, kde jsme měli splnit 6. úkol a topopsat „kamenné moře“. Takže: Je to velmi mnoho velkých oblázků (asi půlmetrovejch) rozházených po kopci mezi stromy. Podle mých dvou druhů legend buď, byla zde díra do pekla → viz. Čertův hrádek a nebo zde byl hrádek, který zbořil nějaký čert. Cestou dál jsme krosili podél polí, lesů atd. Ale pak jsme všichni spadli do potoka (hurá máme zbojníka!) a nakonec jsme dorazili k SILO BETONOV, kde jsme si dali „sladkou tečku“ v podobě sušenek. Z Batelova jsme šli asi 5 kiláčků do Růžené a pak už do kopečka na Roštejn, kde nás čekali další úkoly např. zjištění expozic v na hradě – 1. expozice keramiky (v herně), 2. expozice cínu (sál s heraldickou růží), 3. expozice kamenictví (ve sklepení), 4. expozice řezbářství (v sálu etnografie). Hrad jsme shlédli (ve fakt docela hezkej) a tím jsme splnili náš předposlední úkol Dále jsme šli z hradu po strašlivě, ale arci strašlivé rovné cestě asi pětikilometrové. Pak ale ovšem nastal nejobtížnější úkol z celých manévrů. Měli jsme si vtít zbojnické čepice a jít po Březinově cestě. Pak už to šlo ráz na ráz. Představa o pětadvaceti příčkové posteli mě hnala až na nádraží v Jihlávce. Pak jsme po „trochu“ delší pauze dojeli do Křeče a došli jsme úplně svěží do tábora. Z táborové kroniky podle Aše

Manévry Tučňáků Letos manévry začaly dost netradičně - pokladovkou. O té se ale nebudu rozepisovat, protože to určitě má za úkol někdo jiný... No každopádně pokladovka skončila na hradě Choustník, kde jsme po zachraňování Malého Johna a po hostině šli spát. Probudil nás pískot pěti čárek, a tak všichni začali ječet a horečně se balit, což nebyl takový problém, vzhledem k tomu, že už jsme měli sbaleno. Tak jsme nafasovali jídlo a obálky s úkoly a vypadli za bránu. Tam jsme rozbalili první obálku, ve který bylo, že máme dojít do Chýnova a tam nasednout na vlak do Jihlávky. Ze začátku to šlo dost ztuha a Chýnov se nám nejdřív pravděpodobně snažil utéct, když jsme ho dohonili, tak alespoň důkladně schoval nádraží za několik rozestavěných silnic, ale nakonec jsme ho zdárně našli. Tam jsme potkali Bobry a čekali jsme s nimi ještě asi půl hodiny, než přijel vlak. Bobři vystoupili v Kamenici nad Lipou a tak jsme pokračovali sami až do řečené Jihlávky. Když jsme vystoupili, tak pršelo a byla pěkná kosa, no prostě veselej a povzbuzující začátek. Jako vedoucí s námi šli Pegas a Orio a první sraz jsme si s nimi dali v Batelově. Cestou se nestalo nic až tak moc zajímavého, až na tajný úkol, kteroužto obálku jsme měli otevřít v 15:00. Úkol byl popřát někomu z nejbližší vesnice k svátku nebo narozeninám. Což bylo veselý, protože ve vesnici kde jsme byli skoro nikdo nebyl... Nakonec jsme ale našli dvě paní s kočárkem a jedný jsme vnutili kytku lučního kvítí. Do Batelova jsme ale dorazili s jistým časovým odstupem od původního plánu, nu ale což, vyrazili jsme na 14


Čertův hrádek a na Křemešník. Na Čertův hrádek (což jsou nejspíš pískovcové skály v dostatečně nesmyslném tvaru) jsme dorazili už hodně za šera. Kousek za nim jsme potkali Bobry, který na tom byli o něco lépe, protože na rozdíl od nás měli baterku (jak jsme na to mohli zapomenout???). Do Nového Rychnova jsme dorazili značně unavený, špinavý a totálně za tmy. Na autobusový zastávce směrem ke Křemešníku jsme si chtěli dát chvilku pauzu, ale chvilka se nakonec protáhla na půl hodiny, protože nikdo neměl dostatek elánu, aby se zvednul. Nakonec jsme se ale zvednout museli a tak jsme po chvilce odbočili na Křemešník a pořád do kopce. Naštěstí Orio měl baterku, jinak bychom asi byli v háji. Protože nebylo nic vidět a nešli jsme po cestě, tak jsme se celkem brzo ztratili a vypadalo to dost bledě (ačkoliv byla tma jak v pytli). Docela nás zachránilo, když jsme dál viděli tee-pee , ze kterého byly slyšet hlasy. Šli jsme se zeptat, ukázalo se, že tam připravují tábor, no ale navedli nás zpátky na cestu, která byla červeně značená a vedla pořád do kopce. Sice jsme se ještě několikrát ztratili, ale to už nebyla taková krize, a tak jsme nakonec zdárně dorazili na Křemešník, našli si nocleh (na autobusovou zastávku naprosto luxusní), najedli se a zalehli. Budíček jsme se ani nepokoušeli dát na šestou, či něco podobného, protože se docela dobře známe. Ale zas tak dobře se asi neznáme, protože to, že se nevzbudíme ani na dva nastavený budíky v osm jsme opravdu nečekali... Vlak v půl druhý teda asi nestíháme, no ale nevadí... ten ve čtyři by šel. Nahoře jsme měli nějaký úkoly, tak jsme tam šli (jenom já tj. Citron a Klíč), ostatní udělají snídani a jde se. Jenže když jsme se po hodině a něco vrátili, tak všichni byli ještě ve spacácích a Lukáš nám mile sdělil, že si celou dobu povídali. Bylo asi okolo desátý... tak jsme si všichni urychleně sbalili, najedli se a ještě urychleněji vypadli. Začalo být úmorný vedro, a tak jsme snili o melounech či jiným ovoci, slintali jsme okolo třešní, na který nešlo dosáhnout a vůbec to bylo moc prima. Když konečně přestalo žhnout slunce, začala bouřka. Když jsme konečně dorazili na známý místa (v Kamenici nad Lipou už jedny manévry byly...) měl nám vlak jet asi za půl hodiny, ale kde je nádraží, jsme si samozřejmě vzpomenout nemohli. Nakonec jsme se teda zeptali a místy klusem dorazili k nádraží. Vlak přijel asi za deset minut a když jsme do něj nasedli tak jsme si zhluboka oddychli a snažili se usnout... Nevím jestli se to někomu podařilo, mě bohužel ne. Úzkokolejkou jsme dojeli přímo do Křeče, kde nastal problém jak s nerozchozenýma nohama vystoupit z vlaku. Všichni jsme to naštěstí zvládli, a tak jsme se dokulhali do tábora. Když se nám to po jistém úsilí podařilo, bylo tak okolo šestý... O to větší byl náš údiv, když jsme zjistili, že jsme dorazili první. V táboře jsme snědli meloun, na který nás pozval Adam a pak se šli umýt. Když jsme byli v umejvárce, tak po chvíli slyšíme ječící houf - Vydry. Umejvárka je hned vedle cesty a ne úplně dokonale krytá, takže to byla poněkud pikantní situace, kterou nejvíc odnesl Klíč, když byl operativně donucen vzít za vděk krycí schopností vody a strávit v ní až po krk nějakou tu osvěžující minutku... Chvíli po Vydrách dorazila Pampeliška, bez zbytku své družiny, ale to si určitě Sojky okomentují samy, takže se jim do toho nebudu míchat... Úplně poslední dorazili Bobři, když dostali špatně napsaný spoj (pouze z doslechu) a nakonec pro ně zajel Fantom autem. A zacinkal zvonec a pohádky je konec. Citrón

15


také další zdatní tanečníci: George, Marek, Kóba…, někteří mně naučili otočky atd. myslím, že si tyto večery užíval každý, kdo chtěl tancovat…bohužel byly tyto večery jen 2, a proto se konaly až do noci ☺. Pak zbojníci vstoupili do svých doupat a tam je čekal jen ten nejlepší odpočinek po náročném dni. Méďa

Harmonogram tábora 1.-3.7. pátek až neděle Stavebka 4.7. pondělí – příjezd, rozdělení do skupin, stavba stanů, celodenní hra TABU 5.7. úterý - zpívanda, nacvičování písní na mši, výroba zbojnických vlajek a čepic, 1. přepadení (zahájení etapky) 6.7. středa -Zbojnický den: dodělávky, 1. Smrk – vysvětlení etapky (chýše, povolání,…), turnaj ve vybice, stavba chýší, čtení Černého šípu v kuchyni u kamen 7.7. čtvrtek - nováčkovské zkoušky a 1 .stupeň, zbojnická povolání, stavba chýší, azimuťák 8.7. pátek - turnaj v piškvorkách, vyrábění bužírek, hospoda, Smrk v týpku 9.7. sobota – Návštěvák: vyrábění luků a šípů, polní mše, odchod dětí s rodiči do civilizace 10.7. neděle -Mše, pokladovka 11.7. a12.7. pondělí a úterý - Manévry 13.7.středa - Etapka (hledání zbojníků v lese), batikování, stavba chýší, etapka (chození v kliku), Smrk 14.7. čtvrtek -Den naruby: hra „schovej záda“, stavba chýší, hra „nošení vlajek“, tancovačka, buřťák 15.7. pátek -Výlet do Jindřichova Hradce: návštěva Aquaparku, rozchod; po návratu do tábora stavba chýší 16.7. sobota -Olympiáda, poslední stavba chýší, hrabání na sv. Anně - Závěr etapky: příjezd krále, hostina, vyhlášení etapky, poslední Smrk 17.7. neděle- mše, příprava táboráku, balení kufrů, hledání Robinova šípu, večer táborák 18.7. pondělí - bourání stanů, uklízení tábořiště, odjezd do Prahy

Návštěvák Návštěvák byl v sobotu, ale někteří aktivisti přijeli už v pátek večer. Ostatní rodiče se začali sjíždět v sobotu dopoledne. Vedoucí nám vysvětlili etapku : každá skupinka měla na sebe vymyslet nějakou písničku na známou melodii a vyrobit luk a tři šípy. Písničky, které jsme složili jsme potom všem zazpívali a zástupce od každé skupinky měl za úkol strefit se šípem do terče. Ve 12 hodin byla mše. Po mši si mohl dát kdo chtěl k obědu polívku. Pak jsme měli až do 8 hodin volno. A mohli jsme s rodiči jít kam jsme chtěli, třeba do bazénu, do restaurace, do cukrárny… Večer nás zase rodiče vrátili do tábora a jeli domů. Nechali nám tam zásoby jídla a čistého oblečení. Pak už byly jenom družinový modlitby a večerka. Žluťásek

Tancování na náměstíčku Zbojníci mají někdy taky kulturní večery a tak se učili tancovat jive, mambo a blues. Tance předváděli zbojníci Běla a Hokaido a pak ještě Verča a Klíč.Doufám, že jsme se všichni něco naučili… Byli tam

16


Den naruby Den naruby znamená, že si úlohu vedoucích vymění současní vedoucí s rádci. A to se týkalo všech. Já osobně jsem byla hned „brzy ráno“ vzbuzena Ašem na službu, což bylo pro mě dosti nečekané. Ráno proběhlo celkem pohodě a zdálo se, že na dnešek zavládne opravdu pevná ruka. Už kvůli tomu, že na nástupu proběhla dražba věcí, které zůstaly v kuchyni, za kulatiny. Hned po bodování stanů se uskutečnila hra „Schovej záda“ – měli jsme na zádech jména připevněná svíracím špendlíkem a v území zjišťovat jména ostatních. Vždy jedno z nich jsme si zapsali v kuchyni za územím přikrytými zády, aby nám jméno po cestě někdo nepřečetl. Tuto hru vyhrál Aš. Poté byly hned doupata. Zmíním, kteří vedoucí se připojili k jednotlivým skupinám: Malí John Woodi – Marek, Kóba; Po zlatě toužící – Kaňka, Šemík; Přemyslivci – Běla. Odpoledne byla hra „vlajky“. Každá skupina měla svůj domeček – označeném kruh a v něm vlajku. Účelem hry bylo ukořistit co nejvíce vlajek a udržet je co možná nejdéle. Vybíjelo se vytažením šátku a vedení palicemi (palice: 10 dřepů na místě, šátek: 10 dřepů či kliků ve svém domečku). Po návratu ze hry jsme připravovali dřevo na buřťák. Pak se hrála hra „Pepíčku pípni“. Na začátku dne jsme si každý vylosovali nějakou osobu pro kterou jsme měli během dne vykonat nějaký dobrý skutek. Většina lidí zvolila umytí ešusu po obědě. Večer pak byla tancovačka, učili jsme se pod dohledem 13 a Amálky polku a jive. Jinak jsme ještě opakovali blues. Většině lidí to celkem šlo, a tak následovalo učení otoček apod. Pak byla hospoda. Po hospodě začal buřťák. Zpívali jsme všelijaké písničky a ke konci dne ještě vedoucí vyhlásili výsledky hry „Schovej záda“ a každý řekl komu měl a jak provedl dobrý skutek.

Výlet do Jindřichova Hradce Vše začalo příjemným raním prohlášením, že není rozcvička, protože jedeme na výlet do aquaparku v Jindřichově Hradci. A abych nezapomněl-nástup se vlastně také nekonal. V klidu jsme posnídali a připravili si s sebou do batůžků věci na plavání, pití a jídlo jenž jsme dostali do dvojic od vedoucích. S dobrou náladou jsme se dostali na vlak v Křeči, odkud jsme dojeli až do Jindřichova Hradce. Tam jsme se konečně setkali s civilizací např. autobusem, kterým jsme se dostali až do aquaparku. V něm došlo k několika malým komplikacím (někdo si zapomněl plavky), ale i ty se vyřešily a my jsme si mohli užívat atrakcí jako je tobogán, umělé vlny, vodopád, vodotrysk a vodní skluzavka. No prostě to byla bomba, kterou vedoucí dobře zorganizovali!!! Po hodině v aquaparku jsme se vydali na náměstí, kde jsme měli rozchod. Někteří šli do obchodů, jiní do Army shopu a další do restaurace. Když jsme se zase skoro všichni sešli, vydali jsme se směr nádraží a odtud zcela vyčerpaní jeli vlakem do tábora. Tam jsme si dali nástup a šli spát.

Táborák Táborák byl v neděli 17.7. Nejdřív Marek slavnostně zapálil oheň, ke každé straně něco říkal. Pak se zpívalo Červená se line záře a Junácká hymna. Poté Marek udělil Nováčkovskou zkoušku Lukášovi a Adamovi, Tazovi naopak udělil podmíněné vyloučení do zimy. Pak se udílely Liliové kříže…a to Verče, Uzlíku, Pampelišce a Klíčovi. Pak se už jen vyhlašovaly soutěže… Bodování jednotlivců vyhrál Aš, druhá byla Uzlík a třetí Verča. Bodování stanů za kluky vyhráli 13 a Citron (tomu jsme se celkem divili…) za holky vyhrály Pampeliška a Žluťásek to bylo naopak každému z nás jasný, ještě než to vedoucí řekli….

17


Prasátko za kluky dostaly známé firmy… Kos a Adam a za holky Kulík + Kathis. Manévry vyhráli Bobři a Sojky. U kluků to prý bylo jasnější než u holek. Pak nám už jen dali diplom s výsledky z olympiády. Z kluků byl nejlepší 13, který měl tři první místa a dvě druhá… U holek vynikla Pampeliška a Uzlík. Potom jsme hráli scénky…my, John -Woodi, jsme šli první a hráli jsme scénku, která byla převrácená než má být … řídili jsme se heslem: „Chudým brát, bohatým dávat, toť náš zákon“. Po nás šli Přemyslivci, kteří zahráli scénku z knížky, jak se Mariana a Robin Hood berou… Robin je pak uvězněn a zdrhá pomocí lsti šerifovi z Nothinghamu, ve které mu pomůže jedna starší paní. Po zlatě toužící měli asi nejlepší scénku… Vymysleli parodii na Baroko. Lukáš hrál nezapomenutelnou scénku s neohroženým Robinem Hoodem. Poslední scénku zahráli vedoucí a snažili se napodobovat naše chován při hledání Robinová šípu. Pak se zpívali písničky a postupem času odpadávali lidi… Kačka

Bodování jednotlivců

Bodovani chýši

Tento rok byl jiný bodovací systém než v na minulých táborech. Místo klasických „4, 4 +, 4++, 5- a 5“ jsme používali systém černého nebo červeného kolečka. Pokud tedy někdo během dne nijak nevynikal nezakreslilo se do bodování nic. Pokud získal jeden plus zakreslili jsme černý obrys kolečka, za dva plusy bylo polovičně vybarvené kolečko. Nejvyšším hodnocením bylo plně vybarvené černé kolečko. U minusových bodů se postupovalo stejně až na to že kolečko bylo červené.

Jako každý rok na táboře probíhalo během dne bodování stanů. Tradičně si lépe vedly holky. Byli jsme svědky dvou leteckých dnů Kose a Křečka. Jinak bylo vše vesměs v pořádku.

1. 2. 3. 4. 5.-6. 7. 8.-11. 12. 13.-16. 17. 18. 19.-20. 21. 22. 23.

Aš Uzlík Verča 13 Klíč + Pampeliška Šimi Citron + Křeček + Smyčka + Kačka Kos Borůvka + Amálka + Momo + Lukáš Kulík Kathis Bréba + Žluťásek Taz Fido Méďa

1. 2. 3.-4. 5. 6. 7.

Pampeliška + Žluťásek Verča + Uzlík Kačka + Smyčka, Fido + Méďa Momo + Bréba Amálka + Borůvka Kulík + Kathis

98 97 92 89 87 84

1. 2. 3. 4. 5.

Citron + 13 Šimi + Aš Klíč + Lukáš Bax + Taz Kos + Křeček

90 89 88 68 63

Pořadí skupin v etapce 1. Přemyslivci 2. Malí John Woodi 3. Po zlatě toužící

18


Společné foto

Anketa Nástupy byly skvělý akorát v tom, že jsme se nemuseli převlíkat, ale hlášení denního rádce se hrozně pletlo. (Uzlík) U bodování jsem ze začátku nepochopila jak se značí body ale OK. Doupata byla super (Méďa) Bodování bylo možná míň přehledným, ale to se časem usadí. (Citron) Novoty byly docela dobrý až na stavění doupat což mi vůbec nešlo. (Kulík) Myslím si že se to povedlo. Akorát doupata se mi zdály ze začátku trochu divný a bodování je podstatě stejný. (Šimi) Doupata – nejlepší nápad. (Křeček) Nástupy – nápad to byl dobrý, ale myslím, že kroj a ty řeči kolem toho už k tomu nějak tak patří. Je to přeci jenom nástup. Doupata – originální, hodně lidí to asi bavilo, takže obecně dobrý. Mě osobně to moc nenadchlo, ale to je proto, že stavitelství není můj nejsilnější obor. Trochu mi i vadilo, že to bylo podstatě každém den, takže mi to už začínalo lézt krkem. To je ale jen můj osobní názor, takže to neberte moc vážně. (Verča)

1) Co si myslíš o novotách letošního tábora (nástupy, bodování, doupata)? Letošní tábor byl super, nástupy se mi líbily jenom ve zbojnickém, protože jsem se nemusela převlékat. Bodování bylo trochu divný, ale doupata mě strašně – šíleně mega maximálně bavila. (Bréba) Doupata byla skvělá, protože se skupina dala více dohromady. Nástupy byly zajímavý (ne moc převlékání). Nový brutar docela dobrý. (Pampeliška) U doupat bylo moc času, tak jsem se trochu nudila, ale byla to sranda. (Smyčka, Žluťásek) Novoty se mi líbily. (Lukáš) Nástupy – proč ne, šlo to. Doupata – fakt super, bylo to opravdu zábavné. Bodování – systém předtím byl možná trochu přehlednější (13) U doupat jsme mohli vybrat lepší místo, než holčičí latrínu. (Aš)

19


Bitva o Choustníku. (Lukáš, 13) Den naruby. Také manévry a hostinec po pokladovce. (Pampeliška) Tradičně manévry a hlavně návštěva aquaparku. Stříhání George. (Bréba)

Nic. (Taz) Nástupy ve zbojnickém oblečením se mi líbily mnohem víc než v krojích. (Amálka) Nástupy ve zbojnickém nebyly tak přísný, takže dobrý. Baví mě stavět domečky, ale když můžu stavět co chci a kde chci. (Momo)

3) Po kom z místních obyvatel se ti bude nejvíce stýskat? Asi po panu faráři. Strašně moc se mi líbí jeho styl vedení mše a jeho povaha. (Kos) Po operní zpěvačce v kostele a po ještěrce v Terezině stanu. (Bréba) Po varhaníkovi, ale i po faráři. (Pampeliška) Po panu varhaníkovi a po jeho sólíčkách. (Smyčka, Citron, 13) Šup s tím do lesa. (Lukáš) Po jednom vtipálkovi, který jel z kostela domů autem a přitom měl barák cca. 5 metrů od kostela. (Aš) Po panu varhaníkovi, kterému jsme pomáhali na sv. Anně. (Žluťásek) A šup s tím do lesa a taky po Haway. (Méďa) Určitě po šup s tím do lesa, což je taky varhaník v místním kostele a taky Mirek. (Kulík) Nejvíce se mi bude stýskat po panu varhaníkovi, i když mě na sv. Anně dost zklamal, protože neměl montérky… (Uzlík) Po varhaníkovi a panu Haway (každém rok má na starosti úklid silnice a kostela – letos i vytírání). (Kačka) Po nikom (Taz) Asi „Šup s tím do lesa“ – přišel mi hrozně vtipném vším co dělal. (Amálka)

2) Můj největší zážitek?! Hostina na Choustníku, protože jídlo nebylo na příděl jako vždycky ☺. Líbilo se mi v aquaparku. (Momo) Na manévrech když jsme nemohly dostat přes řeku a byly jsme na ostrově ☺ musely jsme se nechat převést lodičkou na druhou stranu řeky. Pak se mi ještě líbil aquapark a pokladovka na Choustníku. (Borůvka) Spaní a žranice na Choustníku. Vůbec jsem to nečekala a přišlo mi to fakt skvělý. (Amálka) Etapová hra: Capture the flag. (Taz) Manévry. (Kos, Šimi) Židova strouha na manévrech (3,5 km bosy a 11x brodění potoku + suprově zarostlá cesta – kopřivy a jinej plevel skoro po ramena). (Kačka) Nevím, jestli byl největší, ale vybavil se mi jako první: Vydry na manévrech jsou zoufale na ostrově a volají přes řeku, kde stojí Oheň a George, o pomoc. Oni se místo dobré rady nebo alespoň politování všemu „tlemí“ a fotí nás. Tento obrázek ve mně zanechal pocit naprostého zoufalství a bezradnosti – mimochodem pro naše manévry velmi příznačného ☺. (Verča) Seknutí do ruky. (Křeček) Hlídky a stavění doupat s naší super skupinou (v čele s 13 Citroném ☺). Myslím, že budu vzpomínat na tento tábor hodně dlouho, protože vlastně celej tábor byl jeden velkej zážitek … A taky jak Kathis zahučela do potoka. (Uzlík) Asi bazén, potok, jedna z hlídek, jako každém rok manévry a pokladovka. (Kulík) Kopání latry. (Citron) 11x přebrodit potok s velkým baťohem!!! (Méďa) Spaní ve stanu se spolunocležníky (myši, škvoři, mravenci, komáři a kamarád Šimi). (Aš)

4) Líbila se ti letošní etapka? A proč? Jo byla to nejlepší etapka za posledních X let. Strašně se mi líbilo dobývání hradu i dobové oblečení a bitva. (Momo) Etapka byla dobrá až na to čtení z knížky. To mě moc nebavilo. (Borůvka) Etapka se mi hodně líbila. Byla dost promakaná. (Fido, Smyčka) Jo líbila, přišla mi dobře propracovaná, líbil se mi Smrk, ale doupata bych radši neměla, protože mě to nudilo. (Amálka) Líbila, protože byly dobrý hry v etapce. (Taz) O letošní etapce jsem si myslel. Robin Hood co to bude zase za pitomost. Opak byl pravdou,

20


pokladovka (hospoda ☺) Nepřekvapilo mě bodování stanů. (Pampeliška) Nepřekvapili mě manévry a překvapilo mě, že s námi šel George a Oheň, divím se jim. (Fido) Překvapilo mě počasí – na začátku bylo fakt hrozný a taky bazén, začátek manévrů, den naruby, nepřekvapil mě potok (studenej). (Amálka) Překvapila mě noc na Choustníku a ještě k tomu manévry pískané v 5:15. (Kos) Překvapila mně pokladovka a manévry zapískané mimo tábor. Nepřekvapil mě potok, služby, hlídky, manévry, etapka, „dobře“ vycpaném slamník, déšť… (Kačka) Potok, manévry po pokladovce. (Křeček) Překvapilo: manévry v 5:30 na Choustníku. To byla zrada!!! Nepřekvapilo: Bažina ve které jsme se myli. (Verča) Překvapilo mě, že tento tábor dělalo spoustu nových věcí, které dříve nebyly (nástupy, doupata, pokladovka). Zbytek mě nepřekvapil. (Šimi) Překvapilo mě, že v ten den, jak jsme vyváděli kvůli manévrům, žádný nebyly a nepřekvapilo mě, že jsem v etapkové skupině nebyla s Klíčem ☺. (Uzlík) Určitě překvapením byly manévry na Choustníku, protože jsme si myslela, že budou až v táboře. (Kulík) Překvapila mě celá akce na Choustníku, včetně manévrů. Nepřekvapil mě do poloviny naplněném slamník. (Citron) Překvapilo mě to, že byly manévry na Choustníku a nepřekvapilo mě to, že pořád máme stejný tábořiště. (Méďa) Překvapilo mě, že jsem byla denní rádce, nepřekvapily mě takový ty věci který jsou každý rok jako bodování… (Žluťásek) Překvapilo mě, že letošní manévry byly na Choustníku a nepřekvapilo mě asi takový ty „normální věci“ jako např. bodování stanů, uklízení na sv. Anně. Překvapilo mě, že Mirek nepřepadal. (Borůvka) Překvapilo mě, že se pískali manévry hned po pokladovce a nepřekvapilo mě bodování a nástup. (Lukáš) Překvapilo mě že mi Momo říkala „Kaňko“ a že pan Petrů neměl své montérky. Nepřekvapilo mě, že mi pan Petrů říkal kluku. (Smyčka) Rozdělení etapkových skupinek. Potom taky začátek manévrů. A že se ode mě

etapka mě příjemně překvapila. Bylo to opravdu nejlepší etapka, jen taj dál. (Kos) Letošní etapka se mi líbila. Byla zajímavá a odlišná od etapek z minulých let. (Kačka) Etapka se mi líbila, protože měla vymyšlený příběh. Skvělý byl Smrk v týpku. (Křeček) Etapku hodnotím velmi pozitivně. Přišla mi promakaná, originální – prostě dobrá. Díky moc. (Verča) Letošní etapka se mi líbila, možná i proto že bylo udělaný jinak než minulý rok. (Šimi) Letošní etapka byla skvělá a skvěle propracovaná. Jenom byla škoda, že se nestíhaly hry, protože ten tábor byl hrozně krátký. Moc mě bavily doupata, i když mi je už na takový věci dost let (při vzpomínce, jak jsem ve svých 5ti letech stavěla domečky s babičkou v lese u nás na chalupě… (Uzlík) Etapka byla dobrá, ale měla i pár divných chvil. (Kulík) Líbila, jen bylo málo etapových her. (Citron) Ano líbila, protože se četla knížka sice někdy nezábavná, ale dobrý. (Méďa) Etapka se mi docela líbila bylo docela dobrý, že za měděnky jsme si kupovali různý stavby a ty pak sami stavěli. Moc mě ale nebavilo chodit v etapovém oblečení, ale k etapce to patří. (Žluťásek) Etapka se mi líbila, protože jsme hráli zábavné soutěže a Robin Hood se mi líbí. (Lukáš) Líbila, nejspíš proto, že jí vymýšlela Kaňka a Běla ☺. (Bréba) Líbila se mi, protože byla jiná (hlavně doupata ☺, povolání, Smrky) než ty ostatní. (Pampeliška) Byla docela dobrá, ale Smrky, hymna a heslo byly až moc obřadný a trochu zbytečný. (13) Etapka se mi strašně líbila (ale já si fakt nedělám srandu). (Aš) 5) Co mě překvapilo? Co mě nepřekvapilo? Překvapilo mě že přijeli Mayové. (Momo) Překvapilo mě že letošní manévry byly na Choustníku a nepřekvapilo mě, asi takový „normální věci“ jako např. bodování stanů, rozcvičky, uklízení na sv. Anně. Ještě mě překvapilo, že Mirek nepřepadal. (Borůvka) Trochu mě překvapilo zapískání manévrů na Choustníku a ne v táboře. Také mě překvapily sportovní disciplíny na olympiádě a

21


Po Židově strouze ☺ (Méďa) Bude se mi stýskat po všech lidech kdo tu byl, po tom místě tady. Po Klíčovi. (Lukáš) Po všech lidech z tábora, latře, potoku a brutar. (Smyčka) Po umývačce, jezení z ešusu atd. Ale i po všech lidech na tomhle táboře. Po panu faráři a po klučičí umývačce, protože se tam dalo dobře šmírovat. (Bréba) Po lidech, po umejvárkách, po tom být členem. (13) Po manévrech. Po všech z tábora ☺. (Aš)

nechal George ostříhat. Že s námi na manévry šel Oheň a George. (Bréba) Den naruby. (13) Že jsme tak krátce uklízeli na sv. Anně. (Aš) 6) Kdo a čím mě potěšil? Aš. (Momo) Všichni. (Fido) Věřím že spousta lidí. (Kos) Víc lidí, různými věcmi (Kačka, Pampeliška) 13 mi pomáhal s rukou. (Křeček) Vedoucí zábavnou etapou. (Méďa) Potěšila mě Týna, že řekla, že bude jogurt. (Lukáš) Všichni na táboře, ale každý něčím jiným. (Smyčka) Šimi. A čím? (to je tajné) George při nástupech. (Bréba) Taz – že zvládnul manévry celkem bez problémů. (13) Že se mnou někdo hlídal, někdy (já se bojím ☺). Že za mě Marek platil v hospodě. (Aš)

8) Jaké jídlo ti nejvíce chutnalo? Kuře na paprice nejvíc ale jinak asi všechno. (Momo) Nejvíc asi kuře na paprice, buřtguláše. (Borůvka) Kuře na paprice. (Fido, Kos, Méďa, Smyčka) Poridge, puding… (Šimi) Kuře na paprice bylo jednoznačně nejlepší, ale chutnal mi i táhloš, rizoto a poridge. (Amálka) Po stavění chýší apod. (Taz) Oběd na návštěváku (v restauraci)… Na táboře asi poridge… (Kačka) Těstoviny nasladko. (Křeček) Rybičky ☺ (Verča) Nejvíc mi chutnal poridge, ale musím říct, že to byl tábor, kde mi chutnala všechna jídla (až na ten poslední salát z rizota, brr…). (Uzlík) Kuře na paprice, poridge, táhloš. (Kulík) Poridge. (Citron) Kuře na paprice, buřtguláš, přesnídávky. (Žluťásek)

7) Po čem se mi bude stýskat? Po všech z tábora (hlavně po Vydrách, Sojkách, Bobrech a Tučňácích). (Momo) Po ranním budíčku, rozcvičce, potoku, hlídkách… ne asi moc, ale kdo ví. (Borůvka) Po skvělý atmosféře lidí. (Fido) Po táboráku, kytaře a našem zpěvu ☺. (Amálka) Bude se mi stýskat po celém tom kolektivu co tady je a po celém úplně celém táboře a všem co k němu patří. (Kos) Nevím, asi po všech a po všem. (Kačka) Stýskat se mi bude po celém oddíle a taky se mi bude stýskat po dobrém jídle. (Křeček) Asi po tom, že jsme tu byla jako účastník. Taky po tom, že prší, sednu si ke kamnům, kde jsou natěsnáni vedle sebe skoro všichni a povídáme si. Jo taky po čaji s příchutí kamen. (Verča) Po rozcvičkách, studený vodě po ránu a po lidech z tábora. (Šimi) Bude se mi stýskat po tomhle místě celkově. Je to ideální místo a i ten potok mi ke konci tábora nepřišel už tak studený. A taky po všech od nás z oddílu. (Uzlík) Určitě po lidech co tu jsou. (Kulík) Po tom být jen člen. (Citron)

Těstoviny s omáčkou a se sýrem. (Lukáš) Poridge, ale i knedlík s uzeným masem a zelím. (Pampeliška) Já se spokojím se vším kromě čočky. (Bréba) Kuře, knedlo, omáčka. (Aš) To v Pelhřimově. (13) 9) Jaká šťáva z várnice mi nejvíce chutnala? Ta oranžová. (Momo, Kos) Moc se to nedalo poznat co je to za příchuť, ale myslím, že nejlepší byla lesní směs. (Borůvka)

22


11) Jaké písničky bych zařadil/a do táborového zpěvníku?

Červená. (Fido) Lesní směs. (Amálka) Pomerančová. (Taz) Citrónová. (Kačka, Křeček, Žluťásek, Smyčka) Šťávy mi přišly všechny stejné, ale nejvíce chuti měla asi lesní směs a broskev. (Uzlík) Mezi těma šťávami byl nějaký rozdíl??? (Verča) Všechny chutnaly stejně, ale asi nejvíc broskev a pomeranč. (Kulík) Asi „růžová“, ale byly dost podobný. (Citron) Broskvová. (Méďa) Jahodová, broskvová. (Lukáš) Asi ta žlutá. (Pampeliška, 13, Aš) Opravdu se nedalo poznat jaká šťáva to je. (Bréba)

Avril Laugne, Baroko, Paní nevěděla jakého, Superstar, Carpenter, Knock – knock… (Momo) Láska moje, Bůh nebo ďábel, Baroko, Knock knock on heaven´s door, I´m with you. (Borůvka) Carpenter. (Fido) With you or without you. (Amálka) Hrobař, Bedna od whisky, Čtyři bytelný kola, Tři kříže (Taz) Snad cokoliv co není v Hlaholu (tam to snad známe pozpátku). (Kačka) Spousty těch křesťanských (Ovce, Služebníci atd.), Kluziště. (Uzlík) Nějaké neznámé. Ty, co teď známe a líbí se nám za rok za dva třeba přijdou ohraný. (Verča) Help, Kluziště (Citron) Hrobař, Bedna od whisky, Anděl, Bůh nebo ďábel, Honky tonky blues atd. (Lukáš) Máme rádi jídlo. (Smyčka) I´m with you, Keď nejsi moja (Bréba) Trubadůrská, Citrónův Hasičák Peskulák. (Aš)

10) Citujte nejlepší výrok. „Zjemna, netlačte tolik do těch hrábí.“ (Momo) „No Lukáš jí má“. „To je Hawai, co?“ „Nazdar chuligánky!“ (Fido) „Mě utírá každej.“ – Citron „Bůh nebo ďábel.“ – Bréba (Amálka) Bylo jich tolik, že si nemůžu vzpomenout. (Kos) „Ryby“ (Jana – Fido, tak nazývala své nohy při vyndavání z pohorek na manévrech) (Verča) Paní („pěkně“ namalovaná – zmalovaná Francouzka): „No, červená vede v lese…“ Pan Havaj: „Když já jsem byl na vojně.“ „To je Havaj, co?“ (Kačka) „Verčo, kde je moje lžička?“ (Křeček) „Veru, mně uplavala lžička! Lžička mi uplavala! Veru, chyť jí!!!“ – Lukáš si myje ešus … ☺ (Uzlík) „Tábor je připraven k vztyčení státní vlajky. Vlajková četo vlajku spusť.“ (Citron) „Deset dvacet devět sed si na mě medvěd a v jedenáct deset zase ze mě sesed.“ Lukáš: „Proč si tam nemůžu sednout?“ Magik: „Protože ti to zakázal král bramborových lidí.“ (13) „Aši hoď patkou!“ (Aš)

12) Jaké otázky bych chtěl/a položit vedoucím? Zeptala bych se jich na spoustu věcí. Např. jestli je baví se pást na našich zoufalstvích z nečekaně zapískaných manévrů ☺. (Momo) Chci jim poděkovat za skvělý rok a tábor. Děkuji. (Fido) Kdo vymýšlel etapku? (Taz) Kdo rozděloval lidi do skupin? Podle čeho jsme letos byli rozděleni? (Kačka) Co bylo pro vás nejtěžší u nás trpět? (Co vás na nás nejvíce vytáčelo) ☺ (Verča) Budeme příště na jiném tábořišti? (Méďa) Jestli budeme hrát na táboře baseball po skupinách a jaká bude příští etapka. (Lukáš) Běla: Proč jsi mě neuškrtila? Markovi: Kdy už se zasnoubíš s Katkou (Dráčkem)? U nich doma to všichni očekávají. (Bréba) Bavíte se? (13) Jeli byste sem znova? (Aš)

23


Závěrečné poděkování Děkujeme všem, kteří jste pomohli při stavbě nebo jakékoliv organizaci, či realizaci tábora!!! # děkujeme stavebkářům, kteří během několika dní byli schopni postavit tábor # děkujeme těm, kteří nám pomohli naopak tábor zbourat a uvést louku do původního stavu. # nesmíme zapomenout ani na paní Příplatovou, která nás ochotně po celou dobu tábora zásobovala potravinami # našemu páteru z Černovic, který sloužil polní mši svatou # kuchařům Hokaidovi, Madle a Týně, bez kterých bychom neměli, co jíst # rodičům, kteří nám svěřili své potomky # vedoucím, kteří strávili svůj volný čas přípravou a organizací # rodině Kutnarových, u kterých byl celoročně uložen oddílový inventář # všem, kteří ochotně napsali články do tohoto časopisu # panu Bechyňákovi za odvoz táborových věcí do Prahy # spoustě dalších lidí, kteří zde nejsou napsaní a jakkoliv nám pomohli před, v průběhu, či po táboře Ještě jednou moc děkujeme. Dovolte mi zde připomenout ještě naše oddílové stránky, kde se můžete dozvědět spoustu věcí jak o historii, tak současnosti našeho oddílu. Naleznete tam často aktualizované foto alba, kalendář akcí, či odkazy na jednotlivé stránky družin. Rádi si s vámi také popovídáme na našem diskusním fóru. Těší se na vás na http://protez.wz.cz Vydáno: 16.11.2005 Šéfredaktor: Šemík Foto: George Náklad: 50 výtisků

24

Robin Hood. Tábor Křeč 2005

Recommend Documents