Robert Schumann Ráj a Peri Symfonické abonmá 4. abonentní koncert Janáčkovo divadlo čtvrtek 10. a pátek 11. března 2011
Pořad koncertu ROBERT SCHUMANN Ráj a Peri I 95' oratorium op. 50 pro sóla, sbor a orchestr německý text Emil Flechsig a Robert Schumann podle básně Lalla Rookh Thomase Moora I. díl 1. Před branou ráje v jitřní záři 2. Jak šťastně kráčejí 3. Vznešený anděl 4. Kde jej naleznu? 5. To jí šlo myslí – Ó, sladká zemi 6. Však jeho řeky jsou teď rudé 7. A samoten stojí mladík opodál 8. Běda, běda, minul cíl 9. Peri spatřila hroznou ránu II. díl 10. Peri přichází s plachou tváří 11. První naděje v nebe minula – Vyplujte vzhůru z posvátných vod 12. Odsud se vydá dítě vánků 13. A Peri pláče – Neboť v slze je kouzlená moc 14. V zeleni hvozdu u tichého jezera 15. Mladík je opuštěn 16. Ó dovol mi, aby mnou pronikl vzduch 17. Spi a oddej se snům plným vůně přestávka I 20' III. díl 18. Ozdobte stupně k Alláhovu trůnu 19. Jak Peri zaslechne z dálky ten zpěv 20. Vyhnána! Zavřena! 21. Večer teď ozářil zlatým světlem 22. A jak se Peri snáší dolů – Peri, je to pravda? – Se slovy sester 23. Rychle dolů do chrámu Slunce 24. Ó, svaté slzy vroucí lítosti 25. Tu padne krůpěj 26. Radosti, věčná radosti
sólisté Iwona Sobotka soprán (Peri) Snežana Savičić soprán (Dívka, soprán v kvartetech) Jana Wallingerová mezzosoprán (Anděl, mezzosoprán a alt sólo, mezzosoprán a alt v kvartetech) Jaroslav Březina tenor (tenor sólo) Ilker Arcayürek tenor (Mladík, tenor v kvartetech) Martin Achrainer basbaryton (Kníže z Gazny, Muž, baryton sólo, baryton a bas v kvartetech) Český filharmonický sbor Brno sbormistr Petr Fiala sborová sóla Hana Škarková a Eva Vlčková 1. a 2. soprán Lucie Hilscherová a Pavla Zbořilová 1. a 2. alt Filharmonie Brno dirigent Aleksandar Marković
O účinkujících Polská sopranistka Iwona Sobotka získala mezinárodní věhlas zejména díky vítězství v Soutěži královny Alžběty v Belgii v roce 2004. Dále je držitelkou prvních cen ze soutěží East and West Artists International Auditions v New Yorku, Varšavské písňové soutěže a Pěvecké soutěže Paderewského. Je absolventkou Hudební akademie Fryderyka Chopina ve Varšavě a madridské Hudební školy královny Sofie, kde studovala ve třídě Toma Krauseho. Vystupuje po celé Evropě, Americe a Japonsku v koncertních sálech, jako je vídeňský Konzerthaus, Carnegie Hall, Wigmore Hall, Palais des Beaux Arts v Bruselu, Auditorio Nacional v Madridu, Suntory Hall v Tokiu nebo sál Petrohradské filharmonie. Mezi dirigenty světových jmen, s kterými umělkyně spolupracovala, patří např. Sir Colin Davis, Sir Simon Rattle, Sylvain Cambreling, Gabriel Chmura, Thomas Hengelbrock, Jacek Kaspszyk, Jerzy Maksymiuk nebo Antoni Wit. Jako sólistka účinkovala s Vídeňskými symfoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, City of Birmingham Symphony Orchestra, Orchestre Philharmonique du Luxembourg, Orchestre Symphonique de la Monnaie, Orchestra della Fondazione Arturo Toscanini, Staatskapelle Weimar, Petrohradskou filharmonií a předními polskými orchestry. V sezoně 2007/2008 debutovala v Pařížské národní opeře, v následující sezoně se vrátila do Paříže s rolí První dámy v Mozartově Kouzelné flétně a debutovala v Polské národní opeře v Moniuszkově díle Verbum Nobile. Vystupuje také na prestižních festivalech, za všechny jmenujme alespoň Schleswig-Holstein Musik Festival, Musical Olympus v Petrohradu, festival Wratislavia Cantans, Musiksommer MDR v Sasku a letní festival v Dubrovníku. Je rovněž pravidelně zvána na hudební festival MecklenburgVorpommern, kde jí byla v roce 2007 udělena Cena publika. V roce 2004 vyšlo její první sólové CD s písněmi Karola Szymanowského; nahrávka získala prestižní ocenění za nejlepší polskou nahrávku roku. Další CD se Szymanowského
hudbou vzniklo v roce 2006 ve spolupráci se Simonem Rattlem a City of Birmingham Symphony Orchestra. Szymanowského písně nahrála rovněž pro Polský rozhlas. Její poslední nahrávka patří písním Fryderyka Chopina a vyšla nedávno u společnosti BeArton. Snežana Savičić Sekulić, sólistka Bělehradské národní opery, studovala na Akademii múzických umění v Bělehradě ve třídě profesorky Radmily Smiljanićové. Její debutové vystoupení se uskutečnilo již za studií, a to v Národním divadle v Bělehradě s rolí Gildy v opeře Rigoletto v roce 2001. Při této příležitosti získala také zvláštní ocenění Srbské umělecké asociace. Ve stejném roce se objevila na jevišti opery v Zemunu, o rok později se stala držitelkou stipendia Královského domu Karaďorděvičů. Je laureátkou 33. mezinárodní soutěže Jeunesses musicales v Bělehradě (2003), na které získala dalších pět mimořádných ocenění. Téhož roku zvítězila v soutěži fondu Biserky Cvejićové jako nejlepší studentka sólového zpěvu na akademii a získala třetí cenu v soutěži Ady Sari v Polsku. Je rovněž držitelkou stipendia CEE Musiktheater ve Vídni. V roce 2005 účinkovala v sérii koncertů „Kouzelný Mozart“ na jevištích Makedonské opery a Národního divadla v Temešváru, v roce 2006 zpívala Zuzanku ve Figarově svatbě v Národním divadle v Bukurešti. V sezoně 2007/2008 hostovala v Národním divadle ve Splitu v roli Musetty v Pucciniho Bohémě. V roce 2009 se zúčastnila koncertů „CEE Musiktheater“ ve Vídeňské státní opeře. V roce 2010 zahájila koncertní sezonu v Bělehradské opeře jako představitelka hlavní role v Lucii z Lammermooru a mimo jiné vystoupila v několika inscenacích v divadle v Novém Sadu. Má za sebou rovněž role v operách Kouzelná flétna, Bastien a Bastienka, Gianni Schicchi, Dvě vdovy, Hoffmannovy povídky, Nápoj lásky, Lazebník sevillský aj. Vedle opery má za sebou velmi úspěšnou koncertní kariéru. Spolupracovala s Římským symfonickým orchestrem, filharmoniemi v Makedonii, Bělehradu, s orchestry divadel v Temešváru, Skopji, Novém Sadu, smyčcovým orchestrem
Akademie múzických umění v Banja Luce aj., koncertovala v hudebních centrech Evropy – v Amsterodamu, Vídni, Londýně, Budapešti, Paříži a Římě. Od roku 2001 je profesorkou sólového zpěvu na akademii v Banja Luce. Nahrává pro společnost Mandala/Harmonia Mundi, srbskou televizi a rozhlas, v Černé Hoře aj. Jana Wallingerová, rozená Štefáčková, absolvovala Pražskou konzervatoř, kde studovala u Jarmily Krásové (1993 až 1999). V roce 1998 získala druhou cenu na soutěžní přehlídce konzervatoří České republiky. Od roku 2001 se formou soukromého studia vzdělává u Natálie Romanové. V letech 1997 až 2000 zpívala v Opeře Mozart v Praze. Od roku 2000 je sólistkou Janáčkovy opery Národního divadla v Brně, kde ztvárnila roli Carmen (Carmen), Rosiny (Lazebník sevillský), Suzuki, (Madama Butterfly), Lišáka (Příhody lišky Bystroušky), Varvary (Káťa Kabanová), Feneny (Nabucco), Nancy (Marta), Hänsela (Perníková chaloupka), Niklase (Hoffmannovy povídky) a dalších. Hostovala také v Národním divadle Praha, ve Státní opeře Praha, v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Městském divadle v Ústí nad Labem, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v Moravském divadle Olomouc. Spolupracuje s předními českými orchestry: s Českou filharmonií, se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Brno, Pražskou komorní filharmonií, Janáčkovou filharmonií Ostrava a dalšími. Za léta 2005 a 2008 jí byla Národním divadlem Brno udělena cena diváka DIVA.
Jaroslav Březina absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Zdeňka Jankovského a dále se soukromě zdokonaloval u Václava Zítka. V průběhu studia se stal členem vokální skupiny Dobrý večer kvintet. Je laureátem mezinárodních pěveckých soutěží Antonína Dvořáka v Karlových Varech a Schneidra-Trnavského v Trnavě. Ve své koncertní činnosti se soustřeďuje zejména na projekty barokního a klasického repertoáru. Uplatnil se na koncertních pódiích v Japonsku, Rakousku, Norsku, Itálii (provedení Dvořákova oratoria Stabat mater v Římě a Pise), Německu, Francii a Španělsku. Spolupracoval s dirigenty Bělohlávkem, Mackerrasem, Dohnányim, Baudem ad. Od roku 1993 je sólistou opery Národního divadla v Praze, kde vytvořil mnoho rolí domácího i světového repertoáru. Pro Deutsche Grammophon natočil na CD Rybovu Českou mši vánoční, spolupracoval na nahrávce Zelenkovy korunovační opery Sub olea pacis et palma virtutis pro společnost Supraphon, která získala Cannes Classical Award za rok 2002, dále nahrál Janáčkovu Šárku a Dvořákovy Tvrdé palice. Spolupracuje také s Českou televizí (např. inscenace opery Bohuslava Martinů Hlas lesa). Zápisník zmizelého Leoše Janáčka provedl v Královské opeře v Madridu, na festivalech Moravský podzim a Janáčkovy Hukvaldy, v rámci koncertní sezony České filharmonie a v letech 1998–2001 v Národním divadle v Praze. Ilker Arcayürek se narodil v Istanbulu. Svou první hudební praxi získal jako zpěvák v Mozartově chlapeckém sboru pod vedením Petera Langa. V letech 2004–2006 byl pěvcem ve Vídeňském komorním sboru, od roku 2006 působil jako sólista Sboru Arnolda Schönberga, v letech 2008–2009 byl členem sboru Vídeňské státní opery.
Od roku 2007 studuje a spolupracuje s tenoristou Seadem Buljubasicem. V roce 2008 debutoval v Theater an der Wien, v sezoně 2008/2009 spolupracoval s Claudiem Abbadem na Beethovenově opeře Fidelio v Madridu, Baden-Badenu, Reggiu Emilia, Ferraře a Modeně, a to v roli Prvního vězně. V BadenBadenu se rovněž objevil ve Straussově Růžovém kavalírovi pod vedením Christiana Thielemanna, v roce 2009 vystoupil u příležitosti znovuotevření zámecké opery ve Stetteldorfu v Haydnově opeře Svět na měsíci a téhož roku se jako zpěvák zúčastnil v Eisenstadtu oslav Haydnova jubilea. Minulý rok se stal laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže v Istanbulu a získal angažmá v Curyšské opeře. Jeho repertoár zahrnuje i řadu oratorií a dalších děl Wolfganga Amadea Mozarta, Josepha Haydna, Franze Schuberta, Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händela a Felixe MendelssohnaBartholdyho. Martin Achrainer absolvoval hudební seminář Maxe Reinhardta zaměřený na herectví a muzikálový zpěv. Poté nastoupil ke studiu klasického zpěvu do třídy Hanse Rotrauda na Univerzitě pro hudbu a múzická umění ve Vídni, kde studoval také u Brigitte Fassbaenderové, Roberta Holla a Charlese Spencera. V letech 2004–2006 získal své první angažmá v Tyrolském zemském divadle, od sezony 2006/2007 je stálým členem Zemského divadla v Linci, kde je obsazován především do hlavních rolí. Jeho široký repertoár zahrnuje např. role v Mozartových operách Don Giovanni, Cosí fan tutte, Figarova svatba, Donizettiho Nápoji lásky, Straussově Ariadně na Naxu nebo v Císaři Atlantidy Viktora Ullmanna. Pracuje s renomovanými dirigenty a režiséry, jako jsou Dennis Russell Davies, Kurt Masur, Reinhard Schwarz, Ralf Weikert, Dietfried Bernet, Brigitte Fassbaenderová, Harry Kupfer a Olivier Tambosi. Martin Achrainer se věnuje i soudobé hudbě, kterou pro něj napsal např. Kurt Schwertsik, Alexander Balanescu, Ernst Ludwig Leitner, dokonce i Philip Glass (role v opeře Kepler). V roce 2011 vystupuje umělec např. v Rossiniho Popelce nebo v Příhodách lišky Bystroušky Leoše Janáčka.
Český filharmonický sbor Brno se brzo po svém založení v roce 1990 vypracoval k úrovni a postavení evropské sborové špičky. Spolupracuje se všemi českými a mnoha zahraničními orchestry a dirigenty, je pravidelným hostem mezinárodních festivalů a koncertů ve Vídni, Linci, Mnichově, Lucernu, Basileji, Frankfurtu, Londýně (BBC Proms), Eberbachu, Lübecku, Pasově, Miláně, Římě, Vatikánu, Paříži, Rennes, Nantes, Angers, Norimberku, Drážďanech, Oviedu, také však v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Litomyšli nebo Českém Krumlově. Natočil řadu CD pro významná česká i evropská vydavatelství (Panton, Supraphon, Farao, KOCH International, Sony Classical, Ultraphon, Arco Diva, Chesky-Records New York, Pronto, Antiphona, PAN Classics, Musikproduktion Dabringhaus, Discantica a další); získal dvojí ocenění německé Echo Klassik: za nahrávku Brucknerových Duchovních motet se stal „Souborem roku 2007“ a snímek Lisztova Krista s jeho účastí „Nahrávkou roku 2007“. Předloni dostal Cenu německé gramofonové kritiky za snímek Zimmermannova Requiem pro mladého básníka. Na vyjmenovaných úspěších sboru má ovšem lví podíl jeho zakladatel, hudební ředitel a dirigent Petr Fiala. Vystudoval na brněnské konzervatoři klavír, kompozici a dirigování a roku 1971 ukončil studium skladby na JAMU u Jana Kapra. Vedle činnosti kompoziční (je autorem asi sto osmdesáti skladeb) působí pedagogicky na brněnské konzervatoři a především se věnuje činnosti sbormistrovské. Jako skladatel i dirigent je laureátem řady národních i mezinárodních soutěží; působí jako lektor dirigentských kurzů a člen mezinárodních porot. Hostuje u našich i zahraničních sborů při provádění velkých vokálně-instrumentálních skladeb.
Aleksandar Marković je absolventem vídeňské Univerzity pro hudbu a múzická umění, kterou vystudoval v dirigentském oddělení u Leopolda Hagera. Mistrovské kurzy na proslulé Chigiho akademii v Sieně absolvoval u Gianluigiho Gelmettiho a Lothara Zagroska; získal také stipendium prestižní Karajanovy nadace v Berlíně. V roce 2003 zvítězil v mezinárodní dirigentské soutěži Grzegorze Fitelberga v Katovicích. V letech 2005–2008 byl šéfdirigentem Tyrolského zemského divadla v Innsbrucku a rovněž debutoval u mnoha evropských orchestrů (Německý symfonický orchestr Berlín, orchestr salcburského Mozartea, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK aj.). V roce 2008 spolupracoval se Skotským komorním orchestrem, Německou státní filharmonií PorýníFalc a Katarskou filharmonií nebo s Vídeňskými symfoniky, se kterými zahájil prestižní festival Wiener Festwochen. V roce 2009 debutoval s orchestry Španělského rozhlasu a televize (RTVE) a berlínského Konzerthausu, se Stuttgartskou a Norimberskou filharmonií a s komorním orchestrem Spirit of Europe, o rok později se objevil také např. v Národním divadle v Bělehradu a na festivalu Bratislavské hudební slavnosti. Šéfdirigentem Filharmonie Brno se stal v roce 2009 po dvou pohostinských vystoupeních a od té doby dirigoval „svůj“ orchestr mimo domácí půdu v Paláci umění v Budapešti, v salcburském Festspielhausu, Stefaniensaalu ve Štýrském Hradci (Mahlerovu Třetí symfonii) a v Kongresovém sále ve Villachu, loni také ve vídeňském Konzerthausu, letos v Brucknerově domě v Linci. Ve svých symfonických programech věnuje značnou pozornost soudobé a novinkové tvorbě: uvedl symfonie Karla Amadea Hartmanna a Karla Schiskeho a díla Witolda Lutosławského, Györgye Ligetiho, Matthiase Pintschera, Philipa Glasse, Tristana Keurise a Erkkiho-Svena Tüüra – a ve vídeňském Musikvereinu světovou premiéru symfonické skladby Feuerlicht...Nachtschatten Dirka D‘Ase. Jan Žemla
O skladbě V dějinách hudby je Robert Schumann (1810–1856) považován za skladatele mimořádně vzdělaného nejen hudebně. Základní vzdělání získal od svého otce – knihkupce, vydavatele a spisovatele v saském Cvikově. Studoval původně práva a jeho velké znalosti romantické literatury a hudby, která postupně převážila nad ostatními zájmy, se projevily i v psaní esejí, kritik a vydávání časopisu Neue Zeitschrift für Musik. Poté, co se po dlouholetém vztahu roku 1840 oženil s pianistkou Clarou Wieckovou (navzdory jejímu otci – svému někdejšímu učiteli klavíru), se začal intenzivně věnovat kompozici písní. I následující roky lze u Schumanna charakterizovat zaměřením na určitý druh skladeb: rok 1841 patřil symfoniím, rok 1842 komorní hudbě a rok 1843 oratoriu Ráj a Peri. Citlivý Schumann trpíval občasnými údobími těžké melancholie (dnešní terminologií depresemi), střídanými pokaždé překvapivým vzepětím životního elánu a tvůrčí energie, což se odráželo jak v jeho tvorbě, tak v jeho vztahu k manželce. Po první manželské krizi počátkem roku 1842, kdy Clara byla na koncertním turné, zatímco on doma v Lipsku pracoval, došlo k tvůrčí explozi, která trvala dva roky; tehdy vytvořil také Klavírní kvintet E dur, jedno ze svých nejlepších komorních děl. Připomeňme si, že Schumann vlastně skladatelsky vyzrál v době, kdy se komorní hudba sice hojně pěstovala (jak v hudbymilovných měšťanských domácnostech, tak na koncertních pódiích), ale kdy tento zájem musel těžit z klasického tvůrčího odkazu, protože doboví skladatelé neměli o komorní formy prakticky vůbec žádný zájem. Jednou ze Schumannových historických zásluh je, že svými komorními skladbami překlenul jako jediný tvůrce svého formátu psí léta komorní tvorby právě uprostřed romantického 19. století. Rok 1843 byl pro třiatřicetiletého Schumanna ve znamení velké vokálně-instrumentální formy. V době od konce ledna do začátku března toho roku ožilo hudební Lipsko návštěvou Hectora Berlioze a Schumann navštívil dva jeho koncerty (ačkoli před lety nebyl jeho tvorbou příliš nadšen). Tehdy také založil Mendelssohn ve městě konzervatoř a jako prvního oslovil právě Schumanna s nabídkou na výuku. Berliozova návštěva a založení konzervatoře se překrývaly se začátkem Schumannovy práce na oratoriu Ráj a Peri. Jako přesvědčený romantik obrátil Schumann pozornost k atraktivní orientální látce, inspirován textem Thomase Moora (1779–1852). Tento
irský básník, zpěvák a herec se pohyboval ve vysokých společenských kruzích Londýna, procestoval Ameriku a Evropu a složil podnes známé písně a mimo jiné i jednu komickou operu. Roku 1817 vydal Moore sbírku Lalla Rookh, která je nazvána podle hlavní ženské postavy – dcery muslimského vládce Indie 17. století – a obsahuje čtyři výpravné básně spojené prózou. Druhá z nich – Ráj a Peri – pojednává podle perské a islámské mytologie o víle, jíž její pochybný původ (zrodila se ze spojení svrženého anděla s pozemskou ženou) brání v přístupu do vytouženého ráje. Jeho brána se jí otevře, jen přinese-li nejvzácnější věc na světě. Peri se o to pokouší opakovaně, ale uspěje až napotřetí. Nejprve v Indii získá kapku krve mladého vojáka zabitého při obraně vlasti před nájezdem krutého sultána Mahmúda z Gazny. V Egyptě pak se v době moru stane svědkem, jak mladinká princezna raději umírá se svým milým, než aby odešla do ciziny a zachránila tak svůj život. Peri přináší její poslední dech naplněný oddanou láskou k rajské bráně, ale ta jí zůstává i nadále uzavřena. Bezradná Peri pak bloudí po Sýrii, kde jí nečekaně pomůže zvláštní situace: chlapce, jenž pokleká uprostřed růží v ruinách chrámu Slunce v Baalbeku k večerní modlitbě, zahlédne starý jezdec, který má za sebou život plný špatností, a při pohledu na modlící se dítě pocítí pojednou hlubokou lítost a rozpláče se; právě jeho slza otevře Peri rajskou bránu. Rozsáhlé dílo je – jak vyplývá z děje – rozčleněno do tří dílů. Je určeno pro šest sólistů, osmihlasý smíšený sbor a velký orchestr. Schumann vycházel z upraveného německého překladu básně. Už v prosinci 1840 si poznamenal, že jde o námět vhodný pro operu, ale později se rozhodl, že překlad svého přítele Emila Flechsiga upraví jako libreto pro oratorium. Text byl hotov v lednu 1842, až do února příštího roku však ležel nedotčen. Během dvou měsíců pak byly dokončeny dva ze tří dílů oratoria, měsíční přestávku v práci způsobilo zřejmě narození druhé Schumannovy dcery Elise. V červnu už měl skladatel práci skoro hotovou, v červenci a září se k ní vrátil a revidoval ji. Již v říjnu začaly zkoušky a premiéra se uskutečnila 4. prosince 1843 v lipském Gewandhausu pod Schumannovou taktovkou. Oratorium mělo bouřlivý úspěch, i díky hlavní představitelce Livii Frege, a podruhé zaznělo hned 11. prosince. S ohledem na jeho ohlas napsal svému zeti konečně smířlivý dopis i Friedrich Wieck. Schumann zde zamýšlel vytvořit nový žánr pro koncertní sál, což se mu podařilo hned v několika ohledech. Jde o dílo,
které spojuje prvky duchovní a světské, bývá označováno jako kantáta i jako světské oratorium, výjimečné svého druhu v celém světovém vokálně-instrumentálním repertoáru, Peri je postavou zčásti lidskou, zčásti božskou. Čísla oratoria přecházejí jedno do druhého a prvky narativní, lyrické a dramatické vytvářejí plynulý celek. Dílo se vyhýbá pouhému recitativnímu zpěvu a vokální linku podporuje bohatým orchestrálním průvodem. Schumannova instrumentace (v jeho symfoniích často kritizovaná) je pozoruhodná např. ve scénách géniů Nilu (č. 11) a hurisek (č. 18), ve finále druhé části s lesními rohy a smyčci (č. 17) nebo ve spojení dřevěných dechových nástrojů se sólovým barytonem (č. 21). V Schumannově skladatelském odkazu má Ráj a Peri zásadní postavení. Jakmile oratorium dokončil, poznamenal si Schumann do deníku, že jeho dalším dílem bude opera. K té se ovšem dostal až koncem čtyřicátých let. Opera Jenovéfa (1848) na námět středověké legendy však prokázala Schumannovy dramatické slabiny, kdežto oratoriu Ráj a Peri se dostalo pochvaly i od Richarda Wagnera, který jinak Schumannovu hudbu moc nemiloval. V oratoriu se totiž Schumann projevuje jako geniální tvůrce, především jako lyrik, citlivý introvert, reflektující hloubku a poetiku příběhu, jehož výraz však dokáže na vrcholech účinně vystupňovat (třeba energickou fugou). Ráj a Peri, které můžeme – jako skladbu převážně lyrickou – přirovnat k Dvořákově Rusalce nebo Straussově Ženě beze stínu, získalo i mezinárodní ohlas, dokonce větší než Schumannovy předchozí skladby, zřejmě také v souvislosti s dobovou zálibou v exotických námětech. Dnes však bývá prováděno jen zřídka, což lze přičítat jednak už jeho málo srozumitelnému titulu, dále jeho neobvyklému rozsahu, ale především námětu, jenž je vzdálen dnešnímu vkusu. V roce 1854 cestoval Schumann do Hannoveru, kde byl přítomen provedení oratoria Ráj a Peri, organizovanému jeho přáteli – houslistou Josephem Joachimem a o generaci mladším kolegou-skladatelem Johannesem Brahmsem. Byl to jeho poslední triumf; po návratu do Düsseldorfu se psychický stav čtyřiačtyřicetiletého umělce, který trpěl různými halucinacemi a depresemi, začal zhoršovat; Schumann se nakonec pokusil o sebevraždu skokem do Rýna. Byl zachráněn, ale od té doby žil v ústavu pro choromyslné nedaleko Bonnu, kde o dva roky později zemřel. Jana Slimáčková-Michálková
České texty ke skladbě Díl první 1. Alt sólo Před branou ráje v jitřní záři stanula Peri plna žalu: a jak naslouchá lahodné písni živé vody, jež uvnitř zaznívá, a jak se jí peruť jasní světlem proudícím zpola přivřenou branou: dá se do pláče, neboť je vyhnána z nebeských lučin k hříšnému tvorstvu. 2. Peri Jak šťastně kráčejí blažení duchové vůněmi květin, jež nikdy nezvadnou! Ať mám své zahrady v moři i na souši, ať trhám kvítí v dálavách hvězd: nebeský květ je krásný nade vše! Ať si jen září kašmírská jezera jasem svých ostrovů zkrášlených platany, ať se tam zlatým pískem valí proudy, blažení přece vědí: nebeská krůpěj je krásná nade vše! Klidně se přenes od hvězdy ke hvězdě, z jednoho světa v druhý svět zářící, všude, kde klene nebe svůj chrám, shromáždi všechnu rozkoš sfér a dej jí trvat třeba věčně: jediná nebeská chvíle je nade vše! 3. Tenor sólo Vznešený anděl, jenž bránu světla střeží, zaslechne tato slova, a jak jim naslouchá, dojat tóny něžné písně, uroní slzu. A praví: Anděl Tobě, mé dítě, krásné, však hříšné, zvěstuji přece slova naděje. V knize osudu stojí psáno: „Zproštěna budiž Peri viny, když přinese k této věčné bráně dar, který nebe cení nade vše.“ Jdi a hledej ho, v duši se očisti: rád potom vpustím tě do říše blažených.
4. Peri Kde jej naleznu? Kde je skryt, kde kvete dar, jenž nebi je milý? Znám urny plné nejdražších pokladů, ukryté pod sloupy Čelminaru. Hluboko na mořském dně jsem spatřila rozkvétat zeleň vonných ostrovů; vím též, kde duchové tajně skrývají zázračný pohár krále Džamšína. Je celý ze zlata, poset klenoty, krůpěje žití jsou jeho nápojem; však přijme nebe takový dar? Což září démant z královské koruny jasně jak stupně k trůnu Alláha? Krůpěje žití, čím je váš třpyt proti hlubinám mocné věčnosti! 5. Tenor sólo To jí šlo myslí, když rozpřáhla křídla nad ladnými vrchy kvetoucí Indie. Kvartet Ó, sladká zemi! Ó, boží nádhero! Palmy si něžně šeptají, hvězdami jiskří noc. Nad tříští jantaru pění se moře, čeřené útesy z korálu, na zemi doléhá slunce zář a rodí v klínu hory diamant. Potoky plné zlata si zurčí marnivě jako bohatá nevěsta. Sladce tu voní háje santalů, ó, jaký ráj! 6. Sbor Však jeho řeky jsou teď rudé lidskou krví, strašlivě zuří smrt; vstupuje do lučin hýřících kvítím ničivě svýma krutýma nohama. Ó, zemi slunečná, čí kroky kráčejí po tvé půdě, srážejí tvoje klenby a dupají po božských sloupech a pagodách? On je to, kníže z Gazny, blíží se ve svém hněvu! Sbor dobyvatelů Sláva Gaznovci, mocnému knížeti! Sbor Indů Tyran ať zahyne!
7. Tenor sólo A samoten stojí mladík opodál, krev se mu řine z četných ran; obstoupen smečkou divokých psů je jako lev, jenž neskloní šíji. Již jeho meč do šiku nepřátel napsal smělými písmeny z krve, že jeho srdce a paže jsou nezlomné; teď však mu zbývá jen poslední šíp. Sbor dobyvatelů Sláva Gaznovci, mocnému vládci! Kníže z Gazny Pojď, smělý hrdino, a vzdej mi hold, chceš snad marně prolít svou krev? Tvá směšná snaha není k ničemu, pojď, dám ti život, nejdražší dar! Mladík Krutě jsi pobil mé druhy, zardousil moje bratry – tobě patří můj šíp! Kníže z Gazny To si odpykáš! 8. Sbor Běda, běda, minul cíl, tyran dál žije, šlechetný pad‘! 9. Tenor sólo Peri spatřila hroznou ránu, když dozněl bitvy hněv, v paprsku svítání sklání se nad padlým a bere poslední krůpěj krve, jež vytéká z mladého mužného srdce, dřív, než je opustí svobodný duch. Peri a sbor To budiž dar můj, vroucně vítaný u bran ráje! Neboť je posvátná krev, hrdinně prolitá za svatou svobodu, a nezkalí ani nejčistší proud, co protéká háji blažených duší! Ó, je-li na zemi oběť, dar, který si nebe vysoko cení, pak je to krev, kterou hynoucí syn přináší svobodě na počest!
Díl druhý 10. Tenor sólo Peri přichází s plachou tváří před bránu ráje, v srdci štěstí nebeské naděje; němým pohledem, plným lásky, táže se, zda se jí brána otevře. Anděl Vítáme rádi ty, kdo zhynuli hrdinskou smrtí pro svou vlast. Však pohleď, zámek je ještě uzamčen: mnohem vzácnější musí být dar, který ti otevře cestu v jas. Sbor andělů Mnohem vzácnější musí být dar, který ti otevře cestu v jas. 11. Tenor sólo První naděje v nebe minula; Peri se snesla na horkou zem daleko kdesi v horách Afriky a teď si koupe znavená křídla v prameni Nilu, jehož zrod neviděl dosud žádný smrtelník. Sbor géniů Nilu Vyplujte vzhůru z posvátných vod a pohleďte na krásnou, líbeznou bytost! Peri to je, má krásnou tvář – však nikdo ji neruš! Slyšte, jak zpívá, slyšte, jak naříká! Tiše – tiše! Peri Ach, ráji, ráji, jak touží po tobě srdce mé, ach, kdy se mi otevřeš? 12. Tenor sólo Odsud se vydá dítě vánků nad hrobky králů v egyptské zemi, kde je ovanou palmové háje; hned se dívá do údolí Rosetty, jak si holoubci staví hnízda, hned zase naslouchá bílým labutím, plovoucím pyšně jezerem Moeris. Jaký to obraz! Smrtelný zrak se nikdy nekochal větší nádherou! Všude však leží ticho strašlivé na celém tomto nebeském kraji a v jeho stopě se s dechem smrtícím plíží zemí děsivý mor.
Peri To za svůj první pád tak těžce, ubozí, pykat musíte, z ráje vám zbylo jen několik květů a v těch na vás číhá had. 13. Tenor sólo a kvartet A Peri pláče a její slza ozáří okolní vzduch, až nebe se zjasní, vždyť v slze je čarovná moc, je-li prolita takovým duchem z lásky k člověku. 14. Alt sólo V zeleni hvozdu u tichého jezera vzdychá mladík v těžkém žalu: smrtící nákazou stižen se doplížil sem až, aby tu skončil své trápení. On, k němuž v životě, ať byl kdekoliv, cítilo přátelství tolik srdcí, hyne teď, jako by neměl přítele, samoten, nespatřen, opuštěn všemi. Mladík Ach, kdo mi podá krůpěj vody, abych jí zchladil palčivý žal; ach, jedinou krůpěj vody z jezera, jíž bych zchladil horečný žár. 15. Mezzosoprán sólo Mladík je opuštěn, zbývá jediné, co mu teď dá ještě útěchu, že ta, již po léta věrně miloval, chráněna před dechem hrobky, žije v knížecích komnatách svého otce; neboť tam chladivě prýští fontány, komnaty proniká sladká vůně balzámu, tam dosud vane čistý vzduch, čistý jako čelo, které ovívá. Tenor sólo Pohleď jen – kdo se k truchlivým keřům pokradmu tiše blíží, bohyni zdraví se dívka ta podobá, svěží jak jaro, růžolící! Je to ona! – vidí, jak blíží se, zjasněna měsícem, věrná nevěsta; přítele sevře v náruč a přitiskne svěží svou tvář na jeho bledou, bujné vlasy navlhčí v jezeru a pak mu jimi osvěží čelo. Mladík Ty zde? – Ach, prchni! Můj dech ti způsobí jistou smrt!
16. Dívka Ó, dovol mi, aby mnou pronikl vzduch, blažený vzduch, kterýs dýchal ty, a ať mi na křídlech přináší cokoli, život či smrt, mně slastí je obojí. Pij mé slzy i mou krev, je to krev daná ti přímo ze srdce, kéž by ti v žáru tvém byla balzámem, kéž by ti na chvíli dala klid. Pohlédni na mne svýma očima, nejsem tvá nevěsta, nejsem tvá? Není mé místo navždy u tebe, ve šťastném životě stejně jako v hrobě? Což věříš, že ta, jež od tebe přijímá jediné světlo v temném světě, vydrží noc, co na ni sestoupí, s pohledem smrti v tvých hasnoucích očích? Mám žít na zemi bez tebe – samotna – živote mého života – ne! Ó, dovol mi, aby mnou pronikl vzduch, blažený vzduch, kterýs dýchal ty, a ať mi na křídlech přináší cokoli, život či smrt, mně slastí je obojí. Tenor sólo Kolísá – klesne – a jako světlo zhasne v zatuchlém dechu sluje, tak náhle se zkalí jeho oči – nastává křeč – a žal pak míjí, život jeho je dokonán, jen ještě poslední dlouhý polibek vtiskne mu dívka a zemře s ním v lásce. 17. Peri a sbor Spi a oddej se snům plným vůně; balzámem ať tě ovívá vzduch, sladce se linoucí z oběti Fénixe, který si zpívá píseň pohřební. Spi a oddej se snům plným slasti, ty, srdce bezmezné lásky a věrnosti! A jak to pravila, nebeský dech jí skanul z úst na tato místa, zalita paprsky, štědře rozlévá jas po tvářích obou mrtvých, že podobni dvojici světců tu leží, a Peri bdí a mírné světlo rozsévá v jejich smrtelnou noc, dokud je nevzbudí soudný den.
Díl třetí 18. Sbor hurisek Ozdobte stupně k trůnu Alláha, květy je ozdobte, milé družky, aby i na ten poslední z nich dopadl pohled věčného vládce. Spojte se v kruhu a s radostnou pokorou skloňte se před svým nebeským pánem! Také na milou Peri vzpomeňte, která tam na zemi zůstala sama! Dole je temno, nahoře světlo, v temnu je zášť, zde věčná láska. Sbor Pohleďte, cestou k věčnému světlu právě přilétá nešťastná Peri. Půvabná Peri, přestaň zoufat, věrnost a víra tě nikdy nezklamou. Hledej ten poklad, co je skryt v očích, poklad, jejž nebe cení nade vše! Teď se však vraťte v růžová loubí, dávat a přijímat radost je váš cíl, přimkněte ústa ke rtům milenky, dávejte polibky, polibky berte, již stoupá slunce a rozkoš věčná čeká na vás, kdož sloužíte Pánu! 19. Tenor sólo Jak Peri zaslechne z dálky ten zpěv, vznese se vzhůru k výšinám; přináší branám ráje dar, nejčistší lásky poslední vzdech. Srdce jí silně buší v naději, že spatří brzy rajské palmy; u bran ji čeká duch světla s úsměvem, aby se potěšil tím, co nese. A slyš, ze stromů nebeských zní z křišťálu zvony a jejich tóny se mísí s opojnou vůní ambry, která sem vane od trůnu Alláha; vidí, jak blyští se hvězdné číše, zářící kolem jezera světla, vidí, jak z něho blažené duše čerpají první doušky slávy. Však marné je všechno její doufání, stále je zavřena rajská brána; a anděl ji s bolestí v tváři praví: Anděl Dosud ne! Věrna byla ta dívka a serafín její příběh, vepsaný provždy nad hlavu boží, pročítá rád; však, Peri, brána ráje je stále zavřena: mnohem vzácnější musí být dar, který ti otevře cestu v jas!
20. Peri Vyhnána! Zavřena znovu je zlatá brána! Zmařen a zničen je poslední paprsek naděje! Není mi dáno jej nalézt, vznešený, vzácný ten poklad – ! Běda mi – cítím, jak slábne můj odvážný duch. Však nechci se vzdát, chci bez ustání putovat zemí od pólu k pólu, probloudit dálavy nesčetných krajů, dokud se nezmocním pokladu, který mi zvěstuje největší štěstí, který mi otevře, ráji, tvou bránu. I kdyby střežily soumrak a noc ten klenot v nejhlubších hlubinách země, musím ho najít, musím ho mít! 21. Baryton sólo Večer teď ozářil zlatým světlem nádhernou Sýrii, zemi růží, slunce jak svatozář vznešeně visí nad svatou zemí Libanonu; věčnými sněhy je jeho hlava pokryta v zimním majestátu, zatímco léto, věnčeno kvítím, usíná u nohou zdejších hor. A Peri hledí s výše dolů na všechna kouzla pestrých luk. Jak se jí krásný zdá celý svět, zjasněný čilý život kolem, nádhera zahrad, odlesky vln a na březích stromy se zlatými plody, zkrásnělé navíc sluneční září, a pak to tisícihlasé volání, dávná pastýřská šalmaj, bzukot včel, jež se rojí po kvetoucích pláních, a plodné tvé šťastné břehy, Jordáne, a na nich lesy plné slavíků! 22. Tenor sólo A jak se Peri snáší dolů, sestry ji obstoupí s otázkou na rtech: Čtyři Peri Peri, je pravda, že nebe je tvoje jediné přání? Což ti nestačí sluneční svit a hvězdy a měsíc a země? Peri, je pravda, že nebe je tvoje jediné přání, vezmi nás na svou pouť!
Baryton sólo Se slovy sester roste její žal, křídla jí těžknou, srdce se kalí; smutná se dívá, jak zapadá slunce za chrámem, který jí kdysi patřil, za chrámem, jehož vysoké sloupy vrhají na zem dlouhé stíny. 23. Peri Rychle dolů do chrámu slunce! Je tam amulet, v jehož kameni třpytí se znamení, vpálené bleskem, vidím tam také tajemný list, na němž se skví pečeť Šalamounova; snad mi pomohou rozluštit, kde je v moři či na zemi čarovná moc, ten vzácný poklad, který otvírá hříšnému tvorstvu ztracený ráj, rychle dolů, ať dozvím se tajemství! Tenor sólo Snáší se na zem s radostnou nadějí, v líbezné září pozdního nebe, západ je dosud otevřen dokořán barvám červánků zdobících obzor. Vznáší se právě nad údolím Baalbeku, vidí tam dítě, jak si hraje, jak si uprostřed divokých růží s nevinnou myslí vesele zpívá. Chlapec to je, jenž znaven hrou ulehl zrovna do měkkého kvítí, a blízko něho s koně sestoupil strhaný muž a chvatně se sklání k svěžímu prameni v husté trávě, aby se posilnil chladivým douškem; pak obrací svoji divokou tvář na krásné dítě, jež sedí tu klidně, hrubší tvář nespatřil nikdy svět, nežli je tato strašná podoba, děsivě divoký přízrak krutosti, bouřkové mračno z noci a žáru; neřest v ní nechybí žádná, křičí z ní lstivé úklady všeho druhu, křivá přísaha, krvavá vražda, svedená nevěsta, vše je v těch rysech krvavým písmem varovně psáno. Mezzosoprán sólo Slyš však, teď zvony nešpor se chvějí jak volání k modlitbě v západu slunce, nesou je vánky ze všech stran z tisíců syrských minaretů; chlapec se zvedá z kvetoucí louky, která mu poskytla měkké lože, pokorně pokleká na vonnou zem a čistými ústy anděla vysloví posvátné jméno věčného boha;
a když tak pozvedá ruce a zrak k večerním nebesům, je z něho náhle andílek, který dolů na zem zabloudil a který hledá zas cestu domů. Tenor sólo A co cítí ten hříšný muž, který se opřel a vzpomíná teď na mnohá léta krve a vin, který se v temném přívalu žití nadarmo snažil o cestu záchrany, nadarmo hledal ratolest milosti? Muž Ano, byl čas, ach, nevinné dítě, kdy byly činy a modlitby mé, tak čisté jak tvé – však teď! 24. Kvartet a sbor Ó, svaté slzy vroucí lítosti, ve vašem něžném, očistném proudu je jediné, nové i odvěké blaho, pokání viníků z těžkých vin, ó, svaté slzy vroucí lítosti! 25. Peri Tu padne krůpěj na zemi egyptskou, spálenou červnovým vedrem, měsíční krůpěj tak léčivé síly, že v téže chvíli zahyne démon moru a zdravím procitne nebe i země. Nejsou to, hříšníku, slzy lítosti, které ti zázračně navrací zdraví? Jak tě ty rány v prsou pálily, jediná nebeská krůpěj je zacelí! Tenor sólo a sbor Hleď, jak v pokorné modlitbě pokleká ubohý muž po boku dítěte, zatímco paprsky slunce hřejí oba, hříšnou i čistou duši, a chvalozpěv nese se nebem bez hranic, neboť se dostalo člověku milosti. Klesl už zlatý kotouč za obzor, oni tam stále společně klečeli, když tu padl čistší paprsek, než jaký prýští z hvězd a ze slunce, na onu slzu –
Smrtelné oko by možná ho mělo za meteor nebo za polární záři, však Peri ví dobře, že tento svit je úsměv anděla z nebeských výšin, jímž zdraví s dojetím kajícnou slzu, která má moc jí otevřít ráj. 26. Peri a sbor blažených Radosti, věčná radosti, stalo se, brána je dokořán, nebe mě vítá. Jak jsem, ó, nebeská slasti, blažena! Ráji, jak temné jsou proti tobě věže z démantů v Šadukjamu, jak mdlé jsou zahrady v Ambrabádu! Buďte sbohem, vy vůně země, prcháte rychle jak vzdechy milenců. Ze stromů túbá je nyní můj kvas, stoupá z něj opojná vůně věčnosti. Buďte sbohem, vy květy v mém věnci, kvetete krásně, však zároveň vadnete; ó, čím je kvítí v pozemském lesku oproti lotosu před trůnem Alláha, který se rozpučel věčnými květy a v jehož každičkém lístku je duše! Radosti, věčná radosti, stalo se, brána je dokořán, nebe mě vítá, jak jsem, ó, nebeská slasti, blažena! Zbožní mě vítají, zdráva, buď, zdráva! Měla jsi vůli a neznalas oddechu, nyní je tvůj ten nádherný dar. Jistě, je oběť v pozemském světě, je dar, který nebe vysoko cení, slza to je, ta, kterou přinášíš, slza, jež skanula z oka hříšníka; slza, jež nebe ti znovu otvírá. Měla jsi vůli a neznalas oddechu, nyní je tvůj ten nádherný dar. Konečně vstoupilas v zahradu ráje, kde čeká nebeská láska a objetí věčného blaha, budiž nám vítána, budiž zdráva! z němčiny přeložil Antonín Pešek
Zveme Vás na 6. koncert Komorního cyklu SPH v Besedním domě 22. března 2011 v 19:30: Hoboj a harfa – Mozart Sonáta e moll KV 304, Yun Volání, Britten 6 metamorfóz podle Ovidia pro hoboj, Suita op. 83 pro harfu, Debussy Snění, Menuet a Preludium; Kateřina Englichová – harfa, Vilém Veverka – hoboj 3. koncert Jeunesses musicales v Besedním domě 24. a 25. března 2011 v 19:30: Haydn Symfonie fis moll „Na odchodnou“, Bruch Houslový koncert č. 1 g moll, Martinů Concertino H 232; Lucia Kopsová – housle, Puella trio, Filharmonie Brno, dirigent Jakub Klecker 4. koncert Rodinného abonmá v Besedním domě 26. března 2011 v 10:30: Karneval zvířat – Saint-Saëns Karneval zvířat; Libuše a Radim Pančochovi – klavír, moderují Markéta Lánská a Alan Novotný, Filharmonie Brno, dirigent Jakub Klecker 3. koncert ve Wannieck Gallery 12. a 13. května 2011 v 19:30: Hudba obrazem – Sibelius Symfonie č. 7, Salonen Foreign Bodies, Skrjabin Poéma extáze; Filharmonie Brno, Company ProART, dirigent Aleksandar Marković
Změna programu a obsazení vyhrazena!
Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Po začátku není vstup do galerie umožněn.
Vydala Filharmonie Brno, příspěvková organizace, v roce 2011 nákladem 1 100 výtisků foto archív Filharmonie Brno grafická koncepce Side2, s. r. o. produkce Printeco, s. r. o. redakční uzávěrka 21. února 2011
Filharmonie Brno, příspěvková organizace Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno tel. +420 539 092 801 e-mail
[email protected] www.filharmonie-brno.cz
