Rožňavské zprávy školní ročník XV., číslo 1
1
Vážení učitelé, milí spolužáci.
Jsme deváťáci, tenhle rok odcházíme, a tak bychom se s vámi mohli rozloučit alespoň tímto časopisem. Mohli byste nás znát z různých sportovních akcí, kde se většinou umístíme poměrně vysoko. Neděláme si iluzi, že by nás většina z vás znala jinak než od vidění, i když někteří lidé od nás jsou určitě známí po celé škole. (Třeba Sméky – nejkrásnější člověk pod sluncem! ☺) Tenhle rok máme za úkol vydat školní časopis. Rozhodně to není jednoduchý úkol, vyhodnotit ovšem, jak jsme se s ním poprali, je už na vás, čtenářích.
2
Začínáme vzpomínkou na loňskou akademii! TŘÍDO, KONČIT, K AKADEMII NASTOUPIT!!!! a PŘÍTOMNÉ POZDRAVIT!!!! - takto nás pozdravili žáci 4.c (dnešní páťáci) a předvedli zhudebněný text s pohybem na písničku Jede, jede mašinka. Vítejte nám milí hosté, máme jenom přání prosté, ať se vám tu líbí s námi, přejem hezké podívání.
V kuchyni nám vyvařují, dobrý vývar připravují. Na místa!!!!
Stojí, stojí kaplička, před ní naše školička, /:chodíme tam všichni rádi, jsme velicí kamarádi. Učíme se, bavíme se, do učení se nám - chce, chce!!! I když se nám někdy nechce….. Pan ředitel Milan Král je v té škole admirál. /:Kormidluje s velkou chutí, žáky k poslušnosti nutí. Motivuje personál, učitele a tak dál…./ Naše paní zástupkyně vyučuje velmi plynně, poznáváme krajiny, zvířátka i bažiny. O historii země dovídáme se denně. Pan učitel hudebky, koupil včera nugetky. Rozdal nám je v hodině, zpívali jsme povinně! Hodně nás to bavilo, všem se nám to líbilo. Naše úča z ájiny otevírá noviny, vyhledává novou látku, spelujeme na oplátku: A/ej/ B/bi/ C/si/ D/di/ E/i/ F/ef/ G /dži/ jedničky se hromadíííííííííí. Učíme se slovíčka, abecedu, psaníčka. Maso, rýži, buchtičky připravují kuchtičky.
3
Náš pan školník Honzíček, přinesl nám stoleček. Umí spravit, na co šáhne, Jeho ruce jsou obratné. Super uklízecí četa, uklízí už dlouhá léta. Vyčistí i komnatu pak dostane výplatu. I my pěkně uklízíme Snažíme se??????? Prostě musíme…… Naše hodná úča Pecka učí samá zralá děcka: /:Fildu, Lubu, Elišku, Peťku, Julču, Moničku. Pavla, Davču, Martina, Janču, Toma, Adama. Áňu, Míšu, Vendulku, Šímu, Terku, Adélku. Lucku, Marťu, Kristiana Je to třída nevídaná!!!!/ Máme rádi tělocvik, zvládáme v něm každý cvik. Ve třídě je počálek, hrajeme i fotbálek, dodržujem školní řád, proto nás má každý rád!!! Snažíme se, učíme se, Někdy se nám prostě nechce……..
Pak musíme úkol psát, o přestávce si nehrát, což nás velmi, velmi prudí, práce navíc ta nás nudí….. Musíme však poslouchat, na sto procent pracovat. Jenom aby…
A tady se předvedli loňští prvňáčci. A ti byli kouzelní! Já jsem Zdišek, velký fanda, hokej není žádná sranda. Raději než počítání, křičím, fandím, nemám stání. Když Olomouc vyhraje, konečně mi dobře je. Já jsem Kuba, další borec, co má rád, když slyší zvonec. Mám rád každou přestávku, neznám ždnou nadávku. Já jsem Michal, jsem jak myška, zvířátkům rád hladím bříška. Pavlík sedí vedle mě, tváříme se tajemně. Já jsem Pavlík, hodný, slušný, neumím být neposlušný. Občas smutním po mamičce, co mě hladí při jedničce. I já mám rád pěkné známky, mám pochvalu od mé mamky. A mé jméno? Já jsem Tomáš, v učení mě nepřekonáš. Kája, to jsem přece já, statečný jak Bajaja. Snažím se být prima kluk, při hodině ani muk.
4
Já jsem Robert, cestovatel, jízdenky mám za pakatel. Jízdní řády dobře znám, a ze školy pospíchám, jezdím busem, tramvají, doma na mě čekají. Já jsem Josef zvaný Pepa, na pochody chodím léta s mým dvojčetem Anežkou zvládnem zátěž přetěžkou. Jak už říkal bráška Pepa, sportujeme zimy, léta, malujeme, zpíváme, na flétničku pískáme. Já jsem Honza a já Marek, čáp nás přines jako dárek. Já jsem Marek a já Honza, málokdo nás dva rozezná. Podobní jak vejce vejci, Honzo! Marku! Který ty jsi? Mně říkají Martine a mně zase Štěpáne, Někdy se i honíme, občas pokoj nedáme. Učení či abeceda, není pro nás žádná věda. Mně říkají Kačka, znám každého ptáčka. Moc se o ně zajímám, fůru knížek doma mám. Nelovím, je, nebojte se, vždyť je s nimi dobře přece.
Mám šikovné ručičky, umím krásné věcičky. Stříhat, lepit, vytvářet, každou práci zvládnu hned. Potom spěchám do baletu, já jsem Míša, mám se k světu. Jmenuji se Monika, už nepláču, nefňukám. Chtěla bych si hlavně hrát a ze školy pospíchat. Pohyb nás dvě hrozně baví, posilujem svoje zdraví. Trénování, turnaje, všechno velká dřina je. Já jsem Valča a já Lucka, tanec, ten je pro nás muška. Mně říkají Karolína a mně zase Anita, my jsme holky povídalky, zkrátka velká rarita. My jsme kecky solidní, málokdo nás uklidní. Ve škole mě všechno těší, keramika, práce, děti. Ze všeho se raduji, Eliška se jmenuji.
Jak je neznáte. Zeptali jsme se za vás. Několik málo otázek a několik milých odpovědí. Rozhovor s p. učitelkou Majerovou, která učí anglický jazyk na 2. stupni. Dobrý den, paní učitelko. Děláme rozhovory s námi vybranými učiteli. Můžeme začít? Otázka č. 1 Jaký byl Váš nejvíc romantický zážitek? Těch zážitků je mnoho a je těžké vybrat ten NEJ. První co mě napadá je 1. výlet do Českého Krumlova se svým manželem. Otázka č. 2 Jaký je Váš nejoblíbenější film? Ze zahraničních: „Přelet nad kukaččím hnízdem“, „Láska nebeská“ Z českých: „Pelíšky a Postřižiny“ Otázka č. 3 Jaký znáte dobrý vtip? (Slušný) Jednooký a slepý bratr jdou na návštěvu babičky lesem, když naráz větvička vypíchne jednookému oko a on říká: „Tak jsme došli.“ A slepý odpoví: „Nazdar babi.“ Otázka č. 4 Jaký je váš oblíbený sport a sportovec? (paní učitelka sport neuvedla, tak napíšu alespoň sportovce. :D)
Jaromír Jágr, Herman Maier, Alberto Tomba, Kateřina Neumanová Otázka č. 5 Jaký je Váš největší trapas? Zapomněla jsem si sundat návleky z bot po přednášce a nevědomky v nich chodila celé odpoledne po městě.
A teď se ptáme paní učitelky Zapletalové, která učí na 1. stupni Otázka č. 1 Váš nejromantičtější zážitek? Lovení malých žraloků na svatební cestě při východu slunce. Otázka č. 2 A co váš největší trapas? Těch bylo hodně, ale na největší si nevzpomínám. Otázka č. 3 Znáte nějaký vtip? Ale slušný! A to je ten problém. Nevím.
5
Otázka č. 4 Váš nejoblíbenější film a proč? Než si pro nás přijde (film) důvod: krásná přátelství Otázka č. 5 Máte ráda sport? Který? A sportovec, který mu držíte palce? aerobik, běh, kolo sportovec: Sáblíková- spolužačka z gymplu, fandím jí.
Víte, jak nám odpověděli muži - učitelé? Pan učitel Mareček, který učí matematiku a hudební výchovu. Otázka č. 1 Jaký byl váš nejromantičtější zážitek? Procházení se s mojí ženou ulicemi New Yorku. Otázka č. 2 Jaký je váš nejoblíbenější sport + sportovec? Hokej. No přeci Jarda Jágr. Otázka č. 3 Jaký je váš největší trapas? Ty největší trapasy si nepamatuji. Otázka č. 4 Jaký je váš nejoblíbenější film? Život je krásný a Všichni moji blízcí. Otázka č. 5 A co váš nejoblíbenější vtip (slušný)? Víte, co má největší řecký bůh Zeus ze všeho nejméně rád – Diakritiku. (jinak znám samé sprosté)
Pan učitel Vrba, učitel tělesné výchovy. Otázka č. 1 Jaký byl váš nejromantičtější zážitek? Narození mých dětí. Otázka č. 2 Jaký je váš nejoblíbenější sport + sportovec? Tenis. Roger Federer. Otázka č. 3 Vzpomínáte na váš největší trapas? Nevím, jak odpovědět na tuto otázku.
6
Otázka č. 4 Jaký je váš nejoblíbenější film? Vlasy v režii Miloše Formana nebo Podraz. První mi mluví z duše a na druhý je radost koukat. Otázka č. 5 A váš nejoblíbenější vtip (slušný)? Vtipy rád poslouchám, dělám, ale v podstatě okamžitě zapomínám, takže popravdě - nevím.
Čtyřlístek zpovídaných učitelů doplní odpovědi pana školníka, pana Kyselého. Otázka č. 1 Vzpomínáte na nejlepší romantický zážitek? První rande. Otázka č. 2 A co trapas? Byl? Začal jsem atakovat dvojče kamaráda a to dvojče mě naprosto ignorovalo. A já do něj furt mluvil. Otázka č. 3 Který je váš nejoblíbenější film? Hungergames Otázka č. 4 Určitě máte rád sport. Který? A nejoblíbenější sportovec? Cyklistika, lyžování Sportovec - Martina Sáblíková Otázka č. 5 Přidejte váš nejlepší slušný vtip. Jde kamarádka blondýna ke kamarádce blondýnce a říká jí: „Pojď, jdeme nakupovat.“ Druhá blondýnka se ptá: „ a PINdal? A první blondýnka odpovídá: „Nepindal.“
POZOR! POZOR! POZOR! Anketa o sladkou cenu – dort může vyhrát třída, která odevzdá jako první anketní lístek se správnými odpověďmi přímo do ruky paní učitelce Vysoudilové ve čtvrtek 11. 2. 2016 do 10:00.
7
--------------------------Zde odstřihněte-------------------------------------------------------------Třída: Odpovědi:
8
------------------------------------Zde odstřihněte------------------------------------------------Třída: Odpovědi:
9
Druhou část časopisu jsme nazvali Z tvorby žáků naší školy Šťastný Halloween Byla temná, strašidelná noc. Venku chodily v kostýmech děti. Měly různé masky, upíra, dýni a čaroděje. Malý Vojtík se bál strašidel a duchů, a proto se na Halloween vůbec netěšil. Ale letos bylo všechno jinak… Ráno ho vzbudila maminka. Šli na trh koupit dýni. Odpoledne ji s tatínkem hezky vyzdobili. Večer do dýně dali svíčku a postavili ji přede dveře. Maminka měla pro Vojtíka ještě jedno velké překvapení. Na posteli ležel kostým čaroděje. O chvíli později šel Vojtík s tatínkem tmavou ulicí. Kolem nich procházely jiné strašidelné masky. Dnes se Vojtík poprvé nebál. Byl to šťastný Halloween… Josef Procházka, 3. B
10
Strašidelný Halloween Hřmělo, až praštilo. Byl studený den. Děti chodily pro dobroty. Převlékaly se za čarodějnice, zombíky, dýně a další obludy. Jeden chlapec se převlékl za ducha a tvrdil, že má nejlepší masku. Když však prosil o dobroty, nedostal nic. Ať prosil sebevíc. Šla kolem holčička Anna a vyptávala se, co už má za dobroty. Ale on jí řekl, že nemá nic. Půjdeme spolu. Tam je dům. Zaťukali na dveře. Dveře se otevřely, ale samy. Děti opatrně vešly dovnitř. Vybafl na ně duch… Vznášel se nad nimi a koulel na ně očima. Oba se lekli a nevydali ani hlásku. Zabouchli za sebou dveře a utíkali, co jim nohy stačily. Vůbec jim nevadilo, že nedostali dobroty. A víckrát do toho domu nešli. Byl to ten nejstrašidelnější Halloween… Anežka Procházková, 3. B
11
Milí vyučující i žáci, za školní parlament vám děkujeme, s jakou vervou jste se všichni na 1. stupni pustili po podzimních prázdninách do literárního halloweenského tvoření. Vznikla tak veselá rýmování i poutavé příběhy plné tajemství a záhad. Při odpoledním vyhodnocování nám při jejich čteních běhal mráz po zádech, ale s některými jsme se i dost zasmáli. Bylo pro nás velmi těžké vybrat tři nejlepší práce ze tří kategorií. Upřímně musíme říct, že se nám všechny vaše příběhy a rýmování moc líbily. Největší počet bodů však získaly tyto čtyři práce. V kategorii prvních tříd zvítězilo rýmování třídy: 1. A V kategorii 2. – 3. tříd zvítězil Halloweenský sen žáků: 2. B V kategorii 4. – 5. tříd se stejným počtem 159 bodů se umístily třídy dvě: 5. B a 5. C 1. A Kostlivci, čarodějky a upíři k nám do domu si to zamíří. My se duchů nebojíme, protože my v noci spíme. O strašidlech se nám zdá, ale nejsou nehodná. Dýničku si vydlabeme, a pak si ji vystavíme. Halloweenský sen – 2. B Venku byla noc a svítily jen strašidelné dýně. Holčička jménem Káťa byla sama doma a hrozně se bála. Vtom zhasla všechna světla, svítily jenom dýně a ozval se šustivý zvuk. Světla naposled zablikala a z průvanu se otevřely všechny dveře a okna. Káťa se tak strašně bála, až se celá třepala. Do dveří vlétl bílý šátek, ve kterém byl duch. Chvilku poletoval kolem Káti, a pak jí řekl: „O půlnoci si pro tebe přijdu!“ Z televize se ozval skřípavý zvuk, zablesklo se a v okně se objevil stín kostlivce, kterému upadla ruka. Odbila půlnoc a duch byl v pokoji. Vtom do dveří vešla maminka, sklonila se nad spící Káťou, která sebou strašně házela, zatřepala s ní a Káťa se probudila ze strašlivého snu. Byla moc ráda, že to byl jenom sen.... Strašidelná párty – 5. B Stalo se to v roce 1999. Byl Halloween ve městě Kost. Anička a Honzík šli v kostýmech Spidermana a Cat woman koledovat. Když přišli k staré vile, viděli, že se uvnitř svítí a najednou se ozval výkřik: „Auuuuu!“ Honzík přemluvil Aničku, aby se tam šli podívat.
12
Najednou bliklo a zhaslo světlo, ale to už byli vevnitř. Vila byla úplně zničená. Na zemi spatřili blátivou stopu psa, která končila ve zdi. Anička zakopla o nějakou cihlu a tu se otevřely dveře ve zdi. Anička a Honzík vešli dovnitř a uviděli spoustu strašidel: kostry, duchy, mumie, vlkodlaky, upíry a rytíře s hořící lebkou. Pak si všimli krvavého nápisu: ZAKÁZÁNO!. Báli se, že na ně někdo skočí a vlkodlak volá: „Sem je vstup zakázán!“ Anička utekla, ale Honza neposlechl a šel dál. To se mu nevyplatilo. Našel ho upír, který ho kousl, a tak ho přeměnil. Honza teď někde saje krev a víte, co je s Annou? Je rok 2015 – a Anna je v blázinci. Každou noc se jí totiž zdálo o upírech, ale tenkrát to přece nebyl sen...? Děsivý výlet – 5. C V předvečer halloweenského koledování naši třídu odvezl autobus do staré továrny na svíčky, kde nás čekalo tvoření voskových strašidel a přespání ve sklepení. Moc jsme se těšili. Továrna vypadala zchátrale a šedě a v okolí vystupovaly kameny, které připomínaly náhrobky. Nad svíčkárnou se vznášelo černé mračno a hejno vran. Přivítal nás usměvavý, ale podivný chlapík. Zavedl nás do velké místnosti s krbem a při tvarování voskových figurek nám vyprávěl strašidelné historky. Báli jsme se. Najednou někdo zaječel a ukázal do tmavého kouta u dveří. Všichni strnuli a nastalo hrobové ticho. Najednou něco zapraskalo, zavrzalo, zaskřípalo, zafunělo... V krbu Karel zahlédl ohnivý obličej a děvčata začala pištět. Do místnosti vstoupila parta kuchařek: „Večeřeeee!“ Všichni jsme se rozchechtali. Pochutnávali jsme si na dýňové polévce s netopýřími nožičkami. Kluci nepřestávali strašit a děsit. Se strachem jsme odcházeli do sklepení. Všude byla tma, neviděli jsme ani na krok. Vtom se všude rozsvítily svíčky a nad námi se ozvaly cizí hlasy. Půlnoc se blížila a kukačky odbily dvanáctou. Zrcadla na stěnách začala řinčet, praskat a střepy se sypaly na zem. Strašně nás to vyděsilo. Zalezli jsme pod peřiny a únavou a strachem jsme usnuli. Když jsme se ráno probudili, všechna zrcadla byla v celku. Nechápali jsme, co se vlastně stalo. Průvodce nás vysvětlil, že v 19. století postihlo město zemětřesení a 23 lidí bylo zasypáno, a proto každým rokem na Halloween v továrně straší.
13
Bavíme se ve slohu... Dobrý den, paní Mucholapko, mohla bych Vás poprosit, abyste nebyla tak lepivá? Protože, když kolem Vás letím, tak se na Vás přilepím. Děkuji Moucha Gábina Kožená 8. B Milá Marie Terezie, kdybyste se nenarodila, tak bych v matematice říkala číslíčkům písmena, v češtině bych ve svém jméně udělala víc chyb, než by bylo písmen. Takže Ti děkuju za každodenní vstávání, ale určitě se to vyplatí a jednou ti poděkují všichni. S pozdravem Lucka Pětiletá Peťa peče perníky pro paní profesorku, pracuje pečlivě. Lucka Benešová 8. B Dobrý den, paní Tužko, nedělejte prosím tolik chyb. Vždy, když uděláte chybu, tak se ztrácím. Děkuji Guma Monika Pospíšilová 8. B Inzerát Mladý pračlověk by rád koupil dotykový telefon. Značka: mamuti jsou na mě moc rychlí, radši budu hrát hry. Ivana Bobáčková 8. B Dobrý den, pane Ořezávátko, píšu Vám výhružný dopis. Vaše časté ořezávání mě ničí.Přeji si,abyste mě nechal být. Děkuji Tužka Tereza Zakopalová 8.B O Červené kšiltovce Byla jednou jedna holka, která denně nosila červenou kšiltovku, proto jí říkali Červená kšiltovka. Červená kšiltovka měla babičku, která si užívala důchodu v domově důchodců. Tam ji měla vnučka donést batoh dobrot – slivovici, šunku, ovoce a vitamíny z lékárny, protože babička prý dostala parádní chřipku. Šla za ní lesem, kde byly strašidelné stromy, protože den před tím se tam prohnala vichřice. Ona však měla pro strach uděláno, v kapse nosila pepřový sprej. Přesto se lekla, když uslyšela šramot z houští. Byla to babiččina čivava v černém oblečku.
14
Pes se taky lekl a běžel zpět do domova a uvelebil se v posteli babičky. Ta byla vedle u souseda a až tam slyšela vnučku, která dorazila s batohem na místo. ,,Babičko, proč máš tak malou hlavu, malé oči a pusu, chlupaté uši? „Kdo sní donesené dobroty?“ Babička se vrátila do pokoje a řekla: ,,Neboj se, soused mi pomůže, má taky chřipku.“ Adam Masare 7. A O veliké řepě Včera jsem slyšela takový docela zajímavý příběh, teď ho povím vám. Prý někde u Jablonce nad Nisou bylo staveniště. Na tomto staveništi během tří měsíců vyrostla šestipatrová vila, do které se nastěhovala taková podivná rodina. Dědeček, babička, jejich vnučka, pes, kočka a myš. Vila měla obrovskou zahradu, a tak si dědeček řekl, že si něco zasadí. Sedl do svého nového Ferrari a vyjel si do zahradnických potřeb ve městě. Když tam přijel, řekl si, že koupí třeba řepu. K řepě přikoupil ještě automatický zavlažovací systém a jel domů. Doma sestavil zavlažovací systém, pomocí automatického sázeče rostlin zasadil řepu, pak zapnul zavlažovací systém a šel se dívat na televizi. Díky značkovému hnojivu řepa už za pouhý týden vyrostla a dědeček si řekl, že by ji mohl vytáhnout. Na tuto práci měl připravený super ultra moderní vytahovač rostlin, pomocí kterého chtěl řepu vytáhnout. První problém nastal tehdy, když dědeček zjistil, že tento stroj neumí zprovoznit, a tak volal svým novým iPhonem6b babičce, ta byla zrovna v Albertu na nákupu a nezvedala mu to, tak zavolal vnučce, ta přijela autobusem, zmáčkla knoflík START a stroj se rozjel, ale řepu nevytáhl. Vnučka byla chytrá holka, a tak ji napadlo koupit silnější model, tak jeli do města a koupili ho. Když přijeli domů, stroj společně sestrojili, vnučka ho zapnula a tento stroj už řepu vytáhl. Tak měli dostatek jídla na celý měsíc a nemuseli utrácet v KFC. Tereza Řezníčková 7. A
O perníkové chaloupce trochu jinak Žili, byli v jednom panelákovém domě, Jeníček a Mařenka s rodiči. Matka byla zlá a sobecká a chtěla otce jenom pro sebe. Jednou poslala matka Jeníčka a Mařenku do Billy, aby koupili rohlíky v akci. Ztratili se a vyšli u Alberta. Zapomněli si doma své telefony, a tak ani nemohli nikomu zavolat Jeníček a Mařenka se divili, protože před Albertem nikdo nebyl. Jen v rohu seděla podivná babička, co prodávala perník. „Nechcete si koupit perník, děti?“ zeptala se babička. Děti perník nechtěly, protože je pro ně moc obyčejný. Tak řekly babičce, že jsou vegani. Ale babička si přivydělávala jako věštkyně, takže věděla, že lžou. Chtěla je potrestat tím, že je zamkne u sebe doma. Ale děti naštěstí utekly. A když to doma vyprávěly tátovi, tak se radoval, že utekly. Lucka Skopalová 7. A
15
Jaké počasí mě vystihuje U mě je třeba rozlišovat dvě věci: Jak působím na úplně cizí lidi a jak na přátele a rodinu. Mám pocit, že pro cizí lidi jsem na první pohled, jako ledová vánice – chladný a nepřípustný. Stačí mě ovšem oslovit a ledy roztají a najednou jsem příjemný, jako letní odpoledne. A pokud jde o mé přátele, tam se vždy snažím být, společenský, veselý a příjemný, takové jarní slunce. Nejradši jsem ale jako poledne na začátku podzimu. Klidné, pročištěné, ale se sluncem, co hřeje na tváři a modrou oblohou. Matěj Telička, 9. A Když ráno vstávám, připomíná to bouřku nebo krupobití. Budík většinou tak 2x nebo 3x odložím. Pak jdu do školy. Ve škole se moje nálada střídá po předmětech. Připomíná to něco jako podzimní počasí, jednou fouká, prší, pak náhle vysvitne sluníčko a tak…. Na tréninku je moje nálada slunečná. Pak přijdu domů a jdu se učit. To připomíná mlhu, žádné hezké počasí. Večer už je jen klid. Něco jako když slunce zapadá a hvězdy vycházejí na oblohu. Kateřina Grohmanová, 9. A Když ráno vstanu, mám před očima pořádně zataženo. Jsem pomalý jako vycházející slunce a na všechno mám „dost“ času. Do školy nespěchám, kdo by taky spěchal do 6hodinového otravného deště. Ve škole mi to připadá, jako bych měl s sebou deštník, prší na mě tolik informací, ale často mě nezasáhne ani kapka. Po příchodu domů se rozzáří slunce, po dešti vyjde duha a mně začíná zábava. Ovšem i rozpálené slunce občas zakryje mráček ne-li bouřka. Když jdu spát, jsem po těch změnách počasí velmi unavený a hned usínám s hvězdami před očima. Radim Mikuš, 9. A Když se ráno vzbudím, je slunečno – jsem veselý. Jakmile si uvědomím, že je škola, hned jakoby začalo pršet. Školu moc nemusím. Dostanu-li špatnou známku, obloha zčerná, začíná bouřka. Když se zadaří a já dostanu pěknou známku, trochu se vyjasní. Je 13,30 hodin – opět jasná obloha! Slunečno! A pokud se nenaštvu, je po zbytek dne stále krásně slunečno. A večer? Už jen jasné hvězdy…. Čeněk Šopek, 9. A
16
Na závěr trochu komiksového humoru
17
18
19
