RIZIKA OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A MOŽNOSTI JEJICH KRYTÍ

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

RIZIKA OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A MOŽNOSTI JEJICH KRYTÍ Risks endangering the environment and possibilities of their coverage Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

Ing. Svatopluk NEČAS, Ph.D.

Barbora HOUDKOVÁ

Brno, 2015

J m éno a pří j m ení aut ora: Náz ev di pl om ové práce: Náz ev prác e v an gl i čt i ně: Kat edra: Vedoucí di pl om ové práce: R ok obhaj ob y:

Barbora Houdková Rizika ohrožující životní prostředí a možnosti jejich krytí Risks endangering the environment and possibilities of their coverage financí Ing. Svatopluk Nečas, Ph.D. 2015

Anotace Cílem diplomové práce je porovnat v mezinárodním kontextu přístupy k řízení rizik souvisejících se životním prostředím a porovnat na produktové bázi možnosti pojištění těchto rizik. Dílčím cílem práce je zjistit, jakým způsobem je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě prováděna do vnitrostátních právních předpisů všech analyzovaných států, a jak je uplatňována v praxi. Práce je rozdělena do tří kapitol, přičemž první kapitola charakterizuje teoretická východiska týkající se dané problematiky, druhá kapitola analyzuje pojištění rizik ohrožujících životní prostředí v mezinárodním kontextu z pohledu environmentálního pojištění a třetí kapitola se věnuje závěrečnému srovnání přístupů k řízení environmentálních rizik u všech zkoumaných zemí. Přístupy ke krytí rizik souvisejících se životním prostředím jsou zkoumány z hlediska vymezení legislativních předpisů, pojistného trhu a produktové báze.

Annotation The aim of this diploma thesis is to compare individual ways of environmental risk management in global context and to evaluate insurance options on product basis. The secondary aim is to state how is the Directive of European parliament and European Council 2004/35/EC on environmental liability with regard to the prevention and remedying of environmental damage implemented in the legislative of the analyzed countries and its practice application. The thesis is divided into three chapters. The first chapter characterizes theoretical bases of the given issue. The second chapter analyzes insurance methods of environmental risks in global context from the perspective of environmental insurance and the third chapter is devoted to the comparison of the environmental risk management methods in all analyzed countries. Approaches to the environmental risk coverage are examined in terms of legislative regulations, insurance market and product basis.

Klíčová slova Životní prostředí, environmentální pojištění, pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, environmentální rizika, ekologická újma

Keywords Environment, environmental insurance, environmental liability insurance, environmental risks, environmental damage

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Rizika ohrožující životní prostředí a možnosti jejich krytí vypracovala samostatně pod vedením Ing. Svatopluka Nečase, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 15. května 2015 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, Ing. Svatopluku Nečasovi, Ph.D., za cenné rady, vstřícnost, trpělivost a odborné vedení v průběhu zpracování diplomové práce.

Obsah ÚVOD ................................................................................................................................................. 13 HLAVNÍ A DÍLČÍ CÍL PRÁCE ..................................................................................................... 15 METODIKA DIPLOMOVÉ PRÁCE ............................................................................................. 16 1

TEORETICKÉ VYMEZENÍ PROBLEMATIKY ................................................................. 17 1.1

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ............................................................................................................ 17

1.2

TEORIE EXTERNALIT ........................................................................................................... 19

1.3

RIZIKA OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A MOŽNOSTI JEJICH ŘÍZENÍ ................................. 22

1.4 MAKROEKONOMICKÉ NÁSTROJE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ................................... 27 1.4.1 Administrativní nástroje .................................................................................................. 27 1.4.2 Ekonomické nástroje ....................................................................................................... 28 1.4.3 Nástrojový mix ................................................................................................................ 33 1.5 PRÁVNÍ NÁSTROJE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ......................................................... 34 1.5.1 Odpovědnost za vzniklé škody na životním prostředí..................................................... 40 1.5.2 Finanční zajištění odpovědnosti a jeho formy................................................................. 41 1.6

ENVIRONMENTÁLNÍ POJIŠTĚNÍ ............................................................................................ 44

2 PŘÍSTUPY K ŘÍZENÍ RIZIK SOUVISEJÍCÍCH SE ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍM VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE......................................................................... 49 2.1 ŘÍZENÍ RIZIK OHROŽUJÍCÍCH ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V ČESKÉ REPUBLICE ............................. 49 2.1.1 Právní regulace odpovědnosti související s environmentálními riziky ........................... 49 2.1.2 Environmentální pojištění v České republice.................................................................. 56 2.1.3 Zhodnocení přístupů k řízení environmentálních rizik v České republice ...................... 64 2.2 ŘÍZENÍ RIZIK OHROŽUJÍCÍCH ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ V NĚMECKU .......................................... 67 2.2.1 Právní regulace odpovědnosti související s environmentálními riziky ........................... 68 2.2.2 Environmentální pojištění v Německu ............................................................................ 70 2.2.3 Zhodnocení přístupů k řízení environmentálních rizik v Německu ................................ 75 2.3 ŘÍZENÍ RIZIK OHROŽUJÍCÍCH ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ VE VELKÉ BRITÁNII .............................. 78 2.3.1 Právní regulace odpovědnosti související s environmentálními riziky ........................... 79 2.3.2 Environmentální pojištění ve Velké Británie .................................................................. 81 2.3.3 Zhodnocení přístupů k řízení environmentálních rizik ve Velké Británii ....................... 85 2.4 ŘÍZENÍ RIZIK OHROŽUJÍCÍCH ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ VE FRANCII ........................................... 87 2.4.1 Právní regulace odpovědnosti související s environmentálními riziky ........................... 88 2.4.2 Environmentální pojištění ve Francii .............................................................................. 89 2.4.3 Zhodnocení přístupů k řízení environmentálních rizik ve Francii .................................. 93

11

2.5

ZÁVĚREČNÉ SROVNÁNÍ PŘÍSTUPŮ K ŘEŠENÍ RIZIK SOUVISEJÍCÍCH S ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍM 94

ZÁVĚR .............................................................................................................................................101 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ................................................................................................105 SEZNAM TABULEK......................................................................................................................112 SEZNAM OBRÁZKŮ .....................................................................................................................112 SEZNAM GRAFŮ ...........................................................................................................................112 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................................113 SEZNAM PŘÍLOH .........................................................................................................................115

12

Úvod „Dobře navržené pojištění může fungovat jako nástroj trhu, který odrazuje od riskantního chování a posiluje vědomí rizika a pomáhá začlenit opatření proti katastrofám do ekonomických a finančních rozhodnutí.“ - Kristalina Georgieva, evropská komisařka pro mezinárodní spolupráci Definice životního prostředí přijatá na konferenci UNESCO v Paříži v roce 1967 označuje za životní prostředí tu část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, to znamená, kterou používá, mění a které se musí přizpůsobovat.1 Obecně lze za životní prostředí označit tu část světa, ve které žijeme, která nás obklopuje a bez níž by život na Zemi nebyl možný. O životním prostředí lze také hovořit jako o konceptu umožňujícím zkoumání a chápání vztahů člověka a přírody mezi sebou navzájem.2 Při zkoumání životního prostředí se často vychází z teorie externalit, které vyjadřují nekompenzované vlivy ekonomické aktivity na sebe navzájem i na životní prostředí.3 Jelikož je zdravé životní prostředí je nezbytné pro správnou funkci hospodářství, společnosti a život budoucích generací, je otázka ochrany přírodních zdrojů Evropy stále více aktuální a dostává se do popředí zájmu veřejnosti. Životní prostředí je již od pradávna ovlivňováno činností člověka. Počátky sahají až do doby neolitu, kdy se člověk začal živit zemědělstvím a spolu s obhospodařováním půdy docházelo k výrazným zásahům do krajiny, což mělo za následek zhoršování kvality životního prostředí. K největšímu poškozování životního prostředí docházelo na přelomu 18. a 19. století, v době průmyslové revoluce. V souvislosti se vznikem nových vědeckých a technologických objevů docházelo v řadě zemí k industrializaci s cílem zvyšování životní úrovně. Avšak spolu s hospodářským růstem se začala objevovat i nová rizika ohrožující správný chod celé společnosti. Mezi tato nově vznikající rizika patří i rizika environmentální, neboli rizika ohrožující životní prostředí, která mají nejčastěji podobu znečištění vodních nádrží, kontaminace půdy, emise škodlivých látek do ovzduší a s tím související vymírání organismů, mizení přírodních stanovišť a negativních vlivů na zdraví člověka. Realizací environmentálních rizik může dojít ke vzniku dlouhodobých, mnohdy dokonce nesmazatelných, poškození na životním prostředí, která se negativně odrážejí na kvalitě života a zdraví obyvatel. Rizika ohrožující životní prostředí se postupem času stala závažným problémem, který je potřeba účinným způsobem řešit. Reakcí států, zejména vyspělých ekonomik, je aplikace vhodných makroekonomických nástrojů státní politiky. Cílem těchto politik je předcházet vzniku poškození životního prostředí prostřednictvím kontroly chování a činnost podniků ve vztahu k životnímu prostředí a výsledkům jejich hospodářské činnosti. Pro správné provádění politiky ochrany životního prostředí je nezbytné vymezení odpovídajícího legislativního rámce, který představuje nástroj dohledu na jednotné a správné dodržování všech vydaných nařízení a postupy jejich provádění. Výsledkem diskuzí týkajících se ochrany životního prostředí a problematiky odpovědnosti za vzniklá znečištění životního prostředí v Evropě bylo přijetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na

ENVIWEB, Výkladový slovník environmentálních výrazů, Životní prostředí [online]. [cit. 2014-10-03]. Dostupné z: http:// www.enviweb.cz/eslovnik/269 1

ŠAUER, Petr. Základy ekonomiky životního prostředí I. Vyd. Praha: Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, 2008, 115 s. ISBN 978-80-86709-13-0. Str. 10 2

TOMŠÍK, Karel. Evropská integrace a environmentální ekonomika. Vyd. 3. v Praze: Česká zemědělská univerzita, 2009, 117 s. ISBN 978-802-1319-776. Str. 88 3

13

životním prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Tato směrnice tvoří jednotný integrovaný legislativní rámec ochrany životního prostředí platný pro všechny členské státy Evropské unie (EU), s cílem zajistit důslednou harmonizaci legislativy týkající se odpovědnosti za vznik ekologické újmy.4 Tuto směrnici měly všechny členské státy EU povinnost transponovat do národních právních řádů nejpozději do 30. dubna 2007. Hlavním principem Směrnice o odpovědnosti za škody na životním prostředí 2004/35/ES je „polluter pays principle“ neboli „znečišťovatel platí“, který stanovuje finanční odpovědnost potenciálnímu znečišťovateli, jehož podnikatelská činnost vymezená zákonem způsobila vznik ekologické újmy nebo bezprostřední hrozbu takové újmy. Tato odpovědnost je objektivní, tedy bez ohledu na zavinění. Provozovatelé, kteří jsou objektivně odpovědní za vznik ekologické újmy, mají možnost využít některý z nástrojů finančního zajištění, které napomáhají krýt nově vznikající rizika a stabilizovat finanční situaci potenciálního znečišťovatele. Směrnice o odpovědnosti za škody na životním prostředí 2004/35/ES dává členským státům možnost svobodného rozhodnutí, zda zavedou systém finančního zajištění na vnitrostátní úrovni jako povinný nebo nikoli. Jedním z nejrozšířenějších nástrojů finančního zajištění je environmentální pojištění neboli pojištění environmentálních rizik, jakožto konkrétní způsob eliminace rizika zapříčiněného podnikatelskou činností pojištěného.5 Environmentální pojištění je obvykle ztotožňováno s pojištěním odpovědnosti za škodu na životním prostředí, nicméně v souvislosti s přijetím nové právní úpravy environmentálního pojištění vznikají i nové formy pojistných produktů tohoto typu pojištění, které kryjí veškerá nově vznikající rizika související s objektivní odpovědností provozovatele za vznik ekologické újmy. Environmentální pojištění patří mezi neživotní pojištění řadící se do pojistného odvětví pojištění odpovědnosti, které může mít formu smluvního dobrovolného a v některých případech i smluvního povinného pojištění. Pojištění odpovědnosti odráží moderní vývoj práva v myšlence, že každý, kdo vykonává činnost, kterou může ohrozit majetek zdraví nebo život třetí strany, bezpodmínečně ručí za škody vzniklé touto činností.6 Pojištění environmentálních rizik získává stále více na významu a v současné době je nedílnou součástí risk managementu téměř každé společnosti, která si uvědomuje velikost finanční ztráty a reputace v případě realizace rizika.

4

Ekologická újma (biodiversity damage) je definovaná jako ztráta nebo oslabení funkcí ekosystémů oslabením jejich složek.

Provozní činnosti, ke kterým se vztahuje povinnost objektivní odpovědnosti za vznik ekologické újmy, jsou vymezeny v příloze III Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. 5

ČEJKOVÁ, Viktória a Svatopluk NEČAS. Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006,129. ISBN 80210-3990-6. Str. 37 6

14

Hlavní a dílčí cíl práce Hlavním cílem diplomové práce je v mezinárodním kontextu analyzovat přístupy řízení rizik souvisejících s životním prostředím a porovnat na produktové bázi možnosti pojištění těchto rizik. Srovnání je provedeno mezi Českou republikou a vybranými státy Evropské unie. Dílčím cílem práce je v mezinárodním kontextu analyzovat přístupy vybraných zemí k provádění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě do vnitrostátních právních předpisů, dále uvést, jakým způsobem je směrnice uplatňována v praxi, a poukázat na odlišnosti v přístupu a možnostech krytí rizik ohrožujících životní prostředí. Práce je rozdělena do třech kapitol. První kapitola vymezuje teoretický úvod do dané problematiky, zejména se pak zabývá makroekonomickými nástroji týkajícími se ochrany životního prostředí a objasňuje některá témata a pojmy úzce související s řízením environmentálních rizik. Součástí první kapitoly je legislativní vymezení objektivní odpovědnosti za vznik škody na životním prostředí prostřednictvím Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě. Druhá kapitola se zabývá problematikou environmentálního pojištění, jakožto konkrétního nástroje finančního zajištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí. Tato kapitola charakterizuje také přístupy k řízení rizik souvisejících s životním prostředím v České republice a následně ve vybraných zemích Evropské unie. U každé ze zkoumaných zemí je uvedena charakteristika právní úpravy, týkající se odpovědnosti za vznik škody na životním prostředí a ekologické újmy, dále charakteristika tržního prostředí a pojistných produktů environmentálního pojištění nabízených vybranými pojišťovacími společnostmi. Poslední třetí kapitola se věnuje celkovému zhodnocení a porovnání možností a přístupů k řízení environmentálních rizik ve vybraných zemích Evropské unie a celkovému shrnutí všech poznatků týkajících se možností řízení environmentálních rizik v mezinárodním kontextu s jejich typickými znaky.

15

Metodika diplomové práce Výchozím krokem související s teoretickým vymezením environmentálního pojištění je především studium odborné literatury vztahující se k dané problematice, aktuálních právních předpisů a odborných článků týkajících se řízení environmentálních rizik. V další části práce, zabývající se mezinárodním srovnáním, jsou hlavními zdroji informací zejména legislativní předpisy týkající se ochrany životního prostředí, internetové stránky pojišťoven poskytujících environmentální pojištění a odborné články z převážné části dostupné online, z důvodu splnění požadavku aktuálnosti. Literární zdroje byly vybrány na základě sestaveného obsahu s důrazem na jejich relevanci a aktuálnost. Použity byly i zahraniční zdroje, které mají formu odborných publikací dostupných online na internetových stránkách světových zajišťoven. Po nastudování odborné literatury bylo možné přistoupit k vlastnímu zpracování s využitím metody deskripce. V části práce, zabývající se mezinárodním srovnáním, jsou analyzovány systémy pojištění ve vybraných zemích Evropské unie a s využitím metody komparace a dedukce jsou vyvozeny konkrétní dílčí závěry. V závěru charakteristiky přístupů k řízení environmentálních rizik všech zkoumaných států této diplomové práce byla provedena analýza silných a slabých stránek systému. Závěrečné srovnání možností řízení environmentálních rizik bylo provedeno syntézou dílčích závěrů řízení rizik, souvisejících s životním prostředím u všech dříve charakterizovaných zemí. Analýza přístupů k řízení rizik ohrožujících životní prostředí byla u vybraných zemí provedena prostřednictvím vymezení legislativního rámce s jeho typickými znaky a analýzy produktové nabídky environmentálního pojištění u vybraných pojišťovacích institucí. U každé pojišťovny, nabízející pojištění environmentálních rizik, byla provedena analýza, zda jsou produkty environmentálního pojištění nabízeny ve formě samostatných pojistných produktů nebo jako součást pojistného produktu pojištění odpovědnosti. Veškeré relevantní informace získané o vybraných systémech jednotlivých zemí mají podobu uceleného přehledu. Během zpracování byly využívány programy Microsoft Office Word a Microsoft Office Excel.

16

1 Teoretické vymezení problematiky Vzhledem k bezprecedentnímu tlaku na životní prostředí, včetně ztrát biologické rozmanitosti, k nimž dochází v posledních desetiletích, se posílení pobídek a záruk směřujících k zábraně škod na životním prostředí stalo prioritou. Na planetu Zemi je vyvíjen stále větší tlak ze strany lidské společnosti, což má za následek změny v klimatu, zhoršování kvality vody, půdy a ovzduší. Jakákoliv podnikatelská činnost může mít za následek poškození biologické rozmanitosti, v důsledku čehož je nutné zavádět společná pravidla pro řízení odpovědnosti za znečišťování životního prostředí. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století došlo k rozvoji mnoha trendů západní industrializované společnosti a řada států se začala více zabývat otázkou vlivu ekonomické aktivity na kvalitu životního prostředí, včetně všech jeho složek. Spolu s rozvojem dnešní moderní společnosti se začala objevovat nová rizika způsobující zhoršování kvality životního prostředí a v návaznosti na to vznikala rozsáhlá apolitická společenství, která kritizovala zejména nadměrný růst technologií, neudržitelný ekonomický růst a vedlejší účinky průmyslových aktivit, poškozující životní prostředí.7 Tento postoj lze označit za radikální, avšak nic nemění na tom, že životní prostředí je stále více zatěžováno působením různých negativních vlivů, které způsobují dlouhodobé a mnohdy dokonce nesmazatelné škody na životním prostředí. Snahou ekonomicky vyspělých států je motivovat provozovatele ekologicky nebezpečných činností k zavádění opatření a prostředků, které mohou napomoci docílit snížení znečištění a zlepšení kvality životního prostředí, včetně všech jeho složek. Stát prostřednictvím makroekonomických nástrojů politiky ochrany životního prostředí nutí ekonomické subjekty, aby snížily svůj negativní vliv, jenž působí svými ekonomickými aktivitami na složky životního prostředí, jako jsou voda, vzduch či půda.8 Hlavní cíl politiky ochrany životního prostředí je uchovat současným i budoucím generacím možnost uspokojování jejich základních životních potřeb a přitom nesnižovat rozmanitost přírody a zachovávat přirozené funkce ekosystémů. Politika ochrany životního prostředí v Evropské unii je založena na principu „předběžné opatrnosti“ se zaměřením na řízení a kontrolu znečištění. Závazek k ochraně životního prostředí je patrný jak na kolektivní, tak na individuální úrovni členských států Evropské unie.

Životní prostředí představuje conditio sine qua non 9 lidského života. Spolu s rozvojem průmyslových činností dochází ve stále větší míře k využívání nenahraditelných a neobnovitelných zdrojů přírodních zdrojů, což způsobuje trvalé změny v podobě zhoršené kvality životního prostředí. Z toho důvodu je nutné se k životnímu prostředí chovat ohleduplně s cílem chránit jeho základní funkce pro život budoucích generací.

ČAMROVÁ, Lenka. Ekonomie a životní prostředí: nepřátelé, či spojenci?. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2007, 218 s. ISBN 978-80-86851-69-3. Str. 15 7

VLČKOVÁ, Jitka. Podnikový ekolog, IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s., Praha 2006,270 s. ISBN:80-8668446-6. Str. 11 8

9

Latinský výraz vyjadřující „podmínka, bez které nelze“.

17

Samotný pojem životní prostředí prošel zcela ojedinělým vývojem a existuje řada definic, které na životní prostředí nahlížejí z různých úhlů.10 Obecně je životní prostředí vnímáno jako jedinečný komplex, který v sobě zahrnuje složky jako voda, plyn, vzduch, horniny, organismy, ekosystémy a energie, což společně tvoří podmínky vhodné pro existenci organismů a život člověka na Zemi. Za životní prostředí je označováno vše, s čím přijde člověk nebo lidská společnost do styku a na co přímo či nepřímo působí. Definice životního prostředí uvedená v právním řádu České republiky, konkrétně v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, vymezuje životní prostředí jako systém, který vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami životního prostředí jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.11 Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. se v § 2987 zabývá otázkou ohrožení životního prostředí, které definuje jako „jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků.“12 Definice, pro kterou se vzhledem k jejímu znění vžilo označení statická definice, pohlíží na životní prostředí jako na soubor faktorů nutných k životu živého organismu. Tato definice ovšem opomíjí vazby živého organismu a jeho prostředí, čímž vznikl prostor pro definici dynamickou. Tato definice za životní prostředí označuje tu část světa, kterou organismus používá, pozměňuje, a které se musí přizpůsobovat.13 V neposlední řadě charakterizuje pojem životní prostředí definice systémová, která se blíží definici životního prostředí uvedené v české legislativě, a která na životní prostředí pohlíží jako na systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být se sledovaným objektem ve stálé interakci.14 Životní prostředí tedy zkoumá vztahy uvnitř přírody, mezi jednotlivými prvky navzájem a s prvky v jejich okolí. Nejčastěji uvažovaným prvkem přírody, u kterého jsou zkoumány jeho vztahy s okolím, je člověk. V takovém případě hovoříme o životním prostředí člověka, což je koncept umožňující chápání vztahů mezi člověkem a přírodou. Specifické je pojetí životního prostředí jako čistě veřejného statku. Dle ekonomické definice je spotřeba tohoto statku nedělitelně a nevýlučně rozptýlena po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí nebo nechtějí spotřebovávat tento statek. Jakmile se tyto statky stávají nedostatkovými a neexistuje zde žádný selektující cenový mechanismus či vlastnická práva, začíná konkurence a rivalita, což v konečném důsledku vede k devastaci a znečišťování životního prostředí.15

VLČKOVÁ, Jitka. Podnikový Ekolog. IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s., Praha, 2006, 270 s. ISBN 80-8668446-6. Str. 11 10

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. [online].[cit. 2014-12-13]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app /zakony/zákon par.jsp?page=0&idBiblio=39673&recShow=1&nr=17~2F1992&rpp=15#parCnt 11

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. [online].[cit. 2014-12-13]. Dostupné z: http://business.center.cz /business/pravo /zakony/obcansky-zakonik/ 12

SOUKOPOVÁ, Jana. Ekonomika životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 330 s. ISBN 978-8021056-442. Str. 16 13


TOŠOVSKÁ, Eva. Odpovědnost za ekologické škody ve vazbě na Evropskou unii. Pojistné rozpravy č. 5: pojistně-teoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. Str. 66-72 15

18

V současné době je ochrana životního prostředí stále považována za poměrně mladý obor, který ve svém předmětu zkoumání využívá poznatky z biologie a aplikuje je na možnosti a potřeby lidské společnosti. K zásadní změně v nahlížení na životní prostředí došlo v době průmyslové revoluce, tedy v době, kdy vzhledem k technologickému rozvoji začali lidé využívat mnoho přírodních zdrojů a v souvislosti s nárůstem populace osídlovat dosud nedotčené oblasti, což způsobovalo zhoršování biofyzikálního prostředí prostřednictvím cizorodých látek.16 Od té doby vznikla řada hnutí pro ochranu a zachování zdravého životního prostředí, jejichž účelem je trestat znečišťovatele a motivovat k šetrnému zacházení s přírodními zdroji.

V souvislosti s lidskou činností, jejíž se důsledky se mohou negativně projevit na kvalitě životního prostředí, lze hovořit o externalitách. Externalitu je možné definovat jako důsledek tržního selhání, který může vést ke společensky neoptimálnímu stavu využití environmentálních statků. Dle obecné definice je externalita nekompenzovaný vliv ekonomické aktivity na sebe navzájem i na životní prostředí.17 Externality vyjadřují vzájemný vztah mezi dvěma a více ekonomickými subjekty, kdy jeden výrobní subjekt ovlivňuje svojí činností spotřebu, nebo výrobu druhého subjektu. Znečištěné životní prostředí je tedy považováno za důsledek externích efektů lidské činnosti, které mají negativní dopad na činnost dalších osob.18 Podstatné je, že externality vznikají samovolně a neúmyslně jako vedlejší produkt lidské činnosti. Externality se v zásadě dělí na externality dvojího typu, a to na externality negativní a na externality pozitivní. Výše definovaná externalita, označována jako jeden z makroekonomických důvodů tržního selhání, je externalita negativní. Jedná se o situaci, kdy podnikatelský subjekt omezuje dobrovolnými efekty své činnosti nejen hospodářské výsledky jiných subjektů, ale i své vlastní.19 Negativní externalitu lze vnímat jako aktivitu jednoho subjektu, která představuje pro druhý subjekt náklad bez nároku na odškodnění nebo kompenzaci. Negativní externality jsou typické pro průmyslové podniky, které svoji výrobní činností znečišťují a poškozují životní prostředí, a zároveň využívají ke své činnosti vzácné přírodní zdroje. Negativní externality se objevují i v případech, kdy ekonomický subjekt vyrábějící velký objem produkce, zatěžuje svojí výrobní činností životní prostředí, avšak ceny produktů jsou příliš nízké nebo neexistují realistické tržní podněty k zavádění environmentálně šetrnější technologie.20 Pozitivní externalita vzniká, jestliže ekonomický subjekt vytváří svojí činností užitek i pro jiné subjekty, avšak tento užitek mu následně není kompenzován. Subjekt si tak nemůže přisvojit veškeré užitky ze svojí činnosti nebo majetku, ale naopak si užitek přivlastňují jiní. Jedná se například o chov

KŘÍŽEK, René. 2000 - Milénium životního prostředí - čas k činům: Mendelova univerzita v Brně, Brno. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014, 53 s. ISBN 978-80-7509-021-8. Str. 11 16

TOMŠÍK, Karel. Evropská integrace a environmentální ekonomika. Vyd. 3. v Praze: Česká zemědělská univerzita, c2009, 117 s. ISBN 978-802-1319-776. Str. 88 17


19 TOŠOVSKÁ,

Eva. Odpovědnost za ekologické škody ve vazbě na Evropskou unii. Pojistné rozpravy č. 5: pojistně-teoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. ISSN 0862–6162. Str. 66-72 SOUKOPOVÁ, Jitka. Ekonomika životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 330 s. ISBN 978-8021056-442. Str. 45 20

19

včel, který zvyšuje užitek z opilování rostlin okolním sadařům, kteří za chov včel neplatí.21 Tento typ externality se nevyskytuje příliš často. Graf č. 1 Grafické znázornění pozitivní externality

P

S Ps Ds=MBs

Pp

Dp=MBp Qp

Qs

Q

Zdroj: vlastní zpracování dle VEJCHODSKÁ, Eliška. Ekonomie a politika městského životního prostředí. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, 175 s. ISBN 978-80-245-1241-9. Str. 29

V uvedeném grafu č. 1 představuje poptávková křivka DP soukromé mezní přínosy a křivka DS společenské mezní přínosy. Přímka S reprezentuje stranu nabídky, která je pouze jedna, protože soukromé mezní náklady se v tomto případě rovnají společenským mezním nákladům. Bod, kde se protíná poptávková křivka, představující soukromý mezní užitek, s křivkou nabídky, je bodem optima spotřebitele. Stejné je to i u stanovení společenského mezního optima. Šipky ukazují, k jakému posunu dochází při zahrnutí externích přínosů do analýzy společenské rovnováhy. Dolní křivka MBp představuje soukromý prospěch firmy a horní křivka MBs vyjadřuje celkový společenský užitek jako součet všech užitků. Důsledkem existence externalit je, že některých statků produkuje ekonomika více a některých statků a služeb naopak méně, než je ze společenského hlediska žádoucí. Každý producent vyrábí takové množství statků a služeb, aby se jeho mezní náklady rovnaly meznímu užitku. V případě negativních externalit je toto množství vyšší, než je společensky optimální, což má za následek znehodnocování životního prostředí.22



20

Externality je možné definovat i jako rozdíl společenských nákladů nebo výnosů určité ekonomické aktivity a soukromé náklady a výnosy této ekonomické aktivity.23 Tyto rozdíly vznikají z chybějícího cenového rozlišení, protože volné přírodní statky nejsou obchodovány na trhu, tudíž k nim není přiřazena cena. Rozdíly společenských nákladů však mohou vznikat i na trhu obchodovaných statků a služeb. Příkladem je trh pohonných hmot, kdy jejich nízká cena nezahrnuje negativní externality spojené s jejich spalováním. Úkolem státu ve vztahu k externalitám je stanovení regulačních pravidel, které podporují pozitivní externality a tlumí externality negativní s cílem dosažení stavu optima.24 Určení a dosažení optima kvality životního prostředí je hlavním předmětem zkoumání environmentálních ekonomů. Typickou otázkou, kterou si klade řada ekonomů je, jak velké jsou optimální emise od jednoho potenciálního znečišťovatele. Pohled na znečišťování životního prostředí je odlišný z pozice jednoho znečišťovatele a ze společenského hlediska. Samostatný znečišťovatel bere v úvahu pouze škodu, kterou sám způsobil a nese za ni odpovědnost, avšak společnost započítává i škody, které byly způsobeny externě.25 Optimální znečištění indikuje, že ne všechny emise znečišťujících látek jsou považovány za nežádoucí, jelikož emise nežádoucích látek jsou vedlejším produktem výroby statků a služeb, které jsou pro společnost nezbytné. Stejně jako nelze zamezit výrobě těchto statků, nelze zcela zamezit ani znečišťování životního prostředí.26 Ekonomické optimum představuje minimum ekologické zátěže z ekonomické reprodukce, které lze na základě dostupných technologických poznatků, v souladu s ostatními cíli ekonomického rozvoje, považovat za hospodárné.27 V následujícím grafu č. 2, který zobrazuje statický model optima znečišťování životního prostředí, je patrná rostoucí křivka ekonomických škod determinující vyšší stupeň znečištění životního prostředí. Nákladová křivka v grafu implikuje, že za vyšší cenu lze dosáhnout kvalitnějšího životního prostředí. Křivka environmentální zátěže představuje součet obou veličin pro různé úrovně znečištění životního prostředí. V místě, kde má křivka environmentální zátěže svoje minimum, se nachází ekonomicky optimální úroveň znečištění životního prostředí.



25 ŠAUER,

Petr. Základy ekonomiky životního prostředí I. Praha: Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, 2008, 115 s. ISBN 978-80-86709-13-0. Str. 72 EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI. Úvod do environmentální ekonomie a politiky, 222 stran, str. 12 [online]. [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://kezp.vse.cz/wp-content/uploads/ 2011/05/Uvod _do_env_ekonomie_a_politikyl.pdf 26

HADRABOVÁ, Alena. Ekonomika a řízení péče o životní prostředí. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1991, 126 s. ISBN 80-707-9985-4. Str. 76 27

21

Graf č. 2 Statický model optima znečišťování životního prostředí Výše nákladů

Křivka environmentální zátěže

Křivka ekonomických škod

Nákladová křivka

Stupeň znečištění životního prostředí

E. optimum

Zdroj: vlastní zpracování dle LOPUŠNÝ, Jozef. Životné prostredie, Univerzita Mateje Bela, 1999, 166 s. ISBN: 8080553319. Str. 76

Ekonomické řešení externalit požaduje, aby vzniklé negativní externality byly zahrnuty do nákladů původce a do agregovaných ukazatelů výkonnosti ekonomiky. Takovéto začlenění se nazývá internalizace externalit, kdy potenciální znečišťovatel nese odpovědnost za úhradu všech nákladů spojených se sníženou kvalitou životního prostředí.28 Činnost producentů, která má negativní vliv na životní prostředí, může být zatížena daní, která zdražuje výrobu a následně by měla vést ke snížení produkce. U produkce, která vytváří pozitivní externí efekty a jejíž množství nedosahuje společensky optimální úrovně, jsou nástroji optimalizace dotace a subvence. V praxi však nelze dosáhnout úplné internalizace externalit, a to zejména z důvodu problematiky metod a technik, které nejsou schopny přesně zachytit reálné náklady.29

S negativními externalitami a souvisejícím poškozováním a znečišťováním životního prostředí úzce souvisí pojem riziko. Pojem riziko se vyvinul z italského slova „risco“ v průběhu 17. století. V té době byl spojován s námořní dopravou a označoval úskalí, kterému museli mořeplavci čelit. Postupem času se pojem riziko rozšířil do celého světa. V současnosti je význam slova riziko chápán jako událost s výsledkem odchylným od cíle s určitou objektivní pravděpodobností. Jestliže je rozdělení pravděpodobnosti nespecifikovatelné, jedná se o tzv. pravou nejistotu. Pravou nejistotu lze dále dělit na částečnou, kdy jsou známy jen některé parametry, a úplnou, kdy jsou informace zcela neznámé



22

a nelze tudíž odhadnout pravděpodobnost výskytu. Riziko bývá také někdy označováno za kvantifikovanou nejistotu, jejímuž působení jsou vystaveny veškeré oblasti lidské činnosti.30 Rizika spojená s obchodní a průmyslovou činností podnikatele, která mohou vést ke vzniku poškození životního prostředí, lidského zdraví, majetku nebo biodiverzity se nazývají environmentální rizika. Environmentální rizika neboli rizika ohrožující životní prostředí přestavují tzv. čistá rizika, kdy realizací daného rizika dochází ke vzniku negativní odchylky od cíle. Čistá rizika mohou mít dále charakter objektivního nebo subjektivního rizika. Objektivní riziko vzniká na základě objektivních skutečností nezávislých na lidské činnosti, jako je například blesk, vichřice, povodeň nebo jiné přírodní katastrofy. Vedle toho subjektivní riziko vzniká v důsledku nedokonalé lidské činnosti, rozdílných lidských schopností a charakterových vlastností. Příkladem subjektivního rizika je žhářství, riskantní jízda řidiče nebo dovednosti při manuálních pracích.31 Realizací těchto rizik může dojít ke vzniku znečištění životního prostředí v podobě škody na životním prostředí nebo ekologické újmy. Ačkoli spolu škoda na životní prostředí a ekologická újma úzce souvisí, podstata každého z nich je odlišná. Škoda na životním prostředí je škoda na produkčních funkcích životního prostředí, která má materiální hodnotu a v podstatě odpovídá obecné definici škody podle občanského zákoníku.32 Tuto škodu lze chápat jako škodu ocenitelnou v penězích.33 Škody na životním prostředí mají soukromoprávní charakter, tudíž jsou v důsledku zhoršení kvality životního prostředí pojištěny především škody vzniklé na majetku nebo újmy na zdraví třetích stran. Poškozenému je hrazena pouze skutečně vzniklá škoda nebo ušlý zisk, nejčastěji formou peněžitého odškodnění. Škody vzniklé na životním prostředí jsou určovány soudem v občanskoprávním řízení, přičemž k iniciaci tohoto řízení dochází obvykle ze strany poškozeného. Ekologická újma je definována jako nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo zhoršení funkcí životního prostředí, které se mohou projevit přímo nebo nepřímo. Tato změna zároveň musí mít nepříznivý účinek na stanoviště chráněných druhů volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin, přírodních stanovišť, povrchových nebo podzemních vod (ekologický, chemický, množstevní či ekologický potenciál) a půdy s účinky ohrožujícími lidské zdraví. Na rozdíl od škody na životním prostředí má ekologická újma veřejnoprávní charakter a poškozenou stranou je stát. Pro zachování kvality životního prostředí jsou vyžadovány systémy preventivních a nápravných opatření a na místo peněžitého odškodnění, v případě vzniku ekologické újmy, je preferováno uvedení poškozeného prostředí do původního stavu. Ekologická újma je určována ve správním řízení z podnětu orgánu státní správy nebo na základě podnětu dotčené fyzické nebo právnické osoby.34

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 stran, str. 15, ISBN 978-80-86929-51-4. Str. 15 30

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 stran, str. 15, ISBN 978-80-86929-51-4 Str. 15 31

Škoda představuje jakoukoli ztrátu na majetku. Nejedná se přitom pouze o škodu skutečnou (výše, o kterou se hodnota majetku snížila), ale i o ušlý zisk (výše, o kterou se hodnota majetku nezvýšila, ačkoli měla). 32

EKOPOLITIKA, Výkladový slovník: Ekologická škoda [online]. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://slovnik.ekopolitika.cz /e.shtml 33

APIC-AK. Škoda na ŽP vs. ekologická újma [online]. 2014 [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: www.apicak.cz/data_ak/12/v/ ekolUjmaSkoda.ppt 34

23

Jak již bylo zmíněno, ekologická újma představuje poškození životního prostředí samotného nebo některé z jeho složek a je definována následovně:35 -

Újma na chráněných druzích a přírodních stanovištích neboli poškození biologické rozmanitosti. Význam a velikost vzniklé újmy jsou posuzovány s přihlédnutím k faktorům, jako jsou velikost přírodního stanoviště, vzácnost poškozených druhů a potenciál přirozené obnovy přírodního stanoviště.

-

Poškození vodních zdrojů, včetně podzemních vod, řek a dalších povrchových vod, přičemž jsou podstatně nepříznivě ovlivněny ekologické nebo chemické vlastnosti vody nebo se mění status klasifikace vody.

-

Kontaminace půdy, která představuje významné riziko pro lidské zdraví, které tak může být nepříznivě ovlivněno v důsledku přímého nebo nepřímého působení látek z povrchu nebo z podpovrchu země.

Realizací environmentálního rizika může dojít k celé škále možných poškození a znečištění životního prostředí, které je potřeba dodatečně zlikvidovat. Příčiny vzniku a charakteristiky environmentálního rizika jsou velmi různorodé. Některá environmetální rizika souvisí s lidskou činností v podobě zavádění nových technologií, provozu chemických továren, elektráren nebo jiných průmyslových podniků. Značné škody na životním prostředí může způsobit i železniční nebo silniční přeprava chemikálií a toxických látek, přičemž nebezpečné je také jejich skladování, jelikož zde existuje vysoká pravděpodobnost vzniku požáru.36 Příklady znečištění životního prostředí zapříčiněných lidskou činností uvádí příloha A této diplomové práce. Vedle rizik souvisejících s lidskou činností ohrožují kvalitu životního prostředí i rizika v podobě přírodních katastrof, které člověk svojí činností nemůže ovlivnit. U rizik přírodních katastrof lze spatřovat určitou výhodu v tom, že je poměrně snadné určit, kdy ke škodě na životním prostředí případně ekologické újmě došlo, zatímco u znečištění způsobených provozní činností různých ekonomických subjektů nemusí vždy být jednoduché správně určit dobu realizace rizika, případně určit, co bylo přesnou příčinou vzniku. Existují tedy dva druhy pohledu na environmentální riziko. Na jedné straně lze na environmentální riziko nahlížet v souvislosti s provozem podnikatelské činnosti, která může mít za následek nepříznivý dopad na životní prostředí a může vést k poškození majetku a zdraví třetích stran, zatímco druhý pohled definuje environmetální riziko jako riziko spojené s přírodními katastrofami v podobě krupobití, tsunami, cyklón nebo zemětřesení. Pro účely této diplomové práce se následující text bude držet definice rizika spojeného s lidskou činností. Znečištění životního prostředí můžeme dělit na různé druhy, a to dle subjektu, místa, a především dle projevů a účinků znečištění, což ukazuje následující tabulka č. 1.

EMEA ENVIRONMENTAL PRACTICE. Liability for Environmental Damage [online]. 2012 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://uk.marsh.com/Portals/18/Documents/12-0233_Liability%20for%20Environmental%20Damage_Factsheet_final.pdfvlastní překlad autorky 35

BUSENHART, Jürg, Pascal BAUMANN, Markus ORTH, Christian SCHAUER a Bernd WILKE. Insuring environmental damage in the European Union, Swiss Reinsurance company, 2007 [online]. [cit. 2015-02-05] Dostupné z: http://media.swissr e.com /documents/Insuring_Environmental_Damage_en.pdf- vlastní překlad autorky 36

24

Tabulka č. 1 Přehled druhů a dopadů znečištění životního prostředí Druh znečištění

Dopad znečištění

Difúzní znečištění

Za škody na životním prostředí není odpovědná pouze osoba či společnost, ale celá populace. Jedná se například o ozonovou díru nebo kyselé deště.

Dlouhotrvající znečištění

Škody na životním prostředí jsou patrné ještě několik desítek let po ekologické katastrofě. Jedná se například o škody zapříčiněné výbuchem jaderné elektrárny.

Historické znečištění

Vlivy působící negativně na životní prostředí několik desítek let, ještě předtím, než jsou objeveny.

Chronické znečištění

Znečištění životního prostředí je výsledkem dlouhodobého procesu, v jehož důsledku nejsou škody ihned znatelné, ale mohou se projevit až po několika letech. Typicky se jedná o znečišťování životního prostředí emisemi škodlivých látek do ovzduší.

Zdroj: vlastní zpracování dle BUSENHART, Jürg, Pascal BAUMANN, Markus ORTH, Christian SCHAUER a Bernd WILKE, Insuring environmental damage in the European Union, Swiss Reinsurance company, 2007 [online]. [cit. 2015-02-05] Dostupné z: http://media.swissre.com/documents/Insuring_Environmental_Damage_en.pdf

Ke vzniku škody na životním prostředí nebo ekologické újmě může dojít jak v důsledku nenadálých a nepředvídatelných událostí, tak i postupným znečišťováním, které může trvat roky. Nemusí se tudíž jednat pouze o náhlé katastrofické události nebo nehody, ale příčinou znečištění mohou být i téměř nepozorovatelné úniky škodlivých látek z různých zdrojů, jako jsou podzemní skladovací nádrže, potrubí, drenáže nebo trhliny, ke kterým dochází během každodenního provozu. Takové znečišťování se může rozšířit a kontaminovat velké plochy, což může vést k újmám na zdraví nebo poškození majetku třetích osob, případně může vyvolat potřebu nápravných opatření nebo dokonce uzavření některých provozů. Výsledkem znečištění může být i kontaminace podzemní půdy, která nemusí být na první pohled viditelná, ale která může mít nedozírné následky v podobě zhoršené kvality životního prostředí a zdraví lidí. S postupným znečišťováním se pojí také problém přesného určení doby vzniku, příčiny a stanovení odpovědnosti za vzniklou škodu na životním prostředí nebo ekologickou újmu, jelikož existuje celá řada ekonomických subjektů, které svojí činností zatěžují životního prostředí postupným a dlouhotrvajícím znečišťováním. Problematice odpovědnosti za znečištění životního prostředí bude věnován samostatný oddíl této práce. V souvislosti se zmiňovanou odpovědností za následky realizace environmentálního rizika roste snaha o eliminaci a řízení těchto rizik, a to zejména ze stran velkých průmyslových odvětví, kde je pravděpodobnost realizace rizika největší. V podnicích, které si uvědomují velikost finanční ztráty v případě realizace environmentálního rizika, hraje významnou roli kvalitní risk management. Risk management je speciální obor, který se vyvinul ze snahy o zvládnutí rizika pomocí určitých vědeckých přístupů. Řízení rizik získává v posledních letech v podnicích stále více na významu, protože rizika ohrožující dosažení vytyčených cílů mají potenciálně negativní dopad na činnost podnikatele, a tudíž je snaha tyto rizika co nejvíce eliminovat. Risk management je možné definovat jako „souhrn vědeckých poznatků, odborných postupů a aplikačních 25

nástrojů preventivních, rozhodovacích a technologických opatření, umožňující řídícím pracovníkům řešit krizové situace.“37 Risk management je soustavnou, opakující se sadou vzájemně provázaných činností, která je součástí řízení rizik a strategie společnosti. Hlavním úkolem risk managementu je „umožnit v tržní ekonomice zahrnutí projevů rizika, vyplývajících z nejednoznačnosti průběhu reálných ekonomických procesů, do rozhodování o hospodářských záležitostech“38 Risk management je odpovědný za vypracovávání havarijních plánů a postupů, jak postupovat v případě krizové situace. Důležité je i stanovení a respektování pravidel pracovní činnosti v podniku, aby se eliminovala pravděpodobnost vzniku havárie, nebo se alespoň snížil její negativní vliv. Významnou roli také hraje výběr a rozmístění pracovníků v provozu a důraz na jejich kvalifikaci. Přijatá opatření vyžadují důslednou pravidelnou kontrolu, zda jsou řádně pracovníci o všem informováni a stanovené postupy dodržují. Funkce risk managementu se prolíná v několika fázích. V první fázi, tzv. fázi prevence, se management podniku snaží o minimalizaci všech možných příčin vzniku krizové situace pomocí preventivních a monitorovacích opatření. V druhé fází, kterou je fáze korekce, vytváří risk management postup činností pro případ realizace rizika a vzniku havárie. Ve třetí fázi protikrizové intervence se management snaží provádět vhodná zábranná a nápravná opatření, která by zabránila dalšímu šíření havárie. Během předposlední fáze redukce dochází k redukci působení negativních vlivů na složky životního prostředí a pátý stupeň činnosti risk managementu představuje odstraňování následků havárie v podobě odstranění kontaminované půdy nebo vyčištění vodního toku.39 Důležitou součástí risk managementu podniku je pravidelné provádění informačních zpráv ohledně vývoje v oblasti ochrany životního prostředí, a to jak ve vztahu k vlastním zaměstnancům, tak ve vztahu k veřejnosti. Management podniku má také povinnost dokumentovat veškeré environmentální opatření, organizační struktury a cíle stanované podnikem. Zhodnocení stupně dosažení cíle je prováděno pravidelnými audity a na základě zjištěných výsledků jsou následně odvozována nápravná opatření, která by vedla ke zlepšení.40 Cílem risk managementu je prostřednicím různých plánů, opatření, nástrojů a metod ovlivnit a pokud možno minimalizovat riziko vzniku havárie. Jako ochranu před nepříznivými dopady na finanční stabilitu podniku využívá risk management odpovídající pojistné produkty. Uzavřením pojistné smlouvy vzniká mezi pojišťovnou a podnikem vztah, v rámci něhož je podnik povinen platit pojistné v předem sjednané výši, výměnou za jistotu finančního zajištění podniku v případě realizace environmentálního rizika. Se vznikem nových typů environmentálních rizik se pojišťovny a podniky v rámci svého risk managementu zaměřují zejména na vytváření nejlepších postupů pro řešení pojistných událostí životního prostředí, eliminaci nepodstatných nákladů, určení nejefektivnějších a nákladově optimálních postupů náprav ekologické újmy a určení ceny těchto postupů. Mezi

ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: úvod do teorie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2008, 97 s. ISBN 978-80-245-0951-8. Str. 16 37

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 s. ISBN 978-8086929-51-4. Str. 21 38

ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: úvod do teorie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2008, 97 s. ISBN 978-80-245-0951-8. Str. 16 39

KREUZ, Jaroslav a Ondřej VOJÁČEK. Firma a životní prostředí. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007, 263 s. ISBN 9788024512549. Str. 54-55 40

26

pojišťovnami a správními orgány musí při likvidaci pojistných událostí existovat součinnost.41 Více o problematice pojištění bude uvedeno v závěrečném oddílu první kapitoly práce.

Jak již bylo uvedeno, subjekty vykonávající určitou ekonomickou aktivitu mohou neúmyslně působit negativní externí efekty na jiné subjekty nebo na životní prostředí. Tyto efekty vedou ke společensky neoptimálnímu využití environmentálních statků a ke zhoršení kvality životního prostředí, které lze řešit pomocí regulace ze strany státního orgánu.42 Stát může tuto neoptimální situaci řešit pomocí makroekonomických nástrojů, jejichž užití a charakter závisí na převažujícím politickém přístupu a ekonomickém systému. Makroekonomické nástroje tedy napomáhají řešit negativní důsledky tržních selhání, které vznikají v důsledku nemožnosti přesného vymezení vlastnických práv spotřebitelů veřejných statků.43 Základním cílem politiky ochrany životního prostředí v České republice je dosáhnout zlepšení stavu životního prostředí a přispět k řešení globálních ekologických problémů.44 Dílčím cílem je ovlivnit chování a činnost podniků ve vztahu k životnímu prostředí a výsledkům jejich hospodářské činnosti. Současná ekologická politika České republiky se realizuje zejména pomocí administrativně právních, neboli normativních nástrojů, a nástrojů ekonomických. Dále existují nástroje dobrovolné a nástroje informační, které mají výchovně vzdělávací charakter.45 S ohledem na složitost řešených problémů v oblasti ochrany životního prostředí se tyto nástroje obvykle neaplikují samostatně, ale v určité kombinaci zvané jako „nástrojový mix“.

1.4.1 Administrativní nástroje Vedle pojmu administrativní nástroje se můžeme setkat i s označením nástroje přímé nebo nástroje normativní. Tyto nástroje bývají označovány za účinné, direktivní nástroje založené na donucovacím přístupu, jehož podstatou je nerovnovážné postavení dvou aktérů, tedy státu a znečišťovatele. Potenciálním znečišťovatelům tak není dán prostor pro vlastní rozhodování o způsobu zajištění. Administrativní nástroje vytvořily základ environmentální regulace tržní ekonomiky, mající charakter přímého administrativního řízení na principu „příkazu a kontroly“.

VÁVROVÁ, Eva. Insurance conditions for environmental liability [online] [cit. 2015-01-02]. Dostupné z: http://www.opf. slu.cz/aak/2011/01/vavrova.pdf 41


HADRABOVÁ, Alena. Ekologické aspekty podnikání. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, 118 s. ISBN 807079-415-1. Str. 27 43


CENIA. Politika životního prostředí [online]. [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://www1.cenia.cz/www/environmentalniekonomika/politika-zp 45

27

Nejčastějšími administrativními nástroji politiky životního prostředí jsou především: 46 -

nařízení (zákazy a příkazy),

-

limity (věcné, časové),

-

standardy a technické normy,

-

zákony a vyhlášky,

-

předpisy ukládající dodržení předepsaného postupu.

Limity slouží k regulaci vypouštěných škodlivých látek do ovzduší, k určování přípustného množství znečišťujících látek v odpadních vodách a obsahu cizorodých látek v půdě. Další možné použití limitů je v souvislosti se stanovením maximálního množství nebezpečných látek ve výrobcích. Tento druh limitu lze však považovat za nástroj politiky ochrany životního prostředí jen zprostředkovaně, protože se jedná zejména o poškození lidského zdraví, což není primárně ekologický problém. To samé se týká i případu norem, které jsou využívány zejména ve vazbě na hygienické předpisy a s prosazováním ekologické politiky souvisí jen okrajově. Nejčastějším typem ochrany životního prostředí jsou příkazy a nařízení vedené v legislativě České republiky.47

1.4.2 Ekonomické nástroje Od 90. let 20. století jsou nejčastěji využívanými makroekonomickými nástroji ochrany životního prostředí nástroje ekonomické, které vycházejí z cenového mechanismu a mění relaci náklady – užitek. Pro podniky maximalizující zisk představují ekonomické nástroje podnět ke korekci výrobních procesů a investičních plánů. Cílem je motivovat spotřebitele k tomu, aby spotřebovávali statky, které jsou šetrnější k životnímu prostředí.48 Dle názoru expertů z OECD jsou ekonomické nástroje široce uplatnitelné a efektivní v systému ochrany životního prostředí. Důvodem je podstatně nižší nákladnost (uvádí se 30-50 %) oproti nástrojům administrativním. Díky tomu je tento typ nástroje mimořádně vhodný pro státy s přechodovou ekonomikou, jelikož jim umožňuje chránit životní prostředí bez zátěže jejich relativně slabých rozvíjejících se ekonomik.49 Oproti administrativním nástrojům, které mají direktivní charakter, jsou nástroje ekonomické založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují životní prostředí. Ekonomické nástroje jsou založeny na vzájemných horizontálních vazbách, které se vytvářejí pomocí trhu a umožňují podnikům, obcím a domácnostem vyvíjet vlastní iniciativu při hledání optimální ochrany životního prostředí. Jakmile dojde ke vzniku negativních externalit, tedy k selhání tržního mechanismu, nahrazují jej právě ekonomické nástroje, popřípadě doplňují nebo nahrazují nedostatečný hodnotový signál. Co se týče

ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Ekonomické souvislosti ochrany životního prostředí. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997, 74 s. ISBN 80-706-7737-6. Str. 26 46

47

HADRABOVÁ, Alena. Ekologické aspekty podnikání. 1.vyd. Praha: VŠE, 118 s. ISBN 80-707-9415-1. Str. 29

OBRŠÁLOVÁ, Ilona a Emil RUDOLF. Environmentální ekonomika: nástroje environmentální politiky. 2., doplněné vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2000, 99 s. ISBN 80-719-4289-8. Str. 18 48


28

internalizace externalit do nákladů původce znečištění, jsou ekonomické nástroje podstatně efektivnější než nástroje administrativní. Mezi přednosti ekonomických nástrojů patří především:50 -

minimum společenských nákladů nutných pro dosažení stanovených environmentálních efektů,

-

podněcování subjektů k ekonomicky efektivnímu snižování znečištění,

-

minimum nároků na státní administrativu, což snižuje náklady a omezuje nebezpečí korupce.

Ačkoli se ekonomické a administrativní nástroje v řadě věcí liší, mají jeden společný cíl, kterým je snaha změnit stávající rozhodování subjektů o využívání statků životního prostředí. Hlavním důvodem k této změně je přesvědčení, že rozhodování ekonomických subjektů je v rozporu se zájmy společnosti.51 Ekonomické nástroje mají i řadu omezení a nejsou absolutně účinné v každé situaci. Například docházíli k vypouštění vysoce nebezpečných látek do ovzduší, je daleko vhodnější použít normativní nástroj, který stanoví přísný emisní limit, případně zákaz nebo zpoplatnění. Důležité tedy je, aby tyto dva nástroje spolu byly ve vzájemné interakci a tvořily tzv. „nástrojový mix“. Ekonomické nástroje jsou založeny na tržně orientovaném přístupu, kdy jednotlivé nástroje působí na ceny výrobních vstupů nebo výrobků, čímž mění rozhodování znečišťovatele o spotřebě, respektive výrobě.52 Nejčastěji používanými ekonomickými nástroji jsou poplatky a daně, pokuty, úroková a úvěrová politika, cla, náhrada škod, obchodovatelná emisní povolení, environmentální pojištění, dotace, subvence a granty. Kromě toho se za podpory státu začínají prosazovat systémy, které si kladou za cíl zlepšit některé projevy stavů společnosti k životnímu prostředí. Jsou to depozitně refundační systémy a označování výrobků z hlediska jejich ekologických vlastností.53 Klasifikace ekonomických nástrojů viz příloha B této diplomové práce. Jedním z ekonomických nástrojů, který lze využít k ochraně životního prostředí, jsou poplatky. Poplatky jsou státem stanovené povinné platby spojené s poškozováním životního prostředí nebo využíváním přírodních zdrojů a představují velmi rozšířený nepřímý nástroj politiky životního prostředí. Poplatky jsou součástí výrobních nákladů a vyjadřují internalizaci externalit. Jejich výše by měla odpovídat výší nákladů na uvedení poškozeného životního prostředí do původního stavu. V České republice se uplatňuje několik typů poplatků. K ekonomicky nejvýznamnějším patří zejména:54 -

poplatky za komunální odpad,

-

poplatky na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků,

-

poplatky za uložení odpadů,





SOUKOPOVÁ, Jana. Ekonomika životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 330 s. ISBN 978-8021056-442. Str. 314 54

29

-

poplatky za vypouštění odpadních vod,

-

poplatky za využívání zemědělské půdy a mnohé další.

Poplatky jsou zpravidla účelově vázány, což znamená, že mají být zpětně opět využity k ochraně životního prostředí, nebo ke zlepšení složky životního prostředí, za jejichž znehodnocení byly vybrány. Poplatky plní dvě základní funkce: 55 -

funkci stimulační - má motivovat k ekologicky žádoucímu chování tím, že výroba ekologicky nešetrných produktů je zatěžována poplatky, což zvyšuje náklady na výrobu a následně i ceny produkce. Vyšší ceny výrobků odrazují spotřebitele od jejich nákupu, což vede k poklesu tržeb výrobce. Pokles v příjmech by měl motivovat výrobce k produkci ekologicky šetrnějších výrobků, jejichž výroba již nebude zatížena poplatky. Ve skutečnosti ovšem nízké ceny nejsou dány tím, že firma vyrábí ekologicky šetrně, ale především tím, že jejich výroba nepodléhá povinnosti plateb nebo jsou tyto platby velmi nízké;

-

funkce fiskální - jejím úkolem je nashromáždit prostředky k řešení ekologických problémů. Tyto finanční prostředky musí být vynaloženy z hlediska ekonomického posouzení efektivně, a to na řešení nejnaléhavějších problémů.

Jako další z ekonomických nástrojů lze uvést daně. Myšlenka využít daně jako jeden z nástrojů politiky ochrany životního prostředí se poprvé objevila ve vyspělých zemích v 80. letech 20. století, v souvislosti se stále více se znečišťujícím životním prostředím a čerpáním neobnovitelných zdrojů.56 Daňová politika státu je jedním z mocných nástrojů nepřímého řízení, pomocí kterých může stát prosazovat ekologické cíle. Daně jsou příjmem státního rozpočtu a jejich primární funkcí je funkce fiskální.57 Možnosti daňové politiky jsou různorodé. Mohou být využity jednak jako určitá forma postihu vůči subjektům v ekonomice, kterým budou navýšeny daně nad rámec běžného zdanění z důvodu nešetrného chování k životnímu prostředí, nebo může stát podpořit ekologicky prospěšné chování subjektů tím, že jim bude běžné zdanění redukováno.58 Specifickým příkladem daně, která souvisí s ochranou životního prostředí, je daň ekologická. Tato daň se vztahuje na fosilní paliva, na spotřebu vody a vybrané suroviny, které v procesu dobývání a zpracování poškozují životní prostředí, a na výrobky, které neúměrně zatěžují životní prostředí. Dle statistiky OECD jsou za ekologické daně v České republice považovány veškeré poplatky na ochranu životního prostředí. K 1. 1. 2008 vznikla České republice, v rámci ekologické daňové reformy v souladu s podmínkami členství České republiky v Evropské unii, povinnost zavést tři nové daně, a to daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. Nejdůležitějšími důsledky působení ekologických daní jsou zásadní technické a technologické změny, které vedou ke snížení spotřeby surovin a energií a k dalším pozitivním efektům v oblasti ochrany a zlepšování kvality životního prostředí.59



57JÍLKOVÁ,

Jiřina. Poplatky k ochraně životního prostředí a jejich efektivnost. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 135 s. ISBN 80-737-9002-5. Str. 20 HADRABOVÁ, Alena. Ekologické aspekty podnikání. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996, 118 s. ISBN 807079-415-1. ISBN 80-707-9415-1. Str. 37 58

MOLDAN, Bedřich. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí: Situace v České republice. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1997, 307 s. ISBN 80-718-4434-9. Str. 63 59

30

Depozitně refundační systémy (DRS) nejsou samostatným nástrojem, ale spíše pomocným systémem, jehož cílem je stimulovat uživatele k vrácení vybraných druhů použitých výrobků a obalů, a tím vytvářet finanční prostředky pro jejich nezávadnou likvidaci. DRS se vztahují na výrobky, u kterých hrozí, že se stanou nebezpečným odpadem. Cílem je recyklace nebezpečného odpadu, možnost jeho dalšího využití, a to vše s minimálními odpady.60 Existují tři základní varianty DRS:61 -

první variantu DRS zajišťuje návratnost použitých výrobků běžné spotřeby prostřednictvím vratné zálohy, která je součástí prodejní ceny výrobku. Zálohy představují finanční zdroje, které umožňují takovou formu likvidace výrobků, která nezatěžuje životní prostředí. Záloha musí být dostatečně vysoká, aby byl spotřebitel motivován vrátit použitý výrobek, avšak ne natolik, aby spotřebitele odrazovala od koupě;

-

druhá varianta zabezpečuje primárně jednu hlavní funkci, kterou je opakované použití výrobků. Spotřebitel dostává zálohu v plné výši;

-

třetí variantu představují DRS zajišťující finanční prostředky na sběr a bezpečnou likvidaci zálohovaných výrobků. Vybrané zálohy by neměly subvencovat recyklaci výrobků, ale měly by tvořit dostatečné finanční zdroje pro nezávadnou likvidaci.

Dalším z ekonomických nástrojů jsou dotace na zamezení znečišťování. Poskytováním finanční podpory by nemělo docházet k narušování rovných tržních podmínek, ale měly by být splněny podmínky stanovené směrnicí Evropské unie. Dotace jsou významné zejména ve státní politice životního prostředí vyspělých zemí. Hlavním cílem dotací je především zahraniční pomoc v podobě finančních prostředků směřujících na podporu neinvestičních ekologických projektů. V největší míře jsou dotace směřovány k obcím, neziskovým organizacím a malým a středním podnikům. Nejčastěji bývají dotace poskytovány ze státních fondů, státního rozpočtu nebo z Evropské unie. Hlavním fondem v České republice je Státní fond životního prostředí, který poskytuje půjčky s nízkou úrokovou mírou a delší dobou splatnosti.62 Obchodovatelná emisní povolení jako ekonomický nástroj se nejprve objevily v USA a odtud se následně rozšířily do dalších zemí světa, včetně Evropy. Obchodovatelná emisní povolení mají řadu forem, avšak jejich hlavní charakteristiky jsou společné. Společným znakem jsou horizontální vztahy mezi znečišťovateli. Jednotliví znečišťovatelé se snaží o snížení nákladů spojených s nároky na kvalitu životního prostředí danou státem. Principem emisních povolení je omezení znečišťování životního prostředí stanovením přesně vymezené územní zátěže a transformace této zátěže na tržní mechanismus, v podobě obchodovatelných emisních povolení.63 Emisní povolení jsou přidělována globálně a stanovují maximální přípustné znečištění životního prostředí, které je rozděleno mezi jednotlivé znečišťovatele daného území. Emisní povolení představují tržně orientovaný nástroj, který není převoditelný mezi znečišťovateli, ale je možné s ním obchodovat. Jednotlivým znečišťovatelům je tak umožněno minimalizovat jejich náklady na dosažení státem stanovené kvality životního prostředí. Subjekty si


MOLDAN, Bedřich. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí: Situace v České republice. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1997, 307 s. ISBN 80-718-4434-9. Str. 65 61



31

mohou zvolit optimální variantu ekologické strategie, která nejlépe odpovídá jejich ekonomické situaci.64 Ekonomickým nástrojem, který je někdy nazýván i jako „zelené nakupování“, je systém označování ekologicky šetrných výrobků. Za ekologicky šetrné výrobky jsou označovány takové výrobky, které jsou v každé fázi svého existenčního cyklu šetrnější k životnímu prostředí více než srovnatelné výrobky téhož druhu. Tyto výrobky lze od ostatních snadno rozeznat pomocí tzv. ekoznačky. 65 Cílem je poskytnout státní garanci, že se jedná o výrobek, který je ekologicky šetrný, usnadnit orientaci při nákupu těchto výrobků ekologicky orientovaným vrstvám obyvatelstva a podpořit prodejce dodávat ekologicky šetrné výrobky. Jestliže má být garance ekologicky šetrného výrobku důvěryhodná, musí být pod záštitou státního orgánu nebo veřejně kontrolovatelné instituce.66 V České republice je garančním orgánem stát, prostřednictvím Agentury pro ekologicky šetrné výrobky při České informační agentuře pro životní prostředí. Agentura garantuje Národní program označování ekologicky šetrných výrobků, v rámci něhož se uděluje Ekoznačka ČR. V současné době, kdy existuje přemíra různých druhů ekoznaček, již není tento nástroj považován za příliš efektivní.67 V neposlední řadě nelze opomenout pojištění, které představuje finanční nástroj eliminace negativních důsledků nahodilých událostí vyjadřující právní vztah mezi pojistitelem (pojišťovnou) a pojistníkem na základě pojistné smlouvy. „Z pohledu finanční kategorie představuje pojištění tvorbu, rozdělování a užití pojistného fondu k úhradě peněžních potřeb ekonomických subjektů, které jsou v jednotlivých případech výskytu náhodné, vcelku však odhadnutelné“68 Pojem pojištění se používá v souvislosti s různými podobami pojištění. Pojištění lze dělit na zákonné a smluvní, které se dále dělí na povinné a dobrovolné. Pokud hovoříme o smluvním povinném pojištění, musí existovat konkrétní právní předpis určující povinnost sjednat pojistnou smlouvu pro dané subjekty. U zákonného pojištění vyplývá povinnost sjednání pojištění pro příslušné subjekty ze zákona, ale pojistná smlouva se nesjednává.69 Na základě pojistné smlouvy vzniká smluvní vztah mezi pojišťovnou a pojistníkem, přičemž pojišťovna má povinnost poskytnout pojistné plnění v případě, že nastane pojistná událost blíže definovaná v pojistné smlouvě. Na tomto místě je vhodné se seznámit s terminologií týkající se pojištění environmentálních rizik, která se bude objevovat v následujícím textu. Pojištění environmentálních rizik neboli environmentální pojištění představuje v zásadě dva typy pojistných produktů vztahujících se k problematice znečištění životního prostředí. Jedním z nich je pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, které se dále může dělit na pojištění smluvní dobrovolné a pojištění smluvní povinné. U pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí ve formě smluvní dobrovolné poskytuje pojišťovna pojistné plnění v případě náhlého poškození životního prostředí různými druhy lidské činnosti, v důsledku čehož došlo


CENIA. Ekologicky šetrné výrobky [online]. [cit. 2014-10-30]. Dostupné z: http://www1.cenia.cz/www/ekoznaceni/ekolog icky-setrne-vyrobky 65


CENIA. Ekologicky šetrné výrobky [online]. [cit. 2014-10-30]. Dostupné z: http://www1.cenia.cz/www/ekoznaceni/ekologi cky-setrne-vyrobky 67

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 s. ISBN 9788086929514. Str. 31 68

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 s. ISBN 9788086929514. Str. 33 69

32

k újmě na zdraví nebo škodě na majetku třetích stran. Smluvní povinné pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí je upraveno právním předpisem, který vybraným podnikatelským subjektům nařizuje si daný typ pojištění sjednat povinně. Tento typ pojištění je povinný především pro subjekty, jejichž podnikatelská činnost souvisí se skladováním nebezpečných chemických nebo toxických látek, kde v případě vzniku havárie existuje vysoká pravděpodobnost vzniku rozsáhlého znečištění životního prostředí. Pojišťovny tedy kryjí škody vzniklé v důsledku nenadálých a nepředvídatelných průmyslových havárií. Z pojistného krytí pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí jsou obvykle vyjmuty škody na životním prostředí samotném, na biodiverzitě a náklady na sanace.70 V souvislosti s odpovědností provozovatele za bezprostředně hrozící nebo vzniklou ekologickou újmu vyvíjí pojišťovny nové formy environmentálního pojištění, které mohou mít podobu samostatných pojistných produktů v podobě pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, případně některé pojišťovny nabízejí možnost krytí ekologické újmy v rámci pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Odpovědnost za ekologickou újmu je objektivní. Objektivní odpovědnost je odpovědností za výsledek, která vzniká bez ohledu na zavinění či nezavinění na rozdíl od odpovědnosti subjektivní.71 Environmentální pojištění lze teoreticky rozčlenit na několik dalších typů, jako je například pojištění sanačních nákladů nebo pojištění odpovědnosti dodavatelů, které budou blíže charakterizovány v druhé části práce věnované analýze environmentálního pojištění ve vybraných zemích.

1.4.3 Nástrojový mix Jestliže mají být makroekonomické nástroje ochrany životního prostředí dostatečně účinné, musí být nástroje racionálně implementovány do „nástrojového mixu“ ochrany životního prostředí. To znamená, že dochází k efektivní kombinaci administrativních a ekologických nástrojů. Předpokladem pro správnou implementaci je definování environmentálních problémů životního prostředí. Dále je nutné stanovit kvalitativní a kvantitativní cíle, kterých by mělo být dosaženo a návrh na optimální soubor přímých a nepřímých nástrojů. Cílem preventivně orientované ekologické politiky je nalézt takové spektrum a kombinaci nástrojů, které budou stimulovat znečišťovatele k ekologicky šetrnému chování a přitom jim ponechají prostor pro flexibilní reagování na tržní signály.72 Efektivnost nástrojového mixu tedy závisí na správné volbě nástrojů, jelikož některé nástroje se mohou vzájemně podporovat, ale i vylučovat.73 Nejprve musí být sestaven návrh na uspořádání normativních a ekonomických nástrojů, aby byla výsledná sestava co nejefektivnější. Na souboru nástrojového mixu je zkoumána především jeho environmentální účinnost a ekonomická efektivnost. Environmentální účinnost je zkoumána dle míry dosahování stanovených cílů politiky životního prostředí. Ekonomická efektivnost je hodnocena dle výše společensky nutných nákladů k dosažení stanovených cílů. Důležitou úlohu hrají i politické aspekty aplikace nástrojů v ochraně životního prostředí.74 Prvotním cílem je

VÁVROVÁ, Eva. Environmentální pojištění: Jak evropské země chrání životní prostředí? [online]. 27. 9. 2012. [cit. 201503-31]. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/produkty/environmentalni-pojisteni-jak-evropske-zeme-chrani-zivotni-prostredi/ 70

VÁVROVÁ, Eva. Současná podoba pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. [online]. 8 s. [cit. 2014-10-06]. Dostupné z: http://www.uake.cz/novinky/odpady_biodegradabilni_2008/odpady_2008/prispevky/vavrovae.pdf 71



VLČKOVÁ, Jitka. Podnikový Ekolog. IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s., Praha, 2006, 270 s. ISBN 80-8668446. Str. 21 74

33

ovlivnit znečišťovatele k investování především do preventivních opatření. Tato strategie „ex ante“ podněcuje k zavádění inovací, technologickému pokroku a ke změnám vzorců spotřebního chování.75 Mezi další kritéria nástrojového mixu patří stimulovanost, tedy motivace ke snižování znečištění a technickým inovacím. Provozovatelům zařízení by měla být dána možnost výběru mezi způsoby, jak dosáhnout splnění požadavků politiky ochrany životního prostředí s minimálními náklady. Nástroje by měly být jednoduše aplikovatelné s minimem nákladů na zavedení a správu, a především by měly být v souladu s mezinárodními dohodami a mezinárodním obchodem, respektive musí být v souladu s podmínkami Všeobecné dohody o clech a obchodu GATT/WTO. Dále musí být nástroje průběžně sledovány, stimulovány a vyhodnocovány ekonomické dopady nástrojového mixu. Zejména pak dopady na hospodářský růst, zaměstnanost, míru inflace nebo exportní výkonnost. Nástroje musí respektovat politiku ostatních odvětví, které mají výrazné vazby na životní prostředí.76

Dříve než se práce bude zabývat jednou z nejrozšířenějších možností krytí environmentálních rizik, a to environmentálním pojištěním, je nezbytné uvést právní vymezení odpovědnosti za znečištění životního prostředí. Odpovědnost za škody způsobené na životním prostředí a případnou ekologickou újmu se již zdaleka netýká výlučně tradičních průmyslových odvětví, ale téměř na každou společnost je vyvíjen nemalý tlak chovat se ekologicky odpovědným způsobem. Pro správné vymezení odpovědnosti je nezbytné vytvořit odpovídající legislativní rámec, což vyžaduje komplexní souhru mezi vnitrostátními právními předpisy a závazky týkajícími se odpovědnosti za škodu na životním prostředí a ekologickou újmu. Tvůrci politiky ochrany životního prostředí Evropské unie, vědomi si faktu, že absence potřebných kroků v oblasti prevence ekologické újmy by mohla vést k budoucímu zhoršení kvality životního prostředí, usilovali především o zavedení společného rámce pro prevenci a nápravu znečištění vzniklých na životním prostředí. Výsledkem bylo přijetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Poprvé byl návrh směrnice, v němž je prezentována povinnost zákonné odpovědnosti za ekologickou újmu s důrazem na ochranu životního prostředí a předcházení vzniku škod, představen Evropskou komisí v lednu roku 2002. Tento návrh byl následně 30. dubna 2004, tedy po dvou letech projednávání návrhů a připomínek, Evropskou radou a Evropským parlamentem přijat.77 Směrnice o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě č. 2004/35/ES (směrnice ELD78) se tak stala základním dokumentem, který má fungovat jako rámec pro prevenci a nápravu škod, podle nějž se řídí odpovědnost za škody způsobené na životním prostředí ve všech zemích Evropské unie. Škoda na životním prostředí



77

CEA. Navigating the Environmental Liability Directive: A practical guide for insurance underwriters and claims handlers [online]. april 2009. [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.insuranceeuro pe.eu/uploads/Modules/Publications/1240585 425eld-best-practice-guide-update.pdf- vlastní překlad autorky 78

Environmental Liability Directive

34

je chápána jako poškození přírody, vody nebo půdy a netýká se tradičních škod vyplývajících z občanskoprávní odpovědnosti, jako je zranění osob, poškození majetku nebo ušlý ekonomický zisk. Směrnice je založena na režimu veřejné odpovědnosti a pouze příslušné orgány jsou oprávněny požadovat kompenzace od potenciálních nebo stávajících původců znečištění. Příslušnými orgány jsou veřejné instituce, které stát pověřil prováděním a vymáháním požadavků vyplývajících ze směrnice ELD. Úkolem veřejných institucí je identifikovat potenciálně nebezpečné subjekty, podněcovat k preventivním, popřípadě nápravným opatřením a dohlížet na dodržování povinností provozovatelů.79 Příslušné orgány jsou zodpovědné i za posouzení významu škod v jednotlivých členských státech dle velikosti škody, doby trvání, měřitelnosti škod, přirozené obnovy poškozených zdrojů a zásady přiměřenosti. Veškeré faktory, které jsou zohledňovány při hodnocení škod, jsou uvedeny v příloze I směrnice ELD. Největšího významu nabývají škody na životním prostředí negativně ovlivňující lidské zdraví.80 Provozovatelem je dle směrnice ELD „každá právnická, soukromá nebo veřejná osoba, která provozuje nebo řídí pracovní činnost nebo osoba, na kterou byla dle vnitrostátního právního předpisu přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickým fungováním takové pracovní činnosti, včetně držitelů povolení nebo schválení takové činnosti, nebo osoba, která provádí přihlášení nebo oznámení takové pracovní činnosti.“ 81 Provozovatelé všech pracovních činností, uvedených v příloze III směrnice ELD, nesou objektivní odpovědnost za škody na životním prostředí bez ohledu na zavinění. Provozovatelé vykonávající jiné pracovní činnosti nesou odpovědnost za škody způsobené na životním prostředí. Problematika odpovědnosti bude více rozebrána v následujícím oddíle této práce. Pracovní činností se rozumí každá hospodářská činnost, veřejná nebo soukromá, prováděná za účelem dosažení zisku či nikoliv. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že uplatnění odpovědnostního systému je nejefektivnější ve vztahu k těm podnikatelským subjektům, jejichž činnost v sobě nese specifické riziko pro životní prostředí. Jde především o činnosti spojené s nebezpečnými látkami, odpady, geneticky modifikovanými organizmy či o provoz zařízení, která jsou zdrojem nadměrného znečištění životního prostředí. V této sféře je potenciálně největší pravděpodobnost vzniku ekologických havárií.82 Spolupráce mezi odpovědnými orgány a provozovateli zařízení je založena na doporučeních, která nejsou vázáná přísným dodržováním, avšak díky vzájemné spolupráci jsou provozovatelé schopni lépe rozpoznat potenciální rizika, aplikovat potřebná preventivní opatření a určit přesné finanční zajištění. Výsledkem vzájemné spolupráce odpovědného orgánu a provozovatele by měl být inovativní přístup ke snižování rizik na životním prostředí, vznik pobídek pro využívání osvědčených postupů v oblasti technologií a vytváření nových finančních produktů, sloužících ke krytí nákladů spojených s odpovědností za případné škody.83

BUSENHART, Juerg. Environmental Law and Regulation in the European Union, [online]. [cit. 2014-10-03]. Dostupné z: orms.cee.kpmg.com/content/download/cz/Dane-2015-KPMG.PDF- vlastní překlad autorky 79

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí: ochrana přírodních zdrojů Evropy [online]. Luxembourg: Publications Office, 2013, 24 s. [cit. 2014-09-29]. ISBN 978-927-9297-502. Str. 7 80


82 TOŠOVSKÁ,

Eva. Odpovědnost za ekologické škody ve vazbě na Evropskou unii. Pojistné rozpravy č. 5: pojistně-teoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. Str. 66-72 Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí: ochrana přírodních zdrojů Evropy [online]. Luxembourg: Publications Office, 2013, 24 s. [cit. 2014-09-29]. ISBN 978-927-9297-502. Str. 7 83

35

Poškozením životního prostředí se dle směrnice ELD rozumí škody vzniklé na vodě, které mohou mít podobu negativní změny ekologického, chemického nebo kvantitativního stavu a kontaminace půdy, která může představovat značné riziko pro lidské zdraví. Z toho důvodu stanovuje směrnice ELD požadavek, aby příslušné odstraněné, kontrolované, izolované nebo snížené znečišťující látky již nadále nepředstavovaly významné riziko nepříznivého účinku na lidské zdraví. Pojem „znečištění životního prostředí“ zahrnuje i škody mající výrazně nepříznivý vliv na biologickou rozmanitost, tedy na chráněné druhy rostlin, živočichů a jejich přírodních stanovišť.84 Směrnice ELD stanovuje minimální standard pro prevenci a náhradu škod na životním prostředí na základě principu „znečišťovatel platí“, kdy hlavním cílem je zabezpečit, aby původce znečištění uhradil veškeré náklady spojené s odstraněním následků znečištění a uvedením do původního stavu.85 Dalším podstatným principem vyplývajícím ze směrnice ELD je princip „předběžné opatrnosti“, jehož účelem je motivovat provozovatele zařízení k tomu, aby investovali do preventivních opatření k předcházení vzniku těchto škod s cílem zvyšování stupně ochrany životního prostředí v Evropě.86 Jestliže poškození životního prostředí nenastalo, ale existuje vážná hrozba, že s dostatečně velkou pravděpodobností v blízké budoucnosti dojde k realizaci rizika, nařizuje směrnice ELD provozovatelům zařízení přistoupit k preventivním opatřením.87 Jakmile dojde ke vzniku ekologické újmy, má provozovatel povinnost provést okamžité nápravné akce k obnově nebo náhradě poškozených přírodních zdrojů, případně poskytnout rovnocennou alternativu poškozených zdrojů nebo služeb, které jsou uvedeny v příloze II směrnice ELD. Tato příloha vymezuje společný rámec pro výběr nejvhodnějšího opatření pro zajištění nápravy škody na životním prostředí.88 Rozlišujeme tři typy náhrad:89 -

Primární náprava škod - představuje pomocné prostředky, jejichž cílem je pomoci navrátit poškozeným nebo zhoršeným přírodním zdrojům jejich předchozí funkci a navrátit je do původní kondice. Cílem je zastavit události poškozující životní prostředí, minimalizovat dopady, zabránit dalšímu rozšiřování škod, případně provést sanační operace. Primární náprava je rovněž někdy označována jako okamžitá náprava.

-

Doplňková náhrada - uplatňuje se v případě, že primární náhrada není zcela účinná a nedojde k úplné obnově zdrojů a obnově předchozích funkcí. Pokud není reálné provést nápravná

84

Environmental Liability Directive 2004/35/EC: PRINCIPLES OF EU ENVIRONMENTAL LAW: Environmental Liability Directive 2004/35/EC [online]. 2012 [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/law/pdf/principles/ 5%20 ELD_principles_revised.pdf- vlastní překlad autorky 85

Environmental Liability Directive 2004/35/EC: PRINCIPLES OF EU ENVIRONMENTAL LAW [online]. 2012 [cit. 201502-01]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/law/pdf/principles/5%20ELD_principles_revised.pdf- vlastní překlad autorky 86

CEA: Navigating the Environmental Liability Directive: A practical guide for insurance underwriters and claims handlers [online]. april 2009. [cit. 2014-11-03]. Dostupné z:http://www.insuranceeurope.eu/uploads /Modules/Publications/124058 5425_eld-best-practice-guide-update.pdf- vlastní překlad autorky BUSENHART, Jürg, Pascal BAUMANN, Markus ORTH, Christian SCHAUER a Bernd WILKE. Insuring environmental damage in the European Union, Swiss Reinsurance company, 2007, [online]. [cit. 2014-10-30]. Dostupné z: http://media. swissre.com /documents/ Insuring_Environmental_Damage_en.pdf- vlastní překlad autorky 87

CEA: Navigating the Environmental Liability Directive [online]. [cit. 2014-11-02]. Dostupné z: http:// www.insuranceeuro pe.eu/uploads/Modules/Publications/1240585425_eld-best-practice-guide-update.pdf- vlastní překlad autorky 88

BUSENHART, Juerg. Environmental Law and Regulation in the European Union, [online]. [cit. 2014-10-03]. Dostupné z: http://cgd.swissre.com/features/Environmental_law_and_regulation_in_the_European_Union.html- vlastní překlad autorky 89

36

opatření v poškozené lokalitě nebo pokud by to bylo příliš nákladné, je možné zvolit pro tyto účely lokalitu náhradní.90 -

Kompenzační (vyrovnávací) náhrada, která vyrovnává přechodné ztráty přírodních zdrojů, ke kterým došlo během doby obnovy poškozeného přírodního zdroje. Prvotním cílem je nahrazovat materiální ztráty, újmy na zdraví či ztracený užitek. Vyrovnávací nápravou škod lze poskytnout i v jiné lokalitě, pokud povede ke zlepšení stavu poškozených druhů.

V případě, že dojde ke vzniku ekologické újmy a nejsou implementována odpovídající primární nápravná opatření, je celková ekologická ztráta mnohem větší než v případě bezprostředních nápravných opatření. Grafické znázornění této situace uvádí obrázek č. 1, kde součet ploch A a B představuje velikost ekologické ztráty od doby vzniku poškození až do doby návratu poškozeného životního prostředí zpět do původního stavu. V případě realizace primární nápravy dochází k urychlení návratu poškozeného životního prostředí do výchozích podmínek a velikost ekologické ztráty reprezentuje pouze plocha A. Obrázek č. 1 Změna velikosti ekologických ztrát v případě primární nápravy škod Úroveň funkcí daného zdroje

Primární náprava škod A

B Přirozená obnova

Zahájení primární nápravy škod

Vznik škody

Přirozená obnova

Čas

Zdroj: vlastní zpracování dle COMMISSARIAT GÉNÉRAL AU DÉVELOPPEMENT DURABLE, Service de l'économie. La loi responsabilité environnementale et ses méthodes d'équivalence: guide méthodologique [online]. La Défense: Commissariat général au développement durable, 2012 [cit. 2015-02-11]. ISBN 978-211-1287-297

V případě poškození přírodního zdroje se primární nebo doplňková náprava jeví jako nejvhodnější, jelikož dokáže poškozený přírodní zdroj navrátit do stavu výchozích podmínek dříve nežli jeho přirozenou obnovou, což dokazuje následující obrázek.

EMEA ENVIRONMENTAL PRACTICE. Liability for Environmental Damage [online]. 2012 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://uk.marsh.com/Portals/18/Documents/12-0233_Liability%20for%20Environmental%20Damage_Factsheet_fin al.pdf - vlastní překlad autorky 90

37

Obrázek č. 2 Ukázka výchozích podmínek, původních škod, přechodných ztrát a nápravných opatření Úroveň funkcí daného zdroje

Přechodné ztráty

Výchozí podmínky

Přirozená obnova Obnova při primární nebo doplňkové nápravě škod Vznik škody

Zahájení primární/doplňkové nápravy škod

Čas

Zdroj: vlastní zpracování dle Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí: ochrana přírodních zdrojů Evropy [online]. Luxembourg: Publications Office, 2013, 24 s. [cit. 2014-09-29]. ISBN 978-927-9297-502. Str. 7

Všechny státy EU měly povinnost provést směrnici ELD do svých vnitrostátních právních řádů nejpozději do 30. dubna 2007. Tento termín splnily pouze čtyři členské státy, a to Itálie, Litva, Lotyšsko a Maďarsko. České republice se tento termín nepodařilo dodržet, a to ani přesto, že termín implementace směrnice ELD byl zmíněn v legislativním plánu České republiky ze dne 24. listopadu 2004. Návrh zákona č. 167/2008 Sb., zákon o předcházení a nápravě ekologické újmy, prostřednictvím kterého jsou prováděny požadavky směrnice ELD, byl schválen legislativní radou vlády dne 8. března 2007 a do právního řádu České republiky byla směrnice transponována dne 17. srpna 2008. Od tohoto data jsou provozovatelé rizikových pracovních činností na území České republiky objektivně odpovědní za způsobenou nebo hrozící ekologickou újmu.91 Tempo implementace bylo ve všech zemích velmi pomalé, což vyústilo až k tomu, že se Evropská komise v případě několika zemí musela obrátit na Evropský soudní dvůr, který v roce 2007 a 2008 vynesl rozsudek proti sedmi členským státům.92 Hlavními důvody pro zpoždění provádění směrnice do vnitrostátních právních předpisů byly tyto problémy:93 -

existující právní rámce, ve kterých již řada zemí měla uzákoněnou odpovědnost za škody vzniklé na životním prostředí. S přijetím směrnice ELD tak vznikla státům povinnost zapracovat nové právní požadavky do předpisů již stávajících;

ŠPIRAKUS, Ivan. ENVIWEB. [online]. 24. 05. 2007. [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://www.enviweb.cz/clanek/ paragraf /64152/ekologicka-havarie-konec-tolerance 91

Francie, Finsko, Slovinsko, Lucembursko, Řecko, Rakousko a Spojené království. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu /legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52010DC0581 92

93BUSENHART,

Jürg, Pascal BAUMANN, Markus ORTH, Christian SCHAUER a Bernd WILKE. Insuring environmental damage in the European Union, Swiss Reinsurance company, 2007, [online]. [cit. 2014-10-30]. Dostupné z: http://media. swissre.com /documents/Insuring_Environmental_Damage_en.pdf- vlastní překlad autorky

38

-

náročné technické požadavky, jako jsou například ekonomické hodnocení škod na životním prostředí, různé typy náprav a škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích, které byly pro většinu členských států EU novinkami;

-

rámcový charakter směrnice ELD ponechal členským státům volný prostor pro rozhodování. O řadě opatření bylo možné rozhodnout až v průběhu provádění do vnitrostátních právních předpisů, což opět vedlo ke zpoždění, jelikož řadu opatření bylo potřeba projednat na vnitrostátní úrovni.

Směrnice ELD je součástí všech právních řádů zemí EU od července roku 2010, což je předpokladem pro zvýšení stupně ochrany životního prostředí v celé Evropě.94 Legislativní změny, přinášející stále se zvyšující požadavky na řízení a zveřejňování informací, představují pro management jakékoliv společnosti povinnost posuzovat problematiku ochrany životního prostředí s velkou obezřetností. Přes veškeré odlišnosti v přístupech implementace směrnice ELD je každá země povinna v případě hrozícího vzniku ekologické újmy dodržet postup provádění směrnice ELD, který je zobrazen na následujícím obrázku. Obrázek č. 3 Provádění směrnice a odpovědnosti za životní prostředí

Vzniklé nebo bezprostředně hrozící škody Přijetí okamžitých opatření k zabránění dalších škod Posouzení škod na životním prostředí

Plán nápravy škod Provádění nápravných opatření, sledování a podávání zpráv Zdroj: vlastní zpracování dle Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí: ochrana přírodních zdrojů Evropy [online]. Luxembourg: Publications Office, 2013 [cit. 2014-09-28]. ISBN 978-927-9297-502

Existuje i řada případů, na které se směrnice ELD nevztahuje a nelze ji aplikovat. Příklady těchto událostí mohou být:95 -

nehody a události vzniklé před 30. dubnem 2007,

-

ekologická újma vznikla po více jak třiceti letech od doby realizace rizika,

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí: ochrana přírodních zdrojů Evropy [online]. Luxembourg: Publications Office, 2013, 24 s.[cit. 2014-09-29]. ISBN 978-927-9297-502. Str. 5 94


39

-

k ekologické újmě došlo v souvislosti s živelní událostí a událostí neodvratného charakteru, jako jsou povodně, zemětřesení nebo požár,

-

občanské války, ozbrojené konflikty, války nebo jiné nepřátelské akce.

Mnoho oblastí, týkajících se otázky ochrany životního prostředí, bylo již dostatečně dobře regulovaných před zavedením směrnice ELD. Jedná se například o oblast ochrany půdy, starých ekologických zátěží a jejich likvidace, vodních zdrojů, ochrany přírody, nakládání s odpady, čistého vzduchu, geneticky modifikovaných organismů, zemědělství, lesnictví, rybářství a územního plánování. Obecně lze ovšem říci, že požadavky vyplývající ze směrnice ELD jsou v řadě oblastí více striktní, nežli předchozí legislativní požadavky upravující oblast ochrany životního prostředí. Tato skutečnost umožňuje evropským pojišťovatelům nastavit přísnější kritéria přesahující minimální standardy.96

1.5.1

Odpovědnost za vzniklé škody na životním prostředí

Odpovědnost za ekologické újmy může mít podobu jednak univerzální obecné odpovědnosti za škody, která je většinou upravena v občanském nebo obchodním zákoníku dané země, nebo může vycházet ze specifické právní úpravy za škody na životním prostředí. Dle směrnice ELD se odpovědnost skládá ze dvou složek, a sice ze striktní neboli objektivní odpovědnosti a z odpovědnosti vázané k určité profesní chybě.97 Oba režimy se vztahují k bezprostřední hrozbě škod, tedy takových škod, které mohou v budoucnu nastat s vysokou pravděpodobností. Objektivní odpovědnost existuje pro specifické rizikové aktivity vymezené v příloze III směrnice ELD. Provozovatel těchto aktivit nese odpovědnost bez ohledu na zavinění, tedy i v případě, že dodržuje veškeré platné právní předpisy upravující ochranu životního prostředí, nicméně za určitých podmínek způsobí vznik ekologické újmy. Veškeré tyto aktivity jsou definovány v rámci schvalovacího řízení IPPC98, což je zároveň podmínkou pro získání povolení tohoto zařízení.99 Objektivní odpovědnost se vztahuje na všechny ziskové i neziskové činnosti, které:100 -

vyžadují povolení k nakládání s odpady,

-

znečišťují vodní nádrže vypouštěním znečišťujících látek,

-

se vztahují k odběru vod,

-

souvisí s převozem nebezpečného materiálu nebo odpadu,

-

souvisí s nakládáním s odpady vznikajících při dobývání nerostných surovin,

-

souvisí se skladováním uhlíku,

-

souvisí s přepravou nebezpečných látek, například chemických,

VÁVROVÁ, Eva. Insurance conditions for environmental liability [online] [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.opf. slu. cz/aak/ 2011/01/vavrova.pdf 96

JANATA, Jiří. Pojištění škod na životním prostředí v Evropské unii, Pojistný obzor č. 10, Praha: ČAP, 2007, 19 s. ISSN 0032-2393. Str. 16-17 97

98

Pollution Prevention and Control, pozn. autorky


100

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí. Luxembourg: Publications Office, 2013. ISBN 9789279296024

40

-

souvisí s použitím, zpracováním, vypouštěním nebezpečných látek či přípravků na ochranu rostlin či biocidní přípravky.

Provozovatel je objektivně odpovědný za provádění preventivních opatření pro případ, že existuje reálná hrozba poškození životního prostředí. V okamžiku, kdy dojde ke znečištění vody, půdy nebo přírodního stanoviště, je provozovatel povinen aplikovat nápravná opatření. Provozovatelé jsou objektivní odpovědnosti zproštěni, pokud doloží, že ke vzniku ekologické újmy došlo v důsledku ozbrojeného konfliktu, zásahu třetích stran nebo zásahem vyšší moci. Dále je provozovatel zproštěn objektivní odpovědnosti na základě výjimek uvedených ve vnitrostátních právních předpisech, jako jsou například „výjimka na základě povolení“ nebo „výjimka na základě stavu znalostí“. Výjimku na základě povolení lze uplatnit v případě, že provozovatel prokáže, že vznik ekologické újmy nezamýšlel, jednal v souladu s předepsanými právními předpisy a dodržel veškeré požadavky vyplývající z provozního nařízení. V případě výjimky na základě stavu znalostí je provozovatel zproštěn povinnosti nést náklady na nápravná opatření pouze v případě, že vznik újmy nebylo možné pomocí odborných znalostí a zkušeností předpokládat.101 Odpovědnost založená na zavinění se vztahuje na všechny ostatní profesní aktivity, které nejsou uvedené v příloze III směrnice ELD. Jedná se o odpovědnost, která je vázána k určitým profesním chybám nebo zaviněním, které způsobují škody na chráněných druzích rostlin, živočichů a jejich přírodních stanovištích. Na rozdíl od objektivní odpovědnosti se u profesní odpovědnosti v případě vzniku škody zkoumá, zda škoda vznikla přímým zaviněním nebo z nedbalosti.102 Provozovatelé mohou být zproštěni odpovědnosti za vzniklé škody v případě, že ke škodě došlo za provozu, který odpovídá všem povolením, nebo pokud byl produkt použit v souladu se stupněm znalostí a vědomostí o účinku látek. Stejně tak je provozovatel zproštěn odpovědnosti, jestliže prokáže, že původcem škody byla třetí strana a ke škodě došlo i přesto, že byla na místě vzniku dodržena veškerá bezpečnostní opatření. Zproštění se vztahuje i na situaci, kdy škoda vznikla vadným výrobkem nebo špatnou prací prováděnou na výrobku cizí společností.103

1.5.2 Finanční zajištění odpovědnosti a jeho formy Kompenzace škod vzniklých na životním prostředí může pro potenciálního znečišťovatele představovat velkou finanční zátěž, která může být nad jeho finanční možnosti. Směrnice ELD nepředepisuje provozovatelům povinné finanční záruky na pokrytí jejich potenciální odpovědnosti za vznik ekologické újmy, nicméně požaduje, aby členské státy EU podporovaly rozvoj finančně zabezpečovacích nástrojů. Státům je ponechána možnost svobodného rozhodnutí, zda finanční zajištění zavedou do vnitrostátních právních řádů jako povinné nebo od požadavku povinného finančního zajištění ustoupí. Poskytovateli finančního zajištění jsou dle směrnice ELD pojišťovací/zajišťovací instituce, jejichž úkolem je reagovat na žádosti o finanční zajištění, posuzovat potenciální rizika, navrhovat nástroje

ZPRÁVA KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍM U VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí [online]. 2010 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http:// eurlex.europa.eu/legal-content/EN-CS/TXT/?uri=CELEX:52010DC0581&from=EN 101

102

Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí. Luxembourg: Publications Office, 2013. ISBN 9789279296024.

JANATA, Jiří. Pojištění škod na životním prostředí v Evropské unii, Pojistný obzor 10, s. 19, Praha: ČAP, 2007. ISSN 0032-2393. Str. 16-17 103

41

finančního zajištění v souladu s příslušnými zásadami a v případě vzniku ekologické újmy posoudit velikost této újmy, určit nejefektivnější a nejúčinnější nápravná opatření a podílet na úhradě nákladů.104 Povinné finanční zajištění se u mnohých pojistitelů nesetkává s příliš kladnou reakcí, a to především kvůli chybějícím zkušenostem z praxe a pojící se potřebě zajištění, jelikož náhrady škod v případě realizace rizika mohou dosahovat enormních výšek přesahujících kapacitu pojišťoven. Dle expertů ze společnosti Swiss Re105 by povinné finanční zajištění bylo vhodné pouze v případě, pokud by existoval dlouhodobě rozvinutý pojistný trh, na kterém by bylo environmentální pojištění nabízeno mnoha subjekty, což by zajistilo dostatečně konkurenční prostředí. Některé země dokonce zastávají názor, že systém povinného finančního zajištění by mohl bránit dalšímu rozvoji pojistných produktů. Přesto se osm zemí – Bulharsko, Portugalsko, Španělsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Řecko a od roku 2013 i Česká republika – rozhodlo pro povinný přístup, zatímco zbývající země zvolily dobrovolné zavedení finančního zajištění. Z ekonomického hlediska je relevantní zajistit dostatečný objem finančních prostředků na kompenzaci a nápravu ekologické újmy a jejich mobilizovanou podobu, aby bylo možné v případě ekologické havárie neprodleně přistoupit k likvidaci a kompenzaci vzniklých následků. U povinného finančního zajištění se osvědčil jako vhodný způsob řešení dát každému státu možnost zvolit si způsob finančního zajištění zákonné odpovědnosti za ekologickou újmu, který nejlépe odpovídá jeho ekonomickým, právním a institucionálním podmínkám, a neomezovat povinnost pouze na environmentální pojištění.106 Z dosavadního provádění směrnice ELD se ukázalo, že nejpoužívanějšími nástroji zajištění environmentálních rizik je komerční pojištění a druhým nejčastěji používaným nástrojem jsou bankovní záruky. Bankovní záruky jsou poskytovány bankovními institucemi, avšak pouze v případě, že jsou k tomu oprávněny zákonem. Bankovní záruka je jednostranným písemným prohlášením ručící banky vůči příjemci záruky, kterým je obvykle zákazník, se kterým má banka dlouholeté zkušenosti a chce mu poskytnout co nejširší paletu bankovních služeb. Banka se zavazuje plnit v případě, že třetí osoba, dlužník, nesplní svůj závazek nebo nebudou splněny jiné podmínky stanovené v listině. Stejným způsobem jako bankovní instituce může převzít závazek krýt zákonnou odpovědnost za ekologickou újmu i stát.107 Banky mohou poskytovat tento typ záruk jen tehdy, jsou-li k tomu oprávněny zákonem a zároveň jsou-li schopny zajistit stejnou úroveň krytí, jaká je u pojištění ekologické újmy. Dalším způsobem zajištění finančních prostředků na krytí ekologické újmy je internalizace rizik ohrožujících životní prostředí prostřednictvím kapitálového trhu ERICAM.108 Tento systém funguje na principu uvedení akcií na trh provozovatelem zařízení, které může způsobit vznik poškození životního prostředí. Tyto akcie jsou na trhu emitovány s nízkou nominální hodnotou, nesoucí i podíl na riziku vzniku škody, čímž dochází k velké diverzifikaci rizika mezi větší počet subjektů, které jsou vlastníky těchto akcií. Někteří zastánci této formy zajištění tvrdí, že decentralizovaný systém


Swiss Re Group je přední celosvětová společnost zprostředkující zajištění, pojištění a další formy pojištění založená na transferu rizika. 105

TOŠOVSKÁ, Eva. Odpovědnost za ekologické škody ve vazbě na Evropskou unii. Pojistné rozpravy č. 5: pojistněteoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. Str. 66-72 106

OSTŘÍŽEK, Jan a kol. Public Private Partnership, 1. vydání. C. H. Beck: Praha 2007, 280 s. ISBN 978-80-7179-744-9. Str. 108 107

108

Environmental Risk Internalization through Capital Markets

42

diverzifikace rizika je daleko efektivnější a že umožňuje kvantifikovat toto riziko přesněji, než jiné, v dané oblasti využívané, metody.109 Z důvodu rostoucích požadavků na krytí ekologické újmy se řada pojišťoven zemí Evropské unie dobrovolně propojuje do podoby pojišťovacího poolu, který je dalším ze způsobů řešení finančního zajištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Účastí v pojišťovacím poolu lze lépe diverzifikovat riziko a pojišťovny mají lepší podmínky pro vývoj nových produktů. Pojišťovny se spojují s cílem zvýšit kapacitu pro pojistné krytí odpovědnosti za znečištění životního prostředí. Jednotlivé pojišťovny nejprve vloží do společného fondu určitý finanční kapitál a následně usilují o navýšení kapacity formou zajištění. Výhodou poolového uspořádání je koncentrace „know-how“ z pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu jako relativně nového pojistného produktu do jednoho místa. To umožňuje jednotný výklad pojmu ekologická újma a harmonizaci technik jejich oceňování. Poolová forma pojištění disponuje mimo jiné i vlastními experty, kteří se zabývají kvantifikací rizika, výší škod a určují ceny pojištění.110 Velkou výhodou je optimální rozložení rizika mezi mnoho pojistitelů a zajistitelů. Poolová forma pojištění také umožňuje rozšířit kapacitu pojišťoven o rizika, která by za jiných okolností nebylo možné pojistit. Nevýhodou pojišťovacích poolů je, že zabezpečují pouze limitované finanční krytí odpovědnosti za ekologickou újmu, nerespektují důsledky kumulace negativních dopadů hospodářských aktivit na životní prostředí a v mnoha zemích neposkytují krytí nákladů na obnovu životního prostředí.111 Zajistit dostatečné množství finančních prostředků vyplývajících ze zákonné odpovědnosti je možné i formou vlastního vytvoření dostatečného objemu finančních prostředků v podobě garančních fondů. V rámci finanční spolupráce může být vytvořen garanční fond na regionální či celostátní úrovni. K této formě krytí však existuje i celá řada výhrad, mezi které patří tyto argumenty: -

nemožnost celého finanční pokrytí důsledků velkých ekologických havárií;

-

administrativní stanovení výše příspěvku jednotlivých podnikatelských subjektů nemá přímou vazbu na stupeň potenciálního rizika;

-

vysoký příspěvek může negativně ovlivnit konkurenceschopnost některých podnikatelských subjektů;

-

snížený objem odvodů podnikové sféry do státního rozpočtu z důvodu nezdanění finančních prostředků v kompenzačních fondech;

-

centralizovaný kompenzační fond zvyšuje růst administrativních nákladů;

-

odvodem finančních prostředků do kompenzačního fondu nejsou provozovatelé stimulováni k realizaci preventivních opatření;

-

povinné „zakonzervování“ finančních prostředků do kompenzačního fondu je neefektivní a omezuje flexibilitu rozhodování managementu.112

TOŠOVSKÁ, Eva. Odpovědnost za ekologické škody ve vazbě na Evropskou unii. Pojistné rozpravy č. 5: pojistněteoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162., Str. 66-72 109

BUSENHART, Jürg, Pascal BAUMANN, Markus ORTH, Christian SCHAUER a Bernd WILKE. Insuring environmental damage in the European Union, Swiss Reinsurance company, 2007 [online]. [cit. 2015-02-05] Dostupné z: http://media.swis sre.com /documents/Insuring_Environmental_Damage_en.pdf- vlastní překlad autorky 110

TOŠOVSKÁ, Eva. Odpovědnost za ekologické škody ve vazbě na Evropskou unii. Pojistné rozpravy č. 5: pojistněteoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. ISSN 0862–6162. Str. 66-72 111


43

Kaptivní pojišťovny jsou jedním z alternativních způsobů finančního zajištění. Jedná se o pojišťovnu založenou jedním podnikatelským subjektem nebo skupinou více společností, které mají stejný podnikatelský zájem. Jedná se tedy v zásadě o založení pojišťovny pro vlastní potřebu. Tato společnost neposkytuje pojistné produkty širokému okruhu klientů, ale přebírá pojistné záležitosti pouze svých vlastníků. Kaptivní pojišťovna vzniká tehdy, jestliže mateřská společnost není schopná nalézt externí firmy pro pojištění určitých rizik vyplývajících z jejího podnikání.113 Kaptivní pojištění je pojištění dceřinou společností, která je zřízena z iniciativy mateřské společnosti s cílem zajistit pojistné potřeby ostatních dceřiných společností.114 Založení tohoto typu pojišťoven musí umožňovat platná národní legislativa.

Environmentální pojištění je odpovědnostní pojištění, které je možné označit za tržně orientovaný nástroj ochrany životního prostředí. Název pojmu environmentální pojištění vychází z angličtiny, z anglického environment, což v překladu znamená prostředí zahrnující veškeré živé i neživé složky, včetně lidí a jejich vzájemných vztahů. Environmentální pojištění je pojištění neživotní, které se svojí podstatou řadí k ekonomicky efektivním nástrojům makroekonomické politiky. Ve vyspělých zemích se environmentální pojištění začíná objevovat již koncem 80. let 20. století a v současné době se environmentální pojištění řadí mezi nejrychleji se rozvíjející pojistná odvětví v Evropě.115 Environmentální pojištění neboli také pojištění environmentálních rizik jsou pojmy, se kterými se lze v souvislosti s otázkou řízení rizik ohrožujících životní prostředí setkat. Environmentální pojištění plní tři základní funkce, kterými jsou:116 -

funkce internalizační, která zajišťuje internalizaci mimotržních záležitostí do tržního prostředí;

-

funkce kompenzační neboli nápravná, která má za cíl zajistit dostatečné množství finančních prostředků na nápravu vzniklých poškození na životním prostředí;

-

funkce preventivní, kdy pojištění by mělo potenciální znečišťovatele motivovat k provádění zábranných opatření s cílem předcházet vzniku poškození životního prostředí.

Pojem environmentální pojištění bývá nejčastěji ztotožňován s pojištěním odpovědnosti za škodu na životním prostředí, a to jak ve formě smluvní dobrovolné, tak i ve formě smluvní povinné. Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí ve formě smluvní povinné je upraveno právním předpisem, který nařizuje vybraným podnikatelským subjektům uzavřít si daný typ pojištění povinně. Pojištění je povinné zejména pro ty podnikatele, jejichž podnikatelská činnost souvisí se skladováním nebo zpracovnám ekologicky nebezpečných látek, kde v případě vzniku havárie hrozí rozsáhlá znečištění životního prostředí, s jejichž kompenzací se pojí značná finanční zátěž.

INVESTOPEDIA. Captive Insurance Company [online]. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http:// www.investopedia.com /term s/c/captive-insurance-company.asp 113

FORBES. Ten Favorite Things About Captive Insurance Companies [online]. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://www. forbes.com/sites/jayadkisson/2013/07/28/captive-insurance-companies-10-pet-peeves/- vlastní překlad autorky 114


VÁVROVÁ, Eva. Přednáška z předmětu Pojišťovnictví 2- Environmentální pojištění. 9. 4. 2014 MU Brno, nepublikováno. 116

44

V souvislosti s novou právní úpravou environmentálního pojištění v jednotlivých zemích Evropské unie, která souvisí s přijetím směrnice ELD, vznikají nové pojistné produkty environmentálního pojištění. Tyto produkty se týkají pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu a jsou plně v souladu s platnými nařízeními vydanými v rámci EU. Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu může mít podobu samostatného pojistného produktu nebo může být nabízeno jako součást pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu představuje jeden ze způsobů finančního zajištění objektivní odpovědnosti provozovatele za ekologickou újmu, přičemž napomáhá odpovědnému subjektu zmírňovat negativní dopady realizace environmentálního rizika na jeho finanční situaci. Environmentální pojištění představuje jeden z nástrojů makroekonomické politiky, který napomáhá řešit problémy související se životním prostředím. Relaci mezi problémy související s životním prostředím, ochranou životního prostředí a environmentálním pojištěním ilustruje následující obrázek.117 Obrázek č. 4 Znečištění životního prostředí a pojištění

Environmentální pojištění Ochrana životního prostředí Problémy související se životním prostředím Zdroj: vlastní zpracování dle JÍLKOVÁ, Jiřina a Zdeněk ŠTĚPÁNEK, Environmentální pojištění. Pojistné rozpravy č. 5: pojistně-teoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. Str. 76

Environmentální pojištění je z hlediska své konstrukce pojištěním odpovědnostním, které rozlišuje dva typy odpovědnosti: -

subjektivní odpovědnost neboli odpovědnost za zavinění, která nastává tehdy, jestliže pojištěný na základě svého jednání porušil některou z povinností stanovenou právním předpisem;

-

objektivní odpovědnost, kdy pro vznik nároku na náhradu škody stačí, že ke škodě došlo v souvislosti s činností provozovatele. Jedná se tedy o odpovědnost za výsledek, kdy se případná míra zavinění nezjišťuje. Vyvrátit existenci rozhodné skutečnosti leží na potenciálním znečišťovateli.

Subjektivní odpovědnost se vztahuje k pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, přičemž tento typ pojištění je možné si sjednat i ve formě doložek ke stávajícím typům odpovědnostního pojištění, které kryjí škody na životním prostředí. Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí kryje zpravidla pouze náklady na vyčištění jednotlivých složek životního prostředí, nebo jejich uvedení do původního stavu, jestliže účinky znečištěného životního prostředí mají negativní vliv na majetek či zdraví třetích stran. Z pojištění jsou obvykle vyjmuty náklady na vyčištění jednotlivých složek životního prostředí a další náklady spjaté s havárií, nebo náklady, které pojištěný vynaložil v důsledku reálné hrozby dalších škod.

117

VÁVROVÁ, Eva. Přednáška z předmětu Pojišťovnictví 2- Environmentální pojištění. 9. 4. 2014 MU Brno, nepublikováno.

45

Objektivní odpovědnost se týká pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Původce znečišťování má tak povinnost hradit veškeré náklady související se vznikem ekologické újmy i v případě, že se pohybuje v rámci platných zákonů na ochranu životního prostředí, například plně dodržuje emisní limity, nicméně způsobí za určitých podmínek vznik ekologické újmy.118 Environmentální pojištění v podobě pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu je v současnosti uplatňováno v každé členské zemi Evropské unie, což je důsledek provedení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě do národních legislativ. Podstatou pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu je motivovat potenciální znečišťovatele k investicím do preventivních opatření, které by vedly k eliminaci vzniku ekologické újmy a jiných škod, popřípadě napomáhat znečišťovateli krýt náklady na zábranu dalšího šíření škod již vzniklých, popřípadě na uvedení znečištěného životního prostředí do původního stavu. Pojišťovnictví vyvíjí specializované pojistné produkty navržené s cílem pokrýt kromě náhlého či havarijního znečištění i postupné znečišťování. Nové formy environmentálního pojištění v podobě pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu se zaměřují na krytí objektivní odpovědnosti provozovatele a všech ostatních nákladů, které má provozovatel povinnost dle směrnice ELD hradit. Environmentální pojištění může mít kromě dvou zmiňovaných pojistných produktů podobu:119 -

pojištění nákladů na vyčištění (Cleanup Cost Cap Policy) - kryje náklady, které překročí určitý limit v důsledku neočekávaných a neznámých příčin nebo dříve neobjevených znečištění, neefektivnosti sanačních opatření, změn v regulačních předpisech nebo vlivem přírodních katastrof. Účelem je pokrýt rizika a nejistotu, které jsou spojeny se zahájením určitého sanačního projektu, nebo jeho pokračováním;

-

pojištění dodavatelů sanačních prací (Contractor’s Pollution Liability Insurance) - nabízí pojistné krytí odpovědnosti za vznik ekologické újmy, kterou pojištěný způsobil při provádění díla. Pojištění kryje i škody vzniklé během sanace kontaminované půdy nebo nebezpečného materiálu;

-

pojištění přepravy nebezpečných látek (Transportation coverage) - zajišťuje pojištěnému náhradu nákladů souvisejících se vznikem ekologické újmy zapříčiněné přepravou nebezpečných látek;

-

environmentální pojištění skládek (Environmental coverage for landfills) je určeno provozovatelům skládek, jejichž objektivní odpovědnost za vznik ekologické újmy nekončí okamžikem uzavření skládky, ale trvá i po dobu uzavření provozu, kdy i v budoucnu mohou vznikat znečištění, na které musí být provozovatel finančně připraven.

S realizací environmentálního rizika a následnou kompenzací vzniklých poškození životního prostředí se pojí značná finanční částka, která se může pohybovat v řádech až několika desítek miliónů korun. Úhrada těchto nákladů představuje pro pojišťovnu značnou ztrátu, kterou lze částečně snížit zajištěním, za které ovšem pojišťovna musí zajišťovně postoupit příslušnou část přijatého pojistného. V případě, že se riziko nerealizuje, přichází pojišťovna o část svých zisků. Pojistitelé tedy postupují během předávání rizik do zajištění velmi obezřetně.

JÍLKOVÁ, Jiřina a Zdeněk ŠTĚPÁNEK, Environmentální pojištění, Pojistné rozpravy č. 5: pojistně-teoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. Str. 76 118

VÁVROVÁ, Eva. Environmentální pojištění: Jak evropské země chrání životní prostředí? [online]. 27. 9. 2012. [cit. 201503-31]. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/produkty/environmentalni-pojisteni-jak-evropske-zeme-chrani-zivotni-prostredi/ 119

46

Pojišťovny pojistí riziko jen v případě, že mají jasné informace o tom, za jakých podmínek budou vyzvány k náhradě škod a v jaké výši budou plnit. Pro pojišťovny nic nepředstavuje větší riziko než nepředvídatelné nároky na pojistná plnění, vyplývající ze změn legislativního prostředí s retroaktivními účinky, nebo z vývoje techniky a lidského poznání. Upisovatel rizika se tak během přijetí rozhodnutí o akceptaci environmentálního rizika do pojištění bude rozhodovat na základě řady informací požadovaných o pojišťovaném provozovateli. Rozhodujícími informacemi jsou povaha provozní činnosti, množství a povaha skladovaných látek, možné způsoby úniku látek ze závodu, charakter okolí závodu a historie dosavadních škod. Důležité je i zhodnocení současného stavu okolí, aby bylo možné v případě vzniku škody odlišit staré ekologické zátěže od nově vzniklých. Jestliže má být dané riziko pojišťovnou přijato a pojišťovna se má podílet na krytí negativních důsledků realizace rizika, musí takové riziko splňovat určitá kritéria pojistitelnosti. Nesplněním jen jednoho z nich je už možno dané riziko považovat na nepojistitelné. Mezi tato kritéria patří:120 -

nahodilost - je jedním z charakteristických znaků rizika, kdy není možné předvídat pravděpodobný vznik události. Doba vzniku pojistné události musí být neočekávaná a nezamýšlená;

-

nezávislost - pravděpodobnost realizace rizika „A“ nesmí být zaměnitelná s výskytem rizika „B“;

-

kvantifikovatelnost - jeden z hlavních předpokladů pojistitelnosti rizika, který požaduje, aby riziko bylo možné ocenit v peněžních jednotkách;

-

velikost - při přebírání rizika do pojištění bere pojistitel v úvahu velikost rizika, jelikož pojistitel musí být schopen dané riziko finančně vypořádat;

-

pojistný zájem121 - musí existovat u dostatečného počtu subjektů. Pojistný zájem dělíme na pojistný zájem subjektivní (zájem mají obě smluvní strany, pojistitel i pojištěný subjekt) a objektivní (zájem na uzavření pojištění má celá společnost);

-

jednoznačnost - riziko nesmí být zaměnitelné s jiným druhem rizika;

-

nákladovost - představuje zkoumání ceny z hlediska dosažitelné ceny pojistné ochrany.

Splněním výše uvedených kritérií je pojišťovna schopna kalkulovat výši pojistného, která se mimo jiné odvíjí i od toho, s jakou pravděpodobností může dojít ke vzniku škody nebo ekologické újmy, dále od závažnosti vzniklého poškození, o jaký typ poškození se jedná, zdali se jedná o poškození lidského života, zdraví nebo majetku a co je přesnou příčinou vzniku. Pokud pojištěný subjekt bude realizovat vhodná preventivní a monitorovací opatření, čímž sníží pravděpodobnost vzniku havárie vedoucí ke vzniku poškození životního prostředí, může být pojistné výrazně nižší. Analogicky k tomu bude pojistné vysoké, v případě, že je provoz nedostatečně zajištěn. Pojišťovna musí udělat reálný a spolehlivý odhad možných náhrad škod v delším časovém horizontu, musí být schopna stanovit pravděpodobnost výskytu škod a musí předvídat rozsah a závažnost škod v peněžním vyjádření. V případě pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu se pojistitelé musí naučit vyhodnotit riziko z pohledu ekologické újmy. Pojistné je určováno v takové výši, aby veškeré inkasované pojistné od

OSTŘÍŽEK, Jan a kol. Public Private Partnership, 1. vydání. C. H. Beck: Praha 2007, 280 s. ISBN 978-80-7179-744-9. Str. 108 120

Pojistný zájem je v Novém občanském zákoníku definován jako oprávněná potřeba ochrany před následky nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečím. 121

47

klientů stačilo k výplatě pojistného plnění, a aby dostatečně pokrylo náklady a zisky pojišťovny.122 Zda pojišťovna uzavře se zájemcem o pojištění pojistnou smlouvu, je jejím svobodným rozhodnutím. U vysoce rizikových podniků nemusí být pojišťovna ochotná nést tak vysoké riziko a ke sjednání předmětného typu pojištění nemusí dojít. Případně je pojišťovna oprávněna stanovit, v jakém poměru je ochotna na sebe rizika převzít.


48

2 Přístupy k řízení rizik souvisejících se životním prostředím ve vybraných zemích Evropské unie V rámci této kapitoly je porovnán přístup České republiky a vybraných zemí Evropské unie k řízení rizik souvisejících s životním prostředím (environmentálními riziky), a to prostřednictvím analýzy legislativního rámce a produktové báze možností pojištění těchto rizik. V závěru analýzy každé ze zkoumaných zemí této kapitoly je uvedeno závěrečné shrnutí silných a slabých stránek daného systému environmentálního pojištění.

Environmentální pojištění a jeho finanční zajištění nemělo v České republice (ČR), na rozdíl od jiných evropských států, dlouhou dobu uplatnění. Až v souvislosti se snahou České republiky o vstup do Evropské unie byla v 90. letech 20. století podpora rozvoje environmentálního pojištění uváděna ve státní politice životního prostředí České republiky jako prioritní úkol.123 Česká republika se zařadila mezi členské země Evropské unie (EU) v květnu roku 2004, a tím se zavázala dodržovat ustanovení vyplývající ze směrnic a evropských norem vydaných v rámci Evropské unie, které jsou platné pro všechny její členy. Implementace těchto směrnic do právních řádů jednotlivých zemí napomáhá harmonizaci národních legislativ s evropským právem a tvorbě jednotného nadnárodního právního rámce, který umožňuje rychlejší a efektivnější reakci jednotlivých států v případě znečištění životního prostředí nadnárodního charakteru. Se vstupem České republiky do EU došlo nejen ke zlepšení politiky ochrany životního prostředí, ale i ke zlepšení kvality životního prostředí, na které do té doby nebyl kladen příliš velký důraz. Základ pro rozvoj environmentálního pojištění tvoří právní úprava pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí a pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu.124

2.1.1 Právní regulace odpovědnosti související s environmentálními riziky V České republice je odpovědnost za škodu na životním prostředí právně upravena prostřednictvím nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Objektivní odpovědnost za ekologickou újmu, která vyplývá ze Směrnice o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě č. 2004/35/ES, je upravena v zákoně č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., a zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Do problematiky ochrany a odpovědnosti za znečištění životního prostředí zasahují i předpisy z legislativního rámce ochrany životního prostředí v podobě zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích. V souvislosti s nahrazením zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník novou právní úpravou v podobě nového občanského zákoníku č. 89/ 2012 Sb. (NOZ) je nezbytné zmínit některé změny, které rekodifikace soukromého práva přináší. Oblast pojišťovnictví byla přijetím NOZ ovlivněna celou řadou změn, avšak pro účely této práce je důležité především vymezení rozdílů v pojmosloví, a to především


JÍLKOVÁ, Jiřina a Zdeněk ŠTĚPÁNEK. Environmentální pojištění, Environmentální pojištění Pojistné rozpravy č. 5: pojistně-teoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. Str. 76 124

49

rozdílného chápání a užití slova „škoda“ a slova „újma“. Slovo „škoda“ lze dle NOZ použít pouze v případě, kdy se jedná o majetkovou újmu, kterou lze vyjádřit v penězích. V ostatních případech týkajících nemajetkové újmy je slovo škoda nahrazeno slovem „újma“. Újma tedy může mít charakter jak majetkový, tak i nemajetkový. Majetkovou újmou se dle NOZ rozumí skutečná škoda a ušlý zisk a za nemajetkovou újmu je považováno bolestné, zhoršení společenského uplatnění a duševní útrapy. Nemajetkovou újmu nelze na rozdíl od škody vyjádřit v peněžních jednotkách, je neměřitelná. Nemajetkovou újmu nelze nahradit, lze ji pouze finančně kompenzovat.125 Podobně jako v § 127 Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jsou i v § 1013 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. omezena vlastnická práva v následujícím znění: „Vlastník se zdrží všeho, co způsobí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.“. Dle NOZ má provozovatel nebezpečných průmyslových činností povinnost peněžní náhrady za újmy vzniklé třetím stranám, jsou-li důsledkem provozu úředně schváleného závodu nebo podobného zařízení ve vlastnictví provozovatele, a to i v případě, že újma vznikla vlivem okolností, ke kterým se při úředním projednávání nepřihlédlo. NOZ definuje škodu jako škodu z provozní činnosti, z provozu zvláště nebezpečného či škodu způsobenou zvířetem. „NOZ, v souladu se západoevropskými vzory, již „netrestá" bez rozdílu všechny osoby, jejichž provozní činnost vedla ke vzniku neodvratné škody. Tyto osoby se povinnosti nahradit škodu vzniklou z provozní činnosti totiž mohou zprostit, pokud prokáží, že vynaložily veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo".126 Dle § 2925 NOZ mají však provozovatelé zvláště nebezpečných provozů povinnost úhrady nákladů souvisejících se vznikem škody nebo ekologické újmu způsobené jejich provozní činností, bez ohledu na to, zda došlo k vynaložení veškeré možné řádné péče. Je třeba zdůraznit, že NOZ řeší v tomto ohledu jen odpovědnost majetkoprávní. Jak už bylo zmíněno v úvodu kapitoly, je hlavním právním předpisem transponujícím do českého právního řádu požadavky vyplývající ze Směrnice o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě č. 2004/35/ES, zákon č. 167/2008, o předcházení ekologické újmě a její nápravě. Tento zákon byl později doplněn vyhláškou č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě, která blíže charakterizuje některá ustanovení zákona. Přijetím tohoto zákona se změnil způsob posuzování odpovědnosti provozovatelů za znečištění životního prostředí, na které je nyní nahlíženo z pohledu hrozící či vzniklé ekologické újmy. Zákon upravuje práva a povinnosti osob při předcházení ekologické újmě a při její nápravě, došlo-li k ní, nebo hrozí-li bezprostředně na chráněných druzích volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin, na přírodních stanovištích vymezených tímto zákonem, na vodě nebo půdě. Vyhláška č. 17/2009 Sb., stanovuje metody a způsob vyhotovení analýzy rizik, způsob hodnocení vhodnosti a proveditelnosti nápravných opatření, stanovení cílů nápravných opatření a způsoby

MERVARTOVÁ, Jana. Náhrada újmy v novém občanském zákoníku [online]. [cit. 2014-12-13]. Dostupné z:http://www. law.muni.cz/sborniky/pracpravo2013/files/008.html 125

OBČANSKÝ ZÁKONÍK. Škoda z provozní činnosti [online]. [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://obcanskyzákonik..justice .cz /nahrada-ujmy/konkretni-zmeny/skoda-zpusobena-provozni-cinnosti-a-provozem-zvlast-nebezpecnym/ 126

50

prokazování jejich dosažení.127 Zákon obsahoval v § 14 odložení povinnosti finančního zajištění do 1. ledna 2013, do vyhodnocení dostupnosti příslušeného finančního zajištění Evropskou komisí. Nicméně od 1. ledna 2013 mají již všichni provozovatelé kvalifikovaných provozních činností, uvedených v příloze č. 1 zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě, povinnost mít finanční zajištění k náhradě nákladů nápravných opatření a preventivních opatření dle tohoto zákona. Povinné finanční zajištění představuje pro provozovatele povinnost zajistit si dostatečné množství finančních prostředků pro případ vzniku ekologické újmy. Provozovatelé se mohou dobrovolně rozhodnout, kterou z možností finančního zajištění si zvolí. Způsob hodnocení rizik a kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění stanovuje nařízení vlády č. 295/2011 Sb., které nabylo účinnosti dne 1. ledna 2012. Dle § 3 předmětného nařízení je provozovatel provozních činností uvedených v příloze 1 zákona č. 167/2008 Sb. povinen provádět a dokumentovat hodnocení rizik ekologické újmy v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti jejího vzniku a závažnosti možných vlivů na životní prostředí. Mezi činnosti, které podléhají povinnosti provádět hodnocení ekologické újmy, patří činnosti týkající se vypouštění odpadních vod do povrchových nebo podzemních vod, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky, provozování zařízení podléhající integrovanému povolení podle zákona o integrované prevenci (č. 76/2002 Sb.), nakládání s GMO a genetickými produkty podléhající povolení podle zákona o nakládání s GMO, nakládání s těžebním odpadem podléhající povolení podle zákona o nakládání s těžebním odpadem nebo například provozování úložišť CO2 podléhající povolení podle zákona o ukládání CO2 do přírodních horninových struktur. Provozovatel provádí základní hodnocení rizik ekologické újmy pro každou provozní činnost a místo provozní činnosti zvlášť.128 Místem provozní činnosti se rozumí objekt nebo zařízení, ve kterém provozovatel vykonává danou provozní činnost. Pokud v jednom areálu provozuje svoji podnikatelskou činnost více provozovatelů, provádí každý provozovatel hodnocení rizik ekologické újmy pro svou provozní činnost. Cílem základního hodnocení rizik ekologické újmy je identifikace rizika provozní činnosti pro životní prostředí. Při hodnocení rizika se postupuje dle přílohy 1 nařízení vlády č. 295/2011 Sb.129 Základní hodnocení rizik ekologické újmy se provádí například v situaci, kdy se hodnotí vypouštění odpadních vod, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky. V případě, že celkový počet bodů dosažených v základním hodnocení rizika je vyšší než 50, má povinnost provést podrobné hodnocení rizika ekologické újmy. Postup podrobného hodnocení ekologické újmy je uveden v příloze 2 nařízení vlády č. 295/2011 Sb. Cílem provádění podrobného hodnocení rizika je zjistit rozsah možné ekologické újmy, proveditelná preventivní a nápravná opatření, s ohledem na stanovené scénáře vzniku ekologické újmy, a stanovit minimální výši finančního zajištění. K pokročilému hodnocení rizik

Vyhláška č. 17/ 2009 Sb., Vyhláška o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě. [online].[cit. 2014-12-13]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-17 127

V případě vydaného integrovaného povolení se provádí jedno hodnocení pro provozní činnost č. 1 (dle přílohy 1 zákona) pro všechny činnosti zahrnuté v integrovaném povolení. 128

Provozovatelé v rámci hodnocení velikosti ekologického rizika vyplňují tabulky A-F, přičemž každá z nich má 5 částí s otázkami týkajícími se provozní činnosti. Provozovatel vyplňuje postupně části A až F a přiřazuje v jednotlivých částech a řádcích stanovené „trestné“ body. V části B se v řádcích „trestné“ body sčítají, v částech C, D a E se v každém řádku vybírá pouze 1 odpovídající hodnota. „Trestné“ body z jednotlivých řádků se v každé části sčítají do mezisoučtu dané části. V části A jsou otázky týkající se základních údajů o provozovateli a provozní činnosti, v části B údaje o závadných látkách lokalizovaných v místě provozní činnosti, část C se týká popisu okolí/životního prostředí provozní činnost, část D obsahuje stanovení možných scénářů vzniku ekologické újmy a závažnost jejího dopadu a část E identifikuje ohrožení životního prostředí v minulosti a již provedená preventivní opatření. 129

51

ohrožujících životní prostředí jsou zapotřebí odborné znalosti z oblasti chemie, životního prostředí, ekonomie a analytické schopnosti. Provozovatel je ze zákona povinen se proti možnosti vzniku ekologické újmy finančně zajistit, jestliže z výsledků podrobného hodnocení ekologické újmy vyplyne, že náklady na nápravu potenciální ekologické újmy by mohly přesáhnout 20 mil. Kč. Hodnocení rizika je nutné provést vždy znovu, pokud se změní skutečnosti, které mohou mít vliv na jeho výsledek. Mezi tyto skutečnosti patří například změna klasifikace používaných chemických látek, změna jejich množství, změna provozní činnosti nebo vyhlášení nové chráněné oblasti.130 Pro provozovatele zaregistrované v programu EMAS131 nebo pro ty, kteří mají certifikovaný systém environmentálního řízení podle ČSN EN ISO 14000, nebo případně zahájili činnosti potřebné k získání registrace v takovém programu, platí výjimky ze zákona a nařízení. Výjimku mají i provozovatelé, kteří na základě hodnocení rizik prokáží, že náklady na nápravu ekologické újmy jimi způsobené budou nižší než 20 mil. Kč.132 Od povinnosti finančního zajištění, a tedy i povinnosti provádět hodnocení rizika ekologické újmy, mají osvobození provozovatelé mobilních zařízení, u kterých není možné stanovit přesné místo provozní činnosti133, dále provozovatelé provozující činnost týkající se vypouštění odpadních vod, které neobsahují žádné nebezpečné a závadné látky, nebo zvlášť nebezpečné závadné látky nebo provozovatel, který provozuje činnost související se závadnými látkami a celkové množství závadných, nebezpečných a zvlášť nebezpečných látek nedosahuje limity stanovené v části B přílohy 1 k nařízení vlády č. 295/2011 Sb.134 Pro účely tohoto zákona se ekologickou újmou rozumí nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, které se může projevit přímo nebo nepřímo. Dle § 1 předmětného zákona se o ekologickou újmu jedná, když je způsobena provozní činností definovanou v příloze 1 předmětného zákona nebo jakoukoliv jinou provozní činností prováděnou v rozporu s právními předpisy. Vždy musí být prokázána příčinná souvislost. Naopak o ekologickou újmu se nejedná, pokud vznikla v důsledku ozbrojeného konfliktu, výjimečnou a neodvratnou událostí, jadernou činností, činností při ochraně života, zdraví nebo majetku osob před živelními událostmi nebo pokud vznikla před nabytím účinnosti zákona, tedy před 17. 8. 2008.135 V § 3 zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě je na základě principu prevence upravena povinnost provozovatelů předcházet vzniku ekologické újmy v rozsahu vymezeném zákonem a povinnost přijímat preventivní opatření. Preventivní opatření jsou blíže specifikována v § 6 předmětného zákona, který dále ustanovuje provozovateli povinnost sdělit příslušnému orgánu státní

Nařízení vlády č. 295/2011 Sb.: Způsob hodnocení rizik ekologické újmy [online]. [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://ho dnoceni-rizik-ekologicka-ujma.cz/narizeni-vlady-295-2011.html 130

Eco Management and Audit Scheme je jeden z dobrovolných nástrojů ochrany životního prostředí. Cílem je motivovat organizace k odpovědnému přístupu a ke zlepšování environmentální výkonnosti nad rámec legislativních požadavků. 131

DOČEKALOVÁ, Lenka. Bez pojištění může být ekologická újma likvidační, Pojistný obzor č. 1, 2013, 42 s. Praha, Česká asociace pojišťoven, ISSN 0032-2393. Str. 19 132

Pokud je však dotčená činnost provozována v místě dočasného skladování, nakládky, nebo vykládky během přepravy, povinnost finančního zajištění se na provozovatele vztahuje. 133

Ekologická újma: to nejdůležitější ze zákona o ekologické újmě [online]. 2014 [cit. 2015-02-24]. Dostupné z:http://ekolog icka-ujma.techem-pro.com/ 134

Zákon č. 167/2008 Sb., zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů.[online].[cit. 2014-12-13]. Dostupné z:http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-167 135

52

správy136 informace o provedených preventivních opatřeních a o všech důležitých okolnostech bezprostřední hrozby ekologické újmy. Dojde-li k tomu, že preventivní opatření nezabrání vzniku ekologické újmy, má provozovatel povinnost ohlásit tuto skutečnost příslušnému dozorovému orgánu.137 Provozovatel má povinnost kdykoli na vyzvání předložit příslušnému orgánu veškeré informace týkající se potenciálních hrozeb a informace týkající se prováděných preventivních opatření. Příslušný orgán je oprávněn stanovit přesné podmínky a určit lhůty k provedení preventivních opatření. Dojde-li ke vzniku ekologické újmy, má provozovatel zařízení odpovědného za vznik této újmy povinnost neprodleně provést nápravná opatření, která zabrání dalšímu šíření znečišťujících látek, nebo jinak škodlivých faktorů do okolí. Tato povinnost vyplývá z principu „znečišťovatel platí“ směrnice ELD. Provozovatel je dále povinen ihned po vzniku události informovat příslušný orgán státní správy a doložit podrobné informace o příčině vzniku a provedených nápravných opatřeních. V souladu s přílohou 4 zákona č. 167/2008, o předcházení ekologické újmě a její nápravě, má provozovatel povinnost vypracovat návrh na nápravná opatření a předložit ho příslušnému orgánu ke schválení. Příslušný orgán návrh schválí, nebo s připomínkami vrátí na opravu a doplnění. Příloha číslo 4 stanovuje společný rámec pro výběr nejvhodnějších nápravných opatření k zajištění nápravy ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin, přírodních stanovištích nebo na vodách. Příslušný orgán může provozovateli nařídit provedení příslušných nápravných opatření ve stanovené lhůtě spolu s přesně stanovenými podmínkami plnění. Jestliže provozovatel nápravná opatření ve stanovené době neprovede, nebo v případě, že není provozovatel znám, zajistí příslušný orgán provedení nezbytných opatření sám. Pokud dojde k ekologické újmě takového rozsahu, že provozovatel není schopen aplikovat všechna nápravná opatření současně, stanoví se pořadí prováděných nápravných opatření dle závažnosti škod. V úvahu se bere zejména rozsah, závažnost a povaha jednotlivých škod. Jestliže preventivní nebo nápravná opatření zajistí příslušný orgán státní správy, hradí vynaložené náklady ze státního rozpočtu. Tyto náklady jsou následně předloženy k úhradě provozovateli zařízení, který je má povinnost bez zbytečného odkladu uhradit. Pokud dojde ke škodě na životním prostředí, kde existuje možnost obnovení, nebo nahrazení poškozeného přírodního zdroje do původního stavu, popřípadě uvedení do původního stavu nebo směrem k tomuto stavu, je dle principu naturální rezistence tato možnost preferována před finanční kompenzací. Dále je dle principu objektivní odpovědnosti provozovatel povinen přijmout preventivní opatření a nést finanční odpovědnost za vzniklou ekologickou újmu, a to pouze na základě příčinné souvislosti mezi vznikem ekologické újmy a činností provozovatele. Pro provozovatele všech ostatních činností platí princip subjektivní odpovědnosti. Výše zmíněná vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě, která nabyla účinnosti dne 1. 2. 2009, upravuje oblast odpovědnosti provozovatele za kontaminaci půdy, jestliže existuje závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů či mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj. Vyhláška ukládá povinnost nápravy v podobě odstranění, izolování nebo snížení znečišťujících látek tak, aby znečištěná půda již nadále nepředstavovala významné riziko pro

136

Příslušné orgány státní správy jsou blíže definovány v § 16 zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě.

Dozorovými orgány jsou Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí, správy národních parků a správy chráněných krajinných oblastí, Ministerstvo obrany, Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, újezdní úřady. 137

53

lidské zdraví. Příslušný orgán, kterým je Česká inspekce životního prostředí, má povinnost zajistit analýzu rizik a provést návrh na nápravná opatření. Povinností provozovatele je provést nápravná opatření, odstranit ekologickou újmu a nést veškeré související náklady.138 Česká inspekce životního prostředí doposud neeviduje žádný případ ekologické újmy dle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů.139 Předmětem úpravy zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravy, jsou škody způsobené třetím stranám, včetně škod na životním prostředí způsobených závažnou havárií.140 Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a stanovuje systém prevence závažných havárií pro objekty a zařízení, v nichž je umístěna vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemický přípravek s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit následky závažných havárií na zdraví a životy lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek v objektech a zařízeních a v jejich okolí. Definice závažné havárie dle zákona 59/2006 Sb.: „Mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost (např. závažný únik, požár, či výbuch), která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu nebo zařízení, v němž je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a vedoucí k vážnému dopadu na životy a zdraví lidí, hospodářských zvířat a životní prostředí nebo k újmě na majetku“.141 Zákon o prevenci závažných havárií předepisuje objektům a zařízením, ve kterých jsou skladovány nebezpečné chemické látky nebo přípravky, povinnost preventivních opatření, která snižují pravděpodobnost výskytu havárie a redukují následky havárie na lidském zdraví a životě, na životě hospodářských zvířat, životním prostředí a majetku. Co lze považovat za nebezpečnou látku, je definováno v příloze 1 zákona č. 59/2006 Sb., kde jsou za nebezpečnou látku označeny chemické látky a přípravky jako např. chrom, brom, metanol, fluor a mnoho dalších.142 Zákon dále předepisuje povinnost všem fyzickým a právnickým osobám, vlastnícím nebo provozujícím nebezpečné objekty, převzít nezbytná opatření k prevenci závažných havárií, a v případě vzniku havárie, opatření nutná k odstranění následků. Dle množství nebezpečných látek, obsažených v daném objektu nebo zařízení, je činnost provozovatele zařazena do jedné ze dvou skupin, do skupiny A nebo skupiny B, definovaných v příloze 1 zákona č. 59/2006 Sb. U objektů a zařízení, ve kterých není přítomna žádná jednotlivá látka nebo přípravek v množství přesahujícím nebo rovnajícím se příslušným kvalifikačním

Předpis č. 17/ 2009 Sb., Vyhláška o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě.[online].[cit. 2014-12-13]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-17 138

ČIZP. Evidence případů ekologické újmy [online]. [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: http://www.cizp.cz/3443_Evidence-připa du-ekologicke-ujmy 139


Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/ostatni/Legislativa-ostatni _uplna zneni_zakon-2006-59.html 141

Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/ostatni/legislativa-ostatni_uplna zneni_zakon-2006-59.html 142

54

množstvím se používá následující vzorec pro zjištění, zda se na objekt nebo zařízení vztahují povinnosti provozovatele podle tohoto zákona:143 𝑛

𝑁= ∑ 𝑖=1

𝑞𝑖 𝑄𝑖

kde: qi = množství nebezpečné látky umístěné v objektu nebo zařízení, Qi = příslušné množství nebezpečné látky uváděné v příloze 1 zákona o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky ve sloupci 1 (při posuzování objektu nebo zařízení k zařazení do skupiny A) nebo sloupci 2 (při posuzování objektu nebo zařízení k zařazení do skupiny B) tabulky I nebo tabulky II144, n = počet nebezpečných látek, N = ukazatel vyjadřující součet poměrů qi ku Qi. Skupina provozovatelů ve třídě B nese větší riziko, jelikož operuje s větším množstvím nebezpečných látek. Od rozdělení do tříd A/B se odvíjí i povinnosti provozovatelů.145 Vzor návrhu na zařazení objektu nebo zařízení do skupiny A nebo skupiny B uvádí příloha E této práce. Ze zákona je dána provozovatelům povinnost provést kontrolu množství skladovaných provozních látek, provést vlastní zařazení do kategorie A nebo B a vypracovat bezpečnostní dokumentaci, která obsahuje bezpečnostní zásady, systém a strukturu bezpečnostního řízení, zajišťujícího ochranu života a zdraví člověka, hospodářských zvířat, životního prostředí a majetku.146 Tato dokumentace je následně předána ke schválení příslušnému krajskému úřadu a v případě jejího schválení má provozovatel povinnost, ve lhůtě 100 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu, uzavřít pojištění odpovědnosti za škody vzniklé v důsledku závažné havárie. Kopii pojistné smlouvy musí provozovatel předložit krajskému úřadu do 30 dnů.147 Provozovatel má povinnost být pojištěn po celou dobu provozování objektu nebo zařízení. Jestliže tak neučiní, hrozí mu dle § 37 zákona o prevenci závažných havárií sankce ve výši 700 000 Kč. Výše limitu pojistného plnění musí odpovídat rozsahu možných dopadů závažné havárie, které jsou uvedeny ve schváleném bezpečnostním programu nebo ve schválené bezpečnostní zprávě podle § 7 až § 9. Jestliže dojde ke vzniku závažné havárie, má právnická nebo fyzická osoba, která provozuje objekt, v němž došlo k havárii, povinnost oznámit tuto skutečnost dle § 26 zákona č. 59/2006 Sb. krajskému

Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/ostatni/legislativa-ostatni_uplna zneni_zakon-2006-59.html 143

144

Tabulky I a II uvádí příloha D této práce.


PÁLENÍK, Vladislav. Základy pojišťování především průmyslových a podnikatelských rizik. Praha: Linde, 2007. 239 s. ISBN 978-80-7201-644-0. Str. 135 146


55

úřadu, České inspekci životního prostředí, dotčeným orgánům veřejné správy a dotčeným obcím. V případě vzniku havárie musí provozovatel tuto skutečnost oznámit krajskému úřadu do 24 hodin.148 Provozovatel má také povinnost do 3 měsíců od vzniku závažné havárie doručit zprávu o vzniku a dopadech závažné havárie příslušnému krajskému úřadu. Tato zpráva musí obsahovat přijatá a navrhovaná nápravná a preventivní opatření. Jestliže dojde během vyšetřování k odhalení skutečností, které zásadně mění závěry z předchozí zprávy, je provozovatel povinen zaslat krajskému úřadu novou zaktualizovanou zprávu. Krajský úřad, na základě přijaté zprávy o vzniku a následcích havárie, vydá rozhodnutí, kterým návrh konečné zprávy schválí, nebo vyzve provozovatele, aby ve stanovené lhůtě odstranil zjištěné nedostatky v navrhovaných preventivních opatřeních. Krajský úřad dále navrhne provozovateli doporučení, týkající se budoucích preventivních opatření, která mohou vést ke zlepšení prevence závažných havárií.149

2.1.2 Environmentální pojištění v České republice Na českém pojistném trhu se lze s environmentálním pojištěním setkat v různých formách. Jednou z nich je pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, se kterým se lze setkat ve formě smluvní dobrovolné, kdy neexistuje tedy žádný právní předpis, který by nařizoval si daný typ pojištění sjednat, a dále ve formě smluvní povinné, které je upraveno zákonem č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, ve znění novely č. 59/2006 Sb. Tento zákon stanovuje systém prevence závažných havárií pro objekty a zařízení, v nichž je umístěna vybraná nebezpečná chemická látka nebo chemický přípravek s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit následky závažných havárií na zdraví a životy lidí, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek v objektech a zařízeních a v jejich okolí.150 V souvislosti s přijetím zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, který zavádí do českého právního řádu objektivní odpovědnost provozovatele za ekologickou újmu a především upravuje povinnost finančního zajištění, se na českém pojistném trhu objevují nové pojistné produkty environmentálního pojištění. Tyto pojistné produkty jsou zaměřené na krytí objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu a je možné si je sjednat ve formě samostatných pojistných produktů, případně může být pojištění ekologické újmy nabízeno ve formě připojištění k pojistnému produktu pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu je provozovatel zproštěn v případě, že vznik újmy nezamýšlel, jednal v souladu s předepsanými právními předpisy a dodržel veškeré požadavky vyplývající z provozního nařízení. Provozovatel je zproštěn objektivní odpovědnosti i v případě, že újma vznikla emisí nebo činností, která byla výhradě povolena, popřípadě nebylo možné na základě vědeckých a technických znalostí vznik újmy předpovídat. Zatímco s pojištěním odpovědnosti za škodu na životním prostředí mají české pojišťovací společnosti již dlouholeté zkušeností a tento typ pojištění lze najít v nabídce téměř každé pojišťovací společnosti, pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu se u českých pojišťovacích společností vyskytuje spíše

Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. [online]. [cit. 201501-13]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-167 148

Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. [online]. [cit. 201501-13]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-167 149

Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/ostatni/legislativa-ostatni_uplnazneni_zakon-2006-59.html 150

56

výjimečně. Z meziročního srovnání však vyplývá, že přibyl počet českých pojišťovacích společností, které přebírají zkušenosti od mezinárodně působících pojišťovacích společností a nabízejí pojistné produkty, které částečně nebo zcela pokrývají požadavky vplývající ze směrnice ELD. Převažující je však stále počet pojišťoven, které mají ekologickou újmu uvedenou ve výlukách.

2.1.2.1 Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí má na českém pojistném trhu již dlouhou tradici, jelikož první právní úprava havárií požadující povinné pojištění odpovědnosti, pochází již z roku 1999, kdy vstoupil v platnost zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. Tento typ pojištění má soukromoprávní charakter, což v praxi znamená, že zúčastněné strany jsou si rovny. Poškozenou a zároveň oprávněnou osobou je fyzická nebo právnická osoba. Provozovatel, který nese odpovědnost za škody, hradí pouze skutečnou škodu a ušlý zisk. Tato odpovědnost je odpovědností subjektivní neboli odpovědnost za zavinění. Uplatnění práva na náhradu škody vzniklé třetí straně je fakultativní, tj. závislé na aktivitě poškozené strany.151 Škoda je definována jako poškození zdraví nebo majetku třetích stran v důsledku úniku znečišťujících látek. Jedná se o vysoce rizikový produkt, což je dáno zejména tím, že ke vzniku škod na životním prostředí může dojít se zpožděním až několika let z důvodu působení starých ekologických zátěží. Pojišťovny tak standardně kryjí pouze nově vzniklé škody, ke kterým došlo náhle a nepředvídatelně. Pojišťovny dále definují maximální časové limity pro dobu od vzniku znečištění po dobu jeho zjištění, pro dobu od vzniku znečištění do poškození zdraví nebo majetku třetích stran a pro dobu pro nahlášení škody pojistiteli. Jak již bylo uvedeno, škody na životním prostředí mohou dosahovat vysokých částek, které pojišťovna nemusí být schopna proplatit. Z toho důvodu si pojišťovny v rámci pojistného vztahu stanovují maximální výši limitu pojistného plnění, do kterého má pojišťovna povinnost kompenzovat pojištěnému všechny náklady související s poškozením životního prostředí. Kromě limitu pojistného plnění lze sjednat i spoluúčast pojištěného, kdy pojišťovna kryje pouze ztráty přesahující určenou prahovou hodnotu. Výše spoluúčasti je věcí vyjednávání mezi pojišťovací společností a pojistníkem mezi jednotlivými státy EU se výrazně liší.152 V rámci pojistného produktu pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí existuje i řada výluk z režimu odpovědnosti. Mezi tyto výluky patří především postupné znečištění, dále mohou být vyloučeny činnosti týkající se nakládání s odpady, hydrogeologická činnost, pokuty a penále, škoda způsobená radioaktivní kontaminací, azbestem nebo olovem, úmyslné porušování předpisů a nařízení, terorismus, válečný konflikt, skladování v podzemních zásobnících nebo škody způsobené karcinogenními látkami. Z pojistného krytí je dále vyloučena ekologická újma a staré ekologické zátěže. V případě zájmu pojištěného nabízí vybrané pojišťovací společnosti možnost si některé tyto položky připojistit v rámci speciálních doložek pojistné smlouvy.153



DOČEKALOVÁ, Lenka. Bez pojištění může být ekologická újma likvidační, Pojistný obzor č. 1,2013. 42 s. Praha, Česká asociace pojišťoven, ISSN 0032-2393. Str. 21 153

57

Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí obvykle nepokrývá preventivní náklady, náklady na vyčištění složek životního prostředí a další náklady spjaté s haváriemi, za které nese provozovatel odpovědnost.154 Podle přehledu nabídky pojistných produktů členských pojišťoven České asociace pojišťoven (ČAP) nabízejí pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, formou připojištění k obecné odpovědnosti, tyto pojišťovny:155 1. Allianz pojišťovna, a.s. 2. Česká pojišťovna a.s. 3. Generali Pojišťovna a.s. 4. HDI Hannover Versicherung 5. Kooperativa pojišťovna, a.s., VIG 6. Slavia pojišťovna a.s. 7. Triglav pojišťovna, a.s. 8. UNIQA pojišťovna, a.s. 9. Česká podnikatelská pojišťovna Příklady konkrétních pojistných produktů pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí nabízených vybranými pojišťovnami jsou uvedeny v následujícím textu práce. Pojišťovna Generali a.s. nabízí podnikatelům pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí ve formě připojištění k pojistnému produktu pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. V rámci pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí jsou kryty závazky podnikatele z:    

kontaminace povrchové i podpovrchové vody, energetické emise, emise do ovzduší, kontaminace půdy.

Pojistné krytí se standardně vztahuje pouze na území České republiky, ale v rámci doplňkového připojištění, které je vázáno na uzavření základního rozsahu pojištění, je možné rozšířit pojistné krytí na území Evropy nebo celého světa s výjimkou USA a Kanady.156 Základní rozsah pojistného krytí lze rozšířit o krytí, která vyplývají z požadavků a potřeb klientů. V rámci připojištění lze pojistit újmy na životě, zdraví a věcech, které byly způsobeny působením plynů, par, vlhkosti nebo srážek, únikem kapalin v důsledku náhlé poruchy ochranného zařízení nebo technické poruchy (požár, výbuch, poškození nádrží), znečištěním nebo otrávením vod, ovzduší, půdy či zemského povrchu.

JÍLKOVÁ, Jiřina. Poplatky k ochraně životního prostředí a jejich efektivnost. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 135 s. ISBN 80-737-9002-5. Str. 20 154

ČAP. Seznam pojistitelů: Pojistné produkty/Pojištění podnikatelů/Pojištění všeobecné odpovědnosti za škody způsobené/na životním prostředí [online]. [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://www.cap.cz/pojistne-produkty/podle-druhu-produktu/poji steni-podnikatelu/pojisteni-vseobecne-odpovednosti-za-skody-zpusobene/na-zivotnim-prostredi 155

GENERALI POJIŠŤOVNA. Pojištění profesní odpovědnosti: Všeobecné pojistné podmínky pojištění profesní odpovědno sti [online]. 2014 [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.generali.cz/clanky/pojisteni-profesni-odpovednosti-za-skodu 156

58

Z pojistného krytí jsou vyloučeny škody, které byly způsobeny pozvolným dlouhodobým znečišťováním a škody zapříčiněné ekologickou újmou. Pojištění v této podobě se dále nevztahuje na čističky odpadních vod a zařízení k nakládání s odpady, na dočasné skladování nebezpečných odpadů a skladování odpadu všeho druhu. Sublimit pojistného plnění činí 10 % z limitu pojistného plnění sjednaného pro základní rozsah pojištění. Dále je sjednávána spoluúčast pojištěného na každou pojistnou událost, která činí 10 % ze vzniklé škody, nejméně však 2 000 Kč.157 Pojištěný je pojistnou smlouvou o pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí vázán k vhodnému nakládání s odpady, recyklaci, rekultivaci a přizpůsobování zařízení a postupů na technické úrovni. Jestliže pojištěný nedodrží smluvní podmínky, má pojišťovna Generali právo odstoupit od pojistné smlouvy. UNIQA pojišťovna, a.s. (Uniqa) je dalším příkladem pojišťovny, která nabízí pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí v rámci dodatkového pojištění k pojistnému produktu pojištění podnikatelů. Narušením životního prostředí se dle všeobecných pojistných podmínek rozumí „negativní ovlivnění vlastností složek životního prostředí nad míru stanovenou právními předpisy, došlo-li k němu v souvislosti s činností pojištěného uvedenou v pojistné smlouvě a na území vymezeném v pojistné smlouvě v důsledku jednotlivé, náhlé a nepředvídatelné události, která se odlišuje od řádného bezporuchového provozu, chodu zařízení nebo stroje“.158 Předpokladem pro poskytnutí pojistného plnění je skutečnost, že v době trvání pojištění došlo k poruchové události a vznikla škoda. Zároveň musí být splněna podmínka narušení životního prostředí v době vzniku poruchové události nebo nejpozději do dvou let od zániku pojistné smlouvy. V rámci tohoto pojištění se pojišťovna Uniqa zavazuje hradit zachraňovací náklady vynaložené pojištěným z důvodů ochrany životního prostředí, avšak pouze v případě, že nebyl pojištěný v souvislosti s pojistnou událostí uznán vinným za spáchání úmyslného trestného činu. Úhrada vynaložených zachraňovacích nákladů se omezuje do výše 5 % ze sjednaného limitu pojistného plnění. V případě nákladů, které byly vynaloženy na záchranu života a zdraví, se omezuje do výše 30 % ze sjednaného limitu pojistného plnění. Povinností pojištěného je starat se s odbornou péčí o stroje a zařízení, které by mohly být příčinou vzniku škody na životním prostředí. Nestanoví-li právní či provozní předpisy kratší intervaly, musí být tyto zařízení či stroje alespoň každých pět let přezkoumány odbornou revizní firmou. Pojišťovna se zprošťuje povinnosti hradit náklady za škody spočívající v ekologické újmě. Dále se pojištění nevztahuje na poškození životního prostředí v důsledku poruchy jakýchkoliv zařízení k čištění odpadních vod a zpracování odpadů, čističek vod, jakož i na jakékoliv skladování nebezpečných odpadů a skládky odpadů všeho druhu.159 2.1.2.2 Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu V reakci na zpřísněné požadavky vyplývající z legislativních změn byly komerční pojišťovny nuceny vytvořit nový pojistný produkt pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, jelikož posílení odpovědnosti podnikatele ve vztahu k ochraně životního prostředí s sebou přináší zvýšené riziko

GENERALI POJIŠŤOVNA. Pojištění profesní odpovědnosti: Všeobecné pojistné podmínky pojištění profesní odpovědno sti [online]. 2014 [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.generali.cz/clanky/pojisteni-profesni-odpovednosti-za-skodu 157

UNIQA. Soubor pojistných podmínek pro pojištění podnikatelů/14 [online]. [cit. 2015-01-11]. Dostupné z:http:// www.uni qa.cz/repository/media_cnt/UNIQA-Czechia/2014_VPP_EU_21921_hcm0057815.pdf 158

UNIQA. Soubor pojistných podmínek pro pojištění podnikatelů/14 [online]. [cit. 2015-01-11]. Dostupné z:http://www.uni qa.cz/repository/media_cnt/UNIQA-Czechia/2014_VPP_EU_21921_hcm0057815.pdf 159

59

dodatečných nákladů provozovatele na prevenci či sanaci vzniklé ekologické újmy. Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu je upraveno zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě. Zákon stanovuje povinnost odpovědnosti potenciálního znečišťovatele za vzniklou ekologickou újmu třetí straně a povinnost nést náklady na nápravu a kompenzaci vzniklé ekologické újmy. Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu má veřejnoprávní charakter, což znamená, že vedle sebe stojí dva subjekty nerovného postavení. Těmito subjekty je stát a občan, přičemž rozhodující pravomoc má stát. Na potenciálního znečišťovatele nesoucího odpovědnost za hrozící nebo vzniklou ekologickou újmu se vztahuje systém primárních, doplňkových a vyrovnávacích nápravných opatření (viz příloha C této práce). Jedná se o odpovědnost objektivní neboli odpovědnost za výsledek. Ke škodě může tedy dojít bez ohledu na zavinění, přičemž provozovatel je odpovědný za uvedení vzniklých poškození do původního stavu.160 V souladu s aktuálně platnou legislativou mají podniky povinnost provést podrobné hodnocení rizika ekologické újmy a případně zabezpečit finanční zajištění pro případ vzniklé ekologické újmy. Společnosti, které se na základě legislativních požadavků mají povinnost se finančně zajistit, mohou využít nabídky především mezinárodně působících pojišťovacích společností, které nabízejí pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu ve formě samostatného pojistného produktu. Tyto pojistné produkty zpravidla kryjí veškeré požadavky vyplývající ze zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě, které souvisí se vznikem ekologické újmy. Pojištění se vztahuje i na přiměřené zachraňovací náklady na zábranu škod nebo zmírnění důsledků škod již vzniklých. 161 Mezi mezinárodně působící pojišťovny nabízející předmětný typ pojištění v České republice patří: 1. Skupina ACE European Group 2. AXA (produkt Ecosphere) 3. Allianz pojišťovna, a.s. (produkt Global EKO) 4. AIG Europe Ltd., dříve Chartis (produkt EnviroPro) 5. CHUBB INSURANCE COMPANY OF EUROPE SE 6. Liberty International Underwriters 7. XL Insurance Company Limited (produkt PARLL) Příklady pojistných produktů environmentálního pojištění mezinárodně působících společností jsou uvedeny v následujícím textu práce. AIG Europe Ltd. (AIG), původní označení Chartis Europe Limited, je jednou z největších mezinárodních pojišťoven poskytující neživotní pojištění ve více jak 130 zemích světa. Pojišťovna AIG nabízí podnikatelským subjektům pojistnou ochranu proti rizikům, spojených s jejich podnikatelskou činností a jejími vlivy na životní prostředí, prostřednictvím produktu EnviroPro. Tento pojistný produkt

DOČEKALÁ, Lenka. Bez pojištění může být ekologická újma likvidační, Pojistný obzor č. 1,2013, 42 s. Praha, Česká asociace pojišťoven, ISSN 0032-2393. Str. 20 160

JANATA, Jiří. Pojištění škod na životním prostředí v Evropské unii, Pojistný obzor 10, str. 16-17, Praha: ČAP, 2007. ISSN 0032-2393 161

60

je určen všem podnikatelským subjektům bez ohledu na jejich velikost nebo typ podnikání. V rámci pojistného produktu EnviroPro je krytý vznik:162 -

ekologické újmy

-

finanční ztráty spojené s přerušením provozu,

-

újmy v důsledku náhlých a neočekávaných úniků, ale i znečištění, ke kterým dochází v průběhu pojistné doby postupně a dlouhodobě,

-

nákladů na prevenci a nápravu ekologické újmy vyplývající ze zákona o nápravě ekologické újmy,

-

nákladů na právní zastoupení,

-

újmy na zdraví a věcné škody,

-

odpovědnosti za vznik ekologické újmy v souvislosti s přepravou,

-

ekologické újmy vyplývající z již existujících avšak dosud neznámých podmínek znečištění,

-

ekologické újmy, která nevznikla jako důsledek znečištění.

Rozsah pojistného krytí zajišťuje pojistnou ochranu pro případ náhlého a nahodilého nebo postupného znečištění životního prostředí. Mezi další možnosti rozšíření pojistného krytí patří pojištění přerušení provozu, pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu v souvislosti s přepravou nebezpečného materiálu nebo v souvislosti se stavební montáží.163 Výhodu mohou podnikatelé spatřovat i v rychlosti a jednoduchosti sjednání pojištění prostřednictvím vyplnění dotazníku online, který je ve formátu vhodném ke stažení uveden na internetových stránkách pojišťovny AIG. V dotazníku jsou požadovány základní údaje týkající se podnikatelské činnosti, pojišťovaného majetku a určení rozsahu a limitů pojistného krytí. Dalším pojistným produktem společnosti AIG, který je vhodný především pro podnikatele v oblasti ropného a petrochemického průmyslu, energetických rizik, veřejných služeb, chemického a farmaceutického průmyslu, dobývání nerostných surovin a stavebních rizik, je pojištění Liabilities ENERGY Solution. Předmětný typ pojištění poskytuje pojištění odpovědnosti za škody způsobené třetím stranám, pojištění krizového řízení a pojištění ekologické újmy. Rozsah pojistného krytí dále zahrnuje úhradu nákladů na vyčištění pozemků (vlastních i cizích), náklady na uvedení znečištěného životního prostředí do původního stavu nebo kompenzaci nákladů vzniklých přerušením provozu.164 V rámci pojistného produktu Liabilities ENERGY Solution nabízí pojišťovna AIG řešení environmentálních rizik zahrnutím předchozího produktu EnviroPro, nebo prostřednictvím následujících specializovaných produktů:165

AIG EUROPE. Pojištění ekologických škod: EnviroPro [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné z: http://www.aig.cz/prehle d-informaci_878_478278.html 162

AIG EUROPE. Pojištění ekologických škod: EnviroPro [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné z: http://www.aig.cz/ prehledinformaci_878_478278.html 163

AIG EUROPE. Pojištění Liabilities ENERGY Solutions [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné z:http://www.aig.cz/chartisi nt/internet/CZ/cs/files/Prod_profile%20liabilities%20energy_tcm878-588987.pdf 164

AIG EUROPE. Pojištění Liabilities ENERGY Solutions [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné z:http://www.aig.cz /chartisi nt/internet/CZ/cs/files/Prod_profile%20liabilities%20energy_tcm878-588987.pdf 165

61

-

pojištění odpovědnosti provozovatele za znečištění (Pollution Legal Liability) - poskytuje pojistnou ochranu provozovatelům za vznik ekologické újmy, ke které došlo náhlým nebo postupným znečištěním;

-

pojištění odpovědnosti dodavatele za znečištění (Contractor Pollution Liability) - poskytuje pojistnou ochranu dodavatelům stavebních či montážních celků, kteří jsou odpovědni za vznik ekologické újmy způsobné při provádění díla včetně prací dodaných subdodavateli;

-

Pojištění nákladů na vyčištění (Clean up Cost Cap Policy) - pojištění, které je velmi často využíváno v souvislosti se sanací starých ekologických zátěží.

Další pojišťovnou, která nabízí pojištění environmentálních rizik je pojišťovna Allianz pojišťovna, a.s. (Allianz), která patří mezi nejstabilnější a největší pojišťovny na českém trhu, kde působí již od roku 1993. V roce 2010 představila Allianz pojišťovna, a.s., v reakci na přijetí zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě, speciální pojistný produkt Global Eko. Tento pojistný produkt je nabízen v rámci pojištění odpovědnosti podnikatelů a zajišťuje krytí veřejnoprávní odpovědnosti vůči státu a krytí odpovědnosti za vznik ekologické újmy vůči třetím stranám na vlastní nemovitosti. Pojišťovna Allianz prostřednictvím pojištění Global Eko hradí:166 -

náklady na finanční zajištění v případě ekologické újmy vzniklé podnikatelskou činností,

-

náklady na všechna nápravná opatření stanovená zákonem, které má provozovatel povinnost přijímat na nápravu vzniklé, ale i hrozící, ekologické újmy,

-

vznik újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin, podzemních nebo povrchových vodách a půdě, ale i na životě, zdraví a věcech třetích osob,

-

náhradu škod vzniklých na půdě pozemku, na němž je provozovna vybudována a kde např. probíhá výroba, ale i škody vzniklé mimo areál provozovny,

-

vznik ekologické újmy způsobené únikem znečišťujících látek.

Pojistný produkt Global Eko je určen především pro krytí odpovědnosti středním a velkým podnikatelským subjektům zabývajícím se výrobou a zpracováním nebezpečných a chemických látek, popřípadě pro společnosti, u kterých hrozí během výroby únik znečišťujících látek. Samostatná pojistná smlouva je obvykle uzavírána na období jednoho roku s možností prolongace. Výši limitu si stanovuje pojistník. Zájemce o pojištění má možnost si zvolit, zda má zájem o komplexní formu pojištění nebo pojištění vybraných rizik.167 Vyloučena je škoda nebo újma způsobená vědomým odchýlením od právních předpisů, vědomým nedodržením výrobcem předaných postupů, stavem techniky odpovídajícím směrnicím nebo návodů určených pro používání, pravidelné kontroly, inspekce nebo údržbu, vědomým neprovedením nutné opravy nebo újmy vzniklé v souvislosti s provozováním zařízení, které slouží ke zpracování, úpravě, meziskladování, konečnému skladování či k likvidaci odpadu nebo odpadních látek.168

ALLIANZ. VŠEOBECNÉ POJISTNÉ PODMÍNKY pojištění profesní odpovědnosti VPP-PO 1/14 [online]. 2014 [cit. 2015 -02-07]. Dostupné z: http://www.allianz.cz/file/19953/VPP_PO_2014_FINAL.pdf 166

ALLIANZ. Popis produktu Global EKO [online]. [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.allianz.cz/produkty/pro-firm y/majetek-a-odpovednost/majetek-a-odpovednost_odpovednost.html 167

ALLIANZ POJIŠŤOVNA. VŠEOBECNÉ POJISTNÉ PODMÍNKY pojištění profesní odpovědnosti VPP-PO 1/14 [online ]. 2014 [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://www.allianz.cz/file/19953/VPP_PO_2014_FINAL.pdf 168

62

Společnost ACE European Group (ACE) nabízí svým klientům portfolio pojistných produktů k zajištění odpovědnosti za ekologickou újmu, které jsou neustále přizpůsobovány měnícím se podmínkám na pojistném trhu. Společnost ACE zprostředkovává pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu v rámci pojištění odpovědnosti pro firmy. Prostřednictvím tohoto typu pojištění jsou kryty veškeré náklady související s primární nápravou škod v případě vzniku pojistné události a náklady na nápravu poškozeného životního prostředí uplatněné vůči pojištěnému. Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu kryje: -

náklady související se soukromoprávní odpovědností,

-

náklady související se vznikem újmy na životě nebo zdraví třetí osoby plynoucí z jakéhokoliv stavu znečištění v místě pojištění,

-

náklady související s přepravou a přerušením provozu přímo plynoucí ze stavu znečištění.

Má se za to, že veškeré škodní události vzniklé ze stejné příčiny zakládají jednu pojistnou událost obecně, bez ohledu na počet poškozených a povahu vzniklé újmy. Z pojistného krytí je vyloučena řada událostí, mezi které patří například azbest a olovo, válka, terorismus, přirozeně se vyskytující látky nebo radioaktivní kontaminace.169 Společnost ACE nabízí i možnost pojištění pro dodavatele, subdodavatele, a investory projektů, pro případ vzniku ekologické újmy během realizace stavebně montážních projektů. I tento pojistný produkt může být upraven na míru dle konkrétních potřeb klientů. Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu si lze sjednat i prostřednictvím makléřských společností, jako je například RENOMIA a.s. nebo makléřská společnost Respect, a.s. (RESPECT), které zprostředkovávají pojistné produkty pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu nabízené vybranými pojišťovacími společnostmi. Makléři provádí analýzu pojistných produktů výše jmenovaných pojišťoven, nabízejících na českém pojistném trhu pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, a na základě výsledků analýzy doporučují podnikům nejvýhodnější řešení z hlediska ceny a kvality pojištění. Základním posláním pojišťovacích makléřů je průběžně vyhodnocovat u jednotlivých pojistitelů zejména jejich celkovou finanční stabilitu, kvalitu zajištění a produktovou nabídku. Jednou ze zmiňovaných makléřských společností je společnost RESPECT která patří mezi specialisty na průmyslová rizika. Společnost RESPECT nabízí zprostředkování pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu všem firmám zabývajícím se těžbou a zpracováním nebezpečných látek, petrochemickým společnostem, zemědělským a vodohospodářským společnostem nebo zpracovatelům odpadů a provozovatelům skládek. Předmětem pojištění je ekologická újma způsobená provozovatelem, za kterou pojištěný dle zákona odpovídá. Pojištění se současně vztahuje na újmy vyplývající z provozní činnosti, vlastnictví nemovitostí a transportu ekologicky nebezpečných látek. Nabízené zprostředkování pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu kryje převedším:170 -

újmu na majetku, zdraví nebo na životě třetích osob i pojištěného,

-

náklady související s obnovením původního stavu v případě vzniku ekologické újmy,

-

náklady právního zastoupení v souvislosti s obranou proti nárokům na náhradu újmy,

ACE. Pojistné podmínky pojištění ekologické újmy [online]. [cit. 2015-01-10]. Dostupné z:http://www.acegroup.com/czcz/assets/pojistne-podminky-pro-pojisteni-ekologicke-ujmy_3-2014.pdf 169

RESPECT. Pojištění environmentálních rizik [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné z: http://www.respect.cz/uploads/ produkty/letaky/environmentalni_rizika_letak.pdf 170

63

-

újmu vzniklou pozvolným a postupným znečišťováním,

-

náklady na přerušení provozu na straně pojištěného způsobené znečištěním (vlastní finanční ztrátu) včetně úředního rozhodnutí o omezení provozu

-

nově vzniklé i historické ekologické újmy,

-

znečištění při transportu,

-

dodatečné nepředvídatelné náklady.

Politika společnosti RESPECT v oblasti risk managementu spočívá v dokonalé a detailní znalosti majetku a procesů klienta, průběžném vyhodnocování rizikové situace a ve spolupráci s klientem ve vypracování návrhů opatření ke snížení hrozících environmentálních rizik a jejich zavedení do praxe. V oblasti pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu spolupracuje společnost RESPECT s pojišťovnami Česká pojišťovna a.s., Česká podnikatelská pojišťovna a.s., Kooperativa pojišťovna a.s., AIG Europe Limited, Allianz pojišťovna a.s., ACE European Group a HDI Hannover Versicherung. Společnost RENOMIA, a. s. (RENOMIA) působí na českém trhu již od roku 1993 a řadí se mezi největší makléřské společnosti na trhu. RENOMIA, a.s. poskytuje svoje služby v oblasti risk managementu nejen v ČR, ale i v dalších zemích střední a východní Evropy. RENOMIA nabízí podnikatelům zprostředkování pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu pro případ újmy vzniklé třetím stranám a újmy na životním prostředí vzniklé podnikatelskou činností. Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu se vztahuje zejména na:171 -

nápravu/sanaci ekologické újmy,

-

realizaci preventivních opatření,

-

právního zastoupení,

-

šetření, odstranění, vyčištění či monitoring ekologické újmy,

-

krytí ekologické újmy v důsledku dlouhodobého postupného znečištění.

Společnost RENOMIA disponuje specialisty, kteří klientovi doporučí vhodný rozsah pojištění včetně dostatečných limitů. Specialisté klientovi předloží cenovou nabídku dle potřeb podnikatele, která bude zahrnovat krytí všech rizik, kterým je podnikatel svojí činností vystaven. RENOMIA má přístup ke všem významným pojistitelům, kteří působí na území České republiky. V případě zájmu klienta o pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu spolupracuje RENOMIA s pojišťovnami AIG Europe Ltd., ACE European Group, Allianz pojišťovna, a.s., XL Insurance Company Limited a HDI Hannover Versicherung.172

2.1.3 Zhodnocení přístupů k řízení environmentálních rizik v České republice Česká republika je jednou z mála zemí, která uzákonila požadavek na finanční zajištění objektivní odpovědnosti provozovatele za vznik ekologické újmy jako povinný. Povinné finanční zajištění vyplývá ze zákona č. 167/2008, kdy od 1. ledna 2013 mají již všichni provozovatelé kvalifikovaných provozních činností, uvedených v příloze 1 zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě, povinnost mít

RENOMIA. Pojištění ekologické újmy [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné z: http://www.renomia.cz/reseni-a-sluzby /podle -produktu/pojisteni-ekologicke-ujmy/ 171

RENOMIA. Pojištění ekologické újmy [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné z: http://www.renomia.cz/reseni-a-sluzby /podle -produktu/pojisteni-ekologicke-ujmy/ 172

64

finanční zajištění k náhradě nákladů nápravných a preventivních opatření dle tohoto zákona. Na základně toho vzniká příležitost pro vznik a zavádění nových pojistných produktů pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Ačkoli význam tohoto typu pojištění roste, počet pojišťoven nabízející pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu na českém pojistném trhu je relativně nízký. Stále je více pojišťoven nabízejících pouze pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí vzniklou v důsledku závažné havárie, kde je ekologická újma z pojistného krytí vyloučena z důvodu její těžké pojistitelnosti a tedy i úhrady pojistitelem. Vyloučeny jsou rovněž například škody vzniklé v důsledku špatného technického stavu nebo zanedbané údržby. Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí se vztahuje pouze na náhle a neočekávaně vzniklé škody, při nichž např. dojde k prasknutí nádrže nebo potrubí, k výbuchu či požáru. Škody vzniklé pozvolným dlouhotrvajícím působením nebezpečných látek jsou z pojistného krytí rovněž vyloučeny. Za určitý nedostatek lze označit poměrně složitý přístup k informacím týkajících se pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, kdy řada pojišťoven o tomto pojistném produktu příliš detailně na svých internetových stránkách neinformuje a podstatné informace lze zjistit až po důkladném prostudování všeobecných pojistných podmínek. Produkt pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí je pojišťovacími společnostmi nabízený zpravidla ve formě připojištění k pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti a je určen ke krytí škod vzniklých výhradně na území České republiky. Nicméně i zde existují výjimky, jako je například pojišťovna Generali, která nabízí pojistné krytí všech škod vzniklých na území většiny evropských států (Evropské pojistné krytí) nebo kdekoliv ve světě s výjimkou USA a Kanady (Světové pojistné krytí s výjimkou USA a Kanady).173 Z důvodu zmiňované rizikovosti produktu jsou většinou českých pojišťovacích společností kryty pouze škody vzniklé náhle a nepředvídatelně. Škoda nebo újma vzniklá postupným znečišťováním je kryta většinou mezinárodně působících pojišťovacích společností, které nabízejí pojistné produkty týkající se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Tyto produkty mají nadnárodní působnost. Provozovatelé, nesoucí objektivní odpovědnost za vznik ekologické újmy, mají možnost sjednání pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu ve formě samostatného pojistného produktu přímo u vybraných mezinárodně působících pojišťoven nebo mohou využít možnosti sjednání prostřednictvím vybraných makléřských společností. Mezinárodně působící pojišťovny mají s tímto typem pojištění dlouholeté zkušenosti a nabízejí tedy odpovídající pojistné produkty v příslušné kvalitě, které jsou navrženy tak, aby kryly veškeré náklady související s objektivní odpovědností provozovatele za vznik ekologické újmy. Mezi hlavní výhody těchto pojišťovacích společností patří široký a flexibilní rozsah pojistného krytí a rozsáhlá škála připojištění. Výhodu lze spatřovat i ve zkušenostech zahraničních pojišťovatelů s likvidací škod na životním prostředí, individuálním přístupu ke klientům v případě složitějších rizik či mezinárodních projektů. Dále v jednoduchosti sjednání pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, kdy pojišťovny obvykle vyžadují pouze popis výrobní činnosti a dalších aktivit v místě pojištění, popis řízení environmentálních rizik v rámci pojištěných lokalit a popis okolního prostředí. Nízká nabídka pojistných produktů týkajících se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu může být zapříčiněna již zmiňovanou rizikovostí produktu a specifickým pojetím vzniku ekologické újmy, který je velmi obtížné identifikovat. Pozvolná a těžce pozorovatelná znečištění mohou probíhat roky a v okamžiku vzniku ekologické újmy je složité určit, kdo je za vznik újmy odpovědný, co je přesnou

GENERALI POJIŠŤOVNA. Pojištění odpovědnosti za škody z provozní činnosti [online]. [cit. 2015-01-07]. Dostupné z:http:// www.agentura-generali.cz/produkty/pojisteni-odpovednosti/poj-odp-za-skody-z-provozu 173

65

příčinou, a jaká je výše maximální možné škody. Důvodem nízkého počtu pojišťovacích společností nabízejících předmětný typ pojištění je i poměrně krátká historie tohoto typu pojištění na českém pojistném trhu. Pojišťovny nedisponují žádnými dlouhodobě podloženými zkušenostmi s kalkulací environmentálního rizika, což pro ně činí pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu o to rizikovějším produktem. Nicméně v souvislosti se zákonnou povinností finančního zajištění odpovědnosti provozovatelů za ekologickou újmu lze očekávat, že pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu se postupem času začne objevovat v nabídkách českých pojišťoven stále častěji. Tento trend je patrný již nyní, kdy stále větší procento českých pojišťovacích společností pozvolna přejímá zkušenosti od mezinárodně působících pojišťovacích společností, a začíná nabízet pojistné produkty v souladu se současnými legislativními požadavky.174 Růst počtu pojišťoven nabízejících pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu je výsledkem zvýšení poptávky po předmětném typu pojistné ochrany, a to zejména ze stran velkých podnikatelských institucí nesoucích největší riziko finanční ztráty v případě vzniku havárie. Povinné finanční zajištění tedy představuje pro pojišťovny nové klienty, kteří na jedné straně zvyšují příjmy pojišťovny, nicméně na druhé straně se jedná o malý pojistný kmen s vysokým rizikem, které není možné rozložit vstupem jiných menších provozovatelů s nižším rizikem výskytu škod, což pro pojišťovny představuje zároveň vysoké riziko ztrát.175 Význam má povinné finanční zajištění i pro společnost, jelikož potenciální znečišťovatelé jsou stimulování ke snižování znečištění a životní prostředí je tak lépe chráněno. Zdravé životní prostředí se následně odráží v lepší kvalitě života a zdraví člověka. Z ekonomického hlediska lze na finanční zatěžování podnikatelského sektoru nahlížet jako na rizikový faktor, jelikož finanční zátěž podnikatelů novým pojištěním by mohla vést k růstu cen jejich výrobků a k dalším negativním makroekonomickým jevům. Nalezení optimálního stavu mezi podnikatelskou činností a ochranou životního prostředí rozhodně není lehký úkol, ale jak lze vidět na příkladech z posledních let, nejedná se o úkol nemožný. Shrnutí silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí v České republice je uvedeno v nasedající tabulce č. 2. Tabulka č. 2 Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí v České republice silné stránky

slabé stránky

povinnost finančního zajištění k náhradě škod vzniklých potenciální ekologickou újmou

pozdní implementace směrnice ELD

Pojišťovny na českém pojistném trhu přebírají zkušenosti např. od mezinárodně působících pojišťoven, jako jsou Chartis, XL, ACE nebo Allianz. 174

JACKOVÁ, Eva. Poistenie environmentálnych škôd - nové povinnosti pre prevádzkovateľov [online] [cit. 2015-01-08] Slovenská asociácia poisťovní. Dostupné na: http://www.slaspo.sk/1697 175

66

kvalitní stávající pojistné produkty týkající se pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí a pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu

v rámci pojištění odpovědnosti za škodu na životním pojištění je ekologická újma uvedená ve výlukách

široká škála různých druhů připojištění odrážející požadavky trhu

nízký počet pojistných produktů pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu v nabídce výhradně českých pojišťoven složitý přístup veřejnosti k informacím týkajících se pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí relativně nízký počet pojistných produktů pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu v nabídce výhradně českých pojišťoven

Zdroj: vlastní zpracování

Spolková republika Německo patří v současnosti mezi jednu z nejvyspělejších zemí v Evropě. Německo bylo v průběhu své dlouholeté historie ovlivněno řadou událostí, které po sobě zanechaly následky, jenž se na zemi s větším či menším důrazem odráží dodnes. Jednou z takovýchto událostí, jejíž důsledky následně ovlivnily pohled Německa na ochranu životního prostředí, byl významný ekonomický, technický a technologický růst později označovaný jako Německý hospodářský zázrak (Wirtschaftswunder). K tomuto společensky žádoucímu rozvoji přispívaly zejména investice do průmyslu, které s sebou ovšem přinášely i negativní následky odrážející se ve zhoršené kvalitě životního prostředí.176 Přestože byly tyto problémy zpočátku bagatelizovány, stala se postupem času ochrana životního prostředí v Německu prioritním úkolem. Dne 15. listopadu roku 1994 byla ochrana životního prostředí zakotvena článkem 20a v Ústavě (Grundgesetz), prostřednictvím něhož mají stát a všechny orgány výkonné a soudní moci odpovědnost, v souladu s platnými právními předpisy, za ochranu a zachování přírodních zdrojů pro budoucí generace.177 V mezinárodním kontextu zaujalo Německo v politice ochrany klimatu a v oblasti energetické politiky přední místo a stanovilo si ctižádostivé cíle v uplatňování redukce emisí. V roce 2011 se země zavázala odstoupit od využívání atomové energie a ukončit provoz v poslední jaderné elektrárně do roku 2022, proto někdy bývá Německo označována také jako „environmentální stát“.178

JÍLKOVÁ, Jiřina a Zdeněk ŠTĚPÁNEK. Environmentální pojištění, Environmentální pojištění. Pojistné rozpravy č. 5: pojistně-teoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. Str. 76 176

Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet. de/bundesrecht/gg/gesamt.pdf- vlastní překlad autorky 177

Fakta o Německu [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.tatsachen-ueber-deutschland.de/cz/zivotni-prostred i-klima-energie.html 178

67

2.2.1 Právní regulace odpovědnosti související s environmentálními riziky Německo má v oblasti právní regulace odpovědnosti za škody na životním prostředí a odpovědnosti za ekologickou újmu velmi propracovaný systém, který je tvořen řadou zákonů a nařízení, které upravují různé oblasti ochrany životního prostředí. S oblastí regulace a dohledu nad správným prováděním politiky ochrany životního prostředí má Německo dlouhé zkušenosti. Již ve 20. letech 20. století nabízely německé pojišťovací společnosti možnost pojistného krytí rizik ohrožujících životní prostředí, a to v rámci podnikového pojištění zákonné odpovědnosti za škody. Ve 30. letech 20. století byly právně regulovány škody, které jsou dnes označovány jako škody ekologické, tedy škody v podobě zhoršené kvality povrchových a podzemních vod, půdy a vzduchu, jejichž příčinou byl proces iniciovaný průmyslovými podniky.179 Německý trh pojištění rizik ohrožujících životní prostředí dlouhou dobu fungoval na základě dobrovolnosti, nicméně v souvislosti se vznikem rozsáhlých škod na životním začaly vznikat i smluvně povinné formy pojistných produktů pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Tyto pojistné produkty jsou určeny pro vysoce rizikové provozy, u nichž hrozí vysoká pravděpodobnost vzniku škody na životním prostředí. Se zavedením směrnice ELD vznikají i pojistné produkty, které nabízejí krytí objektivní odpovědnosti znečišťovatele za ekologickou újmu. Odpovědnost za znečištění životního prostředí v Německu je upravena v následujících zákonech. Zákon o odpovědnosti za škody na životním prostředí (Umwelthaftungsgesetz) Zákon o odpovědnosti za škody na životním prostředí nabyl účinnosti dne 1. 1. 1991 a jeho účelem je zajistit nejen odpovědnost za škody vzniklé v důsledku havárie, ale i odpovědnost za škody vzniklé v běžném provozu (Normalbetriebsrisiken). Dojde-li v důsledku některé z průmyslových činností provozovatele, uvedených v příloze 1 předmětného zákona180, k poškození životního prostředí a následnému poškození zdraví nebo majetku třetích stran, nese provozovatel odpovědnost za úhradu všech vzniklých nákladů. Zákon definuje škodu na životním prostředí jako škodu vzniklou prostřednictvím přenosu látek, vibrací, hluku, tlaku, záření, plynů, par, tepla nebo jiných látek obsažených ve vodě, půdě nebo vzduchu. Provozovatel je odpovědnosti za vznik škody zproštěn, jestliže prokáže, že za daných okolností, stavu prostředí a techniky, nemohl vznik škody předpokládat nebo pokud byla škoda způsobena vyšší mocí.181 V případě vzniku ekologické havárie je dle § 15 předmětného zákona provozovatel finančně odpovědný za nápravu vzniklých škod pouze do maximální výše 85 mil. €. Do stejné maximální výše nese i odpovědnost za škody vzniklé na majetku nebo zdraví třetích stran. Jestliže dojde k poškození krajiny a přírody, je dle § 16 původce znečištění odpovědný za úhradu nápravných opatření k uvedení krajiny do původního stavu.


Jedná se například o elektrárny, teplárny, lakovny, zařízení pro broušení nebo sušení uhlí, zařízení pro výrobu generátoru nebo vodního plynu z pevných paliv, zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí, výrobní závody v rámci závodů na obohacování uranu nebo zařízení pro nakládání s radioaktivními odpady. 180

Umwelthaftungsgesetz [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: https://dejure.org/gesetze/UmweltHG- vlastní překlad autorky 181

68

Zákon v § 19 předepisuje vlastníkům rizikových provozů, uvedených v příloze 2 předmětného zákona, povinnost sjednání pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí.182 Jestliže vlastník tohoto zařízení, v přiměřené lhůtě stanovené zákonem, povinnost finančního zajištění nedodrží, má příslušný orgán oprávnění nařídit zcela nebo z části přerušení provozu.183 Zákon o předcházení a nápravě ekologické újmy (Umweltschadensgesetz) Prostřednictvím zákona o předcházení a nápravě ekologické újmy, který nabyl účinnosti dne 10. května 2007, je do německého právního řádu implementována Směrnice o odpovědnosti za škody na životním prostředí 2004/35/ES. Škodou na životním prostředí se dle tohoto zákona rozumí ekologická újma v podobě zhoršení funkcí životního prostředí, které se mohou projevit přímo nebo nepřímo. Zákon stanovuje objektivní odpovědnost provozovatelům pracovních činností, uvedených v příloze 1 předmětného zákona, za provádění preventivních opatření, jestliže existuje pravděpodobná nebo skutečná hrozba vzniku ekologické újmy. V případě ekologické újmy již vzniklé má provozovatel povinnost provést veškerá nápravná a kompenzační opatření s cílem uvedení poškozeného životního prostředí do původního stavu. Provozovatel je objektivně odpovědný i za úhradu nákladů nárokovaných třetími stranami, jestliže došlo v důsledku znečištěného životního prostředí k poškození jejich majetku nebo újmě na zdraví. Dle § 4 má odpovědný provozovatel povinnost, v případě bezprostřední hrozby nebo vzniku ekologické újmy, neprodleně o všech důležitých aspektech informovat příslušný orgán, v jehož kompetenci je dohled nad provedením všech preventivních a nápravných opatření. Objektivní odpovědnost provozovatele se vztahuje na veškeré náklady, které souvisejí s předcházením a vznikem ekologické újmy. Pro účely tohoto zákona se ekologickou újmou rozumí znečištění vod, půdy a škody na chráněných druzích a přírodních stanovištích definované v § 19 federálního zákona o ochraně přírody (Bundesnaturschutzgesetz), který předepisuje ochranu životního prostředí, včetně všech jeho součástí pro zachování správného výkonu a funkce ekosystému pro budoucí generace. Ekologická újma je dále definována v § 90 zákona o vodním hospodářství (Wasserhaushaltsgesetz) a v § 2 zákona o ochraně půdy (Bundesbodenschutzgesetz), jehož hlavním účelem je zajistit dlouhodobě udržitelnou přirozenou obnovu půdy. Zákon o ochraně půdy ustanovuje objektivní odpovědnost znečišťovatele za vznik újmy nejen na půdě, ale i na podzemních vodách, u nichž existuje vysoké riziko znečištění prostřednictvím kontaminované půdy. Zákon o vodním hospodářství (Gesetz zur Ordnung des Wasserhaushalts) Aktuální verze zákona o vodním hospodářství nabyla účinnosti dne 1. března 2010. Předmětem zákona je právní regulace účelového hospodaření s vodou a vodními zdroji, které tvoří základ ekosystému nezbytného pro život zvířat, lidí a rostlin. Zákon stanovuje objektivní odpovědnost za škody vzniklé na povrchových, podzemních i pobřežních vodách. Poškození, ve smyslu škody na životním prostředí, představuje veškeré negativní účinky odrážející se ve zhoršení přírodních a chemických vlastností vody.184 Pojem ochrana vody se vztahuje jak na vodu pitnou a užitkovou, tak na vodu, která tvoří základ existence fauny a flóry.185 Jelikož škody na vodách mají specifický charakter a podstatu, přinášejí

Jedná se například o zařízení pro výrobu přísady do nátěrových hmot nebo tiskařských barev na bázi nitrátu celulózy nebo zařízení týkající se zpětné obnovy složek z nehořlavých materiálů. 182

Umwelthaftungsgesetz [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: https://dejure.org/gesetze/UmweltHG- vlastní překlad autorky 183

DEGENIA. Gewässerschadenhaftpflicht - Öl trifft Wasser [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.degenia.de /produkte/recht-haftung/gewaesserschadenhaftpflicht/- vlastní překlad autorky 184

185

Wasserhaushaltsgesetz [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: https://dejure.org/gesetze/WHG- vlastní překlad autorky

69

s sebou i určitá technická specifika. Dlouhou dobu bylo specifickým problémem to, že mořské, jezerní, tekoucí a podzemní vody, dle německého pojetí práva, nemají svého vlastníka.186 V současné době, dle § 2 předmětného zákona, připadá vlastnictví vodních toků vládním orgánům spolkových států, na jejichž území se vodní tok nachází. Zákon v § 5 předepisuje povinnost chovat se takovým způsobem, aby nedocházelo k nežádoucím změnám ve vlastnostech vody, aby voda byla využívána hospodárně a nedocházelo ke zvyšování a urychlování průtoku vody. Každý, kdo je bezprostředně ohrožen rizikem povodně, je zároveň povinen přijmout nezbytná preventivní opatření na ochranu před nepříznivými účinky povodní a ke zmírnění škod, zejména pokud se potenciální nebezpečí týká vzniku újmy na půdě, lidském zdraví, životním prostředí nebo majetkových hodnotách třetích osob. Každý, kdo způsobí znečištění vody, ať už prostřednictvím vypouštění znečišťujících látek nebo jakýmkoliv jiným způsobem, který má negativní efekt na kvalitu vody, má dle § 89 povinnost nahradit vzniklé škody. V případě, že ke znečištění došlo v důsledku působení více osob, ručí za škody společně a nerozdílně. Provozovatel nese odpovědnost za nápravu škod, pokud ke zhoršení kvality vody dojde vypouštěním škodlivých látek z průmyslových zařízení. Tato odpovědnost neplatí, pokud je škoda způsobena vyšší mocí.187 Kromě zákonů výše uvedených se otázkou odpovědnosti za znečištění životním prostředí zabývá i občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch) a zákon o ochraně proti imisním znečištěním (Bundesimmissionsschutzgesetz), jehož účelem je zajistit vysokou ochranu životního prostředí proti škodlivým účinkům okolního prostředí a dále zajistit integrovanou prevenci a omezování negativních dopadů na životní prostředí, které mohou vzniknout v důsledku emise škodlivých látek do ovzduší, vody a půdy.

2.2.2 Environmentální pojištění v Německu Německo se svým členstvím v Evropské unii zavazuje dodržovat nařízení vyplývající ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě. Výsledkem je, že stále častěji se zde uplatňuje režim objektivní odpovědnosti, kdy je provozovatel rizikové činnosti odpovědný za vzniklou ekologickou újmu bez ohledu na zavinění. Směrnice ELD do německého systému zavedla následující principy, kterými se řídí německá legislativa v oblasti ochrany životního prostředí:188 -

princip předběžné opatrnosti - vyžaduje implementaci preventivních opatření, která mohou pomoci zamezit vzniku znečištění, popřípadě pomohou zamezit šíření znečištění v rané fázi vzniku;

-

princip znečišťovatel platí - provozovatel nese odpovědnost za úhradu všech nákladů souvisejících s předmětem jeho podnikání;


187

Wasserhaushaltsgesetz [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: https://dejure.org/gesetze/WHG- vlastní překlad autorky

188

SPIETH, Wolf Friedrich a Michael RAMB. The International Comparative Legal Guide to:Environment & Climate Change Law 2011 [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.freshfields.com/uploadedFiles/SiteWide/Knowledge/ Environ ment%20Law%202011%20Germany.pdf- vlastní překlad autorky

70

-

princip spolupráce - předepisuje, aby prostředky na ochranu životního prostředí byly vyvinuty ve vzájemné spolupráci veřejných a soukromých organizací.

Německo je jednou z mnoha zemí EU, které nesplnily povinnost transpozice Směrnice ELD do vnitrostátního právního řádu do 30. dubna 2007, avšak vnitrostátní právní předpisy mají retrospektivní účinky a objektivní odpovědnost provozovatele za vznik ekologické újmy je tak možné aplikovat na všechny události nastalé od 30. dubna 2007.189 Požadavek finančního zajištění je v Německu uplatňován jako povinný pouze pro vybrané podnikatelské aktivity, u kterých hrozí vysoká pravděpodobnost vzniku ekologické újmy. Tyto podnikatelské aktivity jsou definované v zákoně o odpovědnosti škody za životním prostředí (Umwelthaftungsgesetz). V souvislosti s rizikem průmyslových havárií, které mohou vést ke zhoršení kvality životního prostředí a následně i velkým finančním ztrátám, se Německo rozhodlo zavést systém udělování licencí pro vysoce rizikové činnosti. Systém funguje na principu udělování povolení k provozu pouze těm provozovatelům, kteří splňují veškeré požadavky vyplývající z bezpečnostních norem. Udělování licenčních povolení se v Německu ukázalo jako nejlepší způsob předcházení vzniku pohledávek ze vzniklých škod na životním prostředí nebo ekologické újmy. Většina pohledávek souvisejících se znečištěním životního prostředí se týká oblasti průmyslu, transportu a zemědělství.190 Požadavek na finanční zajištění týkající se odpovědnosti provozovatele za úhradu vzniklé ekologické újmy, který vyplývá ze směrnice ELD, není v případě Německa uzákoněn jako povinný. Důvody, proč v Německu převažuje názor, že povinné finanční zajištění by mohlo ohrozit pojistný trh upravující oblast ochrany životního prostředí, jsou následující:191 -

rizika ohrožující životní prostředí jsou nehomogenní,

-

povinné finanční zajištění by mohlo vést ke zvyšování pojistného a bránit rozvoji trhu,

-

povinné zajištění nemůže přinášet všem výhody, jelikož různé trhy mají různé potřeby,

-

existuje obava, že povinnost finančního zajištění by měla za následek zvyšování nákladů podnikatele a omezování spotřebitelovy volby.

V Německu existuje několik forem environmentálního pojištění, zejména co se týče pojištění objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu. Stejně jako v případě České republiky, lze i v Německu rozdělit environmetální pojištění na dva základní typy pojistných produktů, a to pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí (Umwelthaftpflichtversicherung) a pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu (Umweltschadenversicherung). Oba dva typy environmentálního pojištění spadají do oblasti smluvního povinného pojištění a jejich sjednání je upraveno právním předpisem. Podnikatelé, kteří mají sjednané pojištěním odpovědnosti za škodu z provozní činnosti, mají obvykle spolu s tímto druhem pojištění uzavřené i pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí (Umwelthaftpflichtversicherung). Tento typ pojištění je upraven zákonem o odpovědnosti za škodu

189

Service Contract 070307/2007/485399/G.1 FINANCIAL SECURITY IN ENVIRONMENTAL LIABILITY DIRECTIVE: FINAL REPOR T [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_report.pdfvlastní překlad autorky HELLBERG, Nils. ELD implementation: Update on German developments [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http:// ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_meetings/German_insurance_update.pdf- vlastní překlad autorky 190

HELLBERG, Nils. ELD implementation: Update on German developments [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http:// ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_meetings/German_insurance_update.pdf- vlastní překlad autorky 191

71

životním prostředí (Umwelthaftungsgesetz) a patří k nejrozšířenějším pojistným produktům, se kterými se lze setkat v nabídce téměř každé německé pojišťovací společnosti. Pojištění kryje škody způsobené třetím stranám v důsledku běžného provozu, ale i škody vzniklé havarijním znečištěním. Specifická rizika vyplývající z běžného provozu mohou vzniknout jak z náhlého, tak i pozvolného znečišťování. Pojištěný nese plnou odpovědnost za škody s výjimkou situace, kdy prokáže, že nemohl za daných technických podmínek a prostředí vznik škody předpovídat. Zprostit odpovědnosti se pojištěný může i v případě, pokud škoda vznikla i přesto, že pojištěný záměrně nesledoval porušení podmínek provozu, ale naopak dodržoval veškeré předpisy a nařízení.192 Příkladem pojišťovny, která nabízí předmětné pojištění, je i pojišťovna Gothaer, jejíž nabízený pojistný produkt je charakterizován v následujícím odstavci. Pojišťovna Gothaer je jednou z největších pojišťovacích společností v Německu a je zároveň jednou z mnoha pojišťoven nabízejících pojistný produkt pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Tento produkt je nabízen v rámci pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. Účelem tohoto pojištění je zabezpečení právní odpovědnosti majitele pojištěného za škody způsobené na majetku a zdraví třetích stran v důsledku působení negativních vlivů ze znečištěného životního prostředí. Tyto negativní účinky mohou mít podobu znečišťující látky, hluku, plynu, páry, záření, tepla, vibrací nebo jiných projevů, které způsobily škody na vodě, půdě i ovzduší. Rozsah pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí se vztahuje na osobní zranění, škody na majetku a finanční ztráty vzniklé v důsledku poškozeného životního prostředí. Mezi další oblasti, které jsou kryty v rámci pojištění, patří:193 -

instalace zařízení, které je určeno na odvod znečišťujících látek z vody, včetně nákladů na proces jeho instalace nebo nákup,

-

únik znečišťujících látek z kanalizačních systémů, za které nese odpovědnost provozovatel, a které způsobily změny v biologických, fyzických a chemických vlastnostech vody,

-

škody vzniklé na životním prostředí, které vznikly v důsledku provozu závodu a

-

neoprávněné nároky vůči provozovateli.

Pojistná plnění jsou poskytována pouze v případě, že ke škodě došlo v důsledku náhlé a nevyhnutelné události. Standardní pojistné limity jsou v současné době 2 mil. €, v případě zranění osob a poškození majetku. Jakékoliv dodatečné náklady týkající se vzniklých škod na životním prostředí závisí na konkrétním typu rizika. V úvahu je bráno i potenciální poškození životního prostředí vzniklé v důsledku výroby nebo dodávky výrobků z pojištěného provozu. Pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí se vztahuje pouze na zařízení na území Německa. Pokud by došlo v důsledku realizace rizika k rozšíření škody až za hranice státu, bude postupováno v souladu s právními předpisy země, kde ke škodě došlo. Vedle obecných výluk jsou z pojištění odpovědnosti vyjmuty také škody na vodě, půdě a znečištění vzduchu, které byly způsobeny nakládáním s nebezpečnými látkami.194

SCHNITTKER-VERSICHERUNGSMAKLER. Umwelthaftpflicht-Modell [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: https:// www.schnittkerversicherungsmaklerde/betrieblich/betriebshaftpflichtversicherung/umwelthaftpflichtversicherung/umwelthaft pflicht-modell/-vlastní překlad autorky 192

GOTHAER. Umwelthaftpflichtversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.gothaer.de/geschaeftskun den/gewerbliche-haftpflichtversicherung/umwelthaftpflichtversicherung.htm- vlastní překlad autorky 193

GOTHAER. Umwelthaftpflichtversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.gothaer.de/geschaeftskun den/gewerbliche-haftpflichtversicherung/umwelthaftpflichtversicherung.htm- vlastní překlad autorky 194

72

Další pojišťovnou, která kryje požadavky kladené na potenciálního znečišťovatele zákonem o odpovědnosti za škodu na životním prostředí, je pojišťovna AXA Versicherung AG (AXA). Pojišťovna kryje škody vzniklé na půdě, majetku a jmění třetích stran, včetně poškození jejich života a zdraví. Pojišťovna AXA nabízí i pojistné krytí škod způsobených produkty, ke kterým může dojít v důsledku výrobní vady. Toto pojištění má velký význam pro každý typ podnikání, zejména pro průmyslové a obchodní podnikatele, jelikož vlivem jejich podnikatelské činnosti může dojít k ohrožení životního prostředí. Během procesu sjednávání pojištění dochází nejprve k identifikaci a hodnocení environmentálních rizik týkajících se daného typu podnikání, dále dochází ke kontrole rizik na místě a následně je nabízeno doporučení k jejich snižování.195 Ke krytí objektivní odpovědnosti provozovatelů rizikových činností za ekologickou újmu byly pojišťovnami vyvinuty samostatné pojistné produkty v podobě pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu (Umweltschadenversicherung). V rámci tohoto pojištění jsou kryty veškeré závazky provozovatele vyplývající ze zákona o předcházení a nápravě ekologické újmy. Charakteristika produktů pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu v nabídce konkrétních německých pojišťoven je uvedena v následujícím textu práce. Pojišťovna Zurich nabízí pojištění odpovědnosti provozovatele za vznik ekologické újmy v podobě samostatného pojistného produktu pojištění odpovědnosti za poškození životního prostředí, který je určen převážně pro firemní klientelu. Tento pojistný produkt je možné přizpůsobit míře potřeb jednotlivých klientů. Pojištěny jsou jak náklady týkající se preventivních a monitorovacích opatření, tak i náklady spojené s obnovou poškozeného životního prostředí do původního stavu. Pojišťovna nabízí tři druhy pojistné ochrany:196 -

základní krytí, kdy v rámci pojištění odpovědnosti za škodu z provozní je kryta újma na chráněných druzích zvířat a rostlin, jejich přirozených stanovištích, na půdě, vodě, kromě poškození vzniklých na místě provozu vlastního podnikání;

-

dodatečné krytí, v rámci kterého lze dopojistit další činnosti a zařízení, které nejsou pojištěny v základním krytí;

-

krytí ekologické újmy, které nabízí pojistné krytí v případě poškození vlastních obchodních prostor, včetně újmy na vodách a biologické rozmanitosti.

Jednou z dalších pojišťoven nabízející pojistné krytí objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu je pojišťovna GDV. Pojišťovna nabízí pojistné krytí požadavků vyplývajících ze zákona o předcházení a nápravě ekologické újmy a zákona o ochraně půdy. V rámci základního pojistného krytí závazků vyplývajících ze zákona o předcházení a nápravě škod na životním prostředí je kryta újma na majetku, půdě a vodě (s výjimkou podzemních vod) na území třetích stran, zejména pokud existuje riziko ohrožení lidského života nebo zdraví. Prostřednictvím volitelného modulu je možné si připojistit i krytí nákladů, které je pojištěný nucen vynaložit v souvislosti se vznikem ekologické újmy na vlastním území, jestliže je výrazně ohroženo lidské zdraví. Provozovatel má také možnost si připojistit krytí nákladů souvisejících se znečištěním podzemních vod, a to jak na vlastním území, tak i na území třetích stran.

Haftpflichtversicherungen für Industrie- und Firmenkunden [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www. plath -axa.de/downloads/broschuere_haftpflicht.pdf- vlastní překlad autorky 195 AXA.

ZURICH. Umweltschadensversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.zurich.de/NR/rdonlyres/2CD6 6955-3A18-4577-B780-0C42AB1A6A5D/0/zurich_gruppe_print_haftpflicht_fk_gewerbe_handwerk_sonsti ge.pdf - vlastní překlad autorky 196

73

Prostřednictvím druhého volitelného modelu nabízí pojišťovna GDV provozovatelům možnost pojištění závazků vyplývajících ze zákona o ochraně půdy, přičemž pojištěnému jsou hrazeny náklady související se znečištěním vody, včetně podzemních vod, a náklady vzniklé poškozením užitečných rostlin na vlastním území pojištěného.197 Součástí pojistného produktu pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, nabízeného pojišťovnou GDV, je povinnost pojištění provozu ekologicky nebezpečných motorových vozidel, která jsou v rámci běžného pojištění motorových vozidel zpravidla nepojistitelná. Jedná se o vozidla, která nejsou využívána k provozu na veřejných místech a komunikacích bez ohledu na maximální rychlost, vozidla s maximální rychlostí 6 km/h a vozidla s vlastním pohonem s maximální rychlostí 20 km/h.198 Používat vozidlo na veřejných komunikacích nebo na místech běžného provozu smí pouze držitel potřebného oprávnění. Pojistník je povinen zajistit, aby vozidlo nepoužívala osoba k tomu neoprávněná.199 Pojištění je určeno všem provozovatelům kvalifikovaných činností uvedených v příloze III směrnice ELD. Z pojistného krytí jsou vyloučeny činnosti týkající se provozu skládek, činnosti související s geneticky modifikovanými organismy a činnosti související s přepravou odpadního materiálu. Dalším typem pojištění, se kterým se lze na německém pojistném trhu setkat, je pojištění odpovědnosti za znečištění vod (Gewässerschadenversicherung), které je upraveno zákonem o vodním hospodářství. Tento typ pojištění se vztahuje na krytí objektivní odpovědnost provozovatele za znečištění vody. Pojištění je určeno všem vlastníkům nadzemních a podzemních nádrží s palivy, kteří jsou objektivně odpovědní za vznik ekologické újmy způsobené únikem paliva. Pojistné krytí se vztahuje na poškození pozemních a povrchových nádrží s palivem, na krytí nákladů spojených se znečištěním vod a poskytována je i pojistná ochrana proti vysokým finančním nárokům vůči pojištěnému.200 Pojištění odpovědnosti za znečištění vody zajišťuje pojištěnému ochranu odpovědnosti za vznik ekologické újmy, ke které může dojít únikem topného oleje, který v Německu představuje nejpopulárnější zdroj energie a u něhož je riziko úniku s následky kontaminace vody nebo půdy vysoké. Pojištění objektivní odpovědnosti za znečištění vod je většinou pojišťoven poskytováno v rámci pojištění domácnosti nebo pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. Opět se jedná o velmi rozšířený typ pojištění nabízený velkým počtem pojišťoven, jejichž nabídka se však v mnohém může lišit. To dokládá i modelový příklad, jehož zadání a výsledná tabulka nabídky pojištění odpovědnosti za znečištění vody u vybraných pojišťoven německého trhu, jsou uvedeny v příloze E této diplomové práce. Z údajů vyplývajících z předmětné tabulky se jako nejvhodnější nabídka pojištění odpovědnosti za znečištění vod (Gewässerschadenversicherung) jeví pojistné produkty společnosti Degenia. Společnost Degenia není klasickou pojišťovací společností, přesto patří k největším poskytovatelům pojištění průmyslu v Německu. Pojistné produkty vyvinuté společností Degenia jsou zprostředkovávány na trhu prostřednictvím klasických pojišťovacích společností. Společnost Degenia nabízí možnost


Tím se rozumí vozidla, které kvůli jejich typu konstrukce a s jejími zvláštními se strojem pevně spojenými zařízeními slouží pouze k výkonu práce a nejsou určeny k převozu osob nebo zboží. 198

199

GESAMTVERBANDES DER DEUTSCHEN VERSICHERUNGSWIRTSCHAFT E. V. (GDV). Allgemeine Versicherun gsbedingungen für die Umweltschadensversicherung (USV) [online]. 2014 [cit. 2015-02-18]. Dostupné z: http://www .gdv.de/wp-content /uploads/2014/01/AVB-fuer-die-Umweltschadensversicherung-USV_Feb2014.pdf- vlastní překlad autorky GEWAESSERSCHADENHAFTPFLICHT. Gewässerschadenversicherung - Jetzt vergleichen [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.gewaesserschadenhaftpflicht.info/gewaesserschadenversicherung.html- vlastní překlad autorky 200

74

pojištění odpovědnosti za znečištění vody ve třech variantách, a to basic, classic a premium. Tyto pojistné produkty se mezi sebou liší ve výši maximální pojistné částky, čemuž odpovídá i rozdílná výše pojistného. Degenia nabízí pojistné krytí nákladů na nápravu znečištění vod a půdy, ke kterým došlo v důsledku náhlé havárie nebo postupného unikání topného oleje, benzinu nebo nafty během běžného provozu. Předmětný typ pojištění je nabízen již od 2,82 € za měsíc, avšak v případě, že je pojistná doba kratší než jeden rok, musí pojištěný zaplatit minimálně 15 €, včetně 19% DPH. V rámci pojištění jsou kryty i náklady na zábranu vzniku škod, popřípadě na zábranu šíření škod již vzniklých. Kromě výhodné cenové dostupnosti je výhodou i krátká doba sjednání pojištění, která se pohybuje od 1 do 3 dnů.201 Dalším příkladem pojišťovny nabízející předmětný typ pojištění je ASTRA Versicherung. Tato pojišťovna nabízí pojištění odpovědnosti za znečištění vod ve dvou variantách, které se liší výší pojistného krytí. Varianta Quality nabízí pojistné krytí ve výšce 10 mil. € a varianta Quality Plus ve výši 15 mil. €. V rámci pojištění jsou kryty škody vzniklé na majetku pojištěného, na majetku a zdraví třetích stran, ke kterým došlo v důsledku znečištění vody, a vynaložené záchranné náklady do maximální výše pojistného krytí. Dále pojišťovna nabízí: -

zproštění od placení pojistného v nezaměstnanosti,

-

poradenské služby,

-

žádné roční limity maximální přípustné ztráty.

Která z výše uvedených variant pojištění je pro zájemce o pojištění nejlepší, lze snadno zjistit pomocí on-line kalkulačky uvedené na internetových stránkách pojišťovny, případně nabízí společnost ASTRA služby svých pojišťovacích konzultantů.202

2.2.3 Zhodnocení přístupů k řízení environmentálních rizik v Německu Jak již bylo uvedeno, Německo je někdy označováno jako „environmentální stát“, což lze v závěru oddílu bezpochyby potvrdit. Německo je pozitivním příkladem země, kde je na otázku ochrany životního prostředí kladen velký důraz. Na regionální úrovni vzniklo v Německu několik kompenzačních fondů pro zabezpečení odpovědnosti v oblasti nakládání s odpady, které jsou financovány systémem uživatelských nebo administrativních poplatků. Velkému zájmu o zdravé životní prostředí odpovídá i velké množství legislativních předpisů týkajících se jak odpovědnosti za škodu vzniklé na životním prostředí, tak i objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu. Směrnice ELD byla do německého právního řádu transponována prostřednictvím zákona o předcházení a nápravě ekologické újmy (Umweltschadensgesetz), přičemž objektivní odpovědnost provozovatele za ekologickou újmu je upravena v několika dílčích zákonech týkajících se různých oblastí životního prostředí. S environmentálním pojištěním se lze na německém trhu setkat v několika formách, které odrážejí různé požadavky pojistného trhu. Mezi nejrozšířenější dvě formy patří pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí (Umwelthaftpflichtversicherung) a pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu (Umweltschadenversicherung). Oba dva pojistné produkty mají formu smluvní povinnou a jsou tudíž upraveny právními předpisy. V souvislosti s detailní legislativní úpravou environmentálního pojištění

DEGENIA. Gewässerschadenhaftpflicht - Öl trifft Wasser [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.degenia.de /produkte/recht-haftung/gewaesserschadenhaftpflicht/- vlastní překlad autorky 201

Gewässerschadenhaftpflichtversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http:// astraversicherung.de/versicherungen/gewaesserschadenhaftpflichtversicherung- vlastní překlad autorky 202 ASTRA VERSICHERUNG.

75

existuje na německém pojistném trhu několik typů pojištění týkajících se krytí objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu. Jako příklad lze uvést pojištění odpovědnosti za znečištění vod, které je rovněž pojištěním smluvně povinným.203 Tento typ pojištění lze nalézt v nabídce téměř každá pojišťovací společnost v rámci pojištění domácnosti, případně profesní odpovědnosti. Pojištění odpovědnosti za znečištění vod je určeno především pro vlastníky nadzemních/podzemních nádrží s palivy, kde hrozí vysoké riziko úniku paliva do okolí s následky znečištění vodních nádrží a kontaminace půdy. S jednotlivými produkty environmentálního pojištění je možné se setkat jak ve formě samostatných produktů, tak i ve formě připojištění k obecné odpovědnosti za škodu nebo jako součást pojištění profesní odpovědnosti podnikatelů. Samostatnou formu pojistných produktů mají obvykle pojistné produkty týkající se krytí objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu, přičemž pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí je možné si nejčastěji sjednat ve formě připojištění k pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. Prostřednictvím pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí jsou kryty škody vzniklé jak havarijním znečištěním, tak i škody vzniklé v běžném provozu. Pojišťovny poskytují pojistná plnění v případě vzniku škod na majetku, jmění nebo životě a zdraví třetích stran. Pojistné produkty týkající se krytí objektivní odpovědnosti jsou navrženy tak, aby kryly veškeré požadavky kladené na potenciálního znečišťovatele, které vyplývají ze zákona o předcházení a nápravě ekologické újmy. Ačkoli existuje velký počet pojišťoven nabízejících různé produkty environmentálního pojištění, ne všechny pojišťovny nabízejí stejný typ pojištění za stejnou cenu. Jak vyplynulo z modelového příkladu, výše pojistného se může mezi jednotlivými pojišťovnami výrazně lišit. Širokou možnost výběru lze tedy hodnotit na jedné straně jako pozitivum, jelikož si zájemce o pojištění může zvolit tu pojišťovnu, která nabízí pojistné krytí, které nejlépe vyhovuje jeho potřebám, ale na druhé straně musí více času věnovat důslednému prostudování pojistných podmínek jednotlivých pojišťoven a zvážení, co je pro něj v rámci pojištění důležité pojistit a za co je ochotný platit. Provozovatelé na územní Německa jsou objektivně odpovědní za vznik ekologické újmy i v případě, že ke vzniku ekologické újmy nedošlo úmyslně a z nedbalosti nebo pokud ekologická újma vznikla činností, která byla výslovně povolena a plně v souladu s předepsanými podmínkami a stejně tak i v případě, že na základě vědeckých a odborných znalostí nebylo možné vznik újmy předpokládat. Ačkoli se Německu nepodařilo dodržet včasný termín implementace směrnice ELD, jsou všichni provozovatelé kvalifikovaných činností, uvedených v zákoně o předcházení ekologické újmě a její nápravě, objektivně odpovědni za úhradu všech nákladů souvisejících se vznikem ekologické újmy již od 30. dubna 2007. Pozitivem německého pojistného trhu je přístup pojišťovacích společností k potenciálním zájemcům o pojištění, který je podobný jako u mezinárodních společností působících v České republice. Pojišťovny poměrně detailně a především přehledně informují o nabízených produktech environmentálního pojištění, a to včetně možnosti výpočtu hrubého odhadu pojistného, které si může zájemce o pojištění dle zadaných parametrů zjistit sám, aniž by se musel obracet na pojišťovnu. S touto možností se lze nejčastěji setkat u pojištění odpovědnosti ze znečištění vod, kdy zájemce o pojištění může prostřednictvím nabízených internetových srovnání zadat informace týkající se jeho podnikatelské činnosti a z výsledného seznamu pojišťoven vybrat tu s nejvýhodnější nabídkou. Další výhodou je poměrně krátká doba mezi sjednáním a uzavřením pojištění, která se obvykle pohybuje v rozmezí dvou až tří dnů. V případě zmiňovaného pojištění odpovědnosti ze znečištění vod je obvykle nabízena možnost sjednat si pojištění online, což zájemci o pojištění šetří čas i peníze. Pojišťovny nabízejí

203

Pojištění je upraveno zákonem o vodním hospodářství (Gesetz zur Ordnung des Wasserhaushalts).

76

maximální pojistné krytí v rozmezí od 1 do 20 mil. € v závislosti na druhu krytého rizika, výši pojistného a druhu produktu. Povinné finanční zajištění je v Německu povinné pouze pro vybrané druhy podnikatelských činností, u kterých existuje v případě realizace havárie vysoká pravděpodobnost vzniku ekologické újmy. Povinné je i pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí pro vybrané rizikové podnikatelské aktivity, které jsou vymezeny v zákoně o odpovědnosti za škody na životním prostředí. Kromě komerčního pojištění představuje v Německu další ze způsobů finančního zajištění pojišťovací pool pro atomovou a nukleární energii, přičemž zde dokonce vznikají diskuze o zřízení poolu, který by zamezoval nést odpovědnost v případně náhlých a neočekávaných událostí. Specifikum německého pojišťovnictví představuje procedura hodnocení rizika. Tato procedura vyžaduje veškeré informace o provedené inspekci a vyplnění detailního dotazníku o všech možných rizicích, které by mohly provoz ohrozit. Významnou roli zde hrají i zajistitelé, protože pojišťovny přebírají v rámci environmentálního pojištění významnou část rizika, se kterým se nemusí být schopné samy finančně vypořádat. Lze říci, že environmentální pojištění představuje v Německu rozvíjející se trh, který napomáhá stimulovat rizika ohrožující životní prostředí. Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí v Německu. Tabulka č. 3 Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí v Německu silné stránky

slabé stránky

dlouhá tradice environmentálního pojištění na trhu


detailní právní úprava odpovědnosti související s environmentálními riziky

pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí určeno výhradně pro domácí trh

povinné pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí pro vybrané rizikové činnosti systém licenčního povolení pro vysoce rizikové podnikatelské aktivity široká škála pojistných produktů týkajících se objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu povinnost pojištění motorových vozidel, jejichž provoz by mohl ohrozit životní prostředí

77

v rámci pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí jsou kryty škody vzniklé havarijním znečištěním objektivní odpovědnost provozovatele se vztahuje na ekologické újmy od 30. dubna 2007 Zdroj: vlastní zpracování

Environmentální pojištění má ve Velké Británii (VB) dlouhou tradici. Podobně jako v případě Německa, existuje i ve Velké Británii několik typů environmentálního pojištění. Standardně lze tyto produkty opět rozdělit na produkty týkající se pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, ze kterého jsou však vyloučeny škody na životním prostředí samotném a pojistné produkty pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Historicky starší pojistné produkty environmentálního pojištění, kterými jsou produkty zabývající se pojištěním odpovědnosti za škodu na životním prostředí, vznikly v letech 1970-1980. Tyto pojistné produkty byly zpočátku určeny především k ochraně ztrát pojištěného, které během pojistné doby vznikly z havarijních událostí na místě, k němuž se vztahuje pojistná ochrana. Postupem času se začal pojistný trh krytí rizik životního prostředí stále více rozvíjet a vznikly první významné pojišťovny specializující se na ochranu životního prostředí, jako jsou ACE, Chartis (AIG), Chubb a XL, ke kterým se během pár let připojily pojišťovny Axa, Allianz, Starr, Beazley, QBE a Zurich.204 V roce 1991 nařídila Asociace britských pojistitelů, aby v rámci obecného pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí byla kryta pouze znečištění, ke kterým dojde náhle, neúmyslně a nečekaně. Toto nařízení pomohlo rozvoji nových typů specializovaných pojistných produktů environmentálního pojištění, které kryjí i škody vzniklé postupným znečišťováním. Dalším významným rokem byl rok 1997, kdy byl představen pojistný produkt určený ke krytí nákladů souvisejících se znečištěním životního prostředí, ke kterému došlo v době před platností pojistné smlouvy, včetně škod vzniklých na zdraví nebo majetku třetích osob a nákladů na sanaci. V roce 2000 vstoupil v platnost režim odpovědnosti za kontaminaci půdy, který vyplývá ze zákona o ochraně životního prostředí (Environmental Protection Act 1990). K zavádění nových pojistných produktů týkajících se odpovědnosti za škodu na životním prostředí docházelo v Anglii pozvolným tempem. Spousta firem dlouhou dobu věřila, že pojištění zákonné odpovědnosti lze pojistit stávajícími produkty. Nejistý byl i přístup firem, pro které nové pojistné produkty nepředstavovaly způsob pojistné ochrany, který by odpovídal jejich potřebám. To zapříčinilo, že pojistné produkty týkající se pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí začaly být považovány za nekonkurenční a nedostatečně přizpůsobené pro pojistný trh Velké Británie, na což reagovaly i ceny pojistného, které byly velmi vysoké. Ke snížení cen pojistného napomohl až vliv

Environmental insurance [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://uk.practicallaw.com/3-386-3353# a599544- vlastní překlad autorky 204

78

rostoucí konkurence na pojistném trhu, který způsobil i nižší obezřetnost pojišťoven při upisování rizika. Pojišťovny již nevyžadují tak detailní informace týkající se činnosti podnikatele nebo místa jeho podnikaní jako dříve. Konkurenční boj mezi pojišťovnami vede k růstu inovativních nápadů pojišťoven, které jsou reakcí na měnící se potřeby spotřebitelů.205 Zavedení požadavků vyplývajících ze směrnice ELD vedlo ke vzniku nových pojistných produktů týkajících se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Objektivní odpovědnost za ekologickou újmu mají provozovatelé legislativně vymezených činností, kteří jsou odpovědni za úhradu všech nákladů souvisejících s uvedením poškozeného životního prostředí, včetně všech jeho složek, do původního stavu.

2.3.1 Právní regulace odpovědnosti související s environmentálními riziky Hlavním právním předpisem, který ovlivňuje britský pojistný trh krytí rizik životního prostředí, je Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí 2004/35/ES. Směrnice ELD byla do vnitrostátního právního řádu Anglie a Walesu implementována dne 1. března 2009. Od požadavku na povinné finanční zajištění, jehož splnění není vyžadováno, se Velká Británie rozhodla upustit.206 Zákon o ochraně životního prostředí (Environmental Protection Act) Zákonem o ochraně životního prostředí z roku 1999 jsou upravena opatření pro lepší kontrolu znečištění vyplývajících z některých průmyslových, ale i jiných procesů. Zákon je rozdělen do tří částí, přičemž první část zákona se týká znečišťování životního prostředí, které je definované jako uvolňování nebezpečných látek z průmyslových činností do ovzduší, vody nebo půdy, které negativně působí na zdraví člověka. Termín škoda se vztahuje na poškození lidských smyslů a majetku, zatímco proces je definován jako průmyslová činnost, která může způsobit znečištění životního prostředí. Průmyslové činnosti jsou rozděleny do dvou kategorií, do kategorie A a B. Průmyslové procesy kategorie A jsou prováděny na pracovištích zabývajících se chemickou výrobou, zpracováním kovu, těžbou ropy, výrobou elektrické energie nebo nakládání s odpady. Tyto procesy jsou regulovány Úřadem pro ochranu životního prostředí (Environmental Protection Authority) a jsou omezovány integrovanými právními předpisy a nařízeními.207 Druhá část zákona definuje poškození životního prostředí látkami, které se uvolnily během zpracování, skladování nebo nakládání s nebezpečným odpadem, a které následně způsobily poškození zdraví člověka. Podle zákona o ochraně životního prostředí je zpracování, skladování nebo likvidace zvláště nebezpečného odpadu zakázáno. Výjimku má pouze držitel licenčního oprávnění pro nakládání s odpady. Licenci pro nakládání s odpady uděluje Úřad pro ochranu životního prostředí v případě, že se zpracovatel odpadu zaváže dodržovat veškerá předepsaná regulatorní opatření, aby zabránil znečištění životního prostředí.

Environmental insurance [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://uk.practicallaw.com/3-386-3353# a599544- vlastní překlad autorky 205

Survey of environmental liability insurance developments [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.insura nceeurope.eu/uploads/Modules/Publications/briefing-note-eld.pdf- vlastní překlad autorky 206

Environmental Protection Act 1990 [online]. 2014 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/19 90/43/contents- vlastní překlad autorky 207

79

Třetí část zákona se týká veřejných rušivých vlivů jako je hluk, prach, zápach a kouř, kdy zákon opravňuje příslušný orgán dohledu k tomu, aby po původci těchto rušivých vlivů byla vyžadována povinnost rušivé emise omezit.208 Zákon o vodních zdrojích (Water Resources Act 1991) Zákon o vodních zdrojích z roku 1991 má za cíl předcházet a minimalizovat znečištění vody. Úřad pro ochranu životního prostředí reguluje oblast týkající se nakládání s vodními zdroji, reguluje kvalitu vody a provádění protipovodňových opatření. Podle zákona je trestným činem jakékoliv vědomé vypouštění jedovatých, škodlivých nebo jinak znečišťujících látek, popřípadě pevného odpadu, do zákonem regulovaných vod. V případě, že hrozí znečištění vody prostřednictvím kontaminované půdy v okolí, je Úřad pro ochranu životního prostředí oprávněn uložit vlastníkovi pozemku povinnost provést příslušná opatření, aby se zabránilo znečištění vodního toku.209 Zákon o prevenci a nápravě ekologické újmy (The Environmental Damage Regulations) Prostřednictvím zákona o prevenci a nápravě škod na životním prostředí, který vstoupil v platnost dne 6. května 2006, byla implementována směrnice ELD. Předmětem úpravy zákona je objektivní odpovědnost provozovatele rizikových činností, uvedených v příloze 2 předmětného zákona,210 za vznik ekologické újmy a za provádění souvisejících preventivních a nápravných opatření. Ekologickou újmou se pro účely zákona rozumí škoda na půdě, povrchové i podzemní vodě, škoda na chráněných druzích nebo přírodních stanovištích nebo na místech zvláštního vědeckého zájmu.211 Pokud v důsledku provozní činnosti dojde k poškození na chráněných druzích, přírodních stanovištích nebo místech zvláštního vědeckého zájmu, vztahuje se zákon na jakoukoliv provozní činnost, pokud provozovatel zamýšlel poškodit životní prostředí nebo pokud nejednal s dostatečnou obezřetností a nedodržoval předepsaná nařízení.212 Vymáháním dodržování zákonných požadavků a případným sankciováním jsou pověřeny autority dohledu. Pokud dojde ke znečištění vody, je odpovědnou autoritou Úřad pro ochranu životního prostředí (Environment Agency). V případě škod vzniklých na jiných složkách životního prostředí, je odpovědný k vymáhání závazků příslušný Regulační úřad (Enforcing authority) a pokud dojde k poškození půdy, je odpovědnou autoritou Místní úřad (Local authority). Do pravomocí odpovědných orgánů spadá zejména posuzování vzniku ekologické újmy, kdy musí být určeno, zda existuje riziko poškození životního prostředí. V případě, že vznik ekologické újmy potvrdí, oznámí tuto skutečnost provozovateli, který za ekologickou újmu nese objektivní odpovědnost, spolu s navrženým postupem nápravných opatření. Provozovatel je povinen v případě hrozby vzniku ekologické újmy aplikovat veškerá preventivní opatření, která vzniku újmy mohou zabránit, a v případě újmy již vzniklé je povinen

ABI. Environmental liability insurance [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: https://www.abi.org.uk/Insurance-andsavings/Products/Business-insurance/Liability-insurance/Environmental-liability-insurance- vlastní překlad autorky 208

Water Resources Act 1991 [online]. 2014 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1991/57/ contents - vlastní překlad autorky 209

Jedná se například o činnosti související s přepravou a nakládáním s odpady, včetně odpadů vzniklých těžbou nebo činností související s geneticky modifikovanými organismy. 210

211

Činnosti zvláštního zájmu jsou uvedeny v příloze 1 zákona o prevenci a nápravě ekologické újmy.

212

ENVIRONMENTAL PROTECTION, ENGLAND: The Environmental Damage (Prevention and Remediation) Regulations 2009 [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/uksi/2009/153/pdfs/uksi_20090153_en.pdf- vlastní překlad autorky

80

okamžitě přijmout veškerá navrhovaná nápravná opatření, která mohou zabránit dalšímu šíření škody. Provozovatel nese odpovědnost za úhradu všech nákladů souvisejících s nápravnými akcemi.

2.3.2 Environmentální pojištění ve Velké Británie Environmentální pojištění v jeho různých formách existuje na pojistném trhu Velké Británie již řadu let. Ve Velké Británii vychází odpovědnostní režim rovněž z principu zavinění a podobně jako u jiných evropských zemí se i zde objevuje tendence aplikovat ve stále větším počtu případů objektivní odpovědnost. Objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu se provozovatelé rizikových činností mohou zprostit prostřednictvím „výjimky na základě povolení“ a/nebo „výjimky na základě stavu znalostí“. Výjimku na základě povolení lze uplatnit v případě, že provozovatel jednal v souladu s předepsanými právními předpisy a dodržel veškeré požadavky vyplývající z provozního nařízení. V případě výjimky na základě stavu znalostí je provozovatel zproštěn povinnosti nést náklady na nápravná opatření pouze v případě, že vznik újmy nebylo možné pomocí odborných znalostí a zkušeností předpokládat. Kromě chráněných druhů a přírodních stanovišť definovaných směrnicí ELD rozšířila Anglie povinnost úhrady nákladů souvisejících se vznikem ekologické újmy i na chráněné druhy a přírodní stanoviště, které jsou uvedeny ve zvláštních vládních dokumentech. Jedná se o druhy, které se nacházejí v oblasti zvláštního vědeckého zájmu, kde více jak 70 % této plochy je určeno jako Natura 2000213.214 Jak již bylo zmíněno, Velká Británie prozatím nepožaduje povinné finanční zajištění s výjimkou činností týkajících se přepravy nebezpečného materiálu a paliv. Avšak po všech provozovatelích, jejichž činnost by mohla způsobit vznik ekologické újmy, je vyžadováno povolení k činnosti, a to včetně osvědčení technické způsobilosti k provozu. Jestliže by provozovatel tyto podmínky nesplnil, má Úřad pro ochranu životního prostředí oprávnění provozovateli výkon činnosti zakázat.215 Na trhu existuje celá řada pojistných produktů environmentálního pojištění, které lze rozdělit do několika skupin. Mezi ty nejznámější patří produkty uvedené v následujícím textu. 216 2.3.2.1 Pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí (Environmental impairment liability) Pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí někdy označováno jako znečištění „právní odpovědnosti“. Tento typ pojištění nabízí možnost krytí ztrát vzniklých historickým znečištěním, které mají na místě pojištění následky až do současnosti. Pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí je vhodný typ pojištění pro případ, kdy dochází k prodeji pozemku, ke kterému se váže určitý druh znečištění. V takovém případě obvykle připadá odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku historického znečištění na nového majitele pozemku, který však může po prodávajícím požadovat odškodnění za náklady vyplývající z historického znečištění. V případě, že má původní majitel pozemku

213

Natura 2000 je síť chráněných přírodních oblastí napříč Evropou.

214

Service Contract 070307/2007/485399/G.1 FINANCIAL SECURITY IN ENVIRONMENTAL LIABILITY DIRECTIVE: FINAL REPORT [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_report.pdfvlastní překlad autorky 215

Evironmental Liability Directive 2004/35/EC- UK report to the European Commission on the experience gained in the application of the Directive [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld _ms_reports/UK.pdf- vlastní překlad autorky Environmental insurance [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://uk.practicallaw.com/3-386-3353#a599544- vlastní překlad autorky 216

81

sjednané pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí (Environmental impairment liability), kryje tyto závazky pojišťovna. Pojišťovny bývají v souvislosti s tímto typem pojištění velmi obezřetné a vyžadují podrobné informace ohledně doby vzniku a délky trvání znečištění, a dále například informace týkající se okolního prostředí. Pojišťovny se snaží omezit nebo vyloučit krytí ztrát, za které nese odpovědnost třetí strana, případně ztrát, u kterých bylo možné vznik znečištění rozumně předvídat nebo pokud nebyla dodržena veškerá regulační opatření. Smlouvy pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí bývají obvykle uzavírány jako víceleté. 2.3.2.2 Pojištění provozních rizik (Operation Risk) Tento typ pojištění je vhodným produktem pro vlastníky nemovitostí, pronajímatele a investory, kterým nabízí pojištění operačních rizik široké pojistné krytí v rozsahu od úniku škodlivých látek z cisteren, až po výstavby, nakládání s odpady nebo recyklaci.217 Pojištění provozních rizik kryje škody ze znečištění životního prostředí, které vznikly po datu uzavření pojistné smlouvy, případně i škody, které nastaly ještě před platností pojistné smlouvy, jestliže je předmětný typ pojištění kombinován s výše uvedeným pojištěním odpovědnosti za znečištění životního prostředí. Pojištění se vztahuje jak na náhle vzniklé škody, tak i na škody vzniklé postupným znečišťováním. Pojištění operačních rizik dále kryje: -

nároky třetích stran za ztráty vzniklé na majetku nebo poškození zdraví,

-

náklady na uvedení do původního stavu a

-

náklady na právní ochranu.

Dále je nabízena i možnost si připojistit náhradu nákladů, které pojištěnému vznikly z přerušení podnikatelské činnosti. Obvykle je pojištění uzavíráno na dobu jednoho roku, nicméně je možné získat krytí na tři až pět let, v závislosti na druhu činnosti. 2.3.2.3 Pojištění sanačních nákladů (Remediation cost cap/stop loss) Tento typ pojištění je určen na krytí neočekávaných nákladů vzniklých při sanaci znečištěného životního prostředí. Typicky jde o situaci, kdy je zjištěno, že náklady na sanaci jsou vyšší, než se původně předpokládalo, navržený způsob sanace se ukázal jako nevhodný, během sanace došlo ke změnám v regulačních požadavcích, selhání sanačních prací nebo nastala povinnost provést další sanace. Obecně platí, že pojištění sanačních nákladů (remediation cost cap/stop loss) je k dispozici pouze pro větší sanační projekty. Pojišťovny obvykle požadují podrobný akční plán sanace, včetně schválení od regulačních a stavebních úřadů. Pojištění sanačních nákladů (remediation cost cap/stop loss) je užitečný nástroj pro minimalizaci nejistoty a efektivní využití kapitálových fondů, ale v porovnání s ostatními produkty je u tohoto typu pojištění vyžadováno poměrně vysoké pojistné. Pojištění je obvykle uzavíráno na dobu trvání projektu.218

ENVIRONMENT IMPAIRMENT LIABILITY INSURANCE. [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.ajginternat ional.com/oamps-special-risks/environment-impairment-liability-insurance/- vlastní překlad autorky 217

218

ENVIRONMENTAL PROTECTION, ENGLAND: The Environmental Damage (Prevention and Remediation) Regulations 2009 [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/uksi/2009/153/pdfs/uksi_20090153_en.pdf- vlastní překlad autorky

82

2.3.2.4 Pojištění odpovědnosti dodavatelů (Contractors' pollution liability) Tento typ pojištění kryje odpovědnost dodavatele za jakákoliv znečištění, které může dodavatel způsobit svojí činností vyplývající z dodavatelské smlouvy. Pojištění odpovědnosti dodavatele nabízí možnost krytí odpovědnosti za znečištění vzniklé jak na nespecifikovaných pracovních místech, tak na místech provozu třetích stran. Pojištěnému jsou prostřednictvím tohoto produktu kryty náklady na sanaci a závazky vůči třetím stranám pouze v případě, že se jedná o nově vzniklá znečištění. Jestliže však existuje obava, že na místě dodavatelem provedené práce by se mohly projevit následky znečištění se zpožděním, je možné si sjednat pojištění odpovědnosti s retrospektivními účinky. V takovém případě však pojišťovny vyžadují velké množství informací a zvýšené riziko pro pojišťovnu se odráží i ve výši pojistného. 2.3.2.5 Pojištění odpovědnosti podnikatelů (Business-based liability) Pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí je tradičně vnímáno jako pojistné odvětví, které nabízí dlouhodobou pojistnou ochranu, která napomáhá s řízením rizik spojených s možným poškozením životního prostředí. Nicméně v důsledku progresivních změn rizik ohrožujících životní prostředí a rostoucí potřebě komplexního přístupu k řízení rizik vyvinuly pojišťovny pojistný produkt pojištění odpovědnosti podnikatelů (business-based liability), který se váže na místo výkonu podnikatelské činnosti. Cílem pojišťoven je poskytnout široký rozsah pojistného krytí za přijatelné pojistné. Veškeré požadavky, vyplývají ze směrnice ELD, jsou konkrétně řešeny ve skupině pojistných produktů pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí (Environmental impairment liability) a Business-based liability. V závěru charakteristiky pojistného trhu environmentálního pojištění Velké Británie jsou uvedeny příklady konkrétních pojistných produktů v nabídce vybraných pojišťoven. Pojišťovna AIG zajišťuje krytí odpovědnosti za vznik ekologické újmy prostřednictvím pojistného produkt EnviroPro UK. Tento produkt kryje závazky vyplývající z evropských legislativních předpisů, které upravují oblast ochrany životního prostředí, a stejně tak i závazky z poškození zdraví a majetku třetích osob, ke kterým došlo v důsledku znečištění životního prostředí. Předmětem pojistného krytí je odpovědnost znečišťovatele na škody vzniklé na vodě, půdě, chráněných druzích zvířat, rostlin a jejich přírodních stanovištích. Pojistný produkt EnviroPro poskytuje pojištěnému náhradu primárních, doplňkových a vyrovnávacích nákladů vynaložených na obnovení původního stavu poškozeného životního prostředí. Pojistné plnění je pojišťovnou vypláceno jak v případě havarijního, tak i postupného znečištění.219 Pojišťovna AIG nabízí v rámci produktu EnviroPro UK i možnost doplňkového připojištění, které kryje náklady z přerušení provozu nebo znečištění životního prostředí způsobené dopravou. Mezi hlavní výluky v krytí patří pokuty, změny v užívání pojištěného provozu nebo mezinárodní neshody. Pojistný produkt EnviroPro UK je cíleně nabízen především provozovatelům výrobních a průmyslových zařízení, majitelům zařízení na zpracování odpadů, obchodním místům, nemocnicím, hotelům nebo laboratořím. Nabízené maximální pojistné krytí až do výše 40 mil. liber. U rizik složitější povahy a nadnárodních společností nabízí pojišťovna AIG upisování rizik pro podnikatele dle jeho specifických potřeb.220

AIG. EnviroPro UK [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.aig.co.uk/chartis/internet/uk/eni/UC 198609%20EI L%200313%20PP%20Enviropro%20UK_tcm2538-362628.pdf- vlastní překlad autorky 219

AIG. EnviroPro UK [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.aig.co.uk/chartis/internet/uk/eni/UC1 98609%20 EIL%200313%20PP%20Enviropro%20UK_tcm2538-362628.pdf- vlastní překlad autorky 220

83

Pojišťovna ACE navrhla pro své klienty pojistné produkty pojištění majetku a především odpovědnosti, týkající se úhrady zákonných nákladů souvisejících s poškozením životního prostředí a úhrady nároků na náhradu škod vzniklých na majetku, zdraví třetích osob, včetně úhrady právních nákladů a výdajů. Z výše uvedených druhů pojištění odpovědnosti nabízí pojišťovna ACE následující:221 -

Pojištění odpovědnosti dodavatelů (Contractors' pollution liability): tento pojistný produkt kryje odpovědnost za vzniklou ekologickou újmu, která byla způsobena širokou škálou činností vztahující se k různým druhům podnikání. Pojištění zahrnuje i možnost pojištění profesní odpovědnosti nebo pojištění odpovědnosti za vznik ekologické újmy během přepravy nebezpečného materiálu.

-

Pojištění majetkové odpovědnosti (Premises pollution liability): tento typ pojištění kryje ztráty na majetku pojištěného, poškození přírodního stanoviště nebo biotopu a škody vzniklé na majetku nebo újmu na zdraví třetích osob, za které provozovatel nese odpovědnost. Pojištění majetkové odpovědnosti nabízí i možnost krytí nákladů vzniklých přerušením provozu v důsledku vzniklé ekologické havárie. Pojistit se lze i proti ekologické újmě vzniklé během přepravy nebezpečného materiálu nebo odpadu, včetně újmy vzniklé na biologické rozmanitosti a přírodních zdrojích. Kryty jsou jak náhlé a nepředvídatelné škody, tak škody vzniklé postupným znečišťováním.

-

ACE pojištění ochrany životního prostředí (Environmental Protect): tento typ pojištění je kombinací dvou výše definovaných pojistných produktů. Pojištění ochrany životního prostředí kryje odpovědnost za znečištění místa podnikání pojištěného a stejně tak i znečištění, která vznikla na území třetí osoby. Tento typ pojištění je určen především pro provozovatele rizikových druhů podnikání, jejichž činnost může způsobit vážné poškození životního prostředí, a na které se vztahuje povinná odpovědnost na náhradu všech vzniklých nákladů, včetně nákladů na zavádění preventivních opatření, vyplývajících ze směrnice ELD. Pojistit lze odpovědnost za znečištění vzniklé během přepravy nebezpečného materiálu nebo odpovědnost za škody způsobené produkcí z pojištěného provozu. ACE pojištění ochrany životního prostředí je zaměřeno především na běžná provozní rizika ohrožující životní prostředí, ale pojištěny mohou být i starší závazky z historicky kontaminovaných půd.

Maximální limity pojistných plnění se v souhrnu pohybují v rozmezí od 250 tis. až do 5 mil. £. Pojištění je vhodné pro firmy s obratem do 50 mil. £. Pojistné krytí rizik z obchodních operací se vztahuje pouze na území Velké Británie. Pojišťovna ACE nabízí krytí veškerých požadavků plynoucích z aktuální legislativy, nabízí široký rozsah pojistného krytí, disponuje dlouhodobými zkušenostmi s předmětným typem pojištění a zkušenostmi s likvidací pojistných událostí.222 Možnost krytí závazků podnikatele, které jsou vyjmuty z profesní odpovědnosti, nabízí Allianz pojišťovna prostřednictvím produktu Environmental Impairment Liability policy neboli pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí. Tento typ pojištění je určen všem podnikatelským subjektům na krytí odpovědnosti z nepředvídatelných znečištění na životním prostředí, které vznikly během doby trvání pojistné smlouvy. Kromě nepředvídatelných událostí, které způsobily poškození životního prostředí, je kryta ekologická újma vzniklá postupným znečišťováním. Pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí se vztahuje jak na újmu vzniklou výrobní činností podnikatele, tak i na

ACE. ENVIRONMENTAL RISK PRODUCTS [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.acegroup.com/uken/businesses/environmental-insurance.aspx- vlastní překlad autorky 221

ACE. ACE ONLINE ENVIRONMENTAL PROTECT [online]. 2014 [cit. 2015-02-24]. Dostupné z: http://www acegroup. com/uk-en/assets/ace-eil-protect-online-product-sheet-uk.pdf- vlastní překlad autorky 222

84

újmu vzniklou pracovní činností mimo pojištěný provoz. Do pojištění je zahrnuta i náhrada primárních, doplňkových a kompenzačních nákladů, které je podnikatel povinen vynaložit pro případ vzniku ekologické újmy. Pojištění odpovědnosti za znečištění životního prostředí je nabízeno ve třech variantách:223 -

Ekologicko-právní odpovědnost (Environmental Legal Liability) - zajištuje mezinárodní krytí objektivní odpovědnosti za vznik ekologické újmy kdekoli na území Evropské unie. Pojistný produkt kryje náklady na úhradu ztrát vzniklých třetím stranám, ke kterým došlo v důsledku znečištění životního prostředí podnikatelskou činností pojištěného.

-

Off Site Regulatory Liability - kryje náklady na náhradu ztrát třetích stran vzniklých v důsledku znečištěného životního prostředí podnikatelskou činností.

-

On Site Regulatory Liability - umožňuje krytí zákonných nákladů na sanaci znečištěného životního prostředí na vlastním pojištěném majetku.

2.3.3 Zhodnocení přístupů k řízení environmentálních rizik ve Velké Británii Pojištění rizik ohrožující životní prostředí ve Velké Británii prošlo dlouhodobým vývojem, což se týká především pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Rozvoji specializovaných produktů environmentálního pojištění napomohlo rozhodnutí Asociace britských pojistitelů, aby v rámci pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí byla kryta pouze znečištění, ke kterým dojde náhle, neúmyslně a nečekaně. V současné době si lze environmentální pojištění sjednat jako samostatný produkt, což se týká především pojistných produktů na ochranu objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu, nebo ve formě připojištění k pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. V rámci tohoto typu pojištění jsou však kryty pouze škody na životním prostředí vzniklé náhle a nepředvídatelně. Pojistný trh ve Velké Británii je uzpůsoben tak, aby kryl potřeby malých, středních i velkých podniků. Pojistná krytí se v přepočtu pohybují u malých subjektů od 1 do 5 mil. €, u středních subjektů od 5 do 10 mil. € a u velkých korporací od 10 do 30 mil. €. Maximální pojistné limity existují pro každou pojistnou událost a obvykle se nevyužívá žádný roční agregovaný limit. Velikost pojistného krytí se odráží od velikosti ekonomiky a spotřebitelské poptávky. Environmentální pojištění má na britském pojistném trhu dlouhou tradici a kapacita pojistného trhu převyšuje spotřebitelskou poptávku, což je i důvod, proč mohou pojišťovny nabízet tak vysoké limity pojistných plnění.224 Na pojistném trhu existuje pestrá škála produktů environmentálního pojištění, ať už se jedná o produkty kryjící požadavky vyplývající z jednotné evropské právní úpravy objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu nebo pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Pojišťovny nabízejí také širokou škálu různých připojištění. Jedná se například o možnost pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí, ke kterým došlo v souvislosti s přepravou nebezpečného materiálu nebo pojištění náhrady ušlého zisku v době přerušení podnikání. U pojištění majetku si lze připojistit krytí škod na budově, ke které došlo působením chemických látek ze znečištěného životního prostředí, u pojištění motorových vozidel existuje možnost připojistit si limitované krytí odpovědnosti za znečištění životního prostředí způsobené provozem vozidla. Veškeré nabízené produkty a pojistná řešení jsou uzpůsobena

ALLIANZ. Environmental Impairment Liability [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.agcs.allianz.com/asse ts/Global%20offices%20assets/UK/Allianz%20EIL%20at%20a%20glance%201g.pdf- vlastní překlad autorky 223

Survey of environmental liability insurance developments [online]. 2014 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://www.in suranceeurope.eu/uploads/Modules/Publications/briefing-note-eld.pdf- vlastní překlad autorky 224

85

tak, aby odrážela odlišné potřeby v různých sférách trhu. Kromě celé řady připojištění existuje i řada výluk. Z krytí odpovědnosti za škodu na životním prostředí jsou vyloučeny skládky, kumulativní škody, které vznikají v provozu, byť tento provoz splňuje všechny předepsané náležitosti, genetické poškození a škody z úmyslného porušení veřejných nařízení. Výhodou, kterou nabízí většina pojišťovacích společností ve Velké Británii v rámci pojistného produktu pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí (Environmental impairment liability), je krytí škod vzniklých postupným nebo historickým znečištěním. Většina pojistných produktů environmentálního pojištění se neomezují pouze na kapacitu domácího trhu, ale fungují na mezinárodní úrovni. Spekulovat lze o možném budoucím vývoji finančního zajištění, které v současnosti ve Velké Británii není povinné, nicméně již nyní existují určité výjimky v objektivní odpovědnosti týkající se zpracování a přepravy toxických odpadů nebo paliv. Shrnutí poznatků týkajících se silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí ve Velké Británii ukazuje následující tabulka č. 4. Tabulka č. 4 Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí ve Velké Británii silné stránky

slabé stránky

dlouhá tradice pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí


kapacita pojistného trhu s environmentálním pojištěním převyšuje poptávku

až na výjimky je finanční zajištění pro případ vzniku ekologické újmy nepovinné

pojištění škod vzniklých postupným i historickým znečištěním pojistné produkty environmentálního pojištění s nadnárodní působností povinné finanční zajištění u činností souvisejících s toxickými látkami a přepravou paliv široká škála pojistných produktů kryjících objektivní odpovědnosti provozovatele za ekologickou újmu po provozovatelích, jejichž činnost by mohla způsobit vznik ekologické újmy, je vyžadováno povolení k činnosti, a to včetně osvědčení technické způsobilosti k provozu Zdroj: vlastní zpracování

86

Pojem škoda na životním prostředí je na francouzském pojistném trhu diskutován již od 70. let 20. století. V té době byla rizika ohrožující životní prostředí řízena v rámci pojištění obecné odpovědnosti. Dlouhodobá historie a zkušenosti s pojištěním odpovědnosti za škody na životním prostředí vedou k růstu kapacity francouzského pojistného trhu s environmentálním pojištěním, na kterém v současné době nabídka převyšuje poptávku. Kromě pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí jsou součástí environmentálního pojištění i pojistné produkty týkající se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Francouzští pojistitelé dlouhou dobu zastávali vůči environmentálnímu pojištění negativní postoj, jelikož si uvědomovali, jak velkému riziku by se vystavovali. Ke změně v jejich postoji došlo v roce 1977, kdy vznikl pojišťovací pool GARPOL s účastí 43 pojišťoven a 7 zajišťoven, který se zabýval pojistitelností rizik ohrožujících životní prostředí. Pojišťovací pool je jedním ze způsobů efektivního finančního zajištění, který napomáhá pojišťovnám diverzifikovat riziko, poskytovat lepší podmínky pro vývoj nových pojistných produktů a minimalizovat velikost ztrát jednotlivých pojišťoven v případě realizace rizika. V 90. letech 20. století došlo k vyloučení rizik ohrožujících životní prostředí z pojištění obecné odpovědnosti za škodu. Tato skutečnost následně dala vzniknout novým pojistným produktům týkajícím se odpovědnosti za škody na životním prostředí, které byly poskytovány pojišťovacím poolem ASSURPOL. Tento pool vznikl transformací poolu GARPOL v roce 1988.225 ASSURPOL je sdružení pojišťoven a zajišťoven, které na francouzském pojistném trhu funguje již od 1. ledna 1989 a představuje subjekt se značnou finanční silou a upisovací kapacitou. Cílem poolu je zajistit, aby ručení jednotlivých členů zůstalo v rozumných mezích a členové byli schopni přijímat velmi vysoká rizika. Assurpol se v současné době skládá z 50 pojišťoven a 14 zajišťoven. Vstup do poolu je umožněn každé pojišťovně nebo zajišťovně, která má autorizované povolení provozovat pojišťovací nebo zajišťovací činnost na území Francie. Jednotliví členové poolu mají možnost svobodně odstoupit z poolu na konci každého účetního období, avšak pouze za předpokladu, že svůj záměr odstoupit oznámí minimálně tři měsíce předem. Pool zajišťuje krytí odpovědnosti za vznik ekologické újmy, ke které došlo v důsledku negativního působení látek z průmyslových zařízení na území Francie. Členové poolu se podílejí na pojištění nebo zajištění čistým vlastním vrubem se závazkem dále tato rizika individuálně nezajišťovat.226 Jednotliví členové Assurpol jsou oprávněni upisovat rizika ohrožující životní prostředí s garancí dostupnosti zajištění prostřednictvím poolu. Nicméně z portfolia krytých rizik jsou vyloučena některá znečištění vzniklá z málo známých specifických rizik, které je obtížné řídit. Jedná se například o jaderná rizika, terorismus nebo zdravotní rizika.227

CODLOR. Gestion du risque environnemental : Responsabilité et assurance [online]. [cit. 2015-02-17]. Dostupné z: http:// www.codlor.com/img/fichiers/file/Dossiers%20techniques%20CODLOR/n59.pdf- vlastní překlad autorky 225

European commission [online]. 2014 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-92-22en.htmvlastní překlad autorky 226


87

2.4.1 Právní regulace odpovědnosti související s environmentálními riziky Hlavní principy, týkající se odpovědnosti za vznik ekologické újmy a vyplývající ze směrnice ELD byly do francouzské právního řádu transponovány prostřednictvím následujícího zákona. Zákon o odpovědnosti za znečištění životního prostředí (LA NOUVELLE LOI n°2008-757) Zákon o odpovědnosti za životní prostředí, který nabyl účinnosti dne 1. srpna 2008, provádí ustanovení týkající se předcházení a nápravě ekologické újmy vzniklé realizací environmentálního rizika. Pro účely zákona se ekologickou újmou rozumí zhoršení chemických nebo ekologických vlastností vody, kontaminace půdy, znečištění vzduchu a poškození chráněných druhů rostlin a živočichů, včetně jejich přírodních stanovišť.

Hlavními zásadami, kterými se řídí objektivní odpovědnost provozovatele za vznik ekologické újmy, jsou:228 -

zásada předběžné opatrnosti, podle které by absence jistoty, vzhledem k vědeckým a technickým znalostem, měla vést k zavedení preventivních opatření, aby se zabránilo vážnému poškození životního prostředí za ekonomicky přijatelnou cenu;

-

zásada prevence, která se uplatňuje použitím nejlepších dostupných technik za ekonomicky přijatelnou cenu, pokud hrozí velká pravděpodobnost vzniku ekologické újmy;

-

zásada znečišťovatel platí, podle které náklady na prevenci, snížení a odstranění znečištění nese původce znečištění;

-

zásada volného přístupu k informacím o životním prostředí, které jsou v držení orgánů veřejné moci;

-

zásada vzájemné spolupráce mezi orgány dohledu a provozovateli objektivně odpovědnými za vznik ekologické újmy.

Objektivní odpovědnost za vznik ekologické újmy má provozovatel, který provozuje nebo účinně kontroluje některou z odborných činností, jejichž seznam je stanoven prováděcí vyhláškou v článku L 165-2.229 Pokud dojde k poškození přírodních druhů a jejich stanovišť uvedených v článku L 161, nese odpovědnost za provedení nápravných opatření provozovatel jakékoli profesní činnosti. Objektivní odpovědnost provozovatele je uzákoněna v článcích L 162-6 až 12 předmětného zákona, dle kterého má provozovatel povinnost provádět nápravná opatření bez ohledu na zavinění nebo nedbalost. Princip objektivní odpovědnosti se vztahuje na takovou ekologickou újmu, u které je možné stanovit příčinnou souvislost mezi vznikem poškození a pracovní činností provozovatele. Pokud dojde k poškození životního prostředí v důsledku provozní činnosti, má provozovatel povinnost informovat o této skutečnosti příslušný orgán. Příslušný orgán je oprávněn posoudit příčinnou souvislost mezi zaviněním provozovatele a vznikem ekologické újmy, posoudit velikost ekologické újmy a je

LOI n° 2008-757 du 1er août 2008 relative à la responsabilité environnementale et à diverses dispositions d'adaptation au droit communautaire dans le domaine de l'environnement (1) [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www . legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000019277729- vlastní překlad autorky 228

Vyhláška stanovuje seznam činností uvedených v článku L. 162-1 v souladu s přílohou III směrnice 2004/35 / ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. 229

88

odpovědný i za zajišťování a sledování prováděných preventivních a nápravných opaření provozovatelem. Dle článků L 162-3 až 5 má provozovatel povinnost provádět preventivní opatření v případě reálné hrozby vzniku ekologické újmy. V případě, že hrozba přetrvává, je provozovatel povinen informovat příslušný orgán o povaze hrozby, provedených nápravných opatřeních a jejich výsledcích. Příslušný orgán rozhodne o dalším postupu nápravy. Kromě přímých nápravných nákladů, souvisejících se vznikem ekologické újmy, nese provozovatel odpovědnost za náklady na studie pro odhad velikosti ekologické újmy a náklady souvisejícími se sledováním a hodnocením provedených nápravných opatření. Provozovatel nenese náklady souvisejících s uvedením znečištěného životního prostředí do původního stavu v případě, že ekologická újma vznikla difúzním znečištěním, geneticky modifikovanými organismy, přírodní katastrofou, azbestem nebo ozbrojeným konfliktem. Provozovatel je zproštěn odpovědnosti i v případě, že ekologická újma vznikla výjimečným a nepředvídatelným jevem, jako je například přírodní katastrofa nebo pokud prokáže, že vznik ekologické újmy zapříčinila třetí osoba. Stejně tak nemá provozovatel povinnost hradit náklady na nápravná opatření, jestliže ke vzniku ekologické újmy došlo navzdory vhodným bezpečnostním opatřením nebo v důsledku činnosti, která byla výslovně dovolena nebo přikázána.230 Dle článku L161-5 předmětného zákona, je provozovatel zproštěn objektivní odpovědnosti za úhradu všech nákladů souvisejících se vznikem ekologické újmy, pokud ke vzniku újmy došlo před 30. dubnem 2007.231 Objektivní odpovědnost provozovatele zcela zaniká také v případě, že mezi dobou od ukončení činnosti a vznikem ekologické újmy uplyne doba delší než 30 let.232

2.4.2 Environmentální pojištění ve Francii V souvislosti s přijetím směrnice ELD, která byla do francouzského právního řádu transponována dne 21. dubna 2009, vznikl nový mechanismus odpovědnosti za vznik ekologické újmy, který respektuje princip „znečišťovatel platí“. V okamžiku, kdy dojde k identifikaci ekologické újmy, nese provozovatel odpovědnost za provedení všech nápravných akcí, aby nedocházelo k dalšímu šíření znečištění. Provozovatel je zproštěn povinnosti nést náklady na nápravná opatření, pokud prokáže, že ekologická újma vznikla vlivem emise nebo činnosti, u nichž vzhledem k vědeckým a technickým znalostem nebylo možné vznik újmy předpokládat. Francie povolila „výjimku na základě stavu znalostí“ a provozovatel je tudíž zproštěn povinnosti nést náklady na nápravná opatření pouze v případě, že vznik újmy nebylo možné pomocí odborných znalostí a zkušeností předpokládat.233 Od roku 1994 vylučují francouzské pojišťovací společnosti rizika ohrožující životní prostředí z občanskoprávní odpovědnosti, což napomohlo vzniku nových pojistných produktů týkajících se

LOI n° 2008-757 du 1er août 2008 relative à la responsabilité environnementale et à diverses dispositions d'adaptation au droit communautaire dans le domaine de l'environnement (1) [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.leg ifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000019277729- vlastní překlad autorky 230

Ačkoli byla směrnice ELD transponována do francouzského právního řádu se zpožděním, mají provozovatelé objektivní odpovědnost za vzniklé ekologické újmy již od 30. 4. 2007. 231


Responsabilité environnementale [online]. 2011 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation _summaries/ enterprise/interaction_with_other_policies/l28120_fr.htm- vlastní překlad autorky 233

89

pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Prostřednictvím pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí jsou kryta pouze náhle vzniklá znečistění třetím stranám, přičemž náklady na dekontaminaci jsou z pojistného krytí vyloučeny. Maximální výše pojistné částky se u tohoto typu pojištění pohybuje okolo 300.000 €. Z pojistného krytí jsou navíc vyloučeny náhrady poškození vzniklých třetím stranám, ke kterým došlo v důsledku výbuchu nebo požáru. S přijetím požadavků vyplývajících ze směrnice ELD zavádí řada pojišťovacích společností specializované pojistné produkty environmentálního pojištění týkající se pojištění odpovědnosti provozovatele za ekologickou újmu. Tento typ pojištění nabízí krytí všech nákladů souvisejících s novou právní úpravou objektivní odpovědnosti za vznik ekologické újmy. Tyto nově vznikající produkty environmentálního pojištění jsou určeny především provozovatelům vysoce rizikových činností, vymezených prováděcí vyhláškou zákona o odpovědnosti za znečištění životního prostředí.234 V případě rozsáhlých škod na životním prostředí a naléhavé potřeby nápravy, může být relativně snadno poskytnuto i širší pojistné krytí. Specializované produkty environmentálního pojištění kryjí újmy vzniklé náhle i pozvolně, nicméně historické znečištění je z pojištění vyloučeno.235 Pojistné krytí pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu se vztahuje i na úhradu nákladů souvisejících s prevencí vzniku poškození třetích stran v podobě poškození jejich majetku, zdraví nebo života. V případě vzniku ekologické újmy jsou hrazeny také náklady na právní zastoupení nebo náklady na zábrannou činnost s cílem minimalizovat ekonomické ztráty. Dojde-li prostřednictvím znečištění životního prostředí k poškození lidského zdraví, není zde stanoven žádný limit pojistného krytí.236 Pojem škoda ze znečištění se týká nejen škod vzniklých přímo na majetku, životě nebo zdraví třetích stran, ale za škodu ze znečištění je považován i hluk, vibrace, změny teplot nebo zápach. Pojišťovací podmínky si stanovuje každá pojišťovna individuálně, přičemž jsou brány v úvahu faktory, jako jsou geografické vymezení, délka pojistného období, výše pojistné částky a mnoho dalších. V případě zapříčinění ekologické újmy podnikatelskou činností nabízejí některé pojišťovací společnosti možnost krytí nákladů podnikatele související s poškozenou reputací podniku.237 Provozovatelé nemají ze zákona povinnost finančního zajištění, nicméně přesto existuje ve Francii rozvinutý trh nabízející různé možnosti finančního zajištění proti vzniklé ekologické újmě. Na rozdíl od dříve jmenovaných států, kde jsou nejrozšířenější formu finančního zajištění objektivní odpovědnosti provozovatele pojistné produkty environmentálního pojištění komerčních pojišťoven, ve Francii představuje nejrozšířenější způsob diverzifikace rizik ohrožujících životní prostředí pojišťovací pool. Konkrétně se jedná o pojišťovací a zajišťovací skupinu Assurpol, která nabízí vhodné produkty pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, které kryjí veškeré požadavky kladené na potenciálního znečišťovatele v případě vzniku ekologické újmy. Tyto pojistné produkty mají stejné základní krytí, jelikož většina francouzských pojišťoven je součástí pojišťovací a zajišťovací skupiny Assurpol a řídí se tudíž stejnými požadavky a regulačními pravidly. Assurpol zprostředkovává na francouzský pojistný




GAUBERT, Hélène. a Séverine HUBERT. The Environmental Liability Law (ELL) and the equivalency methods [online]. 2012. vyd. [cit. 2015-01-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_guidance/french_guide_en. pdf- vlastní překlad autorky 237

90

trh pojistné produkty environmentálního pojištění amerických pojišťoven, jako jsou ACE Europe Group a AIG. V následujícím odstavci budou uvedeny některé z pojistných produktů environmentálního pojištění v nabídce vybraných pojišťovacích společností. Mezinárodní společnost AON patří k předním světovým poskytovatelům řízení rizik, pojištění, zajištění a outsourcingu. Pojišťovací odborníci společnosti AON navrhli komplexní ochranu objektivní odpovědnosti provozovatele prostřednictvím samostatného pojistného produktu pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. V rámci základního pojistného krytí tohoto produktu poskytuje pojišťovna úhradu nákladů na preventivní a nápravná opatření související se vznikem ekologické újmy a úhradu nákladů, které je pojištěný nucen vynaložit v souvislosti se vznikem škody na majetku, újmy na životě nebo zdraví třetích stran, ke kterým došlo v důsledku znečištění životního prostředí podnikatelskou činností pojištěného.238 Základní pojistné krytí může být rozšířeno o krytí odpovědnosti dodavatele, který přepravou nebezpečného materiálu může způsobit vznik ekologické újmy. Dále společnost AON nabízí spoluúčast na krytí finančních ztrát, které podnikateli vznikají v době nuceného přerušení provozu a na nákladech spojených s poškozenou reputací podniku. Kryty jsou jak náhle vzniklé škody, tak i škody vzniklé postupným znečišťováním. V rámci tohoto typu pojištění nabízí společnost AON i krytí sanačních nákladů, nákladů na obnovu poškozeného životního prostředí do původního stavu, nákladů na opravu a rekonstrukci poškozeného movitého majetku provozovatele, nákladů na správní řízení a soudní posudky a nákladů spojených s monitorováním a sledováním prováděných nápravných opatření. Pojistné produkty společnosti AON mají mezinárodní působnost ve více než 160 zemích po celém světě. Pojistné částky se pohybují v rozmezí od 2,5 mil. do 50 mil. €. Pohledávky jsou řízeny odborníky specializujícími se na otázky týkající se životního prostředí a provozovatelé mohou také využít podpory v analýze rizik týkajících se životního prostředí.239 Další pojišťovací společností zaměřující se na pojištění environmentálních rizik ve Francii je společnost ACE Europe Group (ACE). Pro větší stabilitu podnikatelské činnosti provozovatelů ekologicky nebezpečných činností nabízí společnost ACE produkt pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, který kryje veškeré požadavky kladené na potenciální znečišťovatele dle aktuální platné legislativy. Společnost ACE nabízí v rámci produktu pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu možnost prodloužení záruky, služby odborných poradců a rozšíření základního pojistného krytí, aby byl provozovatel schopen rychlé likvidace vzniklé ekologické újmy s minimální ztrátou. V rámci základního pojistného krytí jsou hrazeny: -

náklady na preventivní a nápravná opatření,

-

škody vzniklé třetí straně, které je provozovatel povinen uhradit,

-

náklady týkající se znečištění vod, půdy, chráněných druhů a přírodních stanovišť,

-

náklady na vyčištění a sanace,

-

finanční ztráty v době nuceného přerušení provozu.

AON. L’assurance environnementale [online]. 2014. vyd. [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.aon.com/belgium/fr/ attachments/MilieupolisFR.pdf- vlastní překlad autorky 238

AON. L’assurance environnementale [online]. 2014. vyd. [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.aon.com/belgium/fr/ attachments/MilieupolisFR.pdf- vlastní překlad autorky 239

91

V rámci pojištění jsou kryty i náklady na sanaci půdy a vody, které jsou výsledkem minulých aktivit podnikatelské činnosti pojištěného, ze které dle zákona o odpovědnosti za životní prostředí nese odpovědnost. Společnost ACE nabízí pojistné krytí s mezinárodní působností ve více jak 170 zemích světa.240 Pojišťovna AXA nabízí garanci pojištění environmentálních rizik ohrožujících činnost podnikatele prostřednictvím pojistného produktu G.R.E.EN, který je nabízen v rámci pojištění odpovědnosti podnikatelů. Tento produkt je vhodný pro potřeby malých a středních podniků, jejichž podnikatelská činnost může způsobit znečištění životního prostředí. V rámci základního krytí pojišťovna AXA nabízí: -

krytí nákladů za škody způsobené třetím stranám a na biologické rozmanitosti,

-

krytí provozních ztrát,

-

náklady na právní ochranu,

-

program podpory v krizi, který umožňuje podnikateli zvládnout následky krize a

-

náklady na ochranu životního prostředí.

K nákladům na ochranu životního prostředí se vztahují náklady na sanaci půdy a vody na pracovišti i mimo pracoviště, náklady na dekontaminaci všech ostatních poškozených složek životního prostředí a náklady na prevenci a nápravu škod.241 Dalším pojistným produktem pojišťovny AXA, který byl speciálně vytvořen na krytí závazků vyplývajících ze směrnice ELD, je ECOSPHERE. Tento pojistný produkt v sobě spojuje pojistnou ochranu občanskoprávní odpovědnosti za škodu způsobenou znečištěním životního prostředí na majetku a zdraví pojištěného nebo třetích stran s finanční podporou pojištěnému v případě hrozby realizace environmentálního rizika, která zaručí včasné provedení preventivních a případných nápravných a kompenzačních opatření, jež napomáhají uvést poškozené přírodní zdroje do původního stavu nebo poskytnout rovnocennou náhradu. Pojistné krytí se vztahuje jak na náhle vzniklá, tak i na postupná znečištění kdekoli na území Evropy. Evropským korporátním klientům jsou v případě vzniku ekologické havárie hrazeny i ztráty vzniklé v době úplného nebo částečného přerušení podnikání. Maximální výše pojistného krytí na jedno pojistné období je 50 mil. €, plus 10 mil. € na dodatečné pokrytí nákladů spojených s administrativními příkazy vyplývajícími ze směrnice ELD. Maximální výše pojistného krytí je v souladu s maximálními limity stanovenými poolem Assurpol, jehož je pojišťovna AXA členem. Z pojistného krytí jsou vyloučeny škody vzniklé z dosud neznámých rizik nově vyvíjených produktů a látek. Mezi další výluky patří azbest, elektromagnetické pole a geneticky modifikované organismy.242

ACE. Environnement [online]. 2014. vyd. [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.acegroup.com/fr-fr/entreprises-etcollectivites/environnement.aspx- vlastní překlad autorky 240

AXA. Pack G. R. E. EN. [online]. [cit. 2015-02-11]. Dostupné z: http://entreprise.axa.fr/protegez-votre-entreprise/Pages/ Pack_GREEN.aspx- vlastní překlad autorky 241

242

FINANCIAL SECURITY IN ENVIRONMENTAL LIABILITY DIRECTIVE: FINAL REPORT [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_report.pdf- vlastní překlad autorky

92

2.4.3 Zhodnocení přístupů k řízení environmentálních rizik ve Francii Systém environmentálního pojištění ve Francii je poměrně dobře rozvinutý, což je dáno zejména jeho dlouhodobou historií a vývojem pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. S přijetím směrnice ELD, která byla do francouzského právního řádu transponována pomocí zákona o odpovědnosti za životní prostředí, rozšířily francouzské pojišťovací společnosti svoji nabídku o specializované pojistné produkty environmentálního pojištění v podobě pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, které se zaměřují na krytí všech nově vznikajících požadavků na potenciálního znečišťovatele. V rámci pojištění odpovědnosti za škody na ŽP není poskytována náhrada nákladů vyplývajících z nově vznikající povinnosti provozovatele týkající se provádění preventivních a nápravných opatření v případě vzniku ekologické újmy. Pojišťovny nabízejí prostřednictvím pojistných produktů týkajících se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu rozsáhlé pojistné krytí od základního krytí týkajícího se nákladů na preventivní a nápravná opatření, až po náklady na krytí škod vzniklých třetím stranám, náklady na sanaci, posouzení újmy, přepravu nebezpečného materiálu, opravy movitého majetku nebo náklady vzniklé přerušením provozní činnosti podnikatele. Ve Francii je uplatňována politika založená na bázi roku vzniku škody, kdy odpovědnost znečišťovatele za vznik škody na životním prostředí je kryta pouze v období platnosti pojistné smlouvy. V případě, že se škody ze znečištění životního prostředí začnou projevovat až se zpožděním, nemá pojištěný subjekt nárok na pojistné plnění. Tato situace nutí provozovatele k zavádění preventivních opatření, která mohou napomoci zabránit vzniku znečištění životního prostředí. Na základě objektivní odpovědnosti provozovatelů rizikových činností, které jsou vymezeny zákonem o odpovědnosti za znečištění ŽP, mají provozovatelé povinnost úhrady všech nákladů souvisejících se vznikem ekologické újmy a uvedením znečištěného životního prostředí do původního stavu. Tato objektivní odpovědnost provozovatelů se vztahuje na všechny ekologické újmy vzniklé podnikatelskou činností provozovatele od 30. dubna 2007. Provozovatel je této objektivní odpovědnosti zproštěn, pokud do 30. dubna 2007 ukončil svoji podnikatelskou činnost, nebo v případě, že mezi vznikem ekologické újmy a ukončením podnikatelské činnosti uplynula doba minimálně třiceti let. Na francouzském trhu operuje celá řada mezinárodně působících společností, které nabízejí pojistné produkty s nadnárodní působností. Pojišťovny kryjí škody vzniklé náhle a nepředvídatelně, ale i škody vzniklé postupným znečišťováním. Některé pojišťovací společnosti nabízejí krytí nákladů vzniklých v důsledku poškozené reputace, poskytnutí záruky pro případ ztráty podniku a úhradu nákladů na právní ochranu. Ačkoli není finanční zajištění ve Francii povinné, existuje zde velmi dobře rozvinutý systém finančního zajištění v podobě pojišťovacího poolu. Pojišťovny se sdružují do poolu s cílem zvýšit svoji upisovací kapacitu a diverzifikovat ztráty v případě realizace rizika. O všech nabízených pojistných produktech environmentálního pojištění pojišťovny přehledně informují na svých internetových stránkách, včetně odhadu výše pojistného a maximální výši pojistné částky. Obecně lze říci, že na ochranu životního prostředí je ve Francii kladen poměrně velký důraz. Silné a slabé stránky systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí ve Francii ukazuje následující tabulka č. 5. Tabulka č. 5 Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí ve Francii silné stránky

slabé stránky

dlouhodobá tradice environmentálního pojištění na pojistném trhu


93

široká škála kvalitních pojistných produktů pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu s nadnárodní působností

nepovinné finanční zajištění

rozvinutý systém finančního zajištění v podobě pojišťovacích poolů

vyloučena ekologická újma vzniklá historickým znečištěním

široký význam pojmu „škoda ze znečištění“

odpovědnost znečišťovatele za vznik škody na životním prostředí je kryta pouze v období platnosti pojistné smlouvy

v rámci pojištění odpovědnosti za škody je kryto havarijní i postupné znečišťování životního prostředí požadavky kladené na potenciální znečišťovatele, vyplývající ze směrnice ELD, platné již před 30. dubnem 2007 Zdroj: vlastní zpracování

Cílem diplomové práce je srovnat v mezinárodním kontextu přístupy k řízení rizik souvisejících s životním prostředím a porovnat možnosti pojištění těchto rizik z pohledu produktové báze. Analýza možností a přístupů k řízení environmentálních rizik byla provedena u České republiky a ve třech vybraných zemích, kterými jsou Německo, Velká Británie a Francie. Ačkoli všechny charakterizované země jsou členskými státy Evropské unie a řídí se tudíž společnou legislativou, lze u jednotlivých zemí najít řadu odlišností v přístupech k řízení environmentálních rizik. Tyto rozdíly mohou být dány odlišným historickými zkušenostmi s řízením těchto rizik, odlišným přístupem k transponování požadavků vyplývajících ze směrnice ELD do vnitrostátních právních řádů, rozdílnými požadavky kladenými na potenciální znečišťovatele nebo odlišným přístupem k otázce povinného finančního zajištění. V souvislosti s přijetím nové právní úpravy objektivní odpovědnosti provozovatele za znečištění životního prostředí včetně všech jeho složek, kterou je zmiňovaná Směrnice o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě, změnily všechny analyzované země svůj přístup k řízení environmentálních rizik. Reagovaly tak na přísnější požadavky vyplývající z této směrnice, kterým bylo nutné přizpůsobit nejen stávající legislativní nařízení týkající se oblasti odpovědnosti za škody na životním prostředí, ale bylo nutné vytvořit i nové pojistné produkty environmentálního pojištění, jelikož ty stávající již v dostatečné míře nekryly veškerá nově vznikající rizika. Těmito novými pojistnými produkty se staly produkty týkající se ke krytí objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu. Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě měly všechny členské státy Evropské unie povinnost transponovat do vnitrostátních 94

právních řádů nejpozději do 30. dubna 2007, avšak žádná ze čtyř zkoumaných zemí tento řádně stanovený termín nesplnila. V případě Velké Británie, Francie a dalších pěti evropských států243, byla Evropská komise dokonce nucena obrátit se na Evropský soudní dvůr. Implementace směrnice ELD do právních řádů byla dokončena 1. července 2010 a v současné době je již uplatňována ve všech členských státech Evropské unie. Ačkoli proběhlo transponování této směrnice ve všech analyzovaných státech se zpožděním, mají provozovatelé všech kvalifikovaných činností ve Francii a Německu povinnost objektivní odpovědnosti za vznik ekologické újmy již od 30. dubna 2007.244 Členským státům Evropské unie je dána možnost svobodného rozhodnutí, zda zavést systém finančního zajištění na vnitrostátní úrovni jako povinný nebo nikoli. Z analyzovaných zemí této diplomové práce zvolila možnost povinného finančního zajištění pouze Česká republika, kdy od 1. ledna 2013 mají všichni provozovatelé kvalifikované provozní činnosti na území České republiky povinnost mít finanční zajištění k náhradě nákladů preventivních a nápravných opatření dle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě. Poměrně krátká doba od zavedení povinného finančního zajištění znemožňuje hodnocení celkových dopadů na oblast řízení environmentálních rizik v České republice, nicméně už nyní lze pozorovat nárůst poptávky po finančním zajištění, a to zejména ze stran provozovatelů vysoce rizikových činností, kteří si uvědomují velikost finanční ztráty v případě realizace rizika. V Německu existuje tzv. „hybridní“ systém povinného finančního zajištění, což v praxi znamená, že povinné finanční zajištění je vyžadováno pouze u vysoce rizikových činností, u kterých existuje vysoká pravděpodobnost vzniku ekologické újmy. Francie a Velká Británie se rozhodly prozatím povinné finanční zajištění nezavádět, nicméně ve Velké Británii již nyní existují určité výjimky týkající se činností souvisejících s přepravou nebezpečného materiálů a paliv, u kterých je finanční zajištění vyžadováno. Z dílčích závěrů hodnocení přístupů řízení environmentálních rizik ve všech zkoumaných zemích vyplývá, že nejrozvinutější systém řízení environmentálních rizik je v Německu. Německo má v porovnání s ostatními charakterizovanými státy nejpropracovanější legislativu týkající se odpovědnosti za znečištění životního prostředí včetně všech jeho složek. Rozsáhlé legislativní úpravě odpovídá i široká škála kvalitních pojistných produktů týkajících se jak krytí odpovědnosti za škodu na životním prostředí, tak krytí objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu. Tyto pojistné produkty jsou nabízeny téměř každou pojišťovací společností zaměřující se na firemní klientelu, a to jak ve formě samostatných pojistných produktů, tak i v rámci pojištění profesní odpovědnosti podnikatele nebo zemědělce. Veškeré požadavky vyplývající ze směrnice ELD jsou do německého právního systému transponovány prostřednictvím zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě (Umweltschadensgesetz), přičemž objektivní odpovědnost provozovatele za vznik ekologické újmy je upravena i v dalších zákonech vztahujících se na ochranu dílčích částí životního prostředí.245 Pojistné produkty environmentálního pojištění nabízené na německém trhu lze rozdělit do dvou segmentů, a to na pojistné produkty týkající se pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí (Umwelthaftpflichtversicherung) a dále na pojistné produkty kryjící objektivní odpovědnost provozovatele za ekologickou újmu (Umweltschadenversicherung). Pojistné produkty týkající se odpovědnosti za ekologickou újmu byly vytvořeny dle požadavků směrnice ELD a nabízí krytí všech nově vznikajících rizik, které vyplývají z aktuálně platné evropské legislativy. Výhodu německého systému řízení environmentálních rizik lze spatřovat ve snadném přístupu k informacím týkajícím se

243

Francie, Finsko, Slovinsko, Lucembursko, Řecko, Rakousko a Spojené království.

244

Kvalifikovanými činnostmi se rozumí činnosti v souladu s přílohou III směrnice ELD.

Objektivní odpovědnost provozovatele za vznik ekologické újmy je upravena v zákoně o vodním hospodářství, zákoně o ochraně půdy nebo ve federálním zákoně o ochraně přírody. 245

95

například sazeb pojistného, maximální výše pojistných částek nebo výše spoluúčasti. Tato možnost je nabízena zejména majitelům nadzemních/podzemních nádrží v rámci pojištění odpovědnosti za znečištění vod, které je upraveno zákonem o vodním hospodářství (Gesetz zur Ordnung des Wasserhaushalts). Tento pojistný produkt lze zařadit pod pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, jelikož majitelé nadzemních/podzemních nádrží s palivy mají objektivní odpovědnost za vznik ekologické újmy zapříčiněné únikem paliva do okolí v důsledku nenadále havárie nebo postupného znečišťování. Pojištění odpovědnosti za znečištění vod je nabízeno téměř každou pojišťovací společností v Německu. Německo disponuje na rozdíl například od České republiky dlouholetou tradicí a bohatými zkušenostmi s řízením environmetálních rizik, což se odráží nejen na zmiňované kvalitě pojistných produktů, ale i na přístupu ke klientům. Podobně jako Německo má s environmentálním pojištěním dlouhodobé zkušenosti i Velká Británie a Francie, kde kapacita pojistného trhu s environmetálním pojištěním převyšuje poptávku. Nicméně ve srovnání s Německem je v těchto zemích nabídka pojistných produktů mnohem nižší. Ve VB i Francii je možné si vybrat z široké nabídky pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí, které jsou obvykle nabízeny ve formě připojištění k pojištění odpovědnosti podnikatelů. Nicméně pojistné produkty pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu se v těchto zemích vyskytují obvykle pouze v nabídce mezinárodně působících pojišťovacích společností, jako jsou AIG, Allianz nebo ACE. Ve Velké Británii napomohlo rozvoji produktů environmentálního pojištění rozhodnutí Asociace britských pojistitelů, která v roce 1991 vydala nařízení vyjmout z obecného pojištění odpovědnosti všechny škody vzniklé postupným znečišťováním. Tato skutečnost postupně vedla ke vzniku nových pojistných produktů, které nabízejí krytí odpovědnosti za škodu na životním prostředí, jak v důsledku náhlého, tak i postupného znečištění. Tyto produkty však kryjí pouze náklady související s úhradou škod vzniklých třetím stranám. Dalším podnětem ke změně přístupu k řízení environmentálních rizik ve Velké Británii bylo, stejně jako ve všech ostatních analyzovaných státech, přijetí směrnice ELD. Tato směrnice byla do vnitrostátního právního řádu transponována prostřednictvím zákona o prevenci a nápravě škod na životním prostředí (The Environmental Damage Regulations), který se vztahuje na všechny kvalifikované provozní činnosti uvedené v příloze 2 předmětného zákona.246 Pojištění environmentálních rizik si lze ve VB sjednat v podobě různých pojistných produktů, přičemž každý se zaměřuje na odlišnou oblast ochrany odpovědnosti za ekologickou újmu. Jedná se například o pojištění provozních rizik nebo pojištění odpovědnosti dodavatelů za znečištění životního prostředí, které kryje ztráty vzniklé při činnosti dodavatelů na místech třetích osob. Pojistný produkt pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí (Environmental impairment liability) je navržen tak, aby kryl náklady související se znečištěním životního prostředí, ke kterému může dojít se zpožděním v důsledku starých ekologických zátěží. Výhodu pojistného trhu Velké Británii lze spatřovat v široké škále pojistných produktů environmentálního pojištění, které kryjí škody vzniklé v důsledku náhlého havarijního, postupného nebo historického znečištění. Podobně jako v Německu je i ve Francii kladen na ochranu životního prostředí velký důraz. Ve Francii existuje velmi dobře propracovaný systém finančního zajištění v podobě pojišťovacího a zajišťovacího poolu Assurpol. Tento pool v současné době sdružuje 50 pojišťoven a 14 zajišťoven, kterým umožňuje kvalitněji diverzifikovat riziko a poskytuje lepší podmínky pro vývoj nových pojistných produktů. Veškeré požadavky kladené na provozovatele klasifikovaných činností, vymezených směrnicí ELD, jsou do francouzského právního řádu transponovány zákonem o odpovědnosti za životní prostředí (LA NOUVELLE LOI n°2008-757). Francouzské pojišťovací společnosti nabízejí, podobně jako Velká

Jedná se například o činnosti související s odpadem, geneticky modifikovanými organismy nebo činnosti související se zpracováním chemických látek. 246

96

Británie nebo Německo, širokou škálu pojistných produktů týkajících se pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, a to ve formě samostatných pojistných produktů nebo ve formě připojištění k pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. Mnoho nabízených produktů environmentálního pojištění nabízí stejné pojistné krytí, limity i výluky, jelikož většina francouzských pojišťovacích společností je součástí zmiňované pojišťovací a zajišťovací skupiny Assurpol a řídí se tudíž stejnými požadavky. Assurpol zprostředkovává na francouzský pojistný trh pojistné produkty týkající se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu amerických pojišťoven, jako jsou například ACE Europe Group a AIG. Francie i Velká Británie vyjmuly z rozsahu činností, na něž se vztahuje objektivní odpovědnost za vznik ekologické újmy, činnosti týkající se nakládání s odpady a zpracování odpadů z čističek. V porovnání s ostatními analyzovanými státy této práce má stále nejméně propracovaný a ustálený systém řízení environmentálních rizik Česká republika. Rozdíly v přístupech k řízení rizik ohrožujících životní prostředí mezi Českou republikou a ostatními zkoumanými státy EU lze z velké části přičíst tomu, že zahraniční pojišťovací instituce mají s řízením rizik ohrožujících životní prostředí mnohem více zkušeností, jelikož v těchto zemích se pojistné produkty environmentálního pojištění objevily daleko dříve. Rozdíly jsou patrné také v legislativní úpravě odpovědnosti za vznik škody na životním prostředí a ekologické újmy. Na rozdíl například od Německa, kde je odpovědnost za ekologickou újmu upravena několika zákony, je v České republice odpovědnost za vznik ekologické újmy upravena pouze v zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Zákon č. 167/2008 Sb., zavádí do českého právního řádu povinnost všem provozovatelům kvalifikovaných provozních činností vymezených v příloze 1 předmětného zákona, na úhradu všech nákladů souvisejících se vznikem ekologické újmy. Ačkoli od zavedení objektivní odpovědnosti provozovatele za vznik ekologické újmy uplynula již dlouhá doba, řada pojišťoven na českém pojistném trhu stále na tuto skutečnost nezareagovala tvorbou vhodných pojistných produktů, které by kryly veškeré požadavky kladené na potenciálního znečišťovatele. Převážná část pojišťoven na českém pojistném trhu stále nabízí krytí environmentálních rizik pouze formou pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, přičemž v rámci tohoto typu pojištění jsou kryty pouze náhle vzniklé škody na majetku a újmy na životě a zdraví třetích stran. Škody vzniklé postupným znečištěním a ekologická újma jsou z pojistného krytí vyloučeny. Podnikatelské subjekty mající objektivní odpovědnost za vznik ekologické újmy tak využívají možnosti pojištění svého provozu prostřednictvím specializovaných produktů environmentálního pojištění mezinárodně působících pojišťoven, které mají podobu samostatných pojistných produktů pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Změnu v nabídce pojistných produktů environmentálního pojištění lze očekávat v souvislosti se zmiňovaným povinným finančním zajištěním. Tato skutečnost pravděpodobně povede k tomu, že se na českém pojistném trhu zvýší počet pojišťoven nabízejících předmětný typ pojištění a úměrně s tím poroste i nabídka pojistných produktů, které budou odrážet požadavky vyplývající z aktuální platné legislativy. Směrnice ELD poskytuje členským státům EU možnost výběru, zda v rámci pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu využijí možnosti uplatnit „výjimky na základě povolení“ a/nebo „výjimky na základě stavu znalostí“. V případě VB a České republiky je provozovatelům kvalifikovaných provozních činností umožněno využít obou výjimek. Provozovatel se tedy může vzdát objektivní odpovědnosti nést náklady na nápravná opatření, pokud prokáže, že vznik újmy nezamýšlel, jednal v souladu s předepsanými právními předpisy a dodržel veškeré požadavky vyplývající z provozního nařízení. Provozovatel je zproštěn odpovědnosti i v případě, že újma vznikla emisí nebo činností, která byla výhradě povolena, popřípadě nebylo možné na základě vědeckých a technických znalostí vznik újmy předpovídat. Francie povolila „výjimku na základě stavu znalostí“ a provozovatel je tudíž zproštěn povinnosti nést náklady na nápravná opatření pouze v případě, že vznik újmy nebylo možné pomocí odborných znalostí a zkušeností předpokládat. Německo se rozhodlo neuplatnit žádnou z výjimek.

97

V případě České republiky, Německa a Velké Británie platí, že pokud dojde k poškození životního prostředí, jehož původcem je více provozovatelů, podílí se na nákladech na nápravná opatření v plné výši bez ohledu na podíl zavinění. Ve Francii nesou potenciální znečišťovatelé náklady na nápravná opatření v poměrné výši odpovídající vlastnímu zavinění. Diferencovaný přístup jednotlivých zkoumaných zemí je i v krytí škod z havarijního či postupného znečištění. Pojistné krytí v rámci pojištění odpovědnosti za škodu na ŽP je zpravidla omezeno na náhlá znečištění, havarijní znečištění a na nepředvídatelné události. Postupné znečištění je z krytí odpovědnosti za škody vyloučeno. Rozšířené krytí odpovědnosti za škody ze znečištění životního prostředí se uplatňuje ve Francii a v Německu. Pojistit se proti postupnému znečištění je možné prostřednictvím nově vznikajících samostatných pojistných produktů environmentálního pojištění týkajících se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu může být nabízeno jako součást pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí, dále ve formě připojištění k pojištění odpovědnosti podnikatelů nebo jako samostatný pojistný produkt pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu. Jednotlivé formy environmentálního pojištění, se kterými se lze setkat ve zkoumaných státech této práce, znázorňuje následující obrázek č. 5. Obrázek č. 5 Možnosti pojistného krytí ekologické újmy ve vybraných zemích EU

pojištění odpovědnosti za újmu ekologickou

Německo VB

součást pojištění odpovědnosti podnikatelů

ČR Francie

pojištění odpovědnosti za škodu na ŽP

Zdroj: vlastní zpracování dle Survey of environmental liability insurance developments [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z:http://www.insuranceeurope.eu/uploads/Modules/Publications/briefing-note-eld.pdf

Rozdíly mezi jednotlivými zkoumanými státy jsou i ve výši maximální hranice pojistného plnění. Výše limitu pojistné ochrany je věcí vyjednávání mezi příslušnou pojišťovací společností a pojištěným podnikem. Maximální výše pojistné částky se na jednotlivých analyzovaných trzích liší v závislosti na různé velikosti trhu a spotřebitelské poptávky. Ve Francii není limitována kompenzace škod ve vztahu k tělesnému poškození, ke kterým došlo v důsledku znečištění životního prostředí. Nejvyšší hranici pojistného plnění nabízejí pojišťovny na trzích s dlouhodobě zavedenou odpovědností za životní prostředí, kde kapacita pojistného trhu převyšuje poptávku. Mezi takovéto trhy patří Německo, Francie a Velká Británie. V těchto zemích existuje navíc i možnost sjednání pojištění environmentálních rizik s nadnárodní působností. V závěru srovnání lze říci, že ve všech zkoumaných zemích této diplomové práce lze nalézt vhodné produkty environmentálního pojištění, které nabízejí krytí odpovědnosti potenciálního znečišťovatele 98

za škodu na životním prostředí. Stejně tak zareagovaly všechny státy příznivě na požadavky vyplývající ze směrnice ELD. Postupně byla vyvinuta řada pojistných produktů týkajících se krytí objektivní odpovědnosti provozovatele za ekologickou újmu. Tyto pojistné produkty nabízejí krytí všech požadavků kladených na potenciálního znečišťovatele vyplývající z této směrnice, v podobě nákladů na sanaci půdy, vody a všech ostatních nákladů souvisejících se vznikem ekologické újmy.

99

100

Závěr Rizika ohrožující životní prostředí jsou jedním z klíčových témat, ke kterému současná společnost obrací svoji pozornost. Mnoho podnikatelů využívá při výrobní činnosti vzácné a nenahraditelné přírodní zdroje, což se odráží ve zhoršené kvalitě životního prostředí. Největší riziko představují závažné průmyslové havárie, které vedou k rozsáhlým znečištěním životního prostředí, ke vzniku škod na majetku a újmám na zdraví a životě třetích stran. S kompenzací havárií takového rozsahu se obvykle pojí značná finanční zátěž, kterou původce znečištění nemusí být schopen zvládnout a stává se insolventním. V takovém případě pak veškeré náklady související s uvedením znečištěného životního prostředí do původního stavu a náklady na náhradu škod vzniklých třetím stranám, které nebylo možné vymáhat po původci znečištění, vedou k zatížení veřejných a státních rozpočtů. Z toho důvodu prosazují státní představitelé různé nástroje makroekonomické politiky s cílem snížit pravděpodobnost vzniku poškození životního prostředí a předejít tak značným finančním ztrátám. Jedním z těchto nástrojů, pomocí kterého je možné účinně krýt rizika ohrožující životní prostředí, je i environmentální pojištění. Environmentální pojištění je obecný pojem, který se vztahuje na několik typů pojistných produktů, které lze dělit z různých úhlů pohledu. Z hlediska právní úpravy lze pojistné produkty environmentálního pojištění dělit na soukromoprávní a veřejnoprávní. Rovinu soukromoprávní reprezentují pojistné produkty vztahující se k pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí a rovinu veřejnoprávní nově vznikající pojistné produkty environmentálního pojištění, které kryjí veškeré legislativní požadavky týkající se objektivní odpovědnosti provozovatele za ekologickou újmu. Pojistné produkty pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí prošly ve všech analyzovaných státech dlouholetým vývojem a pojišťovací společnosti tudíž mají s tímto typem pojištění dlouhodobé zkušenosti. Tato skutečnost se odráží i v široké nabídce těchto pojistných produktů, které je možné si sjednat téměř u každé pojišťovací společnosti. Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí je pojištěním odpovědnostním, které se dále může dělit na pojištění smluvní dobrovolné, nebo smluvní povinné. Pojištění ve formě smluvní povinné je upraveno právním předpisem, který nařizuje vybraným podnikatelským subjektům, od určité velikosti, obratu a podnikatelského zaměření, si daný typ pojištění sjednat povinně. Jedná se například o činnosti, které souvisí se skladováním nebezpečných toxických a chemických látek, kde hrozí vysoká pravděpodobnost vzniku havárie s následky poškození životního prostředí. U pojistných produktů ve formě smluvně dobrovolné záleží na svobodné vůli jednotlivých podniků, zdali se rozhodnou si daný typ pojištění uzavřít. V současné době neexistuje jednotná definice škod ze znečištění životního prostředí, která by byla uplatňovaná ve všech státech. Rozsah krytých škod, včetně výluk, si stanovují jednotlivé pojišťovací společnosti individuálně. V rámci pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí ve formě smluvní dobrovolné je kryta pouze občanskoprávní odpovědnost pojištěného, z nichž plyne pojištěnému povinnost kompenzovat třetí straně újmu na zdraví, životě a škody na majetku, ke kterým došlo v důsledku znečištění ovzduší, vody nebo půdy. Pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí obvykle nemá formu samostatného pojistného produktu a nejčastěji bývá nabízeno ve formě připojištění k obecné odpovědnosti podnikatelů. Prostřednictvím tohoto typu pojištění jsou však kryty pouze poškození vzniklá na majetku, životě a zdraví třetích stran, ke kterým došlo v důsledku náhlé a nepředvídatelné havárie. Znečištění vzniklá pozvolným a dlouhotrvajícím působením nebezpečných látek a ekologická újma jsou z pojistného krytí vyloučeny. Za slabou stránkou tohoto typu pojištění lze označit nedostatečné krytí všech nově vznikajících požadavků kladených na potenciální znečišťovatele, které vyplývají z přijaté Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za škodu na životním prostředí a její nápravě a předpisu 2006/21/ES. Tato směrnice transponovala do právních řádů všech zemí Evropské unie princip „znečišťovatel platí“, na základě něhož mají provozovatelé všech zvláště nebezpečných činností, definovaných v příloze III směrnice ELD, objektivní odpovědnost nést 101

náklady na preventivní a nápravná opatření bez ohledu na zavinění. Cílem je potenciální znečišťovatele životního prostředí motivovat k ekologicky šetrnému způsobu podnikání a k předcházení vzniku znečištění. I přes veškerá preventivní a monitorovací zařízení však v některých případech nelze vzniku ekologické újmy zabránit. V takovém případě mohou náklady na nápravu, se kterými se pojí i náklady na evakuaci znečištěného prostoru, náklady na vypracování plánu náprav a mnoho dalších, ohrozit ziskovost a stabilitu společnosti. Z toho důvodu je nezbytné se před potenciálními náklady objektivní odpovědnosti chránit pomocí některého ze způsobů finančního zajištění. Kromě environmentálního pojištění, které je nejrozšířenějším a nejoblíbenějším způsobem finančního zajištění z důvodu jednoduchého sjednání, aplikace a ekonomické efektivnosti, je možné využít i jiných možností zajištění v podobě bankovních záruk nebo pojišťovacího poolu, který je velmi rozšířeným nástrojem například ve Francii. V důsledku zavedení směrnice ELD do vnitrostátních právních řádů bylo nutné, aby pojišťovací společnosti vytvořily odpovídající pojistné produkty, jelikož tradiční formy pojištění odpovědnosti za škody na životním prostředí již v dodatečné míře nekryly všechna nově vznikající rizika. Výsledkem byl vznik pojistných produktů týkajících se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, které se mohou vyskytovat v různých formách. Jedná se například o pojištění odpovědnosti dodavatelů, pojištění přepravy nebezpečných látek nebo pojištění operačních rizik. Podstata všech těchto pojistných produktů je však stejná, a to krytí objektivní odpovědnosti provozovatele za ekologickou újmu. Účelem nově těchto vznikajících pojistných produktů environmentálního pojištění je odstranit veškeré nedostatky v tradičních formách pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí a zajistit krytí objektivní odpovědnosti provozovatelů kvalifikovaných činností za vznik ekologické újmy, ke které došlo jak náhlým, nebo i postupným znečištěním. Pojistné produkty pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu mají ve většině případů formu samostatných pojistných produktů a jsou nabízeny zejména mezinárodně působícími pojišťovacími společnostmi. V některých případech se lze s pojištěním odpovědnosti za ekologickou újmu setkat i ve formě připojištění k pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. Výhodou těchto pojistných produktů je jejich vysoká transparentnost a jednoduchost sjednání. Pojistné produkty týkající se pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu mají obvykle mezinárodní působnost a kryjí veškeré požadavky vyplývající z platné evropské legislativy. Pozitivem těchto pojistných produktů je také možnost rozšíření základního pojistného krytí o různá připojištění dle individuálních potřeb klienta. Některé ze zemí Evropské unie se z obavy rizika insolventnosti provozovatele a následným zatížením státního rozpočtu rozhodly zavést finanční zajištění jako povinné. Výhodami povinného finančního zajištění jsou kromě lepší ochrany před rizikem i zvyšování významu pojištění na trhu nebo růst významu risk managementu. Naopak jako nevýhodu povinného finančního zajištění lze označit omezenou smluvní volnost a přísná regulatorní opatření, která ne vždy vyžadují to, co je skutečně nutné. Z analyzovaných zemí této diplomové práce zvolila možnost povinného finančního zajištění pouze Česká republika, kdy od ledna 2013 mají již všichni provozovatelé kvalifikované provozních činností, vymezených v zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě, povinnost finančního zajištění k náhradě nákladů preventivních a nápravných opatření. Záporný přístup většiny evropských zemí lze přičíst určité obezřetnosti pojišťovacích společností vůči pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu, jelikož předmětný typ pojištění patří na trhu mezi nejrizikovější a zároveň nejnákladnější druhy pojištění. Pojišťovnami jsou přijímána pouze vybraná rizika, která splňující veškeré předem stanovené požadavky, mezi které patří například nahodilost, identifikovatelnost, nezávislost nebo kvantifikovatelnost. Rizika ohrožující životní prostředí jsou však specifická a splnění všech aspektů pojistitelnosti rizik je v jejich případě velmi problematické, což je i důvod, proč nejsou 102

pojišťovnami přijímána velmi ochotně. Problematická je zejména identifikovatelnost rizika, jelikož řada znečištění probíhá skrytě a je těžké přesně určit dobu, kdy došlo k realizaci rizika. Náročná je i kvantifikovatelnost rizika z důvodu ocenění nákladů realizace rizika v peněžních jednotkách. Negativním aspektem, jenž s tímto druhem pojištění souvisí, je nedostatek statistických dat, zkušeností a historických údajů. Ačkoli právní úprava týkající se objektivní odpovědnosti za ekologickou újmu vychází ve všech zkoumaných zemí Evropské unie ze stejného legislativního předpisu, nabídka pojistných produktů environmentálního pojištění je v jednotlivých zemích odlišná. Pojišťovací společnosti v jednotlivých analyzovaných státech reagují na různé potřeby svých spotřebitelů, kteří vyžadují různé úrovně krytí. Státy například rozšiřují objektivní odpovědnost na podnikatelské aktivity, které nejsou vymezeny v příloze III směrnice ELD, mají odlišné prahové hodnoty pro poškození vodních zdrojů a liší se i v rozsahu krytých škod a formě nabízených produktů environmentálního pojištění. U pojišťovacích společností lze stále pozorovat určitou nejistotu, zda má oblast pojišťovnictví dostatečnou kapacitu na účinné krytí odpovědnosti podle směrnice ELD, nicméně vzhledem ke zvyšujícímu se zájmu veřejnosti o oblast ochrany životního prostředí a postupnému zavádění povinného finančního zajištění jednotlivými zeměmi EU lze očekávat, že poptávka po předmětném typu pojištění i do budoucna poroste. Stále větší procento pojišťoven nabízející pojištění odpovědnosti za ekologickou újmu napomáhá k rozvoji konkurenčního prostředí, v důsledku čehož klesá výše pojistného a zjednodušují se podmínky sjednání tohoto pojištění.247 Přestože je systém pojištění rizik ohrožujících životní prostředí u jednotlivých zkoumaných zemí v odlišných fázích vývoje, lze na všech trzích pozorovat pozitivní vývoj v poskytování kvalitních produktů environmentálního pojištění. Česká republika by se mohla v otázce přístupu k řízení rizik ohrožujících životní prostředí inspirovat pozitivním příkladem Německa, které se řadí mezi země s vyspělým trhem environmentálního pojištění. Německý systém environmentálního pojištění disponuje širokou škálou různých pojistných produktů environmetálního pojištění, které kryjí veškeré závazky potenciálního znečišťovatele životního prostředí vyplývající z platných evropských nařízení. Inspirativní je především přístup německých pojišťoven, které detailně informují veřejnost o nabízených pojistných produktech environmentálního pojištění, a to včetně legislativního podkladu. Běžně dostupné jsou obvykle i informace týkající se výše sazeb pojistného, případně alespoň způsob jejich výpočtu. K udržení zájmu veřejnosti o předmětný typ pojistné ochrany je nezbytné, aby vzniklé ekologické újmy byly včas postihovány a po znečišťovatelích byly požadovány náhrady. Důležitá je i jasná formulace všech pojmů souvisejících s environmentálním pojištěním, z důvodu předcházení vzniku nedorozumění a nesrovnalostí v případě vzniku pojistné události. V současné době patří pojištění rizik ohrožujících životní prostředí k nejrychleji rostoucím odvětvím pojišťovnictví v Evropě, k čemuž velkou mírou přispělo právě zavedení směrnice ELD.

247

Podrobné srovnání je uvedeno v posledním oddíle druhé kapitoly.

103

104

Seznam použitých zdrojů Odborné publikace 1. ANTUŠÁK, Emil a Zdeněk KOPECKÝ. Krizový management: úvod do teorie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2008, 97 s. ISBN 978-80-245-0951-8 2. ČAMROVÁ, Lenka. Ekonomie a životní prostředí: nepřátelé, či spojenci?. 1. vyd. Praha: Alfa Publishing, 2007,218 s. ISBN 978-80-86851-69-3 3. ČEJKOVÁ, Viktória a Svatopluk NEČAS. Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006,129. ISBN 80-210-3990-6 4. DOČEKALOVÁ, Lenka. Bez pojištění může být ekologická újma likvidační, Pojistný obzor č. 1, 2013, 42 s. Praha, Česká asociace pojišťoven, ISSN 0032-2393. Str. 19 5. DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, c2009, 224 s. ISBN 978-80-86929-51-4 6. HADRABOVÁ, Alena. Ekonomika a řízení péče o životní prostředí. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1991, 126 s. ISBN 80-707-9985-4 7. JANATA, Jiří. Pojištění škod na životním prostředí v Evropské unii, Pojistný obzor č. 10, Praha: ČAP, 2007, 19 s. ISSN 0032-2393 8. JÍLKOVÁ, Jiřina a Zdeněk ŠPAČEK. Environmentální pojištění Pojistné rozpravy č. 5: pojistněteoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. 9. JÍLKOVÁ, Jiřina. Poplatky k ochraně životního prostředí a jejich efektivnost. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2006, 135 s. ISBN 80-737-9002-5 10. KREUZ, Jaroslav a Ondřej VOJÁČEK. Firma a životní prostředí. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2007, 263 s. ISBN 9788024512549. 11. KŘÍŽEK, René. 2000 - Milénium životního prostředí - čas k činům: Mendelova univerzita v Brně, Brno. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014, 53 s. ISBN 978-80-7509-021-8 12. LOPUŠNÝ, Jozef. Životné prostredie, Univerzita Mateje Bela, 1999, 166 s. ISBN: 8080553319 13. MOLDAN, Bedřich. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí: Situace v České republice. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1997, 307 s. ISBN 80-718-4434-9 14. OBRŠÁLOVÁ, Ilona a Emil RUDOLF. Environmentální ekonomika: nástroje environmentální politiky. 2., doplněné vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2000, 99 s. ISBN 80-719-4289-8 15. OSTŘÍŽEK, Jan a kol. Public Private Partnership, 1. vydání. C. H. Beck: Praha 2007, 280 s. ISBN 978-80-7179-744-9 16. PÁLENÍK, Vladislav. Základy pojišťování především průmyslových a podnikatelských rizik. Praha: Linde, 2007. 239 s. ISBN 978-80-7201-644-0. Str. 135 17. SOUKOPOVÁ, Jana. Ekonomika životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 330 s. ISBN 978-802-1056-442 18. ŠAUER, Petr. Základy ekonomiky životního prostředí I. Vyd. Praha: Nakladatelství a vydavatelství litomyšlského semináře, 2008, 115 s. ISBN 978-80-86709-13-0 19. ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Ekonomické souvislosti ochrany životního prostředí. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997, 74 s. ISBN 80-706-7737-6 20. ŠTĚPÁNEK, Zdeněk a Bedřich MOLDAN. Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, 1999. 40 s. ISBN 80-238-3936-5

105

21. TOMŠÍK, Karel. Evropská integrace a environmentální ekonomika. Vyd. 3. v Praze: Česká zemědělská univerzita, 2009, 117 s. ISBN 978-802-1319-776 22. TOŠOVSKÁ, Eva. Odpovědnost za ekologické škody ve vazbě na Evropskou unii. Pojistné rozpravy č. 5: pojistně-teoretický bulletin. Praha: Česká asociace pojišťoven, 1999, 125 s. ISSN 0862–6162. ISSN 0862–6162 23. VEJCHODSKÁ, Eliška. Ekonomie a politika městského životního prostředí. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007, 175 s. ISBN 978-80-245-1241-9 24. VLČKOVÁ, Jitka. Podnikový ekolog, IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s., Praha 2006,270 s. ISBN: 80-86684-46-6

Legislativní dokumenty 25. ČESKÁ REPUBLIKA: Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Dostupné z:http://portal. gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=39673&recShow=1&nr=17~2F1992&rpp=15 #parCnt 26. ČESKÁ REPUBLIKA: Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/ostatni/Legislativa-ostatni_uplna-zneni_zakon-200659.html 27. ČESKÁ REPUBLIKA: Zákon č. 167/2008 Sb., zákon o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. Dostupné z:http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2008-167 28. ČESKÁ REPUBLIKA: Vyhláška č. 17/ 2009 Sb., Vyhláška o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě. [online].[cit. 2014-12-13]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-17 29. ČESKÁ REPUBLIKA: Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dostupné z: http://businesscenter.cz/business/pravo/zakony/obcansky-zakonik 30. FRANCIE: LOI n° 2008-757 du 1er août 2008 relative à la responsabilité environnementale et à diverses dispositions d'adaptation au droit communautaire dans le domaine de l'environnement (1) [online]. 2015 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cid Texte=JORFTEXT000019277729 31. NĚMECKO: Gesetz über Naturschutz und Landschaftspflege (Bundesnaturschutzgesetz – BnatSc hG) Dostupné z: http://www.gesetze -im-internet.de/bundesrecht/bnatschg_2009/gesamt.pdf 32. NĚMECKO: Gesetz über die Vermeidung und Sanierung von Umweltschäden (Umweltschadens gesetz-USchadG) Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet.de/uschadg/BJNR066610007.html 33. NĚMECKO: Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland. Dostupné z: http://www.gesetze im-internet.de/bundesrecht/gg/gesamt.pdf 34. NĚMECKO: Umwelthaftungsgesetz. Dostupné z: https://dejure.org/gesetze/UmweltHG 35. NĚMECKO Wasserhaushaltsgesetz [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: https://dejure.org/ges etze/WHG 36. NĚMECKO: Water Resources Act 1991 [online]. 2014 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z:http://www. legislation.gov.uk/ukpga/1991/57/contents 106

37. VELKÁ BRITÁNIE: Environmental protection, England: The Environmental Damage (Prevention and Remediation) Regulations 2009 [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z:http://www.legislati on.gov.uk/uksi/2009/153/pdfs/uksi_20090153_en.pdf 38. VELKÁ BRITÁNIE: Environmental Protection Act 1990 [online]. 2014 [cit. 2015-01-20]. Dostupné z:http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1990/43/contents

Internetové zdroje 39. APIC-AK. Škoda na ŽP vs. ekologická újma [online]. 2014 [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: www. apic-ak.cz/data_ak/12/v/EkolUjmaSkoda.ppt 40. BUSENHART, Juerg. Environmental Law and Regulation in the European Union, [online]. [cit. 2014-10-03]. Dostupné z: http://cgd.swissre.com/features/environmental_law_and_regulation_in _ the_European_Union.html 41. BUSENHART, Jürg, Pascal BAUMANN, Markus ORTH, Christian SCHAUER a Bernd WILKE. Insuring environmental damage in the European Union, Swiss Reinsurance company, 2007 [online]. [cit. 2015-02-05] Dostupné z: http://media.swissre.com/documents/Insuring_Envi ronmental_Damage_en.pdf 42. CEA. Policy Issues in Insurance Environmental Risks and Insurance A Comparative Analysis of the Role of Insurance in the Management of Environment-Related Risks [online]. [cit. 2015-02-06]. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=r5wH6U2z8osC&pg=PA13&dq=environment al +insurance+germany&hl=cs&source=gbs_toc_r&cad=4#v=onepage&q=environmental%20ins urance%20germany&f=false 43. CENIA. Politika životního prostředí [online]. [cit. 2014-10-31]. Dostupné z:http://www.cenia.cz/ www/environmentalni-ekonomika/politika-zp 44. ČIZP. Evidence případů ekologické újmy [online]. [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: http://www.cizp .cz/3443_Evidence-pripadu-ekologicke-ujmy 45. CODLOR. Gestion du risque environnemental : Responsabilité et assurance [online]. [cit. 201502-17]. Dostupné z: http://www.codlor.com/img/fichiers/file/Dossiers%20techniques%20COLO R /n59.pdf 46. COMMISSARIAT GÉNÉRAL AU DÉVELOPPEMENT DURABLE, Service de l'économie. La loi responsabilité environnementale et ses méthodes d'équivalence: guide méthodologi que [online]. La Défense: Commissariat général au développement durable, 2012 [cit. 2015-0211]. ISBN 978-211-1287-297 47. ČAP. Seznam pojistitelů: Pojistné produkty/Pojištění podnikatelů/Pojištění všeobecné odpovědno sti za škody způsobené/na životním prostředí [online]. [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://www. cap.cz/pojistne-produkty/podle-druhu-produktu/pojisteni-podnikatelu/pojisteni-vseobecneodpove dnosti-za-skody-zpusobene/na-zivotnim-prostredi 48. Ekologická újma: to nejdůležitější ze zákona o ekologické újmě [online]. 2014 [cit. 2015-02-24]. Dostupné z: http://ekologicka-ujma.techem-pro.com/ 49. EKOPOLITKA, Výkladový slovník: Ekologická škoda [online]. [cit. 2015-02-07]. Dostupné z: http://slovnik.ekopolitika.cz/e.shtml 50. EMEA ENVIRONMENTAL PRACTICE. Liability for Environmental Damage [online]. 2012 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z:http://uk.marsh.com/Portals/18/Documents/12-0233_Liability%20 for% 20Environmental%20Damage_Factsheet_final.pdf 51. Environmental insurance [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://uk.practicallaw.com/3386-3353# a599544 107

52. Environmental Liability Directive 2004/35/EC: PRINCIPLES OF EU ENVIRONMENTAL LAW [online]. 2012 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/ law/pdf/principles/5%20ELD_principles_revised.pdf 53. ENVIWEB, Výkladový slovník environmentálních výrazů, Životní prostředí [online]. [cit. 201410-03]. Dostupné z: http://www.enviweb.cz/eslovnik/269 54. EUROPA. European commission [online]. 2014 [cit. 2015-02-10]. Dostupné z: http://europa.Eu /rapid/ press-release_IP-92-22_en.htm 55. EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND PRAHA & EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUC NOSTI. Úvod do environmentální ekonomie a politiky, 222 stran, str. 12 [online]. [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://kezp.vse.cz/wp-content/uploads/2011/05/Uvod_do_env_ekonomie_a_politiky. pdf 56. Fakta o Německu [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.tatsachen-ueber-deutschlan d.de/cz/zivotni-prostredi-klima-energie.html 57. FINANCIAL SECURITY IN ENVIRONMENTAL LIABILITY DIRECTIVE: FINAL REPORT [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_ re port.pdf 58. FORBES. Ten Favorite Things About Captive Insurance Companies [online]. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http://www.forbes.com/sites/jayadkisson/2013/07/28/captive-insurance-companies-1 0-pet-peeves/ 59. GAUBERT, Hélène. a Séverine HUBERT. The Environmental Liability Law (ELL) and the equivalency methods [online]. 2012. vyd. [cit. 2015-01-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/envir onment/legal/liability/pdf/eld_guidance/french_guide_en.pdf 60. GEWAESSERSCHADENHAFTPFLICHT .Gewässerschadenversicherung – Jetzt vergleichenn [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z:http://www.gewaesserschaden haftpflicht.info/gewa esserschadenversicherung.html 61. HELLBERG, Nils. ELD implementation: Update on German developments [online]. [cit. 2015-0113]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_meetings/German_ in surance_update.pdf 62. INSURANCEEUROPE. Survey of environmental liability insurance developments [online]. 2014 [cit. 2015-01-17]. Dostupné z: http://www.insuranceeurope.eu/uploads/Modules/Publications/ briefing-note-eld.pdf 63. INVESTOPEDIA. Captive Insurance Company [online]. [cit. 2014-11-13]. Dostupné z: http ://www.investopedia.com/terms/c/captive-insurance-company.asp 64. JACKOVÁ, Eva. Poistenie environmentálnych škôd - nové povinnosti pre prevádzkovateľov [online] [cit. 2015-01-08] Slovenská asociácia poisťovní. Dostupné z: http://www.slaspo.sk/1697 65. JEUCKEN, Marcel. Sustainability in finance: banking on the planet [online]. Delft: Eburon, 2004, 426 p. [cit. 2015-01-31]. ISBN 90-597-2036-9. 66. MERVARTOVÁ, Jana. Náhrada újmy v novém občanském zákoníku [online]. [cit. 2014-12-13]. Dostupné z:http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2013/files/008.html 67. Nařízení vlády č. 295/2011 Sb.: Způsob hodnocení rizik ekologické újmy [online]. [cit. 2015-0306]. Dostupné z:http://hodnoceni-rizik-ekologicka-ujma.cz/narizeni-vlady-295-2011.html 68. OBČANSKÝ ZÁKONÍK. Škoda z provozní činnosti [online]. [cit. 2015-02-05]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/nahrada-ujmy/konkretni-zmeny/skoda-zpusobena-provoznicinnosti-a-provozem-zvlast-nebezpecnym/ 69. OECD. Role of Insurance in the Management of Environment-Related Risks [online]. [cit. 2015 -02-06]. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=r5wH6U2z8osC&pg=ZPA13&dq 108

=environmental+insurance+germany&hl=cs&source=gbs_toc_r&cad=4#v=onepage&q=environ mental%20insurance%20germany&f=false 70. ORTHEY. Gewässerschadenversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.ort hey.de/tag/gewasserschadenversicherung/ 71. Responsabilité environnementale [online]. 2011 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z:http://europa.eu/ legislation_summaries/enterprise/interaction_with_other_policies/l28120_fr.htm 72. Service Contract 070307/2007/485399/G.1 FINANCIAL SECURITY IN ENVIRONMENTAL LIABILITY DIRECTIVE: FINAL REPORT [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://ec.euro pa.eu/environment/legal/liability/pdf/eld_report.pdf 73. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí. Luxembourg: Publications Office, 2013. ISBN 9789279296024. 74. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí: ochrana přírodních zdrojů Evropy [online]. Luxembourg: Publications Office, 2013, 24 s. [cit. 2014-09-29]. ISBN 978-927-9297-502 75. SPIETH, Wolf Friedrich a Michael RAMB. The International Comparative Legal Guide to:Environment & Climate Change Law 2011 [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z:http:// www.freshfields.com/uploadedFiles/SiteWide/Knowledge/Environment%20Law%202011%20G ermany.pdf 76. ŠPIRAKUS, Ivan. ENVIWEB. [online]. 24. 05. 2007. [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://www . enviweb.cz/clanek/paragraf/64152/ekologicka-havarie-konec-tolerance 77. VÁVROVÁ, Eva. Insurance conditions for environmental liability [online] [cit. 2014-11-03]. Dostupné z: http://www.opf.slu.cz/aak/2011/01/vavrova.pdf 78. VÁVROVÁ, Eva. Současná podoba pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí. [online]. 8 s. [cit. 2014-10-06]. Dostupné z: http://www.uake.cz/novinky/odpady_bioderadabilni _2008/odpady_2008/prispevky/vavrovae.pdf 79. ZPRÁVA KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSP ODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí [online]. 2010 [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN-CS/TXT/?uri=CELEX:52010DC0581&from=EN

Ostatní internetové zdroje 80. ABI. Environmental liability insurance [online]. [cit. 2015-01-17]. © 2014 Association of British Insurers. Dostupné z: https://www.abi.org.uk/Insurance-and-savings/Products/Business-insurance /Liability-insurance/Environmental-liability-insurance 81. ACE. Environnement [online]. 2014. vyd. [cit. 2015-02-01]. © 2014 ACE European Group Dostupné z: http://www.acegroup.com/fr-fr/entreprises-et-collectivites/environnement.aspx 82. ACE. ENVIRONMENTAL RISK PRODUCTS [online]. [cit. 2015-01-17]. © 2014 ACE European Group. Dostupné z: http://www.acegroup.com/uk-en/businesses/environmental-insurance.aspx 83. ACE. ACE ONLINE ENVIRONMENTAL PROTECT [online]. 2014 [cit. 2015-02-24]. © 2014 ACE European Group. Dostupné z:http://www.acegroup.com/uk-en/assets/ace-eil-protect-onlineproduct-sheet-uk.pdf 84. ACE. Pojistné podmínky pojištění ekologické újmy [online]. [cit. 2015-01-10]. © 2014 ACE European Group. Dostupné z:http://www.acegroup.com/cz-cz/assets/pojistne-podminky-propojisteni-ekologicke-ujmy_3-2014.pdf

109

85. AIG EUROPE. EnviroPro UK [online]. [cit. 2015-01-13]. © 2014 American International Group, Inc. Dostupné z: http://www.aig.co.uk/chartis/internet/uk/eni/UC198609%20EIL% 200313%20P P%20Enviropro%20UK_tcm2538-362628.pdf 86. AIG EUROPE. Pojištění ekologických škod: EnviroPro [online]. [cit. 2015-01-08]. © 2014 American International Group, Inc. Dostupné z: http://www.aig.cz/prehled-informaci_878_4782 78. html 87. AIG EUROPE. Pojištění Liabilities ENERGY Solutions [online]. [cit. 2015-01-08]. © 2014 American International Group, Inc. Dostupné z: http://www.aig.cz/chartisint/internet/CZ/ cs/files/Prod_profile%20liabilities%20energy_tcm878-588987.pdf 88. ALLIANZ. Environmental Impairment Liability [online]. [cit. 2015-01-17]. © 2010 Allianz. Dostupné z: http://www.agcs.allianz.com/assets/Global%20offices%20assets/UK/Allianz%20EIL %20at%20a%20glance%201g.pdf 89. ALLIANZ. Popis produktu Global EKO [online]. [cit. 2015-01-07]. © Allianz 2013. Dostupné z: http: http://www.allianz.cz/produkty/pro-firmy/majetek-a-odpovednost/majetek-a-odpovednost _odpovednost.html 90. ALLIANZ. Všeobecné pojistné podmínky: pojištění profesní odpovědnosti VPP-PO 1/14 [online]. 2014 [cit. 2015-02-07]. © Allianz 2013 Dostupné z: http://www.allianz.cz/file/19953/ VPP_PO_2014_FINAL.pdf 91. AON plc. L’assurance environnementale [online]. 2014. vyd. [cit. 2015-02-01]. © 2015 Aon plc. Dostupné z:http://www.aon.com/belgium/fr/attachments/MilieupolisFR.pdf 92. ASTRA VERSICHERUNG. Gewässerschadenhaftpflichtversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. © 2015 Astra Versicherung. Dostupné z: http://astra-versicherung.de/versicherungen/ gewaesser schadenhaftpflichtversicherung 93. AXA. Haftpflichtversicherungen für Industrie- und Firmenkunden [online]. [cit. 2015-01-13]. © 2014 AXA Konzern AG. Dostupné z: http://www.plathaxa.de/downloads/broschuere_haftpflicht.pdf 94. AXA. Pack G. R. E. EN. [online]. [cit. 2015-02-11]. © 2014 AXA Konzern AG. Dostupné z:http: //entreprise.axa.fr/protegez -votre-entreprise/Pages/Pack_GREEN.aspx 95. DEGENIA. Gewässerschadenhaftpflicht - Öl trifft Wasser [online]. [cit. 2015-01-13]. © 2014 Degenia Versicherungsdienst AG. Dostupné z: http://www.degenia.de/produkte/recht-haftung/ge waesserschadenhaftpflicht/ 96. GENERALI POJIŠŤOVNA. Pojištění profesní odpovědnosti: Všeobecné pojistné podmínky pojištění profesní odpovědnosti [online]. 2014 [cit. 2015-02-07]. © 2015 Generali Pojišťovna a.s. Dostupné z: http://www.generali.cz/clanky/pojisteni-profesni-odpovednosti-za-skodu 97. GESAMTVERBANDES DER DEUTSCHEN VERSICHERUNGSWIRTSCHAFT E.V.(GDV) Allgemeine Versicherungsbedingungen für die Umweltschadensversicherung (USV ) [online]. 2014 [cit. 2015-02-18]. © 2015 GDV Gesamtverband der Deutschen Versi cherungswirtschaft ev. Dostupné z: http://www.gdv.de/wp-content/uploads/2014/01/AVB-fuer-die-Umweltschadensver sicherung-USV_Feb2014.pdf 98. GOTHAER. Umwelthaftpflichtversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. © 2014 Gothaer. Dostupné z: http://www.gothaer.de/geschaeftskunden/gewerbliche-haftpflichtversicherung/umwelthaftpflic htversicherung.htm 99. RENOMIA. Pojištění ekologické újmy [online]. [cit. 2015-01-08]. © 2015 RENOMIA. Dostupné z: http://www.renomia.cz/reseni-a-sluzby/podle-produktu/pojisteni-ekologicke-ujmy/ 100. RESPECT. Pojištění environmentálních rizik [online]. [cit. 2015-01-08]. © 2008 RESPECT, a.s. Dostupné z: http://www.respect.cz/uploads/produkty/letaky/Environmentalni_rizika_letak.pdf

110

101. SCHNITTKER-VERSICHERUNGSMAKLER. Umwelthaftpflicht-Modell [online]. [cit. 2015 -01-13]. © 2015 Schmitzer Versicherungsmakler GmbH. Dostupné z: https://www.schnittker-ver sicherungsmakler.de/betrieblich/betriebshaftpflichtversicherung/umwelthaftpflichtversiche rung/umwelthaftpflicht-modell/ 102. UNIQA. Soubor pojistných podmínek pro pojištění podnikatelů/14 [online]. [cit. 2015-01-11]. © 2015 UNIQA. Dostupné z: http://www.uniqa.cz/repository/media_cnt/UNIQA-Czechia/2014_ VPP_EU_21921_hcm0057815.pdf 103. ZURICH. Umweltschadensversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. © 2015 Zurich. Dostupné z:http://www.zurich.de/NR/rdonlyres/2CD66955-3A18-4577-B780-0C42AB1A6A5D/0/zurich_ gruppe_print_haftpflicht_fk_gewerbe_handwerk_sonsti ge.pdf - vlastní překlad autorky:

111

Seznam tabulek Tabulka č. 1 Přehled druhů a dopadů znečištění životního prostředí ................................................... 25 Tabulka č. 2 Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí v České republice................................................................................................................................... 66 Tabulka č. 3 Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí v Německu ............................................................................................................................................. 77 Tabulka č. 4 Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí ve Velké Británii ........................................................................................................................................ 86 Tabulka č. 5 Analýza silných a slabých stránek systému řízení rizik ohrožujících životní prostředí ve Francii .................................................................................................................................................... 93

Seznam obrázků Obrázek č. 1 Změna velikosti ekologických ztrát v případě primární nápravy škod ........................... 37 Obrázek č. 2 Ukázka výchozích podmínek, původních škod, přechodných ztrát a nápravných opatření ............................................................................................................................................................... 38 Obrázek č. 3 Provádění směrnice a odpovědnosti za životní prostředí ................................................ 39 Obrázek č. 4 Znečištění životního prostředí a pojištění ....................................................................... 45 Obrázek č. 5 Možnosti pojistného krytí ekologické újmy ve vybraných zemích EU .......................... 98

Seznam grafů Graf č. 1 Grafické znázornění pozitivní externality.............................................................................. 20 Graf č. 2 Statický model optima znečišťování životního prostředí ...................................................... 22

112

Seznam použitých zkratek ABI

Association of British Insurers

AIG

American International Group

ČIZP

Česká inspekce životního prostředí

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

ELD

Environmental Liability Directive

GDW

Gesamtverband der Deutschen Versicherungswirtschaft e. V.

IPPC

Integrated Pollution Prevention and Control

mil.

milión

mj.

mimo jiné

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

NOZ

Nový občanský zákoník

tis.

tisíc

VB

Velká Británie

ŽP

životní prostředí

113

114

Seznam příloh Příloha A: Příklady znečištěného životního prostředí v Evropě Příloha B: Klasifikace ekonomických nástrojů Příloha C: Příklady nápravných opatření poškozeného životního prostředí Příloha D: Tabulky pro posuzování objektu nebo zařízení k zařazení do skupiny A nebo B dle zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravy Příloha E: Vzor návrhu na zařazení objektu nebo zařízení do skupiny A nebo skupiny B Příloha F: Modelový příklad pojištění odpovědnosti za znečištění vod v Německu

115

Příloha A – Příklady znečištěného životního prostředí v Evropě datum vzniku události

místo vzniku události

popis události

1. listopadu 1986

Schweizerhalle, Švýcarsko

Havárie způsobila kontaminaci řeky Rýn nebezpečnými chemikáliemi ze skladu, což vedlo k významným škodám na fauně, flóře a byla uzavřena dodávka pitné vody. Chemikálie zamořily řeku Rýn v délce 500 km. Následovala celá řada sanačních opatření v podobě pokrytí poškozené půdy asfaltem k zabránění další kontaminace podzemních vod a znečišťování půdy. Celkové náklady tvořily zhruba 117 miliónů EUR, z čehož 50 miliónů EUR tvořily náklady na sanace, které byly částečně kryty z pojištění, a z části je platila firma ze svých vlastních zdrojů, 17 miliónů EUR tvořily náklady na odklízení trosek, které byly kryty z pojištění a 35 miliónů EUR tvořily náklady na škody třetím stranám, které byly rovněž pokryty z pojištění. Zbytek nákladů tvořily škody na budovách, zásobách a zařízeních.248

30. červen 2004

Ghislenghien, Belgie

Ve městě Ghislenghien unikl plyn z podzemního potrubí a následně došlo k explozi, která způsobila smrt 24 lidí, jelikož ropovod se nacházel pod průmyslovým parkem, kde v době nehody probíhaly stavební práce. Společnost měla nedostatečně vypracovaný evakuační plán, jelikož i přesto, že byla s dostatečným předstihem o úniku plynu informována, nacházela se řada pracovníků v době exploze v blízkosti pracoviště. Celkové náklady byly odhadnuty na 100 miliónů EUR. Podle dostupných informací bylo hlavní příčinou výbuchu poškozené potrubí, k čemuž došlo během stavebních prací v době jednoho měsíce před výbuchem.249

248

BUSENHART, J. a SCHAUER J. SWISS RE. Pollution Risks Assessments in emerging Markets [online]. [cit. 2015-0120]. Dostupné z: http://media.swissre.com/documents/Pollution_risk_assessments_in_emerging_markets.pdf- vlastní překlad autorky 249

EUROPEN ENVIRONMENT AGENCY. Mapping the impacts of recent natural disasters and technological accidents in Europe: Environmental issue report [online]. [cit. 2014-10-28]. Dostupné z: http://www.eea.europa.eu /publications/ mapping-the-impacts-of-natural- vlastní překlad autorky

11. prosinec 2005

Buncefield, Anglie

Palivo v časných ranních hodinách explodovalo, což způsobilo obrovský oheň, který se nepodařilo uhasit další tři dny. Příčinou vzniku bylo přeplnění nádrže s bezolovnatým benzínem v potrubním systému. Víc jak 2000 osob v okruhu 0,8 km vzdáleného od místa nehody muselo být evakuováno. Výbuch nezpůsobil žádné škody na životech, ale více jak 43 lidí bylo zraněno. Třetím stranám vznikly škody v podobě 20 zničených budov a 60 jich bylo těžce poškozených. Havárie způsobila odlivem ropy znečištění životního prostředí, kontaminaci nadzemních vod 2 km po proudu a kontaminaci půdy. Celkové náklady byly odhadnuty na 1 miliardu EUR, z čehož 60 % tvořily škody třetích stran, 25 % náklady na přerušení dodávek a zbytek nákladů tvořily záchranné práce.250

4. října 2010

250

Ajka, Maďarsko

Prostřižením hráze a následným únikem 1 mil. m3 zásaditého kalu došlo ke vzniku rozsáhlé ekologické újmy. Havárie měla za následek kontaminaci 40 km2 půdy, 10 obětí, 150 zraněných a 900 lidí bylo evakuovaných. Došlo k vystěhování dvou obcí a vymizení života v řece Marcal. Celková výše škody byla vyčíslena na 1,7 mld. Kč a odstraňování následků si vyžádalo ještě další až miliardu Kč.

EUROPEAN ENVIRONMENT AGENCY. Mapping the impacts of recent natural disasters and technological accidents in Europe: Environmental issue report [online]. [cit. 2014-10-28]. Dostupné z: http://www.eea.europa.eu/ publications/ mapping-the-impacts-of-natural- vlastní překlad autorky

Příloha B – Klasifikace ekonomických nástrojů poplatky za znečišťování ovzduší 1. Poplatky za znečišťování poplatky za vypouštění odpadních vod životního prostředí. poplatky za ukládání odpadů na skládky poplatky za spalování odpadů poplatky za hluk administrativní, respektive místní poplatky 2. Poplatky za zneužívání přírodních zdrojů

poplatky za odběry podzemní vody poplatky za odběry vody z vodních toků odvody za odnětí vody ze zemědělského půdního fondu poplatky za odnětí pozemků plnící funkci lesa úhrady z dobývacího prostoru a vydobytých nerostů poplatky za kácení dřevin

3. Uživatelské poplatky

poplatky za spotřebu látek poškozující ozonovou vrstvu poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů poplatky za používání tašek z umělých hmot apod.

4. Daně

komunální daně daně k ochraně životního prostředí

5. Sankční platby

Pokuty Přirážky

6. Daňové úlevy

v rámci DPH v rámci spotřebních daní v rámci daní z příjmů v rámci silniční daně v rámci daně z nemovitostí

7. Finanční podpory

granty, dotace, dary

ze státního rozpočtu z účelových fondů

výhodné půjčky garance úvěrů 8.

Úlevy

v placení poplatků ostatní úlevy

9. Depozitně refundační systémy

Zálohování recyklační poplatky

10. Obchodovatelná emisní povolení 11. Environmentální pojištění Zdroj: SOUKOPOVÁ, Jana. Ekonomika životního prostředí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 330 s. ISBN 978-8021056-442.

Příloha C – Příklady nápravných opatření poškozeného životního prostředí Primární náprava škod

Doplňková a kompenzační náhrada

nouzová či bezprostřední náprava

obnovení fungujících přírodních stanovišť v oblastech, kde se historicky vyskytovala

vytváření bariér

zvýšení reproduktivní schopnosti druhů v době hnízdění

rekultivace a následná modelace poškozeného terénu s cílem urychlit přirozenou obnovu lokality

odstranění překážek a vytvoření nových stanovišť pro migraci ryb

obnovení přístupu k rekreačním službám a obchodním činnostem v poškozené lokalitě

zlepšení přírodních stanovišť odstraněním invazivních druhů

zavádění nových druhů, jimž se živí poškozené druhy ryb a ostatní fauna

ochrana přírodních vod před kontaminací

zvýšení množství nebo kvality rekreačních aktivit v dané oblasti Zdroj: Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí. Luxembourg: Publications Office, 2013. ISBN 9789279296024

Příloha D: Tabulky pro posuzování objektu nebo zařízení k zařazení do skupiny A nebo B dle zákona č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravy Tabulka I - Jmenovitě vybrané nebezpečné látky množství v tunách Položka Nebezpečné látky

sloupec 1

sloupec 2

1.

Dusičnan amonný (viz poznámku 1)

5 000

10 000

2.


1 250

5 000

3.


350

2 500

4.


10

50

5.

Dusičnan draselný (viz poznámku 5)

5 000

10 000

6.

Dusičnan draselný (viz poznámku 6)

1 250

5 000

7.

Oxid arseničný, kyselina arseničná nebo její soli

1

2

8.

Oxid arsenitý, kyselina arsenitá nebo její soli

9.

Brom

20

100

10.

Chlór

10

25

11.

Sloučeniny niklu ve formě inhalovatelného prášku (oxid nikelnatý, oxid nikličitý, sulfid nikelnatý, disulfid triniklu, oxid niklitý)

12.

Ethylenimin

10

20

13.

Fluor

10

20

14.

Formaldehyd (koncentrace ≥ 90%)

5

50

15.

Vodík

5

50

16.

Chlorovodík (zkapalněný)

25

250

17.

Alkyly olova

5

50

18.

Zkapalněné extrémně hořlavé plyny (včetně LPG) a zemní plyn

50

200

19.

Acetylen

5

50

20.

Ethylenoxid

5

50

21.

Propylenoxid

5

50

22.

Methanol

500

5 000

23.

4,4-Methylenbis (2-chloranilin) nebo soli ve formě prášku

0,01

24.

Methyl-isokyanát

0,15

25.

Kyslík

200

2 000

26.

Toluen-diisokyanát

10

100

27.

Karbonyl dichlorid (fosgen)

0,3

0,75

28.

Arsenovodík (arsin)

0,2

1

29.

Fosforovodík (fosfin)

0,2

1

30.

Chlorid sirnatý

31.

Oxid sírový

15

75

32.

Ropné produkty: (a) automobilové a jiné benzíny (b) petroleje (včetně paliva pro tryskové motory) (c) plynové oleje (zahrnující motorové nafty, topné oleje pro domácnosti a jiné směsi plynových olejů) (d) těžké topné oleje

2 500

25 000

0,1

1

1

33.

Polychlorované dibenzofurany a polychlorované dibenzodioxiny (včetně TCDD), počítané jako TCDD ekvivalent (viz poznámku 7)

34.

Tyto KARCINOGENY v koncentracích větších než 5 % hmotnostních: 4-aminobifenyl nebo jeho soli, benzotrichlorid, benzidin nebo jeho soli, bis(chlormethyl) ether, chlormethyl methyl ether, 1,2-dibromethan, diethyl sulfát, dimethyl sulfát, dimethylkarbamoyl chlorid, 1,2-dibrom-3-chlorpropan, 1,2-dimethyl hydrazin, dimethyl nitrosoamin, hexamethylfosfotriamid, hydrazin, 2-nafthylamin nebo jeho soli, 4- nitrodifenyl a 1,3 propansulton

0,001

0,5

2

Tabulka II - Ostatní nebezpečné látky, klasifikované do skupin podle vybraných nebezpečných vlastností

Nebezpečné látky, které jsou klasifikovány jako

množství v tunách sloupec 1 sloupec 2

1. Vysoce toxické

5

20

2. Toxické

50

200

3. Oxidující

50

200

4. Výbušné (viz poznámka 2) když látka, přípravek nebo předmět patří do podtřídy 1.4 Dohody ADR

50

200

10

50

6. Hořlavé (viz poznámka 3(a))

5 000

50 000

7a. Vysoce hořlavé (viz poznámka 3(b) bod 1))

50

200

7b. Vysoce hořlavé kapaliny (viz poznámka 3(b) bod 2))

5 000

50 000

8. Extrémně hořlavé (viz poznámka 3(c))

10

50

100 200

200 500

100

500

5. Výbušné (viz poznámka 2) když látka, přípravek nebo předmět patří do kteréhokoliv z podtříd 1.1, 1.2, 1.3, 1.5 nebo 1.6 Dohody ADR nebo jsou označeny standardními větami označujícími specifickou rizikovost R2 nebo R3

9. Nebezpečné pro životní prostředí, označené standardními větami označujícími specifickou rizikovost: i) R50: vysoce toxické pro vodní organismy (zahrnující R50/53) ii) R51/53: toxické pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodném prostředí 10. Další nebezpečné vlastnosti, které nejsou uvedeny výše ve spojení se standardními větami označujícími specifickou rizikovost: i) R14: reaguje prudce s vodou (včetně R14/15)

ii) R29: při styku s vodou se uvolňuje toxický plyn

50

200

Zdroj: Předpis č. 59/2006 Sb. Zákon o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií). In: 2006. [online]. [cit. 201505-02]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-59

Příloha E- Vzor návrhu na zařazení objektu nebo zařízení do skupiny A nebo skupiny B

Zdroj: Předpis č. 59/2006 Sb. Zákon o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií). In: 2006. [online]. [cit. 201505-02]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-59

Příloha F- Modelový příklad pojištění odpovědnosti za znečištění vod v Německu Zadání modelového příkladu: Jako modelový příklad pojištění odpovědnosti za znečištění vody lze uvést majitele nadzemní nádrže s topným olejem, jehož kapacita nepřesahuje 5000 litrů. Výši pojistného může výrazně ovlivnit skutečnost, že v posledních pěti letech došlo ke vzniku škody pouze jednou. Majitel nepracuje ve veřejném sektoru a nemá nárok na žádné slevy, jelikož nedisponuje žádnou zprávou o převedeném čištění nebo údržbě, která by nebyla starší než tři roky. Majitel nadzemní nádrže si přeje uzavřít pojistnou smlouvu na dobu jednoho roku. Výsledná tabulka nabídky pojištění odpovědnosti za znečištění vody u vybraných pojišťoven německého trhu: Pojistné produkty pojištění odpovědnosti za znečištění vod

Limity pojistných plnění v€

Pojistné v € placené v půlročních splátkách

Haftpflichtkasse- 3Mio

3 000 000

18,39


5 000 000

20,22


10 000 000

22,06

ConceptIF- G1

3 000 000

20,22

ConceptIF- G1

6 000 000

24,27

ConceptIF- AX

10 000 000

24,88

ConceptIF- G1

10 000 000

29,12

ConceptIF- CIF-PRO- classic

10 000 000

32,01

Degenia- basic

5 000 000

19,75

Degenia- classic

10 000 000

20,79

Degenia- premium

15 000 000

21,88

Amex- PT-AX

10 000 000

24,88

Baden-Badener- basic

3 000 000

27,78

Baden-Badener- top

10 000 000

50,58

Grundeigentümer- Premium

1 500 000

29,04

Grundeigentümer- Premium

3 000 000

37,83

Plussimo

3 000 000

31,77

VdVA

15 000 000

31,67

Zdroj: vlastní zpracování dle: ORTHEY. Gewässerschadenversicherung [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z: http://www.orthey.de/tag/gewasserschadenversicherung/

RIZIKA OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A MOŽNOSTI JEJICH KRYTÍ

Recommend Documents