Rituály v ţivotě rodiny 21. století

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky

Rituály v ţivotě rodiny 21. století Diplomová práce

Brno 2013

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.

Bc. Veronika Haluzová, DiS. 1

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM HALUZOVÁ, Veronika. Rituály v životě rodiny 21. století. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2013. 125 l., 33 l. příl. Vedoucí diplomové práce Gulová Lenka. ANOTACE Diplomová práce „Rituály v ţivotě rodiny 21. století“ pojednává o významu současné rodiny a o důleţitosti tradic a rituálů. Zabývá se otázkou, zda v dnešní době stále tradice a rituály slouţí jako základní opěrný pilíř naší společnosti. Teoretická část je věnována významu rodiny, rituálů a tradic pro dnešní společnost, především pro mladé páry. Zabývám se také popisem nejvýznamnějších tradic a svátků v České republice. V diplomové práci jsem si vytyčila za cíl zjistit, zda mladé páry, které sdílejí společnou domácnost, udrţují tradice a mají vlastní vytvořené rituály. Zda rituály a tradice mají v jejich ţivotě „místo“ a jsou to události, které jsou jim příjemné a uznávají je. Hlavním cílem bylo zjištění, zda při volbě těchto rituálů a tradic dochází mezi páry k třenicím a konfliktům. ABSTRACT The diploma thesis called “Rituals in 21st Century Family Life” deals with the importance of the present family, the importance of traditions and rituals, whether traditions and rituals still serve as a basic supportive pile of our society. The theoretical part focuses on the importance of the family, rituals and traditions for the present society, in particular for young couples. It also deals with the description of the most important traditions and feasts in the Czech Republic. The goal of my diploma thesis is to find out whether young couples who share common households preserve traditions and have their own created rituals and whether rituals and traditions have their “place” in their life as events which are pleasant for them and young couples recognize them. The main goal is to find out whether conflicts and frictions occur when selecting these rituals and traditions. 2

KLÍČOVÁ SLOVA Rodina, význam rodiny, společnost, zodpovědnost, řád, rituály, tradice KEY WORDS Family, the importance of the family, society, responsibility, order, rituals, tradition

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Bc. Veronika Haluzová, DiS.

V Brně dne 10. dubna 2013 4

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé práce paní Mgr. Lence Gulové, Ph.D. za její čas, vstřícnost a cenné připomínky. Také bych ráda poděkovala všem respondentům a rodině za podporu při studiu. 5

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................. 8 1

SPOLEČNOST A PROSTŘEDÍ ................................................................................................. 10 1.1

ZAČLENĚNÍ DO SPOLEČNOSTI ..................................................................................... 10

1.1.1

PROSTŘEDÍ, VE KTERÉM VYRŮSTÁME ................................................................. 11

1.1.2

VLIV PROSTŘEDÍ NA OSOBNOST ČLOVĚKA ......................................................... 12

1.2

KULTURA ..................................................................................................................... 13

1.3

VOLNÝ ČAS .................................................................................................................. 14

1.4

VÝCHOVA..................................................................................................................... 15

1.4.1 2

3

RODINA ............................................................................................................................... 18 2.1

VÝZNAM SOUČASNÉ RODINY ...................................................................................... 19

2.2

CHARAKTERISTIKA DNEŠNÍ RODINY ............................................................................ 21

2.3

TYPIZACE RODINY ........................................................................................................ 22

2.4

FÁZE VÝVOJE RODINY .................................................................................................. 23

2.5

FUNKCE RODINY .......................................................................................................... 25

2.6

TYPY RODINY ............................................................................................................... 26

2.6.1

RODINNÁ SPOJENECTVÍ ...................................................................................... 28

2.6.2

RODINNÁ PARADIGMATA ................................................................................... 28

2.6.3

TRANSGENERAČNÍ VAZBY ................................................................................... 29

2.6.4

RODINNÁ IDENTITA ............................................................................................. 29

RITUÁLY A TRADICE ............................................................................................................. 30 3.1

4

5

POTŘEBY DÍTĚTE .................................................................................................. 18

VÝZNAM RITUÁLŮ PRO RODINU ................................................................................. 30

3.1.1

ROZDĚLENÍ RITUÁLŮ ........................................................................................... 32

3.1.2

VÝZNAM RITUÁLŮ PRO DÍTĚ ............................................................................... 34

3.1.3

RODINNÉ TRADICE .............................................................................................. 35

PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH TRADIC A RITUÁLŮ ..................................................................... 37 4.1

VELIKONOČNÍ TRADICE A RITUÁLY.............................................................................. 37

4.2

LETNÍ SVÁTKY A TRADICE ............................................................................................ 40

4.3

PODZIMNÍ SVÁTKY A RITUÁLY VÁZANÉ K NIM ............................................................ 41

4.4

VÁNOČNÍ TRADICE A RITUÁLY ..................................................................................... 43

PRAKTICKÁ ČÁST.................................................................................................................. 46 6

5.1

CÍL VÝZKUMU .............................................................................................................. 46

5.2

VÝZKUMNÝ DESIGN ..................................................................................................... 46

5.3

TECHNIKA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ DAT ................................................................ 47

5.3.1

VÝBĚR INFORMANTŮ .......................................................................................... 47

5.3.2

SCÉNÁŘ A PRŮBĚH ROZHOVORŮ ........................................................................ 48

5.4

ETIKA VÝZKUMU .......................................................................................................... 50

5.5

INTERPRETACE VÝSLEDKŮ A ANALÝZA DAT ................................................................ 50

5.5.1

OTEVŘENÉ KÓDOVÁNÍ ........................................................................................ 50

5.5.2

AXIÁLNÍ KÓDOVÁNÍ ............................................................................................. 76

5.5.3

SELEKTIVNÍ KÓDOVÁNÍ........................................................................................ 80

5.5.4

PŘÍBĚH ................................................................................................................. 82

5.5.5

VÍM CO NECHCI A TAKÉ TO, CO BYCH CHTĚL ...................................................... 85

ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 87 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................... 90 PŘÍLOHA ...................................................................................................................................... 92

7

ÚVOD Téma diplomové práce jsem si zvolila z toho důvodu, protoţe si myslím, ţe tradice mají v naší společnosti stále své místo. A to i přesto, ţe ţijeme v moderní době, která se neustále mění a rychle rozvíjí. Moţná i proto, se lidé stále častěji vracejí ke svým „kořenům“, vyhledávají tradice, rituály a svátky. Rituály a tradice často spojují rodinu, a také udávají řád v našem ţivotě a především nás učí zodpovědnosti v našem ţivotě a také ke společnosti, ve které ţijeme. Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Diplomová práce je sloţena celkem z pěti kapitol, přičemţ v prvních čtyřech kapitolách je popsána teoretická problematika daného tématu a poslední kapitola je věnována výzkumu a jeho vyhodnocení. První kapitola se věnuje společnosti a vlivu prostředí, které působí na jedince. V této kapitole se zabývám aspekty, které mají vliv na utváření tradic a rituálů a také na osobnost jedince. V druhé kapitole se věnuji rodině a jejímu významu v dnešní společnosti. V této kapitole je také popsáno s jakými typy rodiny se můţeme setkat, jaké rodina plní funkce a také jakými fázemi můţe procházet. V třetí kapitole popisuji pojmy rituál a tradice, s jakými druhy rituálů se můţeme setkat a také jejich význam pro dnešní společnost, i rodinu samotnou. V kapitole je uvedeno základní rozdělení rituálů, se kterými se můţeme setkat, a také k čemu nám rituály a tradice slouţí. Čtvrtá kapitola je věnována nejčastějším tradicích, zvykům a obřadům, které se slaví a udrţují v České republice. Kapitola je rozdělená do čtyř oblastí, při čemţ kaţdá oblast je věnována jednomu ročnímu období a jeho typickým tradicím. Pátou kapitolou začíná praktická část, ve které popisuji výzkumnou metodu, cíl výzkumu, přípravu na sběr dat, průběh šetření a také výsledky samotného šetření. V empirické části jsem si stanovila tři výzkumné cíle. První z cílů bylo zjištění, zda naši respondenti dodrţují nějaké tradice, „provozují“ zvyky a rituály. Pokud došlo ke zjištění, ţe respondenti tradice doma dodrţují, potom bylo cílem také zjistit, zda navazují na rituály a tradice, které znají ze své původní rodiny, jestli dochází k jejich spojení tradic z obou rodin anebo zda jsou spontánně vytvořené. Posledním cílem bylo 8

zjištění, zda při volbě těchto rituálů a tradic dochází k nějakým rozporům nebo třenicím mezi partnery. Pro svůj výzkum jsem si vybrala kvalitativní design, který jsem provedla prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se čtyřmi páry. Pro výběr respondentů bylo zásadní, aby se jednalo o páry, které sdílí společnou domácnost. Zvolila jsem kvalitativní výzkum, který slouţí k hlubšímu zkoumání dané problematiky a také proto, ţe jsem chtěla mít moţnost pozorovat jedince během rozhovoru. Jako výzkumnou metodu jsem si zvolila metodu otevřeného kódování, prostřednictvím které se jevy skládají do obecných kategorií. Mezi obecnými kategoriemi hledáme vztahy a prostřednictvím selektivního a axiálního kódování určíme centrální kategorii. Po analýze dat, jsem vytvořila paradigmatický model, na základně kterého jsem vytvořila příběh o ústředním jevu.

9

1 SPOLEČNOST A PROSTŘEDÍ 1.1

ZAČLENĚNÍ DO SPOLEČNOSTI Člověk přichází na svět jako bezbranný jedinec, který se stává lidskou bytostí

v průběhu svého ţivota. Socializace začíná základním osvojením základních kulturních návyků, přijímáním hodnot dané společnosti a řízením se podle nich. Sociální učení je druh učení, při kterém si jedinec při styku s ostatními jedinci nebo sociální skupinou osvojuje sociální dovednosti, návyky, sociální role, estetické, morální a jiné normy a postoje potřebné ke společenskému styku. (Čáp, 1993, s. 111) Socializace se uskutečňuje od raného dětství dítěte v komunikaci s okolním světem, ve styku dítěte s okolím, a především s jeho rodinou. Cílem socializace je, aby se jedinec choval ve společnosti přijatelným způsobem. Společnost, do které se jedinec vrůstá, ţádá o přijetí určitých pravidel společnosti. Socializace je oboustranná, z jedné strany na jedince působí společnost, ve které se jedinec vyskytuje, a na straně druhé působí jedinec na své sociální prostředí. „Jedním z nejpřirozenějších prostředků socializace je symbol, který si člověk postupně vytváří a zároveň jej přijímá jako na určitém stupni vývoje společnosti již vytvořený tvar, objevující se v řeči, orálních, grafických a performativních projevem i při tvorbě hmotného prostředí.“ (Babyrádová, 2002, s. 31 – 32) Socializace je celoţivotní proces, základy se vytváří v tzv. primární socializaci, která se uskutečňuje v rodině v procesu rodinné výchovy. První kontakt s ostatními lidmi získá dítě v rodině, nejčastěji s rodiči a sourozenci. Na primární socializaci navazují další sociální instituce jako mateřská škola, základní škola, střední škola, vysoká škola a poté pracovní instituce, kde se jedinec musí opět učit novým poznatkům a začlenit se do kultury dané instituce. Primární skupina má vliv na utváření a zrání osobnosti. V rodině si jedinec formuluje pocity ţivotní jistoty, model základních ţivotních činností, ale také si utváří vztah k sobě samému. Je to v podstatě celoţivotní proces, jelikoţ jedinec neustále mění prostředí, ve kterém se pohybuje, stejně tak rychle se mění prostředí a my se mu musíme neustále přizpůsobovat. Jiţ od útlého dětství vstupujeme do světa komunikace s dalšími jedinci. To, jaký jsme měli s rodiči vztah, nás ovlivňuje v následujících vztazích – ve vztazích 10

s vrstevníky, ale také ve vztahu k potencionálnímu partnerovi. Formování osobnosti se uţívá k označení vývoje osobnosti s důrazem na rozbor příčin a podmínek, příčinných vztahů, vzájemného působení zúčastněných činitelů. Osobnost můţeme formulovat na základě dvou aspektů – souhrn, ucelenost a určité uspořádání jednotlivých psychických jevů v určitém člověku a také odlišnost osobnosti od ostatních lidí, jedinečné vystupování člověka. (Čáp, s. 75)

1.1.1 PROSTŘEDÍ, VE KTERÉM VYRŮSTÁME Prostředí, ve které vyrůstáme, se podílí na formování naší osobnosti. Sociální interakce odráţí způsoby, kterými lidé reagují na sebe navzájem. Společenský ţivot je souborem jevů a procesů realizovaných mezi lidmi. Na výchovu jedince má vliv nejen rodina, ale také kultura a struktura společnosti, jejíţ je jedinec součástí a která na něj ať záměrně nebo nezáměrně působí. „Lidské společnosti jsou složité systémy seskupující jednotlivce, hmotné předměty, symboly, zařízení a jiné prvky do integrovaného celku.“ (Sekot, 212, s. 39 – 40) Společnost, ve které se od narození pohybujeme, nám pomáhá se orientovat v rolích, které v průběhu ţivota dobrovolně nebo nedobrovolně získáváme. Sociální statusy můţeme rozdělit na společensky definovanou pozici, coţ je postavení, které jedinec nebo skupina zaujímá v určité společnosti. Jsou s ním spojena práva a povinnosti, které se k dané pozici váţou. Tento připsaný status nás mnohdy předurčuje k mnoha věcem a určuje určitou příslušnost k pohlaví, rase, společnosti. Na druhé straně je status získaný, který si jedinec získal vlastním úsilím, například studiem, získáním prestiţního pracovního místa. Prostředí, ve kterém ţijeme, má také vliv na formování naší osobnosti. Je stále rozdíl mezi společenstvím lidí, kteří ţijí na vesnici, kde jsou společně udrţovány určité tradice a mezi ţivotem ve městě, kde člověk často nezná ani vlastní sousedy. Vesnice nám dává pocit pospolitosti, lidé spolu více „drţí“ při sobě, navzájem se znají, mají o sobě povědomí. Stejně tak uvádí A. Sekot (2002, s. 46): „vytváří-li soubor jakýkoliv druh vnitřní vazby, přetváří se v pospolitost.“ Jedná se o všechny skupiny lidí, ve kterých vznikla a udrţuje se společenská vazba. Jedná se tedy o prostředí, kde vznikají a udrţují se mezilidské vztahy, které jsou na sobě více nebo méně závislé. Kaţdá skupina je propojená vzájemnou vazbou interakcí, rozvíjejících se vazeb, snahou o naplnění sociální struktury. Sociální struktury zprostředkovávají vazbu mezi jedincem 11

a širší společností především prostřednictvím různých tradic, sportovních utkání, společenských slavností a zvyků. Každý region vedle svých specifických přírodních památek má svou kulturu (památky, tradice, zvyky, vzdělávací a kulturní instituce) a analogicky jako v lokálním prostředí i své společenské poměry a uspořádání. (Kraus, 1998, s. 29)

1.1.2 VLIV PROSTŘEDÍ NA OSOBNOST ČLOVĚKA Člověk je tvůrcem i produktem svého prostředí, své historie, svých aktivit i sama sebe. Jak uvádí Kraus (1998, s. 32 – 34) „sociální prostředí je pro utváření osobnosti důležitější než prostředí přírodní, širší sociální prostředí působí na člověka skrze jeho užší sociální prostředí.“ Osobnost člověka je tvořena stránkou biologickou, sociální a kulturní. Člověk je součástí společnosti, je jí formován a reaguje na podmínky společenského prostředí. Ve společnosti vznikají vztahy, které mají na jedince velký vliv. První vztahy získává jedinec v rámci rodiny, poté se rozšiřuje o další sociální skupiny. Člověk od narození silně vnímá co se kolem něj děje, postupem času a také s přibývajícím věkem si osvojuje a přijímá hodnoty společnosti, ve které vyrůstá. Zvyky a záţitky, které si dítě osvojí v útlém věku, mají často větší vliv neţ ty zkušenosti, které si dítě osvojí v pozdějším věku. V dospělosti se můţeme navracet k principům a k zásadám, které jsme si osvojili ve své původní rodině a které popisují Kraus, Poláčková (2001, s. 104 – 105) pod pojmem „sociální dědičnost“. Jedná se o návrat ke svým kořenům a přenos chování našich rodičů do obdobných situací v našich ţivotech. Jiná sociální vazba mezi lidmi existuje na vesnicích, ve kterých lidé ţijí ve větší pospolitosti a jiná v městském prostředí, kde většinou nedochází k tak úzkému vztahu. Dnes se tyto rozdíly snaţí společnost vyrovnávat prostřednictvím médií, sociálních sítí, přesto se na vesnicích stále více udrţují vztahy mezi sousedy a obyvateli vesnice celkově. „Jednou z nejpůvodnějších forem vyjadřování této soudržnosti je rituál.“ (Babyrádová, 2002, s. 23)

12

1.2 KULTURA Základní prvek kultury je označován jako kulturní element. Tento kulturní element můţe být zastoupen předmětem, který slouţí k dalšímu uţitku, nebo myšlenkou, která hraje důleţitou úlohu pro mnoho oblastí společenského ţivota. Pod slovem kultura si můţeme představit zvyky, umění, hudbu, literaturu, politiku, ale také naše prostředí, ve kterém se pohybujeme. Můţeme také říci, ţe je to soubor naučených způsobů chování a převzatých postojů, které jsou určitými členy společnosti sdělovány a předávány. Kultura také zahrnuje ideje, hodnoty a zvyky určité společnosti, ve které ţijeme. Akulturace je proces, při kterém si jedinec uvědomuje vlastní individualitu, která je však v souladu s normami určité společnosti. Kultura v sobě obsahuje mnoho prvků, které slouţí ke stabilizaci společnosti. Kultura je souborem norem, hodnot a ustálených zvyků, které jsou předávány z generace na generaci. Lidé se učí kultuře prostřednictvím symbolů, které pak lidé pouţívají pro vyjádření svých myšlenek a pocitů. Osvojování kulturních zvyklostí je vědomé, a to například příkazy, odměnami, příklady. Při nevědomém osvojování se jedná například o pozorování při rozhovorech s dalšími lidmi. Kultura je prostředím, ve které vyrůstáme a které má vliv na naši výchovu, vzdělání, přijímání sociálních norem. Kultura nás vychovává k lidskosti a k tvořivému ţivotu. Je důleţité si uvědomit, ţe člověk neţije pouze ve fyzickém světě, ale také ve světě symbolickém. Náš svět netvoří pouze materiální hodnoty, ale především ty nemateriální, jako jsou zvyky, tradice, svátky. Do nemateriálního světa můţeme zařadit právě jazyk, umění, obyčejové tradice, obřadní zvyklosti nebo náboţenství. „Symbolické myšlení a symbolické jednání, na němž je založena obřadní kultura, patří mezi charakteristické rysy lidského života a projevuje se na nich kulturní pokrok.“ (Frolec, 1965, s. 18) Společnost je fenomén specificky lidský, coţ plyne jiţ z jeho jedinečných lidsky sociálních historických atributů jako jsou výroba, školy, města a další produkty lidské kultury v uţším smyslu civilizace. Kultura je uměle vytvořené ţivotní prostředí, které je tvořeno materiálními a duchovními hodnotami. Naše společnost funguje na systému rozeznávání symbolů, tj. zastoupených objektů a dějů, které mají především komunikativní funkci. Významu symbolů se lidé učí, ale některé symboly vystupují

13

jako vrozené „praobrazy“, archetypy či znaky kolektivního nevědomí. Vzájemně propojený systém hodnot a potřeb je pevnou součástí kaţdé kultury. Podle Sekota (2002, s. 21 – 23) kulturu můţeme pojmout dvojím způsobem. Podle obecného pojetí zahrnuje pojem materiální kultura vše, co vytváří lidská civilizace, tedy především to, co nevyrůstá samo ze země. Podle druhého pojetí je pojem duchovní kultura vztahován spíše k projevům lidského chování. Duchovní kulturou jsou myšleny zvyklosti, symboly, komunikační normy a jazykové rituály, obyčeje, symboly, sdílené hodnotové systémy, předávané zkušenosti aj. V kaţdé kultuře najdeme obecné praktiky, které nalezneme ve formě kulturních univerzálií, mezi které můţeme zařadit: folklór, rodinu, stravovací návyky, zákon, manţelství, tanec, pohřby, umění a mnoho dalších.

1.3 VOLNÝ ČAS Za volný čas je považován čas, v němž jedinec svobodně na základě svých zájmů, nálad a pocitů volí svou činnost.“ (Malach, 2007, s. 119 – 120) Výchova ve volném čase je povaţována za důleţitou sloţku výchovy. Dnešní volný čas však děti tráví úplně jiným způsobem neţ předchozí generace, proto také dochází k tak velkým změnám ve společnosti. Děti tráví svůj volný čas v zájmových krouţcích nebo pasivním ţivotem doma u počítače či televize. Dnešní mladá generace si jiţ nechodí hrát ven na hřiště, děti navštěvují různé zájmové krouţky a také tráví čas povídáním na chatu a sociálních sítích. Dnešní děti jsou často neschopné zdravé komunikace, protoţe rodiče nemají čas se dětem věnovat a popovídat si s nimi. Komunikace s kamarády probíhá prostřednictvím sms zpráv, skypu a jiných sociálních sítí. Dnešní mimoškolní výchova by měla být taková, aby dítěti poskytovala prostor k seberealizaci, vedla dítě k citlivosti a k aktivnímu způsobu trávení volného času. Mimoškolní činnost, jak je dnes výchova volného času nazývána (Malach, 2007, s. 115 – 117), by pro dítě měla být pestrá, zajímavá, nutit dítěte nevědomě se učit novým věcem a kontaktu s ostatními dětmi.

14

Volný čas dítěte by měl plnit osm základních funkcí (Malach, 2007, s. 120): 1. Rekreace 2. Kompenzace 3. Edukace 4. Kontemplace 5. Integrace 6. Komunikace 7. Participace 8. Enkulturace Volný čas dítěte by měl slouţit především k rekreaci a odpočinutí, abychom nabrali sil na další povinnosti. Dnešní rodina by měla více času trávit společně, vyuţít veškeré svátky, dny volna k tomu, abychom byli spolu, věnovali se nějaké volnočasové aktivitě. Jednou z cílových funkcí volného času je funkce edukační.

1.4 VÝCHOVA „Výchova dětí je činnost, při níž musíme obětovat čas, abychom ho získali.“ (Jean Jacques Rousseau) Rodina můţe být tvořena ze tří vrstev, ve kterých mohou probíhat tři úrovně interakcí. (Řezáč, 1998, s. 197) Rodiče (matka – otec) Děti (sourozenec – sourozenec) Rodiče – děti (Řezáč, 1998, s. 197) Výchova je záměrné působení ve vývoji dítěte určitými metodami, mezi které můţeme zahrnout odměny a tresty, vysvětlování a přesvědčování. „Ve výchově dochází k procesu adaptace, což je proces postupného zespolečenšťování, v jehož průběhu se člověk postupně začleňuje do společenského prostředí a stává se aktivním nositelem kulturně sociální situace svého prostředí, z něhož přebírá názory, učí se formám cítění a osvojuje si formy společenských mechanismů“. (Kraus, 1998, s. 7 – 8) Mezi záměrné 15

působení na jedince můţeme zařadit proces výchovného ovlivňování, které je důleţité nejen pro jedince, ale i pro celou společnost. Člověk je součástí společnosti, kterou je ovlivňován, formován, a také se jí přizpůsobuje. Jedinec je na druhou stranu společností, resp. společenskými orgány kontrolován a to formálně i neformálně. Důleţitou roli při formování osobnosti hraje ţivotní situace jedince a také prostředí, které jedince obklopuje. Kraus (1998, s. 22 – 23) toto prostředí nazývá lokálním, jelikoţ zahrnuje všechny tři základní oblasti (přírodní, kulturní, společenskou) ve vzájemné jednotě a podmíněnosti. Lze jej charakterizovat po stránce kulturní, tzn. jazyka, tradic, zvyků, činnosti kulturních institucí a místní architektury. Lokální prostředí představuje způsob ţivota lidí v určitém místě, v určitém čase. Rodina poskytuje dítěti modely k napodobování a identifikaci. Předává mu klasický model – sociální interakce a komunikace v malé sociální skupině. Je to způsob, kterým se jedinec učí přizpůsobovat poţadavkům svého sociálního prostředí a osvojuje si názory, postoje a hodnoty společnosti, ve které se jedinec vyvíjí. Ze začátku se u jedince více prosazují znaky, se kterými se narodí, avšak v průběhu socializace se člověk mění a ovlivňuje ho prostředí, které na něj působí. Dítě také silně vnímá, zda se rodiče na výchově spolu dokáţou shodnout a vzájemně se podpořit. Pokud se rodiče nedokáţou shodnout na jednotném stylu výchovy, potom je dítě zmatené a nejisté ve svém prostředí, zvycích i hodnotách. Ke stejné situaci dochází, pokud jeden rodič něco řekne a druhý mu na to začne oponovat - dítě je potom zmatené a můţe docházet k vnitřnímu konfliktu. Ve výchově velmi záleţí na vlastních zkušenostech a také na zkušenostech těch, od kterých hodnoty přijímáme. Předmětem výchovy je cílevědomé tvarování a záměrné formování osobnosti jedince. Právě pomocí rituálů a tradic dětem můţeme ukázat, jakým způsobem plnohodnotně trávit svůj volný čas, čas s rodinou. Cílem výchovy je, aby se z jedince vychoval slušný, poctivý člověk, který respektuje odlišné názory, dokáţe se zastat slabšího jedince a osvojil si základní návyky společenského chován Mezi výchovné styly řadíme: Nápodoba Identifikace Učení odměnou a trestem 16

V ţivotě se učíme nejvíce napodobováním od těch, kdo jsou modelem pro naši roli v různých ţivotních situacích. Pro tento výchovný styl je velmi důleţité, jestli si dítě s rodičem rozumí anebo ne. Dítě vycítí i nejmenší napětí, které ve vztahu s rodičem panuje. Dítě dokáţe vypozorovat, jak rodič na určité otázky, podněty reaguje, jaké otázky jsou mu příjemné, zda je ochotný s dítětem o daném tématu hovořit. Na učení má vliv naše pozorování druhých lidí a také vyvozování závěrů z odpozorovaného. Napodobujeme spíše ty, kteří mají vyšší sociální status neţ my. Čím vyšší emocionální vztah máme k tomu, kdo je nám „vzorem“, tím vyšší je pravděpodobnost, ţe budeme napodobovat jeho chování. Dítě jako první napodobuje své rodiče, starší sourozence, později se dostává do dalších sociálních skupin, ve kterých si hledá nové vzory pro svoje chování. Při identifikaci se jedinec se snaţí ztotoţnit s druhým jedincem, a to tím, ţe se snaţí přijímat jeho hodnoty. Jedinec se v určité situaci snaţí zachovat tak, jak by se v této situaci zachoval jeho vzor. Tento druh sociálního učení však můţe být také negativní, jelikoţ jedinec můţe přijímat jak hodnoty kladné, tak ale i záporné. Dítě se identifikuje nejčastěji s tím jedincem, se kterým má něco společného, ale zároveň také s člověkem, který se mu líbí a kterým by chtělo být. Dítě se nejčastěji identifikuje s někým, koho zná, s kým si je osobně blízké. Metoda učení odměnou a trestem je metodou, při které dochází k přímému posilování výchovy. Výchova však nesmí být zaměřená pouze jednostranně na trestání, je důleţité, aby dítě pochopilo princip této metody. Proto by také často mělo být chváleno a upevňováno v tom, co dělá. Pokud jedná nesprávně je důleţité s dítětem problém komunikovat a poté aţ uloţit trest. Tresty jiţ dnes nejsou hlavní výchovnou metodou, dnes se rodiče snaţí o přátelský, vyrovnaný vztah, ve kterém dochází ke vzájemnému respektu. U dítěte nesmí dojít k nejistotě, musí si uvědomit, co udělalo špatně. Tresty a pochvalami se podporuje přijímání poţadavků a norem. Dítě se snaţí napodobovat především to chování, které je odměňováno. Odměny mohou být jak materiální, tak nemateriální povahy. Především povzbudivé a přátelské výroky dítě nejvíce upevňují v tom, co dělá.

17

1.4.1

POTŘEBY DÍTĚTE Dítě potřebuje určité stimulace, dostatek podnětů ze svého okolí. Dítě se musí ve

vývoji také potýkat se stále obtíţnějšími situacemi a nároky, které jsou na něj kladené, jak v rodině, tak v jeho sociálním prostředí mimo rodinu, např. ve škole, v krouţku. Pokud dítě má však dostatečnou motivaci a jeho aktivita je naladěná na optimální úroveň, potom je připraveno vykonávat danou činnost v přiměřeném čase. Další potřebou je potřeba mít přehled, určitý systém, ve kterém vyrůstá a se kterým se ztotoţňuje. Dítě pro svůj zdravý vývoj potřebuje pořádek a rodinné priority, o které se můţe opřít. Dítě ve svém ţivotě hledá opěrný bod, o který se můţe v době nesnází opřít a vracet se k němu, coţ by primárně měla představovat rodina. Jak uvádí Matějček (2000, s. 93) pokud by se věci děly náhodně a nezahlédli bychom v nich ţádný pořádek, potom by v nás vzniknul pocit zmatku a chaosu. Mezi další významnou potřebu patří potřeba ţivotní jistoty, která vzniká jiţ v dětském věku jedince. To znamená, ţe dítě potřebuje od rodičů lásku, péči a pocit bezpečí rodinného zázemí. Pokud není naplněná jedna ze základních lidských potřeb, potom je dítě vystaveno velmi emotivnímu vztahu, ve kterém nedochází k uspokojování potřeby a dochází k různým frustracím. Lidé jednají na základě svých potřeb, rozvíjí své zájmy kvůli určitým potřebám, kterým je u kaţdého jedince přikládán jiný motiv.

2 RODINA Neexistuje jediná správná definice rodiny, avšak pokusíme se vybranými definicemi tento pojem přiblíţit. „Rodina je malá skupina lidí svázaných dohromady věrností, péčí, spoluprací, tradicemi, zvyky a jazykem, jejíž hranice jsou rozlišitelné a zároveň pevné a flexibilní.“ (Colorosová, 1999, s. 148) „Rodina představuje skupinu osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejíž dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí. Příbuzenství je vztah mezi jedinci, jenž vzniká buďto sňatkem, anebo pokrevními vazbami v otcovské či mateřské linii.“ (Giddens, 1999, s. 156) Při výchově dítěte záleţí na celkové sociokulturní úrovni rodiny, která je dnes vyjádřena především vzděláním rodičů. Ţivotní styly českých rodin se odlišují právě podle vzdělání, příjmů, tradic a hodnot. Dítě silně vnímá, jaké

18

názory a postoje rodiče zaujímají k okolnímu světu, jaké hodnoty a normy rodiče přijímají za své. Rodina dává dítěti první silné zkušenosti ze ţivota, ukazuje mu, jak se lidé k sobě chovají navzájem, zda si pomáhají, zda spolu spolupracují anebo jsou navzájem k sobě agresivní, negativně reagují jeden na druhého, kdyţ se jim něco nedaří nebo nevychází podle jejich plánu. Jak uvádí Matoušek (2008, s. 187 – 189), rodinné vztahy jsou udrţovány v interakcích členů rodiny. Právě v těchto interakcích jsou zabudované stereotypy neboli opakující se vzorce. Některé tyty vzorce mají povahu ritualizovaných událostí, jeţ usnadňují součinnost členů rodiny, pro příklad společné jídlo. Na druhou stranu existují jiné stereotypy, které mohou fixovat rodinné problémy. I přesto je rodina od pradávna prvním zdrojem podpory lidí, kteří se dostali do potíţí, a to bez rozdílu, zda se do nesnází dostali sami, anebo se s hendikepem jiţ narodili. Ve funkční rodině by měla vládnout ekonomická i vztahová solidarita. Rodina si postupem času vytváří soubor rodinných morálních norem, tzv. kodex, který je skladem rodinných zkušeností a zároveň také vodítkem, podle kterého rodina reguluje své chování. Tento kodex určuje, jak se má jedinec v určitých situacích chovat, co má dělat a kdy to má dělat, ukazuje mu ţádoucí způsoby chování, vzory a příklady. Čerpá především ze zkušeností minulé generace a také z rodinných legend. Legendy zachycují situace, ve kterých došlo ke konfliktu hodnot, a popisují řešení toho konfliktu. (Matoušek, 2008, s. 186 – 187) Rodinné legendy jsou předávány z generace na generaci a kaţdá další generace si je můţe měnit podle svých potřeb. Z kaţdé rodinné legendy by mělo vyplynout mravní poučení, které jedinci ukáţe východisko situace.

2.1 VÝZNAM SOUČASNÉ RODINY Nukleární rodina existuje jiţ od pradávna. Rodinné prostředí dříve slouţilo především k péči o rodinu, ţeny pečovaly o své muţe a děti, které vychovávaly k tomu, aby společnost zachovala lidský rod. Rodina prochází neustálým vývojem, v různých dobách byla různě pojata, avšak základní funkce zůstaly zachovány. Rodina je základní jednotkou kaţdé společnosti, nejčastěji je tvořena oběma rodiči a jejich svobodnými dětmi. Dnešní společnost často neuznává instituci manţelství, protoţe dnes je moderní ţít „na psí kníţku“. Svatba je dnes nákladná záleţitost, kterou si dnes mnoho párů z tohoto důvodu nemůţe dovolit. Na druhou 19

stranu ţijí spolu páry, kterým vyhovuje se oficiálně „nevázat“, je totiţ o mnoho snadnější se s někým rozejít neţ rozvést. Nukleární jednotka společnosti zůstává stále zachována, i kdyţ dnešní rodina se stále častěji skládá z nesezdaného páru, jednoho rodiče, který vychovává dítě nebo také z páru homosexuálů. Avšak právě rodina je propojená silným svazkem, který se skládá z manţelství ţeny a muţe a vzniká tím primární prostředí pro početí nového ţivota. V dnešní době se vrací trend souţití vícegenerační rodiny, která je výhodná jak z hlediska ekonomického, tak sociálního. Dítěti pomáhají mezigenerační vazby jak v hledání vlastní identity, tak v přijímání rodinných hodnot. Rodina je také důleţitá z hlediska materiálního zabezpečení, protoţe pouze dva příjmy v rodině mohou dítěti poskytnout finanční jistotu. Rodina a mezigenerační vazby na sebe navzájem působí a ovlivňují se. Rodina je také důleţitá pro svou reprodukční stránku, jelikoţ v dnešní době se věk ţivota prodluţuje a seniorů v naší společnosti přibývá. Je zapotřebí mít se ve stáří na koho obrátit a v prvním případě by to měly být vlastní děti. V dnešní době se můţeme setkat s pojmem tzv. bumerangové generace. Jedná se o aktualizovaný stav, ve kterém děti zůstávají ţít se svými rodiči kvůli pokračujícímu studiu, finančním těţkostem nebo se jako bumerang vracejí domů po rozpadlém vztahu, manţelství, při čemţ ani jedna strana není z obnoveného společného souţití nadšená. (Sekot, 2002, s. 120 – 121) U kaţdého jedince můţe dříve nebo později dojít k rozporu mezi jeho osobními zájmy a mezi zájmy společnosti, ve které ţije. Jedinec musí hledat kompromisy, aby uspokojil jak své potřeby, tak také potřeby společnosti, se kterou cítí sounáleţitost. Rodina poskytuje dítěti prostředí k vývoji jeho osobnosti, vytváří mu prostředí pro přípravu na vlastní ţivot. Pro dítě je důleţité, aby vyrůstalo v láskyplném prostředí, plném pochopení a opory. Právě rodina je tím prostředím, ve kterém jedinec nachází silnou oporu, a poskytuje mu stabilní zázemí pro správný rozvoj osobnosti. Rodina je ţivelný organismus, do kterého se dítě s rostoucím věkem stále více zapojuje a učí se prosazovat své vlastní pocity a názory. Pro zdravý vývoj dítěte je důleţité, aby ho vychovávali rodiče obojího pohlaví, aby dítě mohlo přijímat vzory pro své chování a jednání od obou rodičů. V neposlední řadě je rodina také primárním prostředím, ve kterém se dítě setkává s dalšími jedinci a učí se první interakci. Rodina je místem, kde dochází k předávání rodinných hodnot, místem setkání generací, jejichţ názory dítě vnímá a přijímá za své. Na druhou stranu v určitém věku můţe dojít ke konfliktu, kdy dítě 20

přestane sdílet rodinné hodnoty a začne rodičům odporovat. Dítě se mění při komunikaci s dalšími sociálními skupinami, se kterými se ve svém ţivotě setkává. Primární skupina – rodina, je však pro dítě stále nejdůleţitějším prostředím, které mu umoţňuje první kontakt s dalšími lidmi. Pro dítě je důleţité, aby jeho vývoj probíhal postupně a nenásilným způsobem. Dítě se v rodině pomalu učí rozlišovat, co je skutečné, co je pouhou představou nebo iluzí. Tuto schopnost bychom mohli nazvat smyslem pro skutečnost, která je v dnešní době silně narušována vlivem masmédií. Proto je důleţité vyrůstat v rodině, která se dítěti plně věnuje a dokáţe s ním komunikovat o tom, co se kolem něj děje, co je realita a co naopak pouze iluze.

2.2 CHARAKTERISTIKA DNEŠNÍ RODINY Bohuslav Kraus (1998) shrnul dnešní změny v rodině: 1. V dnešní době se sniţuje stabilita rodinného zázemí, dochází k častým rozvodům, tudíţ být dítětem z rozvedené rodiny jiţ není nic mimořádného. 2. Mění se struktura rodiny, za rodinu se dnes často povaţuje nesezdaný pár se zvířetem. 3. Klesá počet dětí v rodině, coţ je dáno především ekonomickými důvody. 4. Roste počet jednočlenných domácností, lidé se později seznamují a svatbu plánují v pozdějším věku neţ dříve. 5. Více se plánuje rodičovství, především moţností uţívání antikoncepce a také interrupce, tím také dochází ke sníţení počtu nechtěných dětí. 6. Prodluţuje se doba, po kterou dětí sdílejí společnou domácnost s rodiči. Coţ je dáno především tím, ţe děti déle studují, většina chodí na vysokou školu a mnozí ukončují studium aţ v pozdějším věku, neţ tomu bylo dříve 7. Prostřednictvím léků a pokroku medicíny se prodluţuje se délka ţivota, přičemţ vzniká mezigenerační problém ve společnosti. 8. Rodiče musejí trávit více času v práci, tudíţ dochází k úpadku mnoha rodinných funkcí, které jiţ dnes zastupují určité instituce, např. mateřské školy, zájmové krouţky. 9. Zvyšuje se vstupní věk do manţelství, děti déle studují, hledají uplatnění v práci, odkládají zaloţení rodiny na pozdější věk. 21

10. Ubývá aktivně tráveného času rodičů s dětmi. Zvyšuje se počet obézních dětí. Děti tráví většinu volného času u televize nebo počítače. 11. Dochází ke změně rolí v ţivotě dítěte. Například muţi stále častěji odcházejí na mateřskou dovolenou místo matky.

2.3 TYPIZACE RODINY Společnost je tvořena malými skupinami, především nukleárními rodinami, které se skládají z otce, matky a dětí. I kdyţ v dnešní době převaţují spíše rodiny neúplné, přesto rodinu stále povaţujeme za základ společnosti. Typy rodiny jsou (Matějíček, 1997): 1. Úplná rodina - nukleární rodina, nesezdané páry s dětmi 2. Neúplná rodina – rodina rozvedená, rodina ovdovělá, rodina s pouze jedním rodičem 3. Širší rodina – zahrnuje více členů, např. prarodiče, strýce, tety a ostatní příbuzné 4. Rodina nebiologická – pěstounská péče, adoptivní děti 5. Registrované partnerství Dnes můţeme rozlišit mnoho typů rodin, rodiny úplné aţ po rodinu neúplnou. Mezi rodiny neúplné můţeme zařadit rozvedené rodiny, ovdovění, nesezdaná souţití, která jsou v dnešní době povaţována za „moderní“ variantu partnerského ţivota, a také rodinu obsahující pouze jednoho z rodičů. Dnešním „trendem“ jsou single matky, které vychovávají dítě bez partnera, a to buď dobrovolně, anebo nedobrovolně. Dnes však roste počet ţen, s dostatkem finančních prostředků, které jsou ochotny a schopny zabezpečit své dítě samy, bez otcovské asistence a autority. Dalším typem rodiny je rodina o větším počtu členů, například rodina vícegenerační. Do současnosti se vrací vícegenerační souţití, které je praktické z finančních důvodů, ale také z výchovných. Na dítě působí ve výchově více výchovných prvků, má více vzorů pro formování své osobnosti. Rodina spolu ţije dohromady, například v jednom domě. Na dítě působí více výchovných činitelů, coţ můţe vést ke zdravému prosazování, jelikoţ musí svůj názor 22

bránit proti většímu počtu osob. Rodinu nebiologickou, která vzniká adopcí dítěte anebo pěstounským vztahem, můţeme povaţovat za rodinu úplnou, i přesto, ţe pouto nevzniklo pokrevním vztahem. Poslední typ rodiny představuje registrované partnerství, coţ představuje společné, zákonem registrované souţití osob stejného pohlaví.

2.4 FÁZE VÝVOJE RODINY Rodina prochází několika vývojovými stádii, která začínají seznámením partnerů a obvykle končí smrtí jednoho z nich. Stádia jsou obvykle definována podle přítomnosti dětí v rodině a podle jejich věku. Vývojové období je charakterizováno velkými změnami, které dávají jednotlivým obdobím specifický charakter a vedou ke změnám v organizování rodinného ţivota, v chování jednotlivých členů. Model rodiny tvořený rodiči, případně i prarodiči vykazuje neobyčejnou stabilitu ve všech epochách vývoje lidstva a ve všech známých současných společnostech. Rodina tvoří základní článek všem známým společnostem. Rozdělením vývojového cyklu se zabývá mnoho autorů, mezi nejčastěji uváděné patří rozdělení podle Matouška (2003, s. 57 - 71) 1. Volba partnera 2. Sňatek 3. Orientační a prokreační rodina 4. Transgenerační tradice 5. Rodina s předškolním dítětem 6. Rodina se školním a dospívajícím dítětem 7. Rodina ve fázi opuštěného hnízda (Matoušek, 2003, s. 57 – 71) V první fázi vzniku rodiny je volba a seznámení se s partnerem, coţ mnohdy není v dnešní době snadná záleţitost. Při volbě partnera je pro obě pohlaví důleţité, aby potencionální partner vykazoval prvky zdraví a moţnosti reprodukce. Při volbě partnera také jedinci nejvíce dbají na to, aby byl jedinec stejné rasy, stejné víry a stejného nebo vyššího sociálního postavení. V dnešní multikulturní společnosti jiţ většina základních kritérií mění svou váhu, avšak zachování sociálního statusu stále zůstává. 23

Poté, co se partneři navzájem dobře poznají a rozhodnou se ţít společně a vychovávat děti, dochází ke svatbě. Obřadu, ve kterém vstupují dva lidé do svazku manţelského. Svatba je doprovázena mnoha rituály a tradičními zvyklostmi. Mnohdy svatba není tak důleţitou událostí, jako to, co se za ní skrývá, například pro sezdávané to můţe znamenat očekávání narození potomka anebo společné bydlení. Pro rodinné tradice a zvyky je nejdůleţitější fáze společného bydlení, zde nejčastěji dochází k nejvýznamnějšímu střetu mezi orientační a prokreační rodinou. Oba manţelé si do svého nového ţivota přinášejí zkušenosti a očekávání ze své původní, prokreační rodiny. Pokud je vliv z prokreační rodiny silný, potom se jedinec chová podle rodičovského vzoru. Ţeny často napodobují zvyky matek, a to jak při tradicích, například výzdoba bytu, tak v kaţdodenních záleţitostech, jako je úklid, vaření aj. Jedinec si do svého nového vztahu přenáší hodnoty ze své původní rodiny, a to jak vědomě, tak nevědomým způsobem. Kaţdá rodina udrţuje vztahy mezi svými členy a udrţuje svou tradici. Rodina si tradice připomíná předáváním dovedností, předáváním významných příběhů vyprávěním anebo psanou formou a také uchováváním památných předmětů. Uschované předměty mohou mít pro člena rodiny symbolický význam, který ostatním osobám zůstal skrytý. Uchovávání tradic je dnes především úkolem ţen a je povaţováno za pozitivní znak. Tradice zvyšují stabilitu v rodině, odolnost vůči vnitřním a vnějším stresům. Příběhy se mohou různě měnit a být jedinci upravovány, především tehdy, pokud jiţ má příběh dnes jiný význam, a také proto, ţe kaţdá osoba, která příběh vypráví, ho můţe vnímat jiným způsobem neţ osoba jiná. K další významné změně dochází, kdyţ do rodiny přibude nový člen rodiny – nejčastěji narozením dítěte. V této fázi manţelství dochází často k velkému neporozumění mezi rodiči a přichází první manţelská krize, jelikoţ manţelka veškerou pozornost věnuje potomkovi a manţel je, nebo se cítí být, odsunutý na „druhou kolej“. Je důleţité, aby v této fázi nedošlo k rezignaci ze strany jednoho nebo obou partnerů, právě naopak se manţel musí zapojit do výchovy potomka a přestat ho brát jako konkurenci. Pokud se manţel dokáţe zapojit do výchovy potomka, je nezbytné, aby se matka dokázala odpoutat od dítěte a věnovat určitý čas jenom svému partnerovi. Období předškolního věku je pro dítě nejdůleţitější z hlediska působení na rozvoj jeho osobnosti. Do šesti let, kdy se dítě nejčastěji pohybuje ve své primární společnosti – rodině a sekundární společnosti – mateřská škola, je dítě nejvíce ovlivnitelné pro jeho další ţivot. 24

Školní období je obdobím, kdy si dítě plně uvědomuje svou existenci a také se poprvé střetne s jinými názory. Pokud se názory neshodují s jeho postojem z orientační rodiny, potom dochází ke konfliktu. Je to nejtěţší období v ţivotě rodičů, jelikoţ děti mění své názory, stávají se součástí okolního dění, uvědomují si okolní názory, které na ně mají velký vliv. V poslední fázi dochází k odchodu dětí z domova a zakládání vlastních rodin. Pro rodiče jiţ rodina přestává být středem zájmu, často dochází k rozvoji kariéry a také mimorodinného ţivota. Rodiče si hledají jiné zájmy neţ péči o děti. Pro některé rodiny to však můţe znamenat rozpadnutí rodinného svazku, jelikoţ jiţ není potřeba rodinu i nadále udrţovat.

2.5 FUNKCE RODINY „Rodina ve svém souhrnu zajišťuje mnoho činností – zabezpečuje své členy hmotně, pečuje o zdraví, výživu a kulturní dědictví, vštěpuje jim morální postoje, ovlivňuje je, usměrňuje, chrání a podporuje. Rodina plní určité role i ve vztahu ke společnosti – je to především reprodukce obyvatelstva, a to jak produkce biologická, tak i kulturní.“ (KRAUS, s. 79) Rodina předává jedinci základní morální hodnoty, vzorce chování, ale také návyky a postoje k normám ve společnosti. Způsob komunikace a citové vztahy se přenášejí z dětství do dalších osobních vztahů jedince, do vztahů k partnerovi a především k vlastním dětem. Podle Matouška (2003, s. 10 – 12) existuje pět základních funkcí, které by měla rodina plnit: 1. Reprodukční 2. Ekonomicko-hospodářská 3. Emocionálně-citová 4. Socializačně-výchovná 5. Rekreační a relaxační (Matoušek, 2003, s. 10 – 12) Jako první můţeme uvést funkci biologickou neboli reprodukční. Pokud se rodina rozšíří o dítě, případně děti, potom jedinec neuspokojuje pouze své potřeby, ale zároveň 25

také potřeby státu, jeho rozvoje, a současně jedinec uspokojuje své vlastní sexuální a biologické potřeby. Jedinec naplňuje potřebu zachování svého vlastního rodu, zabezpečuje udrţení ţivota početím a narozením nového člověka. V dnešní době je také důleţité mít děti z důvodu, aby se o nás měl ve stáří kdo postarat a abychom se měli na koho se obrátit, aţ budeme slabší. Další funkce rodiny je funkce ekonomicko-hospodářská, která je v dnešní době nezastupitelná. Dochází ke kontaktu různých prostředí, na rodinu je také hleděno jako na významného spotřebitele, který do značné míry ovlivňuje ekonomiku státu. Emocionální funkce má jedinci v rodině poskytnout základní jistoty, jako je potřeba bezpečí, lásky, sounáleţitosti, pocit, ţe „někam“ patří. Ţádná jiná sociální instituce nedokáţe jedinci poskytnout to, co rodina, která je nejdůleţitější pro vytvoření si vlastní identity. Poslední funkcí je funkce socializačně-výchovná, která vypovídá o tom, ţe rodina je prvním prostředím, se kterým se dítě setkává. Rodina je prostředím, které učí jedince si osvojovat základní návyky, pravidla chování. Rodina je sociální skupina, jejíţ „ústřední úlohou zůstává příprava dětí a mladistvých na vstup do praktického ţivota.“ (KRAUS, 1998, s. 82 - 83). Funkce rekreační ukazuje, jak dovede rodina společně trávit svůj volný čas, jakým zájmovým činnostem se rodina věnuje. Tato funkce je důleţitá především pro děti, aby byl plnohodnotně vyuţit jejich volný čas,

2.6 TYPY RODINY Rodinné hranice jsou neviditelné linie mezi jednotlivými subsystémy rodinného systému. Obecně lze říci, ţe hranice mohou být příliš pevné a jasné, anebo difuzní, slabé. Optimálnímu fungování rodiny vyhovuje jen prostřední moţnost - jasně vyměřené hranice. (Sobotková, 2001, s. 34) Hranice rodiny jsou proměnlivé v závislosti na typu rodinného systému a také záleţí na konkrétní situaci rodiny. Podle Matouška (2003, s. 117 – 121) rozlišujeme čtyři typy rodiny, podle toho, jak rodina dokáţe samostatně fungovat:

26

1. Funkční rodina 2. Problémová rodina 3. Dysfunkční rodina 4. Afunkční rodina (Matoušek, 2003, s. 117 – 121) Funkční rodina má tedy jasně vyměřené hranice, které jednotlivý členové rodiny respektují. Ve funkčních rodinách je tendence jedince k vlastní individualitě a autonomii, avšak na straně druhé „o tendenci a potřebě být spolu jako o kohezivní síle.“ (Sobotková, 2001, s. 36) Koheze neboli soudrţnost rodiny je tím poutem (ať pozitivním nebo negativním), které drţí vztah pohromadě. Komunikace v rodině je povaţována za zásadní pro úspěšné fungování rodiny. V problémové rodině se vyskytují závaţnější poruchy některých anebo všech funkcí, avšak neohroţuje vývoj dítěte ani rodinný systém. Rodina je schopna si řešit své problémy sama, popřípadě s krátkodobou pomocí zvenčí. Dysfunkční rodina je obecně rodina, v níţ jeden nebo více členů vykazuje maladaptivní, nezdravé chování. Dysfunkční rodiny vykazují některý z těchto znaků – chybějící identita, rigidní role, potlačování vlastní identity, popírání či neřešení problémů, vzájemné obviňování, nejasná pravidla a komunikace, chybějící jasně vymezené hranice mezi členy rodiny. Tyto poruchy jiţ není rodina schopna sama vyřešit, je nezbytné vyhledat pomoc „zvenčí“. Afunkční rodina je prostředí, ve kterém není plněna některá ze základních funkcí a tím dítěti škodí anebo ho přímo ohroţuje. Tento typ rodiny nemá význam nadále udrţovat, pro dítě je lepší, pokud je rodina „rozpuštěna“. V afunkční rodině je omezen kontakt, dítě je izolováno, je pod neustálým tlakem a napětím. Sobotková (2001, s. 45-46) definuje šest primárních teoretických dimenzí, které diferencují mezi „normálními“ a „dysfunkčními“ rodinami. 1. Dominance 2. City 3. Komunikační dovednosti 4. Výměna informací a postupy chování při vzniku problému 5. Konflikt 27

6. Respekt, porozumění, ocenění členů rodiny mezi sebou navzájem (Sobotková, 2001, s. 45 – 46)

2.6.1 RODINNÁ SPOJENECTVÍ V rodině přirozeně vznikají spojenectví, která mohou vznikat například sdílením společných zájmů nebo hodnot. Můţeme najít spojenectví sourozenců, osob stejného pohlaví, ale i spojenectví zaloţená na přitaţlivosti druhého pohlaví. Manţelské, sourozenecké a rodičovské vztahy jsou základním kamenem celého rodinného systému. Tyto vztahy se neustále mění a vyvíjí, proplétají se a navzájem se ovlivňují, stejně tak jako rodina samotná. Kaţdý jednotlivec má svoji pozici v různých subsystémech, mezi kterými prochází podle potřeby. V rodině existují subsystémy, například manţelské nebo sourozenecké. Manţelský subsystém je spojenectví muţe a ţeny, do kterého dítě nemá přístup, a pokud ano, tak za jasně definovaných podmínek. V druhém případě se jedná o subsystém sourozenecký, děti spolu navzájem uzavřou „spojenectví“, do kterého jim rodiče nemohou zasahovat. Jedná se o klasické sourozenecké tajemství, kdy jedno dítě neţaluje na druhé, ale naopak drţí při sobě. Tato spojenectví většinou vznikají mezi sourozenci, kteří jsou si věkově blízcí Weirket (2006, s. 27 -29) uvádí, ţe pokud jsou děti narozené s odstupem jednoho aţ dvou let, potom má jejich vztah mnoho předností, mezi kterými můţeme uvést: mohou si navzájem poskytnout bezpečí a zázemí, pokud rodiče nejsou přítomní, snáze se proti rodičům propojí a jsou silní ve své druţnosti. Rodiče by si také měli uvědomit, ţe dítěti musí jít příkladem, protoţe děti se učí tím, co vidí u nich. Pro dítě ne nejlepší, kdyţ své rodiče můţe pozorovat a tím se od nich učit. Dítě vnímá způsoby chování rodiče a snaţí se je napodobovat.

2.6.2 RODINNÁ PARADIGMATA V kaţdé rodině vznikají tzv. paradigmata, coţ jsou rodinná přesvědčení, a také předpoklady vysvětlující povahu mimorodinného ţivota. Matoušek (2003, s. 84 - 85) rozlišuje tři dimenze rodinného paradigmatu: 1. Konfigurace – vyjadřuje, jak rodina rozumí fungování společnosti. 2. Koordinace – představa o tom, jak je rodina vnímána svým okolím. 28

3. Uzavřenost – rovnováha mezi otevřeností vůči ţivotu vně rodiny, také se jedná o uchovávání rodinných tradic. (Matoušek, 2003, s. 84 – 85)

2.6.3 TRANSGENERAČNÍ VAZBY „Přenášení souborů očekávání z původní, orientační rodiny (v níž člověk jako dítě vyrůstal) do rodiny prokreační (kterou sám založí anebo již založil) je obecný jev.“ (Matoušek a kolektiv, 2008, s. 187) Nově vzniklé rodiny jsou neustále ovlivňovány minulostí, především udrţovanými kontakty s rodinami z předchozí generace. Se zaloţením nové rodiny mohou dětská traumata manţelů dostat nový prostor. Jak uvádí Matoušek (2008, s. 186), dětská traumata jsou oţivována zejména těmi situacemi, v nichţ se někdo z dospělých cítí odmítán nebo opouštěn. Příznivé klima v rodině je velmi důleţité pro zdravý vývoj dítěte. Řezáč (1998, s. 198) hovoří o čtyřech základních atributech, které mají vliv na klima v rodině a také zásadním způsobem zasahují do výchovného stylu rodičů: rodinné konstelaci, tedy rozloţení pozic sebepojetí (koncepci) rodiny míře autonomie a zároveň míře otevřenosti rodiny vůči vnějším jevům způsobu vedení (Řezáč, 1998, s. 198)

2.6.4 RODINNÁ IDENTITA Rodinná stabilita, která udrţuje rodinnou identitu v čase, zajišťuje kontrolu nad konflikty a také schopnost rodiny se měnit a dále se rozvíjet. Rodinnou identitu můţeme definovat jako „pocit sounáležitost s rodinou“, identita zahrnuje vědomou kontinuitu, přes všechny změny v rodinné struktuře jsme to stále „my“. (Sobotková, 2001, s. 43) Členové rodiny se zdravou rodinnou identitou sdílejí podobný vztahový rámec pro chápání a vysvětlování okolního světa, ale také pro to, jak celá rodina na okolní dění reaguje, jak si okolní dění vysvětluje. K ustálení rodinné identity napomáhají různé rodinné rituály, pomocí nichţ si rodina dokáţe po nějaké události udrţet rodinnou stabilitu. Potřeba pozitivní identity je jednou ze základních psychických potřeb, které 29

musí být uspokojovány v dostatečné míře, má-li se lidská osobnost vyvíjet zdravě. Dítě také musí mít přesně vymezené hranice, ve kterých se můţe pohybovat. Hranice dítěti pomáhají se vyrovnat s realitou ţivota, rozvíjí svůj smysl pro zodpovědnost, učí se konstruktivně zacházet s problémy a vyrovnávat se s nimi.

3 RITUÁLY A TRADICE „Všem rituálům je společné to, že probíhají podle určitých pravidel, která často zůstávají dlouhá období neměnná. Avšak tím, jak se mění společnost, mohou některé rituály ztrácet svůj smysl a pokud nejsou doplněny novým obsahem, zanikají anebo se stávají pouhou formou bez obsahu.“ (Kaufmannová - Hubertová, 1998, s. 9) Rituály dříve řídily celou společnost, většinou byly úzce spjaté s ročním obdobím a také počasím. Lidé se snaţili porozumět přírodě, vytvořit podmínky pro soulad s přírodou. Lidé se snaţili pomocí rituálních aktů opakovat určité jevy, například ovlivňovat počasí, uřknout nepřítele aj. Podle Babyrádové je potřeba provozovat rituály lidem vrozena. Tato potřeba přetrvává i přesto, ţe ţijeme ve světě civilizačního pokroku. Rituál je obecně spojován se vztahy a ději uskutečňovanými ve skupině, je sdílen především kolektivně. Rituál slouţí jako stabilizátor chování, je prostředkem, pomocí něhoţ společnost upevňuje své normativní uspořádání.

3.1 VÝZNAM RITUÁLŮ PRO RODINU Řezáč (1998, s. 288) rituál definuje jako „souhrn na sebe navazujících úkonů mající většinou nějaký smysl, vyjadřují určitou skutečnost, poslání, záměr, též jako vytvořený systém návyků souvisejících s určitým prostředím (okolnostmi), časem, situací a podobně.“ Společné činnosti rodiny se určitým časem ritualizují, coţ znamená, ţe určitou činnost provádějí stále stejným způsobem, aby se tato činnost pro všechny členy rodiny stala srozumitelná. Velmi často má kaţdý člen přidělenou nějakou úlohu, která můţe být proměnlivá. Tato činnost slouţí především k tomu, aby sjednocovala rodinu a v daném momentě se rodina věnovala pouze této činnosti. Kaufmannová-Hubertová (1998, s. 9) uvádí, ţe pro všechny rituály je společné to, ţe probíhají podle určitých 30

pravidel, která často zůstávají dlouhá období neměnná. Společnosti se mění a vyvíjejí v čase, stejně tak tradice procházejí změnou, některé mohou ztrácet svůj smysl, a nejsou-li naplněny novým obsahem, brzy zanikají nebo se stávají pouhou formou bez obsahu. Podle Babyrádové (2002, s. 125) můţeme u rituálů nalézt společné charakteristiky: Průběh rituálu v určitém čase Průběh rituálu v určitém čase Podíl na opakovaném kolektivně sdíleném dění Uţívání určitého smluveného jazyka, zde vystupujícího ve smyslu všech výrazových prostředků zvukového i somatického charakteru (Babyrádová, 2002, s. 125) V ţivotě kaţdého člověka jsou důleţité určité okamţiky, ať se jedná o výjimečné události, které se konají pouze jednou či několikrát do roka, např. narozeniny, rodinné výročí, Velikonoční svátky, Vánoční svátky, anebo kaţdodenní rituály, které dávají jedinci v jeho ţivotě řád, jedná se například o ranní hygienu, příprava na odchod do školy anebo zaměstnání, společná rodinná večeře aj. Tyto události dávají člověku v ţivotě řád, dávají člověku jistotu, strukturují jedinci jeho den, ale často udávají tón celému jeho ţivotu. V dnešní době plné rychlých a mnohdy dramatických změn ve společnosti a mnohdy i v rodinách samotných rituály usnadňují průchod ţivotními změnami. „Jde o to, že rituály pomáhají formovat rodinnou identitu v obdobích, kdy je potřebná její inovace. Rituály mohou přesahovat z minulosti skrze rodinnou tradici a být pozměňovány současnými potřebami rodiny. Zpřístupňují tak pocit kontinuity života na jedné straně a usnadňují akceptaci změn na straně druhé.“ (Sobotková, 2001, s. 49) Tyto události dávají našemu ţivotu určitou strukturu, díky které si nemusíme kaţdý den organizovat znovu a znovu a máme více času na učení a jiné tvůrčí činnosti. Rituály pomáhají při překonávání krizí v ţivotě, často se stávají opěrným pilířem v našem ţivotě. Kaţdá rodina si vytváří své vlastní rituály, jejíţ členové přebírají ze své původní rodiny, ze svého dětství. Anebo naopak se snaţí si vytvořit vlastní rituály, rozdílné od své původní rodiny, protoţe jim nějakým způsobem nevyhovovali anebo jim nebyli 31

příjemné. Vlastní rodinné rituály se dědí, jelikoţ jsou to zakódované symboly. Kaţdá rodina si vytváří vlastní představu o tom, jak by měly oslavy svátků, tradic, rituálů probíhat, jakým způsobem se jich budou účastnit. Kaţdá rodina si také buduje tradice, které členové převzali ze svých orientačních rodin. V rituálech jsou zkomponované hodnoty a vize rodiny. Primární rodina je nejdůleţitějším zázemím pro získávání a osvojování si rituálů, které si pak přinášíme do svého ţivota a také do své nové rodiny. Rituály kaţdodenního ţivota jsou důleţité pro vytváření si vlastní identity, ale především pro utváření společného ţivota. Naše osobnost je formuluje pomocí rituálů získaných v primární socializaci, ale později také prostředím, ve kterém vyrůstáme a které na nás působí. Cílem rituálů podle Kaufmannové- Huberové (1998, s. 71) je: Uspořádání průběhu dne Poskytování bezpečí Upevňování rodinných vztahů Překonání strachu Vytvoření prostoru pro volný čas a vlastní kreativitu

3.1.1 ROZDĚLENÍ RITUÁLŮ Rozdělení rituálů podle Van Gennepa (1997) 1. přechodové rituály 2. iniciační rituály 3. oslavné rituály 4. pohřební rituály 5. výroční rituály Van Gennep rozlišuje speciální druh rituálů - rituály přechodové, které dělí na rituály odluky, rituály pomézní, rituály sloučení. Mezi rituály přechodové můţeme zařadit těhotenství, narození dítěte aj. Přechodové rituály se vyuţívají především v dětství, kdy dochází k „oslavě“ prvního zubu, první vlásek, první vyčůraní do nočníku 32

aj. Mezi rituály odlukové můţeme zařadit pohřební obřady, mezi rituály slučovací můţeme zařadit svatební obřady a mezi rituály pomézní můţeme uvést změny stavu jedince, například zásnuby, těhotenství, porod. Mezi nejdůleţitější událost patří svatba, zde se konají jak obřadní slavnosti, tak také obyčejová jednání. Dalším typem rituálů, jsou rituály iniciační, které doprovázejí přechod mladých lidí mezi dospělé. Tento rituál je důleţitý především v různých kmenech, kde děti vstupují oficiálně do světa dospělých absolvováním nějaké zkoušky. V naší společnosti tyto rituály mohou být zastoupeny např: při maturitě, promoci, zasnoubení anebo svatbě. Při oslavných rituálech se setkávají rodinní příslušníci, za účelem radosti z oslavné ceremonie. Můţe se jednat o veřejný rituál, např. maturita, promoce, veřejné vyznamenání anebo o soukromý rodinný rituál, při kterém dochází k oslavě určité rodinné události. Pohřební rituály měly v minulosti vţdy přísný řád, který se musel dodrţovat. Mrtvý byl na cestu „vybaven“ jídlem, amuletem anebo mincí, aby mohl v podsvětí zaplatit za převoz po řece. V dnešní společnosti je pohřeb pojatý jako poslední rozloučení, truchlící rodina je „odloučena“ od společnosti, poté co skončí období smutku, se znovu začlení do společnosti. Výroční rituály zahrnují veškeré rodinné oslavy, při kterých se oslavují rodinná výročí, např. narozeniny, výročí svatby, aj. Rozdělení přechodových rituálů podle Gennepa (1997, s. 18): ANIMISTICKÉ RITUÁLY rituály sympatetické

rituály kontaktní

rituály pozitivní

rituály negativní

rituál přímé

rituály nepřímé DYNAMISTICKÉ RITUÁLY

Podle Gennepa (1998, s. 13 - 15) rozlišujeme rituály sympatetické a rituály kontaktní. Rituály kontaktní – zakládají se na materiálnosti a na dotyku, který můţe být vlastní anebo na dálku. Tento „dotyk“ slouţí například k uřknutí nějaké osoby. 33

Rituály sympatetické – zakládají se na víře v působení podobného na podobné, části na celek a naopak, předmětu na bytost a naopak, slova na čin. Rituály mohou působit přímo nebo nepřímo. Přímý rituál je takový rituál, který má okamţitý účinek a nemusí při něm být ani osobní kontakt, naopak nepřímý rituál působí jako počáteční úder, který uvádí do pohybu sílu, která působí ve prospěch osoby, která rituál provedla. Mezi další typy rituálů můţeme zařadit rituály negativní a rituály pozitivní. V pozitivním rituálu jde o dosaţení nějakého efektu, u rituálu negativního se naopak snaţíme nějakému efektu vyhnout. Podle Babyrádové (2002) můţe rituál slouţit jako: nástroj potvrzování společenské role nástroj kultury nástroj upevňování skupinových vztahů prostředek výchovy cesta k poznání prostředek utváření podoby sociální sféry orientační prvek kaţdodenních činností aj.

3.1.2 VÝZNAM RITUÁLŮ PRO DÍTĚ Denní rituály mohou plnit funkce: zdravotní výchovná organizační Dítě potřebuje ke svému ţivotu kaţdodenní reţim, který si upevňuje tím, ţe kaţdý dne určité věci dělá stejně. Z těchto kaţdodenních činností se stávají denní rituály, podle kterých se dítě orientuje. Zdravotní funkce kaţdodenního rituálu u dítěte fixuje zdravotní návyky, správnou ţivotosprávu, např. pokud dítě přijde z venku domů, musí si umýt ruce, stejně tak jako před jídlem apod. Dítě si pomocí těchto kaţdodenních 34

rituálů činnost natolik zautomatizuje, ţe v pozdějším věku mu to bude připadat naprosto přirozené, např. večerní koupel, uloţení ke spánku. Mezi další funkci rituálů jmenujeme výchovnou funkci, která dítěti pomáhá se ztotoţnit s automatickými činnostmi, podporuje samostatnost a tvořivost, např. přejití přes cestu pouze na zelenou na semaforu, nebavení se s cizími lidmi apod. A mezi poslední funkci řadíme funkci organizační, jelikoţ právě tyto kaţdodenní rituály udávají v ţivotě dítěte řád. Zde můţeme zmínit např. stravování v pravidelnou hodinu, vycházka, hraní aj.

3.1.3 RODINNÉ TRADICE Kaţdá lidská společnost přizpůsobuje rodinu svým potřebám a tradicím. „Rodinné tradice mají kolektivní charakter, k jejich znakům patří sankcionovanost, normativnost, spontánnost a relativní stabilita.“ (Frolec, 1985, s. 18 – 19) Tradice v ţivotě jedince působí jako sociální prostředek stability společenských vztahů. Právní rodinná struktura zahrnuje tři věci – rodinná práva, pokuty za jejich porušování a způsob jak porušování předcházet a vyhnout se tak trestu. Tradice dávají členům rodiny pocit identity a pevná pravidla chování. Zvyky v rodinách určují, jakým způsobem se postavit k různým událostem, ale také to, jakým způsobem spolu členové rodiny komunikují. Eyreovi (1995, s. 7) uvádějí, ţe pokud jsou tradice pečlivě promyšleny, jasně formulovány, mluví se o nich, zakládá se na nich, mohou rodinu semknout, zvýšit loajalitu, mohou učit věrnosti, úctě, poctivosti a pomoci. Pokud se výše zmíněná pravidla v rodině dodrţují, mohou tradice rodinu spojovat ještě několik let po odchodu dětí z domova. Tradice nabízejí příleţitosti k vytvoření vzpomínek, lásky a budují pevná pouta mezi členy rodiny. Kaţdá rodina má své tradice, které si uvědomuje anebo také neuvědomuje. Tradice mají svou hodnotu, učí a jsou příkladem dobrých pravidel, zvyšují porozumění a často také budují odpovědnost. Skutečným důvodem pro rodinné tradice je však zábava a radost z toho, ţe je rodina dohromady. Rodinné tradice můţeme rozdělit na několik druhů (Eyreovi, 1995) „velké“ rodinné tradice, mezi které můţeme zařadit Velikonoce, Vánoce, významná rodinná výročí, narozeniny, které se kaţdoročně opakují. 35

„malé“ rodinné tradice, zvyky, díky kterým se doma „cítíme“ jako doma. Jsou to kaţdodenní, kaţdotýdenní události, například nedělní oběd, úterní kino, kaţdodenní společná procházka se psem aj. Podle Eyreových (1995, s. 139 – 140) existuje nejméně sedm aspektů ţivota, jimţ můţeme díky rodinným tradicím lépe porozumět a které můţeme rozvíjet: Hodnoty Komunikace Vzdělání Manţelství Odpovědnost Citlivost Ponaučení Všechny dobré tradice podporují určité hodnoty, které jsou důleţité pro jejich rodinu. Tradice rozšiřují komunikaci mezi členy rodiny., proto mezi hodnotami, které nám tradice pomáhají rozvíjet, je komunikace. Společné záţitky podporují komunikaci v rodině. Členové mají na co vzpomínat, o čem si povídat při společných setkáních. Společné záţitky rodinu stmelují, inspirují rodinu k dalším proţitkům. Tradice mohou posilovat představy a znázorňovat pojmy, které se děti učí ve škole. Tradice určitým způsobem děti posunují „vpřed“, děti získávají nové záţitky a především zkušenosti, které je obohacují a zároveň vzdělávají. Tradice upevňují pouta také mezi manţely samotnými, dávají jim pocit, ţe spolu dělají něco společně, spojuje je jejich společná představa o ţivotě rodiny, jejich společná příprava na tradici či rituál. Určité tradice mohou děti učit odpovědnosti vůči druhým osobám, vůči okolnímu světu. Tradice, které mají pravidelný řád, učí děti odpovědnosti a určitým způsobem je zavazují k určitému času, místu. Některé tradice mohou zvyšovat toleranci, empatii a respekt mezi členy rodiny a také okolního světa.

36

Určité tradice mohou kolem sebe šířit určité kouzlo, které působí na jedince výjimečným pocitem sounáleţitosti, a především radost ze společně sdíleného okamţiku.

4 PŘEHLED NEJČASTĚJŠÍCH TRADIC A RITUÁLŮ Ţivot jedince se skládá z různých ţivotních etap – narození, začlenění se mezi ostatní jedince, škola, dospívání, zaměstnání, rodičovství, prázdné hnízdo a smrt – které mají stejný začátek i konec a všeobecně se velmi podobají. Dříve se člověk se orientoval podle ročního období, neexistoval kalendář, lidé se řídili podle slunce, podle měsíce, podle sněhu. Člověk byl odjakţiva závislý na chodu existence vesmíru, kterému se odjakţiva snaţil vycházet vstříc, proto spousta významných svátků souvisí s oslavou počasí, oslavou nového ročního období, oslavou nového dne, měsíce anebo nového roku. Spousta svátků je vyústěním dlouhé absence něčeho (např. masopust) radostí, ţe se sezóna vydařila (doţínky, vinobraní) anebo časem, kdy se rodina sejde u rodinného krbu a obdaruje se malým dárkem. Ţivot našich předků se odvíjel podle ročních období a spontánně také podle počasí. Jejich obţivou bylo zemědělství, v té době výhradně závislé na počasí, které přímo ovlivňovalo kvalitu a mnoţství sklizně. Proto bylo dříve počasí tak důleţité, lidé na něm byli závislí, proto se kaţdá vydařená sezóna musela řádně oslavit. Tančilo se, hodovalo, zpívalo a především se oslavy pojily s různými tradicemi a zvyky. Některé se zachovaly do dnešní doby ve stále stejné podobě, jiné se časem změnily a přizpůsobily současné společnosti. Nezanedbatelné mnoţství rituálů úplně vymizelo. Některé z rituálů nevnímáme a necháváme je samovolně přetvářet do současných podob.

4.1 VELIKONOČNÍ TRADICE A RITUÁLY Jaro podle kalendářního roku začíná 21. března a trvá aţ do letního slunovratu. Jaro je oslavou nového ţivota, příroda se začne probouzet po zimním spánku. Pro mnohé začíná jaro čtrnáct dní před Velikonocemi, na Smrtnou neděli, kdy se vynáší 37

z vesnice figura, zvaná moréna anebo smrtholka, která se následně zapálí a hodí do řeky či potoka. Tímto obřadem je oficiálně vláda zimy ukončena. Mezi nejvýznamnější jarní svátky můţeme bezpochyby zařadit velikonoční svátky. Velikonoční týden Velikonoce jsou především nejdůleţitějším svátkem křesťanské církve, spojený s památkou umučení a vzkříšení Jeţíše Krista. Velikonoce mají ze všech svátků nejdelší přípravné období, které vyvrcholí Svatým týdnem, někdy také nazývaným Pašijovým, v němţ se připomíná podle biblického příběhu umučení Jeţíše Krista. Velikonoce nemají pevně stanovené datum, trvají šest týdnů, které slouţí k duchovní přípravě na dny svátků. Období Velikonoc začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím. Květná neděle je poslední nedělí čtyřicetidenního půstu. Květné neděli předcházejí neděle Pučálková, Černá, Kýchavná, Smrtná a Druţebná. Prvním významným dnem Svatého týdne je Škaredá středa. Na Škaredou středu chlapci začínají hrkat svými hrkačkami, řehtačkami anebo jinými hlučnými nástroji na znamení toho, ţe zvony odletěly do Říma. To znamená, ţe ve středu vyhasne popel ve všech kostelech a zvony přestávají aţ do soboty zvonit. Čtvrtkem začíná tzv. Velikonoční třídenní, kdy se odehrávají hlavní svátky křesťanských Velikonoc. Ve čtvrtek, který se lidově nazývá Zelený čtvrtek, se říká, ţe člověk má poţít něco zeleného, aby byl celý rok zdráv. Na Zelený čtvrtek se také pečou tzv. jidášky, jejichţ konzumací se člověk vyvaruje po celý rok lidské zlobě a uštknutí před hadem. Tvar jidášků má znázorňovat právě tělo hada anebo provaz, kterým se Jidáš po zradě Krista oběsil. Velký pátek je dnem, kdy se země otevírá a vydává své poklady. Velký pátek je pro křesťany nejvýznamnějším dnem Velikonoc. Velký pátek je dnem přísného půstu, ale také dnem rozjímání, bohosluţeb a zpovědí a v neposlední řadě dnem přijímáním Těla Páně. „Na Velký pátek ráno, před východem slunce, kdy je podle lidových představ živel čistý, neopotřebený, lidé u nás chodili k vodním tokům, aby se v nich obřadně omyli – pro zdraví, sílu a svěžest.“(Langhammerová, 2008, s. 31). Bílá sobota je posledním dne půstu. O Bílé sobotě se před kostelem zapálil oheň a pálily se ratolesti z Květné neděle. V tento den se také koná křest nových členů církve, kteří se zahalili do bílého roucha, odtud název Bílá sobota. Z hlediska křesťanské víry je noc ze soboty na neděli nejdůleţitějším dnem, protoţe tuto noc Jeţíš „vstal z mrtvých“. Hod Boţí 38

velikonoční je poklidnějším dnem, všichni oslavují a uţívají si připravených hodnot. Velikonoční pondělí je potom dnem oslav ţivota a jara.

„Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička Vám snese jiný.“ (Toufar, 2001, s. 7) Pomlázka v lidové kultuře značí obrození síly, znovuobjevení mládí a krásy. „Zelený prut je symbolem pozitivní souhry ţivlů. Oţil účinkem slunce, vody a země. Podle zákonů kontaktní magie se jeho síla dotekem přenáší dál. Dotek je účinný, šlehnutím se vykřesává výskot, pohyb, radostné pocity.“ Velikonoční koleda se koná na Velikonoční pondělí. V současné době chodí mrskat své spoluţačky a kamarádky především mladší chlapci. Při pomlázce chlapci obchází domy, veršují koledu, za kterou po mrskotu dostanou odměnu, nejčastěji právě kraslici anebo sladkost. Dodnes chlapci soutěţí, kdo bude mít nejvíce dárků, tudíţ vymrskal nejvíce děvčat. Pro starší pochůzkáře je připraveno občerstvení s domácí pálenkou. „Vejce bylo odjakživa považováno za dar, k umocnění jeho významu ho člověk pokrýval runami, znaky, ornamenty.“ (Skopová, 2007, s. 19) Zdobení velikonočních vajíček patří ve většině rodin k tradičním velikonočním rituálům. Nejčastější barvou při zdobení kraslic je červená, která je povaţována za barvu ţivota, barvu jara a tepla. Mezi nejčastěji uţívané metody zdobení můţeme uvést kresbu voskem, batiku, gravírování anebo slámou vykládané vejce. Velikonoční vajíčka slouţí k výzdobě domácnosti, ale především jako odměna koledníkům za koledu při pomlázce. Mnoho rodin peče na Velikonoce vlastního beránka anebo mazance z kynutého těsta. Dříve byl obětován ţivý beran, ale od této tradice se postupem času ustoupilo a na kuchyňském stole ho nahradil pečený beránek, který slouţí jak k ozdobě domácnosti, tak k jídlu. Peče se také velikonoční mazanec anebo štola. Mnohé rodiny si za okno sázejí sazeničky květin a rostlin, a čekají, jestli jim do Velikonoc vykvetou či vyklíčí. 39

Rituály a tradice vázající se k velikonočním svátkům Moréna Hromnice Pomlázka Kraslice Velikonoční beránek

4.2 LETNÍ SVÁTKY A TRADICE Toto období bylo v minulosti obdobím největší práce na poli, začínalo se s prvním kosením obilí. Letní období se pojí s křesťanskými tradicemi – Letnicemi neboli svatodušními svátky. Na začátku léta se koná slavnost Boţí tělo. Jedná se o lidový obřad, „kdy je uctíváno Kristovo tělo, reálně zpřítomněné v hostii, umístěné v monstranci.“ (Langhammerová, 2008, s. 51) Druţičky nesou oběti, které představují rozkvetlé květiny, mladé ratolesti, a házejí je před průvodem. Další tradice se pojí s oslavami přicházejícího léta a jsou spojeny s několika rituály – hry na krále a královnu, honění krále, studánky anebo jízdy králů na jiţní Moravě, které jsou zařazeny mezi nehmotné památky UNESCO. Jízda králů je výjimečný obřad, při kterém projíţdějí muţi na nazdobených koních vesnicí. Uprostřed průvodu je král, kterého představuje vţdy chlapec ve věku kolem dvanácti let. Král je oblečen do dívčích šatů, stejně jako jeho tělesná stráţ. Tento průvod se zastaví se na určeném místě, na kterém dojde k veršovanému provolávání. „Hýlom, hýlom, počúvajte, horní, dolní, domácí i přespolní, co vám budu povídat v tomto slavnostním dni: Před týmto domem sa koníček pode mnú točí, že tá vaša céra má pěkné čérné oči. Hýlom, hýlom!“

40

Úryvek z provolávání (Pavlicová, 2007, s. 139): Všechny tyto rituál oslavují přicházející léto, jsou většinou spojeny s přírodními ţivly, např. vodou při čištění studánek královničkami. Letní období bylo v minulosti obdobím, kdy bylo nejvíce práce, celé dny lidé trávili na poli a kolem stavení, aby se co nejlépe připravili na další zimu. V letním období převaţují rituály, které jsou spojeny s ochranou a očistou přírody. Jak jsem jiţ zmínila, např. Otevírání studánek, coţ je rituál, při kterém děti a mládeţ chodí ke studánkám a pramenům a čistí je. Rituály a tradice vázající se k letním svátkům Svatodušní svátky Boţí tělo Jízda králů Čistění studánek královničky

4.3 PODZIMNÍ SVÁTKY A RITUÁLY VÁZANÉ K NIM Podzim začíná 23. září, v den podzimní rovnodennosti. Podzim v dřívějších časech představoval období odpočinku a oslav zdárné sklizně. Nejoblíbenější byl začátek podzimu, jelikoţ jiţ bylo po hlavní práci, a přesto ještě bylo hezké počasí k různým oslavám, zvykům. Doţínky a vinobraní jsou tradiční oslavy na konec sezóny. Doţínky se oslavovaly spíše v dřívějších dobách, na počest zdárně ukončené sezóny, vázaly se k nim rituály a zvyky, např. poslední snop nebo doţínkový věnec. Vinobraním se rozumí jak sběr hroznů, tak také oslava ukončení vinné sezóny. Nejvýznamnější událostí podzimu jsou hody, které mohou být podle místa také nazývány krmáš nebo posvícení. Hody byly, a někde stále ještě jsou, nejdůleţitější událostí celé vesnice. Tuto slavnost sdílí celá vesnice, má velký vliv na sousedské vztahy a věci společného zájmu. Hodům předchází velký úklid, je potřeba připravit 41

prostor na tancování a místní zvyklosti. Na Moravě mají hody honosnější řád a mají v sobě více zvyklostí. Je potřeba vztyčit hodovou máj, obléci si obřadní oděv a zvolit si své stárky. Stárkové se starají o celý chod hodů, tančí, snaţí se o navození příjemné atmosféry a dohlíţí na celou zábavu. Hody nemají pevné datum, kaţdá vesnice si volí své datum, nejčastěji podle patrona, kterému je zasvěcen kostel ve vesnici. „To je zlatý posvícení, to je zlatá neděle, máme maso a zas maso, k tomu kousek pečeně. To je zlatý posvícení, to je zlatý pondělí, máme maso a zas maso jako včera v neděli.“ (Motlová, 2010, s. 195) Svátek Všech svatých a Památka zesnulých spadá na 1. listopad. V tento den chodí lidé na hřbitov zapalovat svíčku a vzpomínat na ty, kteří tu jiţ nemohou být s námi. Halloween je svátek, který u nás nemá dlouholetou tradici, avšak dnes se jiţ pravidelně slaví. Na Halloween připadá nejstrašidelnější noc v roce. Dětí, ale i dospělí se převlíkají do strašidelných kostýmů a chodí po domech, kde za koledu dostávají výsluţku. Vykrajují se také strašidelné obličeje do dýní a zapalují svíčky. Rituály a tradice vázající se k podzimním svátkům Vinobraní Doţínky Hody a posvícení Halloween Dušičky

42

4.4 VÁNOČNÍ TRADICE A RITUÁLY Zimní období začíná podle kalendářního období aţ 21. prosince, avšak rituály spojené s tímto obdobím začínají jiţ daleko dříve. Toto období je spojeno s různými pranostikami, např. na svátek Martina, Barbory, Lucie aj. Vánoční období Vánočním svátkům předchází čtyřtýdenní období nazývané Advent. Adventní období začíná první adventní neděli, na kterou se zapaluje první svíčka na adventním věnci. Výroba adventního věnce je jednak církevní, tak i domácí tradice, při které se vyrobí věnec ze zelených větviček, různých ozdob a především čtyř svíček, které symbolizují čtyři adventní neděle. Při první adventní neděli se zaţíhá první svíčka, která symbolizuje světlo, při poslední adventní neděli se zapálí všechny svíčky dohromady, coţ má symbolizovat světlo při narození Jeţíše Krista. Po dobu adventu je předepsána zdrţenlivost, a to v jídle i pití. Prvním zvykem, který se v období Adventu udrţuje, je trhání barborky – větvičky z ovocného stromu, většinou třešně, na svátek Barbory 4. prosince. Pokud větvička barborky do Vánoc rozkvete, je to předzvěst toho, ţe se svobodná dívka v domě v příštím roce provdá. O den později, 5. Prosince, v podvečer den před jeho svátkem obchází Mikuláš společně čertem a andělem, děti s nadílkou. Štědrý den, který připadá na 24. prosince, je často označován za nejkrásnější den v roce. Štědrovečerní večeři předchází celodenní půst, který se má drţet aţ do rozbřesku první hvězdy, a aby děti tento půst neporušily, říká se jim, ţe pokud půst vydrţí, uvidí z okna zlaté prasátko. Dopoledne většinou rodina tráví čas zdobením vánočního stromečku. Tento zvyk – zdobení vánočního stromečku - k nám nejspíše přinesl ředitel praţského Stavovského divadla Karl Liebich, jenţ chtěl poděkovat přátelům za finanční podporu při nesnázích. Rozhodl se uplatnit zvyk, který nedávno viděl v Bavorsku, a nechal v divadle vyzdobit velkou jedli mnoţstvím svíček, ozdob a dárků. Návštěvníci byli nadšení a všude o milém překvapení vyprávěli a Praţané zkusili tento zvyk napodobit. (Skopová, 2007, s. 132) Dnes se stromeček zdobí obvykle na Štědrý den, i kdyţ v některých rodinách se stromeček zdobí jiţ o poslední adventní neděli. Na stromeček se pověsí různé ozdoby, především baňky, svíčky, barevné řetězy a na špičku stromu se napíchne zlatá hvězda.

43

Na Štědrý večer usedne celá rodina ke společné večeři, při které se podává rybí polévka, smaţený kapr s bramborovým salátem nebo houbový kuba. Pod talířem nesmí chybět šupina kapra, která se dá do peněţenky na znamení toho, aby měl člověk vţdy plnou peněţenku. Na stole by také neměl chybět pokrm z jáhel, pohanky anebo ovsu. Dříve se podával tradiční houbový kuba, se kterým se dnes tak často jiţ nesetkáme. Štědrovečerní tabuli doplňuje cukroví a také perníčky, které si rodina – ideálně - sama upeče. Po večeři se zazvoní na zvoneček a rodina se přesune k vánočnímu stromečku, pod kterým jsou jiţ od „Jeţíška“ připravené vánoční dárky. Rodina si zazpívá anebo pustí koledy. V mnoha rodinách je tradicí, ţe dárky rozdává nejmladší člen rodiny a čeká se, aţ si dotyčný dárek rozbalí a pochlubí se s ním. „Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvetl nám, radujme se! z života čistého z rodu královského, nám, narodil se.“ (Motlová, 2010, s. 263) Po rozdání dárků se rodina věnuje různým zvykům a rituálům. Mezi nejoblíbenější patří pouštění lodiček, coţ jsou svíčky ve skořápce od ořechů, které se pouštějí v nějaké nádobě a značí, jakým způsobem se milostný a rodinný ţivot jedince se bude příští rok ubírat. Mezi další zvyklosti můţeme zařaditt rozkrajování jablíček, přičemţ podle jadýrek v rozkrojeném jablíčku se usuzuje, zda bude dotyčný v příštím roce zdráv a plný sil. Dříve velmi oblíbený byl zvyk lítí roztaveného olova do vody a z odlitků věštit budoucnost. První svátek vánoční - Boţí hod vánoční a druhý svátek vánoční – Štěpán připadají na 25. a 26. prosince jsou taktéţ sváteční dny, ve kterých rodina nejčastěji navštěvuje své příbuzné a přátele. Poslední den v roce, na Silvestra, se lidé připravují na příchod nového roku. Lidé se tento den veselí se svými přáteli anebo rodinou, před půlnocí odpočítávají vteřiny do nového roku. Oslavy nového roku jsou spojené s ohňostroji a občerstvením. Vánoční období končí 6. ledna, na svátek Tří králů. Pro křesťany se jedná o jeden z nejvýznamnějších dní v roce, protoţe v tento den tři králové – Kašpar, 44

Baltazar, Melichar – přišli do Betléma se poklonit malému Jeţíškovi, a jejich prostřednictvím se pak zpráva o narození prorokovaného Mesiáše šířila po celém světě. V současnosti obcházejí domy a byty koledníci s tříkrálovou koledou, která však většinou slouţí na dobročinnou sbírku. Po drobném daru koledníci napíší na dveře jejich iniciály K+M+B, které mají ochraňovat obyvatele příbytku po celý rok. Po svátku Tří králů začíná masopustní období. Masopustní období je časem, kdy zima pomalu ustupuje a ve vzduchu je cítit jaro. Masopust není kalendářně vymezený, začíná však vţdy 7. ledna, ale končí právě v den před Popeleční středou. Masopustní období začíná na tučný čtvrtek, kdy se peče masopustní pečivo a připravuje maso, a pokračuje aţ do masopustního úterý, která je také nazýváno fašank, končiny, masopust anebo ostatky. (Skopová, 2007, s. 175) Právě v tento den se konají speciální obřady, které jsou spojeny s obchůzkou masek, scénickými výstupy a taneční zábavou. Na masopustní úterý se všichni účastníci sejdou před hospodou, kde se převlečou do masek. Potom začíná průvod, kterého se vţdy zúčastňují masky laufra, který průvod vede, dále kobylka a ras, ţenich a nevěsta, mládenci, ţid, slaměný anebo medvěd s medvědářem. O ostatcích nesmí zůstat ţádná tvář bílá, tudíţ masky malují barevnými křídami na tváře obecenstva. Průvod obchází všechny domy ve vesnici, ve kterých obyvatelé mají nachystané pro průvod občerstvení a také finanční příspěvek do kasičky. Masopust je čas, kdy jsou povoleny všechny taškařice, lidé se mohou radost a hodovat do sytosti, ale pouze do Popeleční středy, poté přichází doba půstu, zdrţenlivosti a klidu. Rituály a zvyky vázající se k vánočním svátkům Adventní věnec Obchůzka Mikuláše Vánoční stromeček Kapr, rybí polévka, bramborový salát Šupina pod talířek Věštby Rozkrajování jablíčka Házení pantoflem Tři králové 45

Nový rok Masopustní obchůzky

5 PRAKTICKÁ ČÁST 5.1 CÍL VÝZKUMU Pro svůj výzkum jsem si stanovila tři základní cíle. Za první cíl diplomové práce jsem si stanovila zjistit, zda mladé páry, které ţijí ve společné domácnosti, dodrţují tradice a rituály. Pokud jsem v první části zjistila, ţe páry společně udrţují tradice, oslavují svátky a věnují se rituálům, potom navázala cílem druhým. Pokud jsem zjistila, ţe respondenti společně slaví svátky a udrţují tradice, potom bylo dalším cílem zjistit, jakou mají tyto zvyklosti podobu. Jestli se jedná o tradice, které znají ze své původní rodiny, jestli dochází ke sloučení podob rituálů z obou rodin anebo zda dochází k vlastní úpravě rituálů a jejich spontánnímu vzniku. Posledním cílem bylo zjistit, jestli dochází k rozporům a třenicím mezi respondenty při volbě rituálů, které se rozhodli společně dodrţovat a oslavovat.

5.2 VÝZKUMNÝ DESIGN Pro svůj výzkum jsme si vybrala kvalitativní design, a to z důvodu, ţe jsem chtěla vyuţít bliţšího kontaktu s respondenty, coţ kvalitativní výzkum umoţňuje. Jak uvádí Strauss, Corbinová (1999, s. 10 – 11), výstupem kvalitativního výzkumu nejsou pouze čísla, ale důleţitá data zkoumané problematiky. Kvalitativním výzkumem získáváme názory, postoje a reakce respondentů a také moţnost zkoumat vzájemné vztahy mezi respondenty. Kvalitativní výzkum se hodí pro ty výzkumy, které se snaţí „odhalit podstatu něčí zkušenosti s určitým jevem.“(Strauss, Corbinová, 1999, s. 10 – 11) Kvalitativní výzkum můţeme pouţít pro výzkum těch jevů, o kterých toho moc nevíme anebo pro ty jevy, o kterých něco víme, avšak chceme poznat hlubší význam těchto jevů.

46

5.3 TECHNIKA A METODIKA ZPRACOVÁNÍ DAT Pro svůj výzkum jsem se rozhodla pouţít polostrukturovaný rozhovor, a to především proto, ţe je moţné na předem připravené otázky navazovat, doplňovat je, anebo v případě, pokud je respondentům nepříjemné odpovídat, mohou některé otázky vynechat. Pro svůj výzkum jsem si předem připravila sérii otázek, které byly pomyslně rozděleny do tří kategorií. První série otázek se týkala dětství respondentů, především jejich rodiny a rodinných rituálů, kterými se rodina v jejich dětství zabývala. Tato série otázek nám měla dodat odpovědi na to, jestli mají k tradicím vybudovaný vztah jiţ od dětství. Další série otázek byla zaměřená na současnost, otázky směřovaly především k volnému času respondentů, k tomu, zda slaví nějaké tradice, popř. které. V tomto okruhu jsme se snaţila najít spojitosti mezi minulou rodinou a současným vztahem, jestli dochází ke konfliktům při volbě rituálů, pokud kaţdá rodina svátek slavila jiným způsobem. Zajímala mě jejich osobní zkušenost se slavením rituálů a také přenos do současného stavu. V poslední sekci jsem se respondentů ptala, zda podle nich mají rituály a tradice význam pro společnost, kulturu, a především, jaký význam mají pro ně samotné.

5.3.1 VÝBĚR INFORMANTŮ Ke svému výzkumu jsem potřebovala páry, které spolu ţijí ve společné domácnosti. Tento výběr byl záměrný, jelikoţ cílem diplomové práce bylo zjistit, zda dochází ke třenicím nebo konfliktům poté, co se páry rozhodly slavit určitou tradici, rituál. Kaţdá osoba si do vztahu přináší zvyky ze své původní rodiny, proto můţe dojít ke konfliktu v podstatě při čemkoliv, to však nebylo cílem této diplomové práce. Naším cílem bylo zjistit, zda dochází k výměně názorů anebo třenicím v postoji k tradicím, rituálům a jiným kulturním zvykům. Oslovila jsem sedm párů ve svém okolí, o kterých jsem věděla, ţe spolu jiţ nějakou dobu sdílejí společnou domácnost. Bohuţel ne všechny páry byly ochotné se mnou spolupracovat. Nakonec jsem k rozhovoru přesvědčila čtyři páry. Zbylé tři oslovené páry výzkum odmítly z osobních důvodů, z důvodu nesouhlasu s nahrávkou rozhovoru na diktafon a také z důvodu nedostatečného časového prostoru. 47

Zbylé čtyři páry se mnou byly ochotné vést rozhovor na téma rituály ve vztahu a v jejich původní rodině.

Tabulka č. 1: Základní údaje informantů Přezdívka

Věk

Vztah s

trvání vztahu

společná domácnost

Tom (To 2013)

29

Klára

5 let

3 roky

Klára (Kl 2013)

25

Tom

5 let

3 roky

Martina (Ma 2013)

26

Tomáš

1,5 roku

1 rok

Tomáš (Tm 2013)

32

Martina

1,5 roku

1 rok

Zuzka (Zu 2013)

26

Ivan

9 let

2 roky

Ivan (Iv 2013)

26

Zuzka

9 let

2 roky

Veronika (Ve

25

Honza

4 roky

3 roky

29

Veronika

4 roky

3 roky

2013) Honza (Ho 2013)

5.3.2

SCÉNÁŘ A PRŮBĚH ROZHOVORŮ Informanty jsem předem poţádala o rozhovor a sdělila jim, jakého tématu

se rozhovor bude týkat. Martina s Tomášem, stejně jako Zuzka s Ivanem poţádali předem o seznam otázek, aby si mohli promyslet a připravit své odpovědi. Později oba zmíněné páry přiznaly, ţe si otázky pouze prohlédly a nad odpověďmi předem nepřemýšlely. Zbývající dva páry – Klára s Tomem a Honza s Verčou, se spokojily s tím, ţe jim bylo sděleno téma, kterého se rozhovor bude týkat, a otázky jim budou kladeny aţ při rozhovoru. Na úvod setkání jsem s respondenty vedla neformální rozhovor, potom jsem plynule přešla k tomu, proč jsem si je do kavárny pozvala, na co se jich budu ptát, proč mě jejich odpovědi zajímají a jakým způsobem bude rozhovor probíhat. Informanti byli ujištěni, ţe budou uvedena pouze jejich jména, věk a společná data výročí. Dalším 48

krokem bylo získat souhlas s pořízením nahrávky našeho rozhovoru, nahrát rozhovory na diktafon, a později je přepsat do elektronické podoby. První rozhovor probíhal s Klárou a Tomem, které znám ze všech informantů nejdéle, tudíţ jsem si na nich mohla vyzkoušet reakce respondentů a srozumitelnost mých otázek. Při tomto prvním rozhovoru jsem se drţela předem připraveného scénáře, avšak často docházelo k opakování jiţ sděleného. Na základě této zkušenosti jsem v dalších rozhovorech některé otázky vynechala a naopak se více doptávala, pokud mě odpověď respondenta zaujala. Respondenti dostali moţnost se k některým otázkám nevyjádřit a naopak dostali větší prostor, dokud nad otázkou chtěli diskutovat mezi sebou. Nejdříve jsem se respondentů ptala na osobní údaje, potom jsem navázala na jejich dětství, jak probíhalo, zda s rodiči trávili volný čas v rodině, zda se účastnili svátků a různých oslav. Další otázky směřovaly k jejich současné situaci. Otázky byly kladeny tak, abychom se dozvěděli, jestli spolu partneři tráví svůj volný čas, zda slaví svátky, tradice a také jestli mají nějaký svůj soukromý rituál. V poslední částí rozhovoru byly otázky týkající se důleţitosti rituálů, zda mají význam pro respondenty a také pro společnost a kulturu. Všechny respondenty aţ na Tomáše, který je v páru s Martinou, jsem znala osobně jiţ před rozhovorem. Nejvíce jsem se při výzkumné části obávala právě rozhovoru s Tomášem a Martinou. Při setkání jsme se ujistila, zda souhlasí s rozhovorem, jelikoţ se často jednalo o intimní otázky a pro mnohé respondenty o citlivé téma – jejich dětství a rodina, ze které pochází. Nakonec tento rozhovor byl zajímavý a příjemný ze všech rozhovoru nejvíce, a to především z toho důvodu, ţe Tomáš odpovídal natolik otevřeně, ţe jsem měla pocit, ţe se známe jiţ dlouhý čas. Všechny rozhovory probíhaly v období ledna a února 2013, a to v kavárnách, v odpoledních hodinách. Toto prostředí bylo zvoleno záměrně, protoţe většina respondentů sdílí domácnost s dalšíma osobami, kterými jsme nechtěli být rušeni, proto jsme zvolili neutrální prostředí. Setkání trvala hodinu aţ hodinu a půl, přičemţ konkrétně rozhovor trval půl aţ tři čtvrtě hodiny. Při rozhovorech jsem se snaţila vnímat, jak na sebe jednotlivé dvojice reagují, Důleţité pro mě také bylo, jakým způsobem se k sobě páry při rozhovoru chovaly, jakým způsobem se oslovovaly, zda se v odpovědích doplňují anebo naopak spíše

49

rozcházejí a jaká z nich vyzařovala „pohoda“. Závěrem jsem respondentům shrnula, o čem jsme hovořili a poděkovala jim za rozhovor.

5.4 ETIKA VÝZKUMU Přesto, ţe výběr informantů byl záměrný, byl omezen cílovou skupinou informantů. Vybrala jsem ze svého okolí páry, o kterých jsem si myslela, ţe budou ochotni se mnou vést rozhovor a zároveň budou mít o čem povídat. I tak se můţe se stát, ţe informanti rozhovor odmítnou anebo ţe rozhovory nepřinesou ţádné nové informace. Hendl (2005, s. 155) řadí mezi základní zásady etického výzkumu tyto pravidla: Moţnost respondentů rozhovor svobodně odmítnout. A to nejen před samotným výzkumem, ale také moţnost rozhovor předčasně kdykoliv ukončit. Poučení informantů před výzkumem. Seznámení respondentů s tématem rozhovoru, za jakým účelem jsme se setkali, co po nich budu chtít. Získaní souhlasu od respondentů. Získaní souhlasu informantů ke zpracování poskytnutých dat a moţnosti s nimi nakládat pro daný výzkum. Zachování anonymity respondenta. Pro náš výzkum jsem dostala souhlas uvést věk respondentů a dobu trvání výročí jejich vztahu. Pocit bezpečí. Pokud byla respondentům určitá témata nepříjemná, nemuseli odpovídat. Do emočního bezpečí také zahrnujeme citlivé zacházení se svěřenými informacemi.

5.5 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ A ANALÝZA DAT 5.5.1 OTEVŘENÉ KÓDOVÁNÍ „Výzkumník provádí otevřené kódování při prvním průchodu texty. Respondent identifikuje zajímavá témata a přiřazuje jim kódy nebo označení.“(Hendl, 1997, s. 165) Otevřené kódování je ta část analýzy, při které pečlivým studiem dospějeme k určení základních kategorii. Během analýzy dochází k rozebrání údajů, ve kterých hledáme 50

mezi jevy navzájem podobnosti, odlišnosti a klademe otázky. Po analýze jsou kódy znovu poskládány a dochází ke vzniku kategorií. Postup určování kategorií podle Strauss, Corbinové (1999, s. 43 – 52): Označování jevů. V této části dochází ke tvorbě pojmů, tyto situace zakódujeme Určení kategorií neboli kategorizace. Dochází k seskupování pojmů kolem identifikovaných jevů Pojmenování kategorií. Pojmy přebíráme z odborné literatury. Rozvíjení vlastností a dimenzí kategorií. Vytváříme vlastnosti a následně dimenze kategorie. (Strauss, Corbinová, 1999, s. 43 – 52) V části otevřeného kódování jsem vytvořila osm kategorií, kterým jsem přiřadila určité dimenze a následně vlastnosti. 1.

KATEGORIE: Tradice nás spojují aneb učíme se zodpovědnosti a řádu

v našem ţivotě VLASTNOSTI

DIMENZE

Řád

vcelku uspořádaný, jasný

Začlenění

podpůrné

Sounáleţitost

nezbytná, očekávaná

Přístup

zodpovědný

Předávání informací

smysluplné, vyţadující

Zodpovědnost

očekávaná

Stmelení

jasné, nezbytné

Pokračování

motivující, očekávané

Tato kategorie se zabývá tím, zda pro respondenty mají rituály smysl, stejně tak se zabýváme otázkou, jestli mají rituály a tradice stále místo v našich ţivotech, ve společnosti, ve které ţijeme. Podle mnohých respondentů rituály a tradice zavazují člena společnosti k určité poslušnosti, dávají jedinci určitý návod, jak se chovat 51

a reagovat na určité podněty, které přicházejí z našeho okolí. Respondenti byli dotázáni, zda podle jejich názoru rituály členy společnosti stmelují a zda by se měly v rodině uchovávat, společně dodrţovat a předávat z generace na generaci. Rodinné rituály pomáhají jedincům seznámit se společností, ve které vyrůstají, a také prostřednictvím rituálů lidé přebírají hodnoty této společnosti a učí se jim. Podle některých respondentů učí zvyky a tradice jedince, aby se lépe začlenili do svého prostředí. „Chci se učit nějaké zodpovědnosti, ctít tradice, protože podle mě tradice a zvyky člena společnosti zavazují k nějaké poslušnosti, k nějaké sounáležitosti se skupinou a hlavně rodinou.“ (Kl 1/2013) „Právě tradice, to je to, co lidem ukazuje, že někam patří, do nějaké společnosti, jsou její součástí.“ (Ho 1/2013) „No tak jasně, tradice spojují, jak rodinu, tak celou společnost, dávájí člověkovi jistotu, že patři do určité společnosti. Je prokázáno, že lidé se shromažďují na různých kulturních akcích ani ne z toho důvodu, že je to zajímá, ale pro pocit, že někam patří, že někam zapadají, prostě se chtějí družit“. (Tm 1/2013) „…má to smysl a to velký a navíc mně se tradice prostě vždycky líbily, mám ráda, když se sejdeme s našima, ať už proto, že slavíme někoho narozky nebo že je nějaký svátek, který si chceme společně užít anebo prostě jenom tak. Ale přiznej sám, že sejít se jenom tak, na to už prostě není tolik času jako dřív. Proto jsem ráda, že když je nějaký svátek, tak je volno, my můžeme jet někam mimo město, zajít k našim anebo zajet k vašim. Já si myslím, že u tradic, různých zvyků, jde prostě o to, aby rodina, případně kamarádi, byli spolu, užili si navzájem sami sebe.“ (Ve 1/2013) „Tak určitě mají a to z toho důvodu, že stmelují společnost, jakož to i rodinu.“ (Tm 2/2013) „Jinak taky, tradice, různé obřady nám dávají důvod, proč se sejít, proč má být rodina, příbuzní, kamarádi spolu, zase dohromady.“ (Ho 2/2013) 52

Je důleţité rodinné zvyky zachovávat a předávat je svým potomkům, protoţe rodinné tradice upevňují vztahy mezi členy rodiny. „Tradice by se určitě měly předávat z generace na generaci, protože když to jedna generace vypustí, je dost pravděpodobné, že další už taky nebude chtít tradice udržovat a myslím, že by na světě vznikl chaos.“ (Tm 3/2013) „No tak jasně, že by se měli předávat dalším generacím, protože tradice spojují, jak rodinu, jak celou společnost, dávají člověkovi jistotu, že patři do určité společnosti.“ (Ma 1/2013) „Tradice by se určitě měly předávat z generace na generaci, protože když to jedna generace vypustí, je dost pravděpodobné, že další už taky nebude chtít tradice udržovat a myslím, že by na světě vznikl chaos.“ (Tm 4/2013)

„Souhlasím s Tomem, bez tradic, nějakých rituálů by svět nebyl bezpečný, protože to, že patříme do nějaké společnosti, nás zavazuje a svazuje a dává nám to určitou zodpovědnost k dalším členům společnosti.“ (Ma 2/2013) „Tak podle mého názoru je to velmi důležité, tradice udržovat, angažovat se v podpoře, podílet se na tom, aby tradice nevymizely z našich životů. Vidím to u nás, jak to časem upadá, nikdo už nemá čas, všichni se honí jenom za penězi, přesto, když jsou tak důležité události jako košt, vinobraní, hody, tak si každý ten čas najde, aby viděl své kamarády, známé, aby si s něma popovídal, co je nového.“ (Ho 3/2013) Rodina měla doma zaběhlé tradice, které se kaţdoročně opakují, i kdyţ ne všichni členi rodiny jsou tomu nakloněni. U nás se to hodně opakuje, u nás se na to hodně dbá, spíš mamka na to hodně dbá, taťka tomu není zas tolik otevřený. (Ma 3/2013) U nás se na to prostě hodně dbalo, já jsem zvyklá slavit v podstatě všechny svátky, což si myslím, že hodně lidí na to vůbec nedbá, u nás se to hodně drží.“ (Ma 4/2013) 53

Tradice rituály a zvyky pomáhají jedincům utvořit si určitý řád, vytvořit si určitý systém ve svém ţivotě. „Jo, tradice udávají v životě lidí řád, pomáhají jim organizovat život, mají se o co opřít, ví, že prostě tehdy a tehdy se dělá to a to.“ (Ve 2/2013) „Pokud má rodina nějaké tradice a zvyky, kterých se drží, dává to taktéž v té rodině určitý řád a tím pádem i řád celé společnosti, protože rodina tvoří naši společnost.“ (Ma 5/2013) „Tak určitě chci, aby měly nějaký systém, a tradice a rituály k tomu určitě člověku pomohou, aspoň tak já to cítím u sebe. Ideální by bylo, kdyby děti vyrůstaly na vesnici.“ (Ho 4/2013) V některých rodinách se zvyky nedodrţovaly a po seznámení s partnerem s velmi tradičně zaloţené rodiny pro ně začaly mít tradice smysl a partneři si uvědomili, proč je důleţité rituály v rodině udrţovat, jaký smysl mají pro rodinu a rodinné vztahy. „Já tím, že my jsme doma skoro nic nedodržovali, taky naše rodina moc normálně nefungovala. Neříkám, že je to jenom tím, ale pociťuji, že tam dost chyběla nějaká společná vazba na něco, nějaký společný rituál, na který jsem se mohl těšit, nějaký zvyk, který byl prostě v určitou dobu daný, to tam prostě chybělo.“ (Tm 5/2013) “Jako u nás na Vánoce to vůbec není pohoda, takže letos jsem byl radši na Štědrý den s Marťou. Už dva roky jsem vlastně nebyl na Vánoce doma, to jsem byl radši s Marťou, jak říkám, prostě není o co stát.“ (Tm 6/2013) „Tradičně se snažíme držet Vánoce, my dva, že? Dělat víc věcí, tak jako je to třeba u nás, než u něho doma. Snažím se to tak trochu transformovat do toho našeho nazdobeného bytu, vlastně do všech těch rituálů a tradic, které doma držíme.“ (Ma 6(/2013) „My už máme docela jasno, co od života chceme, co chceme pro naše děti. Rozhodně jsem rád, že mně Marťa otevřela oči a ukázala, co je normální, jak se rodina k sobě má 54

chovat a jak je hezké mít s kým sdílet svůj volný čas a také být s tím, koho máte rádi. Taky to, že je hezké ukázat někomu, že na něj myslíte, že víte, že má narozeniny, svátek a jiné.“ (Tm 7/2013) „…protože třeba takové vykládání já z domu neznám a je to důležitý.“ (Tm 8/2013) Pro obyvatele vesnic, jejichţ obyvatelé většinou neţijí v takové anonymitě jako lidé ve městě, je důleţité a zároveň přirozené řídit se podle ročního období a událostmi vesnice. Od narození se jedinec stává součástí místní komunity, která na něho působí a jedinec svým způsobem i na ni. „…my jsme spíš měli rituály spojené s událostmi naší vesnice a podle toho jsme se tak nějak řídili. U nás je prostě dané, že naše tradice jsou zároveň tradice celé naší vesnice. My jsme s našima v podstatě všechny tyto slavnosti navštěvovali společně, později už jsem chodil s kamarády sám, ale vždycky se tak potkáme, takže to beru, že jsou to naše rituály.“ (Ho 5/2013) Pokud dítě vyrůstá v prostředí, ve kterém se slaví tradice, má větší přehled o tom, co se doma kdy dělá, kdy má další člen rodiny svátek, narozeniny. Rituály usnadňují jedinci orientovat se v domácím prostředí. „Aby prostě dítě vědělo, že někam patří, že doma se dělá to a to a hlavně ať má fakt na co vzpomínat a o čem vykládat.“ (To 120/13) „U nás mamka hodně dbala na to, aby se slavily svátky, aby se slavily narozeniny, aby se dostávaly dárky, aby prostě každý z rodiny věděl, že ten druhý má svátek, že má narozeniny…“ (Ma 7/2013)

55

2. KATEGORIE: Rituály nám pomáhají zvládat kaţdodenní situace aneb společné jídlo nás dělá lepšími VLASTNOSTI

DIMENZE

Návaznost

neuvědomující, zřetelná

Situace

kaţdodenní, nestejná

Rodinná pouta

stmelující, důleţitá

Pomáhání

očekávané

Pospolitost

důleţitá

Vzájemnost

stmelující

Přizpůsobení

nevědomé, přirozené

Tato kategorie se zabývá kaţdodenními rituály jedinců a tím, jestli na ně v dospělosti ať uţ vědomě anebo nevědomě navazují. Pravidelné činnosti se v dětství stávají rituály, které dětem pomáhají se orientovat během dne. Kaţdodenní rituály pomáhají dětem zvládat kaţdodenní situace, neţ si veškeré činnosti automaticky osvojí. Na rituály a osvědčené zvyky si mnohdy přenášíme do dospělosti a ať uţ vědomě nebo nevědomě na ně navazujeme. „Mě nic nenapadá, že bysme měli něco, co jsme dělali každý den…napadá mně jedině, tak asi večerní koupání, jako denní rituál.“ (Ma 8/2013) Informantka navazuje na rituál z dětství, rituál s koupáním. V dětství byla koupel symbolem uloţení ke spánku, dnes naopak koupel vyuţívá k probuzení do nového dne. „Pro mě je teďka rituál, že každé ráno jdu do sprchy, umyju si hlavu a probere mě to. To je dneska pro mě denní rituál.“ (Ma 9/2013) Pro většinu respondentů byla společná večeře časem, kdy se rodina sešla zase spolu pohromadě. Většinou rodina tento rituál ale dodrţovala pouze tehdy, kdyţ byly děti malé, protoţe později rodiče pracovali anebo děti chodily do krouţků, proto nebyl čas tento rituál uskutečňovat kaţdý den.

56

„Tak, když jsme byli hodně malí, tak jsme vždycky společně večeři, později už ne. A to hlavně proto, že každý z nás chodil do nějakého kroužku, tak jednoduše nebyl čas se potkat všichni společně doma ve stejnou dobu.“ (Kl 2/2013) „My, když jsme bydleli jenom s mamkou, tak rituál asi ne, spíš když mamka byla doma, tak jsme si dali společně večeři.“(To 2/2013) „Denní asi jako takový ne, možná společné jídlo, ale povětšinou jenom o víkendu, přes týden jsme byli všichni hodně pryč.“ (Ve 3/2013) Některé páry si přenesly zvyk společného jídla do svého současného vztahu. „…Klárka skoro každý den vaří, takže i společnou večeři.“ (To 3/2013) „…něco dobrého uvaříme, spíš Verča něco dobrého teda uvaří, já umím tak maximálně udělat polévku.“ (Ho 6/2013) „Já mám nejraději…potom si doma uvaříme, pustíme si nějaký film nebo si oba čteme nějakou knížku, dáme vínko k tomu vodárnu.“ (To 4/2013) „Tom vaří, musím se přiznat, že já poslední dobou moc nevařím, spíš teda vůbec. To je docela tradiční, že v pátek večer vaří Tom, uvaří nějakou dobrou večeři, dáme si víno.“ (Ma 10/2013) Respondenti tráví volný čas v přírodě, coţ jiţ dělali ve svém dětství. „Je pravda, že jsme oba od rodičů odmala hodně zvyklí chodit na procházky, na různé túry, hodně cestovat.“ (Zu 1/2013)

57

3. KATEGORIE: Svátky jako příleţitost k setkání aneb rodina i přátelé jako opěrný pilíř v našem ţivotě DIMENZE

VLASTNOSTI

Přátelství

opravdové, důleţité

Setkávání

vcelku pravidelné

Rodinné tradice

důleţité

Vzpomínky

časté, pravidelné

Svátky

důleţité

V této kategorii jsem se respondentů ptala, jaké měli dětství, zda s rodiči doma slavili nějaké svátky, udrţovali nějaké tradice, zda se díky tradicím rodina pravidelně setkává. Vánoční svátky jsou pro všechny informanty příleţitostí k setkání se svými nejbliţšími, tradicí při které by měla být celá rodina pohromadě. „U nás doma jsme si teda na Vánocích zakládali, to je taky asi jediná tradice, kterou jsme doma pravidelně slavili.“ (Zu 2/2013) „Jinak asi taky ty Vánoce, což je prostě taková tradice, která musí být, všichni se sejdeme, většinou jsme sami doma a potom jsme vždycky chodili k babičce.“(Ho 7/2013) “U nás na Vánoce byla máti, bábina, strýc, na Štědrý den jsme spolu.“ (To) U nás asi nečekaně Vánoce a asi Velikonoce, jinak si stejnak asi ani nic jiného nevybavuju. U nás šlo spíš o to, že je volno, že jsou třeba podzimní, jarní prázdniny a my můžeme s našima vyrazit na chatu anebo jít prostě jenom tak ven, se někam projít. (Ve 4/2013) Tradice pro všechny respondenty nejsou v ţivotě rodiny tím nejdůleţitějším opěrným pilířem, na kterém by si rodina měla zakládat, jsou však často důvodem, proč se můţe rodina sejít. Rozhovor Zuzky a Ivana: „No jako nejdůležitější to není, ale je to dobrá příležitost pro celou rodinu, se sejít.“ (Zu 3/2013) 58

„Tak to můžeš dělat i bez rituálů a tradic.“ (Iv 1/2013) „No to sice můžeš, ale přece jenom Ti tradice dávají nějaký řád, nějaký důvod proč se sejít. Je totiž otázkou, kolikrát se bez těch tradic sejdeš. Otázkou je, jestli se ta rodina bez toho sejde.“ (Zu 4(2013) Oslava svátků a tradic je také dobrá příleţitost, jak se potkat se svými přáteli, se kterými se jiţ kvůli vzdálenosti anebo pracovní vytíţenosti tolik nesetkáváme. „Spoustu kámošů nevidím třeba i několik měsíců, rok, ale je super vědět, že se vždycky potkáme na větších akcích naší vesnice anebo i okolních.“ (Ho 8/2013) „…teď už několik let na velikonoční dopoledne nejsem doma u našich, ale většinou razíme s holkama někam na celý den na výlet. Už to tak děláme několik let a je to ta největší pohoda.“ (Ve 5/2013) „Na svátky je důležité být s rodinou, ale i s těmi, které máme rádi, proto třeba spoustu času trávíme s kamarády, že? (Ve 6/2013) „Jinak taky, tradice, různé obřady nám dávají důvod proč se sejít, proč má být rodina, příbuzní, kamarádi spolu, zase dohromady.“ (Ho 9/2013) Mnoho tradic neslavíme pouze s rodinou, ale také s přáteli, kteří jsou nás také velmi důleţití, jelikoţ tvoří naši sociální skupinu, ve které se pravidelně pohybujeme. „Jo a potom jsme měli s kamarády takovou hezkou tradici, že jsme se setkali vždycky o půlnoci na půlnoční mši, kam jsme samozřejmě nešli a šli raději posedět do hospody.“ (Iv 2/2013) Honza hodně času tráví se svými přáteli a také prostřednictvím tradic a zvyků, které se konají v jejich vesnici. „Jinak jsme s klukama každé Velikonoční pondělí chodili mrskat holky, a samozřejmě babičky, mamky, tety a tak.“ (Ho 10/2013) „Každý večer jsme potom chodili na půlnoční mši a já pak většinou za kamarády do hospody ještě pak no.“ (Ho 11/2013)

59

U tradic, ale také v obyčejných dnech jde o tom, ţe oslavy narozenin a dalších důleţitých událostí v našem ţivotě stmelují rodinu. Významné události v našem ţivotě chceme sdílet se svými nejbliţšími, ale také s prarodiči a dalšími rodinnými příslušníky. „My jsme vždycky na narozeniny měli nějaký pěkný dort, tak to jsme s našima vždycky hodně drželi, vždycky jsme pozvali babičky, babičku s dědou, tak to jsme drželi. Mezi těma svátýma taky, jeden den jsme byli u dědy, druhý den u babičky anebo byla u nás….“ (Ma 11/2013) „Jinak se mně vždycky líbily nejvíce narozeniny, protože jsme si doma udělali nějaké dobré jídlo anebo jsme někdy šli i do restaurace.“ (To 6/2013) „…potom ještě když někdo měl narozeniny, potom jsme mu udělali velkou oslavu, buď doma, anebo jsme chodili kousek za Brno na procházku, kde jsme potom šli na oběd.“ (Kl 3/2013) „…my máme jako rituál fakt to chození na ty obědy. My na každé narozeniny jdeme prostě někam na oběd všichni spolu.“ (Ma 11/2013) „Tak u nás, nás asi spojovalo hlavně to jídlo. My jsme se slezli na nějaké ty narozeniny, jinak přemýšlím a nic.“ (Tm 9(2013) „No podle mého spíš nějaké ty rodinné rituály, jako, že se všichni sejdeme na oslavu narozenin některého člena rodiny, popřejeme mu, posedíme společně u dobrého jídla a pití.“ (Tom 7/2013) „Určitě oslavy narozenin, zase nějaké ty vánoční tradice, Velikonoce určitě taky, aspoň když budou děcka malé.“ (Zu 5/2013) „U nás mamka hodně dbala na to, aby se slavily svátky, aby se slavily narozeniny, aby se dostávali dárky, aby prostě každý z rodiny věděl, že ten druhý má svátek, že má narozeniny, že je Valentýn, že jsou Velikonoce.“(Ma 12/2013)

60

„Jo, narozeniny jsme slavili vždycky, většinou jsme je slavili dohromady s babičkou. Naopak když měla narozeniny babička, tak jsme se několik let scházeli u nás doma, i s tetou, strýcem a bratranci.“(To 8/2013) „…když jsme slavili narozeniny bez babičky a dědy, tak jsme s našima chodili do restaurace. A to bylo dobrý, my jsme totiž doma jedli strašně zdravě, a když jsme měli narozeniny, tak jsme mohli do restaurace a dát si tam hranolky a něco nezdravého. A to pro nás bylo úplně nejlepší, že si můžeme dát ty nezdravé hranolky….tak tohle byl náš neoblíbenější rituál, že jsme měli narozeniny a mohli jsme si dat nezdravé jídlo v restauraci.“ (Zu 6/2013) „Jinak my máme na každého narozeniny nějaký rituál nebo něco. Na moje narozeniny, které mám na podzim, jsme pokaždé malovali barevné listí. Prostě jsme barevně pomalovali listy, které jsme pak obtiskly na papíry.“ (Ve 6/2013 Mnoho rodin si své rituály vytvoří spontánně, bez potřeby něco slavit, rodina se chce sejít, protoţe spolu ráda tráví společný čas. Tato spontánní setkávání, která se stávají pravidelnými, často nemají dlouhodobé trvání, především proto, ţe jsou vázány na určité prostředí, osoby a podmínky, které se mohou kdykoliv změnit. „My jsme, ještě když jsme bydleli u babičky na baráku, tak k nám vždycky v neděli přijeli tety, bratranec, sestřenice a tak. Dali jsme si kafe, čaj, nějaký dort. Jo to bývalo fajn.“ (To 9/2013) „…potom co babička barák prodala, už k ní moc nechodíme, už se tolik nescházíme…“ (To 10(2013) Při rodinných tradicích je spousta prostoru zavzpomínat na ty, kteří tu jiţ s námi nejsou. Často se také za přítomnosti starší generace snaţíme více dodrţovat různé zvyky. Mnoho z respondentů udává, ţe za přítomnosti prarodičů se více věnují tradičním rituálům a zvykům, především proto, aby svým blízkým udělali radost. „Potom jsme měli dva typy Vánoc – s babičkou a bez babičky. Když u nás na Štědrý večer byla babička, tak jsme s ní chodili na hřbitov, zavzpomínat na dědu. Když u nás babička na Štědrý den nebyla a byla u tety, tak jsme chodili s našima na dlouho procházku se psem.“(Kl 4/2013) 61

„Jak jsem již říkala před chvíli, jednou za dva roky u nás byla babička, to jsme tradice dodržovali více. To jsme vždycky krájeli jablíčka, pouštěli lodičky, které jsme si vyrobili ze skořápek od oříšků. A jednou si pamatuju, že jsme dokonce i házeli botou.“ (Kl 5/2013) „Když jsme ještě bývali u babičky v Suché (dům, který babička vlastnila do Tomových 11 let, pozn. autorky), tak jsme zapalovali prskavky na vánočním stromku. To byla moje nejlepší tradice. A taky jsme pouštěli skořápky se svíčkami, to jsme dělali u babičky.“ (To 112013) „Když jsme ještě byli malí, tak jsme Štědrý večer slavili společně s babičkou a dědou. Tam jsme často provozovali nějaké ty rituály, třeba pouštění lodiček, rozkrojení jablíčka, strojení vánočního stromečku atak.“ (Zu 7/2013) 4. KATEGORIE: Prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost aneb rodinné zázemí jako základní kámen všeho DIMENZE

VLASTNOSTI

Domov

důleţitý, určující

Prostředí

důleţité

Solidarita

nejasná

Kultura

důleţitá, významná

Zlepšování

umoţňující

Utváření osobnosti

ovlivněné, zásadní

Tato kategorie se zabývá tím, zda je pro tradice rozhodující prostředí, ve kterém vyrůstáme, okolí, které na nás působí. „Vidím, že třeba u nás na vesnici, lidi, kteří se účastní různých kulturních akcí, spolu dokážou komunikovat, posedí spolu, nikdo neřeší, kolik je komu let. Všichni přišli za jedním cílem, většinou se teda opít, ale tomu často předchází nějaký průvod, tanec.“ (Tm 10/2013)) 62

Jaký význam mají tradice pro společnost a kulturu samotnou. „Podle mě taky. Lidi co mají co sdílet, nějaké hodnoty, tak přece jenom více přemýšlí o tom, co dělají, jak druhému udělat třeba radost druhému. Jako pro kulturu jako takovou musím říct, že mají význam hlavně třeba ty větší vinobraní ve větších městech, nějaké ty slovácké tance a hlavně různé festivaly, třeba ten ve Strážnici.“ (Ve 7/2013)) „Já si myslím, že to význam má, hlavně z důvodu nějaké solidarity nebo vytvořeni nějakého společného kolektivního vědomí.“ (Zu 8/2013) „Protože jsou něčeho součástí, něčeho co je velmi příjemné, a navíc doplněné dobrým pitím, užít si srandu s kamarády, poslechnout si dobrou hudbu, zajít se podívat na památky. Jo, podle mě to má smysl.“ (Ho 12/2013) „Tak ono je určitě rozdíl, jestli seš součástí té „kultury“ anebo pouze přihlížející. U nás je to o tom, že se tam sejdeme celá vesnice, všichni společně se pobavíme.“(Ho 13/2013),

„Takže určitě to dokazuje, že třeba památky, a to i ty nehmotné, jako jsou tradice, zvyky a obyčeje, je důležité uchovávat. Je to důkaz, že to má smysl, že se i v dnešní době najdou lidi, kteří se na tom chtějí podílet a chtějí to představit ostatním členům společnosti.“ (Ho 14/2013)

Mnoho respondentů připouští, ţe na ně mělo velký vliv prostředí, ve kterém vyrůstali, kde trávili velkou část dětství. Poté, co vyrostli, tradice a jejich dodrţování v rodině začaly upadat. „Jak jsem už říkal, svátky jsme slavili, jenom když jsme byli malí, hlavně tenkrát, když jsme bydleli u babičky na vesnici. To jsme dokonce podnikali i společné aktivity. Poté, co jsme se přestěhovali, už to u nás opadlo.“ (Kl 6/2013) „Tradice jsme dodržovali hlavně, když jsme bydleli u babičky na baráku, což bylo hnedka u lesa, takže to jsme chodili společně na procházky, měli společné nedělní obědy, chodili jsme na hřbitov a na Masopustní průvod.“(To 11/2013) 63

„…potom co se barák prodat a babička odstěhovala do města, tím naše rodinná setkání a tradice v podstatě skončily.“(To 12/2013) „…potom co babička barák prodala, už k ní moc nechodíme, už se tolik nescházíme. Navíc už jsme všichni dospělí a už nikdo nemá tolik času jako dřív.“ (To 13/2013) Rozhovor Veroniky a Honzy o tom, zda je rozdíl mezi prostředím vesnice a města, ze kterých pocházejí. „My jsme s našima bydleli na vesnici, takže už nás to tradicemi, dá se říct, přímo žilo.“ (Ho 14/2013) „No jelikož já z vesnice nejsem, ale z města, tak u nás se to tolik nedrželo. Jako taková ta klasika Vánoce, Velikonoce, První máj, dušičky, ale nic nějak speciálního.“ (Ve 8/2013) Seznámení s jiným prostředím je inspirující. „…protože pro mě toto všechno bylo úplně nový, byla jsem nadšená, jak se spolu všichni dokážou bavit, staří mladí, kamarádi s cizími lidmi. Jak jsou všichni v pohodě, všichni se dokážou společně pobavit. Jako podle mě je fakt velký rozdíl být z vesnice a být z města. Je fakt, že lidi ve městě jsou o tady to všechno hodně ochuzení, aspoň podle mého názoru teda. (Kl 6/2013) Poté, co se respondenti odstěhovali od svých rodičů, začaly rituály v jejich ţivotě ustupovat do pozadí. „Po dobu, co jsem bydlel doma, u našich, tak jsme se v podstatě zapojovali do všech vylomenin naší vesnice….takže v podstatě, co jsem bydlel doma, než jsem se teda přestěhoval do Brna, tak jsem byl hodně tradičně založený.“ (Ho15/2013)

64

5. KATEGORIE: Kaţdé setkání nás sbliţuje aneb navazujeme na to, co máme zaţité DIMENZE

VLASTNOSTI

Návaznost

nezbytná, často přirozená

Setkání

náhodné, zorganizované

Pokračování

zásadní, očekávané

Sblíţení

příjemné, důleţité

Vzpomínání

časté, přirozené

Upevňování

významné

Semknutí

očekávané

Tradice, zvyky a rituály by měly slouţit k tomu, aby rodina měla důvod, proč se sejít. „…stmelují a je to aspoň důvod, proto se sejít.“ (Zu 92013) „Určitě, myslím, že tradice, rituály a jako tak, prostě stmelují rodinu, společnost, nějakou určitou komunitu, která se těmto tradicím věnuje.“ (Ve 9/2013) „U nás se hodně drželo to, že prostě jsme spolu…“(Ve 10/2013) „Jinak tradice určitě mají význam, ale jenom pro určité typy lidí.. když vidím, jak jsou všichni pospolní třeba na té jižní Moravě, potom si myslím, že význam mají“ (Tm 11/2013) Respondenti mají chuť pokračovat v tom, co jsme získali v dětství. Navazují na ty tradice, které dobře znají, mají je „odzkoušené“ ve své původní rodině. Ať se jedná o přípravu jídla nebo dodrţování rituálů. „…chodili jsme a vlastně ještě skoro každý rok chodíme, s kluky u nás na mrskot.“ (Ho 16/2013 „Takže naše rituály pocházely od babičky, celkově i cukroví co mamka peče, tak má recepty vesměs od ní, i bramborový salát, ozdoby na vánoční stromek.“ (To 12/2013) 65

„mamka každý rok trhala kočičky, jako barborky, no a každý rok jsme čekali, jestli vykvetou a ony nikdy nevykvetly a normálně vykvetly až ten rok, co jsem potkala Toma“ (Ma 12/2013) „Spíš naši měli rituál, že vždycky když taťka přišel z práce, tak spolu šli vyvenčit psa.“ „…máme psíka, se kterým se snažíme každý den, aspoň jednou denně, podniknout společnou procházku. Je to fajn, po práci si promluvíme, co je nového, co se nám zajímavého, anebo taky méně zajímavého, přihodilo během dne.“ (Kl 72013 ) „Je pravda, že jsme od rodičů odmala hodně zvyklí chodit na procházky, na různé túry, hodně cestovat.“ (Zu 10/2013) „Jo, jezdili jsme společně o víkendu na výlety, většinou autem po Česku.“ (Iv 3/2013) „…my jsme většinou jezdili vlakem anebo jsme chodili na procházky.“ (Zu 11/2013) Tradice, které jedinci udrţovali jako děti, upevňují vzpomínky na dětství. „S babičkou jsme taky vždycky trhali zlatý déšť, pokaždé si na to vzpomenu, když ho na jaře vidím kvést. Já mám totiž hodně dětství spojené s vůněmi, třeba právě toho zlatého deště nebo šeříku anebo vůně cukroví.“ (Kl 8/2013) „Ještě si vzpomínám na Velikonoce, které jsem si užíval tak do deseti let, ještě když jsme bydleli u babičky na baráku. Tam jsme s kluky pletli pomlázky, což nás naučil kamarádův děda a pak chodili mrskat holky.“ (To 13/2013) „Když jsme ještě bývali u babičky v Suché (dům, který babička vlastnila do Tomových 11 let, pozn. autorky), tak jsme zapalovali prskavky na vánočním stromku. To byla moje nejlepší tradice. A taky jsme pouštěli skořápky se svíčkami, to jsme dělali u babičky.“ (To 14/2013)

66

6. KATEGORIE: Uţ spolu nebydlíme, ale stále táhneme za jeden provaz DIMENZE

VLASTNOSTI

Volný čas

společný, důleţitý

Zájem

důleţitý

Oddělená domácnost

podpůrná, pomáhající

Změna prostředí

posilující, zlepšující

Přínos

zřejmý

Návrat

častý, ţádoucí Tato kategorie se zabývá tím, jakým způsobem rodina tráví volný čas o

víkendech a také čas, který mají díky svátkům. Jestli tradice napomáhají k tomu, ţe rodina spolu tráví svůj volný čas. „…vždycky jedeme s našima, takže už se z toho stává tak trochu naše společná tradice.“ (Kl 9/2013) „To je pravda, byli jsme na chalupě a malovali jsme všichni vejca.“ (Tm 12/2013) „My jsme měli tradic a rituálů doma docela dost. O víkendu jsme společně, chodili na návštěvu k babičce, jezdívali jsme spolu každý rok na hory, teda jenom s taťkou, mamka nelyžuje. Naopak k moři jsme zas většinou jezdili jenom s mamkou. Jinak jsme hodně chodili na společné procházky se psem, třeba se mně vždycky líbilo, že mamka pracovala doma, naši mají firmu, a když taťka přišel z práce domů, tak spolu vždycky šli na večerní procházku se psem, si popovídat.“ (Kl 10/2013) Mnoho tradic pro rodinu nemá význam v tom, ţe rituály uskutečňují a praktikují, ale v tom směru, ţe mohou volný den strávit s rodinou. „Jako většinou trávíme víkendy společně, a to tak, že jedeme spolu někam na výlet anebo se doma hádáme o to, kdo co bude uklízet.“ (Zu 12/2013)

67

„Souhlasím, a taky mám ráda, když je třeba jeden den nějaký svátek nebo prodloužený víkend, tak vyrazíme někam mimo město, někam do přírody nebo na nějaký hrad, zámek.“ (Ve 11/2013) „My jsme s našima jezdili na chatu, kde jsme chodili na výlety a v zimě jsme s taťkou jezdili každý den lyžovat. Jinak jsme často chodili na návštěvu k babičce.“ (Kl 11/2013) „No my jsme měli rituály zimní. My jsme prostě s tátou jezdili každý víkend na lyže…zimní rituál, to byl jako takový víkendový.“(Zu 13/2013) „No co si vybavuju, tak asi jedině třeba společné ježdění na chatu o víkendech.“ (Ve 11/2013 „Naši si na velikonoční svátky taky moc nepotrpěli, někdy jsme je dokonce třeba úplně ignorovali, i s tátou, neslavili jsme je a šli jsme místo toho radši někam na výlet, někam do lesa.“ (Zu 14/2013) Mnoha respondentům odstěhování od rodičů pomohlo zlepšit jejich vztah, více si dokáţou uţít sami sebe navzájem a těší se na sebe. „Jinak jako rituály jako takové, to asi ne, občas jsme si sedli s našima, dali jsme si víno a teďka poslední dobou jsme si i docela popovídali, protože máme poslední dobou ten vztah takový lepší než jako v tom období té střední školy, kdy okolo těch dvaceti to bylo takový horší.“ (Ma 13/2013 ) „…v létě to byly dva roky, co spolu bydlíme sami ve společném bytě…. takže až teď, co už s nimi nebydlím, jsem ráda za každý svátek, za každou příležitost se s nimi, při nějaké události, jako svátky nebo narozeniny nějakého člena rodiny, sejít a oslavit to.“ (Kl 12/2013 Někteří nechtějí i po odstěhování od rodičů měnit své zvyky, proto se k nim neustále vracejí.

68

„Jinak na Velikonoce jezdím zatím každý rok domů a to ani měnit nechci, Verča má stejnak svůj program, navíc tady to zapálení do toho ani nechápe. Potom co spolu ještě děláme? Asi na Mikuláše si dáváme nějaké balíček sladkostí, potom na Filipojakubskou noc spolu někam razíme za zábavou k ohni, někdy jedeme k nám, stavět májku. Jak kdy, jako snažíme se, spíš je to o tom, že bydlíme v Brně, kde se prostě nic neděje, člověk tady musí jezdit na výlety a tak.“(Ho 17/2013) 7. KATEGORIE Komunikace je ve vztahu nejdůleţitější aneb povídání nás sbliţuje DIMENZE

VLASTNOSTI

Rituál

nezbytný, pravidelný

Volný čas

společný, důleţitý

Komunikace

důleţitá, zásadní

Naslouchání

důleţité

Svěřování

nezbytné

Emoce

přirozené

Zájmy

společné

Kategorie, která se zabývá hodnotami ve vztahu respondentů. Při rozhovoru jsem zjišťovala, jakým způsobem spolu respondenti v páru komunikují, zda jim určité rituály pomáhají ke komunikaci ve vztahu. Všichni respondenti se snaţí ve svých vztazích hodně s druhým povídat, pro některé jedince je to v podstatě to nejdůleţitější, co od vztahu očekávají. Pro naše respondenty je důleţité mít osobní kontakt, při kaţdém setkání se páry políbí a povaţují to za samozřejmé a přirozené pro kaţdý zdravě fungující vztah.

„Kromě toho teda, že když ráno odcházím do práce, tak Marti dám pusu, protože ještě spí, bez pusy by to asi nešlo.“ Tm 13/2013)

69

„Mně napadá, že když se ráno, anebo kdykoliv v průběhu dne, když se potkáme, tak si dáme pusu.“ (Iv 4/2013) „…jak říkal Ivan, že když si ráno dáme pusu, popřejeme si hezký den.“ (Zu 15/2013) „…ráno při odchodu do práce dáme pusu, taky když se po celém dni potkáme.“ (Ve 13/2013) „No denní asi ani ne, možná, ta pusa, ale to si myslím, že je takové normální, že to by snad mělo být v každém vztahu, ne?“ (Ho 18/2013) „Jinak mně napadá ještě, když doma máme na Vánoce jmelí, tak si u něj pokaždé, když se u něj potkáme, dáme pusu.“ (Kl 13/2013) „…dáváme si Mikuláše…schováme si balíček se sladkostmi, třeba za okno, na poličku nebo do postele.“(Zu 16/2013) Ve vztahu je velmi důleţité spolu komunikovat, naši respondenti toto tvrzení potvrzují. Kaţdý pár si kaţdý den najde chvilku času, aby si společně promluvil, jaký byl den, co se během dne událo. Někteří tento čas mají vyhrazený tím, ţe spolu vyvenčí psa, další pár si uvaří večeři a u toho si popovídá anebo podnikají společné výlety, „… my si docela hodně vykládáme, o všem mluvíme, což je pro mě třeba strašně podstatný, protože si myslím, že to spousta chlapů prostě neumí. Takže to je další rituál, který máme, že si o všem hodně povídáme, co se děje v práci, u mě v práci, u Toma v práci, co se děje ve světě, u něj doma, u nás doma a tak různě.“ (Ma 14/2013) „…no to stejný, je příjemný si povykládat s někým, kdo má aspoň trochu přehled, dokáže mně říct svůj názor. Dalo by se říct, že to řešíme každý den, že si pokecáme, samozřejmě, že někdy je to víc, někdy je to míň. Je to příjemné, protože třeba takové vykládání já z domu neznám a je to důležitý.“ (Tm 14/2013)

70

„… proto jsem ráda, že máme psa, a když přijedu z práce, tak Tom už je dávno doma, tak se snažíme spolu jít na společnou procházku, popovídat si, jaký byl den.“ (Kl 14/2013) „A taky si většinou spolu dáme večer víno a probereme, co se nám během dne přihodilo.“ (Iv 5/2013) „Mě napadá, že možná ještě, že si často spolu dáváme společnou večeři a u toho si povídáme.“ (Ve 14/2013) Asi třeba to, že si spolu občas zahrajeme karty, zajdeme spolu na vínko, na pivko, prostě jen tak sami, popovídat si. (Ho 19/2013) Jo a ještě mně Verča dělává masáž, zapálí k tomu svíčky, dáme si k tomu vínko, tak to je možná takový náš rituál. (Ho 20/2013) Respondenti spolu tráví velkou část svého volného času, podnikají spolu výlety, uvaří si společnou večeři, dají si víno. O víkendech nejčastěji jezdí do přírody ať uţ sami anebo s přáteli, hodně volného času také věnují aktivnímu ţivotnímu stylu, především sportu. Podnikáme společné výlety, společně jezdíme na kola, na hory, na vodu.“(Ve 14/2013) „Snažíme se, většinou to stejnak vyjde, že spolu ten víkend trávíme, buď jedeme k Honzíkovým rodičům dolů na Moravu, nebo jedeme někam na výlet s kamarády.“ (Ve 15/2013) „…jak říká Verča, většinou jsme spolu, rozdělíme se jen tak jednou do měsíce, kdy jedu sám k našim a Verča jede někam s holkama nebo tak. Jinak se snažíme nějaký ten sport dělat, občas jdeme do kina nebo muzea, když je nějaká zajímavá výstava.“ (Ho 21/2013) „My spolu trávíme veškerý náš volný čas. Chodíme spolu na procházky se psem, kterého jsme si pořídili, chodíme spolu na bazén, do sauny a celkově se snažíme spolu

71

žít aktivní život. Je pravda, že ne vždy se nám chce, ale většinou se k nějakému sportu donutíme, a když ne ke sportu, tak se psem se chodit musí, že.“ (To 15/2013) Respondenti mají ve vztahu určitý rituál, ke kterému se vracejí, a často je základním pilířem jejich vztahu. Ať uţ se jedná o kaţdodenní procházku se psem anebo večeři k výročí jejich vztahu. „Ale taky máme ještě společný rituál přece na Vánoce, kdy spolu chodíme do krmelce, dávat jídlo zvířátkům. Taky spolu chodíme na bazén, do sauny, v létě na tenis a vůbec ty společné aktivity asi stejnak převažují.“ (To 16/2013) „Ještě mě napadá, že třeba na každé naše výroční jdeme někam na večeři, posedíme u vínka.“ (Kl 15/2013) „Takže vyloženě rituál svůj máme každodenní prochajdu se psem.“ (Kl 16/2013) „A ještě co máme spolu, co jsem já třeba neznala, tak je, že se spolu díváme na dokumenty o Druhé světové válce, což je taková kravina, ale to já jsme nikdy neměla. Toma totiž tahle historie zajímá. Tak toto je ještě takový rituál, co máme, že se spolu v pondělí díváme na dokumenty“ (Ma 15/2013). 8. KATEGORIE: Touha po pokračování vlastního rodu aneb víme, co chceme a co nechceme DIMENZE

VLASTNOSTI

Pronikání

přirozené

Představa

jasná

Touha pokračovat

velká

Iniciativa

vlastní, přirozená

Přizpůsobení

předpokládané

Očekávání

velké

V této kategorii se zabývám budoucností. Respondenti mně sdělili názor na svou budoucí rodinu, jestli budou dále pokračovat v předávání tradic. Jestli budou navazovat na tradice a rituály ze svého dětství anebo naopak budou hledat “svoje“ rituály. 72

„Nakonec si stejnak asi vytvoříme jako nějaké vlastní tradice….představovala bych si to tak, že bychom děckám třeba schovávali sladkosti na zahradě anebo něco takového. No jako nevím, nedokážu teďka říct nic konkrétně, spíš si myslím, že to potom se to nějak časem vytvoří samo.“ (Zu 17/2013) „Souhlasím se Zuzkou, myslím, že si časem nějaké vytvoříme, ale rozhodně to nepovažuji za prioritní.“ (Iv 5/2013) Respondenti přemýšlejí nad budoucností a nad tím, jaké rituály a tradiční svátky budou doma dodrţovat. Respondenti se shodli na tom, ţe chtějí dětem předat ty rituály, tradice a zvyky, které drţí spolu dnes, ale také připouštějí, ţe tradice později pravděpodobně přizpůsobí své vlastní rodině. „No jinak, jako určitě chci, aby se moje děti zapojovaly do kultury, doma se budeme snažit a doufám, že dětem se to bude líbit. Myslím, že časem přidáme určitě i nějaké vlastní rituály nebo něco budeme dělat jinak, upravíme to situaci a hlavně dětem. Jinak budeme slavit minimálně to, co teď a potom zbytek se uvidí.“ (Ho 22/2013) „Souhlasím s Honzou, mně se to teďka moc líbí, jsem s tím spokojená, ale myslím, že se to stejnak časem utříbí a hlavně to bude záležet na tom, kde nakonec budeme bydlet, od toho se to všechno bude odvíjet. Jestli skončíme u Honzy na vesnici, tak děti budou mít do konce svého dětství o zábavu postaráno.“ (Ve 16/2013) „Jinak určitě budeme udržovat to, co teď – takže Vánoce, Velikonoce, svátky, narozeniny, výročí. Jinak jsme se shodli na tom, že potom, až budeme mít rodinu – děti, tak si vytvoříme vlastní tradice a rituály, spíš to teda tak nějak vyplyne ze situace asi. A taky si to, co nám až tolik nevyhovuje, upravíme podle sebe, což už tak v podstatě děláme i teď.“ (Ma 16/2013) „Tak určitě, hlavně se strašně těším, že si vytvoříme vlastní rituály, které budou mít naše děti rády, aspoň pokud budou malí, ať mají na co vzpomínat, až budou dospělí.“ (Kl 17/2013)

„Jako skočili jsme do toho docela rychle, ale je to lepší než cokoliv jiného.(Ma 16/2013) 73

Očekávání jedinců od své budoucnosti. „Rozhodně chci, aby mé dítě mělo více zájmů, než jsem měl třeba já, určitě ho povedeme ke sportu a Klárka ještě k estetičnu, že?“ (To 17/2013) „Jo, tak kreslit a hrát na nějaký nástroj by taky mohlo umět. Hm, tak to jsem zvědavá, jak to s námi dopadne.“ (Kl 18/2013) Respondenti také mají představu o své budoucnosti. „…hlavně bych chtěl bydlet zase někdy zpátky u nás na vesnici, kde se přece jenom ty tradice víc drží. Člověk má s kým sdílet tyto krásné svátky, různé oslavy, plesy. Tady v tom Brně, aspoň pro mě, to nemá takové kouzlo. Maximálně si tak vyzdobíme byt nebo tak. Ale jinak, všechno co slavím, se snažím slavit doma, u nás.“ (Ho 23/2013) 9. KATEGORIE. Názory se mohou lišit aneb i přesto kráčíme společnou cestou

DIMENZE

VLASTNOSTI

Rozpor

občasný, zvládnutelný

Konflikt

nepříliš častý

Emoce

časté, důleţité

Návaznost

nejasná

Občas dochází i k rozporům, ať uţ se jedná o slavení tradic anebo o trávení volného času od sebe. „No tak Velikonoce já většinou ráda ignoruju, ale Ivan by je rád slavil.“ (Zu 18/ 2013) „No to je pravda, protože je jedna z mých oblíbených tradicí. A taky proto, že je to jediná tradice, kterou jsem sám udržoval.“ (Iv 7/2013) Autorka:„Můžeš být konkrétnější?“ „Chodil jsem s klukama na mrskačku. To tím myslím.“ (Zu 19/2013) „Jako většinou je neslavíme, občas Ivan něco dostane, ale ještě ani jednou si sám neupletl karabáč.“ (Iv 8/2013) „To není pravda, jednou jsem si ho upletl.“ (Zu 20/2013) 74

„Dobře, tak možná jednou. On se k tomu nevyjadřuje, protože on je naštvaný, že nic nedostává, ale přitom pro to nic nedělá.“ (Iv 9/2013) „To není pravda.“ (Iv 21/2013) To mám stejnak nejradši, jít někam na výlet, nějak se projít. „Nejlépe do obchoďáku, co?“ (Ho 24/2013 „Haha, to není pravda, ale příjemné to občas je, však ty se mnou nechodíš, chodím s holkama, tak co“. (Ve 17/2013) „No, ale já to musím sponzorovat.“(Ho25/2013) „Ale jenom někdy.“ (Ve 18/2013) „Takže občas jedu s našima na chatu sama, bez Honzíka a pak můžu na chvilu vyrazit.“ (Ve „Tak doufám, že je to ve vší slušnosti?“(Ho´26/2013 „Jasně, ještě buď naštvaný. Za to, ty když couráš u Vás na dědině bůhví kde, tak to je v pořádku.“ (Ve19/2013) „Jo u nás se Velikonoce hodně držely, chodili jsme a vlastně ještě skoro každý rok chodíme, s kluky u nás na mrskot. Je to sranda, hlavně od té doby, co nás sousedky už i nalijou slivovičku, k tomu nachystají nějaké občerstvení. ¨ (Ho,27/2013) „Takže to zase máš jenom o tom pití, co?“ (Ve 20/2013) „No, tak je pravda, že o tom popití a jídle to prostě všechno je. Lidi nejvíc spojuje jídlo a hlavně pití jako vínko, slivovička a tak no.( Ho 28/2013) Zuzka s Ivanem zatím nemají jasno v tom, jaké tradice a rituály budou dodrţovat, protoţe, jak sami říkají, nemají na co navazovat. Ani jeden z nich nepochází z tradičně zaloţené rodiny, proto mají k rituálům vcelku chladný přístup. Zuzka se občas snaţí, avšak Ivan většinou její pokusy ignoruje. No jako nevím, nedokážu teďka říct nic konkrétně, spíš si myslím, že to potom se to nějak časem vytvoří samo. No uvidíme, my zrovna ani jeden nepocházíme s nějaké tradičně založené rodiny no.(Zu 21/2013)) „No, minulé Vánoce jsem se o to pokoušela, ale Ivan to ignoroval, ale snaha o to je.“ (Zu 22/2013) 75

"Zatím to nemáme nijak ustálené.“ (Iv 10/2013)

5.5.2 AXIÁLNÍ KÓDOVÁNÍ Jde o proces, který úzce navazuje na otevřené kódování, pojmy jsou seřazeny novým způsobem, dochází ke spojení mezi kategoriemi. Stejně jako u otevřeného kódování se jedná o proces, při kterém jsou porovnávány jevy a kladeny otázky. Paradigmatický model podle Strausse, Corbinové (1999, s. 70 - 85): (A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY  (B) JEV  (C) KONTEXT  (D) INTERVUJÍCÍ PODMÍNKY  (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE  (F) NÁSLEDKY PŘÍČINNÉ PODMÍNKY – odkaz na události nebo případy, které vedou k výskytu nebo vzniku jevu. JEV – základní myšlenka, událost, případ, na který se zaměřuje soubor ovládajících jednání. KONTEXT – soubor konkrétních vlastností, které jsou jevu přisuzovány a jsou zachyceny na dimenzionálních škálách. INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY – podmínky, kterou znesnadňují anebo usnadňují pouţití strategií jednání. Strategii jednání ovlivňuje – kultura, čas, individuální biografie, prostor, ekonomický status, historie, vývoj techniky aj.). STRATEGIE JEDNÁNÍ – strategie, která nám slouţí ke zvládání a reagování na jev za určitého souboru. NÁSLEDKY – následky jednání. (Strauss, Corbinová, 1999, s. 70-85)

76

Obrázek č. 1: Paradigmatický model axiálního kódován

Příčinné podmínky Prostředí, ve kterém vyrůstáme utváří naši osobnost aneb rodinné zázemí jako základní kámen všeho

Intervenující podmínky Kontext Každé setkání nás sbližuje aneb navazujeme na to, co máme zažité

Jev Tradice nás spojují aneb učíme se zodpovědnosti a řádu v našem životě

Svátky jako příležitost k setkání aneb rodina a přátelé jako opěrný pilíř v našem životě Rituály nám pomáhají zvládat každodenní situace aneb společné jídlo nás dělá lepšími

Strategie jednání a interakce Už spolu nebydlíme, ale stále táhneme za jeden provaz Názory se mohou lišit aneb i přesto kráčíme společnou cestou Komunikace je ve vztahu nejdůležitější aneb společné povídání nás sbližuje

Následek Touha po pokračování vlastního rodu aneb víme, co chceme a co nechceme 77

Prvním krokem bylo vytvoření vlastního paradigmatického modelu. Při vytváření jsem se vrátila k otevřenému kódování, kde jsem se znovu zabývala vzniklými kategoriemi a snaţila jsem se najít vztahy mezi nimi. Hlavní jevem jsem určila Tradice nás spojují aneb učíme se zodpovědnosti a řádu v našem životě. Protoţe, podle mého názoru, tato kategorie je hlavním jevem toho tohoto výzkumu. Důvodem, proč respondenti udrţují rituály je, ţe se cítí být svázaní s určitou společnosté rodinnou komunitou. Všichni respondenti spontánně uvedli, ţe rituály a tradice dodrţují proto, ţe je to zavazuje k určité zodpovědnosti a také udávají řád v jejich ţivotě. Toto je hlavní důvod proč páry rituály udrţují, cítí se být zavázáni ke své rodině, společnosti, ve které ţijí a to umocňují prostřednictvím zvyků, rituálů a tradic. Rituály uţ nám v dětství slouţí jako přechodové můstky pro různé společenské konvence. Kontext představuje soubor konkrétních vlastností, které jsou jevu přisuzovány a jsou zachyceny na dimenzionálních škálách. Tento soubor jsem nazvala Každé setkání nás sbližuje aneb navazujeme na to, co máme zažité. Příčinnými podmínkami jevu jsou takové události, které zapříčinily výskyt jevu. V našem případě se jedná o kategorii Prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost aneb rodinné zázemí jako základní kámen všeho. Rodina, vztahy v rodině a prostředí, ve kterém se od dětství pohybujeme, na nás působí a ovlivňuje nás. V rodině si vytváříme základní návyky, hodnoty a učíme se základnímu pravidlu naší společnosti. Intervenující podmínkami rozumíme určité podmínky, které znesnadňují anebo usnadňují pouţití strategií jednání. Strategii jednání ovlivňuje – kultura, čas, individuální biografie, prostor, ekonomický status, historie, vývoj techniky aj. V našem případě můţeme mluvit o kategoriích Svátky jako příležitost k setkání aneb rodina a přátelé jako opěrný pilíř v našem životě a Rituály nám pomáhají zvládat každodenní situace aneb společné jídlo nás dělá lepšími. Tyto dvě usnadňující kategorie pomáhají respondentům ujasnit jejich postavení ve společnosti. Rituály nám pomáhají zautomatizovat určité kaţdodenní činnosti, učí nás rozeznávat pravidla společnosti. Poté, co se respondenti osamostatnili od rodičů a ţijí ve společnosti s partnerem, představují pro ně rituály určitý řád, a to z toho hlediska, ţe je berou jako příleţitost k setkání se svou původní rodinou, důvod proč se setkat. 78

Strategie jednání nám slouţí ke zvládání a reagování na jev za určitého souboru. Zvládnutí jevu, tedy Tradice nás spojují, vyţaduje, aby spolu partneři dokázali komunikovat Komunikace je ve vztahu nejdůležitější aneb …Umět si společně promluvit o tom, co od ţivota očekáváme a co proto chceme udělat. Navazujeme kategoriemi Už spolu nebydlím, ale stále táhneme za jeden provaz a také kategorii Názory se mohou lišit aneb i přesto kráčíme společnou cestou. V těchto kategoriích je nejdůleţitější střet názorů a zvyků původních rodiny v současném vztahu. Pro většinu respondentů je důleţité, ţe i kdyţ s rodiči jiţ nebydlí, stále se svými rodiči a dalšími rodinnými příslušníky pravidelně vídají a to především na rodinných oslavách, při svátcích a různých výročích. Další kategorie popisuje, ţe i kdyţ v partnerství dochází ke sporu, především kvůli názorům, rituálům, které partneři získali ve své původní rodině, přesto se páry dokáţou shodnout na tom, ţe tradice jsou důleţité především pro zachování určitého systému ve společnosti a souhlasí s tím, ţe tradice daly jejich rodině i určitý řád. Následek popisuje kategorii Touha po pokračování vlastního rodu aneb víme, co chceme a co nechceme. Respondenti navazují na tradice a rituály, které znají a mají zafixované ze svého dětství. Respondenti mají určitou představu, jaké tradice budou chtít dodrţovat se svou novou rodinou, případně aţ budou mít děti. Na druhou stranu dochází také k tomu, ţe někteří respondenti uvádějí, ţe nemají na jaké rituály navazovat. Jejich rodina svátky neslavila a ţádné rituály si nevytvořila. Přesto u nich partner vzbudil zájem o určité tradice a rituály si vytvořili anebo plánují s „příchodem“ dětí vytvořit. Společně vidí v rituálech smysl, i kdyţ v původní rodině rituály nedodrţovali. Moţná anebo právě proto, ţe v původní rodině ţádné rituály a v podstatě na tradice neudrţovali, si pro svou rodinu tradice chtějí vytvořit, protoţe jak sami přiznávají, „něco“ v jejich dětství chybělo.

79

5.5.3 SELEKTIVNÍ KÓDOVÁNÍ „Poslední krok výzkumníka ve výzkumu je stanovení definice ústředního tématu. Selektivní kódování pokračuje v kódování na vyšší úrovni abstrakce.“ (Hendl, 1997, s. 170) Selektivní kódování se podle Strausse, Corbinové (1999, s. 86 - 105) provádí v několika krocích: Prvním krokem je vytvoření kostry příběhu. Následuje uvedení pomocných kategorií do vztahu k centrální kategorii, čímţ se z nich stanou pomocné kategorie. Uvádění ostatních kategorií do vztahu k centrální kategorii se provádí pomocí paradigmatu.  A (podmínky) vedou k B (jevu), který vede k C (kontextu), který vede k D (jednání nebo interakcím včetně strategií), které pak vedou k E (následkům). V této fázi potvrzujeme platnost a to ověřováním vztahů podle údajů. Poledním krokem je moţnost vrácení se ke kategoriím a doplnit jakékoliv chybějící informace.

80

Obrázek č. 2: Schéma selektivního kódování

Tradice nás spojují aneb učíme se zodpovědnosti a řádu v našem životě

Každé setkání nás sbližuje aneb navazujeme na to, co máme zažité Každé setkání nás sbližuje aneb Rituály nám navazujeme na to, co pomáhají zvládat máme zažité každodenní situace aneb společné jídlo nás dělá lepšími

Svátky jako příležitost k setkání aneb rodina a přátelé jako opěrný pilíř v našem životě

Touha po pokračování vlastního rodu aneb víme, co chceme a co nechceme

Komunikace je ve vztahu nejdůležitější aneb společné povídání nás sbližuje

Prostředí, ve kterém vyrůstáme utváří naši osobnost aneb rodinné zázemí jako základní kámen všeho Názory se mohou lišit aneb i přesto kráčíme společnou cestou

Už spolu nebydlíme, ale stále táhneme za jeden provaz

81

V poslední fázi kódování bylo nezbytné určit centrální kategorii. Tato kategorie je ústředním jevem pro všechny ostatní kategorie. Po detailní analýze otevřeného a axiálního kódování jsme dospěla k centrální kategorii Touha po pokračování vlastního rodu aneb víme co chceme a co nechceme. Ve schématu jsou uvedeny hlavní kategorie a také jejich vztah k centrální kategorii. Kategorie, od kterých směřuje šipka k centrální kategorii jsou kategorie, které ji napomáhají a snaţí se o její podporu. V našem případě se jedná o podporu rituálů ve vlastní rodině. Jediná kategorie „Prostředí, ve kterém vyrůstáme, utváří naši osobnost aneb rodinné zázemí jako základní kámen všeho“, ze které směřuje šipka naopak od centrální kategorie, je příčinnou podmínkou, ze které vše vychází, v našem případě formuluje osobnost člověka.

5.5.4 PŘÍBĚH

Ústředním tématem příběhu je kategorie „Touha po pokračování vlastního rodu aneb víme, co chceme a co nechceme“. Příčinnou podmínkou je prostředí, ve kterém vyrůstáme. Jiţ od útlého dětství silně vnímáme, co se kolem nás děje, jaká doma vládne atmosféra, jaké jsou vztahy v rodině a také jakým způsobem probíhají kaţdodenní činnosti. Respondenti uvedli, ţe jim rituály v dětství často pomohly se zorientovat během dne. Z kaţdodenních činností se staly rituály, které jim danou činnost automatizovali a často také zpříjemnili. Mnohé rituály si respondenti přenesli, vědomě i nevědomě, do dospělosti, a tím pádem také do současného vztahu. Respondenti mají „zaţité“ především společné jídlo a také kaţdodenní hygienu. Pro respondenty je ve vztahu společné jídlo důleţité, je to pro ně příleţitost si popovídat o tom, co se událo během dne, případně co se událo během celého týdne. Rituál společného jídla respondenti uplatňují také na výročí jejich vztahu anebo na rodinných oslavách. Respondenti uvedli, ţe pravidelně chodí na rodinné obědy, a to především na narozeniny členů rodiny anebo jiných důleţitých rodinných událostí. Často jsou různé rodinné oslavy pro respondenty příleţitostí k setkání s rodinou, protoţe dnes jiţ není tolik času na společné setkání, tak jako dříve. Respondenti společné jídlo vyhledávají i přesto, ţe v dětství společné obědy a večeře s rodiči příliš nedodrţovali. Dnes to však 82

povaţují za nezbytné především z toho důvodu, ţe si mohou popovídat, radovat se ze setkání. Pro respondenty společné stolování znamená komunikaci, která je pro ně zásadní. Mít s někým co sdílet, znát názor druhého na důleţité věci. Některým respondentům v dětství chyběla komunikace, coţ dnes dávají za příčinu tomu, ţe se rodina společně příliš často nesešla, a to ani u společného jídla. Pokud v dětství rituály rodina nedodrţovala, nepřipadalo to respondentům zvláštní, avšak po seznámení s tradičně zaloţeným partnerem respondentům „došlo“, o co všechno byli ochuzení, co všechno jim tradice mohli přinést – přátelství, rodinná pouta, pevné vztahy. Rodinné prostředí nás ovlivňuje do budoucího ţivota, vnímáme to pozitivní, ale i to negativní. Je však otázkou, jak se s negativními zvyky vypořádáme. Někteří respondenti uvedli, ţe v dětství příliš rituály a tradice nedodrţovali, avšak „cítí“, ţe jim v dětství „něco“ chybělo. A právě proto tito respondenti nejvíce přemýšlejí o tom, jaké tradice a rituály budou chtít se svými dětmi udrţovat. Jiţ dnes se mladé páry snaţí o dodrţování rituálů a tradic, slaví svátky, udrţují tradice. Pokud respondenti vyrůstali v tradičně zaloţené rodině, chtějí v těchto zvycích pokračovat i s novou rodinou. Naopak pokud respondenti uvedli, ţe v tradičně zaloţené rodině nevyrůstali, o to víc se tito respondenti chtějí se svou budoucí rodinou podílet na vytváření rituálů, dodrţování zvyků a tradic. Podle jejich názoru jsou důleţité pro soudrţnost rodinu, jsou také příleţitostí k setkání a sdílení radosti. Respondenti mají jasno v tom, ţe chtějí nějaké svátky, tradice a rituály slavit a dodrţovat, avšak často ještě nemají jasno v tom, o jaké zvyklosti se bude jednat. Sami respondenti přiznávají, ţe určitě budou dodrţovat ty rituály a tradice, které dodrţují dnes a později se přirozeně přidají další „vlastní“ rituály. Ke sporům o to, jaké tradice budou ve společné domácnosti páry dodrţovat, nedochází. Páry se většinou dokáţou dohodnout na tom, jaké tradice se oběma z páru líbí a které z nich budou dodrţovat. Některé jejich tradice jsou spojením zvyků z obou rodin, jiné rituály jsou vytvořené přímo párem. Jsou to jejich soukromé rituály, na jejichţ základě pár „staví“ a ke kterým se vracejí. Můţe se jednat o kaţdodenní rituál jako je polibek při setkání, společná procházka se psem po práci anebo společné sledování televize. Právě soukromě

83

vytvořené rituály, i kdyţ se často jedná o nevědomé rituály, jsou základním kamenem kaţdého vztahu. Dnes respondenti povaţují rituály a tradice nejen za příleţitost k setkání, ale vidí v tom především to, ţe se sejdou se svou rodinou, popovídají si o svých starostech, ale i radostech. Pro respondenty je důleţité se setkávat se svou rodinou, ale i přáteli, a to z toho důvodu, ţe ví, ţe se na sebe mohou navzájem spolehnout, kdyţ potřebují pomoc anebo s něčím poradit. Právě pravidelné setkávání a různé zvyklosti a tradice, napomáhají tomu, aby se rodinné vztahy upevňovaly. Respondenti povaţují rodinu, ale často také nejbliţší přátele, za opěrný pilíř ve svém ţivotě. Právě při pravidelných setkáních, především při těch o svátcích, při kterých se provádějí různé rituály a zvyklosti a při kterých se dodrţují tradice, se rodina a přátelé sbliţují a stmelují své vztahy. Pro respondenty je ve vztahu významná také kaţdodenní komunikace. I kdyţ jsou páry přes týden zaneprázdněné studiem anebo prací, i přesto se snaţí najít si čas sami pro sebe. Někteří respondenti chodí na společné procházky se psem, druzí společně sportují a další třeba společně cestují. Je pro ně důleţité trávit společně čas, povídat si, moci se na druhého spolehnout. Někdy se názory páru rozcházejí, coţ je přirozené, ale přesto se dokáţou společně dohodnout. To stejné platí pro vztahy s rodinou. I přesto, ţe dětství respondenti neměli úplně ideální, dnes přiznávají, ţe se rádi vracejí k rodičům při příleţitosti různých výročí. Tradice a rituály stmelují rodinu, a také společnost. Někteří respondenti uvádějí, ţe je stále rozdíl mezi lidmi, kteří ţijí na vesnici a těmi, kteří ţijí ve městě, Na vesnici „vládne“ jiné prostředí, lidé se navzájem znají, těší se na kulturní události, které jsou typické pro jejich vesnici. Právě tyto události obyvatele vesnice stmeluji, učí je zodpovědnosti ke společnosti, ve které se přirozeně pohybují. Podle mnohých respondentů právě rituály a tradice učí jedince pospolitosti se společností. Právě rituály jsou tím základním kamenem, který určuje řád ve společnosti. Většina svátků a tradic mají pevné datum, proto se podle nich můţeme orientovat během roku. Zároveň nám udávají řád v ţivotě a v tom, ţe víme, co nás během roku čeká. Do těchto událostí nám zasahují rodinná výročí a také oslavy významných dní páru. Páry jsou zvyklé své výročí vztahů oslavit a to společnou večeří, výletem anebo posezením s přáteli. 84

Rituály nás zavazují k nějaké činnosti a zodpovědnému přístupu k ní, proto je i v dnešní době tak důleţité se podílet na tom, aby tradice a rituály nevymizely z naší společnosti, z našeho ţivota. Podle některých respondentů by bez rituálů a tradic vznikl na světě chaos. Lidé by se neměli k čemu vracet, o co se opřít, vztahy ve společnosti by neměly tak silné vazby jako dnes, které jsou často zásluhou rituálů a společně vytvořených tradic. Respondenti se s touto myšlenkou ztotoţňují, a proto ví, co od ţivota chtějí a naopak co od ţivota nechtějí. Touţí po vlastní rodině, které předají hodnoty, které uznávají a rituály, které jim pomáhají uvědomit si tyto hodnoty.

5.5.5

VÍM, CO NECHCI A TAKÉ TO, CO BYCH CHTĚL Na závěr výzkumu uvádím příběh Marti a Toma, vybrala jsem si z toho důvodu,

ţe je na jejich příběhu přehledně vidět, jak na sebe všechny kategorie působí a navzájem se propojují. Tom s Marťou se spolu seznámili zhruba před rokem a půl přes společné známé. Jak oba uvádějí, byla to láska na první pohled. V postatě po pár měsících spolu začali společně bydlet. Sdíleli byt ještě s jedním nájemníkem, takţe spolu v podstatě rok bydleli v jednom pokoji. Marťa uvedla, ţe za celý rok měli ponorku asi jednou, a ţe kdyţ spolu „přeţili“ rok v jednom pokoji, tak uţ spolu vydrţí všechno. Marťa pochází z tradičně zaloţené rodiny, celé dětství bydlela s rodiči v paneláku, v Brně, přesto však její máma dokázala kaţdý svátek proměnit v kouzelnou tradici. I kdyţ do rodinné pohody měla jejich rodina občas daleko, kaţdý svátek, tradici dokázali doma uţít. Z kaţdodenních činností si vytvořili rituály, podle kterých se rodina orientovala v průběhu dne, týdne, ročního období i roku. Toto můţeme vypozorovat ze společného rozhovoru, ve kterém Marťa zmiňuje, ţe pro ni bylo v dětství důleţité mít zautomatizované činnosti během dne. S činností se stali rituály, které si v určité podobě přenesla do dospělosti a současného vztahu. Tom naopak pochází z rozvedené a z velmi komplikované rodiny, ve které se ţádné svátky neslavili. Jediné co se u nich doma slavilo, byly narozeniny, a ty taky nijak pravidelně, a vánoční svátky. Sám se svou rodinu dívá tak, ţe ví, ţe tam „něco“ chybělo. Pod výrazem „něco“ si představuje rodinný rituál, společnou tradici, na kterou by se mohl těšit. To, ţe jejich rodina není úplně ideální, ale naopak velmi 85

komplikovaná, dává za příčinu také tomu, ţe se doma neuměli sejít, sednout si a popovídat a především nikdy neměl na co se těšit. Svátky pro něj v dětství ztratily smysl, neměl z nich radost, neměl důvod proč je slavit, kdyţ se jim stejně v rodině nikdo nevěnoval. Tento postoj k rituálům se změnil aţ poté, co se seznámil s Marťou. Sám v rozhovoru uvedl, ţe potom, co poznal Marťu, se na spoustu věcí dívá z jiného úhlu. Pro příklad můţeme uvést svátky a rodinné tradice, dříve pro něj představovali pouze volno a to, ţe nemusí do práce. Dnes pro něj tyto události mají naprosto jiný význam. Bere je jako prostředek k setkání s rodinou, uvědomění si toho, ţe je součástí něčeho příjemného, důleţitého. Tom uvádí, ţ Marťa mu otevřela oči a ukázala mu, ţe je hezké, kdyţ se rodina pravidelně vídá, důleţité výročí spolu rodina oslavuje, stejně jako tradice a rodinné rituály, které upevňují jejich vztahy. S Marťou se znovu učí radovat z tradic, uţívat si svátky, tradiční svátky, jak s rodinou, tak s partnerkou. I přesto, ţe Tom nevyrůstal v tradičně zaloţené rodině, s příchodem tradičně zaloţené partnerky si uvědomil, ţe tradice jsou velmi důleţité, jak pro rodinné vztahy, tak pro společnost. V Martinině rodině se dodrţoval určitý řád, podle kterého se rodina orientovala. U Toma se ţádný harmonogram nevedl, kaţdý z rodiny si v podstatě „ţil podle svého“. Neznal ţádné pravidelné setkávání, kaţdodenní povídání s rodinou. Dnes si Tom s Marťou denně volají, coţ povaţují za svůj rituál. Volají si ráno, kdyţ jde Marťa do práce, během polední přestávky, po práci, jsou spolu nestále v kontaktu. Začali společně slavit Vánoční svátky, letos si dokonce do svého jednoho pokoje pořídili vánoční stromeček, který jim sice zabíral půlku pokoje, ale přesto pro ně měl velký význam. Byli to jejich sice uţ druhé vánoce, ale letos je slavili spolu sami, poté u Marťininých rodičů a druhý den u Tomovy mamky, se kterou dlouhodobě nevycházel, avšak prostřednictvím Martinčiného odhodlání a taky svátků, se dnes opět stýkají. Dnes spolu slaví tradiční svátky, začali společně udrţovat tradice, společné obědy. To vše organizuje Marťa, pro kterou je velmi důleţité, aby rodina drţela pohromadě. Marťa si se svými rodiči, především s maminkou, si kaţdý den volá, stejně často se vídají. Chodí spolu na obědy, tráví společně veškeré svátky, věnují se zvykům a rituálům. Je zřejmé, ţe Marťa má na co navazovat, její rodinné zázemí bylo v tomto směru velmi silné. Všechno, co zná z dětství, se dnes snaţí přenést do současného vztahu, ukázat Tomovi, ţe „nikdy“ není pozdě začít. Společně plánují rodinu a na Tomovi jde vidět, ţe 86

uţ se nemůţe dočkat, aţ s dětmi budou chodit na mrskačku, zdobit vánoční stromeček anebo aţ bude své děti prostřednictvím rituálů učit hodnotám společnosti a řádu v jejich ţivotě. V této chvíli uţ spolu Marťa s Tomem bydlí sami, ve vlastním bytě. Byla jsem je navštívit o velikonočních svátcích a jejich byt je nazdobený od chodby aţ po loţnici. V rozhovoru Tom přiznal, ţe je to vesměs jeho zásluha. Prostě jednou po práci chtěl Tom Marťu překvapit, vzal si na odpoledne volno a šel do obchodu. V obchodě nakoupit snad vše, co mělo „něco“ společného s Velikonocemi. Po příchodu domů byla Marťa dojatá a hned se domluvili, ţe od letošního roku bude mít velikonoční svátky na starost uţ jenom Tom.

ZÁVĚR Diplomová práce pojednává o rituálech, tradicích a svátcích dnešní doby. Velmi mě zajímalo, jakým způsobem lidé přistupují k různým tradicím a svátkům. Po debatách s mnoha přáteli jsem zjistila, ţe „co člověk, to názor“. Někdo bere svátek jako den, ve kterém nemusí do práce, druhý jako prostor pro svou oblíbenou činnost a někteří k nim přistupují jako k příleţitosti sejít se svou rodinou anebo přáteli, které kvůli pracovní vytíţenosti či vzdálenosti jiţ dlouho neviděli. Svůj výzkum jsem však zaměřila na mladé páry a to z toho důvodu, ţe pokud se dvojice rozhodne nějaké svátky slavit a tradice udrţovat, můţe dojít k rozporu anebo konfliktu při této volbě. Do vztahu si kaţdý jedinec přináší určité rituály a jejich způsob provádění ze své původní rodiny. Kaţdá rodina má svůj „systém“ a ţebříček hodnot, podle kterých se řídí. Právě společné bydlení ukáţe, jakým způsobem se pár dokáţe shodnout, které tradice bude „doma“ udrţovat. V teoretické části jsem se zaměřila na rodinu a také na důleţitost jejího zachování v dnešní době. Rodina stále zůstává základním prvkem kaţdé společnosti, plní důleţité funkce, které se nedají nahradit jiným způsobem. Rodina jedinci poskytuje zázemí a podílí se významnou rolí na vývoje osobnosti jedince. Dalším prvkem, který má vliv na utváření osobnosti jedince, je prostředí ve kterém jedinec vyrůstá a ve kterém se přirozené pohybuje. Právě prostředí je po rodině nejdůleţitějším prostorem, které na dítě působí. Po vstupu do mateřské anebo základní školy se dítě dostává mezi širší okruh lidí, kteří na něj svými názory a chováním působí. Právě rodina a společnost, 87

ve kterém se jedinec od narození „pohybuje“ je místem, kde dochází k seznámení se s hodnotami společnosti a zvyky rodiny. Kaţdodenní činnosti se dětem stávají pravidelnými rituály, které slouţí k orientaci během dne, týdne, měsíce i roku. Tradice a oslavy svátků dětem udávají řád v ţivotě. Ve třetí kapitole se věnuji rozdělení rituálů a také jejich přínosu pro společnost a rodinu. Na základě odpovědí respondentů jsem se rozhodla pro vytvoření samostatné kapitoly, která nás seznamuje s nejvýznamnějšími tradice, svátky a zvyky v naší republice. Ke kaţdému ročnímu období jsou přiděleny události a zvyklosti se k němu vázající. Podle manţelů Eyreových rituály slouţí především k učení se zodpovědnosti, řádu a hodnotám společnosti, sounáleţitosti se skupinou a ke komunikaci a vzdělání. Právě toto potvrdili také respondenti, kdyţ byli dotázaní, jaký pro ně mají tradice a rituály v dnešní době význam. Pro mnoho dotázaných uvedlo, ţe jsou pro ně tradice a rituály velmi důleţité, především proto, ţe jim dávají pocit sounáleţitosti se skupinou, udávají jim řád v jejich ţivotě a učí je zodpovědnosti. Pro většinu z nich stále budou znamenat především důvod, proč se sejít se svou rodinou a přáteli. Zároveň však přiznávají, ţe pro ně jsou tradice a rituály spojené s dětstvím a také s rodinou, kterou do budoucnosti plánují. Všichni dotázáni si přejí, aby jejich děti vyrůstaly v rodině, která bude bohatá na tradice a rituály. Zásadní pro ně je, aby se dítě dokázalo orientovat ve světě hodnot společnosti i rodiny. Cíle výzkumu byly naplněné, dokonce jsem zjistila více, neţ jsme očekávala. Předpokládala jsem, ţe pro dotázané budou mít tradice význam hlavně jako příleţitost k setkání s rodinou a přáteli, avšak ukázalo se, ţe i v dnešní době, která se neustále zrychluje a vyvíjí, lidé stále vyhledávají tradice a rituály. Slouţí jim k ujasnění si vlastních hodnot, ale hodnot společnosti. RESUMÉ Diplomová práce „Rituály v rodině 21. století“ je věnována rodině, jejímu významu v dnešní době, typům rodiny a její charakteristice. Dále se práce zabývá prostředím a dalšími aspekty, které mají vliv na utváření osobnosti jedince. V teoretické části se také věnuji rituálům, jejich rozdělení, funkcím a významu pro dnešní společnost 88

a rodinu. Na základě odpovědí respondentů bylo vytvořena samostatná kapitola, která se věnuje nejvýznamnějším tradicím v České republice. Praktická část je věnována výzkumu, který se zabývá tím, jestli v dnešní době mladé páry společně udrţují tradice, slaví svátky a konají zvyky. Pokud respondenti tyto rituály dodrţují, potom bylo cílem zjistit, co ovlivnilo jejich volbu, při rozhodování, které svátky, tradice, rituály, budou udrţovat.

RESUMÉ The diploma thesis called “Rituals in 21st Century Family Life” deals with the family, its importance at the present time, the types of family and its characteristics. Furthermore, it deals with the environment and other aspects which influence shaping one´s personality. The theoretical part also deals with rituals, their division, functions and importance for the current society and family. On the basis of respondents´ answers a separate chapter is created which deals with the most important traditions in the Czech Republic. The practical part includes a survey on the issue whether young couples preserve traditions, celebrate feasts and adhere to customs at present. If respondents adhere to these rituals, the goal is to find out what has influenced their choice when deciding which feasts, traditions, rituals they are going to adhere to.

89

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY BABYRÁDOVÁ, H. Rituál, umění a výchova. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 351 s. ISBN 80-210-3029-1 BENOIST, L.: Znaky, symboly a mýty. Praha: Victoria Publishing 1995, s. 122. ISBN 8085865-49-1

COLOROSOVÁ, B. Krizové situace v rodině. Praha: Ikar, 2008, 238 s. ISBN 978-80249-1027-7. ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993. 415 s. ISBN 80-7066-534-3 EYRE, L.; EYRE. R. Tři kroky k pevné rodině. 1994, 220 s. ISBN 80-85885-51-4 GENNEP, A. Přechodové rituály. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. ISBN 80-7106178-6 GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 1999. 600 s. ISBN 80-7203-124-4. GJURIČOVÁ, Š., KUBIČKA, J. Rodinná terapie: systemické a narativní přístupy. Praha: Grada, 2009, 280 s. ISBN 978-80-247-2390-7 HENDL, J. Kvalitatiní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2012, 408 s. ISBN 978-80-262-0219-6 HEWSTONE, M., STROEBE, W. Sociální psychologie. Vyd 1., Praha: Portál, 2006. 759 s. ISBN 80-7367-092-5 KAUFMANNOVÁ-HUBERTOVÁ, G. Děti potřebují rituály. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. 94 s. ISBN 80-7178-203-3 KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998. 165 s. ISBN 80-7041-841-9 LANGHAMMEROVÁ, J. Čtvero ročních období v lidové tradici. Praha: Petrklíč, 2007. 163 s. ISBN 978-80-7229-171-7 MATOUŠEK, O., a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2008, 364 s. ISBN 978-80-7367-502-8 MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 161 s. ISBN 80-86429-19-9 90

MALACH, A. Teorie metodiky výchovy. Vyd.1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského s.r.o., 2007. 219 s. ISBN 978-80-86723-29-7 MATĚJČEK Z. A KOL. Náhradní rodinná péče. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 183 s. ISBN 80-7178-304-8. MATĚJČEK, Z. Škola rodičů. 1. Vyd. Praha: Maxdorf, 2000. 285 s. ISBN 80-8591229-5 MOTLOVÁ, M. Český rok od jara do zimy. Vyd 1 . Praha: Fortuna Libri, 2010. 323 s. ISBN 978-80-7321-522-4 MOŢNÝ, I. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008, 323 s. ISBN 978-80-86429-87-8 KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998. 165 s. ISBN PLAŇAVA, I.: Manţelství a rodiny – struktura, dynamika, komunikace. Doplněk 2000. ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998, 268 s. ISBN SEKOT, A. Sociologie v kostce. 1. Vyd. Brno: Paido, 2002. 141 s. ISBN 80-7315-021-2 ISBN 80-7041-841-9 SKOPÁLOVÁ, K. Hody, půsty, masopusty: slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2007. 201 s ISBN 978-80-8690346-0 SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 173 s. ISBN 807178-559-8 STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základ kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1 Vyd. Albert: Boskovice, 1999. 194 s. ISBN 80-85834-60-X VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. 263 s. ISBN 807178-291-2. WEIKERT, A. „Výchova dítěte: osvědčené rady a řešení pro rodiče dětí každého věku. 1. Vyd. Praha: Jan Vašut, 2007. 322 s. ISBN 978-80-7236-527-2

91

PŘÍLOHA 1: POLOSTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR - OTÁZKY 1. Ahoj, mohli byste se mně ve zkratce představit, říct kolik Vám je let, jak dlouho spolu ţijete ve společné domácnosti a popřípadě jak dlouho se jiţ znáte? 2. Jaké jste měli dětství, udrţovali jste doma nějaké tradice, rituály, zúčastňovali jste se nějakých pochodů, obřadů? 3. Které tradici jste v rodině věnovali největší pozornost? 4. Jak u Vás v dětství probíhaly vánoční svátky? 5. Věnovali jste pozornost křesťanským tradicím, např. velikonočním svátkům? 6. Kdyţ jsi bydlel/a společně se svými rodiči, měli jste nějaký rodinný rituál, který jste si vymysleli, anebo vyplynul z Vašich společných aktivit? 7. Měli jste nějaký denní rituál? 8. Podnikali jste společné aktivity o víkendu? 9. Slavili jste společně s rodiči narozeniny? 10. Měli jste doma vyzdobený byt, například vánočně, jarně aj.? 11. Nyní ţijete ve společné domácnosti, máte anebo dodrţujete nějaké tradice společně? 12. Jaké tradice, rituály nyní společně dodrţuje na Vánoce? 13. Věnujete pozornost velikonočním svátkům? 14. Máte nějaký svůj soukromý rituál? 15. Máte nějaký denní rituál? 16. Kterou vaši tradici, rituál, máte nejraději? 17. Slavíte s rodiči jejich narozeniny, případně Vaše? 18. Co si myslíte, ţe jste si za rituály nebo tradice „přinesli“ ze své původní rodiny? 19. Trávíte společně víkendy, jakým způsobem nejčastěji?

20. Jaký význam mají tradice, rituály, podle Vašeho názoru, pro společnost? 21. Vnímáte, ţe tradice, rituály jsou důleţité pro kulturu? Proč ano, proč ne? 22. Myslíte si, ţe tradice, rodinné rituály mají vliv na vztahy v rodině? 23. Budete s Vašimi dětmi chtít také udrţovat nějaké rodinné tradice? Případně které? 92

PŘÍLOHA 2: PŘEPSANÉ ROZHOVORY KLÁRA TOM 1. Ahoj, mohli byste se mně ve zkratce představit, říct kolik Vám je let, jak dlouho spolu ţijete ve společné domácnosti a popřípadě jak dlouho se jiţ znáte? Tom: Ahoj, já se jmenuji Tomáš, je mi dvacet devět let, s Klárkou spolu celkem chodíme již pět let a spolu sami bydlíme skoro tři roky. Klára: Ahoj, já se jmenuju Klára a mně je dvacet pět let. A jak již Tom říkal, chodíme spolu necelých pět let, resp. teď na jaře to bude pět let a v létě to byly dva roky, co spolu bydlíme sami ve společném bytě. 2. Jaké jste měli dětství, udrţovali jste doma nějaké tradice, rituály, zúčastňovali jste se nějakých pochodů, obřadů? Tom: Dětství jsem měl velmi pěkné, tradice jsme sice skoro žádné neudržovali, jenom Vánoce, narozeniny a tak. Tradice jsme dodržovali hlavně, když jsme bydleli u babičky na baráku, což bylo hnedka u lesa, takže to jsme chodili společně na procházky, měli společné nedělní obědy, chodili jsme na hřbitov. Potom co se barák prodala a babička odstěhovala do města, tím naše rodinná setkávání a tradice v podstatě skončily. Jinak jsme ještě chodili na masopustní průvod. Ten si pamatuji, ten byl moc fajn vždycky. Mamka nám většinou vyrobila nějakou masku, takže jsme se přímo mohli účastnit, potom ten průvod u nás skončil, nikdo už se tomu nevěnoval. Klára: Počkej, teď už zase ten masopustní průvod je, ne? Tom: No je no, příští víkend myslím dokonce. Klára: Tak to bychom se mohli jít podívat, ne? Tom: Se ještě domluvíme, ju? Autorka: A co ty Klárko, jak jste to měli doma s tradicemi vy? Klára: My jsme naopak s našima skoro všechny svátky slavili, hlavně vánoční svátky, Silvestra, Velikonoce, taky Mikuláše, pálení čarodějnic, párkrát jsme byli i na lampiónovém průvodu. Jinak mamka má velmi ráda vánoční svátky, takže vždycky jsme měli po celém bytě ozdoby, jmelí, větvičky. Na Štědrý den jsme s taťkou pokaždé zdobili stromeček, někdy i s bráchou. Potom jsme měli dva typy Vánoc – s babičkou a bez babičky. Když u nás na Štědrý večer byla babička, tak jsme s ní chodili na hřbitov, zavzpomínat na dědu. Když u nás babička na Štědrý den nebyla a byla u tety, tak jsme 93

chodili s našima na dlouho procházku se psem. U nás bylo velkou tradicí taky vyrábět adventní věnec, dělat bramborový salát, péct cukroví a potom zdobit s babičkou perníčky. S babičkou jsme taky vždycky trhali zlatý déšť, pokaždé si na to vzpomenu, když ho na jaře vidím kvést. Já mám totiž hodně dětství spojené s vůněmi, třeba právě toho zlatého deště nebo šeříku anebo vůně cukroví. 3. Kterým tradicím, svátkům jste s rodiči věnovali největší pozornost? Tom: Největší pozornost se u nás doma věnovala Vánocům a narozeninám., jinak žádné tradice jsme velice neuznávali. Jak jsem už říkal, svátky jsme slavili, jenom když jsme byli malí, hlavně tenkrát, když jsme bydleli u babičky na vesnici. To jsme dokonce podnikali i společné aktivity. Poté, co jsme se přestěhovali, už to u nás opadlo. Jinak se mně vždycky líbily nejvíce narozeniny, protože jsme si doma udělali nějaké dobré jídlo anebo jsme někdy šli i do restaurace. Ještě si vzpomínám na Velikonoce, které jsem si užíval tak do deseti let, ještě když jsme bydleli u babičky na baráku. Tam jsme s kluky pletli pomlázky, což nás naučil kamarádův děda a pak chodili mrskat holky. Potom jsme se přestěhovali na panelák a už jsem mrskat nechodil. Od té doby Velikonoce nemám moc rád. Klára: Tak to je dobře, já taky ne, ani jsme to většinou s našima neslavili, dokonce občas nás taťka ani nevymrskal, spíše jsme s našima jeli někam na výlet nebo šli na procházku se psem. Jinak u nás doma jsme se určitě nejvíce zabývali Vánocemi, asi tak jako všichni. Jak jsem již říkala před chvíli, jednou za dva roky u nás byla babička, to jsme tradice dodržovali více. To jsme vždycky krájeli jablíčka, pouštěli lodičky, které jsme si vyrobili ze skořápek od oříšků. A jednou si pamatuju, že jsme dokonce i házeli botou. Víte jak to je, pokud se bota otočí špičkou ke dveřím, potom se dívka do roku a do dne provdá, nebo tak nějak. Pokud u nás babička nebyla, potom jsme si spíše jenom zazpívali koledy, potom si dali dárky. Na ty jsme se samozřejmě těšili úplně nejvíc z celých svátků, tak asi jako všechny děti. Nejlepší bylo, jak jsme se ségrou už věděli, že Ježíšek neexistuje a mladšímu bráchovi jsme to nechtěli pokazit, takže ten věřil na Ježíška snad do deseti let, protože jsme ho v tom neustále utvrzovaly. 4. Které tradice jsi měl/a v dětství nejraději, na které ses nejvíce těšil/a? Tom: Když jsme ještě bývali u babičky v Suché (dům, který babička vlastnila do Tomových 11 let, pozn. autorky), tak jsme zapalovali prskavky na vánočním stromku. To byla moje nejlepší tradice. A taky jsme pouštěli skořápky se svíčkami, to jsme dělali u babičky. 94

Klára: U nás se samozřejmě nejvíc slavily svátky vánoční, potom ještě když někdo měl narozeniny, potom jsme mu udělali velkou oslavu, buď doma, anebo jsme chodili kousek za Brno na procházku, kde jsme potom šli na oběd. Já jsem měla nejradši samozřejmě Vánoce, potom silvestra, když jsme ještě byli ještě hodně malí, většinou jsme s našima jezdili někam na hory. Na poslední den v roce jsem se vždycky hodně těšila, v podstatě odmala jsme s našima jezdili někam na hory, většinou s nějakou bandou jejich kamarádů, kteří sebou měli taky děti, takže jsme si měli s kým hrát anebo jsme si vystačili sami. 5. A které tradice máš nejraději dnes, změnilo se to? Klára: U mě asi přetrvávají ty Vánoce, mám ráda vánoční výzdoby po bytě, které tam teda většinou zůstanou až do jara, než je vyměním za jarní výzdobu. Hodně ráda mám taky podzim a také tradice spojené s vínem, jako jsou hody, vinobraní, dožínky, burčákový pochod a tak. To já jezdím ke kamarádce na jižní Moravu anebo společně jezdíme ke kamarádovi do sklípku a to je úplně nejlepší tradice, že? Tom: Jo, to je pravda, že rituály spojené s vínkem nás oba hodně baví. Láska k vínu nás spojuje, i když, já jsem teď spíš na slivovici. A to zas jezdíme s Vašima, že? Jsme členi Klubu Jelínkových přátel ve Vizovicích a to jezdíme vždycky s Klárčinými rodiči. Klára: Ano, členi už jsme několikátým rokem, jezdíme tam dvakrát do roka, což je super, vždycky jedeme s našima, takže už se z toho stává tak trochu naše společná tradice. 6. Kdyţ jsi bydlel společně se svými rodiči, měli jste nějaký rodinný rituál, který jste si vymysleli nebo tak nějak vyplynul z Vašich společných aktivit? Tom: Ţádné speciální rituály jsme neměli, možná jenom, že jsme se vždycky v neděli scházeli u babičky na baráku, celá rodina. Jako celá rodina- tety, strýcové, bratranci, sestřenice a tak. To byl náš rituál každonedělní. Potom co babička barák prodala, už k ní moc nechodíme, už se tolik nescházíme. Navíc už jsme všichni dospělí a už nikdo nemá tolik času jako dřív. Takže naše rituály pocházeli od babičky, celkově i cukroví co mamka peče, tak má recepty vesměs od ní, i bramborový salát, ozdoby na vánoční stromek. Klára: My jsme měli tradic a rituálů doma docela dost. O víkendu jsme společně chodili na návštěvu k babičce, jezdívali jsme spolu každý rok na hory, teda jenom s taťkou, mamka nelyžuje. Naopak k moři jsme zas většinou jezdili jenom s mamkou. Jinak jsme hodně chodili na společné procházky se psem, třeba se mně vždycky líbilo, že 95

mamka pracovala doma, naši mají firmu, a když taťka přišel z práce domů, tak spolu vždycky šli na večerní procházku se psem, si popovídat. To se mně moc líbilo, proto jsem ráda, že máme psa, a když přijedu z práce, tak Tom už je dávno doma, tak se snažíme spolu jít na společnou procházku, popovídat si jaký byl den. Co se týče Vánoc, tak mám moc ráda vánoční výzdobu po bytě. Máme na okně různé nálepky s vánoční tématikou, všude jsou svíčky, vánoční jmelí, větvičky. Jediné co nemáme je vánoční stromeček, já nemám ráda živé stromky, a proto jsem si ještě žádný umělý nepořídili. Co se týče Velikonoc, tak je pravda, že ty jsme nikdy ráda neměla, naštěstí se u nás doma ani nijak moc neslavily, dokonce ani taťka nás skoro žádný rok nemrskal. A za to jsme moc ráda, neboť tohle teda fakt nemám ráda. 7. Měli jste nějaký denní rituál? Klára: Tak, když jsme byli hodně malí, tak jsme vždycky společně večeli, později už ne. A to hlavně proto, že každý z nás chodil do nějakého kroužku, tak jednoduše nebyl čas se potkat všichni společně doma ve stejnou dobu. Spíš naši měli rituál, že vždycky když taťka přišel z práce, tak spolu šli vyvenčit psa. Tom: My, když jsme bydleli jenom s mamkou, tak rituál asi ne, spíš když mamka byla doma, tak jsme si dali společně večeři. 8. Podnikali jste společné aktivity o víkendu? Klára: My jsme s našima jezdili na chatu, kde jsme chodili na výlety a v zimě jsme s taťkou jezdili každý den lyžovat. Jinak jsme často chodili na návštěvu k babičce. Tom: My jsme, ještě když jsme bydleli u babičky na baráku, tak k nám vždycky v neděli přijeli tety, bratranec, sestřenice a tak. Dali jsme si kafe, čaj, nějaký dort. Jo to bývalo fajn. 9. Slavili jste společně s rodiči narozeniny? Klára: Jo, narozeniny jsme slavili vždycky, většinou jsme je slavili dohromady s babičkou. Naopak když měla narozeniny babička, tak jsme se několik let scházeli u nás doma, i s tetou, strýcem a bratranci. Tom: To jsme měli podobně, my se v podstatě doteď scházíme, když má někdo narozeniny, ale my tam většinou nechodíme. Jenom když má narozeniny Adam, máti, táta anebo ségry. Jinak na oslavy tet, sestřenic a tam už nechodím. 10. Měli jste doma vyzdobený byt, například vánočně, jarně aj.? Klára: Jo, my jsme měli výzdobu na každé roční období, mamka to vždycky vytáhne z krabic, které schovává nevím kde a pak ta paráda začne. Nejvíce toho má samozřejmě 96

na Vánoce a na Velikonoce, v průběhu roku má třeba jarní kytky anebo dýně, jako podzimní výzdobu. Tom: My asi jenom na Vánoce, ale nijak jsme to nepřeháněli, spíš jenom adventní věnec, nějaké svíčky a tak. Autorka: A teď máte vyzdobený byt? Klára: Ano, teďka vyzdobený byt máme, vždycky podle ročního období anebo podle svátků, např. vánočních, velikonočních a tak. Teďka je třeba po vánocích, ale do jara budeme mít ještě zimní výzdobu, což je, nějaké svíčky, nálepky různé na skla nebo na zrcadla, 11. Nyní ţijete ve společné domácnosti, máte anebo dodrţujete nějaké tradice společně? Klára: Tak určitě se snažíme, máme určitě vždy tradičně vyzdobený byt, jinak taková ta klasika – Valentýn, Velikonoce, Vánoce, 1. Máj, na pálení čarodějnic jezdíme již několik let na keltský festival, potom taky ty tradice s vínem, za kterýma teda musíme někam vyrazit. Tom: Jinak tak nějak víme, co chceme slavit, ale myslím si, že to nijak nehrotíme, spíš až budeme mít děti, tak pro ně. Moc se mně líbí třeba na Velikonoce dětem schovávat vajíčka na zahradě nebo po domě, které potom hledají. Jinak mně napadá ještě, když doma máme na Vánoce jmelí, tak si u něj pokaždé, když se u něj potkáme, dáme pusu. Klára: No vidíš, na to jsem úplně zapomněla. 12. Jaké tradice nyní společně dodrţujete na Vánoce? Klára: Na Vánoce jsme spolu dopoledne sami doma, jdeme spolu do krmelce dát zvířátkům ovoce a pečivo. Stromeček jako takový doma nemáme, prozatím vždycky na štedrovečerní večeři chodíme k rodičům, takže stromeček není potřeba, navíc si stejnak nijak extra dárky nedáváme. My jsme doma stromeček zdobili vždycky až na Štědrý den dopoledne, u pohádky s taťkou, mamka chystala polívku, vařila houbového kubu a tak různě. Vaši zdobí stromek kdy? Tom: My ho stojíme už dřív, většinou o víkendu před Štědrým dnem, teďka byl třeba Štědrý den v pondělí, takže myslím, že ho tatík s Adamem (synovec, 7 let) strojili v neděli, ale jistý si nejsem. Klára: Mně třeba přijde divný, že si na Vánoce nedáváte žádné dárky, nebo si to aspoň řekneme a pak si dárky stejně dáváte.

97

Tom: No my to prostě máme s tátou o jídle, uděláme ryby, salát, dáme k tomu vínko, pivko, nějaký ten drink, prostě pohoda. Klára: Mně to moc v pohodě nepřijde, potom je člověk přecpaný, naříká, je mu špatně. Nebo tak to u Vás aspoň já mám každý rok. Ale u Vašich je to príma, je to úplně jiné než na Štědrý den u nás. Teďka už druhý rok jezdíme k našim spolu, vždy 25. prosince dopoledne, navečer přijde i ségra s rodinou, takže jsme zase všichni pohromadě, protože za ten rok fakt těch možností moc není. Dáme si dárky, nemusí to být nic velkého, ale prostě něco, aby tam bylo. A to mně připadá fajn. 13. Věnujete pozornost velikonočním svátkům? Klára: No naštěstí moc ne, za což jsem ráda. Tom: No mě to taky moc nebere, jak už jsem říkal, bavilo mě to, když jsem byl malý, myslím, že minulý rok, jsme dokonce ani nebyli doma, že jsme byli u Vašich, ne? Klára: Hm, myslím, že byli, protože si pamatuji, že švagr chodil se synovcem na mrskačku společně se sousedy a jejich dětmi. 14. Máte teď nějaký svůj soukromý rituál? Tom: No já ani nevím, máme? Klára: No jasně, že máme a spoustu. Akorát, že ty vůbec nevíš, že jsou to naše rituály. Tak například, jak už jsme říkala, máme psíka, se kterým se snažíme každý den, aspoň jednou denně, podniknout společnou procházku. Je to fajn, po práci si promluvíme, co je nového, co se nám zajímavého anebo taky méně zajímavého, přihodilo během dne. A taky Klárka skoro každý den vaří, takže i společnou večeři. Tom: To je pravda, společnou procházku podnikáme, je to potřeba, navíc mně furt nebaví se psem chodit sám. Ale taky máme ještě společný rituál přece na Vánoce, kdy spolu chodíme do krmelce, dávat jídlo zvířátkům. Taky spolu chodíme na bazén, do sauny, v létě na tenis a vůbec ty společné aktivity asi stejnak převažují. Klára: Ještě mě napadá, že třeba na každé naše výroční jdeme někam na večeři, posedíme u vínka. Je pravda, že teďka už toho času tolik není, ale dřív jsme i docela často chodili na večeře, jen tak posedět s kamarády a tak. Teď už je toho času méně, oba chodíme na práce, navíc psa nemůžeme v bytě nechat moc dlouho samotného. Takže vyloženě rituál svůj máme každodenní prochajdu se psem. Na Velikonoce jsme většinou sami doma, nikomu neotvíráme, koukáme na pohádky a děláme si prostě svoji pohodičku, s nějakým dobrým jídlem.

98

15. Máte nějaký denní rituál? Klára: Mě napadá, že si po ránu dáme pusu anebo v průběhu dne, když se znovu vidíme. Tom: To je pravda a většinou si dáme pusu i tehdy, když jsme na sebe naštvaní. Jinak ještě každý den jdeme aspoň jednou na společnou procházku se psem. Většinou když Klárka přijede z práce. 16. Kterou vaši tradici nebo rituál máte nejraději? Tom: Já mám nejraději, když spolu jdeme se psem, potom si doma uvaříme, pustíme si nějaký film nebo si oba čteme nějakou knížku, dáme vínko k tomu vodárnu. Klára: Jo, tak tohle mám taky ráda, většinu jsem z práce hodně unavená, ale taky si moc ráda, než jdu domů, si pořádně provětrám hlavu se psem. To je podle mého názoru nejlepší co může být. No na co se nejvíc těším, je, až si postavíme barák a pořídíme tomu naše hafanovi nějaké kamarádky. Tom: Jinak my těch rituálů moc nemáme, my jsme doma nic moc neslavili, naši se rozvedli, když jsme byli malí, babička potom brzo prodala ten barák, takže ani nebyl prostor a hlavně čas, mamka byla pořád v práci. Teď teda hlavně ten pes, my jsme nevěřící, takže nějaké křesťanské tradice, a to nás neužije. My uznáváme jenom Velikonoce, Vánoce a tak. Vždycky jsem ale záviděl kámošům z jižní Moravy, že mají tolik různých kulturních akcí, třeba vinobraní, trnkobraní, hody. No prostě paráda. Potkávají se tam mladí i staří, popijí spolu a nikdo to neřeší. 17. Slavíte stále s rodiči jejich narozeniny, případně Vaše? Tom: Jo, narozeniny je to jediné, co u nás snad vždycky slavilo, i když teďka už je to fakt jenom o té nejbližší rodině. Teďka se nás sejde víc jenom tehdy, když slaví narozky náš mladej (Tomův synovec Adam, 7 let, pozn. autorky). To přijdou na návštěvu i tety s prckama, sousedi, sousedky, takže to je vždycky veselo. Hlavně je dobrý, že má narozky v létě, takže se může sedět na zahradě a to je vždy o něčem jiném. Klára: U nás je to velmi podobné, mám synovce Vašíka, ten má tři roky, takže od té doby, slavíme jeho narozeniny obě rodiny dohromady, jako z obou jeho stran. Je to fajn, ale potom si stejnak uděláme oslavu ještě zvlášť na jeho počest u našich na zahradě. Pokud má člověk děti, tak je to vždycky o něčem jiném. Jinak naši mně nikdy nezapomenou koupit alespoň nějakou drobnost a popřát to už vůbec nikdy. Je to fajn, mám to stejně, nemám ráda, když někdo zapomíná na někoho narozeniny, nebo na nějaké další důležité události. 99

Tom: To naši moje narozeniny slaví, ale nijak to nepřeháníme. Proto jsem rád, že Klárka nikdy na moje narozeniny nezapomene, vždy mně koupí dárek a hned ráno mně popřeje. To mně připomíná Valentýna, kterého nikdy slavit nechceme, ale potom si vždycky dáme navzájem aspoň nějakou čokoládu, že? Klára: To je pravda, ale to mně přijde nejvíce kouzelné, že si nikdy neřekneme, že to slavíme, že si něco budeme dávat, ale pak vždycky oba přineseme tomu druhému aspoň čokoládu. 18. Co si myslíte, ţe jste si za rituály nebo tradice přinesli ze své původní rodiny? Klára: Já se musím přiznat, že letos poprvé jsem dělala vánoční menu, vánočního kubu podle receptu mamky, bramborový salám podle receptu mamky, jenom cukroví jsem tvořila sama, ale to jen proto, že klasické cukroví nejím, přijde mně moc sladké a moc tučné, takže jsem letos poprvé pekla sama. Jinak určitě výzdobu bytu, od té doby, co bydlíme sami, tak se snažím podle každého ročního období anebo svátku vyzdobit tematicky byt. 19. Trávíte společně víkendy, jakým způsobem nejčastěji? Klára: Většinu víkendů trávíme společně, snažíme se je trávit aktivním způsobem, ale ne vždy se nám chce, že? Tom: My spolu trávíme veškerý náš volný čas. Chodíme spolu na procházky se psem, kterého jsme si pořídili, chodíme spolu na bazén, do sauny a celkově se snažíme spolu žít aktivní život. Je pravda, že ne vždy se nám chce, ale většinou se k nějakému sportu donutíme, a když ne ke sportu, tak se psem se chodit musí, že. 20. Jaký význam mají tradice, rituály, podle Vašeho názoru, pro společnost? Tom: No podle mého spíš nějaké ty rodinné rituály, jako, že se všichni sejdeme na oslavu narozenin některého člena rodiny, popřejeme mu, posedíme společně u dobrého jídla a pití. To mně přijde lepší, než třeba dané svátky jako třeba Vánoce, kde si prostě musíš dát dárek, to já prostě neuznávám. Jinak tradice určitě mají význam, ale jenom pro určité typy lidí.. Když vidím, jak jsou všichni pospolní třeba na té jižní Moravě, potom si myslím, že význam mají. Klára: Souhlasím s Tomem, podle mého názoru mají tradice vliv na rodinu, na společnost jako obecnou. Určitě se k sobě ale jinak chovají lidé na vesnici, kde se všichni znají, na rozdíl od města, kde je všechno více anonymní. Myslím, že ve městě záleží na každé rodině, jaké tradice si vytvoří. 100

21. Vnímáte, ţe tradice, rituály jsou důleţité pro kulturu? Proč ano, proč ne? Klára: Já myslím, že určitě, je velký rozdíl mezi mentalitou na vesnici a ve městě a není to jen tím, že na vesnici se lidé více znají. Je to dáno i tím, aspoň podle mého názoru, že spolu prožívají právě tyto různé tradice, zvyky, rituály, mají pochody, jako je třeba masopustní. Tom: Tak jasně, zážitky spojují. Pro kulturu hlavně v tom směru, že je důležité znát svou historii, mít k čemu vzhlížet. Klára: Však spousta našich tradic je zapsáno na seznam památek UNESCO. Myslím, že tam patří jízda králů a potom verbuňk nebo něco takového. Takže určitě to dokazuje, že třeba památky, a to i ty nehmotné, jako jsou tradice, zvyky a obyčeje, je důležité uchovávat. Je to důkaz, že to má smysl, že se i v dnešní době najdou lidi, kterým se to líbí, chtějí se o to podělit s ostatními, prožít něco výjimečného společně s ostatními. 22. Myslíte si, ţe tradice, rodinné rituály mají vliv na vztahy v rodině? Tom: Tak jako asi jo, i když u nás se to nikdy nijak neslavilo, nic se nepřehánělo a taky jsme se dokázali sejít, pobavit se spolu jenom tak. My se navštěvujeme v podstatě každý den, nebo já naše vidím každý den, Klárka se za nimi stavuje skoro každý den taky, takže my tím, že bydlíme s našima ve stejné vesnici a vidíme se pořád, to moc neprožíváme, ale vím, že Klárka to má jinak, protože má rodiče daleko. Klára: To je pravda, naši bydlí sto kiláků daleko, takže jsem ráda, že máme nějakou příležitost se sejít, popovídat si, něco dobrého si udělat na jídlo a tak. Naši, spíš mamka, každou tradici, každý svátek dost prožívá, protože je z velké rodiny, kde se všechny tyto svátky držely a hlavně se pak často doma potkali právě díky tomu, že byl nějaký svátek, ať už státní anebo křesťanský jako Velikonoce, Vánoce a tak. Takže až teď, co už s nimi nebydlím, jsem ráda za každý svátek, za každou příležitost se s nimi, při nějaké události, jako svátky nebo narozeniny nějakého člena rodiny, sejít a oslavit to. 23. Budete s Vašimi dětmi chtít také udrţovat nějaké rodinné tradice? Případně které. Klára: Tak určitě, hlavně se strašně těším, že si vytvoříme vlastní rituály, které budou mít naše děti rády, aspoň pokud budou malí, ať mají na co vzpomínat, až budou dospělí. Chci se učit nějaké zodpovědnosti, ctít tradice, protože podle mě, tradice a zvyky člena společnosti zavazují k nějaké poslušnosti, k nějaké sounáležitosti se skupinou a hlavně rodinou.

101

Tom: Aby prostě dítě vědělo, že někam patří, že doma se dělá to a to a hlavně ať má fakt na co vzpomínat a o čem vykládat. Rozhodně chci, aby mé dítě mělo více zájmů, než jsem měl třeba já, určitě ho povedeme ke sportu a Klárka ještě k estetičnu, že? Klára: Jo, tak kreslit a hrát na nějaký nástroj by taky mohlo umět. Hm, tak to jsem zvědavá, jak to s námi dopadne. Autorka: Moc Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

102

MARTINA A TOMÁŠ 1. Ahoj, mohli byste se mně ve zkratce představit, říct kolik Vám je let, jak dlouho spolu ţijete ve společné domácnosti a popřípadě jak dlouho se jiţ znáte? Tomáš: Tak čau, já jsem Tomáš. Je mně třicet dva let, známe se rok a půl a bydlíme spolu rok. Martina: Ahoj, já jsem Marťa, je mně dvacet šest a jak říkal Tom, známe se rok a půl a bydlet jsme spolu začali pár měsíců potom, co jsme se poznali. 2. Jaké jste měli dětství, udrţovali jste doma nějaké tradice, rituály, zúčastňovali jste se nějakých pochodů, obřadů? Tomáš: U nás se dodržovaly klasické svátky – Vánoce, Velikonoce. Martina: U nás teda klasické svátky teda taky, jako my jsme drželi všechny tyhle klasické tradice docela hodně, takže Vánoce, Velikonoce standardně, nějaké pochody nebo tak to ne. Tradice v dětství co já vím, tak jsme vždycky měli kapra ve vaně, od čehož taťka později, až jsme byli větší, docela upustily. Nějaké pochody nebo tak, to si nijak neuvědomuju. Tomáš: Já ještě přemýšlím o nějakých těch tradicích, u nás asi fakt nic, u nás se to nijak neprožívalo. Martina: My jsme vždycky na narozeniny měli nějaký pěkný dort, tak to jsme s našima vždycky hodně drželi, vždycky jsme pozvali babičky, babičku s dědou, tak to jsme drželi. Mezi těma svátýma taky, jeden den jsme byli u dědy, druhý den u babičky anebo byla u nás a co dlouho držíme tak to, že chodíme společně na obědy na narozeniny. Tomáš: U nás na Vánoce byla máti, bábina, strýc, na Štědrý den jsme spolu. 3. Které tradici jste v rodině věnovali největší pozornost? Tomáš: U nás to bylo asi zvonění u vánočního stromku, to je tak to, co si nejvíc pamatuju. To jsem měl nejradši, než jsem zjistil, že Ježíšek neexistuje. Martina: No já musím říct, že u nás toho bylo tolik, že snad ani nemůžu vybrat jednu věc. Autorka: Klidně jich můžeš zmínit víc. Martina: U nás se to hodně opakuje, u nás se na to hodně dbá, spíš mamka na to hodně dbá, taťka tomu není zas tolik otevřený. U nás mamka hodně dbala na to, aby se slavili svátky, aby se slavily narozeniny, aby se dostávali dárky, aby prostě každý z rodiny věděl, že ten druhý má svátek, že má narozeniny, že je Valentýn, že jsou Velikonoce. Já 103

jsem prostě vždycky dostávala dárky na Velikonoce, což většinou dostávají jenom chlapi. Na Valentýna jsme vždycky něco dostali – taťka, brácha i já. A to mamka drží pořád, každý rok prostě dostaneme něco, i kdyby to měla být nějaká kravina. My toho fakt máme docela hodně, i s tím zdobením bytu, vždycky máme tematicky vyzdobený byt, když je teda nějaké období tematický, jako na Vánoce máme adventní věnec, který mamka vyrábí, letos vlastně vyráběla i nám. U nás se na to prostě hodně dbalo, já jsem zvyklá slavit v podstatě všechny svátky, což si myslím, že hodně lidí na to vůbec nedbá, u nás se to hodně drží. Tomáš: To u nás se skoro nic nedrželo, my jsme skoro nic neslavili. 4. Jak u Vás v dětství probíhali Vánoční svátky? Tomáš: Tak my jsme měli stromeček, kapra, nejmladší u nás rozdával dárky, čekalo se, až každý otevře dárek a ukáže, co dostal. Takže u nás strašně trvalo, než se rozdaly dárky. Na Štědrý den jsme chodili za paní, která má v jeden den svátek, narozeniny a vlastně Vánoce, kamarádka babičky. Měli jsme kapra, dívali jsme se společně na pohádky, jinak rozkrajování jablíčka, lodičky nebo tak, to jsme u nás doma nedělali. Martina: My jsme teda taky jablíčko nerozkrajovali, olovo, co vím, jsme nikdy nelili. Tomáš: Házelas papučem?(úsměv) Martina: Papučem jsme myslím nikdy neházeli, ale mamka každý rok trhala kočičky, jako barborky, no a každý rok jsme čekali, jestli vykvetou a ony nikdy nevykvetly a normálně vykvetly až ten rok, co jsem potkala Toma. Tomáš: Fakt? Martina: Fakt jo, vykvetly, mamka mně to potom říkala. No jinak na Vánoce asi taková klasika, já jsem většinou s mamkou zdobila stromek, to mě vždycky hrozně bavilo. Bavilo mě se dívat na pohádky, chodívali jsme na hřbitov. Kapra a řízky máme každý rok, protože brácha nejí ryby. Vždycky než rozbalíme dárky tak stojíme u stromku a uděláme si rodinnou fotku, taky nejmladší rozdává dárky, máme vypnutou televizi a máme puštěné koledy. Až to všechno rozbalíme, tak si pustíme telku a brácha už pak později začal chodit ven na Štědrý den a co vím, tak jsme docela brzo chodili spát, protože jsme brzo ráno vstávali, abychom stihli všechny ty návštěvy. 5. Věnovali jste pozornost křesťanským tradicím, např. velikonoční svátky? Martina: No tak my na Velikonoce malujeme kraslice, což je pro mě obrovský relax, baví mě to, hlavně ten výsledek, protože, že už to dělám víc než deset let, takže už to fakt umím. Však Tom s námi taky minulý rok maloval, že? 104

Tomáš: To je pravda, byli jsme na chalupě a malovali jsme všichni vejca. Martina: Jinak u nás je všude doma výzdoba, všude jsou slepičky, všude jsou vajíčka, prostě všude všechno. U nás to je jako hodně, různé ozdoby, zapíchané do květináče, u nás se na to hodně drží. Jenom se mně teda nelíbí ten zvyk, toho dopoledního mlácení, ale teď už nikdo nechodí, tak je to dobrý. Tomáš: Já jsem si teď uvědomil, že u nás ta výzdoba, na Vánoce, Velikonoce prostě vůbec nebyla. Jako u nás na Vánoce to vůbec není pohoda, takže letos jsem byl radši na Štědrý den s Marťou. Už dva roky jsem vlastně nebyl na Vánoce doma, to jsem byl radši s Marťou, jak říkám, prostě není o co stát. Když jsem byl menší tak jo, ale to jsem vlastně i jinak vnímal. Takže u nás jsou teď Vánoce i narozeniny jinak. 6. Kdyţ jsi bydlel/a společně se svými rodiči, měli jste nějaký rodinný rituál, který jste si vymysleli anebo vyplynul z Vašich společných aktivit? Tomáš: Rodinné obědy o víkendu, to je tak jediné, co mě napadá. Martina: Já si nemůžu na nic vzpomenout…jo, když jsme byli menší, tak jsme vždycky na den dětí, 1. června, tak jsme normálně jezdili si dělat gulášovku, opékat buřty na Lipinu. To byl prostě takový rybník a my jsme vždycky ráno vyjeli, koupali jsme se tam, grilovali. Normálně jsme si tam v kotlíku dělali polívku a opékali buřty. To bývalo, ale už je to docela dlouho, co jsme tam nebyli. No a tam jsme fakt jezdívali každý rok na den dětí. Jinak jako rituály jako takové, to asi ne, občas jsme si sedli s našima, dali jsme si víno a teďka poslední dobou jsme si i docela popovídali, protože máme poslední dobou ten vztah takový lepší než jako v tom období té střední školy, kdy okolo těch dvaceti to bylo takový horší. Ale rituály, že by vyloženě něco, my máme jako rituál fakt to chození na ty obědy. My na každé narozeniny jdeme prostě někam na oběd všichni spolu. Jinak jako snídaně v neděli, když jsme byli všichni doma, šli pro čerstvé pečivo a tak. 7. Měli jste nějaký denní rituál, napadá Vás něco? Martina: Jako za děcka? Mě nic nenapadá, že bysme měli něco, co jsme dělali každý den…napadá mně jedině, tak asi večerní koupání, jako denní rituál. Neuvědomuju si nic jiného, jako když jsem teda byla dítě. Pro mě je teďka rituál, že každé ráno jdu do sprchy, umyju si hlavu a probere mě to. To je dneska pro mě denní rituál. Tomáš: Tak to bys mohla rovnou říct, že je pro Tebe čištění zubů denní rituál. Martina: Ne, to ne. To dělám každý den, protože musím, ale toto mně prostě ráno strašně pomůže. Protože se mně nikdy ráno nechce z té postele, ale vím, že tohle mně 105

hrozně pomůže, když si prostě umyju tu hlavu, pustím si na sebe tu vodu a hned je to lepší. Ale jako dítě si opravdu neuvědomuju nic. 8. Podnikali jste společné aktivity o víkendu? Tomáš: No, tak kromě práce na zahradě… Martina: Jsem přesně věděla, že to řekneš. (smích) Autorka: Jsi musel sázet kytičky? Tomáš: My máme strašně velkou zahradu, takže tam se vždycky něco našlo. Martina: Společné aktivity o víkendu…jo tak určitě bývaly….třeba za dob, kdy s námi nebyl taťka, tak jsme jezdívali na víkend do Přibic, to byl vlastně od mamky její anglický kolega, on tam měl chalupu, kterou tam teda asi vlastně má pořád a tam jsme trávili víkendy, to mně mohlo být tak do desíti a bráchovi tak do pěti. A tam to bylo fajn, tam jsme společně trávili víkendy, ale že by nějak s taťkem, to jsme občas někam vyjeli, do Zoo, někde na prodlouženém víkendu jsme byli. Hlavně, jak jsou takové ty prodloužené víkendy na podzim tak jsme jezdívali na nějakou chatu s nějakou partou. Jezdívali jsme, ještě když mamka učila v Klatovech, tak tam. Většinou jsme tam pro ni jezdívali v sobotu, takže jsme se potom po cestě stavili na nějaký hrad anebo zámek, takže i to jsme měli. Tomáš: Tak u nás, nás asi spojovalo hlavně to jídlo. My jsme se slezli na nějaké ty narozeniny, jinak přemýšlím a nic. Ale na druhou stranu mám pár kamarádů, kteří neznají ani ty společné rodinné obědy, takže to je tak něco, co nás dokázalo spojit. 9. Nyní ţijete ve společné domácnosti, máte anebo dodrţujete nějaké tradice společně? Martina: Tak jako… Tomáš: Tak třeba páteční večeře máme. Martina: Tom vaří, musím se přiznat, že já poslední dobou moc nevařím, spíš teda vůbec. To je docela tradiční, že v pátek večer vaří Tom, uvaří nějakou dobrou večeři, dáme si víno. Tradičně se snažíme držet Vánoce, my dva, že? Dělat víc věcí, tak jako je to třeba u nás, než u něho doma. Snažím se to tak trochu transformovat do toho našeho nazdobeného bytu, vlastně do všech těch rituálů a tradic, které doma držíme. Tomáš: My už máme určitou představu toho, aby to mělo nějaké kouzlo, u nás doma to fakt bylo takový chladný, takže prostě víc, co si do života nechci odnést a naopak co chci. Už trochu víc co je normální, to je prostě pěkný.

106

10. Jaké tradice, rituály nyní společně dodrţuje na Vánoce? Martina: Tak my se snažíme na ty Vánoce, my už jsme vlastně letos byli už po druhý, i když jsme spolu vlastně začali chodit v říjnu, tak vlastně už na ty první Vánoce jsme byli spolu. Byli jsme u našich. Tomáš: Já jsem byl na večeři doma a po večeři jsem vlastně přijel k Marti, vyzvedl jsem ji a byli potom spolu. Martina: Stejně to v podstatě bylo i letos, i když teď už vlastně v podstatě bydlím úplně tady, takže jsem k našim jela někdy odpoledne a večer byl Tom vlastně u nás, přijel k nám z Pohořic a byl s námi u večeře a vlastně i u stromku. Autorka: A je s Vámi i na rodinné fotce? Martina: Jo, je. No takže to jo, jinak tradice jako no… Tomáš: No já myslím, že se to změní, až budeme bydlet normálně, ve svém bytě, já si myslím, že jo. Martina: Tak určitě tam bude daleko více prostoru, bude to úplně jiný, protože tady je to v podstatě jeden pokoj a když jsme spolu zvládli žít asi deset měsíců v jednom pokoji, tak už to bude potom bez problému. Jako já jsem cítila ponorku tak jednou. Jako skočili jsme do toho docela rychle, ale je to lepší než cokoliv jiného. 11. Věnujete pozornost velikonočním svátkům? Martina: Jako pozornost, v jakém smyslu? Autorka: Jako nějaká výzdoba, nějaký rituál, obřad… Martina: Aha, no tak pro mě určitě malovat ty vajca, protože já si u toho fakt odpočinu, mně to baví, když chytnou barvy, tak to vypadá fakt moc hezky, jako byly doby, kdy ta barva moc nechytla. Jako tady na Vídeňské se to moc nedá, mám totiž hodně věcí. Takže tady moc jako ne, ale jinak se tomu věnujeme, neprožívám to dopolední mlácení, ale jsou to jarní svátky, takže pro mě z toho dýchá jaro. Tomáš: Však já tě jenom tak lehce poplácám. Jako pro mě ty Velikonoce, no já nevím, já to neprožívám, pro mě je to spíš, že už bude to jaro. Už to cítím několik let po sobě, že když jsou Velikonoce, tak přichází to období, které mám rád, začíná jaro. Může se jít ven, voní tráva a zem, příroda se probírá po dlouhé zimě, tak tohle vnímám hodně. Martina: Jo a jíme na Zelený čtvrtek vždycky špenát od mamky, ten já každý rok vyžaduju.

107

12. Máte nějaký svůj soukromý rituál? Tomáš: Voláme si. Martina: Jo, to je rituál. Tomáš: Volám Marti, když jedu do práce, pak ji volám na oběd, pak ji volám, když jedu z práce a to je fakt takhle každý den. Kromě toho teda, že když ráno odcházím do práce tak Marti dám pusu, protože ještě spí, bez pusy by to asi nešlo. Autorka: Takže můžeme říct, že je to i denní rituál? Martina: Určitě, myslím, že tohle je to nejdůležitější. 13. Kterou vaši tradici, rituál, máte nejraději? Nějakou, kterou jste si vytvořili nebo nějakou klasickou tradici? Tomáš: Tak pro mě jsou hodně silné ty Vánoce. Martina: Pro mě je to asi zdobení toho stromečku, letos jsme ho měli nádherný. Já to prostě miluju, i kdyby zůstal jenom zelený. Co ještě máme takového? Autorka: Vy jste letos měli svůj vlastní stromeček? Martina: No, my jsme si letos koupili stromek, do toho našeho jednoho pokoje. Stromek, který sice byl asi přes půlku pokoje, ale nevadilo to. Jinak co máme nejraději, my si docela hodně vykládáme, o všem mluvíme, což je pro mě třeba strašně podstatný, protože si myslím, že to spousta chlapů prostě neumí. Takže to je další rituál, který máme, že si o všem hodně povídáme, co se děje v práci, u mě v práci, u Toma v práci, co se děje ve světě, u něj doma, u nás doma a tak různě. Což je pro mě věc, kterou mám hodně ráda, protože pro mě to není normální, anebo si myslím, že to spíš není obvyklý, že to ti chlapi takhle neumí. Tomáš: Jako určitě není nad to si s někým rozumně povykládat. Jinak co mám nejraději…no to stejný, je příjemný si povykládat s někým, kdo má aspoň trochu přehled, dokáže mně říct svůj názor. Dalo by se říct, že to řešíme každý den, že si pokecáme, samozřejmě, že někdy je to víc, někdy je to miň. Je to příjemné, protože třeba takové vykládání já z domu neznám a je to důležitý. Martina: A ještě co máme spolu, co jsem já třeba neznala, tak je, že se spolu díváme na dokumenty o Druhé světové válce, což je taková kravina, ale to já jsme nikdy neměla. Toma totiž tahle historie zajímá. Tak toto je ještě takový rituál co máme, že se spolu v pondělí díváme na dokumenty.

108

14. Co si myslíte, ţe jste si za rituály nebo tradice „přinesli“ ze své původní rodiny? Martina: Tak já osobně všechny a takhle zpětně jsem fakt ráda, že to ta máti vždycky takhle držela, protože mně se to prostě líbí. Dobře, někdy to asi přehání docela, ale na druhou stranu, když jsou ty Velikonoce nebo to jaro a ona si koupí všude ty narcisky v těch malých květináčích a ona to prostě vyzdobí všude, nejen v té kuchyni, ale u bráchy, u mě, v obyváku, tak vždycky ten byt dostane trochu jiný ráz. Takže já jsem si přinesla hodně tradic, což je podle mě v mnoha ohledech prostě i takový atypický, protože si myslím, že spoustu lidí tyhle věci tak neprožívá. Takže jsem ráda a myslím si, že je důležitý si některé tradice připomínat. Tomáš: Já přemýšlím a já nevím, asi fakt nic. Nevím, co bych si chtěl odnést ze své rodiny do svého života. Já mám totiž úplně jinou představu, jak jsem již říkal, vím, co chci a také co nechci. 15. Trávíte společně víkendy, jakým způsobem nejčastěji? Martina: Jo, trávíme spolu všechny víkendy. Tomáš: A co děláme? Teďka přes zimu momentálně nic. Martina: No ta zima je taková blbá, člověku se prostě nechce, kdyţ je hezčeji tak někam vyjedeme, třeba zatápět na firmu anebo se hodně díváme na filmy, takţe minulý týden jsme třeba měli takovou filmotéku. A jinak jíme a spíme. A kdyţ je tepleji tak někam vyrazíme, třeba k nám na chatu. Tomáš: Já prostě nemám rád zimu. 16. Jaký význam mají tradice, rituály, podle Vašeho názoru, pro společnost? Tomáš: Tak určitě mají a to z toho důvodu, že stmelují společnost, jakož to i rodinu. Vidím, že třeba u nás na vesnici, lidi, kteří se účastní různých kulturních akcí, spolu dokážou komunikovat, posedí spolu, nikdo neřeší, kolik je komu let. Všichni přišli za jedním cílem, většinou se teda opít, ale tomu často předchází nějaký průvod, tanec, rituál, zvyk a tak. Martina: No tak jasně, že by se měly předávat dalším generacím, protože tradice spojují, jak rodinu, jak celou společnost, dávají člověkovi jistotu, že patři do určité společnosti. Jde prokázáno, že lidé se shromažďují na různých kulturních akcí ani ne z toho důvodu, že je to zajímá, ale pro pocit, že někam patří, že někam zapadají, prostě se chtějí družit.

109

17. Vnímáte, ţe tradice, rituály jsou důleţité pro kulturu? Proč ano, proč ne. Martina: Tak i pro kulturu samozřejmě, myslím, že je důležité podívat se do historie a vidět, že to co je, má někde kořeny a stále se to dodržuje, i když v třeba trochu jiné formě. Tomáš: Já souhlasím s Marťou. Tradice by se určitě měly předávat z generace na generaci, protože když to jedna generace vypustí, je dost pravděpodobné, že další už taky nebude chtít tradice udržovat a myslím, že by na světě vznikl chaos. Martina: Souhlasím s Tomem, bez tradic, nějakých rituálů by svět nebyl bezpečný, protože to, že patříme do nějaké společnosti, nás zavazuje a svazuje a dává nám to určitou zodpovědnost k dalším členům společnosti. 18. Myslíte si, ţe tradice, rodinné rituály mají vliv na vztahy v rodině? Martina: Tak nepochybně. Pokud má rodina nějaké tradice a zvyky, kterých se drží, dáváme to taktéž v té rodině určitý řád a tím pádem i řád celé společnosti, protože rodina tvoří naši společnost. Tomáš: Já tím, že my jsme doma skoro nic nedodržovali, taky naše rodina moc normálně nefungovala. Neříkám, že je to jenom tím, ale pociťuji, že tam dost chyběla nějaká společná vazba na něco, nějaký společný rituál, na který jsem se mohl těšit, nějaký zvyk, který byl prostě v určitou dobu daný, to tam prostě chybělo. 19. Budete s Vašimi dětmi chtít také udrţovat nějaké rodinné tradice? Případně které. Tomáš: My už máme docela jasno, co od života chceme, co chceme pro naše děti. Rozhodně jsem rád, že mně Marťa otevřela oči a ukázala, co je normální, jak se rodina k sobě má chovat a jak je hezké mít s kým sdílet svůj volný čas a také být s tím, koho máte rádi. Taky to, že je hezké ukázat někomu, že na něj myslíte, že víte, že má narozeniny, svátek a jiné. Martina: Jinak určitě budeme udržovat to, co teď – takže Vánoce, Velikonoce, svátky, narozeniny, výročí. Jinak jsme se shodli na tom, že potom, až budeme mít rodinu – děti, tak si vytvoříme vlastní tradice a rituály, spíš to teda tak nějak vyplyne ze situace asi. A taky si to, co nám až tolik nevyhovuje, upravíme podle sebe, což už tak v podstatě děláme i teď. Tomáš: Tak jak říká Marťa. Což mně připomíná, že už se nemůžu dočkat. Autorka: Děkuji Vám za rozhovor a mnoho štěstí na cestě společným životem.

110

ZUZKA A IVAN 1. Ahoj, mohli byste se mně ve zkratce představit, říct kolik Vám je let, jak dlouho spolu ţijete ve společné domácnosti a popřípadě jak dlouho se jiţ znáte? Ivan: Ahoj, jmenuju se Ivan, je mi dvacet šest let, se Zuzkou se známe asi devět let, jsme spolu šest let a bydlíme spolu odhadem dva roky, že Zuzi? Zuzka: Ahoj, já se jmenuju Zuzka, je mně dvacet šest let a jak už říkal Ivan, známe se devět let, chodíme spolu šest let a spolu v Praze bydlíme necelé dva roky. 2. Jaké jste měli dětství, udrţovali jste doma nějaké tradice, rituály, zúčastňovali jste se nějakých pochodů, obřadů? Ivan: Možná tak koledy na Vánoce, stromeček na Vánoce jsme měli taky. Potom Velikonoce v Brně, ale to jsem moc neslavil s rodiči, to jsme chodili s kluky ze základky. pozn. autorky). A to je tak asi vše. Zuzka: No jako takové ty tradiční na Vánoce. Jako stromeček, lodičky ze skořápek oříšků, rozkrajování jablíčka, to jsme doma dodržovali. Potom jsme spíš hodně jezdili na nějaké výlety. Možná, jak se slaví čarodějnice, tak byly nějaké maškarní, tak tam jsme s našima chodili. Potom jsme chodili na pálení čarodějnic a mám pocit, že i jeden lampionový průvod jsme šli. 3. Které tradici jste v rodině věnovali největší pozornost? Ivan: Tak určitě Vánocům, my jsme s rodiči ani nic nějak víc nedodržovali. Měli jsme stromeček, salát, kapra, větvičky a taky dárky. A toť vše. Jo a potom jsme měli s kamarády takovou hezkou tradici, že jsme se setkali vždycky o půlnoci na půlnoční mši, kam jsme samozřejmě nešli a šli raději posedět do hospody. To byla taková hezká tradice, která trvala několik let, než jsme se všichni rozprchli různě po republice. Zuzka: No asi těm vánočním, protože ty se u nás asi nejvíce slavily. Byla to dobrá příležitost se všichni sejít, posedět, popovídat si a nakonec si rozbalit dárky. S výzdobou jsme to nijak nepřeháněli, ale samozřejmě jsme s mamkou pekly cukroví, dělaly perníčky, bramborový salát a tak. 4. Můţete mně podrobněji popsat, jak u Vás probíhali vánoční svátky? Ivan: No, tak jak jsem říkal, nijak jsme to neprožívali, prostě jsme si dali večeři, dárky a tím to pro nás haslo. Zuzka: U nás doma jsme si teda na Vánocích zakládali, to je taky asi jediná tradice, kterou jsme doma pravidelně slavili. Když jsme ještě byli malí, tak jsme Štědrý večer 111

slavili společně s babičkou a dědou. Tam jsme často provozovali nějaké ty rituály, třeba pouštění lodiček, rozkrojení jablíčka, strojení vánočního stromečku an tak. 5. Věnovali jste pozornost křesťanským tradicím, např. velikonoční svátky? Ivan: No asi od první do deváté třídy na základce jsme s klukama chodili na „mrskačku“. Později už ne, potom už nás to nebavilo a v podstatě doteď mně to nijak nebere. Zuzka: My jsme Velikonoce nikdy moc neslavili, já osobně je ani moc ráda nemám. Teď už mně to zas tolik nevadí, ale když jsem byla malá, tak jsem, asi jako každá holka, úplně nesnášela „mrskačku“. Naši si na velikonoční svátky taky moc nepotrpěli, někdy jsme je dokonce třeba úplně ignorovali, i s tátou, neslavili jsme je a šli jsme místo toho radši někam na výlet, někam do lesa. 6. Kdyţ jsi bydlel/a společně se svými rodiči, měli jste nějaký rodinný rituál, který jste si vymyslely nebo vyplynul z Vašich společných aktivit? Ivan: Neměli jsme žádný rodinný rituál. Zuzka: No, my jsme měli rituály zimní. My jsme prostě s tátou jezdili každý víkend na lyže. To jsme vždycky jeli vlakem, kde jsme dostali ještě takové ty cvakací jízdenky. Ty jsme si cvakli, potom nám táta po cestě něco vyprávěl, potom jsme došli na lyže a potom jsme jeli zase vlakem zpátky. A to byli náš zimní rituál, to byl jako takový víkendový. 7. Měli jste nějaký denní rituál? Ivan: Ne, nic takového jsme neměli. Zuzka: Jako něco co jsme každý den dělali spolu? No, tak to asi vůbec. Nevím, asi ne. 8. Podnikali jste společné aktivity o víkendu? Ivan: Jo, jezdili jsme společně o víkendu na výlety, většinou autem po Česku. Zuzka: No tak to my taky, i když my jsme většinou jezdili vlakem anebo jsme chodili na procházky. Je pravda, že jsme oba od rodičů odmala hodně zvyklí chodit na procházky, na různé túry, hodně cestovat. 9. Slavili jste společně s rodiči narozeniny? Ivan: Ne, neslavili. Zuzka: My jsme s rodiči společně narozeniny slavili vždycky. Měli jsme vždycky oslavu s babičkou a dědou anebo jenom sami. A to bylo dobrý, když jsme slavili narozeniny bez babičky a dědy, tak jsme s našima chodili do restaurace. A to bylo dobrý, my jsme totiž doma jedli strašně zdravě, a když jsme měli narozeniny, tak jsme mohli do restaurace a dát si tam hranolky a něco nezdravého. A to pro nás bylo úplně nejlepší, že si můžeme 112

dát ty nezdravé hranolky a potom si třeba dat ještě zmrzlinový pohár, se šlehačkou, protože to jsme třeba doma vůbec neměli. Tak tohle byl náš neoblíbenější rituál, že jsme měli narozeniny a mohli jsme si dat nezdravé jídlo v restauraci. 10. Měli jste doma vyzdobený byt, například vánočně, jarně aj.? Ivan: Většinou ne. Zuzka: Jako na Vánoce i Velikonoce jsme s mamkou zdobili perníky. Na Velikonoce jsme dělali perníkové vajíčka, které jsme pak spolu s mamkou zdobili. No ale jinak, že bychom nějak přeháněli výzdobu, to ne. 11. Nyní ţijete ve společné domácnosti, dodrţujete nějaké tradice společné? Ivan: No, asi ani nemáme…počkej, máme, dáváme si Mikuláše. Autorka: A jakým způsobem to děláte? Zuzka: Schováme si balíček se sladkostmi, třeba za okno, na poličku nebo do postele. No a na Vánoce, tak nějak omezeně. Ivan: Jo a ještě slavíme výročí. Ale to asi není tradice, co? Autorka: Pokud si z toho tradici uděláte, tak určitě je. A jakým způsobem výročí oslavujete? Zuzka: Většinou jdeme někam na večeři nebo si něco dobrého uvaříme, dáme si k tomu vínko. Dáme si pusu a většinou i nějaký malý dáreček. 12. Jaké tradice, rituály nyní společně dodrţuje na Vánoce? Ivan: Zatím to nemáme nijak ustálené. Zuzka: No tak zatím jsme to měli tak nějak různě no. Jednou jsme byli sami, jednou jsme byli u našich. Stromeček jako většinou sami nemáme, ale máme nějaké větve a jako nějakou výzdobu, i když to jsme zatím měli tak dvakrát. A jmelí ještě máme teda. Většinou ho máme pověšené, takže když se pod ním potkáme tak si dáme pusu. Ivan: Větvičky máme a jmelí máme. 13. Věnujete pozornost velikonočním svátkům? Zuzka: No tak Velikonoce já většinou ráda ignoruju, ale Ivan by je rád slavil. Ivan: No to je pravda, protože je jedna z mých oblíbených tradicí. A taky proto, že je to jediná tradice, kterou jsem sám udržoval. Autorka: Můžeš být konkrétnější? Ivan: Chodil jsem s klukama na mrskačku. To tím myslím. Zuzka: Jako většinou je neslavíme, občas Ivan něco dostane, ale ještě ani jednou si sám neupletl karabáč. 113

Ivan: To není pravda, jednou jsem si ho upletl. Zuzka: Dobře, tak možná jednou. On se k tomu nevyjadřuje, protože on je naštvaný, že nic nedostává, ale přitom pro to nic nedělá. Ivan: To není pravda. Zuzka: No prostě Velikonoce skoro neslavíme. 14. Máte nějaký svůj soukromý rituál? Autorka: vy jste třeba říkali to výročí nebo ještě něco jiného Vás napadá? Zuzka: Máme nějaký rituál? Ivan: Nevím. Zuzka: My asi rituál žádný nemáme. Ivan: Mně napadá, že když se ráno, anebo kdykoliv v průběhu dne, když se potkáme, tak si dáme pusu. A taky si většinou spolu dáme večer víno a probereme, co se nám během dne událo. 15. Máte nějaký denní rituál? Zuzka: Asi taky ne, možná jak říkal Ivan, že když si ráno dáme pusu, popřejeme si hezký den. Ivan: Jinak mně teďka nic jiného nenapadá. 16. Slavíte s rodiči jejich narozeniny, popř. Vaše? Ivan: Ne. Zuzka: No já, když jsem ještě byla doma, teď už většinou ne. Ale to je hlavně tím, že my teďka žijeme v Praze a do Brna už se dostaneme třeba jednou za dva měsíce. Když to vyjde, tak je oslavíme, ale speciálně kvůli narozeninám domů nejezdíme. 17. Co si myslíte, ţe jste si za rituály nebo tradice „přinesli“ ze své původní rodiny? Ivan: Dáváme si dárky na Vánoce. Zuzka: Ne, já mám, třeba rozkrajování jablíčka nebo pouštění lodiček ze skořápek ořechů. Autorka: A to teda děláte i teď? Ivan: Ano. Zuzka: No, minulé Vánoce jsem se o to pokoušela, ale Ivan to ignoroval, ale snaha o to je.

114

18. Trávíte společně víkendy, jakým způsobem nejčastěji? Ivan: Ano. Zuzka: Jako většinou trávíme víkendy společně a to tak, že jedeme spolu někam na výlet anebo se doma hádáme o to, kdo co bude uklízet. 19. Jaký význam mají tradice, rituály, podle Vašeho názoru, pro společnost? Ivan: Ne, já si myslím, že to nemá žádný význam, ale to je jenom můj názor. Zuzka: Já si myslím, že to význam má, hlavně z důvodu nějaké solidarity nebo vytvořeni nějakého společného kolektivního vědomí. 20. Vnímáte, ţe tradice, rituály jsou důleţité pro kulturu? Proč ano, proč ne. Ivan: Proč ne? Autorka: Anebo proč ano. Ivan: Protože kultura je velmi subjektivní pojem. Zuzka: No já nevím no, v dnešním pojetí mně to nepřipadá důležité pro kulturu. Tradice jsou spíše důležité pro byznys…jako pro obchodní kulturu. Vem si třeba Valentýna nebo Vánoce. 21. Myslíte si, ţe tradice, rodinné rituály mají vliv na vztahy v rodině? Zuzka: No jasně, stmelují a je to aspoň důvod, proto se sejít. Ivan: Já si jako nemyslím, že tohle je úplně to nejdůležitější. Zuzka: No jako nejdůležitější to není, ale je to dobrá příležitost pro celou rodinu, se sejít Ivan: Tak to můžeš dělat i bez rituálů a tradic. Zuzka: No to sice můžeš, ale přece jenom Ti tradice dávají nějaký řád, nějaký důvod proč se sejít. Je totiž otázkou, kolikrát se bez těch tradic sejdeš. Otázka je, jestli se ta rodina bez toho sejde. 22. Budete s Vašimi dětmi chtít také udrţovat nějaké rodinné tradice? Případně které. Zuzka: No tak jako určitě. Určitě oslavy narozenin, zase nějaké ty vánoční tradice, Velikonoce určitě taky, aspoň když budou děcka malé. Nakonec si stejnak asi vytvoříme jako nějaké vlastní tradice. Akorát se mně teda moc nelíbí to mlácení tou pomlázkou, ale představovala bych si to tak, že bychom děckám třeba schovávali sladkosti na zahradě anebo něco takového. No jako nevím, nedokážu teďka říct nic konkrétně, spíš si myslím, že to potom se to nějak časem vytvoří samo. No uvidíme, my zrovna ani jeden nepocházíme s nějaké tradičně založené rodiny no. 115

Ivan: Souhlasím se Zuzkou, myslím, že si časem nějaké vytvoříme, ale rozhodně to nepovažuji za prioritní. Autorka: Děkuji Vám za rozhovor.

116

VERONIKA A HONZA 1. Ahoj, mohli byste se mně ve zkratce představit, říct kolik Vám je let, jak dlouho spolu ţijete ve společné domácnosti a popřípadě jak dlouho se jiţ znáte? Veronika: Ahoj, jmenuju se Zuzka, je mně dvacet osm let a s Honzou spolu chodíme asi 4 roky, že? A bydlíme spolu skoro od začátku, tudíž asi tři roky to teď budou. Honza: Ahoj, jmenuji se Honza, je mně dvacet devět let a jak už říkala Verča, jsme spolu čtyři roky, z čehož jsme spolu po roce začali bydlet. 2. Jaké jste měli dětství, udrţovali jste doma nějaké tradice, rituály, zúčastňovali jste se nějakých pochodů, obřadů Honza: My jsme s našima bydleli na vesnici, takže u nás to tradicemi, dá se říct, přímo žilo. My jsme se scházeli snad na všechny místní tradice, jak s našima, tak potom už i s kámošema. Jinak teda my jsme doma slavili Velikonoce, vinobraní, trnkobraní, samozřejmě Vánoce, potom jsme chodili na pálení čarodějnic, chodili na masopustní průvod. Ty jo, no asi tak. Bylo toho fakt hodně. Po dobu, co jsem bydlel doma, u našich, tak jsme se v podstatě zapojoval do všech vylomenin naší vesnice. Doma bylo taky veselo, vždycky před Velikonocemi, a hlavně před hody je u nás blázinec, naši to strašně prožívají, takže všude musí být uklizeno, navařeno, vždycky mohli dojet na návštěvu kamarádi, naši s tím nikdy neměli problém, že jsme měli byt plný cizích mladých lidí. Takže v podstatě, co jsem bydlel doma, než jsem se teda přestěhoval do Brna, tak jsem byl hodně tradičně založený. Autorka: A to už teď nejseš? Honza: Ale jo, jasně, že jsem. Ale v Brně už holt není tolik příležitostí, navíc s tou prací už taky není ani tak moc času. Ale samozřejmě, že když je u nás doma nějaká větší akce, tak tam nesmím chybět. Autorka: A jak to bylo u Vás doma Verčo? Veronika: No jelikož já z vesnice nejsem, ale z města, tak u nás se to tolik nedrželo. Jako taková ta klasika Vánoce, Velikonoce, První Máj, Dušičky, ale nic nějak speciálního. U nás na sídlišti se ani nic nekonalo, myslím, že ve vedlejší čtvrti bývají hody, ale na těch jsem byla asi dvakrát a nebavilo mě to. Kouzlo tohoto svátku jsem poznala až se Honzou, tam u nich doma. Honza: Tak ono je určitě rozdíl, jestli seš součástí té „kultury“ anebo pouze přihlížející. U nás je to o tom, že se tam sejdeme celá vesnice, všichni společně se pobavíme. A to i 117

teď, když už spousta z nás nebydlí přímo doma, ale třeba jako já tady v Brně. Spoustu kámošů nevidím třeba i několik měsíců, rok, ale je super vědět, že se vždycky potkáme na větších akcích naší vesnice anebo i okolních. Vím, že spoustu z nás nevynechá plesy, hody, košt, burčákový pochod, to jsou prostě akce, na kterých se nesmí chybět. Autorka: A ty Veru jezdíš s Honzou? Veronika: Jo, většinou jo. Dřív teda častěji, protože pro mě toto všechno bylo úplně nový, byla jsem nadšená, jak se spolu všichni dokážou bavit, staří mladí, kamarádi s cizími lidmi. Jak jsou všichni v pohodě, všichni se dokážou společně pobavit. Jako podle mě je fakt velký rozdíl být z vesnice a být z města. Je fakt, že lidi ve městě jsou o tady to všechno hodně ochuzení, aspoň podle mého názoru teda. 3. Které tradici jste v rodině věnovali největší pozornost? Veronika: U nás asi nečekaně Vánoce a asi Velikonoce, jinak si stejnak asi ani nic jiného nevybavuju. U nás šlo spíš o to, že je volno, že jsou třeba podzimní, jarní prázdniny a my můžeme s našima vyrazit na chatu anebo jít prostě jenom tak ven, se někam projít. To mám nejradši, jít někam na výlet, nějak se projít. Honza: Nejlépe do obchoďáku, co? Veronika: Hahaha, to není pravda, ale příjemné to občas je, však ty se mnou nechodíš, chodím s holkama, tak co. Honza: No, ale já to musím sponzorovat. Veronika: Ale jenom někdy. (úsměv oba) Autorka: A jaké svátky, tradice se nejvíce držely u Vás, Honzo? Honza: No tak u nás asi nejvíce ty hody a vinobraní. Potom taky odehrávky, které se vlastně konají čtrnáct dní do hodech. To je taky moc dobrá akce, samozřejmě, že účast už není tak velká. Jinak doma s našima asi taky ty hody, prostě všechno se na ně chystá, naši si i berou dovču, a teď už vlastně i já. Nejlepší je to až v sobotu, v pátek většinou chodí starší, třeba jako naši, ale v sobotu jsou tam hlavně mladí no. Jinak asi taky ty Vánoce, což je prostě taková tradice, která musí být, všichni se sejdeme, většinou jsme sami doma a potom jsme vždycky chodili k babičce. Teď to se Zuzkou děláme tak, že jsme spolu na Štědrý den celý den spolu a já potom jedu k našim a ona taky. Potom se většinou zase potkáme večer doma, já ji vyzvednu u rodičů anebo přijedu k nim a druhý den jdeme k našim. Takhle jsme to dělali doposud, a jak to bude dál? Uvidíme, že lásko?

118

Veronika: Tak, tak. Na svátky je důležité být s rodinou, ale i s těmi, které máme rádi, proto třeba spoustu času trávíme s kamarády, že? Podnikáme společné výlety, společně jezdíme na kola, na hory, na vodu. U nás se hodně drželo to, že prostě jsme spolu, naši měli, anebo lépe řečeno stále mají hodně kamarádů, takže jsem odmala zvyklá být hodně družná, zvyklá trávit hodně času s těmi, které mám ráda. 4. Věnovali jste pozornost křesťanským tradicím, např. velikonoční svátky? Honza: Jo u nás se Velikonoce hodně držely, chodili jsme a vlastně ještě skoro každý rok chodíme, s kluky u nás na mrskot. Je to sranda, hlavně od té doby, co nás sousedky už i nalijou slivovičkum k tomu nachystají nějaké občerstvení. ¨ Veronika: Takže to zase máš jenom o tom pití, co? Honza: No, tak je pravda, že o tom popití a jídle to prostě všechno je. Lidi nejvíc spojuje jídlo a hlavně pití jako vínko, slivovička a tak no. U nás doma, jsme jinak vždycky před Velikonocemi měli velký jarní úklid, což se mě naštěstí moc netýkalo. Jinak jsme s klukama každé Velikonoční pondělí chodili mrskat holky, a samozřejmě babičky, mamky, tety a tak. Pamatuju si, že babička vždycky dělala jidášky, pekla domácí pečivo. Potom jsme samozřejmě chodili do kostela, dřív když jsem byl malý, tak si pamatuju, že jsme řehtali řehtačkama. To se dělá, na znamení, že zvony odletěly do Říma. Poslední roky už to ale neděláme, jsem rád, že zvládnu domů dojet v sobotu a můžu zůstat až do úterka. Autorka: A jak to probíhalo u Vás, Veru? Veronika: Tak u nás tak nějak v poklidu, malovali jsme s mamkou vajíčka, buď jenom klasicky barevně, někde i voskem, ale jak to neděláme často, tak nám to spíše teda mně, moc nejde. Jinak natrháme jarní kytičky anebo koupíme případně, trochu jarně vyzdobíme byt. Dřív jsme to teda tak měli, teď už několik let na velikonoční dopoledne nejsem doma u našich, ale většinou razíme s holkama někam na celý den na výlet. Už to tak děláme několik let a je to ta největší pohoda. Potom jsem vždycky jela za Honzou, i když většinou už stejnak spal, jak byl unavený z mrskání, že? Honza: Pravda, někdy je to vážně dosti náročné. (úsměv) 5. Jak u Vás v dětství probíhaly vánoční svátky? Veronika: Tak to bylo něco, na co se u nás doopravdy dbá. Dříve, ještě než jsem začala Štědrý den trávit s Honzou, tak u nás každé vánoční svátky byla babička, většinou pro ni někdo po obědě sjel autem. Potom se dívali na pohádky, povídali si, většinou ještě dobalovali dárky, prostě taková domácí pohoda. Předtím mamka peče cukroví, takže 119

všude na stolech je krásné cukroví, dělá i domácí koňak, takže si vždycky dáme, nalejeme si vínko, prostě taková pohodička. Ještě když jsem byla menší, tak jsme s babičkou chodili občas na hřbitov. Jinak jsme rozkrajovali jablíčka, pouštěli lodičky, ale lití olova nebo tak, to asi ne, to si nevybavuju. Jo a samozřejmě jsme měli stromeček, umělý teda a potom taky dárky, to je jasný. Honza: Tak u nás tak nějak podobně, až na to, že my jsme s našima celý Štědrý den chodili po návštěvách anebo naopak příbuzní chodili k nám Každý večer jsme potom chodili na půlnoční mši a já pak většinou za kamarády do hospody ještě pak no.. 6. Kdyţ jsi bydlel/a společně se svými rodiči, měli jste nějaký rodinný rituál, který jste si vymysleli nebo vyplynul z Vašich společných aktivit? Honza: No jako přímo rodinný asi ne, my jsme spíš měli rituály spojené s událostmi naší vesnice a podle toho jsme se tak nějak řídili, U nás je prostě dané, že naše tradice jsou zároveň tradice celé naší vesnice. My jsme s našima v podstatě všechny tyto slavnosti navštěvovali společně, později už jsem chodil s kamarády sám, ale vždycky se tak potkáme, takže to beru, že jsou to naše rituály. Veronika: No co si vybavuju, tak asi jedině třeba společné ježdění na chatu o víkendech. Kde má vlastně mamka velkou část rodiny, takže o zábavu nebylo nouze. Potom jsem si tam našla i já kamarády, se kterýma se snažím i teď, po tolika letech, být v kontaktu. Takže občas jedu s našima na chatu sama, bez Honzíka a pak můžu na chvilu vyrazit. Honza: Tak doufám, že je to ve vší slušnosti? Veronika: Jasně, ještě buď naštvaný. Za to, ty když couráš u Vás na dědině bůhví kde, tak to je v pořádku. 7. Měli jste nějaký denní rituál? Veronika: Denní asi jako takový ne, možná společné jídlo, ale povětšinou jenom o víkendu, přes týden jsme byli všichni hodně pryč. Honza: U nás asi taky ne, my měli anebo spíš my máme tradice spojené fakt s těmi slavnostmi vesnice. Autorka: Dobrá, děkuji. A vy jste, Honzo, podnikali nějaké společné aktivity o víkendu? Verča říkala, že jezdili s rodiči na chatu a taky na výlety. Honza: No asi ani ne, u nás na vesnici se furt něco děje, takže jsme v podstatě furt někde byli, ale jako sami, to asi ne. Jako nějaké návštěvy babiček, tet, bratranců a tak, tak to možná jo, ale jinak asi nic jiného. Počkej, možná mě napadá, že vinobraní, 120

chodili jsme vždycky sbírat hrozne a pomáhat dělat víno. Potom možná sem tam, ještě nějaký ten výlet na kole. 8. Slavili jste společně s rodiči narozeniny? Honza: Tak to určitě, to my držíme do dneška, že když má někdo narozeniny, tak se mu musí jet popřát a většinou slavíme ve fakt docela širokém okruhu rodiny. Vždycky naši, já, babičky, dědové, tety, strýcové, bratránek a sestřenka, takže je to fakt sranda. Verča z toho poprvé dost nechápala, že? Veronika: No tak u nás se jako narozeniny taky slaví, nikdy se na ně nezapomene, ale my už tak moc v kontaktu s širší rodinou nejsme. My se sejdeme ségra, naši, já, babičky a tím to většinou končí jako. Jinak my máme na každého narozeniny nějaký rituál nebo něco. Na moje narozeniny, které mám na podzim, jsme pokaždé malovali barevné listí. Prostě jsme barevně pomalovali listy, které jsme pak obtiskávali na papíry. Spoustu jich mají naši vystavených ještě doteď. 9. Měli jste doma vyzdobený byt, například vánočně, jarně aj.? Veronika: Jako jo, ale nijak to mamka nepřeháněla, nějaké zapichovátka v květináčích, třeba jarní květiny ve váze anebo naopak vánoční kaktus nebo tak zase na vánoční svátky. Jinak si myslím, že tam normálně nějaké nálepky, ozdoby a tak. Honza: U nás to teda spíš bylo o tom, že se před všema tady těma svátkama muselo pořádně uklidit, jak já pokoj, tak ségra, tak mama celý zbytek bytu. Jinak výzdobu jako takovou si moc neuvědomuju. Spíš asi třeba nějaké ty květiny hlavně na jaře, potom v létě. Na vánoce samozřejmě nějaké ty vánoční ozdoby po bytě no. 10. Nyní ţijete ve společné domácnosti, dodrţujete nějaké tradice společně? Honza: Já myslím, že asi ty Vánoce si spolu tak nějak užíváme, potom pokud jsou nějaké svátky, třeba ty jednodenní, tak spolu jedeme někam na výlet, nebo si něco dobrého uvaříme, spíš Verča něco dobrého teda uvaří, já umím tak maximálně udělat polévku. Jinak na Velikonoce jezdím zatím každý rok domů a to ani měnit nechci, Verča má stejnak svůj program, navíc tady to zapálení do toho ani nechápe. Potom co spolu ještě děláme? Asi na Mikuláše si dáváme nějaké balíček sladkostí, potom na Filipojakubskou noc spolu někam razíme za zábavou k ohni, někdy jedeme k nám, stavět májku. Jak kdy jako snažíme se, spíš je to o tom, že bydlíme v Brně, kde se prostě nic neděje, člověk tady musí jezdit na výlety a tak. Já když byl malý, tak my moc nikam nejezdili, protože my jsme nemuseli, my měli všechny kulturní akce doma.

121

Veronika: No jak říkal Honza, snažíme se, ale je v tom prostě strašný rozdíl, on je zvyklý všechno slavit, všude chodit, všechno zapíjet. Měli, nebo spíš mají, toho tolik, že on všechny zvyky slaví a hlavně hrozně prožívá. Jak říkal Honza, všechno dobrý, ale třeba fakt nepochopím to mlácení na Velikonoce, že ony se ty holky na to ještě těší. To prostě nepochopím Honza: Já už Ti vysvětloval stokrát, že u nás je to prostě o něčem jiném. Sejde se banda kluků, jdou za místníma holkama, s těma, stejně jako s jejich rodiči, pokecají, popijí. A o tom to prostě je, navštívit sousedy s těma pokecat. 11. Jaké tradice, rituály nyní společně dodrţuje na Vánoce? Honza: No jak už jsme říkali, jsme celý dne spolu, nastrojíme si stromeček, jdeme se projít, sedneme si někde na svařáček, pustíme si pohádku, uděláme nějaké lehké jednohubky nebo něco a pak se rozjedeme k rodičům, n čemž se potom zase potkáme. 12. Máte nějaký svůj soukromý rituál? Honza: No jako přímo svůj? Asi třeba to, že si spolu občas zahrajeme karty, zajdeme spolu na vínko, na pivko, prostě jen tak sami, popovídat si. A ještě spolu chodíme na squash, že? Veronika: Pravda, na squash spolu chodíme, tak jednou, dvakrát do týdne. Někdy zajdeme do kina, ale většinou si pouštíme filmy doma. Potom teda mě napadá, že si ráno při odchodu do práce dáme pusu, taky když se po celém dni potkáme. Jinak rituál nějaký zvláštní asi ne. Honza: Jo a ještě mně Verča dělává masáž, zapálí k tomu svíčky, dáme si k tomu vínko, tak to je možná takový náš rituál. 13. Máte nějaký denní rituál? Honza: No denní asi ani ne, možná, ta pusa, ale to si myslím, že je takové normální, že to by snad mělo být v každém vztahu, ne? Veronika: Mě napadá, že možná ještě, že si často spolu dáváme společnou večeři a u toho si povídáme. 14. Kterou vaši tradici, rituál, máte nejraději? Honza: Tak já samozřejmě ten s tou masáží a pak taky společné posezení u vínka. Veronika: Souhlasím, a taky mám ráda, když je třeba jeden den nějaký svátek nebo prodloužený víkend, tak vyrazíme někam mimo město, někam do přírody nebo na nějaký hrad, zámek.

122

15. Co si myslíte, ţe jste si za rituály, nebo tradice „přinesli“ ze své původní rodiny? Honza: Tak já myslím, že tak asi všechno, hlavně bych chtěl bydlet zase někdy zpátky u nás na vesnici, kde se přece jenom ty tradice víc drží. Člověk má s kým sdílet tyto krásné svátky, různé oslavy, plesy. Tady v tom Brně, aspoň pro mě, to nemá takové kouzlo. Maximálně si tak vyzdobíme byt nebo tak. Ale jinak, všechno co slavím, se snažím slavit doma, u nás. 16. Trávíte společně víkendy, jakým způsobem nejčastěji? Verča: Jo, snažíme se, většinou to stejnak vyjde, že spolu ten víkend trávíme, buď jedeme k Honzíkovým rodičům dolů na Moravu, nebo jedeme někam na výlet s kamarády. Jako sami většinou takhle nejsme, když zůstaneme v Brně, tak jdeme třeba v pátek nejdříve sami si někam sednout i na jídlo, popovídat si a pak vyrážíme za kamarády někam do klubu. Honza: Jo, jak říká Verča, většinou jsme spolu, rozdělíme jen tak jednou do měsíce, kdy jedu sám k našim a Verča jede někam s holkama nebo tak. Jinak se snažíme nějaký ten sport dělat, občas jdeme do kina nebo muzea, když je nějaká zajímavá výstava. 17. Jaký význam mají tradice, rituály, podle Vašeho názoru, pro kulturu? Honza: Tak podle mého názoru, je to velmi důležité, tradice udržovat, angažovat se v podpoře, podílet se na tom, aby tradice nevymizeli z našich životů. Vidím to u nás, jak to časem upadá, nikdo už nemá čas, všichni se honí jenom za penězi, přesto, když jsou tak důležité události jako košt, vinobraní, hody, tak si každý ten čas najde, aby viděl své kamarády, známé, aby si s něma popovídal co je nového. Podílel se třeba na hodech tím, že jde tančit, nebo nejlépe v mladším věku jde za stárka. Já to vidím třeba tak, že spoustu památek je zapsáno na seznam UNESCO anebo třeba další příklad na vinobraní ve Znojmě a Mikulově jezdí každý rok desetitisíce lidí a proč? Protože jsou něčeho součástí, něčeho co je velmi příjemné a navíc doplněné dobrým pitím, užít si srandu s kamarády, poslechnout si dobrou hudbu, zajít se podívat na památky. Jo, podle mě to má smysl. Veronika: Podle mě taky, lidi co mají co sdílet, nějaké hodnoty, tak přece jenom více přemýšlí o tom, co dělají, jak druhému udělat třeba radost druhému. Jako pro kulturu jako takovou musím říct, že mají význam hlavně třeba ty větší vinobraní ve větších městech, nějaké ty slovácké tance a hlavně různé festivaly, třeba ten ve Strážnici. 123

Honza: Jo, ten je výborný, párkrát jsem tam byl. 18. Vnímáte, ţe tradice, rituály jsou důleţité pro společnost? Honza: Jasně, že mají, o tom se tu v podstatě celou dobu bavím. Právě tradice, to je to, co lidem ukazuje, že někam patří, do nějaké společnosti, jsou její součástí. Jinak taky, tradice, různé obřady nám dávají důvod proč se sejít, proč má být rodina, příbuzní, kamarádi spolu, zase dohromady. Veronika: Jo, tradice udávají v životě lidí řád, pomáhá jim organizovat život, mají se o co opřít, ví, že prostě tehdy a tehdy se dělá to a to. 19. Myslíte si, ţe tradice, rodinné rituály mají vliv na vztahy v rodině? Veronika: Určitě, myslím, že tradice, rituály a jako tak, prostě stmelují rodinu, společnost, nějakou určitou komunitu, která se těmto tradicím věnuje. Honza: Jo, jak říká Verča, vidím to úplně stejně. Jsem rád, že to tak taky vidíš Veru, tos mě překvapila, že si to taky myslíš, i když jste to doma měli trochu jinak než my. Veronika: Tak jako měli jsme to jinak, ale to neznamená, že bych v tom neviděla význam, že to nemá smysl. Právě naopak, má to smysl a to velký a navíc mně se tradice prostě vždycky líbí, mám rád, a když se sejdeme s našima, ať už proto, že slavíme někoho narozky nebo, že je nějaký svátek, který si chceme společně užít anebo prostě jenom tak. Ale přiznej sám, že sejít se jenom tak, na to už prostě není tolik času jako dřív. Proto jsem ráda, že když je nějaký svátek, tak je volno, my můžeme jet někam mimo město, zajít k našim anebo zajet k vašim. Já si myslím, že u tradic, různých zvyků, jde prostě o to, aby rodina, případně kamarádi byli spolu, užili si navzájem sami sebe. 20. Budete s Vašimi dětmi chtít také udrţovat nějaké rodinné tradice? Případně které. Honza: Tak určitě chci, aby měly nějaký systém a tradice a rituály k tomu určitě člověku pomohou, aspoň tak já to cítím u sebe. Ideální y bylo, kdyby děti vyrůstaly na vesnici. Veronika: A nejlépe tam u Vás, co? Honza: Tak určitě zlato. (úsměv oba) No jinak, jako určitě chci, aby se moje děti zapojovaly do kultury, doma se budeme snažit a doufám, že dětem se to bude líbit. Myslím, že časem přidáme určitě i nějaké vlastní rituály nebo něco budeme dělat jinak, upravíme to situaci a hlavně dětem. Jinak budeme slavit minimálně to, co teď, a potom zbytek se uvidí.

124

Veronika: Souhlasím s Honzou, mně se to teďka moc líbí, jsem s tím spokojená, ale myslím, že se to stejnak časem utříbí a hlavně to bude záležet na tom, kde nakonec budeme bydlet, od toho se to všechno bude odvíjet. Jestli skončíme u Honzy na vesnici, tak děti budou mít do konce svého dětství o zábavu postaráno. Autorka: Moc Vám děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

125