Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury
Tematizace rodiny v díle J. V. Sládka Bakalářská práce
Autor:
Michaela Tomanová
Studijní program:
B7507
Studijní obor:
Historie se zaměřením na vzdělávání
Specializace v pedagogice
Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání Vedoucí práce:
Hradec
Doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc.
Králové
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala (pod vedením vedoucího bakalářské práce) samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne
………………………………………………………………..
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce doc. PhDr. Jiřímu Kudrnáčovi, CSc., za ochotu, cenné rady a trpělivé vedení mé práce.
Anotace
TOMANOVÁ, Michaela. Tematizace rodiny v díle J. V. Sládka. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 80 s. Bakalářská práce.
Bakalářská práce s názvem „Tematizace rodiny v díle Josefa Václava Sládka“ se zabývá rodinnou tematikou v tvorbě pro dospělé a pro děti. Obě kapitoly doplňujeme analýzou a srovnáváním básní. Práce se mimo jiné pokusí nastínit pohled na tuto problematiku ze strany literárních kritiků a sekundární literatury. V průběhu celé práce je citováno z řady publikací věnovaných Sládkovi a jeho poezii, stejně tak některé básně nebo úryvky z nich. Jejím cílem je najít shody a rozdíly v jeho tvorbě pro děti a pro dospělé.
Klíčová slova: rodina, Josef Václav Sládek, poezie, kritika, ruchovci, lumírovci, děti
Annotation TOMANOVÁ, Michaela. Theme of family in the works of J. V. Sládek. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2015. 80 pp. Bachelor Degree Thesis.
The Bachelor Degree Thesis “Theme of family in the works of J. V. Sládek“ deals with the motifs of family in Sládek’s works for adults and infants. Both chapters are complemented with analysis and comparison of poems. Besides, the thesis aims to bring an overview of the topic from the point of view of critics and secondary literature. The thesis quotes from a range of books on Sládek and his poetry as well as from his books of poetry. The aim of the thesis is to reveal similarities and differences in Sládek’s works for infants and adults.
Keywords: family, Josef Václav Sládek, poetry, critics, ruchovci, lumírovci, children
Obsah Úvod .............................................................................................................................0 1.
Literárněkritické hodnocení Sládkových sbírek pro dospělé a pro děti ................1
2.
Ruchovci a lumírovci ............................................................................................5
3.
Pohled do rodinného života ..................................................................................8
4.
Tvorba pro dospělé .............................................................................................12 4.1 Básně věnované manželce Emilii .................................................... 13 4.2 Básně věnované manželce Marii ..................................................... 21 4.3 Básně věnované babičce a dědečkovi .............................................. 26 4.4 Básně věnované matce ..................................................................... 29 4.5 Básně věnované otci ........................................................................ 35 4.6 Básně věnované dceři....................................................................... 36 4.7 Básně věnované sourozencům ......................................................... 40 4.8 Básně zaměřené na domov............................................................... 41
5.
Tvorba pro děti....................................................................................................43 5.1 Dějiny poezie pro děti v českých zemích ........................................... 44 5.2 Zlatý máj .......................................................................................... 46 5.3 Skřivánčí písně ................................................................................. 53 5.4 Zvony a zvonky................................................................................ 62 5.5 Poznámky k formě Sládkových veršů pro děti ................................ 65
Závěr ...........................................................................................................................66 Bibliografie .................................................................................................................70
Úvod Náplní bakalářské práce je popsat, jakým způsobem Sládek zpracoval ve své básnické tvorbě pro děti a pro dospělé motiv rodiny. S rodinnou tematikou pracoval bezpočet světových i českých autorů. Je to jeden z nejčastějších námětů, ale těžko budeme hledat českého básníka tolik ovlivněného rodinou jako je právě Josef Václav Sládek. V první kapitole se zaměříme na literárněkritické hodnocení Sládkovy tvorby vztahující se k rodině. Do této práce jsme také umístili kapitolu o ruchovcích a lumírovcích, dvou básnických seskupeních, s nimiž je Sládek v učebnicích spojován. Nepůjde o rozsáhlou analýzu této problematiky, spíše o připomenutí jejich hlavních zásad a požadavků. V další kapitole se pokusíme nastínit několik zásadních životních předělů souvisejících s rodinnou tematikou, které pravděpodobně ovlivnily jeho tvorbu. Poté se zabýváme tvorbou pro dospělé a v další kapitole tvorbou pro děti. Obě kapitoly doplňujeme analýzou a srovnáváním básní. Za cíl si klademe najít shody a rozdíly zpracování motivu rodiny v obou uvedených částech. Ocitujeme i některé významné kritiky a přidáme i vlastní postřehy a hodnocení. Ve Sládkově tvorbě můžeme najít velké množství básní vztahující se k tematice rodiny, my se však zaměříme převážně na ty, které rodinné příslušníky přímo označují; pokud to nebude nutné, nebudeme hledat implicitní symboly týkající se tématu rodiny. V průběhu celé práce budeme citovat z řady publikací věnovaných Sládkovi a jeho poezii, stejně tak některé básně nebo úryvky z nich. Závěrečná
kapitola
práce
shrne
poznatky
o
tématu
rodiny
v
básních
Josefa Václava Sládka. Pokusíme se tedy vymezit základní rozdíly mezi tvorbou pro děti a pro dospělé.
1. Literárněkritické hodnocení Sládkových sbírek pro dospělé a pro děti V této části se budeme zabývat tím, jak naši problematiku zachycuje odborná literatura a kritici. Nejprve v tvorbě pro dospělé a poté v tvorbě pro děti. Monografií a studií o Josefu Václavu Sládkovi bylo napsáno velké množství, například od Jana Blahoslava Čapka, Emanuela Chalupného, Milana Jankoviče, Antonína Klášterského, Arne Nováka, Josefa Poláka, Františka Strejčka, Alberta Vyskočila a dalších. Nesmíme opomenout sborník Chudým dětem1 z roku 1946 s řadou velmi dobrých příspěvků věnovaných Sládkovi. V kritikách od Sládkových současníků nás zaujmou kladné ohlasy Jana Nerudy a Jaroslava Vrchlického, avšak nelze opomenout i protichůdné názory, například od Elišky Krásnohorské. Ta snesla kritiku již na první Sládkovu knihu. 2 Monografie Ferdinanda Strejčka J. V. Sládek, jak žil, pracoval a trpěl
3
je popisné
dílo, které sleduje v prvním oddílu život a v druhém tvorbu Josefa Václava Sládka. Josef Polák toto ve své monografii Život a tvorba4 kritizuje a vyzdvihuje, že v jeho monografii se obojí prolíná. Doplňuje totiž své dílo řadou dalších biografických údajů. Kritik F. X. Šalda se o Sládkově poezii pro dospělé vyjádřil kladně: „Všecka poezie Sládkova je, řekl bych, bojem o mužnost. Jeho radikální subjektivismus, jeho předrážděná sensibilita, neměli-li v nich utonouti, volaly přímo po umělecké kompenzaci: po zobjektivnění v hrdinný postoj, po zkratce, která by je ztvárnila a vykrystalizovala. Myslím, že Sládek nalezl u nás poezii mužného postoje, pózu mužného klesnutí a pádu v boji.“ 5 Emanuel Chalupný také popisuje Sládkovu sensibilitu, která měla vliv na jeho verše: „A nejsilnější ze všech pocitů byla u něho bolest, nejsilnějším citem žal.“6 Jan Blahoslav Čapek se v Časopise Českého muzea (1932) vyjadřuje takto: „Podstatným rysem Sládkovým jest křesání, zápas o melodii: někdy vyskočí jiskra, jindy jen drsně zazní křemen o křemen… A právě pro tuto zajíkavost, jež nedovede přísti delší pásmo stejným vznosným rytmem, byla pro Sládka velmi vhodná forma aforistická, zkratková a úseková… K lyrické melodii se však Sládek probíjel celým svým životem, svým utrpením.“7 1
Chudým dětem. J. V. Sládek. 56. ročenka dobročinného komitétu v Brně. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 161. SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 338–399. 3 POLÁK, J. Josef Václav Sládek: Život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984, s. 134. 4 Tamtéž, s. 134. 5 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 19. 6 CHALUPNÝ, E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 118. 7 SLÁDEK, J. V. Polní cestou. Praha: Československý spisovatel, 1972, s. 53. 2
1
V knize Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury8 se můžeme dočíst, jak Sládka chápali jeho vrstevníci. „Sládkův talent byl tedy v době Lumírovské uznáván jeho předchůdci i vrstevníky, nevyjímaje ani literární odpůrce.“9 Kladně ho hodnotili například O. Hostinský, F. Schulz, P. Sobotka, J. Neruda a M. A. Šimáček. Arne Novák postavil Sládka nad samotného Nerudu. Avšak kriticky se k němu vyjádřil Josef Svatopluk Machar. Chalupný také kritizuje, že je Sládek odstrkován do stínu svých současníků, například ve školních výborech z literatury české. Přejdeme ke kritice jeho poezie věnované dětem. Nejprve ocitujme hodnocení Sládkových veršů pro děti z roku 1916 od Chalupného: „Všecky dýší něhou a láskou k dětem, téměř v každém verši jeví se křišťálově svěží poetický talent autorův – a přece je to nejproblematičtější část díla Sládkova (…) Sládek se v nich dětské mysli hleděl přiblížit látkami i naivním tónem, ale zůstal na půl cestě. Ačkoli mnoho v obsahu i formě těchto básniček je blízko světu dětské obraznosti, přece skoro všude verše ty vážnými neb složitými obraty myšlenkovými, přestručným, výpustkovým slohem i licencemi jazykovými jsou dětem aspoň z části nepřístupny. Od knihy ke knize i tato dětské poesie je hladčeji vybroušena, zní přirozeněji a nenuceněji i dětem vhodněji, ale přece téměř nikde se nestává opravdovou poesií pro děti.“10 Dále se tento autor k tvorbě pro děti vyjadřuje takto: „Nejsou to (opět upozorňuji) básně pro děti, jak mínil básník sám a čtenářstvo i kritikové po něm, nýbrž básně dětskédětské svými motivy a, co důležitějšího, formálním úsilím.“11 Chalupný poukazuje na to, že básně nejsou vhodné pro děti, s tím nelze souhlasit. Některé básně jsou opravdu svou hloubkou a formou složité pro děti, avšak ne všechny. Ještě příkřejší je ve svém hodnocení F. X. Šalda, který verše nepochopil. Dle našeho názoru je kritika velmi přísná. „Jiný pokus Sládkův o objektivitu básnickou jsou jeho knížky dětské poesie, „Zlatý máj“, „Skřivánčí písně“, „Zvony a zvonky“. Tato stránka poesie Sládkovy bývá velmi vysoko ceněna pro svou domnělou prostotu, naivnost, srdečnost, humornost. Ale dnes je třeba mnoho z toho slevit. Je tu také mnoho klišé, mnoho padělanosti, mnoho ustálé, vystydlé rozšafnosti, mnoho přemoudřelosti, ano i sentimentality, cizí dětskému věku a vnášené z vnějška dospělým člověkem do dětského světa. (…) Nikde nezachytil Sládek
8
CHALUPNÝ, E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 138. Tamtéž, s. 134. 10 Tamtéž, s. 78. 11 Tamtéž, s. 122. 9
2
něco ze žhavé nerudnosti a nestvůrnosti dětské obraznosti, z její fantaskní výbojnosti a barbarské nehoráznosti.“12 V obou právě uvedených citátech, jako by se skrývala pochybnost, zda Sládek děti znal a zda jim rozuměl. Se Šaldovým postřehem ohledně klišé a sentimentality by se dalo, do jisté míry, souhlasit. Také s tím, že některé básně opravdu nejsou vhodné pro dětského čtenáře. Protestovat však musíme proti tomu, že k dětem patří „žhavá nerudnost a nestvůrnost obraznosti, její fantaskní výbojnost a barbarská nehoráznost“. Otázka je, jak by si Šalda představoval, že by se měla projevit ve verších pro děti. Také s přemoudřelostí básní nemůžeme souhlasit. Kritiky na Sládkovu tvorbu pro děti se diametrálně liší: „Krajní úsudky zastupují F. Bílý, jenž právě tyto básně prohlásil za nejkrásnější perly Sládkovy poesie (podobně Sobotka).“13 Avšak Josef Polák s tímto nesouhlasí a píše, že to básně pro děti jsou: „Vytvořil v nich skutečně básně pro děti (…). 14 Další charakteristiky Sládkovy poezie pro děti si už všímají zejména její inspirace lidovou slovesností. „Jeho typ poezie je charakteristický úsilím o uměleckou pravdu, je příznačný hledáním nového tvaru a obsahu poezie v 80. letech a přehodnocovacím vztahem k poezii lidové. Sládek využívá folklór k bezprostřednímu kontaktu s dětským světem, k objektivizaci dětské reality v různých básnických druzích, v epice, lyrice, nebo v kombinaci obou; zužitkovává jej také žánrově (popěvek, píseň, báchorkovitý motiv).“15 „Folklóru využívá Sládek pro bezprostřední, oproštěný, přirozený a jasně srozumitelný vztah k dětskému světu a k dětství, k objektivizaci dětské reality v jejích různých životních, sociálních a kulturních formách. (…) Využíval k tomu i četných formálních prostředků lidové lyriky, prostředků jazykových, intonace, rytmu, melodičnosti či obnovy žánrových forem. Tato spojitost mezi lidovým a umělým básnictvím je nenásilná, hravá, optimistická a tvořivá.“16 „Svou schopností rozpoznat specifické rysy české lidové písně i české povahy a využít jich k básnické objektivizaci, dobyl si v naší dětské poezii významné místo. Stal se
12
ŠALDA, F. X. Tři smrti: Winter, Schwaiger a Sládek. In Šaldův zápisník IV. (1931–22). Praha: Otto Girgal, s. 342–3. 13 CHALUPNÝ, E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 78. 14 POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962, s. 26 . 15 CHALOUPKA, O., VORÁČEK, J. Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1979, s. 16. 16 CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 378.
3
u nás zakladatelem jejího novodobého pojetí, překonávajícího didaktičnost a usilujícího o bezprostřední působení na charakter i estetickou vnímavost dítěte.“17 Nejnovější hodnocení Sládkových veršů od Naděždy Sieglové je pozitivní: „Skutečný fantazijní náboj se objevil v české poezii pro děti s příchodem Josefa Václava Sládka, básníka nových tematických oblastí i nové poetiky. Poezie pro děti získala jeho zásluhou charakter subjektivního vyjádření autora, jež ovšem bralo v úvahu také subjekt dítěte. Obvykle se Sládkova ochota čerpat ze zdrojů dětské psychiky nazývá schopností „vcítit se do dítěte“. Sládkovo „vcítění“ bylo produktem vzpomínek na vlastní dětství, významnou roli sehrálo i narození vlastního dítěte“18 S tímto tvrzením musíme souhlasit. Poslední citát opět upozorňuje jak na inspiraci folklorem, tak na modernost jeho poezie vzhledem k úrovni soudobé tvorby pro děti: „Sládkovy sbírky pro děti Zlatý máj, Skřivánčí písně a Zvony a zvonky se staly na dlouhá léta kritériem určujícím uměleckou kvalitu básnické tvorby pro nižší věkovou kategorii čtenářů. Jeho nazírání na vjemové potřeby dítěte skrze lidovou slovesnost bylo objevným kontrastem k didaxi dosavadní poezie, znamenalo nastolení úcty k dítěti jako k bytosti schopné vlastní cesty objevování reality.“19
17
JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek, Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 61. ČEŇKOVÁ, J. a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 53. 19 Tamtéž, s. 55. 18
4
2. Ruchovci a lumírovci Sládkovo jméno je v dějinách české literatury zmiňováno nejčastěji ve spojitosti s literárními seskupeními ruchovců a lumírovců. Bývá přiřazován k oběma, neboť Sládek redigoval jak almanach Ruch, tak byl dlouholetým redaktorem Lumíra.20 Někdy se o Sládkovi hovoří jako o spojovacím článku obou škol. Josef Hrabák překvapivě navrhuje umístit Sládka docela stranou, což by ho vyřadilo z kontextu literatury.21 Připadá nám nicméně vhodné si ruchovce a lumírovce připomenout, přestože mezi nimi se nikdo programově nezabýval rodinnou a dětskou poezií. Nicméně souvislost se Sládkovou tvorbou pro děti, jak se v závěru této podkapitoly ukáže, tu je. Obě uvedená seskupení básníků a spisovatelů jsou pojmenována podle publikací, v nichž prezentují své výtvory, v prvním případě jde o almanach, ve druhém o časopis.22 Seskupení básníků ruchovci vzniká koncem šedesátých let 19. století a jeho základní tendence tvorby trvají zhruba do osmdesátých let. Zpočátku šlo o aktivitu převážně studentských literárních spolků. Takto popisuje zrození Ruchu ze dvou spolků Vltavan a Oreb životopisné vyprávění o mládí J. V. Sládka: „A vznikl – Ruch. Ach ano, to bylo to pravé! Nebýt spokojený s cílem jednou dosaženým! Chtít stále více, stále tvořit, stavět, dávat, obohacovat sebe i ostatní. Proto Ruch. Najednou to nebyl jenom název pro společný kroužek, ale celý program. Bylo to šťastně vymyšleno, to musil uznat i Jaromír Čelakovský. Potřebu věčného ruchu a pohrdání sebeuspokojením hlásal zvláště vytrvale Václav Kounic.“23 Není žádný důvod v této práci pro podrobnější genezi Ruchu, ale podívejme se aspoň na základní charakteristiku jeho přívrženců. Především jich bylo velké množství a mnozí z nich se na literárním poli nijak neprosadili. Tento počet však souvisel se snahou získat co nejvíce, jak čtenářů, tak autorů. Ruchovci takto rovněž vyjadřovali svou nespokojenost s politickým nevyřešením české a slovanské otázky po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867, v širším kontextu lze nalézt souvislost s národním hnutím v celé soudobé Evropě. Zdůraznění národnostní otázky vedlo k oživení historismu, slovanofilství, zájmu o Slovensko, literárním formám vévodí vlastenecká a politická poezie. Básník se často stylizuje do postavy tribuna nebo věštce národa. „Ruchovci představovali spíše tradiční 20
CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 375. HRABÁK, J.: Poznámky o Sládkově verši a strofice. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 59. 22 GALÍK, J. a kol. Panorama české literatury: literární dějiny od počátku do současnosti. Olomouc: Rubico, 1994, s. 137. 23 BULÁNEK, F. D. Mladé lásky. Plzeň: Západočeské nakl., 1966, s. 68. 21
5
názory v literárním životě.“24 Lumírovci byli seskupeni v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let kolem časopisu Lumír, který charakterizovalo úsilí o evropsky orientovanou českou literaturu. Lumír byl založen roku 1872 Nerudou.25 Josef Václav Sládek začal pracovat v redakci časopisu Lumír v sedmdesátých letech a učinil z něj významné periodikum. Lumír Sládek redigoval do roku 1898.
26
Mezi jeho slavné přispěvatele patřili také jeho přátelé Jaroslav Vrchlický
a Julius Zeyer. „Čím imposantnější pro současníky byl básnický zjev představitelů této školy, tím větší strach zmocňoval se přívrženců a bdělých strážců domácí literatury, obávajících se, že mocným vlivem těchto nadaných básníků poesie česká stržena bude v oblasti kosmopolitismu a zpronevěří se svému dědičnému poslání.“27 Třebaže vznik obou seskupení dělí doba pouhých zhruba deseti let, je na nich patrná změna společenského klimatu. Vytrácí se patos a optimismus přelomu šedesátých a sedmdesátých let, dochází k přehodnocení dosavadního pojetí literatury, která má především plnit úkoly politické, národně-politické a didaktické. Lumírovská poezie se snažila navázat kontinuálně na evropskou poezii, což praktikoval hlavně Jaroslav Vrchlický. U Sládka tuto snahu reprezentuje jeho obdivuhodné překladatelské dílo. Jako básník totiž není zcela typickým představitelem této školy, spíš u něj najdeme inspiraci v poezii lidové než světové. Nicméně jeho význam je nesporný: „Lumírovci v stopách předchůdců prohlásili požadavky: literární autonomie nezávislá na látce a tendenci, též požadavek světovosti, a vydobyli mu oficielní uznání dlouholetou, vpravdě obrovskou prací, jíž předchozí období daleko předstihli. A předním bojovníkem i vůdcem směru tohoto byl Sládek, viditelná jeho hlava publicistická i organisátorská.“28 Není naším úkolem ani ambicí posuzovat literární školy konce 19. století, ale zdá se, že ruchovci se svým programovým vlastenectvím poněkud zaspali dobu a neuvědomili si, že národní obrození už skončilo. Lumírovci byli také vůči soudobé české literatuře daleko kritičtější právě proto, že se na ni dokázali podívat v širším, minimálně evropském kontextu. Ale třebaže se mnozí spisovatelé, včetně Sládka, místo tvorbě věnovali hádkám a polemikám, v zásadě to české literatuře prospělo: „Hledíme-li k praktickému výsledku boje, uznati třeba, že byl pro rozvoj naší poesie rozhodně úspěšný a blahodárný. Lumírovci vybojovali ve větší 24
GALÍK, J. a kol. Panorama české literatury: literární dějiny od počátku do současnosti. Olomouc: Rubico, 1994, s. 137. 25 NOVÁK, J. V, NOVÁK, A. Přehledné dějiny literatury české: od nejstarších dob až po naše dny. Olomouc: R. Prombergr, s. 488. 26 LEHÁR, J. a kol. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 308. 27 MÁCHAL, J. Boje o nové směry v české literatuře (1880-1900). Praha: Jednota českých filologů, 1926, s. 3. 28 CHALUPNÝ. E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 40.
6
míře, než to bylo dříve zvykem, svobodu uváděti k nám literární proudy cizí; obzor naší poesie byl valně rozšířen otevřením nových oblastí látek básnických, uvedení nových námětů i pěstováním poesie v duchu literatur cizích. Ve smyslu zásad nacionalisty hlásaných jali se Lumírovci vzdělávati také látky domácí, ovšem po svém romantickém pojetí, naladili často struny na tóny upřímně vlastenecké a mnozí z nich, jako např. Sládek, zapěli i čistým tónem prostonárodním. Zejména mají velkou zásluhu, že působením jejich poesie česká po stránce formální a jazykové dospěla neobyčejné výše a ušlechtilosti.“29 Se Sládkovým redaktorským působením v Lumíru a jeho překladatelskou činností souvisí také kritické sledování dětské literatury. Dnes už asi nezjistíme, zda ho k tomu přivedla skutečně snaha najít vhodnou literaturu pro vlastní dceru: „Dceruška Helenka vyrůstá mu před očima, i není divu, že se ohlíží po písničkách pro ni a shledává, že není u nás jako v Anglii a Americe, kde děti se odkájejí poesií z per nejlepších, a že i v tom, co máme pro mládež, jest mnoho morálky a smutku.“30 Ale je pravda, že když porovnával českou literaturu pro děti s obdobnou tvorbou anglickou, zjišťoval propastné rozdíly. U té české nachází především didaktismus, mentorování a neuměleckost. Dokonce dospěl k názoru, že česká literatura pro děti je natolik slabá, že v malých čtenářích vyvolává nechuť ke čtení.31 Je ale zajímavé, že se cizími vzory nijak neinspiroval, nýbrž hledal oporu v lidové slovesnosti. „Opora v lidové poezii a zároveň její autorsky nové přehodnocení a maximální využití znamená ve vývoji Sládkovy tvorby pro děti, a vlastně celé oblasti tehdejší dětské literatury, vyvrcholení možností uměleckých, ideových a výchovných.“32 Dá se tedy říci, že v případě dětské poezie skloubil Sládek program ruchovců a lumírovců. Zatímco lumírovská kritičnost a zájem o cizí literatury mu umožnily uvědomit si jasně úroveň soudobé dětské literatury, tak naopak obavy o národní výchovu a inspirace českým venkovem a jeho slovesnou tvorbou byly základem pro vznik veršů, které jsou pokládány v rámci české poezie pro děti za zakladatelské.
29
MÁCHAL, J. Boje o nové směry v české literatuře (1880-1900). Praha: Jednota českých filologů, 1926, s. 19. KLÁŠTERSKÝ, A. Josef V. Sládek. Praha: nakl. Jan Svátek, 1922, s. 13. 31 CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 376-377. 32 Tamtéž, s. 377. 30
7
3. Pohled do rodinného života Josef Václav Sládek je jeden z nejvýznamnějších básníků 19. století v české literatuře. Z pramenů je patrné, že to byl velmi vzdělaný a citlivý člověk, jeho demokratický duch tíhnul k lásce k národu i k sociální problematice. Za svůj život napsal velké množství básní. Sládek nebyl jen erudovaným básníkem, ale v jeho tvorbě lze nalézt i řadu výborných překladů a prózu. My se však budeme zabývat pouze poezií zaměřenou na tematizaci rodiny. Mezi Sládkovými básněmi najdeme nejen verše věnované jednotlivým členům rodiny, ale dedikuje jim také celé sbírky. Od mala byl básník obklopen rodinnými příslušníky, kteří mu byli příkladem, a od kterých přebíral životní moudrost a přijímal lásku, a to především od matky. Není pochyb, že si Sládek své rodiny velmi vážil a miloval ji, a tudíž se nemůžeme divit, že měla na jeho tvorbu velký vliv. Pokud se máme věnovat rodinným motivům v básnickém díle J. V. Sládka, podívejme se nejdříve, jaká byla rodina, v níž se narodil. Byla to rodina spíše vesnická a nepříliš zámožná. Otec básníka Petr Sládek byl zednický mistr a matka Antonie (rozená Mizerová) se za něj provdala velmi mladá. Manželství bylo šťastné a oba rodiče dokázali vybudovat harmonický a hřejivý domov plný bezpečí a jistoty i pro své děti. K Sládkovým skoro denně chodili lidé na besedy, tudíž děti slýchávaly velké množství příběhů. Vztah mezi rodiči a jejich prvorozeným dítětem byl založen na důvěře, respektu a lásce. Podle veršů, v nichž vystupuje postava matky, vnímá básník v obecné rovině tuto „roli“ jako ztělesnění dobra a lásky, i za cenu jejího vlastního osobního štěstí. „Básníkova matka byla prostá venkovská žena: trpělivá a trpná ve své křesťanské zbožnosti, ale i silná v naprosto jasném vědomí svého životního údělu. Život jí byl povinností; ne těžkou, hořkou, spoutávající, ale prostě danou a jsoucí.“33 Matka chlapci často zpívala a je zřejmé, že se tyto vzpomínky na lidové písně promítly do Sládkova básnického rukopisu. Oběma rodičům Sládek dedikoval sbírku Jiskry na moři, kterou vydal koncem roku 1879. Velkou lásku syna k rodičům dokazuje dopis napsaný roku 1873 básníkově nevěstě Emilii: „Buď přesvědčena, že nalezneš v nich
33
JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 9.
8
nejupřímnější lidi na světě. Bůh ví, že jsem na nich nikdy nepozoroval ani kousek sobectví, ani kousek vypočítavosti.“34 Po nejstarším synovi Josefovi, který se narodil 27. října 1845 v domě č. 28., přišly na svět ještě další čtyři děti. O dva roky mladší byla sestra Františka, o šest let Vilemína. V roce 1854 se narodila třetí sestra Benigna – Dobronka a o čtyři roky později jediný bratr Václav, který se stal klasickým filologem.
(Je zajímavé, že poté, co Vilemína zemřela
v pouhých 26 letech po sedmi letech manželství s kupcem o třicet let starším, vdala se za něj mladší Benigna.) Josef Polák ze Sládkovy rodinné konstelace vyvozuje, že: „Když byli rodiče zaměstnáni, musil o sourozence pečovat, učil se dětem rozumět. I na jeho dětské poezii je patrno, že nevyrůstal sám jako sobecký a samolibý jedináček.“35 Jelikož se budeme zabývat básněmi o babičce a dědečkovi básníka, musíme zmínit fakt, že oba prarodiče z otcovy strany zemřeli před básníkovým narozením, tudíž můžeme usoudit, že všechny básně o babičce a dědečkovi jsou věnované prarodičům Mizerovým. Básník se narodil ve Zbirohu na Berounsku, kde pobýval i v době svého redaktorského a učitelského působení v Praze, a kam se opět vrací roku 1900, postižen trýznivou nervovou chorobou. Nechává si v rodném městečku postavit vilu a zde také 28. června 1912 umírá. Spojitost tohoto příjemného vesnického prostředí s jeho tvorbou je nesporná. Studium Sládka začalo na základní škole ve Zbirohu, kam docházel v letech 1851-1856. Poté se pokusil složit přijímací zkoušky na gymnázium v Praze, kam nebyl přijat, proto rodiče svolili, aby opakoval čtvrtou třídu hlavní školy v Praze. Díky dobré přípravě byl roku 1857 přijat na novoměstské piaristické gymnázium. Avšak po neshodách s třídním učitelem Durdíkem se Sládek rozhodl od sexty přestoupit na akademické gymnázium. Nicméně pobyt v Praze mezi zajímavými spolužáky měl pro Josefa Sládka zásadní význam. Seznámil se například s Jaromírem Čelakovským či hrabětem Václavem Kounicem, spřátelil se Svatoplukem Čechem a následně začal psát své první básně. Středoškolská studia na Akademickém gymnáziu v Praze ukončil maturitní zkouškou v roce 1865. Po ukončení studií čeká Josefa Sládka první vážnější konflikt s rodiči, kteří nerozumí tomu, proč jejich nepříliš fyzicky zdatný syn odmítá možnou kněžskou
34 35
STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 16. POLÁK, J. Josef Václav Sládek: Život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984, s. 21.
9
dráhu.36
Už od mala byl Sládek často nemocen, proto se očekávalo, že bude pracovat
duševně. Postavení faráře bylo v jejich očích metou pro mladého muže. Bylo příležitostí, jak nežít v nedostatku a jak se vyhnout namáhavé fyzické práci, která byla pro většinu jejich spoluobčanů nutnou podmínkou přežití. Syn se přání rodičů vzepřel a zapsal se na filozofickou fakultu, kde si překvapivě zapisuje matematicko-fyzikální disciplíny. Poté si zapíše přírodopis, zde je patrná jeho velká láska k přírodě, která má v jeho tvorbě velké uplatnění. V první polovině šedesátých let vznikají první Sládkovy básně. Josef Václav Sládek se oženil dvakrát. Jeho první manželkou byla dlouholetá láska Emilie Nedvídková, dcera továrníka z Počátek. Sládek ji, jako patnáctiletou, poznal na žofínském bále a jejich vztah se musel omezit na letmá setkání.37 Sládek neušel pozornosti dívčina otce, který sice nepohrdal básníkem, ale zároveň trval na seriózním zaměstnání budoucího zetě.38 Než došlo k vyřešení tohoto problému, naskytla se přecitlivělému a vnitřně rozervanému Sládkovi možnost odjet roku 1868 do Ameriky. Dostal se tam díky chicagskému obchodníkovi Cadishovi, který byl původem z Čech.39 Zcela nové prostředí a nutnost i možnost vydělávat si na živobytí různými způsoby – pomineme-li zvládnutí jazyka – Sládka výrazně ovlivnily. Během svého pobytu v zahraničí často vzpomíná na svou domovinu, důkazem toho jsou jeho básně i prózy. Z básní můžeme uvést básně Do dáli a V pralese. Velký zásah na něj mělo otroctví, které však bylo v té době už zrušeno. Ze všech veršů napsaných v Americe zaznívá smutná nálada, melancholie, pesimismus a stesk po rodině i vlasti. Po dvou letech strávených v Americe se navrátil do své vlasti. Po návratu dává přednost manželskému štěstí a 15. září 1873 se ožení. Učí anglický jazyk na polytechnice, na obchodní akademii a posléze i na filozofické fakultě. „Ve druhé polovině století se počet učitelů rychle zvyšoval (k roku 1880 na 22 tisíc). Učitelská profese se stávala jednou z relativně dosažitelných šancí na udržení pozic v rámci středních vrstev pro chudé řemeslníky.“40 Jeho manželství však končí už za rok velmi bolestně: Emilie umírá při porodu a nepřežije ani dítě. Tragédie se promítne do několika Sládkových básní a smrt dítěte nebo 36
JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 10. POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962, s. 20. 38 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 16–17. 39 Tamtéž, s. 12. 40 MACHAČOVÁ, J., MATĚJČEK, J. Nástin sociálního vývoje českých zemí 1781–1914. Opava: Slezské zemské muzeum, 2002, s. 237. 37
10
matky stejně jako křehkost jejich vztahu bude už napořád jedním z básníkových častých motivů. Smrt ženy měla také vliv na vydání první básnické sbírky Básně, která vyšla 1875. Po čtyřech letech se Sládek znova ožení. Jeho druhá žena se jmenuje Marie Veselá. Manželství je podle všeho klidné, narodí se jim jediné dítě, dcera Helena. Básník v něm nalézá pohodu a lásku k manželce a dítěti, avšak životní trauma, jímž si prošel, se v jeho tvorbě projevuje až do konce. 41 Josef Václav Sládek byl člověk velmi emocionálně založený a své rodiny si velmi vážil. Že takový pohled na Sládkovu tvorbu je oprávněný nám potvrzuje v komentáři k prvnímu svazku Básní Milan Jankovič: „Na první pohled se zdá, že básnické dílo Sládkovo je z velké části literárním přepisem životního běhu, jednoho prožitého lidského osudu. Mladický světobol a nespokojenost jinocha s veřejnými poměry, cesta za oceán, která je vlastně cestou k lidem a k sobě, k rozhodnutí pro jistý životní cíl, první velká láska a první velký žal, když mu zemřela žena po necelém roce manželství, opuštěnost a cesta muže nazpět k práci a zápasu o sebe sama i o věci veřejné, jimiž žila jeho doba, hledání vlastní orientace v ní po boku několika přátel, opora v druhé ženě, získaná jistota a vzápětí mnoholeté tělesné utrpení způsobené nemocí, řehole zvoleného poslání navzdory všemu až do konce… takový je ve zkratce ten příběh.“42 Josef Václav Sládek byl bojovník srdcem i duší, o tom vypovídá jeho krásná báseň Tak zlé není ze sbírky České písně:
„Stokráte nás zadupali jako kroupy klas, stokráte jsme znovu vstali a teď vstanem zas!“43
41
JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 17–18. SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 342. 43 SLÁDEK, J. V. Básně II. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 311. 42
11
4. Tvorba pro dospělé Všechny zmiňované básně v této kapitole jsou spjaty s rodinou a poslední podkapitola je věnována Sládkovu rodišti. Zvolili jsme takové básně, které jsou, dle našeho názoru, důležité pro závěrečné srovnání a které odkazují na jednotlivé členy rodiny. Při bližším pohledu na básně určené dospělým čtenářům budeme pracovat s pečlivě připraveným souborným trojdílným vydáním Sládkových sbírek, jak je uspořádal a komentáři doprovodil Milan Jankovič. Podle očekávání nejčastějšími adresáty budou básníkova matka a první manželka Emilie, avšak my budeme rozebírat i básně věnované otci, druhé manželce, babičce, dědečkovi, sourozencům, dceři a poslední a podkapitola je zaměřená na domov. Ačkoliv většina básní zaměřená na postavu dítěte či dcery Helenky je součástí tvorby pro děti, kterou se ještě budeme zabývat v následující kapitole, v tvorbě pro dospělé je několik básní, které odkazují na dítě, i když tyto sbírky dětem určeny nebyly. To zmiňuje i Naděžda Sieglová: „Souvztažnost mezi jeho tvorbou pro děti a pro dospělé vyjadřuje i báseň Dětem ze sbírky Sluncem a stínem (1887), v níž Sládek vyslovil program své tvorby pro děti.“44 Chaloupka se o tom zmiňuje též: „Ve sbírkách pro dospělé naznačil Sládek využití folkloru k docílení bezprostředního kontaktu s dětskou skutečností a psychikou, neobyčejně živé výpovědi o světě lidí a přírody. Tak vlastně ještě dříve, než osamostatnil poezii pro děti ve speciálních sbírkách, dospěl k modernímu typu dětské poezie v tvorbě pro dospělé.“45 „I v ostatní tvorbě, nepřesně nazývané pro dospělé, jsou básně o dětech (Papů, Kde je máma, Imogena, Své dcerušce, když jí bylo šest let, Českým dětem atd.).“46 Ve svém přípravném období nepíše přímo pro děti, ale o dětech. Jedná se o I. oddíl O dětech s dětmi ze sbírky Na prahu ráje, z kterého je zřejmá snaha porozumět dětem. Sbírka Na prahu ráje vyšla v roce 1883 a z hlediska formy je zajímavá tím, že ji tvoří pouze sonety neboli znělky. Z hlediska obsahového je patrné velké rozpětí od žánrových drobností po patetické vlastenectví. Nás ale bude zajímat úvodní cyklus třinácti sonetů s titulem O dětech a s dětmi. Jeho přesnou charakteristiku podává v komentáři Milan Jankovič: „Sonety o dětech ohlásily příliv reálných podrobností z venkovského života či spíše vzpomínek na něj spjatých 44
ČEŇKOVÁ, J. a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 53. CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 377. 46 POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962, s. 37. 45
12
s vlastním dětstvím. Umná básnická forma je měla povýšit, propůjčit jejich obyčejnosti poetické kouzlo. Jsou to verše o dětech, viděných ale z takové perspektivy, jež se jen v určitých okamžicích přibližuje dětsky bezprostřednímu vidění a řeči. Často se mu naopak vymyká knižními jazykovými prvky, jejichž výběr je navíc zúžen požadavky pevné strofické formy, předurčenou potřebou rýmové shody na zcela určitých místech.“47 O něco kritičtější je následující hodnocení od Františka Tenčíka: „Básnická stylisace dětských monologů, určovaná nadto formou sonetu a její zákonitostí, nepostihuje však dětské duševno v jeho nejvlastnější podobě. Akademická forma, slovní dekorativnost spoluvytváří jakousi idealisaci dětského světa, která naléhavě aktualisuje rozdílnost obou světů a svazuje tak básnické úsilí objektivisační.“48 My jsme tedy tyto části zařadili do tvorby pro dospělé.
4.1 Básně věnované manželce Emilii Výše jsme již krátce nastínili okolnosti prvního Sládkova manželství i jeho tragický závěr. Básník svou milou velice miloval, o čemž svědčí mnoho básní i dopisů, které jí psal. V jednom z nich se dne 2. září 1871 svěřuje své milence: „Věřím ode dne ke dni více, že pravá láska je to jediné, co člověk na světě má (…).“49 Uvedli jsme také, že básník si musel, chtěl-li se zavděčit budoucímu tchánovi, najít solidní zaměstnání. Zajímavé svědectví o této životní fázi najdeme přímo ve Sládkových dopisech Emilii: „Abych rodičům Tvým i mým učinil radost, budu se snažit, abych toho ještě roku odbyl doktorát. Mám to za pouhou komedii, ale svět ji chce (…).“50 (Roku 1871 Sládek úspěšně složí rigorózum).51 V jednom z dopisů je téměř zoufalý: „Tak zvolna člověk odumírá všem mladistvým snům, všemu, co měl by jedině za hodno, aby tomu žil. Obyčejný všední život tráví na člověku tak, že nezbývá síly k něčemu vznešenějšímu.“ 52 Všechny verše věnované Emilii jsou ale vzhledem k okolnostem podle očekávání plné smutku, beznaděje a stesku. Jejich společným jmenovatelem je smrt, představa života coby existence plné bolesti s krátkými chvilkami štěstí. Nejvíce jsou zastoupeny v prvních dvou sbírkách Básně a Jiskry na moři.
47
SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 377. TENČÍK, Fr..: J. V. Sládek dětem. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 32. 49 SLÁDEK, J. V. Polní cestou. Praha: Československý spisovatel, 1972, s. 127. 50 STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 69. 51 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4, S-Ž. Praha: Academia, 2008, s. 191. 52 Tamtéž, s. 70. 48
13
Ostatně svůj stav popisuje také v dopise svému budoucímu druhému tchánovi: „Matka zemřela a děťátko bylo mrtvé. Pak jsem byl sám. Svět pro mne přestal být. Žil jsem v mrákotě rok. V rok druhý chopil jsem se trochu práce a lidé byli mi tak ledově cizí. V rok třetí viděl jsem pořád jen ještě ten hrob, v rok čtvrtý začal jsem mluvit s lidmi jen z nutnosti (...)“53 Přesto v těžkém roce, tj. 1875, vydává Sládek svou první básnickou sbírku s jednoduchým názvem Básně. Slzy, bolest a zoufání zní skoro všemi básněmi.54 Tato sbírka je dedikována právě Emilii: „Památce své drahé, věrné ženy Emilie“. Je plna reakcí na osobní tragédii, zejména poslední básně: „A poslední stránky knihy jsou jeden zoufalý kvil za mladým, sotva rozkvetlým a tak rázem zmařeným štěstím.“55 Během amerického pobytu se Sládkovy vyjadřovací prostředky velmi obohatily a zde také píše milostné básně, a to Mé drahé Emilii, Loučení a Vždyť jsem tomu chtěla, všechny tři jsou ve sbírce Básně a jsou určeny právě Emilii. Nejemotivnější a nejdůležitější pro naši práci je báseň Mé drahé E…. Skládá se ze čtrnácti čtyřveršových strof o čtyřech verších. V první a druhé strofě se jedná o verš přerývaný. V třetí je verš obkročný. Jeho milenka v době, kdy tuto báseň Sládek píše, sice ještě žije, ale i tak je tato báseň plná smutku. Může se zdá, že je to jakási odpověď na její dopis. Báseň vypovídá o tom, že Emilie teskní po jejich shledání. Vystupuje zde pták, a to vlaštovka, která se vyskytuje v mnoha Sládkových básních. Anafory Mé drahé, drahé dítě56 se opakují v počátečních verších v první, čtvrté a páté strofě a mohou zdůraznit lásku k milé a Sládkovu tíživou situaci. V básni jsou použity apostrofy k oslovení Emilie. Popisuje zde svou milenku jako dítě, což může znamenat, že se o ni chce starat a hýčkat ji. Celou básní se line jakási melancholie. „Mé drahé, drahé dítě, ty píšeš, smutno že ti a že ten čas tak zdlouha, tak tuze zdlouha letí. A že jsem návrat slíbil,
53
STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 89. CHALUPNÝ. E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 119. 55 KLÁŠTERSKÝ, A. Josef V. Sládek. Praha: nakl. Jan Svátek, 1922, s. 9. 56 SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 86. 54
14
až vlaštovky se vrátí, a že tu ještě nejsem a ony už se tratí. A večerem co večer že k hvězdám hledíš tiše a modlíváš se za mne, když která padá z výše. Mé drahé, drahé dítě, ó vím, co snese žele, kdo miluje tak věrně, kdo miluje tak vřele. Mé drahé, drahé dítě, mně též to srdce ouží, že se to rozloučení tak v nekonečno dlouží. (…)“57 Po pohřbu se Sládek uzavřel do sebe a psal básně, jako Nechte mě být, kde poukazuje na to, že chce být sám a v klidu přemýšlet o svých chmurách. Zpočátku smrt manželky a dítěte naplnila Sládka myšlenkami na sebevraždu. Baladický Osud připomíná vzdáleně Erbenovy balady i svou částečně dialogickou formou a nesourodým, a o to děsivějším, spojením motivu svatby a smrti. Manželka zemřela po jedenáctiměsíčním soužití ve svazku manželském, na což odkazuje již první verš předposlední strofy. Bolest ze smrti milované osoby je tak silná, že básník přemýšlí o tom, že jeho život nemá vlastně smysl. Všechny strofy mají čtyři verše. V uvedených strofách se jedná o verš obkročný. „(…)
57
Tamtéž, s. 86.
15
A není tomu ani rok, co klekli spolu k oltáři, a přes zídku tam volá kdos: Hoj, vstávej, starý hrobaři!
A vykopej mi jeden hrob a jeden mému dítěti, a máš-li srdce útrpné, nech kousek místa i pro třetí!'“58 Cyklus devíti básní se jmenuje V upomínku a vyplňuje závěr celé sbírky. Nejde ani tak o „zoufalý kvil“ jako o veršované popěvky připomínající lidové písně, jejichž obsah může být také velmi smutný. Skládá se z devíti básní, očíslovaných od I. do IX., o čtyřech či pěti verších. Používá rovněž metafory běžné i lidové slovesnosti. Báseň s pořadovým číslem III. odkazuje na vzpomínání na Sládkovu ženu. Báseň obsahuje deset strof o čtyřech verších. Apostrofa má holubičko sivá? v šesté strofě vygraduje na konci básně v má holubičko zlatá!. Emilie je přirovnána k holubici. Nejdříve je holubice sivá, což vyjadřuje smutek, a básnický přívlastek zlatá holubice může symbolizovat, jak moc si Sládek své ženy vážil a vroucně ji miloval. Zlato obvykle znamená něco drahého a cenného. Holubice symbolizuje mnoho významů, například lásku, stálost nebo duši opouštějící tělo. Opět zde vystupuje vlaštovka. Pták symbolizuje jakousi lehkost a volnost. Podle slovanské mytologie je vlaštovka posmrtné zosobnění lidské duše. Báseň se skládá z desíti strof o čtyřech verších. „(…) Ba, ještě ta vlaštovka kol švihá, v okno se dívá, a ty že už jsi ulétla, má holubičko sivá? (…)
58
SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 62.
16
A venku jaro zavítá zas v lada mrazem spjatá, — a kde se tebe dovolá má holubičko zlatá! “59
V poslední básni Doslov definuje Sládek velmi přesně sám sebe a svou situaci: „(…) Já jsem skřivan z českých polí, jenž silnými vzlet perutěmi a jehož náhle perun boží a s jeho písní srazil k zemi (...).“60 Pochvalně se o této básni vyjadřuje Vrchlický: „Některé sloky „Doslovu“ stojí za celou knihu“, psal o ní J. Vrchlický v „Lumíru“ (str. 184) (…).“61 Je zajímavé, že motiv smrti mladé matky a smrt dítěte se ve Sládkově tvorbě objevuje už předtím, než je zažil v realitě. Jedná se o báseň z „amerických básní“ Hrob v pralese. Ohlasy na první sbírku byly většinou kladné. Jan Neruda Sládkovu první sbírku v Národních listech v roce 1875 přivítal s nadšením a nijak mu jeho smutek a žal nevyčítá, básně věnované Emilii pokládá vesměs za krásné. Vítá Sládka mezi české básníky jako elegika: „Sládek je elegik. Povaha samotářská. Vodní hladina, reflektující vše po způsobu zcela svém. V jeho elegiích není nic strojeného, on nežaluje, aby byl slyšán, on pěje proto smutně, že je mu v srdci smutno. Lyrik jen subjektivní, co nejsubtilnější, je pravda; nezapěje, čeho sám plně nezakusil a neprocítil; pěje jen, když bol více utlumiti se nedá a sám v žalnou píseň propuká; ale opravdový lyrik básník.“62 59
Tamtéž, s. 93. SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 102. 61 CHALUPNÝ. E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 133. 62 NOVÁK, A.: J. V. Sládek. In Myšlenky a spisovatelé: studie a podobizny. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1913, s.118. 60
17
Sbírku oceňuje i Chalupný: „Těsně k erotice se připínají vzpomínky na milenku a ženu záhy zesnulou, jejíž památce kniha je věnována a v nich básník objevuje opět jeden obor, kde silou a pravdivostí se rovná mistrům největším: tesknou velebnost i neodvratnou tíhu umírání a smrti.“63 Chalupný ve své knize poukazuje na to, že první básně Sládkovy, nebyly dokonalé a převládala u nich spontánnost. „U Sládka, jak jsme viděli, převládá citový život nad rozumovým. Intellekt i představivost ustupují značně v pozadí. 64 A stejně Sládka charakterizuje Arne Novák v souvislosti s jeho první sbírkou v básníkově nekrologu: „První lyrická kniha Sládkova, v níž se vyzpovídal básník již třicetiletý, prošedší světem i hořem, inspirována jest v nejčistších svých kusech náhrobní dumou nad čerstvě nasypaným rovem mladé milované ženy, ale hluboce meditační vloha Sládkova mění již zde bolestný osobní cit v obecně lidské přemýšlení o posledních věcech života. Proto i tehdy, když milosrdný čas otupí nejostřejší hrany žalu, vrací se duch básníkův stále znovu k idei smrti, rozluky, vzpomínky a rozvádí s uměním klasického elegika tyto motivy v složitou symfonii, jejíž kouzlo vycítí jen ten, kdo mnoho žil a mnoho trpěl.“65 Tomáš Garrigue Masaryk se zabýval kritikou české literatury do roku 1897.66 Mimo jiné ocenil první Sládkovu sbírku: „Básně Sládkovy jsem přečetl, mnohé jsou velmi krásné a jadrné, mnohé velmi milé. Vidívám rád, obětuje-li člověk působení své věci krásné buďsi rodičům, vlasti, ženě, dětem, přátelům, člověčenstvu — a básně své věnoval Sládek milé choti, své, památce její.“67 Na předchozí sbírku navazuje následující sbírka Jiskry na moři (1880). Básně jsou propracovanější a je vidět, že básník se ve své básnické technice zlepšil. Sbírka obsahuje pět oddílů, a zejména první dva jsou plné vzpomínek a bolesti po manželce a dítěti, část závěrečná vítá novou lásku. 68 Podobně smýšlí také Antonín Klášterský: „(…) nálady ještě smutnější a bolestnější než dříve. Smrt milované ženy urvala mu všecko, není pro něho těchy, není úkoje, jen umřít se mu chce a usnout.“
69
Nemůžeme však zcela souhlasit s výše uvedenými
citáty, protože v této sbírce už pomalu postupně odeznívá smutek básníka. Již první báseň s názvem Přišlo ke mně žití, vypovídá, že Sládek se trochu zotavuje z životního traumatu. 63
CHALUPNÝ. E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 64. Tamtéž, s. 117. 65 NOVÁK, A.: J. V. Sládek. In Myšlenky a spisovatelé: studie a podobizny. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1913, s. 117–8. 66 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3, M-Ř. Praha: Academia, 2000, s. 141. 67 POLÁK, J. Josef Václav Sládek: Život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984, s. 44. 68 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 25. 69 KLÁŠTERSKÝ, A. Josef V. Sládek. Praha: nakl. Jan Svátek, 1922, s. 10. 64
18
„V prvním oddílu úvodní básně Přišlo ke mně žití vyslovuje odhodlání přijímat život v dramatické rozpornosti jeho sladkých, hořkých a bolestných stránek.“70 Za pravdu musíme dát spíše Chalupnému „Drásavá bolest nad ztrátou nejdražší bytosti během let se zmírnila, zachmuřený obzor se poněkud vyjasnil, vzpomínky na zmizelé blaho jsou klidnější, nastupuje oddaná resignace.“71 To, že palčivá bolest ustupuje a čas léčí rány, dosvědčuje i báseň Pevně dřímáš, v níž se básník vrací ke hrobu své choti a rozjímá nad životem. Opět zde vystupuje přírodní symbolika. Báseň je však laděna cynicky a strofy jsou o pěti verších. Skládá se z tří strof. Objevuje se také tendence chápat a cítit protiklad života a smrti, který je stále pro Sládka příznačný a myšlenky na smrt jsou v něm neustále živé. 72 „Pevně dřímáš pod trávníkem, nebudí tě den; oči navždy uzamčené, srdce chladné, utišené, v hlavě žádný sen. Slunce vzchází, jitro plane, skřivan letí výš rosou vlhký květ se chvěje, světem ruch a život spěje, a ty tvrdě spíš. A já hledím v slunce září na tvůj úzký byt, hledím v život po vůkolí, cítím, jak mne srdce bolí a tvé jak má klid.“73
70
ČERVENKA, M. a kol. Slovník básnických knih. Praha: Československý spisovatel, 1990, s. 85. CHALUPNÝ. E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 66. 72 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 33. 73 SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 143. 71
19
Bolest nad smrtí ženy se vyskytuje ještě v dalších básních sbírky, například Andate nebo Na hřbitově. Báseň Andate osvětluje manželský vztah od chvil štěstí po dramatické vyhrocení. Postupem času nastává fáze vzpomínání a smířením s osudem. Ostatně to dokazuje i báseň Sbohem. V páté strofě básník popisuje své smiřování se se svým životním údělem:
(…) Dnes ještě vzpomínám, však v mlhách hyne tvá podoba, tvá láska, hlas i hled i stisknutí tvé ruky naposled, to před chvílí, než bylas v říši jiné — a vše to mine! (…)“74 Ve Slovníku básnických knih se můžeme v komentáři Miroslava Červenky ke sbírce V zimním slunci dočíst: „polovinu oddílu jsou vzpomínky na básníkovu první ženu Emilii, která zemřela už roku 1874.“75 S tím bychom nesouhlasili, protože my jsme v těchto básních motiv manželky nenašli. Jediná báseň Na památku je dedikovaná E. Pokud bychom hledali v dalších sbírkách básně, u nichž je jasné, že hovoří o Emilii, najdeme například Mroucí květiny ze sbírky Lethe a jiné básně. Báseň je věnovaná Emilii. Uveďme pro ilustraci aspoň začátek básně: „Na mrtvé srdce mroucí květiny jsme kladli ti, ty květe pokosený, kde rostlo jich, jak na luh porosený když dechne máj. (…)“76
74
Tamtéž, s. 147. ČERVENKA, M. a kol. Slovník básnických knih. Praha: Československý spisovatel, 1990, s. 345. 76 SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005, s. 388. 75
20
Milan Jankovič popisuje Sládkovu ranou poezii takto: „Sládkovu ranou poezii lze přiblížit i jinak než jen vnějškovým popisem. Jsou to básně, ve kterých převažuje bezprostřední záznam individuálního prožitku nebo pozorování reality.“77
4.2
Básně věnované manželce Marii Druhou manželkou Josefa Václava Sládka se stala v roce 1879 Marie Veselá.
K seznámení s ní došlo díky přátelům Zeyerovi a Vrchlickému. Byla to krásná černooká žena, která se stala jeho opatrovnicí.78 Po kladné reakci na vyznání svých citů píše mj. příteli Zeyerovi: „Oznamuji Ti, že Márinka Veselých je mou nevěstou. Vyplul jsem tedy znova na to moře života se srdcem mužným a prostým bázně. I smrti dívám se v tvář s klidem svatým.“79 V poslední citované větě zřejmě vyjadřuje překonání bolestných vzpomínek na první ženu. Druhé Sládkovo manželství bylo zřejmě velmi poklidné a harmonické. Nové básně nesou prvky intimní lyriky, která se odráží v nejbližších bytostech, a to ženě a dcerušce. Jedná se spíše o vroucí poděkovaní než prudkou erotickou vášeň. „Pronikání do nových oblastí života a s ním související zvládání nových básnických forem přivádělo Sládka ke dvěma krajnostem: buď k přílišnému ztitěrňování, k
žánrovitosti, nebo naopak k neúnosné
všeobecnosti, k abstraktní idealizaci sociální látky. Obě krajnosti jsou příznačné pro celou lumírovskou generaci.“80 V dopisech Zeyerovi popisuje svou manželku takto: „Jen to Ti musím říci, že mám hodnou, věrnou ženu.“ 81 Pro Marii však nebylo jednoduché celé roky pečovat o nemocného manžela. U Sládka se totiž už v roce 1876 poprvé projevily příznaky nervové choroby, zřejmě následek vypětí a stresů. V průběhu dalších let přicházely ataky nemoci stále častěji a projevovaly se značnými bolestmi, které Sládkovi ztěžovaly pohyb a upoutávaly ho na lůžko.
77
JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 26. POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962, 22 s. 79 STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 92. 80 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 35. 81 STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 98. 78
21
Emanuel Chalupný popisuje tuto situaci: „K duševní bolesti, která ho neopouštěla od mládí a jeho poesii vtiskuje pečeť nesmazatelnou, přidružila se po jeho 35. roce trvalá, trýznivá choroba nervová, která jej mučila ve dne v noci (…).“82 Vraťme se ale k manželce Marii a veršům jí věnovaným. S velkou pravděpodobností se jí týkají již básně poslední části sbírky Jiskry na moři. Marie v nich není přímo jmenována, ale je zřejmé, že ona je onou holubičkou, andělem strážným i jarem. Uveďme si pro ilustraci první sloku z básně V tiši, která se skládá z tří strof a v první strofě je verš střídavý. „Z tvých ňader dýchá pokoj a mír z tvých stinných řas — jen blíž mne přitiskni k sobě, ať věřím, že jsem šťasten zas! (…)“83 První adresné básně najdeme ve sbírce Světlou stopou (1881), ostatně celá nese dedikaci „Své Marii“. Chalupný se o sbírce vyjadřuje takto: „Erotika této knihy někde připomíná Heine („ Píseň: Tak moře není hluboké) a Vrchlického „Eklogy a písně“. Rovná se jim literární cenou i svérázností, a hloubkou zkušeností, vzácným to zjevem v erotice, je zastiňuje.“
84
S tím bychom nesouhlasili, protože erotika se ani v jedné básni nevyskytuje.
Avšak básní s tématikou rodiny je přemálo. Dokonce zmíníme jenom báseň Své ženě, která má formu sonetu a Sládek v ní oceňuje sílu lásky. (…)
Dlaň věrně v dlani, náruč ve náruči, trnitou cestou lidstvo vstoupá k nebi; jen z lásky síla, práce, blaho pučí. (…)“85 82
CHALUPNÝ. E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 64. SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 190. 84 CHALUPNÝ. E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 69. 85 SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 279. 83
22
O tom napsal i Jan Neruda do Osvěty: „že básně ty jsou skutečně stopou nového obratu v životě i produkci Sládkově, nového kroku jeho duha a citu: ze chmur do světla“. A dále pokračuje Neruda: „Ještě je vše v plném varu, vše rozkypěno, ještě chmurná minulost silou víru někdy strne básníka do akordů z dřívějška známých, ale šlehavé paprsky jasného světla vítězí, my vidíme: bude den – ba je již téměř po celém nynějším duševním obzoru básníkově zlatý den, a jen někde z údolu ještě šeří se chmura citu.“86 Svoje poděkování za to, že je jeho ženou a že má tak dobré srdce, je báseň Dík. Tato báseň má tři strofy o čtyřech verších. Verš v první strofě je obkročný. Vypovídá o tom, jak těžké je najít pravou lásku. V první strofě básník svou druhou ženu přirovnává k perle, kterou vylovil z moře. Básnický přívlastek zlaté srdce může znamenat dobré. „Nuž tedy dík za zlaté srdce tvoje, já hledím naň a ruka má se chví, jak plavec z bouřných vln když perlu vyloví a břehu blízko již, zpět klesá do příboje. (…)“87 Poklid vyzařují i dvojverší v básni Své spící ženě ze sbírky Sluncem a stínem (1887). Žena je zde opět přirovnávána k dítěti stejně jako v básni Mé drahé E… Skládá se z šesti strof o dvou verších. Na čele klid, na prsou ruce spjaty, — ten spánek tvůj tak blahý jest a svatý. A jako nevinného děcka spaní je klidno hluboké tvé oddychání. Jak od sebe v ten mžik jsme odděleni! já v bdění, ty v tom všeho zapomnění. 86 87
STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 1056. SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 187.
23
Myšlení osten cítím a dne tíži, tvůj duch je prost všech okovů a mříží. — Kde klidu mžik, se ptám, v tom světa víru? tvá celá bytost dlí v náručí míru. Kde Bůh? se ptám; — svět celý nemůže říci, a ty tak blízko mne mu patříš v líci. 88 Například podle Ferdinanda Strejčka je ve sbírce Sluncem a stínem jakési čtení básníkovy životní tragédie: „Z počátku se střídají milostné písně dívčí s jinošskými, pak se cyklus písní ozývá vzpomínkami na první choť básníkovu („Do dáli do daleka“, „když tichá noc se na zem sklání“, „Tvůj obraz“, „Ty oči dávno zavřené“, „Když to tak bylo souzeno“, „Na perutích myšlenek“), dále líčí básník písněmi dobu svého zotavování po smrti své choti („Já bludný jezdec plání jel“), utěšuje se vzpomínkami na dětství a na matku („Tu malou drobnou písničku“) a konečně nalézá uzdravení a spásu v novém štěstí rodinném („Mé štěstí jako zlatý pták“, „Buď svatý mír v tvých prsou“, „Na prsou svých nech snít mne zas!“.“89 Cyklus čtyř básní s titulem Své ženě je součástí sbírky V zimním slunci (1897). Podobně jako u matky také u manželky oceňuje její trpělivost, odhodlání, sílu a skromnost. „(…) se tu setkáváme s projevy oddaností ženě, jež, plna vnitřní jistoty, sama poskytuje oporu neklidnému, vratkému muži, sdílí s ním jeho obtížné úkoly i nepřízeň osudu (…). Ocitujme ukázku alespoň poslední báseň II, která se skládá z dvou strof o čtyřech verších. Vyskytuje se zde enjambement, který je v každé strofě. Básník opěvuje manželčin úsměv a její oddanost. „Tvůj úsměv každou ránu zhojí: jest můj! Tys při mně stála v každém boji; dál stůj. —
88 89
SLÁDEK, J. V. Básně II. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 184 STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 114.
24
Svou věrnou ruku v mdloby chvíli mi dej; a klid, až hlava má se schýlí, mi přej.“90
Dvě básně s dedikací Své ženě obsahuje sbírka Lethe a jiné básně (1909). První se jmenuje V ranním slunci a Sládek v ní popisuje svůj stav po prodělaném ataku nervové choroby. Druhá báseň Píseň, též s označením Své ženě, je křehké lyrické vyznání ze snu, který se Sládkovi zdál. Z básně nesní stoprocentně jasné, zda se jedná o první či druhou ženu. „Čarovný se motýl mih v snění mé a hned se zdvih; — ale co v něm pele zbylo od těch křídel motýlích! Přiletěl, jak slétá v mech; bylo to jen jako dech — bylo to tvé políbení, co jsem cítil na svých rtech.“91 Manželce je věnována i následující báseň Hrdličko moje: „Ještě na sklonku svého života zapíval třiašedesátiletý básník své stárnoucí ženě několik písní a mezi nimi Hrdličko moje, která má v poesii tak málo sobě podobných.“92 Žena je zde přirovnána k sivé hrdličce, je zjevné, že k ní básník chová úctu a pokoru po společně stráveném životě. Doplňme ještě pro pořádek, že Marie Sládkova přežila svého muže o čtyřiadvacet let a že se k ní přistěhovala ovdovělá sestra Anna Dewetrová.
90
SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005, s. 75. Tamtéž, s. 336. 92 VYSKOČILOVÁ, E. Několik vzpomínek na Marii a Helenu Sládkovou. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 149. 91
25
4.3
Básně věnované babičce a dědečkovi Babička Benigna Mizerová z matčiny strany žila s rodinou na výminku: „Byla
jakoby zapomenuta v komůrce, kde přežívala svého muže. (…) Babiččina prostota, víra a klid, s jakým přijímala osudy, imponovaly básníkovi, který pochopil důstojnost této ženy, v daném prostředí až monumentální.“93 Veršů věnovaných babičce není mnoho. Ve sbírce Ze života (1884) je báseň Bába se modlí. Tato sbírka obsahuje velmi málo básní zaměřených na rodinu, dokonce jsme našli jen tuto báseň, kde se básník snaží vylíčit nepříliš šťastné stáří babičky. V první strofě básník metaforicky přirovnává životní cyklus k přírodě, a to ve čtyřech ročních obdobích. Stáří má představovat podzim. Babička představuje suchý list, který se přibližuje ke smrti. Ve třetí strofě se poté vyskytuje náboženská tematika, kdy babiččin smysl života spočívá v modlení se za blízké. V prvním verši A teď ta bába má oči skelné pomocí inverze básník zdůrazňuje smutek. Spojka „za“ se anaforicky opakuje ve třetím, čtvrtém a pátém verši poslední strofy. U páté strofy přidává verš. Báseň Bába se modlí má tři strofy. „Má bába už jak z vrby na potoce na pavučince suchý list se chvěje: že křídlem pták by svál ho do ručeje, ba šveholem v své první jarní sloce. Ve dne jen sedí, nespí celé noce, čte ze žaltáře, o Vánocích pěje, vždy sama, nikdy kroku za veřeje, jen na hřbitov si dojde jednou v roce. A teď ta bába už má oči sklenné a celý den se modlí popaměti: za děti, vnuky, za ty jejich děti, za děda, který třicet let už v hrobě, za všechny, kdož jsou smutni v této době,
93
POLÁK, J. Josef Václav Sládek: Život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984, s. 10–11.
26
— a za ty, na něž nikdo nevzpomene.“94 Rozsáhlejší báseň U mé báby je ve sbírce V zimním slunci (1897). Kromě opětovného popisu staré ženy, která sama sedí ve svém bytě a modlí se, si Sládek připomíná její péči, která spočívala v přírodních léčivech. Byla milovnicí včel. Báseň vznikla nejspíše až po smrti babičky, takže je nekrologem. Básník si nepochybně po letech vzpomněl na babiččin lék: „(…) Toho tvého medu lžíci, bábo, jenž tak všecko zhojí! — Ale ty za včeličkama odešlas tak dávno sama. Kdybys mohla, ty bys vstala, ale ty tak tvrdě spíš.“ 95
V názvech obou básní se vyskytuje slovo bába (stařena), které vyznívá až hanlivě a zhruběle. Přivlastňovací zájmeno „má“ v obou básních ukazuje, že se jedná o babičku Benignu. Další báseň, která odkazuje na babičku, je Pampeliška z I. Oddílu O dětech a s dětmi sbírky Na prahu ráje (1883). Již název oddílu vypovídá o tom, že je zde zastoupen dětský element, proto tyto básně můžeme zařadit někde na pomezí poezie pro děti a pro dospělé. Tyto básně sice nejsou určeny dětem, ale dětská postava zde vystupuje. Sládek v básni nesoucí název Pampeliška přirovnává babičku k pampelišce. Ve verši tak šedivá, jak sedí podle meze básník opět pracuje s barevnou symbolikou. Šedivá barva a vetchost symbolizuje pýří rostliny a zastupuje metaforické přirovnání babičky k myšce a k jejím vlasům. Také představuje smutek, pokoru a stáří. V druhé strofě babička mluví o blížících se Vánocích. Vystupuje zde postava dítěte, která představuje mládí. Babička má ve třetí strofě s vnukem rozhovor a přirovnává smrt k fouknutí do chmýří pampelišky. Postava dítěte si v básni ještě neuvědomuje, že smrtí náš život končí, a chápe to jako hru. V tom můžeme nalézt jakési smíření. V první a druhé strofě je verš obkročný. Báseň má tři strofy. 94 95
SLÁDEK, J. V. Básně II. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 59. SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005, s. 128.
27
„Babička naše jako pampeliška, tak šedivá, jak sedí podle meze, a celé hejno dětí po ní leze, jak s mladými když na mez vyjde myška. A vzpomíná nám dětem na Ježíška, jak od Prahy už k nám ho liška veze: – však jí že už to v hlavě jako v jeze a umře spíš, než přijede ta liška. „Jak se to umře?“ – ptá se jedno z dětí. „To jako na ten květ když tady foukne, a jenom Bůh ví, kam to pýří letí! — A kluk si myslí: „Zkus to, je hříčkou“ — a v pampelišky fouká za babičkou a zvědavě se vždycky po ní koukne!“ 96 Ve všech třech básních se tematika smrti vyskytuje jako přirozená součást života. V básních Pampeliška a v Bába se modlí se o smrti pouze mluví, v básni U mé baby ke smrti už došlo. Básníkův dědeček Josef Mizera nebyl v dobrém zdravotním stavu a zemřel, když bylo básníkovi 13 let. Básně, které jsou přímo věnovány dědečkovi, jsme nenalezli, ale můžeme uvést báseň Ještě o dědouškovi, kde se o dědečkovi mluví. Nemůžeme však s jistotou říci, že se jedná právě o dědečka Josefa. Dědeček s babičkou jsou zde přirovnáváni k vrbě. S vrbou jsme se již setkali výše v básni Bába s modlí.
96
SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 288.
28
4.4
Básně věnované matce Josef Polák popisuje básníkovu matku ve své monografii. „Básníkova matka byla
velmi citová, jemná, ušlechtilá, trpělivá a pracovitá. Milovala přírodu, zpěv a hudbu. Marně však toužila po vyšším vzdělání, pro něž měla přirozené nadání.“97 Dnes se zdá neuvěřitelné, že se vdala v pouhých patnácti letech, mimo jiné kvůli svému otci, pekaři Josefovi Mizerovi, který byl nemocný a chtěl své dvě dcery co nejrychleji zabezpečit, to znamená provdat. Sládkův vztah s matkou byl podle dostupných pramenů i básní věnovaných matce velmi vřelý a její smrt jej citelně zasáhla. Motiv matky a jejího vztahu s dítětem patří u Sládka k nejčastějším. Bezesporu po matce sdělil svou skromnost a lásku k přírodě. „Třiadvacetiletý básník sám nejlíp charakterizoval vztah syna a matky v dopise Emilii Nedvídkové: Má maminka je velmi, velmi hodná, když přijdu domů, mazlíčkuju se s ní jako malinký klouček.“98 Hypokoristikum „mazlíčkuju“ vypovídá o přátelském vztahu, který mezi nimi panoval. Nyní se ale soustředíme na verše adresované přímo básníkově matce. První z nich najdeme už v první sbírce Básně (1875). Má jednoduchý titul Má matička (dřívější název Po dalekém moři) a je psaná během amerického pobytu. Obsahuje čtyři strofy a ty mají čtyři verše. Deminutivum matička opět vypovídá o tom, jak něžně básník o své mamince mluví. V první strofě se objevuje rým obkročný. Jednoduchou formu popěvku a jejím obsahem je vědomí, že matka v době, kdy je v Americe, velmi špatně snáší toto odloučení. Jedná se až o hyperbolu. Staví do protikladu naději a volnost, které ho čekají na americké půdě, a stesk, který má po domově. Volnost symbolizuje bílou barvou plachet a loďkou a smutek černotmavou barvou moře a očima vyplakanýma do krvava. V této básni je využit šestislabičný verš, ale v každé sloce ve třetím verši je nahrazen osmislabičným. „Pluje bílá loďka černočerným mořem jen se vy mi neutrapte má matičko, hořem. Má matička doma, jak jen lehá, vstává, 97 98
POLÁK, J. Josef Václav Sládek: Život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984, s. 16. Tamtéž, s. 17.
29
divže sobě nevypláče oči dokrvava.“99 Ve
sbírce
Sluncem
a
stínem
(1887)
vzpomíná
Sládek
v básni
Tu malou, drobnou písničku na matčiny písničky. Báseň má tři strofy o čtyřech verších. „(…) Tu malou, drobnou písničku, již slýchal jsem tak rád, když navečer jste, matičko, mne ukládala spát. (…)“100
Antonie Sládková zemřela v roce 1893 a její syn svou básnickou sbírku V zimním slunci (1897) věnoval Drahé památce mé matky. Předznamenává v ní jakési rozloučení se svou matkou. Tato sbírka obsahuje verše z let 1890-97. „Věnována památce básníkovy matky a obsahujíc 18 pohrobních elegií nad ní, nabývá (těmito vzpomínkami i přímým osobním výrazem citů stárnoucího, chorého autora) vážného rázu přípravy k smrti.“101 Milan Jankovič se o tomto cyklu vyjadřuje: „Tentokrát podává básník portrét venkovského člověka – své matky – bez snahy skrýt svou účast. Jsou to písně, jež vytryskly bezprostředně, je to rozloučení s mrtvou.“102 Avšak sbírku V zimním slunci F. X. Šalda odmítl. 103 „Její odevzdanost do vůle boží, poslušná pokora, jako by později přešly do básnické duše synovy.“
vyrovnaná moudrost
104
99
SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 15. SLÁDEK, J. V. Básně II. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 123. 101 CHALUPNÝ. E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916, s. 89. 102 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 79. 103 LEHÁR, J. a kol. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 313. 104 POLÁK, J. Josef Václav Sládek: básník domova. Praha: Nakladatelství F. Borový, 1945, s.16 . 100
30
O smrti matky píše Sládek příteli Zeyerovi: „ Oznamuji Ti, že ve středu 15. T. m. ve dvě hodiny odpol. zesnula v Pánu moje drahá matka klidně a při plném vědomí, že odchází. Šla smrti vstříc úplně a těšíc se na věčný odpočinek.“105 Druhý oddíl sbírky V Zimním slunci je nazván „Své matce“. Obsahuje celkem osmnáct pohřebních elegií, většinou o čtyřech či třech strofách, jsou označeny od I do XVIII, a vyskytuje se v nich velký počet metafor. Sládek se ve svých vzpomínkách vrací do dětství a poskytuje nejen svědectví o výše zmíněných matčiných vlastnostech, ale také o svém hluboké lásce a citu k ní. Matku vyzdvihuje jako vzor. Její moudrý a zbožný životní názor přijímá za svůj vlastní.106 V dopise Zeyerovi z roku 1897 píše: „Jsem rád, že nalezl jsi v básních věnovaných mé matce to, co jsem do nich vložit chtěl. Nechtěl jsem, aby to byly básně. Chtěl jsem jí říci, co srdce uzamčené v životě jí říci nemohlo.“107 Tyto verše se mohou zařadit po bok jiných, možná známějších, veršů z tvorby Jana Nerudy nebo Otokara Březiny. „Na otázky, které si kladl, hledá teď básník odpověď v životních jistotách své matky, vnitřně vyrovnané a se svým lidským údělem smířené, pracovité a zbožné venkovské ženy,“108 uvádí v komentáři Milan Jankovič. V básni I oddílu Své matce básník charakterizuje vlastnosti matky, a to prostotu, zbožnost, trpělivost, pracovitost a smysl pro pomoc druhému. V první strofě básník metaforicky přirovnává matku k loďce, která hledá životní klid. Následně ho najde. Básník touží po tom, aby mohl stejně jako jeho matka projít vyrovnaně životem. V třetí strofě básník obdivuje matčinu pracovitost. Báseň má tři strofy a je rýmována střídavě.
„Tak prostě jít a zbožně žitím, jak ty jsi šla, to ve všem vše, a tišinou a vlnobitím mír hledat, nalézt v duši své. A nepřemýšlet, jak co bude,
105
STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 139. JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 79. 107 STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 147. 108 SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 399. 106
31
jen trpělivě brát, co jest, a s úsměvem a těchou všude pomáhat jiným kříž svůj nést. Svou povinnost vždy najít ráno A plnit ji celým dnem A večer, vše když dokonáno, Zrak zavřít smírným, tichým snem. “109
V básni II v první strofě najdeme přirovnání starého člověka ke stromu. Tento motiv jsme již zmiňovali v básni Ještě o dědouškovi. Maminku zde básník metaforicky přirovnává k borovici. Stáří je zde přirovnáno k zimě, konkrétně se mluví o měsíci prosinci, který je posledním měsícem roku. V Pampelišce bylo stáří připodobněno k podzimu, zde se jedná o zimu. Báseň má tři strofy o čtyřech verších. Konec života je tedy spjat s koncem roku. „Nám je ovšem nejbližší tam, kde jej básnický obraz povýšil nad náboženskou fikci, kde se představuje jako přirozená jistota venkovského člověka“ 110: „Už bylas jak ta borovice, již prosincový pokryl sníh, tak nachýlená od vichřice a třesoucí se ve větvích. (…)“111 V básni IV v posledních dvou verších druhé sloky tys do polí šla poslechnout/ si píseň skřivánků, opět vystupuje motiv ptáka, skřivánek. Boj mládí a dospělosti můžeme vidět v básni IX. Báseň má tři strofy o čtyřech verších. Bledá barva symbolizuje trápení či nemoc, předznamenává, že není něco v pořádku. Maminka se o básníka strachovala, nebo on si to v bojovném mládí neuvědomuje.
109
SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005, s. 32. JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 79. 111 SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 32. 110
32
„Tak mnoho, za čím v nepokoji svět pachtí se tak horečně, sám dobyl jsem po těžkém boji, neb nalezl jsem bezděčně. (…) Tys hleděla v mou bledou líci, jak brázdil ji ten světa vír; rozumím, cos chtěla říci: Ó tak, – jen u tebe byl mír! 112 V básni VI v poslední strofě se setkáváme s tématikou smrti, která je zde eufemisticky vyjádřena. Matka zde vystupuje jako čistá osoba, která je smířená s koncem života, který každého z nás čeká. Verš je střídavý. „(…) Mír v duši, prachu žití čista, když skončil den tvůj poslední, tys tichá šla, ve své víře jista, že z noci té se rozední.“113
I v další básni VII se objevuje smrt, matka odpočívá v hrobě. Smrt se v cyklu básní objevuje i v třech strofách básni XIII, kdy vlaštovky odlétnou, a až se vrátí maminka, už na nádvoří není. Zemřela. V poslední strofě se setkáváme s jakýmsi cynismem. S trochou představivosti tím Sládek mohl myslet, že vlastně každý člověk jednou zemře a blízcí po něm truchlí, ale jednoho dne na nás opravdu všichni zapomenou a po nás zbyde pouze odkaz, ne vzpomínky druhých. V dalších básních se nám podobně jako u Emilie může zdát, že se básník se smrtí smiřuje. Sbírka byla vydána čtyři roky po smrti matky. Můžeme usuzovat, že nějaký časový 112 113
Tamtéž, s. 37. SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 35.
33
předěl mezi psaním básní byl. Jedná se zejména o básně XII a XVI. Básník se v básni XVI opět vrací k hrobu, jako tomu bylo u básně Pěvně dřímáš. Báseň má dvě strofy o čtyřech verších. Verš je střídavý. „Ne, ty bys mi nezazlela, jen bys usmála se vlídně, jako když jsi u nás dlela, na tvůj hrob že hledím klidně. Vždyť tak klidnou, bez vší bázně jsem tě slýchal hovořiti s Tím, jenž radost dal i strázně a jenž tvořil smrt i žití.“114 Z této básně je cítit jakási odevzdanost a melancholie a smíření se se smrtí matky. Ve sbírce Nové selské písně (1909) najdeme ještě báseň Matce s věnováním Památce své matky. Je to série vroucného poděkování za její péči a závěrečné přání. Báseň psaná střídavým veršem má osm strof o čtyřech verších. Spojka „za“ se anaforicky opakuje v každé strofě v prvním verši. Důkazem toho jsou verše: Za vše, co jste mi v žití byla, matičko, dík! za každý dech, jímž jste mi žila, za každý mžik.“115
114 115
Tamtéž, s. 41. Tamtéž, s. 296.
34
4.5
Básně věnované otci Sládkův otec Petr byl z rodiny řemeslníků, ale selských kořenů se nezříkali,
neboť většinou se ženili s dcerami rolníků a sami často na poli pracovali. Často pracoval na stavbách, takže syn býval více s matkou, a jejich vzájemný vztah byl proto asi pevnější. Proto také básní věnovaných matce je mnohem více než otcovi. Básník otci nedokáže tolik vroucně děkovat jako matce, i když ho také miluje a ctí. Otec básníka sice ukončil školní docházku v jedenácti letech, ale byl přirozeně inteligentní a postupně si vypracoval slušné postavení. „Básníkův otec byl vysoké postavy, tmavooký, přímého pohledu, opálené a ošlehané tváře od cest po stavbách v dalekém okolí. Často prodléval i několik dní mimo domov na stavbách a komisích a vracíval se domů na neděli. Byl dbalý svého zevnějšku, vážného vystupování a chování. Rád četl časopisy, noviny a knihy, byl chtivý vědění.“116 Jak jsme již výše zmínili, jedna z částí sbírky V zimním slunci (1897) nese název Své matce. V ní najdeme také báseň s pořadovým číslem XVII a úvodními slovy Ó dítek žal, v níž si uvědomuje, jak asi smrt ženy zasáhla jejího manžela po tolika letech společného života. Tato báseň je věnována otci Sládka a nese dedikaci Svému otci. Dodejme, že zemřel v požehnaném věku dvaadevadesáti let roku 1908.117 Byl to člověk energický a moudrý. Měl dobromyslnou povahu a byl velmi pracovitý, což básník popisuje ve sbírce Selské písně. „Drahé památce svého otce 1816—1908“ pak Sládek dedikuje celou sbírku Lethe a jiné básně (1909). První dvě básně se jmenují Otci, které uvádějí reflexivní lyriku o životě a smrti, která je vyvolána úmrtím otce.
118
Ta s pořadovým číslem I. má lehce patetický ráz
a oceňuje pracovitost a poctivost. Je neobvyklá svým uspořádáním a enjambementy. „Jak dělníka do žití vinohradu tě poslal Pán; — tys poctivě a tich svou práci konal, za dnů slunečných i v nečasu, od jitra do západu (…).“119
116
POLÁK, J. Josef Václav Sládek: Život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984, s. 14. POLÁK, J. Josef Václav Sládek: básník domova. Praha: Nakladatelství F. Borový, 1945, s. 19. 118 Tamtéž, s. 20. 119 SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005, s. 319. 117
35
Druhá naopak má spíše charakter popěvku, třebaže námětem je otcova smrt. Jak jsme již zmiňovali výše, opět se zde básník vrací ke hrobu. „Probouzí se jaro, vzduch je vlah a čist, na tvém hrobě klíčí první travný list.“120
4.6
Básně věnované dceři A do Sládkových básní se dostává trochu optimismu ve verších věnovaných dceři.
Ve svých básních dává básník najevo velkou lásku k dceři. Zhruba rok po sňatku, roku 1880, se Sládkovým narodila dcera Helena.121 V dopisech Zeyerovi popisuje svůj spokojený poklidný rodinný život. V dopise ze dne 16. 4. 1881 píše: „Mé roztomilé dítě tahá mámu za vlasy a je velmi veselé, neboť snědlo dva talíře polívky a je na nejlepší cestě spolknout Osvětu s kritikou p. Schulze, což bych mu neradil. Umí už v koutku stát, ale já mu dávám do ruky hůl, neboť je to tak dobře v tom světě. Mezi svými čtyřmi stěnami jsme šťastni, velmi šťastni, a Bůh to jen všechno zaplať mé ženě!“ 122 Ve sbírce Prahu ráje (je oddíl O dětech s dětmi a v něm básně U kolébky a U psaní. Celá sbírka je napsána ve formě sonetů. „K sonetu sahá většinou tehdy, když chce vyjádřit myšlenkově složitější obsah.“123 Tyto dvě výše uvedené básně jsou nejspíše o Helence. Báseň U kolébky připomíná dětské ukolébavky. Vystupuje zde nemluvně. Autor promlouvá k miminku, který nejspíše představuje Helenka. V druhém verši první strofy se mluví o běloučkém prádle, bíla barva zde symbolizuje dětskou nevinnost a čistotu. v uvedených strofách je obkročný. „Spíš ve své malé kolébce — tak líně! Tvá matka dala běloučké ti prádlo: — toť zrovna, jak by sněhu bylo padlo 120
SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005, s. 319. POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962, 34 s. 122 SLÁDEK, J. V. Polní cestou. Praha: Československý spisovatel, 1972, s. 130. 123 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 46. 121
36
Verš
od košilky až vrchem ku spružině. A ty jak lístek růžový jsi v klíně té závěje! — to z kvítka, které vadlo po zemi touhou a pak mání skradlo z anděla ruky se do naší síně. (…)“124 Další báseň U psaní je velmi hezká znělka o lásce otce k dceři. Báseň má tři strofy. „Taks růžová, jak v červnu hlohu snítek, A já tě miluju tak neskonale! — však teď už jdi! — mám práci, kutíš stále, jdi andílku! Tam pannu máš a svítek (…)“125 V první strofě básník ujišťuje Helenku, že ji miluje, ale že se musí věnovat své práci. V druhé strofě mu dítko poleje práci inkoustem, on však zachovává klid a naopak ji utěšuje. Růžová barva vystupuje v obou básních. Růžová barva je symbolem dívek, ženskosti, něžnosti a romantiky.
Je také barvou mírnosti, něhy a vyšších citů v lásce,
což v obou básních platí. Báseň Své dcerušce, když jí bylo šest let je součástí sbírky Sluncem a stínem (1887), která je plna intimní lyriky a uzavírá období hledání. 126 Podle časové datace je báseň opravdu psaná, když bylo dceři šest let. Báseň obsahuje pět strof o osmi verších. V prvním verši každé strofy se opakuje: Chci, abys se pousmála, kdy básník pomocí veršů apeluje na dceru, aby se v životě hodně smála a byla šťastná, a také jí sděluje jakési přání do života jakoby od sudiček.
124
SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 298. Tamtéž, s. 299. 126 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 45. 125
37
„(…)
Chci, abys se pousmála; —šest ti let; a ten čas je u dítěte jako poupěti, než vzkvete, jako motýlu, než vzlét. — Rozumujem? — cože s námi? — ba, — toť jako perličkami mladé listí u poupěte když poseje v máji led. (…)“127
Dceři jsou věnovány i následující básně Mezi květy, Úsměv, Heleně a Večer. Heleně je báseň s posláním: Člověk, který je hodný, může svět očistit od špatného. Poukazuje na to, že děti jsou vlastně ještě čisté duše, které se nedopustily hříchů. Báseň obsahuje dvě strofy o čtyřech verších a verš je střídavý. Spojka a se anaforicky opakuje v první strofě. „Na čele tvém je poklid sám a na tvých rtech je dětský smích, a na tvé lící není klam a ve tvých očích není hřích. Jsi mezi námi jako květ. A když tě vidím, jsem si jist, že z moře vin, v němž tone svět, jej zvedá k Bohu ten, kdo čist.“128
127 128
SLÁDEK, J. V. Básně II. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 176. Tamtéž, s. 180.
38
Rodinné štěstí a pevnost rodinného svazku neporuší ani vítr, který je v básni Vítr v listopadu vyjádřením všech špatných vnějších vlivů. Báseň má pět strof o pěti verších. „(…)
My jsme tady dva, žena má a já, děcko naše, to je třetí, k nám dnes, větře, nedoletí smutná píseň tvá. (…)“129 Ve sbírce Jiné písně je báseň Tys jako nebe snivá, též věnovaná Své dcerušce. Ve sbírce V zimním slunci (1897) jsou dvě básně pod společným názvem Své dceři, v nichž už není tolik prosluněného optimismu, spíše obavy o dceřino štěstí. Vědomí vlastního chatrného zdraví a přicházejícího stáří, které může dcera prosvětlit, je zřejmé u další básně s názvem Své dceři, kterou najdeme ve sbírce Za soumraku (1907): „Ten úsměv mladých líček růžových svál z mého čela každou těžkou chmuru, jak na jaře když dechne smavý jih. — A jako skřivan vzletí do azuru a kvítek nad šedivou zemskou kůru své třpytně porosené lístky zdvih, tak vše, co dávno mrtvo v prsou mých, tou září vzkříšení se nese vzhůru. Co moje naděje jsou ztracené? — 129
Tamtéž, s. 185.
39
Stesk utichá; v den tvůj zas cítím víru té červánkové zoře záchvěvem; a na mé líci, náhle zrosené, v mé pozdní zimě tichý úsměv smíru se druží s mladým jara úsměvem.“130 Podařilo se nám zjistit i něco o dalších osudech dcery: „Helena vyrostla v krásný lidský zjev. Neprovdala se. V dospělých letech byla úřednicí na pražském magistrátě. Zastávala své místo s vrozenou svědomitostí a vlídností.“131 Uveřejnila sice několik vlastních básní, ale žila spíše uzavřeně a skromně, přičemž si vážila svého „věna“ po rodičích: otcovy trpělivosti a matčiny odevzdanosti.132
4.7 Básně věnované sourozencům Básní s tímto námětem není mnoho, ale to není nic překvapivého. Sládek měl sice čtyři sourozence, ale poměrně brzy odjel studovat do Prahy a tam po návratu z Ameriky i zůstal. A koneckonců sourozenecké vztahy nejsou běžným obsahem lyrických básní. Ve sbírce Jiskry na moři je báseň věnovaná setře Míně Na hrob mé sestry Míny. Sládkova sestra Vilemína Veronika se narodila v roce 1851, vdala se za o třicet let staršího vdovce, ale zemřela dříve než manžel - ve svých šestadvaceti letech na zánět plic. Se smrtí mladé ženy jsme se již setkali u Sládkovy první ženy. Z básně je zřejmé, že život sestry byl nevinný. Své sestře Anně Veselé připsal Sládek první oddíl Písně své sbírky Sluncem a stínem, která vyšla roku 1887. Totéž konstatuje ve své monografii F. Strejček (s. 153), ale problém je, že sestru takového jména Sládek neměl. Nabízí se vysvětlení, že půjde o švagrovou, manželku Bedřicha Frídy, ale ta se jmenovala Božena. Jde ale skutečně o švagrovou, další manželčinu sestru. Anna Veselá, provdaná Dewettrová, byla operní pěvkyně a Sládek jí věnoval také poněkud patetickou báseň Mladé zpěvačce ve stejné sbírce.133
130
SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2005, s. 178. VYSKOČILOVÁ, E. Několik vzpomínek na Marii a Helenu Sládkovou. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 151. 132 VYSKOČILOVÁ, E. Několik vzpomínek na Marii a Helenu Sládkovou. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 152. 133 ČERVENKA, M. a kol. Slovník básnických knih. Praha: Československý spisovatel, 1990, s. 287. 131
40
Třetí oddíl sbírky s titulem Jiné básně je dedikován Svému bratru Václavovi. V tomto oddílu jsou básně věnované druhé ženě (Své spící ženě) nebo dcerušce (Své dcerušce, když jí bylo šest let, Mezi květy a Na čele tvém). Václav byl o celých třináct let mladší než Josef. Nebyli tedy bratři, kteří bojují o své místo v rodinné hierarchii, naopak Josef se staral o bratrovo vzdělání. Václav Sládek díky tomu skutečně absolvoval klasickou filologii, byl profesorem na gymnáziu ve Vysokém Mýtě a podobně jako bratr překládal.
4.8 Básně zaměřené na domov Josef Václav Sládek se narodil v kraji, ve kterém obyvatelstvo žilo v sepětí s přírodou. Na toho téma byla vydána drobná knížka od Josefa Poláka Sládkův Zbiroh134, která vyzdvihuje rodný kraj básníka, avšak musíme zmínit přehnaně socialistický ráz knihy, jenž není neobvyklý v éře komunismu mezi léty 1948-89. Zbiroh je poklidné městečko, ležící v Plzeňském kraji. Ve své literární tvorbě básník čerpal z příběhů a lidové slovesnosti zdejšího kraje. Básník měl své rodiště velmi rád a bylo inspirační základnou mnoha jeho veršů. Zbirožská luka byla rájem dětí, není tedy pochyb, že název sbírky Na prahu ráje (1883) souvisí s těmito místy. Je inspirační základnou mnoha jeho veršů. Sbírka je plná poetických vzpomínek na dětské chvíle plné čisté přírody a venkova. Nejen Sládek se nechal rodným Zbirohem inspirovat, ale i Fráňa Šrámek, který zde chodil do základní školy, a jehož Stříbrný vítr je vitalistické vyprávění o zbirožských krajích, lukách a stráních. Druhým domovem Sládka byl Sýkorův mlýn, kterému se říkalo „U Zikmundů“. Provdala se sem sestra básníkovy matky Františka. Na tyto časy Sládek vzpomíná v intimní sbírce Na prahu ráje (1883) v oddílu II. Doma, zejména v prvních verších ve znělce Ve mlýně a v básni Doma. „ Báseň „Doma“ představuje již Sládka jako básníka domova čím dále tím více milujícího rodný Zbiroh a prostý český lid.“135
„Zas jednou doma! Pryč z městského hluku! ba, že to je ten pokoj přívětivý, 134 135
POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962, 45 s. Tamtéž, 24 s.
41
ta vůně jalovce, ten praskot dříví, ta matka, jíž jsem děckem vedle vnuků.“ 136 Báseň Ve mlýně je retrospektivním návratem do dětských let. „Vzpomínám na mlýn v lesním dolu stinném, kde býval jsem tak často jako klouče, a při pohádkách u hořící louče My děti byly jako ve světě jiném.“137 Název Starosvětské písničky má své odůvodnění, protože v něm pochopíme ovzduší Sládkova dětství: „Starosvětská idyličnost, družnost, zpěvnost, humor a veselí krášlily básníkovo dětství a činily jej bezstarostným. Proto se později se ve vzpomínkách rád k němu vracel.“138
136
SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakl. Lidové noviny, 2004, s. 301. Tamtéž, s. 300. 138 POLÁK, J. Josef Václav Sládek: Život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984, s. 7. 137
42
5. Tvorba pro děti Sládek kromě sbírek pro dospělé napsal i tři básnické sbírky pro děti, a proto bývá zaslouženě označován jako jeden ze zakladatelů moderní české poezie pro děti v českých zemích.139 Při bližším pohledu na básně určené dětem budeme pracovat s vydáním Sládkových sbírek z roku 1926. Jedná se o sbírky, které jsou přímo určené dětem, a to Zlatý máj (1887), Skřivánčí písně (1888) a Zvony a zvonky (1894). V nich se básník přiblížil malému čtenáři hravostí a citovostí. Jaroslav Voráček poukazuje na lidovou lyriku, pomocí které se Sládek snaží najít přístup k nejmenším dětem.140 I když kritizuje mentorování, sám se toho ve svých básních občas dopouští. Básník se ve své tvorbě pro děti snažil poučením vytvořit v dítěti kladný vztah k rodičům, přírodě a k práci.141 Tyto sbírky jsou určeny dětem různého věku a jsou velmi různorodé. Literaturu pro děti lze dělit podle věkových skupin: předškolní věk (3–6 let), mladší školní věk (6-11 let) a starší školní věk (11–15 let). Za polemiku stojí i to, jak starým dětem můžeme určit Sládkovy verše dnes. V některých básních se setkáváme s neobvyklými gramatickými tvary, které dnes děti nejspíše nepochopí. Při psaní básní Sládka inspirovaly jeho vlastní retrospektivní vzpomínky na dětství a také jeho dcera Helenka. Básně postupně psal v závislosti na růstu a dospívání své dcery. První sbírka je věnovaná přímo jí, ale i další dvě vznikly v podstatě pro Helenku, i když jsou dedikovány někomu jinému. Dceřiny první krůčky předznamenávaly poezii, později vytvořenou pro dětského čtenáře. Dalšími adresáty jsou nejspíše matka, otec, babička a jedna báseň je zaměřená na domov. Postavu matky může v některých básních symbolizovat Sládkova druhá žena. Milan Jankovič uvádí, že mezi první sbírkou a poslední sbírkou byla vykonána cesta nemalé tvůrčí zkušenosti. V první sbírce se ještě objevují knižní obraty.142 S tímto tvrzením musíme souhlasit.
139
POLÁK, J. Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže. Praha: Státní pedagogické nakl., s. 57. 140 CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 378. 141 JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek. Praha: Svobodné slovo, 1963, s. 61. 142 Tamtéž, s. 61.
43
Z básní je znát Sládkova schopnost porozumět dětskému čtenáři a jeho dětské duši. Sám básník napsal: „Umění psát pro děti je to, vžíti se do mysli dětské a být sám dítětem.“143 Sládek měl děti rád, věřil v jejich nevinnost a schopnosti, ale pro dobu, ve které žil, je nečekané a zásadní, že Sládek děti nepodceňoval. Ať už máme k dětem vztah jakýkoli, pokud je zcela neignorujeme, měli bychom více přemýšlet nad jejich názory a postoji, než jim jen jednoduše nutit naše vlastní. V první podkapitole se krátce zmíníme o dějinách poezie pro děti v českých zemích. Tvorbu pro děti jsme v následujících podkapitolách rozdělili podle tří básnických sbírek, protože se domníváme, že je to systematičtější. Poslední podkapitolu věnujeme poznámkám k formě Sládkových veršů.
5.1 Dějiny poezie pro děti v českých zemích Dětská poezie v literatuře zaujímá zvláštní místo. Je to tvorba věnovaná převážně dětem, jejich citům a rozumu. Vývoj poezie pro děti byl podmíněn dobovými poměry a postavením dítěte ve společnosti. Lze předpokládat, že drobná říkadla, rozpočítadla a jednoduché říkanky tvořily součást ústní lidové slovesnosti a sloužily k usnadnění čtení a zapamatování poznatků. První veršované texty určené dětem vznikly sice již v patnáctém století, ale měly převážně mravoučný cíl. První texty jsou pod vlivem náboženským, jsou to přímo modlitby nebo rýmované didaktické říkanky. 144 Ani národní obrození neznamenalo v této oblasti nějaký přelom. Osvícenství a preromantismus kladly na vzdělání zvláštní důraz, takže nechyběla různá „mravní poučení“. „Didakticko-výchovný charakter a formální jednoduchost si přes postupně se rozšiřující tematickou rozmanitost zachovalo české i evropské intencionálně dětem určené básnictví až do konce 18. století.“145 Verše určené dětem mají tedy jednoznačnou úlohu, totiž poskytovat mravní, náboženská a výchovná ponaučení. Mravoučná poezie tedy převládá celé 18. stol, tvoří ji například Jakub Jan Ryba. „Literatura pro mládež žila i v 60. a 70. letech z odkazu období romantického.“146 Jinými slovy se tedy nezbavovala mravoučného podtónu. Didaktičnosti se nezbavuje ani dílo Karla Vinařického ve čtyřicátých letech 143
TENČÍK, F.: J. V. Sládek dětem. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 37. POSPÍŠIL, O., SUK, V., F.: Dětská literatura česká. Praha: Státní nakladatelství, 1924, s. 43. 145 ČEŇKOVÁ, J. a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 50. 146 NOVÁK, J. V, NOVÁK, A. Přehledné dějiny literatury české: od nejstarších dob až po naše dny. Olomouc: R. Prombergr, 1936. S. 604. 144
44
devatenáctého století. 147 Změna nastává v druhé polovině 19. století, a to díky Karlu Václavu Raisovi.148 „Proto dlouho místo pravého umění básnického je pro děti jen didaktické veršování, s nepatrnými odchylkami a zábleskem k lepšímu, až do vystoupení Raisova.“149 Rais se pokusil překonat výchovný účel básní a do jisté míry se mu to podařilo. „V obecné rovině je poezie pro děti v osmdesátých letech, kdy do ní Sládek vstupuje, značně vývojově opožděná za poezií pro dospělé. Proto znamenal vstup významné básnické osobnosti do dětské literatury pozitivní kvalitativní obrat již tím, že v ní byly uplatněny náročné principy umělecké tvorby pro dospělé, vyzrálá básnická metoda příznačná mj. živým vztahem k lidové poezii.“150 A jak jsme zmínili v kapitole věnované ruchovcům a lumírovcům, byl tento zájem dán i vědomím nutnosti pozvednout úroveň poezie pro děti. Omlazující osvěžení do básnictví pro děti přinesl reformátor Josef Kožíšek.151 Další posun nastává v osmdesátých letech 19. století.152 Situace se ale nevyvíjela zcela optimálně právě ve dvou posledních desetiletích 19. století. Řadu let zastával funkci ministra vyučování rakouský konzervativní politik Paul Gautsch von Frankenthurn. Na obranu českých škol a mateřského jazyka vystoupili také spisovatelé, kteří např. v roce 1889 vydali manifestační almanach Našim dětem, do kterého přispěli významní spisovatelé jako Vrchlický, Zeyer i Sládek. „Na vzniku S. poezie pro děti se podílely rovněž společenské a sociální podmínky národního života, obavy před germanizací nižšího národního školství.“153 Do jisté míry právě Gautschovy germanizační snahy v oblasti školství daly vzniknout moderní literatuře pro děti a mládež. Asi není úplně náhodou, že také Sládek vydává své tři básnické sbírky určené dětem v době Gautschova působení ve vládě. 154 Shrňme si tedy ještě jednou důvody, proč se Sládek rozhodl psát básně pro děti. Inspirovaly ho vzpomínky na vlastní dětství a narození vlastního dítěte, což se koneckonců projevilo i v básních pro dospělé. Dále ho znepokojovala postupná germanizace školství a rovněž sledovaná nevalná úroveň soudobé literatury pro děti. Také to, že byl kritikem dětské 147
TENČÍK, F.: J. V. Sládek dětem. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 39. POSPÍŠIL, O., SUK, V., F.: Dětská literatura česká. Praha: Státní nakladatelství, 1924, s. 43. 149 Tamtéž, s. 43. 150 CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 378. 151 NOVÁK, J. V, NOVÁK, A. Přehledné dějiny literatury české: od nejstarších dob až po naše dny. Olomouc: R. Prombergr, 1936, s. 1262. 152 Tamtéž, s. 1258. 153 CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 376. 154 POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962, 36 s. 148
45
literatury, ho přimělo psát vlastní básně.
5.2 Zlatý máj Tato první Sládkova sbírka, označená jako „První cyklus básní pro děti“, vznikla narychlo. Hudební skladatel Karel Bendl potřeboval zpěvné texty pro děti, které chtěl vydat před Vánocemi roku 1886. 155 Sbírka byla vydána roku 1887. Básník pětadvacet básní dedikoval „Své malé dcerušce Heleně a s ní všem dobrým dětem“. Sládek se pokusil k dětem najít přístup „prostřednictvím básní náladových, momentálních a přírodními motivy“. Dětskému světu se přibližuje pohádkovou představivostí, vyjádřením jeho hravosti a upřímného, až naivně důvěřivého pohledu na realitu, který zesiluje emotivnost veršů.“156 S tímto tvrzením od Jaroslava Voráčka nemůžeme zcela souhlasit, jelikož se Sládek naivnosti v básních pro děti nedopouští. Ve sbírce lze nalézt báseň Kašpárek, která se sice netýká rodinné tematiky, ale stojí za zmínku, jelikož se v ní vyskytuje motiv smrti. Ten je vyjádřený pomocí eufemismu. Nejspíše má být humorná, ale obáváme se, že Sládek, už svým založením, velký šprýmař nebyl. I jinak docela hravý Kašpárek, končí připomenutím jeho budoucnosti v malé rakvičce. Sládek se v této básni dopouští i mentorování, kdy se snaží děti vést k nezávidění a pokoře. Báseň se skládá z jedenácti strof o čtyřech verších. V básni se objevuje verš sdružený, střídavý a přerývaný.
„(…) Nikomu nic nezávidí, po slávě se nepídí, — žeť, Kašpárku roztomilý, moudřejší jsi nad lidi!
155 156
Tamtéž, 38 s. CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 378.
46
I až jednou uložíme do malé tě rakvičky, — žeť vesele uslyšíme zazvonit tvé rolničky!“157 Nepříliš úspěšný a z dnešního hlediska podivný je Sládkův pokus vyvolat v dětech soucit s chudými vrstevníky a jejich blízkými. V básni Hvězdy se vyskytuje spojení „chudá matička“. Lze usuzovat, že básník se v této básni pokusil nastínit své vlastní chudé poměry v rodině. Jak víme, pocházel z pěti dětí, ale v básni zmiňuje „děti maličké“, tudíž mohl myslet dobu před narozením bratra Václava, kdy byly děti ještě čtyři (viz „čtyři děti“). Báseň má pět strof o čtyřech verších. Vyskytuje se v ní přerývaný verš. „(…) A my s tou chudou matičkou jsme chudé čtyři děti: jak to u nás bývá, nechce nikdo z lidí rozuměti. Jsme čtyři děti maličké, a chudé, my to víme — Tomu však, jenž hvězdy hlídá, také my se neztratíme.“158 Přejdeme k jednotlivým členům rodiny. Jak jsme již výše nastínili, dcera Helenka je v básních pro děti, pochopitelně, zastoupena nejčastěji ze všech členů rodiny. Ačkoliv většina básní je laděna do optimistického pojetí, nelze opomenout, že emotivnost veršů spočívá také v jejich občasné melancholii a smutku, ostatně sám Sládek v úvodní básni Věnování upozorňuje, že půjde také o „teskné básně“. Samotný název této básně předznamenává, že celá sbírka je věnované dcerušce, o čemž básník píše i v této básni.
157 158
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 428 –429. Tamtéž, s. 415.
47
Básně daruje své dceři v čase, kdy je zdravá a bezstarostná. Básník obdivuje dětskou křehkost a radost ze života. Sládek prostřednictvím básně přeje své dceři, aby byla celý život šťastná jako v dětských letech. Tato báseň je založena na kontrastu šťastné a zdravé dcery, a otce, který je ustaraný a nemocný. V první strofě básník přirovnává začátek života k východu slunce. Epiteton ornans „chmurný listopad“ může znamenat opět přirovnání ročního období k životu. Předposlední měsíc roku znamená konec života, který je, dle básníka, smutný. Avšak jeho dcera mu přináší pozitivní pocity a dodává mu sílu žít. Ke zvýraznění Heleniných vlastností básník používá aliterace v prvním verši druhé strofy (plna štěstí, plna zdraví). Z celé básně je cítit básníkova velká láska k dceři. Vystupuje zde i postava Helenčiny matky, která symbolizuje přátelství. To je vyzdvihováno jako ideální citový vztah, který může mezi matkou a dcerou být. Báseň se skládá z devíti strof o dvou verších. „Ty písně tady dávám ti, mé dítě, v čas, kdy jsi byla žití na úsvitě. Když byla's plna štěstí, plna zdraví a úsměv tvůj i pláč byl dětský, pravý. V čas, který neznal žití stránku stinnou; ty vzpomínky ti nikdy nevyhynou. Kdy byla's jako letní slunko vřelá a jako květ a jako děcko celá. Kdy sestrou začala ti býti matka a ty's jí šveholila slova sladká. A otec tvůj, by ku práci se sílil, když's v noci spala, nad tebou se chýlil. Těch slunečných i teskných písní řadu psal otec tvůj už v chmurném listopadu, Když pustnul sad, strom dávno přestal kvésti 48
a ty jsi byla celé jeho štěstí. — Nuž, provoď tebe píseň ta, — kde jasná, a v žití šťastna buď, — ó šťastná, šťastná!“159
Ačkoliv se zármutek v tvorbě pro děti skoro vůbec nevyskytuje, objevují se básně jako Smutno, kde lze žal nalézt. Tato báseň je ukázkou citlivé přírodní lyriky popisující měsíc listopad. Na závěr je zmíněna matička drahá v hrobě. V poslední strofě se opět setkáváme se smrtí předtím, než nastala. S tím jsme se už setkali v básni Hrob v pralese. Sládkova matka umírá až za sedm let od vydání sbírky. Báseň Smutno má pět strof o čtyřech verších. V celé básni je použit verš střídavý.
„Nevím, co mi tak smutno, co mi tak teskno dnes, venku je mlhavo, rmutno, — pták v kleci sotva hles'. On se mnou z okna se dívá, do sadu dívá se ven; tam list se po listu schvívá a holý se klátí kmen. Kmen holý větrem se klátí, a pustý je celý sad a mlhou a jíním jej šatí ten měsíc Listopad. Co, ptáku, hledíš tak rmutno? ty's přece neztratil nic; však, když je člověku smutno, ten ztratil o mnoho víc. — 159
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 407.
49
Tví druzi vrátí se, — blahá vesna zas přinese květ, — ale má matička drahá z hrobu se nevrátí zpět.“160
Zajímavé vysvětlení smutku ve Sládkových básních pro děti nabízí František Tenčík, který poukazuje na Sládkovu snahu přiblížit se čtenářům skrze vzpomínky na vlastní dětství. Kvůli neradostnému životu poznamenanému nervovou chorobou si autor své dětství idealizuje a tento rozpor se projevuje v náladě, která, byť skrytě, verše poznamenává. „A tato tesknota, tento smutek, melancholie, kterou postihuje někde jen nejjemnější nápovědí, je timbrem mnohých dětských monologů ve sbírce. Pak tedy také tato skutečnost poznamenala mnohé verše nedětskou vážností, svazovala jejich bezprostřednost.“161 Sbírka je založena na jednoznačně optimistickém pojetí dětství a jeho vyjádření i formou vzpomínkovou a dále na významové aktualizaci drobných folklórních forem, zvláště říkadel, popěvků, a na využití a umocnění humorné pointy.“162 To je charakteristika, která podle našeho názoru je poněkud diskutabilní vzhledem k výše řečenému. V této sbírce nechybí Ukolébavka. Ta je opět zaměřena na Helenku. Básník se sklání nad kolébkou dcery a zpívá jí ukolébavku. První strofa je výzvou ke spánku a popřání dobré noci. V druhé strofě se vyskytuje bílá barva jako symbol čistoty a nevinnosti. Peřinky jsou připodobněny k labutím křídlům a asociují bezpečí. Báseň má čtyři sloky o pěti verších.
„Hajej,
nynej, má Panenko,
dřímej sladký sen; když ty budeš libě spáti, já tě budu kolébati, hajej, spinkej jen.
160
Tamtéž, s. 425. TENČÍK, F.: J. V. Sládek dětem. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 38. 162 CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 387. 161
50
Peřinky máš čisté, bílé jako padlý sníh, nemusíš se báti zimy, jak pod křídly labutími budeš spáti v nich. (…)“163 Další člen rodiny je Sládkova matka Antonie Sládková. Nejznámější z nich je báseň Matičce, v níž sebe a svou matku přirovnává k holubovi a holoubátku. Matičce je velmi líbezná báseň, která evokuje lásku syna k matce. Matka svou láskou dítě chrání pod svými křídly. S těmi jsme se již setkali v Ukolébavce. Aliterací hlásky m v prvním a druhém verši první strofy básník zdůrazňuje oslovení matky. Jedná se o ich-formu. V první strofě synonyma matička a matka mají zdůrazňovat, jak velkou váhu měla Sládkova matka Antonie. Metaforické přirovnání matky a dítěte k holoubkům může znamenat vřelý vztah mezi nimi. Opět se objevuje barevná symbolika. S šedou barvou jsme si již setkali u Pampelišky, kde znamenala stáří. Zde může symbolizovat dospělost. Bílá barva představuje už zmíněnou čistotu, mládí a nevinnost. Sugestivní ladění básně je jako pohlazení na duši. Opravdu neexistuje čistější láska než láska mezi matkou a dítětem. Za zmínku stojí i Sládkova práce s deminutivy, kterých je v básních pro děti přiměřeně. V této básni deminutivum „matička“ opět, jak už tomu bylo v básni Má matička v poezii pro dospělé, symbolizuje velkou lásku, kterou Sládek ke své matce cítil. Přivlastňovací zájmena znamenají, že se jedná opravdu o básníkovu matku. Báseň se skládá z tří strof o čtyřech verších, vyskytuje se verš přerývaný. „Matičko má milá moje drahá matko, vy jste jako holub a já holoubátko. Vy jste holub sivý, já holoubek bílý —
163
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 415.
51
kde jsme se v tom širém světě natrefili! V tom vašem srdéčku tolik lásky bydlí – schovejte mne k němu pod vašimi křídly.“164
Báseň Babička je věnovaná básníkově babičce. Má pět strof o pěti verších. Stárnutí zde básník připodobňuje k podzimní krajině. Stáří je zde přirovnáno k podzimu jako v Pampelišce. Ačkoliv jsme se s bílou barvou většinou setkali ve spojení s mládím, zde tomu je naopak. Bílá barva babiččiných vlasů asociuje sníh a zimu. Ve čtvrté strofě se mluví o babiččiných bílých rukou. Ve třetí strofě jsou hnědé líce metaforicky připodobněny k padajícím listům z vrby. Deminutiva sluníčko a babičko symbolizují vřelý vztah k babičce. „Babičko milá, hlavičko bílá, svraštěná líčka! podobná páře, — v zraku však záře jak od sluníčka! Babičko malá, odkud jste vzala ty bílé vlasy? – to na ně lety sněhy neb květy napadly asi. Babičko malá, odkud jste vzala ty líce hnědé? 164
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 416.
52
to as, jak padá v podzimní lada list s vrby šedé. Babičko milá, co se vám bílá ruka tak třese? to as, jak chvátí vítr, a klátí osikou v lese.“165
5.3 Skřivánčí písně Tato sbírka je označená jako „Druhý cyklus básní pro děti“ a byla vydaná roku 1888. Dedikována je dceruškám Heritesovým, Marii a Boženě. Sbírka Skřivánčí písně bývá označována za Sládkovu nejlepší z tvorby pro děti. Téměř z ní vymizely teskné nálady, které byly přítomny ve Zlatém máji. Obsah a lokace básní jsou podobné jako ve sbírce předchozí: „(…) je tu zpodoben v básnických zkratkách svět intimní, svět domova ve venkovské chalupě, v zahrádce za chalupou, v poli i v lese, svět zabydlený skřivanem a kukačkou, vlaštovkami v odletu i včelou na zahrádce, svět zabydlený zvířaty v chalupě i kolem chalupy, zabydlený lidmi i dětmi.“166 Je pravda, že v této sbírce se dětskému čtenáři Sládek přiblížil nejvíce. Sbírka je rámována básnickým prologem a epilogem Zpěvák přichází a Zpěvák se loučí, v nichž se Sládek stylizuje do postavy chudého potulného pěvce. A znovu se Sládek vyzpovídává ze své lásky k dětem. Souhlasíme s tímto hodnocením od Jaroslava Voráčka: „Vrcholného uměleckého projevu však docílil S. ve Skřivánčích písních, sbírce ve srovnání s první koncepčnější a formálně pestřejší.“167 „Kniha byla určena nejmenším dětem předškolního věku, jimž verše mohl číst nebo deklamovat jiný člen rodiny. Sládek vynalezl osobitý žánr drobné písničky, snadno
165
Tamtéž, s. 426–7. TENČÍK, Fr..: J. V. Sládek dětem. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 43. 167 CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985, s. 378. 166
53
srozumitelné a zapamatovatelné malým dětem a navíc odpovídající jejich hravosti.“168 Dodali bychom, že určitě ne celá sbírka. Ale je pravda, že část básní je určena velmi malým dětem, čemuž odpovídá i jejich forma. Jako zástupce jmenujme básně Modrá očka, Sluníčko, Pacholátko a Děťátko. První báseň Modrá očka je popěvek o modrých očích dcery Helenky. Jedná se stejně jako ve Zlatém máji (báseň Ukolébavka) o ukolébavku. Deminutiva (hvězdičky, červánek a očka) dodávají básni její kouzlo a dětskost. Báseň se skládá ze čtyř strof o čtyřech verších. Verš je ve všech slokách přerývaný (ABCA). „Hvězdičky už vyšly, červánek už shas', očka, modrá očka, už je k spaní čas. Do kalíšků květů blahý sen už sléť, zavřete se, očka, jako modrý květ. Ve hnízdečku sladce, tiše usnul pták, očka, modrá očka, spěte také tak. Už jste se den celý nakoukala moc, očka, modrá očka, spěte, — dobrou noc!“169
168
POLÁK, J. Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže. Praha: Státní pedagogické nakl., s. 57–8. 169 SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, 496 s.
54
Báseň Pacholátko svých názvem prozrazuje, že je o dítěti. „Otec se v tichém dojetí sklání nad kolébkou, a jak ji kolébá, plynou mu z úst verše něžného obdivu a lásky.“170 Vyzařuje z ní něžný obdiv a láska. Básník zde pracuje se symbolikou barev. V první strofě je kombinace modré a zlaté barvy. Ve čtvrté strofě je dítě přirovnáno pomocí básnického přívlastku zlaté slunce. To znamená pocit štěstí, energie a lásky. V druhé strofě přirovnává dětská ústa k mákům. Červená barva úst může znamenat roztomilost a zdraví. To je dále rozvedeno ve třetí strofě (čilejší nad rybičku). Opět zde básní popisuje modrá očka, stejně jako v básni Modrá očka. Báseň končí velkou láskou rodičů k dítěti. Krásná je zde práce s deminutivy, která jsou používána s mírou a na pravém místě. Báseň obsahuje pět strof o čtyřech verších. Verš je přerývaný a střídavý.
„PACHOLÁTKO Boubelaté, očka modrá, vlásky zlaté. Ústka jako máky plané, celé jako malované. Po dolíčku v každém líčku a čilejší nad rybičku. Pacholátko boubelaté směje se jak slunko zlaté. To jsme rádi, 170
MALÝ, M. Tvář básníka, Praha: Státní nakladatelství, 1946, 38 s.
55
že je máme, nikomu je neprodáme!“171 Báseň Děťátko je opět o dceři Helence. Básník vyjmenovává, co všechno jeho dcera umí. V druhé strofě se vyskytuje anafora, kterou zdůrazňuje příslovce způsobu „takhle“. „To koťátko šedé u kamen si přede, a naše děťátko, co pak to dovede? Takhle umí koukat, takhle umí broukat, takhle umí ležet, takhle umí běžet, takhle se nám houpe, takhle se nám koupe; koťátko to neví, protože je hloupé!“172
Opěvování Heleniných očí a tvářiček se objevuje také v básni Růžičky. Opět zde vystupuje barva modrá a červená. Báseň se skládá z tří strof o čtyřech verších. Ve všech strofách se vyskytuje verš přerývaný. „Dvě růžičky červené kvetou podle sebe, nad nimi dva motýlky, modré jako nebe. Kam se jeden obrátí, 171 172
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, 497 s. Tamtéž, s. 498.
56
tam se druhý točí, — nejsou to dva motýlky, jsou dvě modré oči. Nejsou to dvě růžičky porozkvetlé v jaře, to našeho děťátka růžové jsou tváře.“173
Ze své lásky k dceři a ženě se Sládek vyzpovídává příteli Zeyerovi v dopise z roku 1895 „Helena je hodná, srdečná a tak ráda se směje. Bůh ji opatruj. – Žena má je stále tak trpělivá a hodná jako vždy; a tak nemohu říci, že bych nebyl šťasten.“174 Přejdeme k postavě matky. V básni Anděl strážný je básníkova matka přirovnávána k andělu strážnému. Básník svou matku oslovuje pomocí přivlastňovacího zájmena „má“ a zdůrazňuje její péči, starostlivost a oporu, kterou v ní měl. Celou básní se line jakési poslání, které každá matka má. Báseň se skládá ze tří strof o čtyřech verších. Opět se zde vyskytují deminutiva (postýlce, hvězdička a matička). „Zdává se mi ve spaní, — ať mne vždycky ochrání! — že se boží Anděl strážný k postýlce mé uklání. Peřinkou mne přikrývá, pak se na mne usmívá, a když sobě pozastesknu, na prsou mne zahřívá. Políbí mne na líčko, zašeptá: „Má hvězdičko!" —
173 174
Tamtéž, s. 495 STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 143.
57
není-li to Anděl strážný, jste to vy, má matičko!“175
V básni Přání si její autor přeje, aby měl vinohrad, sad, pole a další statky, ale také starou matku, která by byla drahokamem. Na závěr konstatuje, ovšem bez hořkosti, že má jen chaloupku, dvě ruce a matčino požehnání. Báseň se skládá z pěti strof o pěti verších. „Měl bych rád vinohrad na slunečnou stranu, loučku též, pšenku, rež, aspoň na čtvrtlánu. Měl bych rád malý sad, plný krásných stromů, kravku též, volků spřež a chaloupku k tomu. Měl bych rád nastokrát svoji starou matku, ta by tam drahokam byla na mém statku. Měl bych rád — co však přát marně sobě dále! nemám luh, mám jen pluh a políčko v skále. Nemám sad, 175
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 502.
58
vinohrad — jen chaloupku v stráni, rukou dvé a k nim své matky požehnání!“176
V básni Domov básník opěvuje svůj rodný kraj. Může se jednat o rodný Zbiroh nebo také o Čechy, o čemž vypovídá čtvrtá strofa. V té básník píše o tom, že v jiných zemích jsou lidé šťastnější a místa krásnější, avšak on miluje svou vlast, a tou myslí Čechy. Báseň se skládá z osmi strof o čtyřech verších. Apostrofa „Domove, domove“ v prvním verši první strofy vyznívá jako jakési povzdechnutí po rodném kraji. Sládek Čechy miloval, proto v této básni také pracuje se superlativy, které znamenají velkou lásku, jež básník ke svému domovu cítil.
„Domove, domove drahý a jediný, nejdražší, nejsladší nad světa končiny. Nejdražší, nejsladší na světě ze všeho, daný mi v kolébce od Boha samého. A kdybych ve světě byl i ten nejchudší, ty's mi dán za poklad v matčině náručí. Jinde jsou krásnější, jinde jsou šťastnější, ale ty’s nad všechny 176
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 513–4.
59
vlasti mi milejší. “177 Matka s otcem se objevují v básni Rodičům, která je obdobou modlitby. Opět je zde formou anafory vyjádřeno poděkování za rodičovskou péči. Anaforické opakování spojky „za“ znamená velké poděkování matce a otci. Jedná se i o enumeraci, protože básník vyjmenovává všechno, co pro něj rodiče udělali. Zajímavé je i to, že o matce mluví jako o matičce, ale otec zůstává otcem. Báseň má tři strofy o čtyřech verších. Verš je ve všech třech básních přerývaný.
„Vstávaje, lehaje, večer i raníčko za vás se modlívám, otče a matičko. By vám Bůh odplatil za vaše starání, za každé slovíčko, za každé usmání. Za vše, čím k dobrému stále mne vedete; byste se dočkali hodného dítěte!“178
Motiv rodiny lze nalézt i v básni Hvězdičky. Tato báseň o pěti strofách, které mají čtyři verše, je vyjmenování hvězdiček, které básník daruje své matičce, sestřičce a tatíčkovi. V básni se opět objevují deminutiva a familiární slova. Ukazovací zájmeno „ta“ se anaforicky opakuje v druhé strofě na začátku prvního a druhého verše.
177 178
Tamtéž, s. 505. Tamtéž, s. 516.
60
„Slunéčko už zašlo, vyjdou hvězdičky; vyskakují z modra jako jiskřičky. Ta první je moje, ta druhá je tvá — matičko, vám patří tam ta zářivá. Čtvrtou ať má naše malá sestřička, jednou podělíme také tatíčka. Ale teď, matičko, hleďte v šíř i v dál, jakoby těch jisker nebem rozsypal! Jakoby tam rozmet’ drobné pozlátko; čí pak jsou ty hvězdy? „Boží! — děťátko!"179
179
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 515–516.
61
5.4 Zvony a zvonky Poslední Sládkova sbírka pro děti je určená už dětem starším, což bylo pravděpodobně dáno i věkem jeho vlastní dcery, z které v té době už byla čtrnáctiletá slečna. Helenka byla nejspíše prvním posluchačem a čtenářem jeho básní. Zatímco první dvě sbírky pro děti vyšly rychle za sebou, mezi druhou a třetí byla šestiletá prodleva. Vychází bez jmenné dedikace roku 1894. Vyskytuje se v ní silný didaktický prvek, jak píše Josef Polák: „Výchovná stránka ve Zvonech a zvoncích je vůbec ze všech tří dětských knih nejsilnější. Dokladem toho je i nový útvar bajky, v níž dosáhl mistrovství. “180 V této sbírce se objevují převážně pohádkové motivy, nápodoby bajky i básně groteskní. Pohádkové postavy reprezentují například básně Paleček či Trpaslík. Tyto básně jsou věnovány dceři. Obě jsou psány dvojverším. „Ze všech reků malý Paleček byl nejšvarnější holeček. List růžový za peřinku mu daly víly do vínku.“181 „Chytli páni trpaslíka, schovali ho do žejdlíka. Když ho k soudu vyndat chtěli, nalézti ho neuměli. Tak byl drobný, tak byl malý. Nenašli ho. — Ti si dali!“182
180
POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962, s. 43. SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. II. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 156–157. 182 Tamtéž, s. 158. 181
62
Čisté přírodní lyriky nenajdeme tolik, ale na druhé straně je ve sbírce snad nejznámější Sládkova báseň Lesní studánka. Chudý hoch je velmi složitá báseň. Svou tématikou má blízko k sociálním básním. Dle našeho názoru není vhodná pro malé děti. „Jsem chudý hoch, až za vsí bydlím kdes ve staré chaloupce, již stavěl děd a byl tam živ, jak my jsme živi dnes, můj otec, matka a nás dětí pět. Tak volný je tam pohled do nebes a vzdálen tak ten celý širý svět.“183 O této sbírce se velmi pochvalně vyjádřil Ferdinand Strejček: „Zvonky a zvony“ (u Otty) jsou novým vzácným dokladem schopnosti básníkovy pronikat poddajnou duší dětskou a zábavně jí vpravovat ušlechtilé zásady, smysl pro krásu, radost ze života, což se vše dálo již sbírkami předešlými. Ale tentokrát přidává básník také motivy vlastenecké, sociální a náboženské.“184 V této sbírce se objevuje humor. Jak píše Ferdinand Strejček: „Svými „Zvony a zvonky“ dospěl Sládek k vrcholu své básnické objektivnější periody a nejvyššího stupně básnických nápodob a ohlasů.“185 Přejdeme ale k rodinným příslušníkům. Básní, které se týkají rodinné tematiky, se v této sbírce objevuje velmi málo, dokonce uvedeme jenom dvě, a to Věnování a Holoubci. První báseň sbírky se jmenuje Věnování a je určena matkám všech dětí. V první strofě je anaforou zdůrazněno, že je báseň věnovaná matkám, nejvíce však matce básníka, a také básníkově manželce, matce jeho milované dcery Helenky. Básník vyzývá děti, aby si matek vážily. Na konci věnování básník říká, že největší radost pro matky je, když je jejich dítě šťastné. V druhé strofě pomocí anafory básník děkuje matkám za jejich péči, starostlivost, oddanost, výchovu a lásku. Opět se spojky „za“ anaforicky opakují. Báseň se skládá z čtyř strof o čtyřech verších. Verš je v prvních třech slokách střídavý a v čtvrté sloce je přerývaný.
183
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. II. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 192. STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 141. 185 STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948, s. 142. 184
63
„Matičkám vašim, vy milé děti, matičkám vašim i matce své ze srdce zpěvák písně ty světí veselé, vážné i dovádivé. Za každou noc, již u vás kdy bděly, za každý v bázni tajený dech, za první krůček, při němž se chvěly, za první slůvko na vašich rtech. Za každý úsměv, slzu a vrásku, za steré polibky, — a natisíckrát za všechnu péči a nezměrnou lásku, již může na světě matka jen dát! Matiček vašich i matky vlastní zpěvák si vzpomíná i vlhne mu líc. Mějte je rády a buďte šťastny! — matka si za vše — nepřeje víc.“186 V dalších básních sbírky členy rodiny potkáme málo, lze usuzovat na toho, že Sládek chtěl starší děti seznámit se světem mimo jejich nejbližší okolí a rodinu, který je čeká v dospělosti. Holoubci je krátká báseň o dvou strofách. Básník zde opět přirovnává holoubky k sobě a ke své matičce. S tím jsme se již setkali v básni Matičce ze Zlatého máje. „Vždycky mi, matičko, říkáváte, že mne jak holoubka vychováte; holoubci broukají bez ustání a já si zabrouknout nesmím ani.
186
SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. II. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926, s. 155–6.
64
Mám-li tě za svou mít holubičku, nesmíš ty broukávat na matičku; holoubci také tak nebroukají, vždy na ni vesele zavrkají."187
5.5 Poznámky k formě Sládkových veršů pro děti „Pokud si všimneme složek výstavby, především rytmu a rýmu, můžeme radostně zjišťovati značnou bohatost rytmických schemat, v nichž převládá trochej, který je vystřídaný daktylem a jen zřídka se vyskytuje jambický verš. Také rým vykazuje pestrost a mnohost variant, vázaných přirozeně k celkové výstavbě básní.“ 188 Dodejme, že Sládek používá figury s hromaděním prvků a často sdružený rým, což jsou atributy lidové poezie. Nezřídka oslovuje čtenáře a občas střídá ich-formu a er-formu pro vytvoření kompozičního kontrastu. Někdy překvapí nečekanou pointou. František Tenčík vyčítá Sládkovi básnické výrazy a neobvyklé gramatické tvary, které mohou ztěžovat porozumění a pochopení významů. Totéž může způsobit také nesprávná větná výstavba daná vnitřní zákonitosti básně. „Uvědomujeme si, že pochopení významu není podmíněno jen těmito hledisky, že zatím co jedna složka může pochopení ztěžovat, mohou je složky jiné předjímat a oživovat. Uvědomujeme si také, že na určitém vývojovém stupni memoruje dítě básně, aniž usilujeme o to, aby je pochopilo v jejich významu.“189 Připadá nám správné, že Tenčík své výhrady takto korigoval, protože děti naopak často milují básně jen pro jejich zvukomalebnost, aniž by v nich hledaly nějaký smysl. Stejně tak není možné chtít po básnících, aby si stále kladli otázku, zda jejich dětský čtenář některé použité slovo, některý výraz či obrat pochopí.
187
Tamtéž, s. 174. TENČÍK, Fr..: J. V. Sládek dětem. In Chudým dětem. J. V. Sládek. Brno: Pokorný a spol., 1946, s. 44. 189 Tamtéž, s. 42. 188
65
Závěr Tematika rodiny prostupuje celé Sládkovo básnické dílo, ať jsou jeho verše určené dospělým či dětem. Pokusili jsme se tuto tematiku analyzovat a využili jsme k tomu jak básní samotných, tak jejich hodnocení od kritiků. Naším cílem bylo najít shody a rozdíly mezi Sládkovou tvorbou pro děti a tvorbou pro dospělé zaměřenou na rodinu. Je zřejmé, že Sládek svou rodinu miloval a že smrt jeho první ženy jej hluboce zasáhla a možná jeho styl navždy poznamenala jistou melancholií a smutkem. Všechny básně jsou psány na základě jeho současných pocitů. Jádro jeho tvorby pramení z osobních životních zkušeností. Pokusili jsme se tedy nalézt shody a rozdíly. První prvkem našeho srovnání mezi tvorbou pro děti a pro dospělé je adresnost a emocionalita básní. V tvorbě pro dospělé se básník snaží věnovat básně své matce, otci, první a druhé manželce, babičce, dceři, sourozencům a vyskytují se i básně o lásce k domovu. V tvorbě pro děti je členů rodiny podstatně méně. Jedná se o matku a dceru, které jsou zmiňovány nejčastěji. Jedna báseň je věnována rodičům a pozornost je věnována i babičce. Pomineme-li v tvorbě pro děti dceru, která je, pochopitelně v tvorbě pro děti, zastoupena nejčastěji, nejvíce prostoru v obou částech Sládkovy tvorby je věnováno postavě matky, kterou může být jeho matka, anebo matka jeho dcery Helenky. Ve všech rozebíraných básních se vyskytuje emoční prvek. Sám Sládek své emoce vyjádřil v básních, které mu pomáhaly překonat těžké životní osudy. Své city dával najevo o hodně více, než je obvyklé, možná to bylo zapříčiněno smrtí manželky a dítěte, která ho velmi ranila. Všechny básně pro děti i pro dospělé jsou jakýmsi deníkem muže, jenž miloval svou rodinu. Jak už bylo výše uvedeno, více prostoru v básních pro dospělé věnuje své první ženě, s níž strávil zhruba rok, než své druhé ženě, která o něj s velkou trpělivostí řadu let pečovala. Básník je puzen psát o svých pokud možno hluboce prožívaných citech a pocitech, a těm atmosféra poklidné domácnosti příliš nekonvenuje. Avšak v tvorbě pro děti ani jedna manželka zastoupena není. Ke svým rodičům a prarodičům má nejen vřelý, ale i pragmatický a realistický vztah. Druhým prvkem je zidealizování rodinných příslušníkův tvorbě pro dospělé i pro děti. Ani v jedné básni není poukázáno na zápornou vlastnost člena rodiny. K dětskému světu idealizace patří. Je-li tématem uměleckého díla dítě, je velmi snadné sklouznout 66
na šikmou plochu sentimentality a kýče. Sládek se avšak svým velmi kladným vztahem k členům rodiny ani v jedné části své tvorby (pro děti a pro dospělé) sentimentu ani kýče nedopustí. Dcera Helena se ve verších pro děti stává symbolem idealizované čistoty, dokonalosti a prostoty. Třetím prvkem je spojitost obou části. Sládkovo dílo se v tvorbě pro dospělé a pro děti velmi prolíná. U některých básní nelze s jistotou říci, jestli patří do té či jiné části Sládkovy tvorby. Je velmi těžké nalézt přesnou mez, kde tvorba pro děti končí a tvorba pro dospělé začíná. Velmi záleží na mentální vyspělosti dítěte. Naše práce je rozdělena na dvě dílčí kapitoly - tvorbu pro dospělé a pro děti, musíme tedy zmínit fakt, že se tyto části velmi prolínají a že toto dělení není přesné. Musíme tedy rozlišovat mezi tím, kam Sládek zařadil svou báseň (tvorba pro děti a tvorba pro dospělé), a tím, jak báseň doopravdy vyznívá. Rozdělení básní je velmi individuální. My však respektuje autorovo rozdělní. Čtvrtým prvkem je symbolika, zejména přírodní symbolika, která se objevuje skoro v každé rozebírané básni. Není pochyb, že Sládek měl k přírodě velmi vřelý vztah. Velmi často jsme se setkali s ptáky (vlaštovky, skřivani a holoubci). Důvod může být ten, že pták symbolizuje volnost, svobodu a naději. Pták byl častým symbolem už v mytologii. Obecně jsou černí ptáci zvěstovatelé zla a bílí dobra. Připomeneme si, že skřivan je Sládkův oblíbený zpěvný pták. Už v kapitole o básních věnovaných první manželce Emilii jsme citovali mj. verš z první Sládkovy sbírky „Já jsem skřivan z českých polí“. Často se také opakují barvy jako zlatá, bílá, červená, které symbolizují vlastnosti nebo vzhled. Bílá jako symbol čistoty a nevinnosti. Červená ve spojení se zdravím dítěte. Zlatá jako energie, síla a cennost. Pátým prvkem je poselství. Ve všech básních jako bychom našli jakési poselství mravní odpovědnosti, moudrosti a citovosti, které básník vyzdvihuje za ideální hodnoty. Také to, že si máme rodiny vážit. Šestým prvkem je smutek a smrt. V básních pro děti se smrt vůbec neobjevuje, až na báseň Smutek, která svým založením není vhodná pro dětského čtenáře. V básni Babička se sice setkáváme se stářím, ale o smrti básník nemluví. Je to pochopitelné, protože, zejména malé děti smrt nejsou schopny pochopit. Se smutkem tomu je ale jinak. Vyskytuje se, jak v tvorbě pro děti, tak v tvorbě pro dospělé. Ve Věnování a v básni Smutno sám básník naznačuje, že se setkáme s chmurnými verši. Souhrnně lze tedy říci, že smutek a smrt se v malé míře v tvorbě pro děti vyskytují, ale v tvorbě pro dospělé se s nimi setkáváme téměř v každé rozebírané básni. Z veršů pro dospělé je výrazněji cítit melancholie a pesimismus.
67
Sedmým prvkem je formální stránka básni. Sládek má tendence psát krátké strofy, nejvíce jsou zastoupeny strofy se čtyřmi verši. Zajímavé je, že se velmi často objevuje verš přerývaný, neobvyklé nejsou ani střídavý a obkročný, avšak sdružený verš se vyskytuje velmi málo. V tvorbě děti i pro dospělé se často opakuje básnická figura, a to anafora. Dále se často objevuje řečnická figura apostrofa, kdy Sládek často oslovuje své rodinné příslušníky. S básnickými přívlastky (epiteton ornans a epiteton constans) se lze setkat jak v tvorbě pro děti, tak pro dospělé. V obou částech Sládkovy tvorby je častý i přesah (enjambement) a přirovnání. Sládek velmi často své rodinné příslušníky přirovnává ke zvířatům, zejména k ptákům (holubice, skřivan a vlaštovka). V poezii pro děti využívá pravidelných meter. Obvyklá je i melodičnost, proto se nemůžeme divit, že podnítila několik českých skladatelů jako K. Bendla a B. Foerstera k jejich zhudebnění. Deminutiva se vyskytují v obou částech básníkovy tvorby. Avšak Sládek celkově se zdrobnělinami šetří. V dětské tvorbě jich můžeme nalézt více, ale i v básních pro dospělé jsou použita, zejména při oslovování matky. Časté opakování přivlastňovacích zájmen ve spojení s rodinnými příslušníky svědčí, o tom, jak si rodiny vážil. Osmým prvkem je ženská tematika. Motiv ženy se v obou částech Sládkovy tvorby vyskytuje častěji než motiv muže. Sládek se dívá na postavu matky, manželky, dcery, babičky a sestry s pokorou a respektem. Nyní stručně shrneme stanoviska sekundární literatury. Sládkova poezie pro dospělé je vesměs považována za úspěšné dílo. Ve své době byl Sládek uznáván jak svými předchůdci, tak i vrstevníky, nevyjímaje ani literární odpůrce. Významní kritici F. X. Šalda a Arne Novák považují Sládkovo dílo za kvalitní a velice sensibilní. V tvorbě pro děti se názory diametrálně liší. Například Emanuel Chalupný a F. X. Šalda tvorbu odsoudili pro její vážnost. Poukazují i na to, že to nejsou básně pro děti, ale pro dospělé. Josef Polák ale píše, že to básně pro děti jsou, a kritik František Bílý je dokonce považuje za nejlepší perly Sládkovy poezie. Také Jaroslav Voráček se o básních pro děti vyjadřuje velmi kladně a vyzdvihuje jejich význam pro nastávající básnické generace, především Františka Hrubína. Když hledáme posouzení Sládkových básní pro děti v modernější odborné literatuře, najdeme vesměs vysoké pozitivní hodnocení, v němž většinou nechybí ocenění inspirace lidovou tvorbou. Lze tedy poznamenat, že se kritika Sládkovy tvorby pro děti postupem času zlepšuje.
68
Z analýzy
vybraných
básní
tedy
vyplývá,
že
Sládek
tematizaci
rodiny
v tvorbě pro dospělé a pro děti zpracoval velmi dobře. Ze všech rozebíraných básní je znát básníkovu velkou lásku, kterou ke své rodiny cítil.
69
Bibliografie Primární literatura SLÁDEK, J. V. Básně I. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, SLÁDEK, J. V. Básně II. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, SLÁDEK, J. V. Básně III. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. I. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926. SLÁDEK, J. V. Spisy básnické. II. Díl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1926.
Sekundární literatura 1. BULÁNEK, F. D. Mladé lásky. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1966. 2. BULÁNEK, F. D. Sládkovo místo v poesii pro mládež. Praha: Nakladatelství Vladimír Zrubecký, 1945. 3. ČEŇKOVÁ, J. a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-095-X. 4. ČERVENKA, M. a kol. Slovník básnických knih. Praha: Československý spisovatel, 1990. ISBN 80-202-0217-X. 5. GALÍK, J. a kol. Panorama české literatury: literární dějiny od počátků do současnosti. Olomouc: Rubico, 1994. ISBN 80-858-3904-0. 6. GENČIOVÁ, M. Literatura pro děti a mládež (ve srovnávacím žánrovém pohledu). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 7. HRABÁK, J. Poetika. Praha: Československý spisovatel, 1977.
70
8. CHALOUPKA, O. a kol. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1985. 9. CHALOUPKA, O., VORÁČEK, J. Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1979. 10. CHALUPNÝ, E. Josef Václav Sládek a lumírovská doba české literatury. Praha: Fr. Borový, 1916. 11. Chudým dětem. J. V. Sládek. 56. ročenka dobročinného komitétu v Brně. Brno: Pokorný a spol., 1946. 12. JANKOVIČ, M. Josef Václav Sládek, Praha: Svobodné slovo, 1963. 13. KLÁŠTERSKÝ, A. Josef V. Sládek. Jeho život, literární dílo, ukázky bibliografie. Praha: Nakladatel Jan Svátek, 1922. 14. LEHÁR, J. a kol. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-963-8. 15. MACHAČOVÁ, J., MATĚJČEK, J. Nástin sociálního vývoje českých zemí 1781 – 1914. Opava: Slezské zemské muzeum, 2002. ISBN 80-86224-23-6. 16. MÁCHAL, J. Boje o nové směry v české literatuře (1880-1900). Praha: Jednota českých filologů, 1926. 17. MALÝ, M. Tvář básníka J. V. Sládka, Praha: Státní nakladatelství, 1946. 18. NOVÁK, A.: J. V. Sládek. In Myšlenky a spisovatelé: studie a podobizny. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1913. 19. NOVÁK, J. V, NOVÁK, A. Přehledné dějiny literatury české: od nejstarších dob až po naše dny. Olomouc: R. Prombergr, 1936. 20. POLÁK, J. Josef Václav Sládek: básník domova. Praha: Nakladatelství F. Borový, 1945. 21. POLÁK, J. Josef Václav Sládek: Život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984.
71
22. POLÁK, J. Přehledné dějiny české literatury pro děti a mládež a četby mládeže. Praha: Státní pedagogické nakl., 1982. 23. POLÁK, J. Sládkův Zbiroh. Plzeň: Krajské nakladatelství, 1962. 24. POSPÍŠIL, O., SUK, V., F.: Dětská literatura česká. Praha: Státní nakladatelství, 1924. 25. SLÁDEK, J. V. Polní cestou. Praha: Československý spisovatel, 1972. 26. STREJČEK, F. Josef Václav Sládek, jak žil, pracoval a trpěl. Praha: Nakladatelství J. Otto, 1948. 27. ŠALDA, F. X. Tři smrti: Winter, Schwaiger a Sládek. In Šaldův zápisník IV. (1931–2). Praha: Otto Girgal. 28. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3, M-Ř. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. 29. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6.
72
