RITUÁLY V ŽIVOTĚ ŽIDŮ

RITUÁLY V ŽIVOTĚ ŽIDŮ

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obory:

B7507 – Specializace v pedagogice 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7504R269 – Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Vedoucí práce:

Eliška Ellen Rozkovcová Mgr. Marie Holá, Th.D.

Liberec 2015

THE RITUALS IN JEWISH LIFE

Bachelor thesis

Study programme: Study branches:

B7507 – Specialization in Pedagogy 6107R023 – Humanities for Education 7504R269 – Czech Language for Education

Author: Supervisor:

Eliška Ellen Rozkovcová Mgr. Marie Holá, Th.D.

Liberec 2015

Tento list nahraďte originálem zadání.

Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Marii Holé, Th.D. za odborné vedení bakalářské práce. Děkuji za vstřícnost, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala.

Anotace Bakalářská práce s názvem Rituály v životě židů popisuje a vysvětluje význam stěžejních rituálů v životě židů. Práce je rozdělena na pět základních kapitol. Na začátku práce je objasněn pojem judaismus pro lepší pochopení následujících kapitol. Další kapitola vymezuje pojem rituál obecně. A hlavní část bakalářské práce je věnována přechodovým rituálům judaismu. Přechodové rituály usnadňují přechod jedince z jedné životní fáze do druhé. Týkají se narození dítěte, období dospívání, svatby a úmrtí. Rituály vycházejí z biblických příkazů a předávají se z generace na generaci.

Klíčová slova Judaismus, rituál, Tóra.

Resumé The Bachelor thesis titled The Rituals in Jewish Life describes and explains meaning of the fundamental rituals in jewish life. This thesis is divided into 5 main chapters. At the beginning is defined Judaism. Judaism is introduced in general for better understanding of the following chapters. In next part of thesis are described rituals in general. And the major part of thesis deals with rituals of passage. The rituals of passage make easy a human passage of one period of life to another period of human life. This rituals are connected with child's birth, adolescence, marriage and death. Rituals are based on biblical commands and relayed from generation to generation.

Keywords Judaism, ritual, Torah.

Obsah 1 Úvod.......................................................................................................................10 2 Vymezení pojmu judaismus a jeho základních myšlenek.......................................12 3 Rituály....................................................................................................................14 3.1.1 Antropologické hledisko.........................................................................14 3.1.2 Sociologické hledisko.............................................................................15 3.1.3 Psychologické hledisko...........................................................................16 3.1.4 Religionistické hledisko..........................................................................17 3.2 Rozdělení rituálů.............................................................................................18 3.2.1 Rituály sympatetické a kontaktní............................................................18 3.2.2 Rituály přímé a nepřímé..........................................................................19 3.2.3 Rituály pozitivní a negativní...................................................................20 3.2.4 Rituály cyklické - výroční a přechodové.................................................20 4 Rituály židovské.....................................................................................................24 4.1 Tóra jakožto soubor etických a rituálních pravidel židů.................................24 4.2 Rozdělení židovských rituálů..........................................................................26 4.2.1 Židovské rituály přechodové...................................................................26 4.2.2 Židovské rituály cyklické – výroční........................................................27 4.2.3 Liturgické rituály.....................................................................................27 4.2.4 Židovské rituály v domácnosti ...............................................................28 5 Přechodové rituály judaismu..................................................................................30 5.1 Rituály spojené s narozením...........................................................................30 5.1.1 Těhotenství a porod.................................................................................31 5.1.2 Šalom zachar a Simchat bat....................................................................32 5.1.3 Pojmenování dítěte..................................................................................33 5.1.4 Obřízka-Brit mila....................................................................................34 5.1.5 Pidjon ha-ben..........................................................................................36 5.2 Období dospívání (Bar micva, Bat micva).....................................................37 5.3 Období dospělosti...........................................................................................39 5.3.1 Šiduch......................................................................................................40 5.3.2 Zasnoubení .............................................................................................40 5.3.3 Svatba......................................................................................................41 5.3.3.1 Přípravy na svatební den.................................................................42 5.3.3.2 Průběh svatebního dne.....................................................................43 5.3.3.3 Zakázané sňatky..............................................................................45 5.3.3.4 Levirátní sňatek...............................................................................46 5.3.4 Rozvod....................................................................................................47 5.4 Konec života...................................................................................................48 5.4.1 Chevra kadiša..........................................................................................49 5.4.2 Umírání...................................................................................................50 8

5.4.3 Pohřební obřad........................................................................................51 5.4.4 Období smutku........................................................................................52 6 Závěr.......................................................................................................................54 7 Seznam použité literatury a zdrojů.........................................................................56 8 Seznam příloh.........................................................................................................58 9. Přílohy....................................................................................................................60

9

1 Úvod Cílem bakalářské práce je popis a vysvětlení významu stěžejních rituálů v životě židů. Motivací autorky k výběru tohoto tématu bylo přiblížit veřejnosti tradiční židovské rituály, jelikož povědomí veřejnosti o judaismu a židovských rituálech klesá a tradice se začínají vytrácet z moderního života. Přitom tradice a rituály existují již po několik tisíciletí a je na nich vybudována existence celého lidského společenství i světa. V práci bude objasněn pojem rituál, jelikož vykonávání rituálů a náboženských obřadů prostupuje všechny okamžiky a zásadní mezníky života jedince. Obecně za rituál můžeme považovat ustálený způsob jednání či chování při vykonávání určitých činností, které přinášejí hluboký prožitek provozovateli i účastníkovi. Poté se práce zaměří především na rituály židovské, na jejich popis a význam. Pokusí se přiblížit židovské svátky a tradice a jejich souvislosti v historickém biblickém kontextu. Na začátku práce bude věnována kapitola judaismu, jakožto nejstaršímu z monoteistických náboženství, které zaujímá významné postavení ve světě. Judaismus neoznačuje pouze náboženství určitého národu, nýbrž celý kulturní, sociální a náboženský systém lidu Izraele, který zahrnuje historii, jazyk, zemi, filosofii či soubor zásad a pravidel chování. Judaismus vychází z učení obsaženého v posvátných knihách a textech. Proto jedna kapitola bude věnována přímo Tóře, jež zahrnuje soubor tradičních etických a rituálních pravidel, kterými se řídí život židů. Zbývající část bakalářské práce se bude zabývat hlavními přechodovými rituály, které provázejí významné mezní události života židů. Mezi nejvýznamnější mezníky lidského života patří narození dítěte, se kterým se pojí velké množství rituálů. Dalším důležitým obdobím je období dospělosti a hledání svého protějšku a následné spojení ve svazek manželský. S koncem života jedince se též váže mnoho

10

pohřebních a smutečních rituálů. O záležitosti ohledně umírání jedince a pohřbu se stará Chevra kadiša – pohřební bratrstvo. Práce se zaměří především na průběh konkrétních rituálů, na způsob jejich dodržování a na jejich roli a význam pro společnost. Důležitým aspektem, kterým se bude zabývat, je též historie a historický vývoj daných rituálů. Protože znalost historického biblického kontextu je nezbytná pro pochopení židovské kultury, tradic i rituálů. Rituály jsou kolektivní záležitostí a účastní se jich skupina lidí. Většinou se jedná o příbuzné, známé, ale i představitele obce. Rituály jsou považovány za velmi důležité a nezbytné pro soudržnost sociálních skupin a utužování vzájemných vztahů. Díky rituálům také jedinec snáze překoná strach a krizi spojenou se zásadními změnami v jeho životě.

11

2 Vymezení pojmu judaismus a jeho základních myšlenek Judaismus je termín, který označuje náboženství a víru židovského národa. Hebrejsky bývá judaismus nazýván jako jahadut.1 Judaismus je také termín označující v nejširším smyslu celý kulturní, sociální a náboženský systém lidu Izraele, který zahrnuje historii, jazyk, zemi, filosofii či soubor zásad a pravidel chování. Jedná se o způsob života židů, který obsahuje souhrn židovského učení jejich víry.2 Princip víry je založen na uctívání jediného Boha, je tudíž monoteistickým náboženstvím. Židé Boha označují čtyřpísmenným jménem JHVH, avšak z náboženské úcty se vyhýbají pojmenování Jahve a častěji užívají označení jako „Pán“ či „Jméno“. Do českého jazyka se JHVH zpravidla překládá jako Hospodin. V hebrejské Bibli bývá Bůh často nazýván také „Elohim“.Boží jméno je v judaismu považováno za jednu z nejposvátnějších věcí a nakládání s ním vyžaduje zvláštní úctu a obezřetnost.3 Základem židovské víry je Tóra, neboli pět knih Mojžíšových. Podle tradice předepisuje Tóra 613 přikázání, kterými se židé řídí. Liturgickými texty judaismu jsou pak všechny knihy hebrejské Bible a Talmud. Talmud je soubor klasických židovských zákonů a nauk, zachycuje především ústní zákon. Tyto spisy mají status svatých knih a je jim připisována náležitá úcta, jakožto slovu seslanému Bohem.4

1 2

3

4

PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.115-116 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.77 SADEK, Vladimír, Jiřina ŠEDINOVÁ, Anita FRANKOVÁ, Leo PAVLÁT, Alexandr PUTÍK, Leo PAVLÁT a Jiří FIEDLER. Židé - dějiny a kultura. 3., dopl. vyd. Editor Leo Pavlát. V Praze: Židovské muzeum, 2005. ISBN 80-868-8911-4. s.12 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.77

12

Začátky judaismu podle tradice spadají až do období 2. tisíciletí před naším letopočtem, kdy se judaismus postupně začal rozšiřovat podél Eufratu až do Kanaánu. Za zakladatele judaismu je považován Abraham a jeho potomci Izák a Jákob. Identita judaismu je proto budována na příslušnosti k lidu Izraele, který byl Bohem vyvolen a uzavřel s ním smlouvu. Na základě této smlouvy se lidu dostalo Božího zaslíbení, ale zároveň je to zavazovalo k dodržování Božích zákonů.5 Samotný vznik judaismu se však datuje do 13. století před naším letopočtem, kdy Mojžíš vyvedl izraelský lid z Egypta. Po odchodu z Egypta obdržel Mojžíš na hoře Sinaj Desatero Božích přikázání. Desatero má pro židy zásadní význam, a proto jej řádně dodržují. Podle Starého Zákona byly tyto příkazy sepsány Bohem na dvou kamenných deskách.6

5

6

PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.115-116 LEMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Vyd. 1. Překlad Josef Mlejnek. Praha: ERM, 1994, 111 s. Vědět víc (ERM), sv. 2. ISBN 80-901-4776-3. s.3-4

13

3 Rituály Slovo rituál pochází z latinského výrazu ritualis – obřadný.7 Často se ztotožňuje s výrazy obřad, obyčej, ceremonie či ceremoniál. Jedná se o ustálený způsob chování při vykonávání určitých činností, které přinášejí hluboký prožitek provozovateli i účastníkovi. Provozování rituálů je důležité pro drtivou většinu lidských společenství a komunit, avšak v každé kultuře se odehrává jiným specifickým způsobem. Existuje mnoho možností, jak na rituály pohlížet, a těm základním se následující kapitoly budou věnovat.

3.1.1

Antropologické hledisko

Z antropologického hlediska je rituál způsob jednání s přesně danými pravidly a postupy, často se opakuje a nabývá dojmu rutinního charakteru. Rituály jsou inscenované události, které se pokaždé řídí standardními předpisy. Rituál je považován za společenskou akci, provádí se za účasti skupiny lidí, která tvoří hlavní složku probíhajících událostí. Účastníci rituálu se navzájem podporují a ujišťují, že se na sebe můžou spolehnout. V případě náboženského rituálu či obřadu účastníci vytvářejí posvátný rámec rituálu, jsou klíčovým prvkem v uvádění shromážděných ve spojení s nadpřirozenými silami.8 Na samotný akt rituálu musí být jedinec předem řádně připraven. Způsobem, jakým se účastníci dostávají do rituálního stavu, se zabývali francouzští sociologové a antropologové Henri Hubert a Marcel Mauss. Tento proces nazvali sakralizace a považovali jej za jeden ze společných rysů všech rituálů. Rituálního stavu se může dosáhnout mnoha způsoby. Jedním z nich je rituální očista – koupel a omývání, dalším může být rituální půst, kdy jedinec nesmí před samotným rituálem jíst či pít 7 8

JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 285 s. ISBN 978-807367-269-0. s.205 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.186-191

14

a musí se postit. Rituálního stavu také často bývá dosaženo pohlavní abstinencí jakožto součástí slibu čistoty či požitím látek, které způsobují přeměnu identity. Všechny rituály jsou však založené na překonání sama sebe a následném přechodu do nového posvátného stavu.9

3.1.2

Sociologické hledisko

Z pohledu sociologie se jedná o pevně dané modely sociálního chování a pravidla hry v každodennosti, mezi které patří například pozdrav, podání ruky či pití čaje. Jednání je prováděné kolektivně a napomáhá upevnění společnosti.10 Rituál vyjadřuje soubor prezentací, rozhodnutí a mechanismů, které zakládají i přepracovávají sociální soubor. Podle M. Gluckmana se rituály stávají nástrojem sociologického přeskupení členů nějakého společenství. Rituály dramatizují morální vztahy ve skupině a umožňují zakrýt možné disharmonie sociální struktury. 11 Také podle teorie E. Durkheima jsou ceremonie a rituály nezbytné pro soudržnost sociálních skupin, proto se s nimi setkáváme při pravidelných bohoslužbách, ale i v zásadních mezních životních situacích.12 Během těchto životních situací dochází k přechodu z jedné životní fáze do druhé, jedná se například o narození, sňatek či smrt. Tyto významné události jsou téměř ve všech společnostech doprovázeny různými obřady a rituály. Rituály jsou kolektivní záležitostí především z důvodu společenské solidarity při vyrovnávání se se změnami ve svém životě. Jedinci, kterých se rituál týká, mají díky účasti skupiny

9

MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.186-191 10 JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 258 s. ISBN 978-802-4736-792. 11 COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 124 s. ISBN 80-717-8385-4. s.71-79 12 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-31244. s.421-422

15

lidí pocit, že na to nejsou sami, jsou jimi povzbuzováni, podporováni a mohou s nimi sdílet své pocity.13

3.1.3

Psychologické hledisko

Psychologie definuje rituál jakožto obřad či souhrn úkonů, jež se provádějí v přesně daném pořadí a vedou k uskutečnění daného cíle. Za rituál považuje každé jednání člověka, které vykazuje stereotypní opakování podle určitých ustálených pravidel. Takovéto chování může být vrozené - například namlouvací rituál, ale také získané každodenní ranní pití kávy či čaje.14 V některých kulturách existují obřady, které označují přechod jedince do nového stavu a jsou nazývané rituály přechodu. Typické obřady přechodu můžeme zpozorovat v období puberty, kdy jedinec vstupuje ze světa děti do světa dospělých. Takový obřad bývá rozdělen do tří částí, první se nazývá odloučení a jedinec je při ní izolován od společnosti. Ve druhé fázi čekání je obvykle podroben tělesným a morálním zkouškám. A konečně ve třetí poslední fázi je opět přijímán do společnosti a nového společenského života. Díky těmto rituálům mladý jedinec lépe překonává strach a krizi spojenou se zásadními změnami v životě a lépe si uvědomí svůj nový status a roli ve společnosti.15 Rituál může mít i negativní význam. Nadměrné provádění stereotypních rituálů může být znakem duševní poruchy jedince. V psychopatologii tak bývá označováno obsendantní chování některých nemocných, kteří se cítí být nuceni provádět určité zbytečné a směšné úkony. 16 Jedinci tyto úkony provádějí za účelem odstranění napětí, někdy spíše znesnadňují běžné praktické činnosti, mezi které 13 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-31244. s.421-422 14 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X. 15 SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 246 s. ISBN 80-244-0249-1. s.182 16 SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 246 s. ISBN 80-244-0249-1. s.182

16

můžeme zařadit složité způsoby oblékání, mytí a podobně. V některých případech rituály umožňují jedinci vykonat určitou činnost, například vůbec usnout, odejít z domova či z práce.17

3.1.4

Religionistické hledisko

Nejčastějšími rituály jsou rituály náboženské, které podporují náboženské cítění. Setkáváme se s nimi téměř ve všech kulturách celého světa. Náboženský rituál bývá vysvětlován jako skupinové a přesně stanovené jednání, které se zakládá na víře nebo pověře.18 Rituály se skládají z posvátných promluv, tělesných gest, předmětů a symbolů. Užití těchto gest a předmětů je jiné než při jejich každodenním používání. Náboženské rituály také bývají často doprovázeny modlitbami, které upevňují víru a vztah s napřirozenými silami.19 Nejdůležitější složkou náboženských rituálů je účast skupiny lidí, která tvoří posvátný rámec rituálu a napomáhá spojení s vyššími silami. Lidé si pomocí rituálů chtějí naklonit přírodní síly, nadpřirozené bytosti, božstvo, bohy nebo Boha. Během těchto obřadů se objevují i oběti, které mají napomoci naklonit si bohy ke svému prospěchu či utišit jejich zlobu. Rituály bývají často doprovázeny hudbou, zpěvem, tancem, odříkáváním posvátných promluv či užíváním symbolů a jiných předmětů.20 Rituály se řídí přesně danými pravidly a předpisy a z důvodu těsného kontaktu s vyššími silami a posvátnými věcmi je nutné být na rituál předem připraven. Například křesťané před přijímáním eucharistie musejí být bez většího hříchu, musejí se řádně chovat a projít zpovědí. Před přijímáním nesmějí jíst ani pít 17 HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X. 18 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 285 s. ISBN 97880-7367-269-0.s.205-206 19 COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 124 s. ISBN 80-717-8385-4.s.71-79 20 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2.s.186-191

17

z důvodu rituální čistoty. Součástí všech rituálních stavů je potlačení vlastní identity a přeměna do stavu posvátného.21 Podle E. Durkheima je náboženský rituál vzor jednání, který spolu s vírou vytváří náboženský systém a svět rozděluje na oblast posvátného a profánního.22 Tvrdí, že náboženství není jen víra jako taková, ale ke každému náboženství patří pravidelná ceremoniální a rituální aktivita. Rituály vyvádějí jedince z každodennosti profánního života a vnášejí ho do sféry vyšších nadpřirozených sil. Součástí rituálů jsou posvátné předměty a symboly, které slouží k uctívání během rituálních aktivit, jsou odděleny od běžného života, od profánní sféry.23

3.2 Rozdělení rituálů Je poměrně těžké specifikovat všechny rituály a následně je zařadit do různých kategorií. Existuje několik typů rituálů, ale žádný jednoznačný jednotící systém jejich rozdělení. Následující rozřazení je inspirováno teorií Jamese Georga Frazera, který se zabýval především rituály sympatetickými a kontaktními a teorií CharleseArnolda Kurr van Gennepa, který se zabýval rituály přechodovými.

3.2.1

Rituály sympatetické a kontaktní

Rozdělení na rituály sympatetické a kontaktní se věnoval především James George Frazer. Sympatetické rituály působí na dálku pomocí vztahů typu podobného na podobné, části na celku, napodobeniny na skutečný předmět nebo bytost a slova na čin. Podobné vytváří podobné, tudíž výsledek se podobá své příčině. A věci, které byly jednou ve vzájemném styku, působí na sebe navzájem na dálku i poté, co byl

21 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2.s.186-191 22 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 285 s. ISBN 97880-7367-269-0.s.205-206 23 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80-720-31244. s.421-422

18

jejich vzájemný fyzický styk přerušen. Tudíž cokoliv učiníme s nějakým hmotným předmětem, postihne i osobu či předmět, se kterým byl předmět jednou ve styku.24 Kontaktní rituály působí bezprostředně, jejich základem je materiálnost, přenosnost vrozených nebo získaných vlastností dotykem i na dálku. Kontaktní rituály vychází z představy, že věci, které byly jednou spojeny, musí zůstat spojené i po dobu jejich odloučení a budou se vzájemně ovlivňovat. Základem kontaktních rituálů je materiální vodič, který spojuje vzdálené předměty a přenáší impulsy z jednoho předmětu na druhý. Nejznámějším příkladem je magický svazek, který existuje mezi člověkem a kteroukoli oddělenou částí jeho těla, například vlasy a nehty.25

3.2.2

Rituály přímé a nepřímé

Dalším možným dělením se zabýval Charles-Arnold Kurr van Gennep. Rituály rozdělil na přímé a nepřímé. Za přímý rituál považuje rituál, který má okamžitou účinnost bez zásahu autonomního činitele, jako prokletí, uhranutí a působí okamžitě.26 Naopak nepřímý rituál je jakýmsi počátečním impulsem, který uvádí do pohybu nějakou autonomní či zosobněnou sílu. Tato vyšší moc zasáhne ve prospěch osoby, která rituál provedla. Například démon, bůh, třída džinů.27

24 FRAZER, James George. Zlatá ratolest: Magie, mýty, náboženství. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994, 632 s. ISBN 80-204-0488-0. s.18-20 25 FRAZER, James George. Zlatá ratolest: Magie, mýty, náboženství. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994, 632 s. ISBN 80-204-0488-0. s.39-40 26 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.16-17 27 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6.s.16-17

19

3.2.3

Rituály pozitivní a negativní

Kurr van Gennep dále rozlišuje rituály pozitivní a negativní. Pozitivní se snaží dosáhnout nějakého efektu, jsou projevem vůle převedené v čin. Z psychologického hlediska se jedná o takzvané chtění – voluntas.28 Negativní se naopak snaží nějakému efektu vyhnout. Běžně se nazývají tabu. Tabu je zákaz, příkaz něco nedělat. Z psychologického hlediska se jedná o takzvané nechtění – noluntas. Z toho vyplývá, že i tabu vyjadřuje jakýsi způsob vůle a je činem, nikoli negací činu. V tomto smyslu tabu není autonomní, existuje pouze jako protiváha rituálů pozitivních. 29

3.2.4

Rituály cyklické - výroční a přechodové

Často se také objevuje rozdělení na rituály cyklické – výroční a rituály přechodové – iniciační.30 Cyklické rituály se pravidelně opakují, mají pevný řád, strukturu a stabilitu. Považujeme za ně významné události, obřady, které přerušují jednotvárný a všední běh času a činí tak čas posvátným. Mezi cyklické rituály řadíme svátky, přírodní rytmy, například Velikonoce, dožínky. Posledním typem rituálů jsou rituály přechodové. Kurr van Gennep ve své publikaci Přechodové rituály rozlišuje tři typy: rituály odluky, rituály pomezní a rituály slučovací, jinak nazývané jako preliminární, liminární a postliminární, neboli předprahové, prahové a poprahové.31 Přechodové rituály jsou spojené s přechodem 28 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6.s.17 29 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. 30 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2.s.186 31 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6.s.19-20

20

jedince z jedné životní fáze do druhé, ohraničují tak tyto životní fáze. Jakákoli změna v postavení je obdobím úzkosti a nejistoty pro konkrétního jedince i jeho okolí. Přináší s sebou změnu role, která narušuje a mění vazby mezi danou osobou a jejími blízkými. Rituál určuje průběh přechodu, jak se má člověk dostat do nového postavení, a shromažďuje jeho blízké za účelem psychologické podpory.32 Kurr van Gennep zjistil, že rituál se člení na tři samostatné části – odloučení (séparation), pomezí (marge), přijetí (agrégation). Nejprve je jedinec odloučen, izolován od zbytku skupiny, během této doby je podroben zkouškám, školením nebo je jen izolován. Poté následuje období pomezí, v němž jedinec podstoupí veřejný rituál, který jedince uvádí do nového společenského postavení. Poslední fází je znovupřijetí nového a změněného jedince do společnosti. Přechodové rituály mají jedinci zaručit snazší přechod z jednoho období, místa nebo společnosti do další fáze jeho života. Článkování a pozvolnost zabraňuje dezorientaci, a tím přispívá k přehlednějšímu plnění životních funkcí.33 Kurr van Gennep publikoval podrobný rozbor přechodových rituálů spojených s životními etapami. Na začátku své práce se zabývá materiálním přechodem, hranicemi a také prostorem, který je vymezován rituály. Podle Gennepa jsou hranice pro národy něčím posvátným. Avšak v dnešní době většina zemí nechává přechod v civilizovaných krajích volný, bez potřeby cestovních pasů.34 Dále se zabývá rituály spojenými s těhotenstvím a narozením dítěte. Tyto obřady přesně odpovídají Gennepovu schématu: odloučení – pomezí - přijetí. Těhotná žena bývá izolována od společnosti, má k dispozici vlastní příbytek, nesmí 32 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.186-191 33 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. 34 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6.s.22-31

21

na posvátná místa a musí dodržovat určitá pravidla. Poté se postupně integruje zpět do společnosti. Narozené dítě rovněž prochází přechodovými rituály. Opouští prostředí matky a stává se tak členem nového společenství. V tomto období mají velký význam rituály „poprvé“ - první koupel, první stříhání vlásků a podobně.35 Iniciačními obřady jedinec vstupuje do věkových tříd a tajných společenství, profesních společenství či náboženských společností. Příkladem iniciačního rituálu může být šaman, který je odloučen od společnosti, umírá a odchází do světa duchů, odtud se vrací s potřebnými znalostmi a dovednostmi a následně je začleněn zpět do společnosti.36 Schéma přechodových rituálů nalezneme také v rituálech spojených se zásnubami a sňatkem. Velký význam v tomto případě připisujeme hmotnému přechodu: překročení prahu nového domu či překročení překážky. V centru jsou tu obřady přijímací: společná hostina, výměna dárků, výměna prstenů a podobně. Do těchto rituálů můžeme zařadit i rozvod, který má v různých společnostech různou podobu. Může mít formu rozlukového lístku, podobu únosu ženy jejím bratrem nebo bývá proveden pouze slovní formulací.37 Důležitou roli hrají pohřební rituály, neexistuje jediná společnost, která by tělo jednoduše vyhodila. Ač se to nezdá, většinou mají nejpropracovanější rituály pomezní a přijímací. Pomocí těchto rituálů mrtvý opouští svět živých a je přijímán do světa zemřelých. Každé společenství má své způsoby vykonávání rituálů. 35 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.46-66 36 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.67-109 37 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.110-135 38 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.190-191

22

38

Existují i odlišnosti pohřebních rituálů uvnitř jednoho společenství či národa. Tentýž národ může mít několik protichůdných pojetí záhrobí, které se zároveň vzájemně proplétají., což se pak odráží v rituálech. Po úmrtí jedince obvykle následuje období smutku. Jedná se o stav pomezí pro pozůstalé, do kterého vstupují odlučovacími rituály, a z něhož se následně začleňují zpět do společnosti (rituály ukončení smutku). Období truchlení se liší svou délkou i způsobem. Důležitým aspektem je stupeň příbuzenského vztahu se zesnulým a systém národa, jímž se příbuzenství určuje.39

39 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.136-138

23

4 Rituály židovské Za rituál je v judaismu považován soubor obřadů určený k vykonávání bohoslužebných úkonů. V judaismu i protestantských církvích takto označujeme předem určený průběh čtení, modliteb a zpěvů v bohoslužbě. Každý rituál se váže na určité místo a událost.40 Rituály doprovázejí každodenní běh života židů a tvoří tak jeho nedílnou součást. Židovské rituály a obřady jsou kolektivní záležitostí, většinou jsou prováděny za účasti skupiny lidí, která tvoří hlavní složku probíhajících událostí. Účastníci tvoří takzvaný posvátný rámec rituálu a napomáhají spojení s posvátnými silami. Náboženské rituály slouží především k podpoře náboženské víry a náboženského cítění. Skládají se z posvátných promluv, tělesných gest, předmětů symbolů. Užití těchto gest a předmětů je jiné než při jejich každodenním používání.41 V dnešní době židé zastávají rozmanité postoje a názory k rituálům a tradicím. Židovské rituály a tradice se již z větší části nedodržují tak přísně jako dříve. Přísně dodržuje všechny náboženské předpisy a úkony asi jen 20% židovské populace žijící na území Izraele. Většina Izraelců se řídí určitou kombinací židovských tradic podle osobního přesvědčení a etnických nebo rodinných tradic.42

4.1 Tóra jakožto soubor etických a rituálních pravidel židů Tóra se obvykle definuje jako vodítko, instrukce, učení či doktrína, běžný překlad „zákon“ je poněkud nepřesný.43 40 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6.s.435 41 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2.s.186-191 42 Israel diplomatic network: Velvyslanectví státu Izrael v České republice. Israel diplomatic network [online]. [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: http://embassies.gov.il/Pages/IsraeliMissionsAroundTheWorld.aspx 43 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.208

24

Tradičně se za Tóru považuje soubor Pěti knih Mojžíšových neboli Pentateuchu, první části hebrejské Bible. Častější je však interpretace v širším pojetí, která Tórou označuje celý Tanach (hebrejskou Bibli) nebo může mít rozšířený význam veškerého židovského učení, náboženského zákona a talmudské literatury.44 Podle židovské tradice Bůh věnoval knihy Tóry Mojžíšovi na hoře Sinaj okolo roku 1220 př. n. l. krátce po odchodu židů z Egypta. Proto je často nazývána jako Mojžíšova Tóra. Věnování Tóry je považováno za jedinečnou událost, kdy během jedné chvíle byla lidu zjevena celá historie lidstva.45 Tóra je základním dokumentem judaismu, který zahrnuje soubor tradičních etických a rituálních pravidel židů.46 Slouží k rituálnímu předčítání při synagogálních bohoslužbách, především v sobotu, pondělí a ve čtvrtek, o novém měsíci, svátcích a půstech. Podle tradice se má Pentateuch probrat během jednoho roku, je tak rozdělen do 54 oddílů - sider, které se předčítají o šabatech.47 Tóra ve smyslu Tanachu se skládá ze dvou vzájemně svázaných částí – Tóry psané (Tora še-bi-chtav) a Tóry ústní (Tora še-be-al-pe). Za psanou Tóru považujeme hebrejskou Bibli – Starý zákon (Pentateuch, Proroky a Spisy). Slovo Tanach vzniklo spojením počátečních písmen hebrejských jmen zmíněných tří částí. Za nejdůležitější část Tanachu se považuje právě Tóra v užším smyslu, tedy Pět knih Mojžíšových, které tvoří základní východisko židovské nauky a životní praxe.48

44 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.232-233 45 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.208 46 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.7-13 47 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.7-13 48 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.7-13

25

Pojmenování Ústní Tóra vděčí za svůj název tradici ústního předávání. Je souhrnem učení, výkladem a rozvinutím Tóry psané. Ústní Tóra zahrnuje halachu a hagadu. Halacha je souhrnem náboženského práva, který stanovuje závazná pravidla jednání ve všech oblastech lidského života. Zaměřovala se na problémy zemědělství, modliteb, svátků, manželského, civilního a trestního práva a chrámových rituálních předpisů. Hagada se zaměřuje spíše na etické a filosofické otázky, které vysvětluje pomocí příběhů, podobenství a přísloví.49 Psaná i ústní Tóra určuje celkový charakter židovského náboženství a kultury. Povinností každého žida je nejen dodržovat přikázání Tóry, ale i Tóru studovat a přispívat k její výstavbě.50

4.2 Rozdělení židovských rituálů Každá obecná společnost v sobě zahrnuje několik zvláštních společností a každá se vyznačuje svými specifickými rituály. Proto je velmi těžké židovské rituály obecně klasifikovat. Rozdělení rituálů vychází primárně z pozorování existujících obřadů v různých kulturách a společnostech. Následující kapitoly se budou zabývat rituály přechodovými, cyklickými, liturgickými a rituály v židovské domácnosti.

4.2.1

Židovské rituály přechodové

Rituály přechodové téměř ve všech společnostech doprovázejí významné životní události jedince, při kterých dochází k přechodu z jedné životní fáze do druhé. Jedná se například o narození (Šalom zachar, Simchat bat, obřízka – Brit mila, Pidjon haben), dospívání (Bar micva a Bat micva), zasnoubení – Šiduch, sňatek či smrt a

49 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6.s.7-13 50 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6.s.208

26

rituály pohřební. Židovským přechodovým rituálům bude věnována následující kapitola č. 5.

4.2.2

Židovské rituály cyklické – výroční

Mezi cyklické rituály můžeme řadit židovské svátky a významné postní dny. Tyto dny se dodržují na připomenutí významných historických událostí. Židovské sváteční dny probíhají podle kalendáře – luachu, který je založený na lunárním cyklu. Délka měsíce se odhaduje zhruba na dobu oběhu Měsíce kolem Země. Hlavním židovským svátkem, slaveným pravidelně každý sedmý den týdne, je šabat. Jeho hebrejské jméno vyjadřuje přerušení, zastavení a ustání. „A proto je jádrem šabatu oprostit myšlenky i ruce od práce a tvorby a složit k nohám Stvořitele celé jeho dílo.“51 Tento den je věnován modlitbám a odpočinku. Je připomínkou sedmého dne od počátku stvoření světa.52 Dalšími význačnými židovskými svátky jsou vysoké svátky: Roš ha-šana (Nový rok) a Jom kipur (závěrečný den deseti dní pokání). Významným dnem židů se stala také Chanuka (svátek na památku znovuzasvěcení Chrámu v Jeruzalémě). Mezi poutní svátky řadíme Pesach (Přesnice, připomínající odchod Izraele z Egypta) a Simchat Tora (Radost z Tóry, ukončení a započetí jednoročního cyklu četby Tóry). Velký důraz se klade též na postní dny: Ta'anit Ester (Esteřin půst) a Tiša be-av (půst na připomenutí zničení Chrámu).

4.2.3

Liturgické rituály

Liturgické rituály jsou součástí každého dne života židů. Každé ráno bývá zvykem se umýt a odrecitovat modlitby, které společně s ostatními modlitbami odrážejí vztah s Bohem. Modlitby se mohou pronášet v soukromí i ve společnosti. Součástí 51 VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.63-66 52 KOSÁKOVÁ, Eva. Slovník judaik. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2004, 142 s. ISBN 80-856-0864-2. s.122

27

každého dne jsou tří denní modlitby: ráno (šacharit), odpoledne (mincha) a večer (ma'ariv).53 Hlavním místem a symbolem židovského náboženského života židů se stala synagoga. Historické zmínky o synagogách spadají až do období zničení Šalamounova chrámu v 6. století př. n. l. Synagoga plnila následující funkce: modlitebna (bet tefilla), škola (bet midraš) a shromaždiště pro veřejná obecní jednání (bet kneset). Postupem času se synagoga stala především spirituálním náboženským centrem, jež nahrazovalo Chrám.54 Typickým předmětem pro náboženské učely a modlitby se staly tefilin. Původ slova pochází z hebrejského výrazu tefila - modlitba a označuje modlitební řemínky. Řecký výraz fylaktéria znamená amulet, jedná se však o nesprávné a hanlivé pojmenování.55 Talit je modlitební plášť, který při modlitbách nosí muži ve věku bar micva. V období Chrámu se jednalo o obdélníkový plášť, na jehož čtyřech cípech byly připevněny rituální třásně. Talit je připomínkou Božího učení a povzbuzuje svatost v soukromém i národním životě židů.56

4.2.4

Židovské rituály v domácnosti

Židovský dům se od ostatních domů vnějškově neliší. Výjimkou je mezuza, malá schránka umístěná na pravé straně rámu dveří při pohledu z venku. Bývá připevňována ve 2 třetinách výšky dveří. Ve schránce je uložen svitek s textem 53 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.35-37 54 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-29 55 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.206-207 56 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.219-221

28

Dt 6, 4-9, 11, 13-21 a je zároveň připomínkou Boží přítomnosti a závaznosti jeho přikázání.57 Dalším znakem židovské domácnosti bývá neomítnutá stěna či její část. Tento zvyk se dodržuje z důvodu připomínky zničení Chrámu. Pokud není postaven Dům Boží, nemůže být ani úplně dostaven dům pro člověka. Na východní stěnu nebo na stěnu, která je obrácena směrem k Jeruzalému, se pak někdy věší různá vyobrazení zvaná mizrach - doslova „východ“. Mizrach určuje v domě směr modlitby.58 S židovskou kuchyní se také pojí nespočet pravidel, tradic a rituálů. Přísné předpisy spojené s rituální čistotou určuje kašrut, souhrn zásad povolených a nepovolených jídel.59 Židé jsou povinni oddělovat masité a mléčné výrobky při vaření i při pojídání pokrmů. Toto pojetí kašrutu vytváří charakteristický životní styl židovského národa a pozvedá každodenní požívání jídla na duchovní úroveň.60

57 FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. V českém jazyce vyd. 3. Překlad Pavel Kolmačka. Praha: Prostor, 2003, 194 s. Náboženské tradice světa. ISBN 80-726-00869. s.136-137 58 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.69 59 FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. V českém jazyce vyd. 3. Překlad Pavel Kolmačka. Praha: Prostor, 2003, 194 s. Náboženské tradice světa. ISBN 80-726-00869. 60 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.69

29

5 Přechodové rituály judaismu Rituálem můžeme nazývat soubor obřadů určený k vykonávání bohoslužebných úkonů, které doprovázejí významné životní události jedince, při kterých dochází k přechodu z jedné životní etapy do druhé. Rituály napomáhají jedinci se lépe adaptovat do nového společenského postavení. Dalším napomáhajícím aspektem při přechodu do dalšího životního období je účast skupiny lidí, která slouží jako psychická podpora. Přechodovými rituály se zabýval především Kurr van Gennep, který rozčlenil průběh rituálu na tři samostatné části – odloučení (séparation), pomezí (marge), přijetí (agrégation). Dále se práce zaměří na konkrétní rituály spojené s narozením dítěte, s dospíváním, svatbou a smrtí.61

5.1 Rituály spojené s narozením První rituály v životě jedince jsou spojeny s jeho příchodem na svět. Narození dítěte je velmi významnou událostí, která tvoří důvod k oslavám.62 Je důležité i z důvodu naplnění Božího příkazu uvedeného v knize Gn 1,28: „Ploďte se a množte se a naplňte zemi.“63 Tyto rituály se taktéž řídí členěním na sekvence odlučovací, pomezní a přijímací.64 Na rituály spojené s narozením prvorozeného dítěte je často kladen větší důraz, jelikož prvorození mají dle Tóry výsadní postavení. Prvorozený syn zaujímá místo po smrti otce, plní jeho povinnosti a má výsadní dědické právo. Dítě se stává nositelem tradice otců, které bude předávat dalším generacím.65 61 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.186-191 62 SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.162 63 Bible. Česká biblická společnost, 2008. ISBN 978-80-85810-80-6. 64 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beg-uivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.54 65 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.48-50

30

5.1.1

Těhotenství a porod

Těhotenství je období počínající oplodněním vajíčka spermií a končící porodem. Toto období obvykle trvá po dobu 38 týdnů. Obřady spojené s těhotenstvím a porodem obvykle tvoří jeden celek.66 Období těhotenství bylo rizikové z důvodu možného potratu. Proto byl kladen důraz na ochranu matky a dítěte pomocí různých tradic, rituálů a rituálních magických předmětů. Jako ochrana proti potratu v době těhotenství sloužil zázračný kámen neboli takzvaný orlí kámen, s nímž se chodilo o šabatu. Dalšími předměty, které měly za úkol chránit matku a její dítě, byly zlaté mince zavěšované na krk budoucí matky či speciální pás s nápisy na ochranu. Matka se během těhotenství neměla rozčilovat. Proto bývalo zvykem pořádat oslavy v domě budoucí matky, které měly za úkol matku rozveselit. Během oslav ženy zpívaly a tancovaly za doprovodu hudebních nástrojů.67 V průběhu porodu někdy bývá zvykem rozvázat všechny uzly a kličky na šatech ženy a otevřít všechny dveře dokořán, aby porod proběhl bez obtíží. Porod probíhá za doprovodu recitace modliteb a biblických textů. V tutéž dobu se také recitují modlitby u hrobů zemřelých zbožných příbuzných68 Nejkritičtějším obdobím dítěte byl první týden jeho života. Věřilo se, že dítěti i matce může ublížit démon zvaný Lilit. Chlapečka mohla usmrtit pouze do osmého dne jeho života, dívku však i později. Na jejich ochranu se vyvěšovaly v pokoji amulety a tabla a na samotné dítě a kolem matky různé talismany i amulety 66 KURR VAN GENNEP, Charles-Arnold a Pavla DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1. Překlad Helena Beg-uivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. s.46-53 67 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-25 68 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-25

31

(viz. obrázek č. 1). Démon mohl udeřit především při spánku, proto matka po dobu 15 dní od porodu nesměla usnout. Dalším zvykem bývalo umístit pod postel sladkosti, které měly za úkol zaměstnat zlé duchy, a odvrátit tak jejich pozornost od matky a dítěte. Do dnešního dne se také uchovala tradice dávat železo pod polštář novorozeného chlapce. Tento zvyk má ochránit novorozeně od zlých démonů.69

5.1.2

Šalom zachar a Simchat bat

Šalom zachar se často překládá jakožto pozdravení syna, pozdravení muže či doslova mír chlapci. Jedná se o ceremonii určenou k oslavě narození chlapce. Tato oslava se koná první pátek večer po narození chlapce. Pátek byl určen zřejmě z důvodu, že měli všichni volno a mohli se tak oslavy účastnit.70 Účast příbuzných, přátel a členů společnosti je důležitá, protože blahopřejí rodičům a přejí vše nejlepší do života novorozeného dítěte. Během oslavy bývá zvykem společně předčítat předepsané pasáže Tóry.. Součástí oslavy je samozřejmě i hostina, slavnostní pokrm či lehké občerstvení, které je připraveno pro hosty.71 Ve spojení s chlapci existuje mnoho rituálů, však u dívek není provádění obdobných rituálů časté. Přitom narozená dcera se v budoucnu stane matkou neboli další pokračovatelkou rodu. Simchat bat je obdoba mužského šalom zachar, která však není tak častá a populární. Jedná se o židovský novodobý obřad určený k oslavě narození dcery. Přesný průběh oslavy není daný, každý si ji tvoří podle svého přesvědčení. V dřívějších dobách byl otec novorozené dcery během synagogální bohoslužby vyvolán ke čtení Tóry. Během obřadu byla narozená dcera přinesena 69 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-25 70 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.24-25 71 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4.s.203

32

do pokoje, kde obřad probíhal. Poté byla přivítána každým zúčastněným a následně byla položena do křesla proroka Eliáše. Rodiče si četli pasáže z Bible, které se vztahují k dítěti, nebo zpívali písně a četli verše. V tomto obřadu obvykle rodiče odříkávají požehnání. V průběhu obřadu holčička dostává své jméno. Častým zvykem rodičů bývá pozvat své příbuzné a přátele do domu, kde pořádají hostinu a společně recitují požehnání, modlitby a oslavují narození dcery.72

5.1.3

Pojmenování dítěte

Dalším důležitým bodem při narození dítěte je výběr jména, jelikož ve středověku se věřilo, že jméno bylo součástí duše a vyjadřuje tak i charakter jedince. Jméno vyjadřovalo také sílu a moc a při obdržení nového jména jedinec dostal novou moc a nové požehnání, mohlo tomu však být i naopak a jedinec s novým jménem ztratil svou moc.73 Chlapci dostávají své jméno během obřadu brit mila osmý den od narození. Tento zvyk se objevil už v talmudickém období a přetrvává do dnes. Pro pojmenování dívky původně nebyl přesně stanovený den, konalo se to v době, kdy byla matka již schopna navštívit synagogu. Tato praxe se bohužel neosvědčila, jelikož oddalovala obřad do doby neurčité. Proto se ceremonie ustanovila na dobu v následujícím týdnu od narození, nejčastěji o šabatu, ale nebylo tomu pravidlem. Otec byl během obřadu vyvolán ke čtení Tóry a byla také recitována modlitba na zdraví matky i dcery.74 Již v Bibli dítě pojmenovává většinou otec či matka. Děti byly často pojmenovávány po blízkých příbuzných, po členech rodiny, po zesnulých příbuzných 72 About religion [online]. [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://judaism.about.com/od/namingceremony/a/simchatbat.htm 73 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.25-30 74 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-25

33

- na připomenutí jejich památky či po významných a biblických osobnostech, hodných následování.75

5.1.4

Obřízka-Brit mila

Obřízka neboli hebrejsky brit mila se doslova překládá jako smlouva obřezání. Jedná se o základní předpis judaismu prováděný na znamení smlouvy s Bohem, kterou uzavřel Abraham. Tento příkaz uvedený v Gn 17, 1-14 vyžaduje, aby každému chlapci byla odstraněna předkožka pohlavního údu. Tento akt se provádí osmý den po narození dítěte. Jelikož první týden života dítěte byl považován za nejkritičtější, určilo se datum obřízky až na osmý den. 76 Obřad je považován za tak svatý, že se koná i během šabatu či Jom kipur. Však pokud to dítěti nedovolí jeho zdravotní stav, může být obřízka odložena na dobu, kdy mu to jeho stav dovolí.77 Původ obřízky je stanovený již v knize Genesis 17, 9-14 v souvislosti s Abrahamem a jeho smlouvou s Bohem. Abraham byl obřezán ve věku 99 let společně s celým svým domem. Izák byl prvním obřezaným osmý den po jeho narození. Původně se obřezávalo pomocí kamenného nože a mohl tak učinit otec či matka dítěte. Na obřízku byl kladen velký důraz, stejně tak i na neobřezanost okolních národů, a stala se výrazem národního charakteru.78 Průběh obřadu je popsán ve zvláštních příručkách, například v Knize předpisů a modliteb k obřízce.79 Mezi hlavní zúčastněné patří mužské novorozeně, 75 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.15-25 76 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.160-161 77 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.35 78 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.32-35 79 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.59

34

jeho otec, obřezávač (mohel) a kmotr (sandek), který má funkci asistenta. Ve středověku se objevuje také další osoba zvaná kvarter. Jeho poslání spočívá v předání dítěte na klín kmotra (sandeka), který již sedí na speciálním Elijášově křesle.(viz. obrázek č. 2). Toto křeslo bývá dvoumístné, na jednom z nich sedí kmotr a druhé místo je prázdné pro proroka Elijáše, strážného anděla obřezávaných. Proto je na začátku ceremonie přivítán slavnostní formulí: „ Toto je křeslo Elijášovo, nechť je vzpomenut pro Boha.“ Na začátku ceremonie zúčastnění povstanou a dítě přivítají.80 Když je vše připraveno k obřadu, otec pronáší text, který vyjadřuje povolení k obřezání syna: „Zde jsem, připravený vykonat pozitivní příkaz, který mi přikázal Stvořitel, budiž požehnán, obřezat mého syna.“ Samotný akt obřezání provádí mohel – vyškolený obřezávač. Mohel má za úkol odříznout předkožku pomocí obřízkové soupravy (viz. obrázek č. 3) a poté zastavit krvácení a odsát krev. Na závěr celé obřízky je pozvednut pohár s vínem a odříká se benedikce nad vínem a několik modliteb.81 Během rituálu obřízky chlapec obdrží i své hebrejské jméno. Obřad se dříve prováděl především v synagoze, v dnešní době je však poměrně častý i v nemocnici či porodnici.82 Obřízka je nutná i případě konverze mužů k judaismu a tvoří součást jeho přijímacího rituálů. Pokud byl muž obřezán v dřívější době, například ze zdravotních důvodů, nechá se muži vytéct pouze kapka krve na znamení obřízky a nové smlouvy s Bohem.83 80 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.38-39 81 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.39-45 82 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.160-161 83 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů.

35

5.1.5

Pidjon ha-ben

Pidjon ha-ben je biblický příkaz poprvé zmíněný v knize Exodus 13, 12-15, který předepisuje obřad vykoupení prvorozeného syna. Protože vše prvorozené je posvátné a zasvěcené Bohu. Všechny samce, kteří otevírají lůno, je nutno obětovat Bohu a všechny prvorozené syny je nutno vykoupit.84 Obřad vykoupení se obvykle odehrává doma v 31. den po narození dítěte, protože po uplynutí jednoho měsíce se dítě považovalo za životaschopné. Pokud se 31. den konal šabat či jiný svátek, odložil se obřad na den následující.85 Průběh obřadu prošel značným vývojem, byl však ustálen následovně. Na začátku ceremonie otec přináší svého prvorozeného syna před stojícího kohena. Kohen mu položí otázku, zda mu chce dát prvorozeného syna nebo zda ho chce vykoupit. Otec souhlasí s jeho vykoupením a dává kohenovi mince k vykoupení. Hodnota mincí se stanovuje na 5 šekelů, zpravidla 5 stříbrných mincí, kladených na speciální podnos (viz. obrázek č. 4) Poté kohen přijímá od otce mince a žehná synovi. Po požehnání si otec opět převezme dítě, vezme si pohár s vínem a pronáší požehnání nad vínem.86 Závěr obřadu tvoří slavnostní hostina a rodinná oslava. Tento obřad se však nekoná v případě, patří-li jeden z rodičů prvorozeného k rodině kněží nebo levitů.87

84 85

86

87

Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.130-131 SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.169-170 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.51 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.54-56 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.138-139

36

Zvyk vykoupení prvorozeného syna se poprvé objevuje v době po odchodu Izraele z egyptského zajetí, než lid opustil Sinaj. V této době se stanovuje výměna jednoho potomka Léviho za každého prvorozeného syna. Po sčítání lidu se však ukázalo, že počet prvorozených synů převyšuje počet synů Lévijců. Proto prvorození, kteří nemohli být vyměněni, museli být vykoupeni za 5 šekelů.88 Také v Bibli se nachází plno příkazů k vykoupení prvorozeného syna. V knize Exodus nalezneme spojení s vykoupením prvorozeného během desáté rány v Egyptě, kdy měli být usmrceni všichni prvorození synové. K jejich vykoupení mohlo dojít obětováním zvířete.89

5.2 Období dospívání (Bar micva, Bat micva) Dosažení dospělosti je důležitým životním mezníkem. Chlapec je za dospělého považován dle židovských zákonů ve 13 letech a stává se bar micva neboli „synem příkazu“. Dívka je považována za dospělou již ve 12 letech a stává se bat micva – „dcerou povinnosti“. Dovršením tohoto věku se jedinec stává plně odpovědným za své náboženské chování a je povinen plnit všechny příkazy předepsané Tórou. Do této doby za něho nesl odpovědnost otec.90 Bar micva je přechodový rituál chlapcova dosažení dospělosti. Tímto rituálem se chlapec stává dospělým, plně nábožensky odpovědným a je přijímán mezi dospělé členy obce. Obřad se koná v synagoze většinou následující šabat po dovršení chlapcových 13 let.91 Hranice 13 let byla stanovena talmudickým traktátem za hranici dospělosti, souvisí s nástupem puberty a nástupem prvního ochlupení

88 VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.185-187 89 SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.169-170 90 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s.65-67 91 SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.46-47

37

genitálií. Nástup ochlupení je podmínkou pro dosažení dospělosti, pokud tomu tak ještě není, musí se obřad bar micva odložit.92 Na obřad bar micva se chlapci připravují měsíce dopředu, drží půst, připravují se na četbu sidry či haftary a měsíc před narozeninami vkládají tefilin (viz. obrázek č. 5). Tefilin je termín označující modlitební řemínky s krabičkami, které obsahují texty Tóry. Samotný obřad se koná většinou následující šabat po 13. narozeninách chlapce. Chlapec je přiveden do synagogy a během bohoslužby je poprvé vyvolán k veřejnému čtení Tóry. Po skončení četby někdy bývalo zvykem žen posypat chlapce ořechy a sladkostmi. 93 Poté následuje otcovo vyjádření úlevy pomocí formulace: „Nechť je požehnán ten, který mě nyní zprostil odpovědnosti za něho.“94 Na závěr všech radostných příležitostí bývá zvykem pořádat slavnostní hostinu, tato se obvykle koná v rodinném kruhu.95 První zmínky o obřadu bar micva nalézáme až ve 13. století v oblasti kolem Porýní. Někteří badatelé však dávají do souvislosti s bar micva pasáž L 2,42 o odchodu Ježíše do Jeruzaléma v jeho 12 letech, přičemž věk 13 let se považoval za věk zralosti.96 Ženskou obdobou obřadu bar micva se stal obřad bat micva. Tento obřad je moderní záležitostí až reformního hnutí v roce 1922, protože ženy a dívky se

92 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.59 93 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.61-63 94 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4.s.20 95 SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.46-47 96 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.60-61

38

neúčastní veřejného náboženského života.97 Bat micva označuje přechodový rituál dosažení dospělosti dívky. Dívka se stává dospělou již ve 12 letech, při nástupu puberty a prvního ochlupení na genitáliích. Dívky obvykle dospívají fyzicky i psychicky dříve než-li chlapci.98 Slavnost bat micva je odlišná od bar micva, dívka není vyvolána ke čtení Tóry a neúčastní se společných bohoslužeb. Ale spočívá v seznámení dívky s židovskými zákony a zvyky. Dívka poté skládá zkoušku z nabytých vědomostí a recituje biblické pasáže, Desatero přikázání a Třináct článků víry na obřadu zvaném bnot micva. Po skončení se opět koná rodinná oslava s hostinou.99 V minulosti nebyl známý žádný obdobný obřad. První předstupeň bat micva se objevil v 19. století v italských a francouzských reformních obcích. První konkrétní rituál bat micva se konal v roce 1922, kdy ho rabín Morchedaj Kaplan nechal připravit pro svou nejstarší dceru Judith Kaplanovou Eisensteinovou.100

5.3 Období dospělosti Pro období dospělosti je typické hledání svého protějšku a následné spojení ve svazek manželský. V judaismus má manželství svá specifika, která se týkají vztahu mezi mužem a ženou, jejich sexuálního života a plození dětí. Manželský život se odvíjí od biblického příkazu Gn 1,28: „Ploďte se a množte se a naplňte zemi.“ 101 Následující

kapitoly

se

budou

zabývat

konkrétními

rituály

spojenými

97 SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.46-47 98 NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.60-61 99 NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.21 100NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.65-66 101Bible. Česká biblická společnost, 2008. ISBN 978-80-85810-80-6.

39

se zasnoubením, svatbou, manželstvím a rozvodem, který je v judaismu povolen pouze s ohledem na manžela.102

5.3.1

Šiduch

Šiduch (doslova: vhodná partie) je systém dohazování nezadaných židů a předjednání jejich sňatku. Tato předběžná dohoda postupem času dostala význam svatby. Předjednání takového sňatku mohli zajišťovat rodiče obou nezadaných potenciálních partnerů či nějaký dohazovač.103 Dohazovač z povolání se nazývá šadchan a vyskytuje se téměř v každé obci. Šadchan má poměrně bohaté možnosti růstu ve svém podnikání, přesto je to zaměstnání, které šadchan vykonává především s důrazem na přátelské a nezištné úmysly spojené s naplněním micvy.104

5.3.2

Zasnoubení

Zasnoubení je prvním stupněm sňatku nazývaným jako erusin. 105 Zasnoubení vyjadřuje dohodu a úmluvu zpravidla dvou lidí, kteří si vzájemně dávají slib a poté ho oznamují veřejně.106 Podle Talmudu existují tři způsoby zasnoubení ženy. K zasnoubení může dojít pomocí finanční úhrady dané nevěstě, písemnou listinou o zasnoubení nebo sexuálním stykem. Třetí způsob byl však praktikován jen zřídka a ve 3. století byl již postaven mimo zákon. Při zasnoubení musel ženich pronést následující formulaci: „Jsi mi zasnoubena těmito penězi/ touto listinou/ sexuálním stykem.“ Samotný obřad 102NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.87 103SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.216 104VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.195 105NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.91 106VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.190-192

40

zasnoubení se obvykle odehrával v domě rodičů nevěsty, kde se konala i slavnostní hostina, jak je tomu v judaismu zvykem u všech radostných životních událostí. Obvyklou součástí obřadu byli svědkové. Během obřadu byl přednesen text požehnání zasnoubení, který mimo jiné zakazoval snoubencům sexuální styk až do samotného sňatku. Tento text byl vydán až ve 3. století. Dokončením obřadu zasnoubení se zasnoubená žena stala prakticky ženou vdanou, na kterou už neměl nárok žádný jiný muž a která se stala svatým majetkem Chrámu. 107 Ve středověku došlo ke spojení obřadů zasnoubení a svatby v jeden ceremoniál. Došlo k tomu z důvodu nevhodnosti oddělovat ženicha a nevěstu v nepříznivých podmínkách v obci. Následkem spojení ceremonií a důležitým aktem při zasnoubení se stalo sepsání podmínek pro budoucí sňatek – tna'im nebo šiduchin. Smlouva obsahovala finanční závazky obou rodin, datum svatby a tresty v případě porušení smlouvy. Před podpisem smlouvy bývalo zvykem prověřit a přezkoušet ženicha i nevěstu příbuzenstvem. Tato ceremonie dostala název kuk. Po podepsání smlouvy si otcové vyměnili symbolické dary a na stvrzení podmínek byl rozbit džbán. V některých komunitách se objevila i smlouva zvaná tna'im achronim, ve které jsou uvedeny závazky ženicha, které je třeba včlenit do ktuby (svatební smlouvy), v jiných komunitách se zásnuby neslavily vůbec a teprve před svatbou se podepisovaly tna'im achronim.108

5.3.3

Svatba

Svatba představuje posvátné spojení muže a ženy a v judaismu se těší veliké úctě. O svatbě hovoří hned první stránky Bible: Gen 2, 18, 24: „I pravil Hospodin Bůh: není dobře, aby byl člověk samotný, učiním mu pomoc po jeho boku... Proto opustí 107NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.91-92 108NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.93-96

41

muž otce svého i matku svou a bude lnout ke své ženě, a stanou se jedním tělem.“ 109 Jejich vzájemným spojením tak mohou dostát biblickému příkazu: „Ploďte se a množte se “ z Gn 1, 22. Tímto ustanovením se řídí téměř celý manželský život.110 Svatební den je nejvýznamnějším dnem v životě párů, od kterého se odvíjí jejich manželský život. Svatba zahrnuje poměrně složitý soubor rituálů, který má napomáhat šťastnému a spokojenému manželství. Manželství je založeno na vzájemné dohodě, důvěře a úctě.111

5.3.3.1

Přípravy na svatební den

Jelikož je svatební den tím nejvýznamnějším dnem v životě páru, je důležité se na něj řádně připravit. Jedná se o přípravu duchovní a zpytování dosavadního života, o přípravu na samotný ceremoniál a na budoucí společný život.112 Jednou z povinností před svatbou je anruf k Tóře neboli vyvolání ženicha ke čtení Tóry o šabatu před samotným svatebním obřadem. Po vyvolání k Tóře přítomní zpívají speciální píseň zvanou Echad jachid u-mejuchad, někdy i recitují básně nazývané rešujot. V některých komunitách bývá zvykem navštívit ženicha ráno před svatbou za účelem společné ranní bohoslužby.113 Přípravy nevěsty spočívají především v duchovní očistě pomocí mikve neboli rituální lázně. Mikve je důležitá pro rodinnou čistotu. Nevěsta je do mikve i z mikve 109 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s. 67 110NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.87. 111 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s. 67 112NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.98 113NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.98-99

42

doprovázena ženami z obce a dohlížitelkou, většinou manželkou rabína. Při koupeli si nevěsta ostříhá nehty a dohlížitelka se postará o jejich zničení za recitace speciální modlitby. Dohlížitelka nevěstu také poučí o počítání dnů po menstruaci, počítání dnů pro pohlavní styk a také o udržování manželské čistoty pomocí rituální lázně.114 Před svatebním dnem bývá zvykem si vyměnit svatební dary. Rabín či jiná autorita večer před svatbou předá dary od ženicha nevěstě a naopak. Mezi nejoblíbenější dary patří speciální pásy se stříbrnou sponou pro ženicha, pásy se zlatou sponou pro nevěstu, modlitební kniha, talit či vyšívaná opona na Tóru.115

5.3.3.2

Průběh svatebního dne

Svatební obřad nelze provádět o šabatech a jiných svátcích a během prvních 30 dnů smutku za zemřelé, jinak výběr dne může být ponechán na páru, rodině či na zvyku dané obce. Jelikož konáním svatby o svátku docházelo ke snížení hodnoty dvou radostných událostí.116 Průběh svatebního dne se v některých židovských komunitách liší. Svatební den je brán jako Jom kipur, tedy den, kdy Bůh odpouští hříchy. Je tedy příležitostí ženicha i nevěsty očistit srdce i mysl. Proto bývá zvykem ženicha i nevěsty držet půst až do samotného obřadu a recitovat modlitby vyznání hříchu. A ještě před samotným obřadem ženich a nevěsta dostávají dary, nevěsta většinou skříňku na klíče či šperky s různými symbolickými vyobrazeními.117

114NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.99-100 115NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.100 116SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.204 117NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.101-103

43

Nevěsta na obřad obléká bílé šaty na znamení čistoty a nevinnosti. Poté následuje ceremonie zahalení nevěsty neboli bedekens di-kala, kdy přichází ženich v doprovodu minimálně 20 osob a nevěstě zakrývá hlavu závojem. Tento rituál se pojí s příběhem o Rebece, která si pokryla hlavu při prvním setkání s Izákem.118 Nevěsta je nejprve nesena na nosítkách do domu svatby, domu ženicha či do synagogy, což bývá místem svatby především od 15. století. Samotný svatební obřad se odehrává pod chupou (viz. obrázek č. 6). Jedním z významů slova chupa je svatyně či baldachýn a je symbolem nové střechy, nového domova páru. Chupou se označuje i samotné uzavření sňatku.119 Po příchodu ženicha pod chupu přichází i nevěsta, která ženicha obejde 3x nebo 7x na ochranu proti démonům. Poté se dostaví i rabi a kantor, rabi nevěstě zvedne závoj, ale hned ho opět spustí. Rabi celý obřad vede, recituje požehnání nad vínem a požehnání nad erusin. Pár se poté napije vína ze společného poháru, který je následovně vržen na zem proti zlu a pro štěstí.120 Muž si zaslibuje nevěstu prstenem, který ženě navleče na ukazováček pravé ruky. V dnešní době se při obřadu používají většinou speciální prsteny, které žena nenosí po zbytek života, ale jsou určeny pouze k obřadu. Speciálním typem prstenu jsou prsteny s domečkem (viz. obrázek č. 7). Po navlečení prstenu rabi přednáší obsah ktuby, tato ceremonie může být doprovázena zpěvem žalmů.121 Druhá část svatby se nazývá Nisu'im a jedná se o uzavření manželství, kdy je nevěsta uvedena do domu jejího manžela. V rámci této druhé fáze se opět naplní 118NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.103-104 119VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.207 120NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.106 121NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.107-112

44

pohár vínem, pronese se požehnání a poté ženich pohár vrhne na zem. Častými důvody vysvětlení byla ochrana proti démonům a připomínka na zničení Chrámu. Po rozbití poháru se pár nechá o samotě v přilehlé místnosti, aby došlo ke zpečetění manželství sexuálním stykem.122 Chupa je u konce a vrcholí tradičním výrazem, který na pár dopadá ze všech stran: „Mazal tov!“ neboli hodně štěstí! Důležitou micvou je opět slavnostní hostina takzvaná se'udat micva. Hostina se odehrává v duchu nadšení a zbožnosti.123

5.3.3.3

Zakázané sňatky

Dle Tóry jsou v judaismu zakázány sňatky s pokrevními příbuznými (matka, dcera, sestra, vnučka, teta ze strany otce i matky), s pokrevními z druhého příbuzenského stupně, ale i s vdovou po pokrevním příbuzném. Výjimku tvoří tzv. levirátní sňatek, o kterém se bude hovořit v následující kapitole, a sňatek s ženinou sestrou po smrti manželky i bývalé manželky. Dalším zakázaným sňatkem je sňatek s dětmi ženy z předchozího manželství. Také není možno uzavřít manželství se ženou vdanou, která nebyla rozvedena dle židovského zákona rozvodovým listem – getem.124 Výše uvedené sňatky jsou dle židovského práva neplatné a nesmějí být považované za manželství. K jejich rozvodu tudíž nejsou potřeba rozvodové listy. Děti narozené v tomto svazku jsou považovány za nelegitimní a jsou označované jako mamzerim.125

122NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.107-109 123VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.207 124NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.96-97 125NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.96-97

45

Smíšené sňatky mezi Židy a Nežidy judaismus také nepovoluje. Takovému manželství chybí společný židovský základ, cíl, a tudíž by neumožňovalo správnou výchovu židovského dítěte. Však dítě narozené v tomto svazku již není označováno jako mamzerim a jejich status záleží především na židovském původu jejich matky.126 Sňatky kněze – kohanim mají také svá specifika. Mimo již uvedených zakázaných sňatků se nesmí oženit se ženou rozvedenou, se ženou osvobozenou obřadem chalica, s proselytkou, se ženou pěstující promiskuitní či zakázané sexuální vztahy a se ženou narozenou z manželství kohenina. Přesto při uzavření sňatku je manželství považované za platné a děti za legitimní. Následkem uzavření takového manželství je zbavení funkce kohena, zbavení privilegií jeho mužských potomků a zákaz sňatku s kohenem jeho ženských potomků.127

5.3.3.4

Levirátní sňatek

Židovské manželské právo nařizuje tzv. levirátní sňatek nazývaný jibum. V případě úmrtí muže po bezdětném manželství, je jeho bratr povinen se oženit s vdovou a jejich prvorozený syn ponese jméno po zesnulém a je také považován za syna zesnulého.128 Při odmítnutí bratra zesnulého oženit se s vdovou, dojde k obřadu odmítnutí nazývaném chalica (hebrejsky sejmutí obuvi). Chalica je rituál, kterým bezdětná vdova zbavuje bratra svého zesnulého manžela povinnosti levirátního sňatku. Bratr zesnulého manžela musel pronést následnou formulaci: „Nechci tě pojmout za manželku.“ Poté mu vdova zula střevíc, plivla mu do tváře a prohlásila: „To si 126NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.96-97 127NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.96-97 128 DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-900-7509-6. s. 68-69

46

zaslouží muž, který nechce svému bratru zbudovat dům.“ Tímto obřadem se vdova stala opět volnou a mohla se novu vdát.129 Uzákoněním monogamního manželství byly levirátní sňatky omezeny a v dnešní době se upřednostňuje obřad chalica. V Izraeli je chalica dokonce povinná a levirátní sňatky jsou od roku 1950 zakázány.130

5.3.4

Rozvod

Judaismus zastává pragmatický pohled na manželství s důrazem především na funkčnost manželství. Proto umožňuje rozvod manželského páru, přesto je rozvodovost židovské společnosti od středověku velmi nízká.131 Biblický zákon uvádí pouze dva případy zakázání rozvodu. Jedním z nich je křivé obvinění, že žena nebyla pannou. A druhým případem je znásilnění nezasnoubené ženy, kterou si pak muž má povinnost vzít a nesmí se s ní rozvést.132 K rozvodu může dojít v případě, až když selžou všechny pokusy o smír a důvody k rozvodu jsou dostatečně závažné. Rozvodové řízení může vyvolat pouze muž, protože muž si bere ženu, a tak jedině on se jí opět může vzdát. Muž tak mohl učinit i bez souhlasu ženy. Žena je v židovském manželském právu oproti manželovi značně znevýhodněna. V průběhu času se postavení ženy při rozvodu začalo zlepšovat díky zavedení nutného souhlasu ženy k rozvodu. Pouze v případě cizoložství ženy se její souhlas k rozvodu nevyžaduje. V případě, že je žena v manželství nešťastná, rabíni působili na manžela, aby svolil k rozvodu. Dalšími 129 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.95 130NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.98 131SLADEK, Pavel. Mala encyklopedie rabinskeho judaismu. Praha: Libri, 2008, 255 p. ISBN 978-807-2773-794. s.188-189 132NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.124-125

47

důvody k naléhání na manžela byly: vážné manželovy fyzické defekty, nemožný sexuální styk, páchnoucí řemeslo manžela, chronicky páchnoucí dech a podobně.133 Pro právoplatně uzavřený rozvod musí být písařem (sofer) za účasti dvou svědků (edim) sepsán rozvodový list (get). Text rozvodového listu je psán aramejsky a musí splňovat přesně danou formu a obsah, především jména obou stran, datum a místo sepsání. Po obdržení getu se manželka musí odstěhovat z domu manžela, přesto má nárok na majetek vymezený ktubou.134 Žena po rozvodu se nesmí znovu vdát po dobu následujících 92 dnů z důvodu možného určení otcovství při otěhotnění.135 Rozvedení manželé se mohou znovu vzít jen v případě, že žena mezitím nebyla vdaná za jiného muže. A nezáleží při tom na způsobu zániku na manželství, které mohlo skončit úmrtím muže či rozvodem.136

5.4 Konec života Rituály se dotýkají oblasti života a žijících, však s životem v žádném případě nekončí.137 Důležitou roli hrají pohřební rituály, protože neexistuje žádné lidské společenství, které by tělo jednoduše vyhodilo. Pohřeb je soubor mnoha rituálů, který má přesně dané specifické postupy v každém společenství, někdy jsou rituály různých společenství podobné, jindy se mohou lišit dle jejich víry a přesvědčení, dle místa bydliště a podobně. Mezi nejvíce propracované rituály spojené s úmrtím jedince patří rituály pomezní a přijímací. Pomocí těchto rituálů mrtvý opouští svět 133NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.124-129 134NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.124-129 135NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.126 136VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.229 137VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.233

48

živých a je přijímán do světa zemřelých. Po pohřbení jedince obvykle následuje období smutku, které se liší svou délkou i způsobem v různých společnostech.138

5.4.1

Chevra kadiša

Chevra kadiša aramejsky vyjadřuje pojem svaté společenství a v češtině význam chevra kadiša vystihuje slovní spojení pohřební bratrstvo. Hovoříme o dobročinné organizaci, která byla dříve součástí každé židovské obce. Jejím úkolem je pečovat o nemocné, umírající a pozůstalé, zajišťování pohřebních rituálů, udržování hřbitovů, špitálů i lázní.139 Spolek má svůj vlastní finanční sytém, členové přispívají do spolkové pokladny (viz. obrázek č. 8) při svém přijetí a vybírají almužny od členů obce. Chevra kadiša má přísné hiearchické uspořádání, klade se důraz na dodržování zásad a na čestnost, bezúhonnost, zbožnost, mravnost a učenost všech členů. Účastnící se mimo jiné účastní každoroční výroční hostiny, pro které si nechávají zhotovovat speciální zdobené holby (viz. obrázek č. 9).140 Nejstarší chevra kadiša vznikla podle vzoru cechovných organizací v Itálii kolem 15. století. Někteří jedinci museli vycestovat do Prahy, kde pod vedením zakladatele Eli'ezara Aškenaziho v roce 1564 založili spolek Pražská chevra kadiša. Centrem spolku se stala Klausová synagoga.141

138 MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. s.190-191 139 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.100 140NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.131-133 141 PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. s.100

49

5.4.2

Umírání

Lidský život je velmi vzácný, a proto je třeba podniknout vše, co je v naší moci, aby byl nemocný uzdraven. Však poslední rozhodnutí samozřejmě zůstává v rukou Nejvyššího. Čím je smrt bližší, tím důležitější je role těch, kteří umírajícího obklopují. Jelikož jsme jeden na druhém závislí, vzájemně se potřebujeme a potřebujeme také společně sdílet pocity radosti, ale i smutku a soucitu. Proto je návštěva nemocného či umírajícího zařazena mezi micvy.142 O nemocného, umírajícího i zesnulého pečuje chevra kadiša, zajišťuje materiální a duchovní podporu dotyčného i jeho rodiny. 143 Dotyčný by před smrtí měl zpytovat svědomí, aby mohl odejít očištěný a se všemi usmířený. Když již umírajícího nic nezadržuje, předčítají se oddíly modlitby Šema.144 Pomocí prachového peří přiloženého k nozdrám zesnulého se zjistí, zda již nastal skon. Po čtvrt hodině klidu se zesnulému zavřou a zatlačí oči a zakryjí se končetiny. Tělo se položí nohama směrem ke dveřím na prostěradlo rozložené na podlaze, ústa se zaváží šátkem, palce u nohou se svážou nití a přes tělo se rozprostře prostěradlo. U hlavy zesnulého se zapálí svíce na znamení úcty k duši opouštějící tělo.145 Když je vše připraveno, je nutné tělo zesnulého pečlivě omýt. Rituál očištění se nazývá tahara a je prováděn na zvláštním prkně s rýhou uprostřed pomocí čistící soupravy pro taharu – hřebeny a čistítka (viz. obrázek č. 10). Na závěr je zesnulý 142VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.235-241 143NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.136-137 144VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.244-247 145NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.136-137

50

usušen, oblečen do rubáše a uložen do rakve. V případě úmrtí muže se dotyčný zahalí do talitu. V některých komunitách bývá zvykem umístit pod hlavu zesnulého sáček se zemí z Erec Jisra'el.146

5.4.3

Pohřební obřad

Pohřební obřad se musí uskutečnit do 24 hodin od úmrtí jedince, nesmí se však konat o šabatu ani o Jom kipur. Zesnulý je vyprovázen na hřbitov členy chevry kadiši, představiteli obce a příbuznými.147 Při cestě na hřbitov často navštíví ještě synagogu, aby jí zesnulý dal své poslední sbohem a aby naoplátku od ní poslední rozloučení přijal. K rozloučení patří také smuteční bohoslužba a smuteční řeč. Smuteční průvod dojde až na místo, kde se obřad uskuteční.148 Hrob pro nebožtíka je vykopán teprve v den jeho úmrtí. Při donesení rakve k hrobu začíná obřad rozloučení, odevzdání. Truchlící si většinou natrhnou část oděvu jako projev zoufalství a smutku a na upomínku, že byl vytržen z rodiny jeden její člen. Důležitou součástí obřadu bývá smuteční řeč a rozloučení obce. Na cestu do věčné blaženosti zesnulému provolává šalom, mír, který ztělesňuje všechno dokonalé a dobré. Před závěrem obřadu je spuštěna rakev do vykopaného hrobu. Příbuzní naberou čerstvou zeminu na lopatu a vhodí ji na rakev, toto zopakují třikrát. Zesnulý je tak nyní uložen do prachu podle biblického příkazu Kaz 12,7: „A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.“ 149 Nakonec zazní modlitba truchlících – Kadiš.150 Kadiš znamená v aramejštině svatý a označuje

146VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.247-250 147NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.141-142 148VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.253-255 149 Bible. Česká biblická společnost, 2008. ISBN 978-80-85810-80-6. 150VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.256-260

51

responsivní modlitbu požehnání a chvály. Je přednášena jen s minjanem o předepsaných příležitostech, například za zemřelého o pohřbu.151

5.4.4

Období smutku

Doba truchlení se dá rozdělit do několika základních období. Truchlící, jenž ztratil člena rodiny, je do doby pohřbu označován jako onen. Během této doby nemá povinnost se modlit, vykonávavat micvot, nesmí se holit, stříhat si vlasy, ani mít pohlavní styk.152 Po pohřbu začíná období zvané avelut, kdy se truchlící označuje pojmem avel, a doba nejintenzivnějšího truchlení šiva neboli sedmero dní. Šiva se drží ve vlastním domě či v domě, ve kterém nebožtík skonal.153 Truchlící po tuto dobu již musí dodržovat náboženské zákony, tráví však většinu času v daném domě a pojídá pouze jídlo jemu přinesené. Obživu pro toto období zajišťuje především chevra kadiša. Stále však platí zákaz stříhání vlasů, zákaz sexuálního styku, čtení Tóry i mytí se.154 Další fáze období smutku trvá po třicet dní a nazývá se šlošim. Během šlošim platí zákaz se radovat, ovšem účast na některých významných přechodových rituálech je povolena.155

151NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. s.79-80 152NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.144 153VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.269 154NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.144 155NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.144-145

52

Smutek za otce a matku trvá po celý židovský rok a počítá se ode dne úmrtí. V průběhu smutečního roku je na památku nebožtíka rozsvíceno věčné světlo ner tamid. Ner tamid má bez ustání hořet, což je každodenním úkolem pozůstalých. Během smutečního roku se pravidelně odříkává modlitba kadiš, jelikož kadiš zahrnuje také prosbu o klid duše zesnulého.156 Na konci smutečního roku i každého dalšího roku se připomíná den úmrtí blízkého – jahrcajt. V tento den se zapaluje věčné světlo ner tamid, které hoří celý den, v případě úmrtí otce či učitele bývá zvykem držet půst. A celý výroční den by měl být věnován studiu Mišny a Talmudu a recitaci El male rachamim.157

156VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-807-0219-638. s.271-272 157NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-246-1518-9. s.145-146

53

6 Závěr Cílem bakalářské práce bylo popsat a vysvětlit stěžejní rituály v životě židů. Práce poukazuje na význam náboženského života, který je plný náboženských příkazů, náboženských tradic a rituálů. Práce měla za úkol zvýšit informovanost o tradičních židovských rituálech, jelikož povědomí o rituálech judaismu postupně klesá. Tradice a zvyky se začínají pomalu vytrácet ze života, přitom hrají v životě jedince i celé společnosti důležitou roli již od nepaměti. Na začátku práce jsem vymezila pojem judaismus a jeho základní myšlenky. Judaismus je nejstarší monoteistické náboženství, jež si zaslouží své výsadní postavení ve světě. Judaismus neoznačuje pouze náboženství určitého národu, nýbrž celý kulturní, sociální i náboženský systém izraelského společenství. Judaismus vychází z učení obsaženém v posvátných knihách a textech, především v Tóře. Práce objasňuje také pojem rituál obecně, jelikož rituály nás obklopují každý den, aniž bychom si to často uvědomovali. Obecné vysvětlení a rozdělení rituálů umožňuje lépe pochopit rituály náboženské, v tomto případě konkrétně židovské. Hlavní část bakalářské práce jsem zaměřila na přechodové rituály v životě židů. Tyto rituály jsou spojeny s mezními situacemi, kdy jedinec přechází z jedné fáze života do druhé. Mezi nejvýznamnější mezníky lidského života patří narození dítěte, se kterým se pojí mnoho ochranných rituálů. Další důležitou událostí je přijmutí dospívajícího jedince mezi dospělé pomocí obřadu bar micva a bat micva. Veliké úctě v judaismu se těší také svatba, která má velký význam pro život párů i celé společnosti. Manželský život se odvíjí od biblického příkazu: „Ploďte se a množte se.“ I s odchodem jedince na věčnost se pojí mnoho rituálů, které ho vyprovázejí na poslední cestu. O záležitosti ohledně umírání jedince a samotného pohřbu se stará Chevra kadiša – pohřební bratrstvo.

54

Práce mě obohatila o nové poznatky z oblasti židovského náboženského života. Vyrůstala jsem v křesťansky založené rodině, ctili a dodržovali jsme základní náboženské tradice. Díky práci se mi rozšířily obzory o rituálech nejen křesťanských, ale i židovských, které spolu značně souvisí, vycházejí z náboženských příkazů obsažených v Bibli. Do budoucna bych se rituály ráda zabývala podrobněji. Nechtěla bych jen pasivně studovat odborné materiály, nýbrž bych se ráda aktivně účastnila konkrétního rituálu. Nejvíce mě zaujala svatba, jakožto jedna z nejvýznamnějších radostných a oslavných událostí, která spojuje celou rodinu. V závěru hodnotím cíle své práce za splněné a ráda bych ještě jednou poděkovala vedoucí práce Mgr. Marii Holé, Th.D.

55

7 Seznam použité literatury a zdrojů 1) About

religion

[online].

[cit.

2015-05-19].

Dostupné

z:

http://judaism.about.com/od/namingceremony/a/simchatbat.htm 2) Bible. Česká biblická společnost, 2008. ISBN 978-80-85810-80-6. 3) COPANS, Jean. Základy antropologie a etnologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 124 s. ISBN 80-717-8385-4. 4) DOLĚELOVA, Jana, Alexandr PUTIK a Jirina ̌EDINOVA. ̌idovsḱ tradice a zvyky. V Praze: St́tń ̌idovsḱ muzeum, 1992, 84 p. ISBN 80-9007509-6. 5) FISHBANE, Michael A. Judaismus: zjevení a tradice. V českém jazyce vyd. 3. Překlad Pavel Kolmačka. Praha: Prostor, 2003, 194 s. Náboženské tradice světa. ISBN 80-726-0086-9. 6) FRAZER, James George. Zlatá ratolest: Magie, mýty, náboženství. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994, 632 s. ISBN 80-204-0488-0. 7) GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s. ISBN 80720-3124-4. 8) HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Psychologický slovník. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X. 9) Israel diplomatic network: Velvyslanectví státu Izrael v České republice.

Israel diplomatic network [online]. [cit. 2015-03-01]. Dostupné z: http://embassies.gov.il/Pages/IsraeliMissionsAroundTheWorld.aspx 10) JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 258 s. ISBN 978-802-4736-792. 11) KOSÁKOVÁ, Eva. Slovník judaik. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2004, 142 s. ISBN 80-856-0864-2. 12) KURR

VAN

GENNEP,

Charles-Arnold

a

Pavla

DAMOHORSKÁ. Přechodové rituály: systematické studium rituálů. Vyd. 1.

56

Překlad Helena Beguivinová. Praha: Lidové noviny, 1997, 201 s. Mythologie, sv. 1. ISBN 80-710-6178-6. 13) LEMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Vyd. 1. Překlad Josef Mlejnek. Praha: ERM, 1994, 111 s. Vědět víc (ERM), sv. 2. ISBN 80-9014776-3. 14) MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Vyd. 1. Překlad Hana Červinková. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998, 267 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 15. ISBN 80-858-5053-2. 15) NEWMAN, Ja'akov a Gavri'el SIVAN. Judaismus od A do Z: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. Praha: Sefer, 1992, 285 s. Judaika, sv. 1. ISBN 80-900-8953-4. 16) NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-2461518-9. 17) PAVLINCOVA, Helena. Slovnik: judaismus, ǩestsanstvi, islam. Vyd. 1. Praha: Mlad́ fronta, 1994, 469 p. ISBN 80-204-0440-6. 18) SADEK, Vladimír, Jiřina ŠEDINOVÁ, Anita FRANKOVÁ, Leo PAVLÁT, Alexandr PUTÍK, Leo PAVLÁT a Jiří FIEDLER. Židé - dějiny a kultura. 3., dopl. vyd. Editor Leo Pavlát. V Praze: Židovské muzeum, 2005. ISBN 80868-8911-4. 19) SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 246 s. ISBN 80-244-0249-1. 20) VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Překlad Marie Holá. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-8070219-638.

57

8 Seznam příloh 1) Obrázek č. 1: Amulet Dostupné z:KOSÁKOVÁ, Eva. Slovník judaik. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2004, 142 s. ISBN 80-856-0864-2. s. 7 2) Obrázek č. 2: Eliášovo křeslo Dostupné z: NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-2461518-9. s. 45 3) Obrázek č. 3: Obřízková souprava Dostupné z:KOSÁKOVÁ, Eva. Slovník judaik. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2004, 142 s. ISBN 80-856-0864-2. s. 74 4) Obrázek č. 4: Podnos pro Pidjon ha-ben Dostupné z: NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-2461518-9. s. 57 5) Obrázek č. 5: Tfilin Dostupné z: NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-2461518-9. s. 165 6) Obrázek č. 6: Chupa Dostupné z:KOSÁKOVÁ, Eva. Slovník judaik. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2004, 142 s. ISBN 80-856-0864-2. s. 8

58

7) Obrázek č. 7: Svatební prsten Dostupné z: NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-2461518-9. s. 112 8) Obrázek č. 8: Pokladnička pohřebního bratrstva Dostupné z: NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-2461518-9. s. 142 9) Obrázek č. 9: Holba pohřebního bratrstva Dostupné z: NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-2461518-9. s. 134 10) Obrázek č. 10: Čistící souprava pohřebního bratrstva Dostupné z: NOSEK, Bedřich a Pavla DAMOHORSKÁ. Židovské tradice a zvyky: slovník pojmů a termínů. Vyd. 1. Překlad Markéta Zbavitelová, Dušan Zbavitel. V Praze: Karolinum, 2010, 271 s. Judaika, sv. 1. ISBN 978-80-2461518-9. s. 140

59

9. Přílohy 1) Obrázek č. 1: Amulet

2) Obrázek č. 2: Eliášovo křeslo

60

3) Obrázek č. 3: Obřízková souprava

4) Obrázek č. 4: Podnos pro Pidjon ha-ben

61

5) Obrázek č. 5: Tfilin

6) Obrázek č. 6: Chupa

62

7) Obrázek č. 7: Svatební prsten

8) Obrázek č. 8: Pokladnička pohřebního bratrstva

63

9) Obrázek č. 9: Holba pohřebního bratrstva

64

10) Obrázek č. 10: Čistící souprava pohřebního bratrstva

65