Revidovaná strategie sociální soudržnosti Část I – Sociální soudržnost : priorita pro Radu Evropy 1. Rada Evropy rozumí pod pojmem sociální soudržnost schopnost společnosti zajistit sociální zabezpečení všem svým členům, při minimalizování nerovností a vyhýbání se polarizaci. Soudržná společnost je vzájemně se podporující společenství svobodných jedinců sledujících společné cíle demokratickými prostředky. 2. Všechny společnosti musí žít za tlaků a napětí způsobených rozdíly a potenciálními rozdíly. Ve všech společnostech na příklad existují nerovnosti v bohatství mezi bohatými a chudými lidmi a pokud tyto rozdíly jsou přílišné nebo mají tendenci narůstat, soudržnost je ohrožena. Dále, žádná společnost není prosta etnické a kulturní různosti; otázkou je, jak tuto různost zvládat, aby se stala zdrojem vzájemného obohacování, a ne činitelem rozdělení a konfliktu. Soudržná společnost je taková společnost, která vyvinula uspokojivé způsoby, jak se vyrovnat s těmito a jinými tlaky otevřeným a demokratickým způsobem. Znamená to přijetí opatření ke snížení nerovností a obnově rovnosti, tak aby různé odlišnosti byly zvládnutelné a nenarůstaly do té míry, aby ohrožovaly stabilitu společnosti. 3. Žádná společnost není plně soudržná. Sociální soudržnost je spíše ideálem, ke kterému společnost směřuje, než cílem, kterého je schopna plně dosáhnout. Sociální soudržnost je třeba stále živit, zdokonalovat a přizpůsobovat. Každá generace musí znovu najít zvládnutelnou rovnováhu sil. Je to neustále se měnící rovnováha, která se musí přizpůsobovat změnám v sociálním a hospodářském prostředí, v technice a v národních a mezinárodních politických systémech. 4. Sociální soudržnost není pouze věcí boje proti sociálnímu vyloučení a chudobě. Je též vytvářením solidarity ve společnosti, aby vyloučení bylo minimalizováno. Zároveň, protože chudoba a vyloučení stále existují, se jeví potřeba přijmout specifická opatření na pomoc zranitelným členům společnosti. Strategie sociální soudržnosti musí proto řešit vyloučení jak preventivními prostředky, tak opravnými prostředky. 5. V průběhu dvacátého století přijaly státy západní Evropy odpovědnost za dosažení rovnováhy mezi ekonomickým růstem a sociální spravedlností. Ačkoli mezi jednotlivými zeměmi existují značné rozdíly, evropský přístup se podstatně liší ve srovnání s praktikami v jiných částech, takže se často hovoří o tzv. „evropském sociálním modelu“. Evropský přístup je však nyní vystaven řadě problémů a tlaků. Výzvou pro Evropu v 21. století je najít způsoby, jak úspěchy sociální politiky přizpůsobit měnícím se potřebám a změněným okolnostem, aniž by se ztratil jejich základní charakter. 6. Současní Evropané jsou si vědomi mnoha potenciálních ohrožení sociální soudržnosti. Na příklad se mění formy pracovních vztahů a pochybnosti o udržitelnosti systémů sociálního zabezpečení dávají mnoha lidem pocit, že jejich budoucí zabezpečení je mnohem méně jisté. Sociální problémy a problémy s kriminalitou ve zchátralých částech měst mohou u mnoha lidí vyvolat pocit menšího bezpečí v jejich denním životě. Jiní lidé spatřují ve znovu rostoucí kulturní různosti hrozbu pro tradiční hodnoty. Současně se objevují nová rizika chudoby a
1
sociálního vyloučení, jako např. nedostatečný přístup k novým informačním a komunikačním technologiím nebo ke zprivatizovaným veřejným službám (voda, elektřina apod.). 7.
Z těchto a jiných příčin mnozí lidé vidí ohrožení sociální soudržnosti.
8. To je i důvod, který vedl členské státy Rady Evropy, aby dali prioritu sociální soudržnosti. Představitelé států a vlád členských států Rady Evropy, kteří se sešli ve Štrasburku v říjnu 1997, označili sociální soudržnost jako „jednu z předních potřeb širší Evropy a … základní doplněk k podpoře lidských práv a lidské důstojnosti“ (Závěrečná deklarace). Jelikož současných 45 členských zemí se nyní rozkládá na prakticky celém území Evropy, má Rada Evropy zvláštní úlohu v podpoře sociální soudržnosti na celém evropském kontinentě. Tak jako se členské státy chtějí vyhnout nebezpečí „dvourychlostních společností“ s prosperující většinou a postupně narůstající marginalizovanou menšinou, chtějí se též vyhnout nebezpečí „dvourychlostní Evropy“. Budování sociální soudržnosti na základě lidských práv 9. Základním závazkem členských států Rady Evropy je dodržování lidských práv, demokracie a zákonnosti. Cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany jejich ideálů a zásad a „usnadňování jejich ekonomického a sociálního pokroku“ (Článek 1a Stanov Rady Evropy). 10. Občanská, politická, sociální a ekonomická práva v celém jejich rozsahu jsou chráněna dvě základními lidskoprávními instrumenty Rady Evropy, a sice Evropskou úmluvou o lidských právech a Revidovanou Evropskou sociální chartou. Evropský soud pro lidská práva a orgány Evropské sociální charty jsou odpovědné za dodržování toho, že smluvní státy tato práva plně dodržují. Práva obsažená v Revidované Evropské sociální chartě vytvářejí výchozí bod pro strategii sociální soudržnosti. 11. Jak bylo uvedeno výše (viz odst. 1), sociální soudržnost je spojena se schopností společnosti zajistit sociální zabezpečení či blahobyt všem jejím členům, při minimalizování odlišností a vyvarování se polarizace. Sociální zabezpečení nezahrnuje jen rovnost a nediskriminaci v přístupu k lidským právům, ale též - důstojnost každého jedince a uznání jeho schopností a jeho přínosu pro společnost, za plného respektování různosti kultur, názorů a náboženského vyznání; - svobodu každého jedince ve sledování jeho osobního rozvoje během života; - možnost každého člověka, aby se aktivně uplatňoval jako plnohodnotný člen společnosti. 12. Je proto přirozené, že se Rada Evropy snaží rozvinout přístup k sociální soudržnosti založený na právech. Práva jsou nejpevnějším základem pro sociální politiku. Práva dávají všem členům společnosti rovné postavení. S přístupem založeným na lidských právech nejsou aktivity státu v oblasti sociální politiky již více věcí dobročinnosti nebo sociálních opatření zaměřených na nejméně úspěšné členy společnosti; je to již záležitost zajištění práv, stejných pro všechny. 13. Jakkoli silné je ošetření práv právními předpisy, není nikdy jednoduché zajistit, aby všichni členové společnosti, zvláště ti nejslabší, skutečně těžili ze svých práv. Paradoxně jsou ti, kdo nejvíce potřebují ochranu svých práv, často nejméně vybaveni k tomu, aby na ně uplatňovali nárok. Proto musí být ošetření právními předpisy doprovázeno stanovenými
2
opatřeními sociální politiky, aby bylo zajištěno, že v praxi mají všichni zajištěn přístup ke svým právům. 14. Rovnost mezi ženami a muži je též základním závazkem Rady Evropy, který je velmi závažný pro strategii sociální soudržnosti. Pokračují snahy o sledování dopadů na rovnost mužů a žen u všech opatření sociální politiky a o to, aby hledisko genderového mainstreamingu bylo integrováno do všech aktivit v této oblasti. 15. Přístup Rady Evropy založený na právech zahrnuje zvláště závazek zajistit práva a potřeby všech jedinců a skupin společnosti, kteří se ocitají ve zvláštním ohrožení. Jsou to např. - děti, jak je definuje Úmluva OSN o právech dítěte a Evropská úmluva o provádění práv dětí; - mladí lidé obecně, kteří musí hrát základní úlohu v jakékoli vizi sociální soudržnosti, jež se týká blaha budoucích generací z hlediska udržitelného rozvoje; - rodiny v obtížných životních situacích, zvláště rodiny s jedním živitelem; - migranti a etnické minority, jejichž integrace do společnosti je nanejvýš důležitá pro sociální soudržnost; - osoby se zdravotním postižením, jejichž specifické potřeby musí být plně zahrnuty do sledování blaha pro všechny; - senioři, zvláště starší osoby žijící osamoceně a ti, kteří již nemají podporu rodiny. 16. Rada Evropy měla vždy za to, že přístup k sociálním právům musí být založen na těchto principech: - rovnost práv pro všechny, bez diskriminace; - dostupnost kvalitních služeb, dosažitelných pro všechny; - zvláštní pozornost je nutno věnovat potřebám zranitelných členů společnosti; - vyhýbat se stigmatizaci osob se zvláštními potřebami; - zajistit vyrovnané a udržitelné fiskální politiky; - účast uživatelů. Zároveň by si všichni měli být vědomi potřeby uplatňovat odpovědnost při využívání sociální ochrany a sociálních služeb. Sociální soudržnost jako všemi sdílená odpovědnost 17. Schopnost společnosti zajistit blahobyt všem musí být brána jako odpovědnost všech sektorů společnosti. V průběhu 20. století se často myslelo, že nehledě na úlohu rodiny a dalších tradičních sociálních vztahů je sociální zabezpečení odpovědností státu (sociálního státu nebo „státu blahobytu“), zatímco podnikatelská sféra má odpovědnost za ekonomický rozvoj. Ekonomické problémy posledních desetiletí a globalizace ekonomiky ukázaly, že tento model již není adekvátní a že zabezpečení všech se musí stát cílem, na němž musí participovat všichni aktéři společnosti – tedy stát, podnikatelé i jedinci („společnost blahobytu“). Tato nová situace není opuštěním odpovědnosti státu, ale vede k hledání různorodějších prostředků se zahrnutím nových partnerů.
3
a) vyjasnění a zachování základní úlohy státu a dalších veřejných institucí 18. V době, kdy je vhodná úloha státu předmětem široké diskuse, je zapotřebí vyjasnit a znovu potvrdit základní odpovědnosti vlády v oblasti sociální politiky. 19. Na prvním místě stát plní úlohu garanta lidských práv a demokracie spojené s účastí všech. 20. Za druhé stát zachovává dostatečný stupeň rovnosti v rozdílení statků prostřednictvím mechanismů solidarity, jako např. přerozdělení na základě vybraných daní a příspěvků na sociální zabezpečení. Systémy sociálního zabezpečení jsou vskutku jedním z nejmocnějších institucionálních výrazů sociální solidarity. Zřízení nebo udržování dobře rozvinutého systému sociálního zabezpečení založeného na solidaritě je považováno za jeden z hlavních prostředků podpory sociální soudržnosti. Strategie sociální soudržnosti musí proto mít za jeden z hlavních cílů posílení udržitelných systémů sociálního zabezpečení, zvláště v době, kdy se objevuje mnoho otázek spojených s jejich budoucím vývojem a financováním. 21. Za třetí stát má za úkol chránit zranitelné skupiny před rizikem sociálního vyloučení. Systémy sociální ochrany proto poskytují nejen sociální zabezpečení, určené pro ochranu všech členů společnosti proti životním rizikům, ale také sociální služby a sociální pomoc pro osoby, které se nacházejí ve stavu zvláštní nouze. 22. Ačkoli tyto odpovědnosti státu zůstávají základní, způsob, jakým je stát plní, se mění. V mnoha zemích je tendence přiblížit sociální služby lidem, a to přenesením odpovědnosti na regionální a místní úřady. Kromě toho vlády postupně zjišťují, že nejlepším způsobem, jak usnadnit přístup k sociálním právům, je partnerství s občanskou společností za účelem dosažení společných cílů sociální soudržnosti. Dobrou tradici dialogu se sociálními partnery je nutno udržovat a přizpůsobovat měnícím se okolnostem. Novějším jevem je rostoucí partnerství mezi vládou a nevládními organizacemi při řešení sociálních problémů. Při identifikaci a řešení nových sociálních potřeb nevládní organizace mohou často hrát vedle oficiálních úřadů cennou doplňující úlohu při zajišťování přístupu k sociálním právům pro zranitelnější členy společnosti. 23. Tyto různé změny v koncepci a metodice vládnutí zahrnují posun od všeobjímajícího státu k novým koncepcím vládnutí prostřednictvím partnerství nebo vlády jako formy smlouvy mezi občany a státem. Je však nutné dohodnout se na etických principech, aby bylo zajištěno, že partnerství opravdu přispívá k sociální soudržnosti. b) integrace sociálního rozměru do ekonomického života 24. Ekonomický růst usnadňuje dosažení sociální soudržnosti. Ekonomický rozvoj však musí být spatřován jako prostředek k dosažení důležitějšího cíle lidského rozvoje. V tomto duchu se mezinárodní společenství zavázalo k vymýcení chudoby a dosažení udržitelného rozvoje. Zvláště od summitu v Johannesburgu se zvýšenou měrou uznává, že udržitelný ekonomický rozvoj závisí na udržitelném sociálním rozvoji stejně jako na udržitelnosti životního prostředí. Z těchto důvodů hospodářská politika a sociální politika musí být vnímány v užším vzájemném vztahu, než se dosud obecně přijímalo. 25. Zdravé makroekonomické politiky mají klíčový význam ve vytváření stabilních podmínek pro růst. Nemohou však být řízeny pouze tržními mechanismy, s rizikem
4
škodlivých sociálních dopadů. Tržní ekonomiky, jako jakýkoli jiný ekonomický systém, vytvářejí nerovnosti v bohatství a sociálním postavení a v současnosti pozorujeme růst takovýchto nerovností v mnoha evropských zemích. Tyto nerovnosti budou tolerovány tak dlouho, dokud lidé nepocítí, že rovnost příležitostí může zlepšit jejich situaci. Pokud se však rozdíly stanou příliš křiklavými a pokud především méně privilegované vrstvy budou pociťovat, že mají jen malou reálnou naději na zlepšení své situace, že jsou chyceni v pasti chudoby a sociálního vyloučení, že nemají žádný podíl ve společnosti, protože společnost jim nemá co nabídnout, pak sociálně-ekonomické rozdíly začnou vážně ohrožovat sociální soudržnost. 26. V globalizované ekonomice se všechny země, ale hlavně ty, které procházejí makroekonomickými stabilizačními programy, mohou ocitnout pod tlakem, aby pozastavily sociální ochranu. Zatímco sociální ochrana musí být udržitelná z ekonomického hlediska, musí být též uznáno, že sociální výdaje jsou tím, že vytvářejí základnu pro stabilní a udržitelné společnosti, rozumnou investicí do budoucí ekonomické udržitelnosti a ne jen zatěžujícími náklady. 27. Sociální soudržnost též přispívá k ekonomickému růstu. Stabilní společnost je příznivým prostředím pro podnikatelské aktivity. Tržní ekonomika závisí na lidech, kteří mají peníze na utrácení; chudoba není zdravou základnou pro ekonomický rozvoj. Jinými slovy, co je dobré pro sociální soudržnost, je též dobré pro podnikání. 28. Právo na práci patří k základním lidským právům a je klíčovým prvkem účasti ve společnosti. Přístup k zaměstnání pro všechny a podpora slušné práce jsou důležitými činiteli v boji s chudobou a vyloučením. Systémy sociálního zabezpečení se nyní navíc kromě své tradiční úlohy spočívající v náhradě příjmů snaží pomáhat co nejvíce lidem, aby se od pasivní závislosti dostali k aktivní účasti v ekonomice. V ekonomice založené na znalostech jsou investice do lidských zdrojů jednou z nejhlavnějších oblastí investic pro budoucí ekonomický růst. Avšak výskyt atypických pracovních vztahů nebo krátkodobých pracovních poměrů nemůže být považován za jev přispívající k sociální soudržnosti, pokud vede k sociálnímu vyloučení. 29. Sociální odpovědnost aktérů ekonomiky je klíčovou otázkou pro postprůmyslové země. Je zde rostoucí zájem na sociální odpovědnosti podniků a byly vyvinuty mnohé nástroje k uvedení této odpovědnosti do praxe. Je důležité vyvinout způsoby měření dopadu ekonomické aktivity na sociální soudržnost stejně jako právní a finanční mechanismy pro uznání a podporu těchto přínosů (osvědčení, daňové výhody). 30. Začínáme též spatřovat zájem na roli jedinců v rozvoji nových forem ekonomické aktivity schopné přispět k sociální soudržnosti. Lidé užívají takové prostředky, které jsou jim dostupné jako jedincům, např. svoji sílu jako spotřebitelů a způsob, jak užívat svých úspor. 31. V tom všem je výzva, jak naleznout cesty k zajištění toho, aby tržní ekonomika přispívala k sociální soudržnosti a nefungovala tak, aby vylučovala osoby, které jsou nejméně atraktivní ze spotřebitelského hlediska. Je to hlavní problém v době, kdy je stále více oblastí života včetně oblasti veřejných podniků (dříve ve formě veřejných služeb) řízeno tržními mechanismy.
5
c) rozvíjení nové etiky sociální odpovědnosti 32. Společnost je soudržná, když lidé přijímají odpovědnost jeden za druhého. Hodnoty současné evropské společnosti tomu vždy nenapomáhají. Výlučný důraz na práva jedince nemůže být dostatečným základem pro sociální soudržnost. Individuální práva budou nejlépe chráněny ve společnostech, kde si lidé uvědomují sdílenou odpovědnost za práva a blaho všech. Tržní ekonomika mimo to přikládá vysokou hodnotu soutěžení a může směřovat k zanedbávání sociálních kladů spolupráce. Výlučná orientace na tržní hodnoty vede lidi ke sledování vlastních zájmů spíše než ke sledování zájmů a potřeb jiných lidí; zapomíná se na předávání hodnot důvěry a solidarity, jež jsou základem pro sociální soudržnost. 33. Všichni mají svoji úlohu v rozvíjení smyslu pro vzájemnou odpovědnost a vzájemnou závislost, který je potřebný pro sociální soudržnost. Organizace občanské společnosti, vzdělávací systém a rodiče musí rozvíjet a do praxe uvádět nový druh aktivního občanství. Výchovou by rodiče dětem měli předávat smysl pro sociální odpovědnost, odpovědnost za sociální důsledky jejich aktivit. Banky a finanční instituce si musí být vědomy etických dopadů investic. 34. Je to věcí opětovného vytváření smyslu pro společnost, sounáležitosti, zavázání se ke společným společenským cílům. V kultuře, která klade takový důraz na uspokojení osobních potřeb jednotlivce a kde tržní hodnoty a spotřeba, mocně podporované médii, mají tendenci narušovat širší solidaritu, to není vždy snadné. Pomocí strategie sociální soudržnosti bude Rada Evropy hledat , jak přispět k úvahám o těchto problémech. d) podpora rodin a solidarity v rámci rodiny 35. Lidé nalézají uspokojení především ve vztahu k jiným lidem. Strategie sociální soudržnosti, při plném respektování autonomie soukromé sféry a občanské společnosti, musí proto usilovat, aby napomáhala rodinám a jiným sítím a vztahům, které jedince uvádějí do širších kruhů solidarity. 36. Rodiny jsou místem, kde se sociální soudržnost nejdříve testuje a učí. Rodiny hrají hlavní úlohu v přípravě dětí na život ve společnosti. Často se od nich též očekává, aby podporovaly seniory, když vyžadují pomoc. Jsou též místem posledního útočiště pro sociální ochranu v případě potřeby. Změny v hodnotách a chování vedou ke stále většímu rozrůznění rodinných struktur oproti minulosti, ale to v žádném případě nezmenšuje sociální úlohu rodin, která i nadále vždy zůstává základní. Ve složité a měnící se společnosti je zapotřebí podporovat rodiny při plnění jejich funkcí. Zvláště rodiče potřebují pomoc při vypořádávání se se škodlivými sociálními a tržními tlaky, při slaďování požadavků práce a rodinného života a v přizpůsobování se situaci, v níž jsou děti vnímány jako nositelé svých vlastních práv . 37. Společnost má zvláštní odpovědnost za ty, kteří z různých důvodů nemohou spoléhat na podporu a ochranu rodiny nebo jiné sociální sítě. Práva a důstojnost dětí nebo seniorů vyžadujících péči musí být předmětem zvláštní pozornosti. Tradiční pečovatelské instituce hrají stále menší úlohu a je důležité vyvíjet alternativní způsoby péče, kdekoli je to možné. e) podpora účasti občanské společnosti 38. Jedinci se zapojují do mnoha sítí a institucí, které pomáhají společnost dávat dohromady. Přes klesající tendenci mnoha lidí zavazovat se ke skupinové aktivitě, politické
6
strany, odbory a náboženská sdružení nadále zapojují mnoho lidí do širokých sociálních sítí. Charitativní, sportovní a kulturní sdružení spolu s organizacemi pro děti a mládež hrají obzvláště důležitou úlohu ve vytváření sociální soudržnosti a zapojují mnoho lidí do společensky užitečných dobrovolnických aktivit. Vlády by měly vytvářet příznivé prostředí pro podporu těchto institucí a aktivit, které jsou často vhodným doplňkem programů pro vytváření sociální soudržnosti sponzorovaných vládou. 39. Nevládní organizace musí být uznávány a podporovány, aby mohly hrát aktivnější úlohu při posilování sociální soudržnosti. Část II: Uvedení strategie do praxe 40. Vytváření a udržování sociální soudržnosti v Evropě je především a v prvé řadě povinností členských států. Úloha Rady Evropy spočívá v povzbuzování a podpoře jejich snah takovými prostředky, jako jsou nástroje pro stanovování standardů, systém mezivládní spolupráce a cílené aktivity určené pro pomoc jednotlivým zemím nebo skupinám států za účelem uvádění standardů a doporučení Rady Evropy do praxe. 41. Primární odpovědnost za rozvoj a implementaci strategie sociální soudržnosti Rady Evropy byla dána novému mezivládnímu orgánu – Evropskému výboru pro sociální soudržnost (CDCS), který byl ustaven koncem roku 1998. Na základě pětileté činnosti CDCS Výbor ministrů nyní schválil tuto revidovanou strategii, která by měla být vodítkem pro práci Rady Evropy v oblasti sociální soudržnosti během příštích pěti let. 42. Uznávaje, že sociální soudržnost může být vytvářena pomocí integrovaných opatření se začleněním mnoha partnerů, CDCS úzce pracoval s jinými orgány Rady Evropy, dalšími mezivládními výbory, orgány Evropské sociální charty a mezinárodními nevládními organizacemi majícími status účastníka. Kromě toho byly rozvíjeny dobré pracovní vztahy s dalšími mezinárodními orgány pracujícími v příbuzných oblastech. Konkrétně byla prováděna činnost, která je součástí Společného programu s Evropskou komisí, a Mezinárodní organizace práce je úzce zapojena do práce v oblasti sociálního zabezpečení. 43. Rozvojová banka Rady Evropy jako mezinárodní finanční instituce pro sociální rozvoj hraje velkou úlohu v přinášení praktického efektu do strategie sociální soudržnosti. Hlavní úspěchy prvních pěti let 44. CDCS zastává názor, že klíčem k vymýcení chudoby a sociálního vyloučení je zajištění skutečného přístupu k základním sociálním právům, zvláště k sociální ochraně, zaměstnání, bydlení, zdravotnictví a vzdělání. Velmi často mají ti, kteří se nacházejí v největší nouzi, největší potíže v tom, aby mohli těchto práv využívat. Významný pracovní program zaměřený na přístup k sociálním právům vedl k přijetí směrnic pro politiky zaměřené na přístup k sociálním právům a k doporučení Výboru ministrů. CDCS spatřuje v této práci ústřední část svého programu. 45. CDCS má hlavní odpovědnost v oblasti sociálního zabezpečení. Plní zvláště úkol monitorovat dodržování Evropského zákoníku sociálního zabezpečení a rovněž, poté až vejde v platnost, Revidovaného zákoníku sociálního zabezpečení, smluvními stranami. Velké úsilí je věnováno přípravě mladších členských států na ratifikaci Evropského zákoníku sociálního
7
zabezpečení. Několik zemí střední a východní Evropy bude pravděpodobně v příštích několika letech ratifikovat Zákoník. V zemích, kde ratifikace Zákoníku připadá v úvahu až ve vzdálenější budoucnosti, je důraz položen na zajištění toho, aby reformy v oblasti sociálního zabezpečení byly v souladu s očekávanou ratifikací v budoucnu. CDCS též věnuje velkou pozornost koordinaci systémů sociálního zabezpečení a pomáhá členským státům v této oblasti. 46. CDCS též provádí sběr informaci o systémech sociálního zabezpečení a slouží jako fórum pro diskusi o současných problémech a výzvách v této oblasti. Tuto činnost vykonává prostřednictvím Výboru expertů pro stanovování standardů v oblasti sociálního zabezpečení (CS-CO) a pomocí informačního systému MISSCEO, který byl vysoce vylepšen a koordinován se systémem MISSOC Evropské unie. 47. Byl úspěšně zakončen Program pro děti, který vedl k vytvoření nového orgánu – Fóra pro děti a rodiny. Fórum svádí dohromady širokou škálu aktérů v této oblasti za účelem zkoumání takových problémů, jako je dětská práce, tělesné trestání dětí a úloha ombudsmana pro děti. Byl završen dvouletý program činnosti soustředěný na denní péči o děti, na ohrožené děti a děti v institucionální péči a na děti, demokracii a účast ve společnosti. 48. CDCS rovněž usiluje o vyvinutí nástrojů pro monitorování pokroku v sociální soudržnosti. Členským státům byl představen metodický průvodce pro užití indikátorů sociální soudržnosti. V současné době probíhá práce na testování metodiky ve vybraných zemích a regionech. 49.
Výbor zorganizoval fóra pro diskusi o těchto aspektech sociální soudržnosti: -
Fórum 2001: Nové sociální požadavky a vládnutí Fórum 2002: Nová sociální odpovědnost v globalizujícím se světě: úloha státu, trhu a občanské společnosti Fórum 2003: Sociální soudržnost nebo veřejná bezpečnost: jak by měla Evropa reagovat na kolektivní pocit nejistoty?
Tyto každoroční události přivádějí dohromady velký počet významných řečníků a umožňují Výboru významně propracovávat jeho koncepci sociální soudržnosti. 50. Vedle těchto mezivládních aktivit byl vyvinut široký program bilaterálních aktivit, původně pro země s přechodovou ekonomikou, za účelem poskytování rad a pomoci při realizaci strategie sociální soudržnosti Rady Evropy ve specifických podmínkách jednotlivých členských států nebo subregionální skupiny států. Ve spojitosti s Iniciativou pro sociální soudržnost v rámci Paktu stability byl vyvinut rozsáhlý program spolupráce se zeměmi jihovýchodní Evropy. Bylo realizováno mnoho aktivit v Ruské federaci, na Ukrajině a zemích jižního Kavkazu. Důraz byl položen na přístup k sociálním právům (zvláště na přístup k zaměstnání a sociální ochraně), děti v institucionální péči a bezprizorné děti a na starší osoby vyžadující péči. Priority pro příští roky 51. S cílem pomáhat členským státům v posilování sociální soudržnosti a v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení se Evropský výbor pro sociální soudržnost domnívá, že jeho práce v příštích letech musí být zaměřena na tyto prioritní oblasti:
8
52. Zlepšení přístupu k základním sociálním právům pro všechny členy společnosti tak, jak je to zformulováno v Revidované Evropské sociální chartě, zůstává ve středu strategie sociální soudržnosti. Tento cíl bude sledován podporou ratifikace Revidované Evropské sociální charty členskými státy (včetně systému kolektivních stížností) a rozvojem mezivládních aktivit v následujících oblastech: a. Sociální ochrana Bude pokračovat úsilí rozšířit ošetření standardy zformulovanými v Evropském zákoníku sociálního zabezpečení a Revidovaném Evropském zákoníku sociálního zabezpečení ve všech členských státech, které je hodlají přijmout. CDCS bude současně monitorovat reformy v sociálním zabezpečení a zvažovat, jaký druh změn je požadován z hlediska řešení demografických a finančních problémů, aniž by byla narušena sociální soudržnost. b. Sociální služby CDCS vypracuje doporučení určená k zajištění větší efektivity osobních sociálních služeb za účelem plnění komplexních potřeb osob v situacích sociálního vyloučení nebo osob ohrožených vyloučením. c. Zaměstnání Bude pokračovat práce na zlepšení přístupu k zaměstnání a na zlepšení veřejných služeb zaměstnanosti, kvality zaměstnání a spolupráce se sociálními partnery jako jedna z klíčových metod zabránění vyloučení a boje s vyloučením. d. Bydlení CDCS rozšíří svoji práci na přístupu k bydlení, se zvláštním zaměřením na ty členské státy, kde jsou problémy s bydlením zvláště naléhavé. 53. Bude pokračovat činnost zaměřená na děti a rodiny s perspektivou integrovaného přístupu k právům dětí v souladu s úmluvami Rady Evropy a Úmluvou OSN o právech dítěte. Důraz na aktivity v rámci strategie sociální soudržnosti bude na dobrém, efektivním rodičovství majícím význam pro plný a harmonický rozvoj dítěte v moderní společnosti. 54. Potřeby seniorů budou rovněž ve středu zájmu specifických aktivit. CDCS se bude snažit zkoumat širší dopady stárnutí na udržitelný sociální rozvoj v evropských společnostech. Stárnutí vyvolá problémy v mnoha oblastech, jako v oblasti zaměstnanosti, sociální ochraně a sociálních službách. 55. jak
Svojí činností bude Evropský výbor pro sociální soudržnost hledat efektivní způsob,
a. začlenit sociální soudržnost na všech úrovních do všech programů dalších orgánů Rady Evropy (tzv. mainstreaming). Bude hledat příležitosti spolupráce s několika dalšími mezivládními orgány, ale zvláště s těmi, které zodpovídají za zdravotnictví, migraci, populaci, osoby se zdravotním postižením a za rovnost mužů a žen. S důrazem na partnerství ve strategii sociální soudržnosti budou zachovávány a posilovány vazby na Parlamentní
9
shromáždění, Kongres místních a regionálních samospráv a na mezinárodní nevládní organizace. b. aplikovat výsledky Strategie sociální soudržnosti v členských státech. Mezivládní spolupráce v každé z prioritních oblastí zmíněné výše bude doprovázena aktivitami napomáhajícími členským státům aplikovat doporučení Rady Evropy a ověřovat jejich platnost v situacích jednotlivých zemí a regionů. V této souvislosti bude snaha vycházet z existující spolupráce s Rozvojovou bankou Rady Evropy jako prostředku pro vývoj a financování projektů v místě. c. pokračovat v rozvoji koncepce sociální soudržnosti. S využitím seminářů a panelů expertů a též vypracováním socio-demografických studií Evropským populačním výborem bude koncepční základna strategie sociální soudržnosti neustále propracována a rozšiřována tak, aby odpovídala novým výzvám a aby integrovala inovační metody a přístupy. Např. bude prováděna další práce zacílená na občany, obchod a finanční svět a občanskou společnost k přijetí větší odpovědnosti za rozvoj soudržnějších společností. d. naslouchat hlasu vyloučených skupin: nevládní organizace pracující přímo s lidmi nacházejícími se v situaci chudoby a vyloučení ukázaly, jak hlas bezmocných může přispět myšlenkám skutečné hodnoty v procesu vytváření politik. CDCS bude hledat cesty, jak toto zohlednit ve své vlastní práci a v kontextu usnadnění účasti občanů obecně. d. podělit se o evropský přístup k sociální soudržnosti s dalšími částmi světa: CDCS bude hledat příležitosti k účasti na velkých mezinárodních konferencích a ke spolupráci s OSN a regionálními mezivládními organizacemi a zainteresovanými nečlenskými státy. Vyhodnocení a revize strategie sociální soudržnosti 56. Evropský výbor pro sociální soudržnost bude každoročně vyhodnocovat tento seznam priorit, hodnotit dosažený pokrok a zvažovat, které z priorit je nutno revidovat. Na základě tohoto hodnocení vypracuje návrhy aktivit, které budou začleněny do programu mezivládních aktivit pro příští rok. Strategie sociální soudržnosti bude důkladně revidována za nejméně pět let na základě hlubšího vyhodnocení výsledků a jejich dopadu na členské státy. Měření sociální soudržnosti 57. Indikátory sociální soudržnosti vyplývající z metodické práce prováděné Radou Evropy v posledních letech budou zavedeny do praxe na dobrovolné bázi za účelem poskytnout Radě Evropy a jejím členským státům praktický prostředek měření pokroku v sociální soudržnosti.
10
PŔÍLOHA PUBLIKACE A HLAVNÍ ZPRÁVY •
Různost a soudržnost: nové výzvy pro integraci migrantů a menšin (Jan Niessen). Červenec 2000, ISBN 92-871-4345-5.
•
Inovační sociální politiky ve městě, sborník z konference. Oslo, 22-24 června 2000, Svazky 1 a 2, publikace - červenec 2001, Rada Evropy.
•
Přístup k sociálním právům v Evropě, zpráva připravená prof. Mary Daly a schválená CDCS v květnu 20021. ISBN 92-871-4985-2.
•
Zlepšení kvality života u seniorů závislých na péči, zpráva a závěry skupiny odborníků (CS-QV) - (srpen 2002) ISBN 92-871-5000-1.
•
Konference o přístupu k sociálním právům (14-15 listopadu 2002, Saint Julian, Malta), závěrečné dokumenty, červenec 2003.
•
Přístup k sociálním právům pro osoby se zdravotním postižením v Evropě Maudinet, 2003). ISBN 92-871-5328-0.
•
« Měli bychom být obry » - Zlepšení přístupu k zaměstnání. Příručka publikovaná Ministerstvem pro zaměstnanost a sociální rozvoj Ruské federace a Radou Evropy (dostupná pouze v angličtině a ruštině). Příručku zpracoval Bertil Oskarsson (2003).
•
Závěrečná zpráva o činnosti skupiny odborníků zabývající se přístupem k bydlení (CSLO), CDCS (2001) 61.
•
Závěrečná zpráva o činnosti skupiny odborníků zabývající se přístupem ochraně (CS-PS), CDCS (2001) 62.
•
Závěrečná zpráva o činnosti Výboru expertů zabývajícího se přístupem k zaměstnání (CSEM), CDCS (2001) 63.
•
Zpráva: expertní úvaha o cestách k sociálnímu rozvoji, 28.-30. května 2001, Portugalsko (zasedání zorganizoval odbor pro ekonomické a sociální záležitosti OSN ve spolupráci s generálním ředitelstvím pro sociální soudržnost Rady Evropy a střediskem Sever-Jih).
•
Zpráva: seminář o tělesném trestání dětí v rodině - CS-Forum (2002)13 dodatek.
(Marc
k sociální
Série publikací: Trendy v sociální soudržnosti •
Zlepšení politické diskuse o sociálním vyloučení ze srovnávacího pohledu, svazek 1, prosinec 2001, Rada Evropy, ISBN 92-871-4920-8.
1
K dispozici v 17 jazycích: arménštině, bosenštině, bulharštině, chorvatštině, češtině, holandštině, angličtině, francouzštině, němčině, italštině, lotyšštině, litevštině, moldavštině, portugalštině, rumunštině, ruštině a španělštině.
11
•
Trendy a vývoj financování starobních důchodů a zdravotní péče v Evropě v 90. letech, svazek 2, březen 2002, Rada Evropy, ISBN 92-871-4921-6.
•
Užití sociálních dávek k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení – příležitosti a problémy ze srovnávacího pohledu. Matti Heikkilä a Susan Kuivalainen, svazek 3, září 2002, Rada Evropy, ISBN 92-871-4937-2
•
Nové sociální požadavky: výzvy správě, svazek 4, listopad 2002, Rada Evropy, ISBN 92871-5012-5.
•
Boj s chudobou a přístup k sociálním právům v zemích jižního Kavkazu: teritoriální přístup, svazek 5, březen 2003, Rada Evropy, ISBN 92-871-5096-6.
•
Stát a nová sociální odpovědnost v globalizujícím se světě, svazek 6, červen 2003, Rada Evropy, ISBN 92-871-5168-7.
•
Občanská společnost a nová sociální odpovědnost založená na etických základech, svazek 7, listopad 2003, Rada Evropy, ISBN 92-871-5309-4.
Elektronický bulletin « Sociální soudržnost: rozvoj», publikovaný od konce r. 2000 – 11 normálních vydání a 3 vydání speciální (na téma migrace, zaměstnání, osoby se zdravotním postižením). EVROPSKÁ SOCIÁLNÍ CHARTA (vybrané nedávné publikace) Závěry XVI-2 – Evropská sociální charta, Evropský výbor pro sociální práva, sv.1, 2003, ISBN 92-871-5243-8 a sv..2, 2003, ISBN 92-871-5245-4. Závěry 2003 – Evropská sociální charta (revidovaná), Evropský výbor pro sociální práva, sv. 1, 2003, ISBN 92-871-5338-8 a sv. 2, 2003, ISBN 92-871-5341-8. Systém kolektivních stížností – rozhodnutí o přijatelnosti, 1998 - 2003, Evropský výbor pro sociální práva. Systém kolektivních stížností – rozhodnutí o skutkové podstatě, sv. 1 (1999-2000) and sv. 2 (2001 – 2003), Evropský výbor pro sociální práva. DOPORUČENÍ VÝBOR MINISTRŮ ČLENSKÝM STÁTŮM • • • • • •
Rec(99)9 o úloze sportu při podporování sociální soudržnosti, 22/04/99. Rec(2001)1 o sociálních pracovnících, 17/01/2001. Rec(2001)12 o přizpůsobení zdravotních služeb požadavku zdravotních služeb pro marginalizované osoby, 10/10/2001. Rec(2002)8 o denní péči o dítě, 18/09/2002. Rec(2003)2 o místních službách ve znevýhodněných městských částech, 13/02/2003. Rec(2003)19 o zlepšení přístupu k sociálním právům, 24/09/2003.
12
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ UDÁLOSTI 1999 2000
- Konference evropských ministrů rodiny. Směrem ke společnosti přátelské k dětem. Stockholm, 14.-16. června 1999. - Konference: k sociálnímu rozvoji pro všechny: evropská strategie založená na spolupráci a partnerství. Irské předsednictví / Rada Evropy, 17.-18. ledna 2000. - Konference: Inovační sociální politiky ve městě, Oslo, 22.-24. června 2000.
2001
- Konference: Program pro děti. Děti na prahu nového tisíciletí, Kypr, 27.-29. listopadu 2000. - Konference evropských ministrů rodiny. Sladění práce a rodinného života. Portorož (Slovinsko), 21.-22. června 2001. - FÓRUM 2001 « Nové sociální požadavky a vládnutí», Štrasburk, 18.-19. října 2001.
2002
- Konference o úloze sociálních služeb v udržitelném sociálním rozvoji, Berlín, 25.-26. října 2001 (organizována ve spolupráci s německými úřady). - 8. konference evropských ministrů sociálního zabezpečení – Dopady pracovní migrace na systémy sociálního zabezpečení v evropských zemích, Bratislava, 21.-23. května 2002. - FÓRUM 2002 « Nová sociální odpovědnost v globalizujícím se světě: úloha státu, trhu a občanské společnosti », Štrasburk, 2.-3. října 2002.
2003
- Konference o přístupu k sociálním právům, Malta, 14.-15. listopadu 2002. - FÓRUM 2003 « Sociální soudržnost nebo veřejná bezpečnost: jak by Evropa měla reagovat na kolektivní pocit nejistoty? », Štrasburk, 23.-24. října 2003. - Konference evropských ministrů odpovědných za zaměstnanost v jihovýchodní Evropě, Bukurešť, Rumunsko, 30.-31. října 2003.
13
