Materiálie
Reverse paintings on Glass in the Collection of the North Bohemian Museum Abst r a c t
Bohunka Krámská | Jana HrevÚšová | A number of glass
workshops were created in the course of activities of the so called fellowships of glass in the last third of the 18th century in the area of North Bohemia, borderlands of Lower Silesia and Kladsko. Production of these workshops is an important part of the reverse painting collection of the North Bohemian Museum in Liberec. The first contributions to this collection were made by Josef Václav Scheybal, ethnographer, art historian and acknowledged folk culture expert after he had begun working for the museum. Reverse paintings are the main part of the collection, except for a number of illusive paintings made by professional artists and eglomisé. The advanced production of glass, which sustained so many workers, established the dominant role of the glassmaker type reverse paintings in the North Bohemia. The delicate and detailed work of the restorer is highly valued in museums pursuing authenticity. For this reason the North Bohemian Museum has been cooperating with restorer Jana Hrevúšová since 1990. Thanks to her work, grants from the Ministry of Culture and the founder, 91 reverse paintings and two parchment paintings in mirror frames have been restored so far. K e y W o r ds
kl í čová slova
reverse painting on glass
podmalba na skle
Museum of North Bohemia
Severočeské muzeum v Liberci
folk art
lidové umění
Josef Václav Scheybal
Josef Václav Scheybal
restoration
restaurování
Fontes Nissae | Prameny Nisy
Lidové podmalby na skle ve sbírce Severočeského muzea v Liberci a jejich restaurování Bohunka Krámská | Jana HrevÚšová
Sbírka podmaleb na skle Severočeského muzea v Liberci braz utvářený na tak náročném podkladu, jako je sklo, má zvláštní kouzlo. Každý tah štětce, počínaje tím prvním, stojí ve své nahotě vystaven pohledu pozorovatele, obdařen leskem a vyzdvižen hrou světla. Sebemenší pochybení malíře již nelze skrýt. Obraz je zaklet, oddělen ledovou hladinou skleněné tabule, jež brání bezprostřednímu vjemu malby. Již staří Římané oceňovali luxusní sklo dekorované rytím, broušením, zlacením a malbou. Až po staletích zapomnění malba na skle znovu ožila, nejdříve v severní Itálii, v Benátkách. V prvé řadě šlo o malbu za tepla emailovými barvami, vedle níž se však začala uplatňovat také malba za studena na spodní – rubovou stranu skla. Prvními objednavateli podmaleb byli příslušníci vládnoucích rodů, vysoká šlechta a duchovenstvo. Malíři pracovali podle grafických předloh, jež vytvářeli rytci na základě děl věhlasných soudobých umělců. Šestnácté století přineslo českým zemím rozkvět, Praha se za Rudolfa II. stala císařskou rezidencí. Podnikavá šlechta podporovala sklářskou výrobu, jež měla v českých zemích dobré přírodní podmínky. Skláři ze Saska zakládali sklárny v Lužických a Jizerských horách, Krkonoších, Orlických horách, v jižních Čechách i na Moravě. Slušná životní úroveň nebyla pouze výsadou vládnoucí elity. I oblasti vzdálené hlavnímu městu monarchie žily košatým životem. Zásnuby, svatby, křtiny, to vše poskytovalo záminku k hodokvasům, u kterých renesanční vládce cítil nutnost je korigovat.1 Na dominiích Redernů nejsou zatím podmalby na skle doloženy, v pražských měšťanských inventářích se však vyskytovaly již v předbělohorské době. Bolestný přerod společnosti způsobený rozvratem země za třicetileté války, vyvlastněním staré aristokracie, vznikem nové šlechty a obnovou katolictví nalezl výraz v barokním umění. Umělecké dílo bylo vyznáním pravověrnosti a jeho duchovní energie měla pohnout diváka ke kajícnosti a obrácení se na katolickou víru.2 Urození konvertité následovali zbožnost a náboženské ideály Habsburků, financovali obnovené kostely a kláštery, poutní místa, kapličky a mariánské sloupy. Veřejné for-
O
XIII 2012 1
Sv. Notburga, severovýchodní Čechy, 1780, podmalba na skle. Severočeské muzeum v Liberci, inv. č. Eg 2224, restaurováno v roce 1996
1_Např. Melchior z Redernu určil, kolik má být stolů při svatební hostině, kolik účastníků při křtu. Nedodržení mělo být pokutováno. Srov. HUTTER, Teodor. Skizzen aus Altreichenberg. Aus dem Familienleben vor 300 Jahren. Deutsche Volkszeitung. 11. 2. 1897, 13. Jhrg. s. 1–2. 2_LOUTHAN, Howard. Obracení Čech na víru aneb rekatolizace po dobrém a po zlém. Praha: Rybka, Publishers 2011, s. 167. ISBN 978-80-87067-07-09.
41
materiálie
| Bohunka Krámská | Jana Hrevúšová | Lidové podmalby na skle ve sbírce Severočeského muzea v Liberci a jejich restaurování
Rodina Kristova, Kladsko - východní Čechy, kolem 1800, podmalba na skle. Severočeské muzeum v Liberci, inv. č. Eg 129, restaurováno v roce 2011 3_LOUTHAN, Howard, cit. v pozn. 2, s. 235. 4_SCHIER, Bruno. Die Friedländer Volkskunde. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen II, Friedland in Böhmen 1930, s. 357–358.
42
my zbožnosti se staly podstatnou součástí každodenního života všech poddaných. Středověká i nově založená poutní místa ožila masami věřících, neboť české země se proměnily v království poutníků.3 Kolem roku 1712 si zřídil malíř Franz Christian Herkner ve známém poutním místě severních Čech v Hejnicích obchod s obrazy svatých a biblickými výjevy, které většinou sám maloval a jež šly zřejmě dobře na odbyt, protože ještě roku 1751 u něj poutníci k P. Marii Hejnické nakupovali.4 Od poloviny 18. století se ve vybavení domácností odrazil vzestup
zámožnosti městského i venkovského obyvatelstva, který dokládají rovněž archivní materiály z Frýdlantu v Čechách. Roku 1742 byl zaznamenán obraz na skle se sv. Janem Nepomuckým. V inventáři měšťanského domu čp. 26 ve Frýdlantu z roku 1783 byla podmalba Ukřižovaného Krista oceněna 3 zlatými a Hlava Kristova 1 zlatým a 50 krejcary. Z ostatních „Glasbilder“ P. Maria, Sv. Ignác, Ecce Homo, sv. Jan – byl každý ohodnocen 20 krejcary. Ve výčtu nechyběly ani mědirytiny, dřevořezy, tisky a siluetové obrázky. Obrazy patřily k oblíbeným Fontes Nissae | Prameny Nisy
materiálie
darům, zejména svatebním. Jednalo se samozřejmě nejen o podmalby na skle, ale též o olejomalby, malované mj. nejznámějším představitelem truhlářského rodu Pochmannů, kteří žili v Bulovce a Polubném, Johannem Friedrichem Pochmannem.5 Jeho malířská a kreslířská tvorba byla ještě ve třicátých letech 20. století na Frýdlantsku doložitelná. Jedním ze dvou největších statků v Dolní Řasnici byl tzv. Lví dvůr, který založil forman Johann Ressel. Zde se nalézala v třicátých letech 20. století nádherná podmalba nazývaná Engelsmühle, kde za světce, jenž se modlil před krucifixem, obsluhoval anděl mlecí zařízení.6 Téměř shodný obraz, datovaný r. 1772, publikoval Luboš Kafka pod názvem Alegorie mlynářství se světcem.7 Do stejné vrstvy nejstarší severočeské produkce provinčních malířů z okolí České Kamenice bezpochyby patří také dva reprezentativní obrázky velkého formátu se silnými černými konturami ze sbírky Severočeského muzea, Pražské Jezulátko a Trůnící P. Maria, jež má letopočet 1768 a signaturu F.G.S. Sbírka podmaleb obsahuje skutečně kvalitní díla, i když mnohá značně utrpěla zubem času. Etnografickou sbírku Severočeského muzea v Liberci a tedy i fond podmaleb na skle začal budovat po svém nástupu do muzea roku 1965 Josef Václav Scheybal. Sbírka postihuje významná výrobní centra českých zemí s přesahem za zemské hranice. Vedle lidových obrázků obsahuje hodnotné práce inklinující ke slohovému umění, iluzivní díla profesionálních malířů a eglomisé. Vedle nemnoha světských námětů, portrétů významných osobností, žánrových a alegorických výjevů naprosto převažují náboženská témata. Za kolébku výroby podmaleb v Zemích Koruny české bývá pokládána severočeská sklářská oblast a na ni navazující území Dolního Slezska.8 V okolí České Kamenice a Nového Boru působili od druhé poloviny 18. století vynikající provinční malíři, mezi nimiž vystoupil z anonymity Vincenz Janke (1769–1838). Rodák ze Skalice zanechal poměrně rozsáhlé dílo, jež bylo v zahraničí ještě celkem nedávno připisováno augsburgským malířům.9 V důsledku napoleonských válek a kontinentální blokády se Janke vrátil z cest za vzděláním a výdělkem zpět do severních Čech a usadil se v Novém Boru. Z této životní periody pocházejí i podmalby v muzejní sbírce,
XIII 2012 1
Severočeské muzeum v Liberci
které sice nejsou signovány, ale svou malířskou technikou, jemnou pastelovou barevností a narůžovělými oblaky patří do novoborské dílny. Další dílny na severu Čech byly v okolí Polevska, Skalice, Kamenického Šenova a Chřibské. Rozvoj sklářské výroby a obchodu na českokamenickém panství hrabat Kinských, který skýtal obživu sklářským řemeslníkům, brusičům, řezáčům, kuličům, malířům a pozlacovačům,10 přisoudil ovšem zásadní roli v severních Čechách podmalbám sklářského typu.11 Malba světce umístěná v ryté a broušené edikule se na nich odráží od zrcadlového pozadí nebo, rámována tzv. zlatým brusem, kontrastuje s pozadím sazově černým. Tělové partie postav mají rumělkově červené kontury, obličeje výrazný nos a drobná ústa. S barvou oděvu korespondují červené, žluté a modré kulovité růže. Broušené a ryté zrcadlové rámy několika obrázků by mohly svádět k domněnce, že pocházejí ze
5_SCHIER, Bruno, cit. v pozn. 4, s. 329. 6_RESSEL, Anton F. Orts- und Häusergeschichte der Gemeinde Rückersdorf. Verlag d. Gemeinde Rückersdorf 1933, s. 255. 7_KAFKA, Luboš. Malované na skle lidové podmalby. Praha: LIKA KLUB 2005, s. 13. ISBN 8086069-34-6. 8_Po prohrané válce r. 1742 připadlo Slezsko Prusku. 9_Osobní sdělení Wolfganga Steinera, dále viz STEINER, Wolfgang. Kein Hayde in Augsburg, Weltkunst, 2006, 76. Jhrg., s. 3. 10_Česká Kamenice, Česká Lípa 2002, s. 161. 11_KAFKA, L. cit. v pozn. 7, s. 95.
Vincenz Janke, Sv. František Xaverský, Nový Bor, 1. třetina 19. století, podmalba na skle. Severočeské muzeum v Liberci, inv. č. Eg 469, restaurováno v roce 1996
43
| Bohunka Krámská | Jana Hrevúšová | Lidové podmalby na skle ve sbírce Severočeského muzea v Liberci a jejich restaurování
materiálie
Svatba v Káni Galilejské, Javornicko, 2. polovina 19. století, podmalba na skle. Severočeské muzeum v Liberci, inv. č. Eg 414, před restaurováním 12_KAFKA, L. cit. v pozn. 7, s. 107.
44
zrcadlářské manufaktury na sloupském panství hraběte Josefa Kinského, ovšem neexistuje pro to žádný doklad. V 19. století se v severních Čechách začaly také vyrábět levnější nápodoby sklářských obrázků, u nichž nahradila broušenou edikulu kartuše malovaná bílou barvou na zrcadlovém nebo černém pozadí. Ze severočeské sklářské produkce se některými typickými znaky vydělují malířské dílny v Jablonci nad Nisou a jeho okolí. Jemně modelované tváře s ruměnci, tělové partie odstíněné rumělkově červenou barvou, vlající závoje či roušky propůjčují obrázkům bezprostřední živost, zatímco podmalby mladší, zhruba od poloviny 19. století, často se sytě modrým pozadím již působí strnule. Virtuózní díla profesionální úrovně jsou dále známa ze západních Krkonoš, například z okolí Harrachova, Vrchlabí a Rokytnice nad Jizerou.12 Vynikají mezi nimi podmalby z konce 18. století s celkovým temným barevným vyzněním a nezvykle snědým inkarnátem. K severočeské sklářské oblasti má úzký vztah oblast jihočesko-rakouského pohraničí s nejvýznamnějšími středisky Sandlem a Pohořím, neboť byla na počátku ovlivněna příchodem sklářů a malířů právě ze severních Čech. Její tvorbu lze ve sbírce Severočeského muzea doložit menším souborem podmaleb. Rovněž v Orlických horách, Podorlicku a Kladsku vy-
rostla v souvislosti s činností sklářských hutí v poslední třetině 18. století řada dílen. Česká výrobní střediska měla protějšky na území Dolního Slezska a Kladska, odtržených po prohrané válce s Pruskem. Obtížnost odlišení přesného původu podmaleb vedla v zahraniční literatuře k označení celé oblasti za dolnoslezskou, mezi českými badateli se prosazuje pro oblast název orlicko-kladská nebo východočesko-kladská. Rozsáhlost zdejší produkce dobře ilustrují zhruba dvě stovky obrázků na skle v muzejní sbírce. Podmalby z poslední čtvrtiny 18. století se vyznačují kultivovanou malířskou modelací s jemným rumělkově červeným konturováním. Na oděvu rumělkové barvy je výrazný velký bílý ornament připomínající vzor brokátu a na šedomodrém pozadí velké rozmáchlé květy malované z volné ruky. Nejpočetněji zastoupenou skupinou, a to ve sbírkách většiny muzeí, jsou ovšem podmalby z období rozvinuté sériové výroby v 19. století s typickým naznačením dolního víčka zalomenou linií vnějšího koutku očí a s jedním či dvěma stylizovanými červenými karafiáty. Ještě jednu oblast lze vysledovat ve sbírce podmaleb Severočeského muzea, a sice tzv. české Slezsko, území při hranici s Polskem, kde na Bruntálsku, Opavsku a Javornicku pracovala řada dílen. Nejpočetnější javornickou skupinu charakterizují silné černé kontury, rokajové Fontes Nissae | Prameny Nisy
materiálie
Severočeské muzeum v Liberci
Svatba v Káni Galilejské, Javornicko, 2. polovina 19. století, podmalba na skle. Severočeské muzeum v Liberci, inv. č. Eg 414, restaurováno v roce 2011
rámce s růžemi před modrým pozadím, sloupky s květi- pod sklem může zmást nepoučené oko, ale odlehlá, novými girlandami i texty vepsané do květinového věnce popraskaná barva s „puchýři“, které se „vznášejí“ nad sklem, má jiný barevný odstín. Uvolněnou, opadávající (např. u domovních požehnání). malbu není jednoduché fixovat zpět ke sklu. Zabránit dalšímu opadávání a praskání malby je ovšem prvním Slovo restaurátora13 Spolupráce Severočeského muzea v Liberci s restau- a nejdůležitějším úkolem restaurátora. Naštěstí malíři rátorkou Janou Hrevúšovou začala již r. 1990, kdy ještě volili pro malbu zásadních partií (obličejů, rukou, napracovala v Státních restaurátorských ateliérech v Pra- hého Kristova těla) často barvy kvalitnější, respektive ze, a pokračovala i v následujících letech, kdy se restau- tyto části maloval nejzkušenější muž v dílně, takže díky rátorka osamostatnila. Díky dotaci Ministerstva kultury tomu mnohé velmi opadané obrazy přesto neztrácejí ČR a dotaci zřizovatele se podařilo dosud restaurovat 91 vypovídací hodnotu. Ve vypadaných částech obrazu podmaleb a dvě malby na pergamenu v zrcadlových rá- je třeba rozhodnout o míře retuší tak, aby byl nalezen mech.14 kompromis mezi autenticitou muzejního předmětu Podmalby, dříve než se dostaly do muzejní sbírky, již a estetickou funkcí artefaktu, který má potěšit a přilákat měly za sebou strastiplnou cestu přes sklady různého návštěvníky do muzejní expozice. Pro zachování histodruhu a daň nešetrnému transportu či manipulaci za- rické hodnoty díla je nejvhodnější namalovat scházející platily prasklými skly a množstvím střepů. Často tepr- části na papírovou čtvrtku podloženou pod sklo. Pouze ve po vyrámování a rozebrání podmaleb se před očima v krajním případě, kdy jsou poškozeny kontury, které při restaurátora zjevují němí svědkové času a nevhodného retuši na podložku nelze přesně napojit, je možné přiuložení, vrstvy nečistot, zámotky hmyzu, pavučiny, stoupit k retuši přímo na sklo do malby. Zkušená ruka saze, ztrouchnivělé dřevo, zteřelý papír. Rozdíl v zacho- restaurátora dokáže několika úspornými liniemi výjev valosti podmaleb souvisí s kvalitou použitých barev, jež dotvořit akvarelovými nebo temperovými, tedy revernemusí být stejná ani v ploše jednoho a téhož obrázku. zibilními barvami. Podmínkou je doklad původního Vlhko ve spojení s nekvalitními pojidly způsobuje prask- vzhledu nebo dohledání podobného obrázku z téže dílliny barevných vrstev, tzv. krakeláže. Barevný podklad ny. Tohoto srovnání bylo využito např. u pandánových XIII 2012 1
13_Zpracováno na základě restaurátorských zpráv Jany Hrevúšové. 14_V naprosté většině bylo restaurování provedeno v rámci programu Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví, kdy polovinu nákladů poskytuje MK ČR a druhou polovinu zřizovatel.
45
| Bohunka Krámská | Jana Hrevúšová | Lidové podmalby na skle ve sbírce Severočeského muzea v Liberci a jejich restaurování
Ukřižovaný Kristus s nástroji umučení, Dolní Slezsko, poslední čtvrtina 18. století, podmalba na skle. Severočeské muzeum v Liberci, inv. č. Eg 401, restaurováno v roce 2005
46
materiálie
zobrazení Dobrého pastýře – Dobré pastýřky, sv. Isidora – sv. Notburgy. Starší diapozitiv, který zachytil klečícího poustevníka na triptychu Narození Páně, zase ozřejmil souvislost mezi zbylými barevnými skvrnami na skle. Podobně pomohli vyřešit znění textu nápisové pásky s vypadanými písmeny u podmalby Svatba v Káni Galilejské pracovníci národopisného oddělení Národního muzea v Praze Luboš Kafka a Alena Voříšková. Rozhodnutí komplikovala okolnost, že lidový malíř ani dobový, gramaticky správný název nepoužil („Hochzeit zu Kanna in Galilea“ místo „Hochzeit zu Kana in Galiläa“). Velkým problémem byly vždy zásahy, jimiž se předchozí majitelé snažili obrázky opravit. K vůbec nejhorším patří přemalby olejovou barvou, dále slepování rozbitých skel papírovou lepicí páskou přímo do malby, kdy na sebe páska samozřejmě strhne barevnou vrstvu, nebo přilnutí podkladového papíru k malbě. Teprve po fixaci malby a jejím důkladném očištění jsou střepy rozbitého skla sesazeny a chybějící úlomky doplněny čirou polyesterovou pryskyřicí. Než se vůbec přistoupí k čistění barevných vrstev, provádí se samozřejmě ze sond odejmutých z okrajů obrazů zkouška barev na bázi rozpouštědel. Osobité problémy se řeší u sklářských obrázků, kde má vrstva amalgamu, vytvářející zrcadlový efekt, různý stupeň degradace, černá a odpadává. Amalgamová plocha se očistí a zafixuje. Nápadnost proděravělých míst lze potlačit retuší na podkladový papír. Od matného vzhledu starobylých sklářských obrázků se odlišují tzv. klášterní zrcadla (Nonnenspiegel), kde se barevná podmalba světce odráží od hladkého zrcadlového pozadí, aby odvedla pohled od vlastní tváře, a tedy pomíjivosti vezdejšího světa, k věrouce a spáse vlastní duše. Zde se využívá pro podklad zrcadlová fólie. Pro zámožné zákazníky se podmalby vkládaly do zrcadlových (tzv. „benátských“) rámů. Restaurovány byly zatím dva sbírkové předměty tohoto typu. Obraz Poslední večeře Páně pocházející z Františkových Lázní je zasazen do dřevěného barokního rámu, který je překryt zrcadlovým sklem s rytým a broušeným dekorem a osazen pěti medailony s miniaturními malbami Narození Páně a světců. Zrcadlový rám, rozbitý na 64 střepů, byl rekonstruován, chybějící skla doplněna pryskyřicí a okraje rámu, kde kovové lemování vymizelo, byly opatřeny olověnou páskou. Fontes Nissae | Prameny Nisy
materiálie
Severočeské muzeum v Liberci
Velká péče je věnována též původním dřevěným rámům i zadním deskám, jež jsou neodmyslitelnou součástí obrazů. Jsou ošetřeny, zpevněny a konzervovány tak, aby byly spolehlivou adjustací obrázků i v případě, kdy je před slepované sklo nutné předsadit ještě jedno zpevňující ochranné sklo. Každý restaurátorský krok a zásah je pečlivě dokumentován a zařazen do restaurátorské zprávy. Uchovat předměty umělecké a historické hodnoty pro příští generace je základní povinností muzejní instituce. Článek chtěl upozornit na dlouhodobě probíhající program restaurování sbírky podmaleb Severočeského muzea v Liberci a při této příležitosti sbírku letmo charakterizovat. Nekladl si za cíl ani roztřídění sbírky, ani detailní popis restaurátorských prací.
Narození Páně, severní Čechy, počátek 19. století, podmalba na rytém a broušeném zrcadlovém skle. Severočeské muzeum v Liberci, inv. č. Eg 127
Sv. Antonín Paduánský, severní Čechy, 2. polovina 19. století, podmalba na skle. Severočeské muzeum v Liberci, inv. č. Eg 336, restaurováno v roce 2011
XIII 2012 1
47
