Renesance v českých zemích Renesance přišla jako importovaný styl, což mělo rozhodující význam na její vývoj. Poměrně dlouho, až do začátku 16. Století, působila v duchu setrvačnosti pozdní gotika, v jejímž rámci se objevovaly renesanční detaily.
Benedikt Ried Renesance začíná již při přestavbě Starého královského paláce Benediktem Riedem, kde jsou renesanční všechny portály a všechna okna, mezi nimi též unikátní do Vladislavského sálu, kdy vždy jejich dvojice je spojena a rámována pilastry či polosloupy a zakončena antikizujícím kladím. Renesanční je též portál Staré sněmovny, který je vytvořen s renesančním tvaroslovím, se kterým je ale zacházeno poměrně brutálně, konkrétně stočením pilastrů do spirál a spojení dvou portálu do sebe. Renesanční architektura je tak použita ještě goticky. Obdobně je tomu u portálu na jezdecké schodiště (vnější portál s antickým kladím, vnitřní s oslím hřbetem). Čistě renesanční je jen vnější portál jezdeckého schodiště, edikulový s antickým kladím. Jižní boční portál kostela sv. Jiří je také goticky (skoseným spojením) vytvořen ze dvou renesančních portálů. Není známo, kde Benedikt Ried načerpal znalosti antických prvků, pravděpodobná je cesta přes renesanční umělce zvané od dob Zikmundových do uherské Budy, sídla uherských králů. Ludvíkovo křídlo Starého královského paláce – 1509, na pohled renesanční stavba, uvnitř jsou ale gotické prvky, jako portály do zahrady a klenby. Renesančí je ale portál do České královské komory. Portál zámku v Tovačově, 1492 – příchod renesance na zámky v českých zemích Renesance jako systém ale přišla až s Habsburky, tedy až s nástupem Ferdinanda I., korunovaného 1526. Ferdinand chtěl až do událostí během Šmalkaldské války doku 1547 přesídlit do Prahy, po zradě českých pánů si to ale rozmyslel. Letohrádek královny Anny/Belveder – přízemí 1537, model vytvořil a na stavbě se podílel Paollo della Stella, není ale doloženo, že byl autorem návrhu. Letohrádek stojí v nově budované královské zahradě. Hranol vnitřních prostorů obklopují v prvním podlaží arkády s křehkým tvaroslovím - sloupky na drobných půdorysech, tenké stěny, pro jistotu byly všechny arkády propojeny táhly. O autorství patra se neví už vůbec nic, snad to byl dvorní stavitel Bonifác Wolmut. Stavba ve dvou fázích dala vznik odlišné podobě horního patra. Jeho fasáda je členěna střídáním oken a půlkruhových nik s obdélným rámem. Osobitý je též kýlovitý tvar střechy. Bonifác byl prý jen průměrný eklektik, absence časových odstupů mezi českými a italským stavbami to ale popírá. Popřeno je také jméno Belveder, znamenající krásná vyhlídka. Tady je krásná vyhlídka jen na samotný letohrádek. Královské zahrady – renesanční zahrady byly vždy geometricky a souměrně tvarované, zeleň byla nízká a též přísně geometrická, celá zahrada musela být přehledně viditelná z výšky stojícího člověka. Varhaní kruchta katedrály sv. Víta – Bonifác Wolmut, po 1556, vědomý stylový kontrast k okolnímu tvarosloví, pojata jako dvoupatrová pilířová arkáda s převrácenou antickou tektonikou – pilastry považované za lehčí stojí v patře pod polosloupy, jde tedy o manýristický princip. Kruchta byla vybudována naproti presbytáři, dnes je přestěhována do závěru severního ramene transeptu. Kruchta byla propojena stejným zábradlím jaké probíhalo kolem hlavní lodi, dnes má klasické kladí. Balustráda nad první etáží je barokní. Stará sněmovna ve Starém královském paláci Pražského hradu, B. Wolmut, 1559-63, na stavbu se konala soutěž, v porotě byl král, zvítězila Bonifácova gotizující klenba. Technicky je renesanční, jen je pokryta gotickými žebry. Žebra spadají na renesanční pilastry.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Letohrádek Hvězda – ideální návrh, půdorys šesticípé Šalamounovy hvězdy, vytvořil arcivévoda Ferdinand, zběhlý v alchymii a okultních naukách. Stavbu realizovali G. M. Aostalli a G. Lucchesse. Střecha byla původně lomená a vyšší než dnes (dnes je klasicistní), měla navíc vyhlídkový pavilon přístupný skrz krov, v horním patře byly malby. Letohrádek byl díky své poloze mimo město několikrát vypleněn a vypálen. Sál v přízemí má strop bohatě zdobený štukaturami s antickými motivy. Ochoz a báň katedrály sv. Víta, B. Wolmut, ochoz s arkádami, nad ním dvojitá báň. Dnešní podoba je barokní provedená po požáru. Velká míčovna v Královské zahradě Pražského hradu, B. Wolmut. Do zahrady je obrácena arkádou, do jeleního příkopu má pevnostní charakter. Arkády nemají tvar půlkruhů, jsou ale mírně stlačené, Pilíře o hodně přesahují šířku polosloupů a poskytují tak místo sgrafitám. Dvě pole na každé straně jsou vynechána a vyplněna nikami ve dvou řadách nad sebou, polosloupy se tak stávají prvky vysokého řádu, což je první užití vysokého řádu ve střední Evropě. Wolmut se tak ukazuje jako velmi tvůrčí architekt.
Renesanční zámky V této době se velmi mění životní styl, začíná se dbát na pohodlí. Vznikají venkovská sídla – zámky, a to takzvaně arkádové zámky, protože mají arkádová nádvoří. Tento typ zámku byl ovlivněn účastí českých a moravských šlechticů v poselstvu doprovázejícím arcivévodu Maxmiliána do italského Janova pro Marii Habsburskou, kde už v té době byla renesanční kultura zcela rozvinutá. Zámek Kaceřov, arkádové nádvoří, dvě etapy – 1540-3 a 1559-62 (B. Wolmut). Část arkád zničil pád schodišťové věže v 50. letech 20. století. Zvnějšku má zámek pevnostní charakter, i když jako hlavní pevnění sloužily okolní valy. Na dvou delších stranách nádvoří byly sloupové arkády ve dlvou podlažích, na kratších jen v přízemí. Zámek Nelahozeves, zámek stejného pána jako Kaceřov, nevzniklo zde uzavřené arkádové nádvoří, arkádu má jen průčelí nádvoří z jedné strany otevřené. Skutečná arkáda je jen v přízemí, v prvním patře každé pole obsahuje dvě okna, v poledním patře jsou už jen dvojice oken mezi pilastry. Dvorní architekti - do 1553 Paolo della Stella, 1558-65 B. Wolmut. Kostelec nad Černými lesy, 1550-70, stvěli Hans Tirol a Ulrico a Giovani Aostallové. V nárožích jsou kulaté věže, vnitřní nádvoří má arkádu jen na jedné straně, třetí etáž má dvakrát rychlejší rytmus. Zámek v Litomyšli, pro Vratislava z Pernštejna stavěl G. Fontana a U. Aostalli, 1568-71. Sgrafitové fasády a tektonicky pročleněné štíty (typické pro českou renesanci), výtvarná jednota nastává na nádvoří, kompletně obklopeném arkádami ve třech patrech (spodní je rustikové, prostřední má toskánské a horní iónské sloupy), a to i u křídla bez vnitřních prostor, ve třetím patře jsou dokonce arkády oboustranné, čímž se dvůr otevírá od zahrady. Půdorys vnitřních prostor je velmi složitý. Zámek Moravský Krumlov, leone Garao, po 1560. Velká schodišťová věž s vyhlídkovým ochozem v koutě kompozice, arkádou ze tří stran obklopené vnitřní nádvoří. K němu přiléhá ještě druhý, arkádový schodišťový dvůr. Ve všech patrech jsou arkády sloupové. Arkády byly u nás použitelné jen v létě, jindy byly značně nepraktické, protože arkády byly jedinou komunikací mezi místnostmi. Zámek Opočno, 1560-67, renesanční třístranně arkádové nádvoří (dvě patra arkád, nahoře sloupová lodžie ve dvojnásobném rytmu, nárožní problém řešen prostě sloupem. Barokní dostavba vnějších fasád. Zámek Bučovice – třístranně arkádové nádvoří, všechny (tenké) sloupky arkád stojí na pilířcích, v horních patrech propojených kuželkovou balustrádou. Vše tak působí křehce a manýristicky. Autorem je Jacobo Strada, antikvář. Jde prakticky o vrchol renesančních zámků. Tzv. císařský pokoj je bohatě zdoben iluzivně propojenými malbami a štukovanou sochařinou, autor neznámý.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Velké Losiny, do 1589, otevřené nádvoří s třístrannou arkádou, arkády byly budovány až dodatečně a jen přilepeny k již stojícím křídlům. Oblouky arkád jsou manýristicky překryty rustikou. Velká věž je polygonální. Předdvoří zámku v Moravské třebové, stavitelem snad G. Motalla, autor návrhu neznámý, snad někdo ze dvora Rudolfa II., po 1611, další ukázka manýrismu, arkády překryté rustikou, v průčelí tři triumfální oblouky nad sebou.
Pražský hrad renesanční Půdorysy hradů se během renesance doplňovaly o další obytná křídla, lepené různě k hradbám. Šlo o tzv. evoluční postup výstavby, praktikoval se v Pardubicích, v Telči, i jinde. U Pražského hradu byly tyto přestavby takové, že z něj udělaly prakticky zámek. Přibylo obytné křídlo, které oddělilo nádvoří s katedrálou (třetí nádvoří) od hradčanského náměstí, z této budovy pak na jihu vyrašily další stavby směrem na východ i západ, začalo vznikat i druhé nádvoří vybudováním staveb na severu, v nichž byl vybudován nový, tzv. Španělský sál. Pardubický zámek – starý hrad postupně rozšiřován, začátek přestavby za Viléma z Pernštejna, vybudováno arkádové nádvoří. Zámek byl opevněný vodním příkopem a půdorysně kruhovými bastiony, portály byly vybudovány v duchu severské renesance – antické články byly drobnější, plochy byly vyplněny tzv. podtesávaným saským dekorem. Zámek v Českém Krumlově, Rožmberkové, přestavba podobná Pražskému hradu, 1506-13, v 1574-80 stavěl B. Maggi (věž), renesanční přestavba dala vzniknout čtyřem nádvořím (uzavřené nepravidelné dvory), velké věži a rozloze blížící se P. Hradu. Fasády architektizovány nástěnnými malbami (rustika, niky, sloupové edikuly). Celek se dělí na dolní a horní hrad. Zámek Jindřichův Hradec, přestavby od 1440, přistavovala se jednotlivá křídla, propojovaná tzv. Malými arkádami, tzv. Velké arkády oddělují nepravidelné nádvoří od zahrady, kterou lemují hradby a mohutný rondel (zahradní pavilon sloužící také k hudebním slavnostem, Balthassare Maggi, motivy stejné jako věž krumlovského zámku, fasáda založena na střídání motivů bramanteovského okna nik, falešný tambur oddělený od silnější část stěny šikmou stříškou, tambur tak ale stavbu opticky navyšuje, stejně jako štítky s falešnými kruhovými otvory. V interiéru zlacené štukatury tvořící pásy směřující k vrcholu kupole. Sklební kobka pro muzikanty). Mnohé atiky jsou zdobeny tzv. vlaštovčími ocasy. Kašna s renesanční mříží od A. Comety, další výzdobu dělal také Melani. Dochovala se černá kuchyně v gotickém křídle. Zámek Telč, přestavba z malé vodní tvrze od 1553, v letech 1576-80 B. Maggi, postupně vyrostla spoust nových křídel, s náměstím zámek urbanisticky propojují zevnitř arkádové stěny zahrady. S vystupujícícm pavilonem. Hlavní prostorou je tzv. Zlatý sál s plastickými polychromovanými a zlacenými polygonálními kazetami. Dalšími prostorami jsou klenotnice se stěnami zdobenými iluzivními sgrafity a Polygonální kaple s podlahou z umělého kamene a rytířský sál v patře nad kaplí. Zámek Bechyně, přestavba B. Maggi, 1579-92, vchod na nádvoří skrz průjezd pod věží, nádvoří vyzdobeno iluzivními malbami. Tzv. Svatební sál Petra Voka s freskami, štukatura na klenbách v ložnici Petra Voka. Zámek Horšovský Týn, původně biskupský hrad ze 13. stol., po požáru 1547 renesančně přestavován, po r. 1560 A. Galli postavil při hradbě nový renesanční palác. Zámek Náchod – původně středověký hrad z 1.po.13.stol, 1441 vyhořel, pak postupně přestavován a obestavován. Původní věž dostala nástavbu s arkádovým ochozem. Zámek ve Frýdlantu – podobný princip, přestavba z hradu, za Valdštejna přistavěno bastionou opevnění. Zámek Kratochvíle, 1583, typ příměstské vily z vídeňské Neugebeude, centrální hranolovitý objekt na ostrově v dekorativním bazénu, obklopen ohradou hospodářských budov. Horní patro cily zdobeno iluzivní malvou - niky se sloupy. Vstupní věž s průjezdem.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Šlechta si staví paláce i ve městech, kvůli omezenému prostoru ale moc arkád nemívají.
Městské šlechtické paláce Městské šlechtické paláce se vyznačují stylově shodnými řešeními jako zámky, pouze kvůli nedostatku prostoru jsou téměř všude vynechána arkádová nádvoří, která jsou občas suplována jednoduchými arkádovými galeriemi. Prostor pro paláce v Praze se našel po velkém požáru v roce 1541, po němž šlechtici skoupili vyhořelé domy a buď začali s novostavbou, nebo s přestavbami. Typickým znakem českých renesančních paláců jsou vysoké bohatě tektonicky členěné štíty, sgrafitová výzdoba a lunetová římsa. Jsou-li na fasádách použita sgrafita figurální, zabírají větší pole a často imitují niky se sochařskou výzdobou. Města tak získala zvláštní malebný charakter. Lobkovický palác v Praze na Hradčanském náměstí, Agostino Galli, po 1545, půdorys T doplněný přilehlými hospodářskými stavbami, plochá fasáda s lunetovou římsou je zdobená psaníčkovými sgrafity navozujícími efekt rustiky. Palác Pánů z Hradce v Praze na Malé Straně při Nových zámeckých schodech, 1563-5 (křídlo blíže Hradu), 1580-90 (manýristické křídlo blíže k řece). Martinický palác na Hradčanech, dvě etapy, štíty jsou už předstupněm Baroka (fragmentarizace architektonických motivů). Paláce měšťanů, kteří se nějakým způsobem vyšvihli do šlechtického stavu, se snažili být minimálně stejně tak dobré, jako paláce šlechticů, mnohé se proto pokoušely o arkády apod. Palác Granovských ve staroměstském Ungeltu, do 1560 – palác s arkádovou lodžií, sgrafita jsou nahrazena freskou typu chiaroscura (tmavá freska – šedá, okrová) Na Moravě se u šlechtických paláců uplatňuje náročnější kamenická práce. Palác Václava Edlmana v Olomouci, 1575-80 – poprsnice zábradlí zdobeny kamennými reliéfy na motivy Starého zákona Palác Hauenschildů v Olomouci, 1570 – dochoval se renesanční nárožní arkýř (kompletně pokrytý sochařskou výzdobou) a portál. Schwanzův dům v Brně (dům pánů z Lipé) – kolem 1590, fasáda, arkádové nádvoří, portál
Měšťanská renesance Sebevědomí měšťanského stavu bylo reprezentováno radnicemi, které odpovídaly bohatství měst, radnice nejbohatších měst měly charakter paláců. Radnice v Plzni – 1554-8, de Stazio, podobná florentským palácům, vysoká atika je ale ryze ve stylu české renesance. Radnice v Prachaticích – 1570-1, ve zjednodušené formě napodobuje radnici v Plzni, renesanční věžice byla z bezpečnostních důvodů sundána. Radnice v Litoměřicích – menší radnice, podobná měšťanským domům. Radnice ve Volyni - 1521-9, motiv obloučkové atiky Radnice v Jáchymově – charakter domu postaveného v duchu severské renesance Malostranská radnice - 1618-9, patrně G. M. Fillippi, stavěna nadvakrát, nástavba nad atikou postavena až za třicetileté války, navíc jen ale provizorně, z omítaného dřeva, které byly později sneseny a obnoveny až roku 2010. Radnice ve Stříbře – podoba třech spojených měšťanských domů.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Renesance (16. stol.) je spojena také s velkým rozvojem měst. V této době došlo k mnoha velkým požárům a následným celoplošným rekonstrukcím. Z měst středověkých se stala města renesanční, ale se stejnými výměrami parcel, šlo tedy o aplikaci renesančních motivů na gotické rozměry. Náměstí Zachariáše z Hradce v Telči – podlouhlé náměstí vzniklé napojením ohradní zdi zahrady zámku a obestavěním renesančními domy různého ztvárnění – atiky: vlaštovčí ocasy, cimbuří; fasády: pilastry vysokého řádu, sgrafita Dolní náměstí v jihočeských Slavonicích – mnoho domů s figurálními sgrafity, dekorativní cimbuří, štítky, obloučkové atiky. Svinecká brána v Třeboni – atika zdobena na sebe vršenými obloučky Dům U bílého koníčka – atika zdobena cimbuřím a drobnými okrouhlými věžičkami. Nové Město nad Metují, severní strana náměstí – několik domů propojených stejnou fasádou a oddělených jen průčelními štíty (motivy vlaštovčích ocasů). Domy na náměstí v Táboře – dekorativní systém pozdní gotiky přenesený na renesanční prvky Český Krumlov, dům čp. 54, kol.1580 – fasáda napodobuje fasády krumlovského zámku. Českokrumlovská jezuitská kolej – 1586-88, Baldassare Maggi, podoba šlechtického paláce Budějovická brána Českém Krumlově, zdobena rustikou a sgrafity. Pernštýnské náměstí v Pardubicích – renesanční struktura, obloučkové atiky benátského typu, okenní ostění tvořené reliéfem z pálené hlíny. Jihlava – zde se vyvinul typ domu určeného pro obchodní činnost – dům s velkou schodišťovou halou s arkádovými lodžiemi a zvláštní klenbou. Mydlářovský dům v Chrudimi – na fasádě pověšena arkádová lodžie, měšťané se snaží napodobit šlechtické paláce, na druhé straně je vyhlídková lodžie a vyhlídková věž. Dům U dvou zlatých medvědů – arkádová lodžie (vrchní patro přesahuje šířku pater nižších) Teufelův dům – arkády na dvou stranách nádvoří Dům U minuty – snaha přiblížit se šlechtickému paláci – vysoký štít, figurativní sgrafita Týnská škola na Staroměstském náměstí, jedno z nejstarších použití obloučkové atiky – na dvou štítech.
Renesanční církevní architektura V Čechách se nevytvořil specifický typ renesančního kostela. Kostel sv. Petra a Pavla – okna a klenby jsou spíše gotické, renesanční je pouze štít Kostel sv. Bartoloměje v Pardubicích – gotická podoba, gotická klenba, renesanční empory a zdobení štítů. Kostel sv. Salvátora v Klementinu, M. Fontana, 1578-82 – dlouhá renesanční bazilika, nejspíš částečná rekonstrukce původního kostela. Kostel Všech svatých na Pražském hradě – při požáru byl zničen kostel od Petra Parléře, renesanční rekonstrukci provedl Ulrico Aostalli, šlo v podstatě o vestavbu do poškozeného gotického zdiva, stavbou nové lodi propojil starý a nový královský palác Kostel P. Marie Andělské při klášteře kapucínů na Hradčanech – kapucíni stavěli vždy a všude v podstatě stejné hranolovité stavby s jednoduchým trojúhelníkovým štítem (nápodoba sv. Františka v Assissi).
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz