Vnitřní normy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Kód: Druh: Název: Organizační závaznost: Datum vydání: Účinnost od: Vydává: Zpracoval: Spolupracoval: Počet stran: Počet příloh: Rozdělovník:
SR/11/2007 SMĚRNICE REKTORA Pracovní úrazy a nemoci z povolání Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 1. října 2007 1. října 2007 prof. Ing. Ignác Hoza, CSc., rektor Libuše Křesálková 8 Rektor, kvestor, děkani fakult, tajemníci fakult, ředitelé součástí, vedoucí pracovníci rektorátních pracovišť
Podpis oprávněné osoby:
ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ Článek 1 Účel úpravy (1) Směrnice stanovuje práva a povinnosti zaměstnavatele i zaměstnanců při pracovních úrazech a nemocech z povolání zaměstnanců UTB ve Zlíně. (2) Pracovní úrazy a nemoci z povolání upravují předpisy: a) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákoník práce), který určuje povinnosti jak vstupního školení při nástupu do pracovního poměru, tak i další školení, které musí zaměstnanec absolvovat při výkonu pracovní činnosti. V tomto případě se jedná o školení bezpečnostní. b) nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanovuje způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu.
ČÁST DRUHÁ Článek 2 Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání (1) Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen podle § 105 zákoníku práce objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit 1
Vnitřní normy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
(2) (3)
(4) (5) (6) (7)
stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. O pracovním úrazu zaměstnance jiného zaměstnavatele zaměstnavatel podle věty první bez zbytečného odkladu uvědomí zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, umožní mu účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámí ho s výsledky tohoto objasnění. Zaměstnavatel vede v knize úrazů evidenci o všech pracovních úrazech, i když jimi nebyla působena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. Zaměstnavatel vyhotovuje záznamy a vede dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo: a) ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo b) k úmrtí zaměstnance. Jedno vyhotovení záznamu o úrazu předá zaměstnavatel postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům. Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Zaměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů. Zaměstnavatel vede evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích a uplatní taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání. Vláda stanoví nařízením způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu. Článek 3 Rozsah odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a zproštění se odpovědnosti
(1) Zaměstnavatel odpovídá podle § 366 zákoníku práce zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. (2) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. (3) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. (4) Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti nezprostí. (5) Zaměstnavatel se podle § 367 zákoníku práce zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla: a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance, nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.
2
Vnitřní normy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
(6) Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla: a) v důsledku skutečností uvedených v odst. 5 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, žer ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy, anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. (7) Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, určí zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 6 písm. b) uhradí však zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody. (8) Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. (9) Zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav sám úmyslně nevyvolal. Článek 4 Druhy náhrad (1) Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout podle § 369 zákoníku práce náhradu za: a) ztrátu na výdělku, b) bolest a ztížené společenské uplatnění, c) účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d) věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 zákoníku práce platí i zde. (2) Způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem. Článek 5 Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší podle § 370 zákoníku práce zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. (2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemocí z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše částky, do
3
Vnitřní normy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 a nemocenské. Článek 6 Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity přísluší zaměstnanci podle § 371 zákoníku práce ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu, nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost, ke snížení tohoto důchodu podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. (2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. (3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (§ 111 zákoníku práce). Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru. (4) Dosahuje-li zaměstnanec bez své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci. (5) Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. (6) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění. Článek 7 Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění (1) Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění, se poskytuje zaměstnanci podle § 372 zákoníku práce jednorázově. (2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.
4
Vnitřní normy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Článek 8 Účelně vynaložené náklady spojené s léčením (1) Účelně vynaložené náklady spojené s léčeném přísluší podle § 373 zákoníku práce tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Článek 9 Druhy náhrad při úmrtí zaměstnance (1) Zemře-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, je zaměstnavatel povinen podle § 375 zákoníku práce, v rozsahu své odpovědnosti poskytnout: a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením, b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých, d) jednorázové odškodnění pozůstalých, e) náhradu věcné škody; ustanovení § 265 odst. 3 zákoníku práce platí i zde. (2) Práva vyplývající z odstavce 1 nejsou závislá na tom, zda postižený zaměstnanec před svou smrtí uplatnil ve stanovené lhůtě svá práva na náhradu škody. Článek 10 Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem (1) Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší podle § 376 zákoníku práce, tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu. (2) Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše 20 000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým podle § 116 občanského zákoníku. (3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji cenové úrovně zvýšit částku na zřízení pomníku nebo desky podle odstavce 2. Článek 11 Náhrada nákladů na výživu pozůstalých (1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší podle § 377 zákoníku práce pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do doby, kdy by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. (2) Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek uvedených ve větě první se odečte důchod přiznaný pozůstalým. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží. (3) Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zemřelého zaměstnance, náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však 5
Vnitřní normy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle § 371, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci podle § 371 odst. 6 zákoníku práce. Článek 12 Jednorázové odškodnění pozůstalých (1) Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší podle § 378 zákoníku práce pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši 240 000 Kč. Rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti v úhrnné výši 240 000 Kč. (2) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů zvýšit jednorázové odškodnění pozůstalých. Článek 13 Náhrada věcné škody (1) Náhrada věcné škody přísluší podle § 379 zákoníku práce dědicům zaměstnance. Článek 14 Společné a zvláštní ustanovení o odpovědnosti za škodu (1) Pracovním úrazem je podle § 380 zákoníku práce poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. (2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. (3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. (4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu. (5) U zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný též na základě dohody o pracovní činnosti, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází podle § 385 zákoníku práce z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat. (6) Zaměstnanci který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu prací na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší podle § 386 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku vždy jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jen lze-li podle okolností předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání tím nejsou dotčena. (7) Utrpí-li pracovní úraz, nebo byla-li zjištěna nemoc z povolání u poživatele starobního nebo invalidního důchodu, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nepracuje-li z důvodů, které souvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, po kterou by vzhledem k svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. Ustanovení § 371 odst. 6 zákoníku práce platí i zde. (8) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí podle § 387 zákoníku práce cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět. 6
Vnitřní normy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
(9) (10)
(11)
(12)
(13)
Cesta z obce bydliště na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo při jejím skončení. Žáci střední školy, středního odborného učiliště, odborného učiliště, vyšší odborné školy nebo učiliště nebo studenti vysoké školy, odpovídají podle § 391 zákoníku práce škole nebo právnické nebo fyzické osobě za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování anebo v přímé souvislosti s ním. Pokud ke škodě došlo při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídají žáci za škodu školskému zařízení. Příslušná vysoká škola odpovídá studentům vysokých škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislostí s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém nebo teoretickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Fyzickým osobám plnícím veřejné funkce a funkcionářům odborové organizace odpovídá za škodu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní podle § 392 zákoníku práce ten, pro koho byli činni; fyzické osoby a funkcionáři odpovídají za škodu tomu, pro koho byli činni. Nárok na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají podle § 393 zákoníku práce fyzické osoby, které na výzvu správních úřadů nebo územního samosprávného celku nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím osobně napomáhají při zásahu proti živelní události nebo při odstraňování jejích následků a utrpí při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá správní úřad nebo obec, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Článek 15 Evidence pracovních úrazů
(1) (2)
(3) (4)
Nařízení vlády č. 494/2001 Sb., stanovuje způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu. Zaměstnavatel vede evidenci v knize úrazů tak, aby obsahovala všechny údaje potřebné k sepsání záznamu o úrazu. Záznam o úrazu sepisuje zaměstnavatel nejpozději do 5 pracovních dnů po oznámení pracovního úrazu a postupuje přitom podle vzoru záznamu o úrazu. Pro účely hlášení úrazu podle tohoto nařízení je smrtelným pracovním úrazem takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky zaměstnanec zemřel nejpozději do 1 roku. Zaměstnavatel ohlásí pracovní úraz bez zbytečného odkladu: a) státnímu zástupci nebo územně příslušnému útvaru Policie České republiky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s pracovním úrazem byl spáchán trestný čin, b) příslušnému odborovému orgánu nebo zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 136a zákoníku práce), c) zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal (§ 38 zákoníku práce), d) organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu (vyhl. č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), e) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a při činnostech, které podléhají jeho dozoru (§ 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 7
Vnitřní normy Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
(5)
(6)
(7)
174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zvláštního zákona (§ 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů), vyžaduje-li poškození zdraví hospitalizaci zaměstnance delší než 5 dní. Zaměstnavatel ohlásí smrtelný pracovní úraz bez zbytečného odkladu: a) územně příslušnému útvaru Policie České republiky, b) příslušnému odborovému orgánu nebo zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 136a zákoníku práce), c) zaměstnavateli, který zaměstnance k práci u něho vyslal (§ 38 zákoníku práce), d) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a při činnostech, které podléhají jeho dozoru (§ 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zvláštního zákona (§ 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů), e) příslušné zdravotní pojišťovně (zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů), f) organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu (vyhl. č. 125/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatel zašle záznamy o pracovních úrazech za uplynulý kalendářní měsíc nejpozději do pátého dne následujícího měsíce: a) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a při činnostech, které podléhají jeho dozoru (§ 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zvláštního zákona (§ 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů), b) příslušné zdravotní pojišťovně (zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V případě smrtelného pracovního úrazu zašle zaměstnavatel záznam o úrazu nejpozději do 5 pracovních dnů po jeho ohlášení: a) územně příslušnému útvaru Policie České republiky, b) příslušnému inspektorátu bezpečnosti práce, došlo-li k úrazu na pracovišti, stavbách a při činnostech, které podléhají jeho dozoru (§ 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu, podléhá-li činnost, pracoviště nebo technické zařízení vrchnímu dozoru podle zvláštního zákona (§ 39 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů), c) příslušné zdravotní pojišťovně (zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
ČÁST TŘETÍ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Vydáním této směrnice ruším směrnici rektora č. 20/2002.
8
