MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA INFORMATIKY
Rekonstrukce písma z gruntovní knihy ze 17. století BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Veronika Šimonova
Brno,2008
Prohlášení Prohlašuji, že tato bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypra covala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování pou žívala nebo z nich čerpala, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.
Vedoucí práce: doc. Mgr. Vítězslav Švalbach 11
Shrnutí Práce se zabývá rekonstrukcí písma získaného z originálu gruntovní knihy a následným vytvořením fontu ze zrekonstruovaných znaků. Rekonstrukce je založena na nalezení ideální stopy jednotlivých písmen a následném aplikování odvozeného psacího nástroje. Font je vytvořen v programu FontLab Studio 5 ve formátu TrueType (ttf).
m
Klíčová slova písmo, rekonstrukce písma, tvorba fontu, novogotická kurzíva, novogotická polokurzíva
IV
Obsah 1 Úvod 2 Písmo používané na území Cech v 17. století 2.1 Kreslené písmo 2.2 Polokurzívní písmo 2.3 Písmo kurzívní 2.4 Psací náčiní 3 Předloha 3.1 Gruntovní knihy 3.2 Jazyk 3.3 Znaková sada 3.3.1 Minusky 3.3.2 Versálky 3.3.3 Ligatury 3.4 Zařazení písma předlohy 4 Rekonstrukce 4.1 Výběr předlohy 4.2 Výběr metody 4.3 Výběr softwaru 4.4 Průběh rekonstrukce 4.4.1 Výběr znaků 4.4.2 Sklon osy znaku 4.4.3 Stopa znaku 4.4.4 Geometrizace stopy 4.4.5 Ideální tvar a sklon nástroje 4.4.6 Aplikace nástroje 4.4.7 Úcaří 4.4.8 Srovnání písmen s originály 4.4.9 Výsledek rekonstrukce 5 Tvorba fontu 5.1 Software 5.2 Nastavení 5.3 Vložení znaků do FontLabu 5.3.1 Nastavení vlastností znaku ve FontLabu 5.3.2 Ligatury 5.4 Metriky 5.4.1 Spacing 5.4.2 Kerning 5.5 Hinting 5.6 Generování fontu 6 Závěr
1 3 3 4 4 4 6 6 6 6 7 7 8 8 9 9 9 10 10 10 11 11 12 13 13 14 14 15 16 16 16 16 17 17 17 17 18 18 18 20 v
Literatura A Rekonstrukce B Obsah CD
21 22 28
vi
Kapitola 1
Úvod Písmo je jedním z největších, ne-li největším, lidských vynálezů. Je to systém znaků ustano vený společností tak, že zaznamenává myšlenky vyjádřené jazykem. Dovoluje vnímat slova kdykoliv a kdekoliv a to i opakovaně - umožňuje tak předávat znalosti a zkušenosti dalším generacím. Nejstarší dochovanou ukázkou písma z území Čech jsou značky X. římské legie na cihlách nalezených v jihomoravském městě Mušově. Tyto pozůstatky římské kultury po cházejí ze 2. století našeho letopočtu. Pro značky bylo použito kapitální písmo kvadrátní Od té doby až do 9. století není žádné zmínky o soustavnějším užívání písma v Cechách ani na Moravě. Právě až od 9. století díky křesťanským pokusům latinských misionářů do cházelo k soustavnějšímu užívání latinského písma - karolínske minuskuly. Rozhodujícím mezníkem ve vývoji písma u nás byl příchod slovanských věrozvěstů Konstantina a Meto děje, kteří zde v letech 863-4 uvedli nové písmo - písmo hlaholské a později písmo cyrilské. Díky tomu, že obě písma dobře charakterizovala slovanský jazyk, se velmi rychle rozšířila. Jako důsledek politických změn v 10. století se začalo prosazovat latinské písmo. Karolín ska minuskula se používala ve všech textech - úředních i literárních - pouze s výjimkou židovských. V první polovině 13. století probíhá gotizace písma - zaoblené tvary se lámou a porušuje se poměr stran výšky a šířky písmen kulatých a bezdříkových. Jelikož se více píše, je potřeba psát rychleji. Proto vzniká nové písmo - kurzívní. Vyznačuje se mírným sklonem ve směru psaní a hlavně spojováním písmen ve slově. Používá se nejdříve jen v úředních dokumentech, později proniká i do ostatních textů. Ve 14. století se písmo zásluhou pří livu cizinců, které v Cechách láká nově založená Univerzita Karlova, opět mění. Používaná písma jsou už vyspěle gotická a mezi nejpoužívanější patří gotická minuskule - písmo ur čené především pro psaní kodexů, gotická kurzíva - užívána jak v knihách, tak v listinách, a písmo bastardní - často označované jako polokurzíva. Polokurzíva vznikla z důvodu po třeby úhledného reprezentativního písma, které by bylo zároveň rychlé. Počátkem 15. století na podmět Jana Husa dochází v Cechách k reformě psané češtiny. Reforma spočívá v nahra zení spřežek jedním znakem, některá písmena obohacuje o nabodeníčko krátké či dlouhé a přidává písmeno ch. Postupně do používaných gotických písem pronikají znaky humanis tického písma. Písmo se však moc neujalo, využívalo se jen v textech psaných latinsky. Na území Čech tak dochází k dualismu užívání písem - humanistické pro latinské texty, novo gotické pro texty psané česky nebo německy. Od druhé poloviny 18. století se státní zásahy zasloužily o výraznou sjednocující tendenci. Je ustanovena povinná školní docházka - vzorníky písma jsou přejaty z vídeňských osnov, kde je kladen důraz na kurentní písma - kurent, 1
1. ÚVOD
kanzlei a psanou frakturu. Od druhé poloviny 19. století nabývala znalost latinky stále více, takže postupně v českých textech zcela převládla. Písmo předlohy pochází ze 17. století a řadí se mezi písma novogotická. Jeho rekon strukce je založena na vyhledání ideální stopy jednotlivých písmen a následném aplikování odvozeného psacího nástroje. Práce je rozdělena na šest kapitol, které jsou uspořádány následovně. V první, tedy zde, je zmíněn význam písma v dějinách lidstva, stručná historie jeho vývoje na území Čech a představení práce. V druhé kapitole je popsán stručný přehled písma používaného právě v době vzniku předlohy, se kterým je nutné se seznámit, aby písmo mohlo být správně identifikováno. Třetí část se věnuje předloze historického písma, které bylo rekonstruováno. Seznamuje s vnitřní podobou knihy, odkud originální text pochází a s použitým písmem. Na základě druhé kapitoly je postaveno zařazení písma, které následuje. Čtvrtá kapitola se zabývá samostatnou rekonstrukcí, popisuje krok po kroku, jak bylo písmo rekonstruováno a objasňuje některé odborné pojmy používané v oboru paleografie. V této kapitole lze nalézt také výsledek práce a jeho porovnání s originálním textem. Vytvoření fontu dokumentuje kapitola pátá. Popisuje složitou práci v programu a vybraný formát fontu. Závěr práce je shrnut v poslední kapitole. Jeho náplní je hodnocení úspěšnosti rekonstrukce a využitelnost nově vzniklého písma a fontu.
2
Kapitola 2
Písmo používané na území Cech v 17. století Ke správné identifikaci písma je nutné znát historické souvislosti jeho vývoje. Následující text je výtahem z učebnice latinské paleografie od autora PhDr. Jaroslava Kašpara, CSc. [1] Od počátku 16. století se v Cechách používaly dva typy písem. Písmo humanistické bylo používáno pro texty psané latinsky, písmo novogotické pro české nebo německé texty. Novogotické písmo se na našem území formovalo z domácího písma, které vycházelo z české pozdněstředověké bastardy, a z novogotického písma přicházejícího z Německa. V 17. století se tato písma sblížila - domácí české písmo přebralo mnoho prvků novogotic kého německého písma. V 18. století dokonce písma splynula. České novogotické písmo charakterizují oblé tvary písmen, zvláštní tvary písmen f a p, spřežky a diakritická znaménka. Osa písmen je b u ď svislá nebo jen mírně nakloněná. Písmo má horizontální charakter a spojování písmen ve slově není ještě plynulé a důsledné. Novogotické písmo rozdělujeme na tři skupiny: •
Kreslené písmo
•
Polokurzivní písmo
•
Kurzívní písmo
Všechny tyto skupiny vycházejí z gotického polokurzivního písma pozdního středověku, kreslené písmo přebírá ještě navíc některé prvky fraktury nebo textury. Rozlišení mezi zá kladními druhy písma je dáno jejich tvarem, způsobem tvoření, postavením ve slově, vahou a velikostí písmen. 2.1
Kreslené písmo
Pod označení kreslené písmo zahrnujeme všechna písma tvořená širokým perem. Jednot livá písmena jsou několikanásobně větší než běžná psaná písma, sestavují se z většího počtu prvků a dříky jsou velice silné. Velikost a proporce písmen nebyly až do konce osmnáctého století jednotně určeny, záleželo to na vkusu písaře a možnostech daných písemností. Tvar minuskul českého novogotického písma odpovídal zpočátku středověké bastarde, objevo valy se i prvky textury, později rychle sílily prvky fraktury, které ke konci období převládly. S kresleným písmem se setkáváme většinou pouze v nadpisech a při zdůrazňování někte rých slov. Majuskule kresleného písma mají četné varianty, jejich ozdobné části často ztěžují rozpoznání tvaru písma, zvláště u iniciál. 3
2.2. POLOKURZÍVNÍ PÍSMO
2.2
Polokurzívní písmo
Polokurzívní písmo se vyskytuje běžně na počátku šestnáctého století, kdy se jím nezřídka psaly i celé texty. Polokurzívní charakter písma je dán zjednodušenou stavbou jednotlivých písmen a náznakem spojování písmen ve slově nebo alespoň jedním z těchto znaků. Na počátku šestnáctého století navazuje polokurzíva tvarem a uspořádáním na listinou polokurzívu české panovnické kanceláře druhé poloviny patnáctého století.
Obrázek 2.2: Polokurzívní písmo
2.3
Písmo kurzívní
Z polokurzívy se v Cechách během šestnáctého století vyvinulo písmo kurzívní. Základní příčinou a hybnou silou přeměn jednotlivých písmen polokurzívy v kurzívní tvary byla snaha po rychlejším, plynulejším a snazším psaní. První etapou zjednodušení bylo zaoblo vání původně hranatých tvarů, při němž se neměnil základní tvar písmen ani jejich duktus. Další etapa je charakterizována tendencí spojovat jednotlivé části písmen v jeden celek, psát je jedním tahem pera. Zde dochází často ke změně tvaru nebo duktu písmene, což usnad ňují psaní. Ve třetí etapě se potom některá písmena ve slově spojují a dále se přizpůsobují plynulému psaní. Dovršení geneze novogotické kurzívy nastává tehdy, když základní tvar každého písmene umožňuje plynulé spojení písmen na obě strany, i když není tato možnost vždy důsledně využívána. 2.4
Psací náčiní
Znalost psacího náčiní je velmi důležitá, neboť ovlivňuje výsledný vzhled písemnosti. 4
2.4. PSACÍ NÁČINÍ
Obrázek 2.3: Kurzívní písmo Součástí učebnic, které vznikaly už ve středověku, byly i návody, jak připravit psací látky a především psací nástroje - brka. Psací látkou se od 15. století stal papír, který nahradil pergamen. Vyráběl se z odpadu látek lněných, bavlněných a později i vlněných. Nebyl-li dostatek materiálu, přidávaly se někdy piliny, sláma nebo starý papír. Psacím nástrojem byla pera vyrobená z ptačích brků, výjimečně pera rákosová. K běž nému psaní se používaly brka husí, kvalitnější byla z labutí či tetřevů. Brka se seřezávala do širokého hrotu, který umožňoval odlišení silných a vlasových čar. Písma psaná tímto perem byla převážně svislá. Nakloněná písma se psala pery, která měla hroty seříznuty šikmo. Pro psaní kurzívy se zužoval hrot brka. Recepty na výrobu inkoustu, pocházející od konce 15. století, obsahují čtyři základní složky: duběnky, vitriol (kyselina sírová), gumu a tekutinu (vodu, pivo, ocet).
5
Kapitola 3
Předloha Předloha pochází z Gruntovní knihy velkostatku Litomyšl a je datována roky 1635 - 1672. Kniha je v současné době uložena ve Státním oblastním archivu Zámrsk, kde je prezenčně zapůjčitelná pod označením PozK Litomyšl 2. 3.1
Gruntovní knihy
Ve středověkém období patřily gruntovní (neboli pozemkové) knihy k nejdůležitějším pí semnostem. Byly to úřední evidenční pomůcky vedené vrchnostenskými úřady v záležitos tech držby půdy a vesnických statků. Pozemkové knihy sloužily k zaznamenávání práv ních poměrů jednotlivých poddanských nemovitostí a kodifikaci právního stavu nemovi tosti. Jejich vedením byl konkretizován závazek každého poddaného. Nejstarší pozemkové knihy jsou vedeny jednoduše, obsahují v chronologickém sledu jednotlivá pořízení. Teprve až od 16. století je jejich podoba dokonalejší, vznikají tzv reálná folia pro každou nemovitost zvlášť. [2] 3.2
Jazyk
Celá pozemková kniha je psána staročeštinou. Neznamená to však, že číst v ní je schopný kdokoliv. Přeložit si slova do dnešní podoby není obtížné, většinou jde jen o malé odlišnosti v koncovkách a skloňování, slov neznámých je tu minimálně. Problémem však je rozpoznat jednotlivé znaky a z nich složit slovo, viz obrázek 2.1.
Obrázek 3.1: Tržtiěnicze
3.3
Znaková sada
V knize jsou použity dva typy písma. Jak vyplývá ze souvislosti jedná se o základní písmo, kterým byla kniha psána a o písmo, kterým byly nejspíše o několik let později doplněny 6
3.3. ZNAKOVÁ SADA poznámky. Tato práce se zabývá písmem základním.
Obrázek 3.2: Typy písma v předloze
3.3.1 Minusky Na první pohled vypadají minusky téměř shodně jako současné, po delším zkoumání se však dají nalézt až extrémní rozdíly. Při abecedním porovnávání je prvním odlišným zna kem písmeno d, které si vůbec neodpovídá. Dalším v pořadí je písmeno f, které má o jednu svislou nožičku více. G a j zastupuje pouze jeden znak, který vypadá jako nám známé g. P má spodní dotažnici extravagantně protáhlou - v textu často zasahuje do písmen tvoří cích další řádek. Q v textu nalezeno nebylo vůbec. S svým tvarem připomíná svislou čáru. V v textu zastupuje w a y neznamená pouze ypsilon, ale i dlouhé měkké i.
3.3.2 Versálky Versálky, bohužel, nejsou v textu zastoupeny všechny. Chybí zde F, H, I, Q a Y. Většina zastoupených má společný znak - zdobnou smyčku. Výjimečný tvar mají písmena R, S, T a W. P má dvě bříška, D je podobné d. Zajímavé je, že většina slov ve větě začíná velkým písmenem. Důvodem pravděpodobně bude vliv němčiny, která roku 1628 byla v Cechách zavedena jako druhý úřední jazyk. Tomuto důvodu napovídá i fakt, že další gruntovní kniha je z části psaná německy. Ještě zajímavější je ale skutečnost, že velká písmena jsou použita i uprostřed slova.
Obrázek 3.3: Velké písmeno K uprostřed slova
7
3.4. ZAŘAZENÍ PÍSMA PŘEDLOHY 3.3.3 Ligatury Ligatura je těsným spojením dvou až tří písmen v jeden znak v kmeni slova. V textu se jich objevuje velké množství. Tvoří je st, dl, cz, rz a ie, které se používalo místo současného ě. Na obrázku lze spatřit ligaturu dl ve slově „Wedle".
Obrázek 3.4: Ligatura dl
3.4
Zařazení písma předlohy
Předloha je typickou ukázkou písma, které se běžně používalo na přelomu 16. a 17. sto letí v česky psaných textech. Je to písmo kurzívní, které však ještě nese prvky polokurzívy, v literatuře [1] označované jako české novogotické písmo. Typické je užívání majuskulí na začátcích slov, ale i uprostřed slova.
8
Kapitola 4
Rekonstrukce Rekonstrukce písma a následné vytvoření fontu umožňuje sázet texty historickým písmem. Písmo, které je zrekonstruované by mělo být ideální kopií písma původně použitého, mělo by tedy být vždy originální, neboť každý písař měl, a má, svůj vlastní styl. Rekonstrukce spočívá v analyzování originálního textu jako celku i jednotlivých písmen zvlášť a následného převedení těchto znaků pomocí zvolené metody na písmo mající ideální tvar. Při práci je nutné uvědomit si, že rekonstrukce nespočívá v překreslení jednotlivých znaků, nýbrž v převedení písma jako celku. 4.1
Výběr předlohy
Celá rekonstrukce začíná výběrem předlohy. Spousta materiálu se dá nalézt na Internetu, v knihách věnujících se paleografii, v knihovnách se starými tisky nebo v archivech. Pokud předloha není v digitální formě, je nutné ji do ní převést. K tomu poslouží nejlépe skener, není-li skenování možné lze použít digitální fotoaparát. Jak u skeneru, tak u fotoa parátu platí, že čím větší rozlišení, tím lepší kvalita předlohy a tedy i lepší podmínky pro následnou práci. Pro další činnost je také třeba vědět, odkud vybraný text předlohy pochází - z jaké knihy či památky, z jaké země, z jakého století. Díky tomu lze písmo správně identifikovat, což je u rekonstrukce velmi podstatné. 4.2
Výběr metody
K rekonstrukci písma neexistuje jediný správný postup, naopak - možností jak ji provést je několik. Pan doc. Mgr. Svalbach ve svých přednáškách [3] sestavil přehled používaných metod - jedná se o metody založené na principech: •
hledání písmového schématu a psacího nástroje
•
vytvoření a skládání písmových prefabrikátů
•
písmových siluet
Všechny zmíněné metody se dají kombinovat, pro každé písmo se hodí jiná metoda. 9
4.3. VÝBĚR SOFTWARU V této práci byla použita metoda rekonstrukce pomocí písmového schématu a psacího nástroje, neboť písmu vybrané předlohy dominuje tvar pera, kterým bylo psáno. Metoda spočívá v analyzování originálního textu, hledání stopy každého písmene a její následné geometrizaci, zkoumání psacího nástroje a jeho aplikaci. 4.3
Výběr softwaru
Při rekonstrukci se využívají dva programy. První slouží k vyřezání jednotlivých znaků z předlohy, v druhém se tvoří zbylá část rekonstrukce. Výběr tohoto vektorového softwaru je odvislý od metody, kterou používáme. V případě metody založené na psacím nástroji je nutné, aby zvolený program měl funkci tzv. kaligrafické pero, neboť ji zmíněná metoda využívá. V případě zbylých dvou metod není potřeba žádné speciální funkce. Separace znaků z fotografie pořízené digitálním fotoaparátem proběhla v programu CorelPhoto-Paint, rekonstrukce v programu CorelDraw, oba od společnosti CorelDraw Gra phics Suite. 4.4
Průběh rekonstrukce
Jak již bylo zmíněno výše, rekonstrukce probíhá podle metody rekonstrukce pomocí písmo vého schématu a psacího nástroje. Celý postup je rozdělen do tří hlavních částí: •
analýzy
•
syntézy
•
srovnání výsledku s originálním textem
Každá tato část se dále dělí na menší úlohy popsané níže. 4.4.1 Výběr znaků Analýza začíná právě výběrem znaků. Než k němu samotnému dojde, je nutné se s předlo hou seznámit, prozkoumat ji a identifikovat znaky. Od výběru znaků je odvislá celá práce, je tedy důležité být velmi pozorný. Jednotlivá písmena musí být vybírána tak, aby postihla co nejlépe tvar znaku. Je třeba vybírat písmena dotažená, čistě a správně napsaná.
mu
Obrázek 4.1: Výběr znaků - minuskule Vyšší počet vybíraných písmen zvyšuje kvalitu budoucího rekonstruovaného znaku, ale stejně tak i náročnost práce. Bylo tedy selektováno pět znaků od každé minuskuly, pouze 10
4.4. PRŮBĚH REKONSTRUKCE u písmene f, kvůli nedostatečnému výskytu, znaky dva. Ze stejného důvodu byly vybrány také dva znaky od majuskulí, bohužel ne od všech. Kromě uvedených písmen byly vybrány i ligatury a diakritická znaménka. Vybraná písmena byla nakonec uskupena do skupin, které spolu tvarově souvisí. Tedy například písmeno o a c tvoří jednu takovou skupinu, neboť jejich tvar je téměř stejný. Stejně tak písmena m,nar mají stejný základ. Další dvě skupiny zahrnují i, 1, u a Je, t 4.4.2 Sklon osy znaku Další částí analýzy je nalezení sklonu osy znaku. Tato vlastnost by měla spojovat jednotlivé znaky, aby výstupní písmo tvořilo harmonický celek. Sklon se nejlépe určuje na kulatých písmenech, kde nejvíce vyniká. Bylo tedy vybráno šest zástupců od písmene o, a a e a na nich zjišťován úhel pootočení osy. Byl stanoven na 53° od horizontální osy, tedy 37° od osy svislé.
•
1 1
Obrázek 4.2: Sklon osy znaku
4.4.3 Stopa znaku Stopou znaku je myšlena linie tahu vytvořená písařem při psaní. Její nalezení spočívá v apli kaci metody středů kružnic, která funguje na následujícím principu. Na všechna, již dříve vybraná písmena, se nanesou po celém jeho obvodu kružnice s průměrem odpovídajícím průměru písmene v daném místě tak, aby pokryly celou plochu písmene. Po spojení středů těchto kružnic ve směru tahu vznikne stopa písmene. /*'-*
„ fe'*
Obrázek 4.3: Metoda středů kružnic Aplikováním tohoto postupu na všechny vybrané zástupce písmene se zrodilo pět (v pří padě majuskulí a ligatur dvě) různých stop. Ty byly naskládány na sebe tak, aby si co nejvíce 11
4.4. PRŮBĚH REKONSTRUKCE tvarově odpovídaly a tím naznačily, jak by měla vypadat jejich ideální podoba.
e í eí e e Obrázek 4.4: Stopa znaku V případě, že některé znaky mají podobný tvar nebo alespoň úsek založený na stejném tahu, bylo také provedeno jejich srovnání.
ř f ř Obrázek 4.5: Srovnání stop podobných znaků Tímto končí analytická část a začíná syntéza. Během ní bude nalezen ideální tvar stopy a použitého nástroje, kterým se následně písmeno napíše. Takto napsané písmeno se srovná s originálem a v případě nutnosti se poupraví. Také bude stanoveno a vyrovnáno účaří. 4.4.4 Geometrizace stopy Vlastní geometrizace stopy spočívá v proložení stop znaků geometrickým tvarem. V pří padě písmene o je to elipsa, u ostatních písmen jsou to tvary složené z kružnic, elips a čar. Z výše zmíněného porovnání stop podobných znaků dostáváme části, které se opakují i v jiných písmenech. Tyto části nazýváme prefabrikáty a řadíme mezi ně například smyčku. V této práci byla nejdříve vytvořena elipsa odpovídající písmenu o a zároveň i písmenu c. Obě tato písmena mají stejný tvar s jediným rozdílem - c není spojené. Následovaly písmena i a 1, která určila i pro všechny ostatní znaky délku a tvar dolního dotahu. Písmeno 1 bylo dále srovnáno s písmeny b a h a podle výsledku byl stanoven ideální prefabrikát horní smyčky. Dále písmeno i dalo základ pro písmeno u, neboť u se v tomto případě skládá ze dvou i. Písmena m, n a r mají stejný základ, n je dokonce téměř obsaženo v m. Stejně tak písmena kat, s a í.
Obrázek 4.6: Geometrizace stopy 12
4.4. PRŮBĚH REKONSTRUKCE Stejným způsobem jakým byla vytvořena horní smyčka, byla vytvořena i dolní. Tento prefabrikát je odvozen z písmen g a h. Ostatní minuskule mají specifický tvar, který nešel unifikovat. Ligatury vznikly spojením již vytvořených znaků. Těžší práce byla s majuskulemi, neboť většina z nich má svůj nezaměnitelný tvar. Znaky M a N stejně jako u minusek mají stejný základ, podobně tak O a C Dvojice Aa B,UaWiP aG spojuje stejná ozdobná smyčka. Ostatní majuskule nelze sjednotit pro jejich zvláštní tvar. 4.4.5 Ideální tvar a sklon nástroje Jak již bylo uvedeno v předchozím textu (kapitola 2.4) psacím nástrojem bylo brko, nejčastěji husí. Seřezáváním tohoto brka bylo dosaženo určitého tvaru a sklonu psaných znakům. Tyto dvě vlastnosti je tedy nutné znát pro další pokračování rekonstrukce. Šířka hrotu pera byla nastavena na šířku svislého dříku, neboť zde ji lze bez problému určit. Úhel sklonu pera byl určen jak z míst, kde bylo pero nasazováno, tak z nejužšího místa kulatého tvaru.
Obrázek 4.7: Určování šířky hrotu a sklonu pera
4.4.6 Aplikace nástroje Odvozené vlastnosti nástroje aplikujeme na nalezenou ideální stopu písmene. Musíme tedy zvolit vhodnou funkci grafického programu - v použitém programu CorelDraw je k tomu určena technika Kaligrafícké pero. Aby funkce odpovídala daným požadavkům, byla na stavena tak, jak je zobrazeno na obrázku 4.8. Uvedená šířka je relativní, neboť je závislá na měřítku.
Barva:
Šipky
i""""tal
Šířka: 35 px
pixely
3EJ]
s\
Styl:
Možnosti
"
| Možnosti
* j
" i
1
Upravit styl... | Změnit Rohy
Zakončení čáry
O JL.
o «
* * .
• —>
O 4t
o •—
•
D Za výplní
20
I
var hrotu:
SI*
Úhel
[«4.5 g |
Výchozí
|
O Měřítko podle otxázku
Obrázek 4.8: Nastavení 13
4.4. PRŮBĚH REKONSTRUKCE Takto nastaveným perem bylo napsáno každé písmeno. Toto napsání funguje v podstatě jako obtáhnutí ideální stopy vybraného znaku. Nejdříve bylo písmeno ledabyle napsáno a poté byla osa vzniklého obrysu pera transformována tak, aby přesně odpovídala stopě písmene.
£í Obrázek 4.9: Aplikace nástroje
4.4.7 Účaří Na základě stanovené písmové osnovy byla písmena vyrovnána na stejné účaří a jejich ve likost sjednocena. Písmová osnova se skládá z pěti dotažnic - horní, střední, základní, dolní a druhé dolní sloužící pro písmeno p, které je extravagantně protaženo mnohem níže než ostatní písmena. Horní dotazníce slouží jak pro horní dotah minusek, tak majuskulí.
Obrázek 4.10: Písmová osnova
4.4.8 Srovnání písmen s originály Závěrečnou fází syntézy je porovnání vytvořených znaků s originálními. Porovnání bylo prováděno velmi jednoduše - na vyřezaná písmena se položily nově vzniklé znaky tak, aby si tvarově odpovídaly. Pokud by znak výrazně neodpovídal bylo by nutné jej upravit.
i Híillll Obrázek 4.11: Srovnání
14
4.4. PRŮBĚH REKONSTRUKCE 4.4.9 Výsledek rekonstrukce Poslední částí rekonstrukce je zhodnocení a porovnání písma s písmem původním. Vlast ností, které se dají porovnávat je několik [3]: barevný index napojení šerifů sklon písma poměr hlavních a vedlejších tahů šířková diferenciace písma Barevný index písma je mírně světlejší. Je to způsobeno ostrým tvarem písmen, které jsou výsledkem práce, narozdíl od rozpitých okrajů písmen z předlohy zaviněných použitím inkoustu. Napojení šerifů porovnat nelze, neboť rekonstruované písmo je bezserifové. Sklon písma zůstal zachován, jen u některých písmen musel být mírně upraven, aby zapadal do celku. Mezi tato písmena patří s a sklon nožičky písmene p. Poměr hlavních a vedlejších tahů je díky správně zvolenému nástroji téměř stejný. Šířková proporce písma byla zachována, zůstala tedy diferenciovanou a písmo se proto řadí mezi písma dynamická. Zrekonstruované písmo v porovnání s originálním vypadá, díky ostrým obrysům a čis tým tahům, velmi elegantně.
III
lůLWŮL °poéLciat\ dí-Cu, aiau&o SuJl<
Obrázek 4.12: Výsledek rekonstrukce
15
Kapitola 5
Tvorba fontu Tvorba fontu je velmi náročná práce. K vytvoření dokonalého fontu je zapotřebí nejen mnoho znalostí a zkušeností z oboru typografie, ale také dobrý program, který práci ulehčí.
5.1
Software
Na Internetu je možné sehnat spoustu programů pro tvorbu fontu. Některé jsou zdarma, jiné velmi drahé. Některé umí všechno, jiné se omezují jen na amatérskou činnost. K vybrání správného softwaru je nutné přečíst si mnoho recenzí a rad od zkušenějších. V této práci byl k tomuto účelu zvolen program FontLab Studio 5 společnosti FontLab. Vybrán byl nejen díky kladným recenzím, ale také díky tomu, že je ve verzi freeware a je k němu dostupný materiál [4], [5]. Další výhodou tohoto programu bezesporu je velký výběr formátů pro uložení fontu.
5.2
Nastavení
Ze všeho nejdříve bylo nutné vyplnit několik položek v nabídce Font Info. Mezi tyto in formace patří název fontu, autorská práva, nastavení písmové osnovy a hodnota UPM velikost základního kreslícího čtverečku, která je v tomto případě nastavena na maximum, tedy 2048.
5.3
Vložení znaků do FontLabu
Program FontLab nabízí dobrou spolupráci s programem Adobe Illustrator a naopak se soft warem CorelDraw, ve kterém byla provedena celá rekonstrukce, se rád nemá. Z tohoto dů vodu byla všechna písmena ve velmi velké velikosti zkopírována přes schránku do Illustratoru a z něho po jednom kopírována do FontLabu. Aby nedocházelo ke změně měřítka, je nutné změnit nastavení ovlivňující vlastnosti schránky, jak v Illustratoru, tak ve FontLabu. Jiná možnost je uložit všechna písmena do formátu eps a ve FontLabu je importovat. Tato možnost byla také vyzkoušena, ale první varianta byla efektivnější, neboť lépe zachovala původní tvar písmene. 16
5.4. METRIKY 5.3.1 Nastavení vlastností znaku ve FontLabu Po zkopírování znaku do FontLabu se písmeno zobrazí jako drátový model někde na pra covní ploše. Úkolem je přesunout jej do již nastavené písmové osnovy a změnit vzdálenost svislých čar, které jsou okolo něho. Ty vyjadřují začátek (resp. konec) nového (resp. před chozího) znaku.
Obrázek 5.1: Znak ve FontLabu
5.3.2 Ligatury Poněvadž rekonstruované písmo obsahuje několik ligatur, byly importovány i do fontu. Aby vznikl daný slitek, bylo potřeba vygenerovat nový glyf a pojmenovat ho podle vzorce první písmeno_druhé písmeno, tedy například ligaturu dl reprezentuje d_l.
5.4
Metriky
Metrikou fontu rozumíme soubor s definicemi rozměrů jednotlivých znaků. Mezi tyto roz měry patří šířka znaku, základní dotazníce, levý a pravý okraj a postranní pásmo, které značí velikost mezery od dalšího znaku. 5.4.1 Spacing K nastavení metrik mezi písmeny slouží okno Preview metric, kde lze velmi jednoduše edi tovat mezery mezi písmeny, tzv. spacing. Zadáním řetězce do příslušného pole se zobrazí text vysázený daným fontem, který lze celkem jednoduše upravovat. Pro tyto úpravy lze 17
5.5. HINTING použít dva způsoby - buď natavit číslo v příslušné tabulce nebo kliknout přímo na písmeno a nastavit vzdálenost na zobrazených šípkách. .m
N»
I
O
m
« Et » f5J)iE@
?*&•£* ••
+
*
J
1
k
U
t)'
14«
44«
55S
K-,
a
a
i
»
M
rs
r
*
11
18
-3D
+4
11
•ÍS 131 J J Í « i
Xi
SEI
JEJ J i Ě i S C
PSE
9ai£&L <J
b
i
ľ?l(i
+49
2S0
_
P
i
:r
370
IľO J « iwj H i Jä-J 331 iiälSCJil j J i ' l I Ľ J ť l j J Í I t á J60
]
40« 17
•
h 4«« •4
21
!!•!
ÚL iw tcxau. Obrázek 5.2: Spacing
5.4.2 Kerning Kerning obdobně jako spacing upravuje mezery mezi písmeny, ale ne univerzálně, nýbrž u právě vybraných. Některá spojení písmen potřebují mít jiný rozstup - například - ew, rt, ow atd.
5.5
Hinting
Hinting je velmi náročná část při tvorbě fontu, která umožňuje typografovi navrhnout, jak mají znaky vypadat v nízkém rozlišení. U některých zařízení se totiž často stává, že znak není dobře čitelný nebo je jeho tvar zkreslený. FontLab nabízí funkci AutoHinting, která práci velmi usnadní. 5.6
Generování fontu
Předtím než byl font vygenerován bylo zapotřebí nastavit několik dalších hodnot v nasta vení Font Info. Tyto vlastnosti souvisí s volbou formátu, ve kterém bude font uložen. Přehled nejvýznamnějších formátů, které podporuje používaný program: •
TrueType
•
OpenType PS
•
Type 1 18
5.6. GENEROVÁNÍ FONTU Z výše zmíněných byl vybrán formát TrueType. Je jedním z nejběžnějších a mezi jeho vý hody zajisté patří přenositelnost, neboť s ním umí pracovat jak operační systém Windows, tak Linux a Mac OS X. Po vybrání formátu již stačí jen vybrat možnost Generate Font, která vygeneruje a pří padně i nainstaluje navržený font. r if
lit
nflrtLtvtutt xouoxo zf&itixín
aefftic.
Obrázek 5.3: Text vysázené vytvořeným fontem
19
Kapitola 6
Závěr Snahou této práce bylo dosáhnout, aby rekonstruované písmo bylo především čitelné a aby písmo samotné i celková úprava působily esteticky Písmo nemá za cíl nahrazovat běžně používaná písma, ale naopak, mělo by sloužit k doplnění a zvýraznění obsahu tiskoviny, která vyžaduje speciální vzhled. Mezi takovéto tiskoviny patří například manuálně digitali zované historické prameny z dané doby nebo u geneaogů velmi oblíbené přepisy záznamů evidenčních knih. Použití historického písma v těchto opisech umožňuje čtenáři vnímat ale spoň částečně text jako historický pozůstatek doby, ze které pochází. Písmo lze taktéž využít v ozdobných nadpisech, jednotlivé znaky jako iniciály.
20
Literatura [1] Kašpar, J.: Úvod do novověké latinské paleografie, Univerzita Karlova v Praze, 1987. [2] Kolektiv autorů: Sborník učebních textů pro začínající rodopisce, CGHSP, 2005. [3] Svalbach, V.: Elektronická
rekonstrukce.
[4] Cabarga, L.: Learn FontLab Fast, ICONOCLASSICS Publishing Co., 2004. [5] FontLab Studio 5 - manual, < h t t p : //www. f o n t l a b . com>.
21
Příloha A
Rekonstrukce
A. REKONSTRUKCE
ZSZ,Ô:
äum <%Mo
fitówíWÍ ^ S W ^tfSfltť, < V * * " • * "$>"*• ^•S,*^«/5ř»
I
qj.tftb.4e\ t.fl. ^ t - ^ f k W
^ ' V ^ c m í fy'B'*- $$& t- <&$& j
D umnú Náo3fl«fa3cni ~^Jhátutit oitrnnu
i
&Mtí. i - ^ - -
- -
-'ř*»MT •
*
*
*
°f
Obrázek A.l: Předloha 23
A. REKONSTRUKCE
CLVCJl
M=
irtttrviYo S x\
XiXXú
'jyiE
$i"HObrázek A.2: Malá abeceda
24
A. REKONSTRUKCE
Obrázek A.3: Velká abeceda
25
A. REKONSTRUKCE
t? tf tt éf i?
H It /
Obrázek A.4: Srovnání
26
A. REKONSTRUKCE
ÍLrvTvic- a 9 r i u t e t e nflru-rttuu- íoůoío zrfleuíítvi
%xvxvvi
Svjuzctc
aifftvi
nfltritrttüit zoůoio
<
^ÍÍCLZCVIU
aeíTtic
'poícuiii Sítit acauůo Sttfií ' ICLWCL
^iSťl
^oýíťxl
Slrttvie a Sťiuinťd
^Sj Q
$
íí§
\IX\LÍY£Ů\L
°flo£(Lciu Síťxx anauůo
zoůoio
Zdfy[XL
<
$íla£
c
lufic ' CLWCL
Obrázek A.5: Font
27
Příloha B
Obsah CD •
práce ve formátu PDF
•
font ve formátu TTF
•
font ve formátu VFB
•
postup rekonstrukce ve formátu CDR
•
postup rekonstrukce ve formátu PDF
•
jednotlivé znaky ve formátu EPS
28
