Regulační nástroje ČNB

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Regulační nástroje ČNB Bakalářská práce

Autor:

Marcela Paboučková Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Denis Biedermann, Ph.D.

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bud

zpřístupněna

třetím

osobám

prostřednictvím

interní

databáze

elektronických

vysokoškolských prací.

V Teplicích, dne 15.4.2014

Marcela Paboučková

Poděkování: Touto cestou bych ráda poděkovala Ing. Denisi Biedermannovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi napomohly k vypracování této bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce je zaměřena na měnovou politiku a užívání regulačních nástrojů Státní bankou československou a Českou národní bankou. První část je zaměřena na funkce a cíle, které má dnes centrální banka v tržní ekonomice. Druhá část práce popisuje vývoj centrálního bankovnictví na území České republiky se zaměřením na fungování Státní banky československé a následně České národní banky. Ve třetí kapitole je popsána podstata, cíle a druhy měnové politiky, transmisní mechanismus a charakteristika jednotlivých regulačních nástrojů centrální banky. Poslední část třetí kapitoly analyzuje využívání měnově-politických nástrojů Státní bankou československou a Českou národní bankou. Výsledkem této analýzy je zjištění, že nejúčinnějšími nástroji SBČS byly nástroje přímé, především úvěrové limity a limity úrokových sazeb z poskytovaných úvěrů, a nejúčinnějšími nástroji ČNB jsou nástroje nepřímé, konkrétně operace na volném trhu a devizové intervence. Klíčová slova: Česká národní banka, Státní banka československá, regulační nástroje, měnová politika Anotation The bachelor's work deals with monetary policy and use of regulatory instruments by the State Bank of Czechoslovakia and the Czech National Bank. The first part of the work gives information about functions and targets of the central bank in the market economy. The second part describes the development of central banking in the area of the Czech Republic focused on the function of the State Bank of Czechoslovakia and later the Czech National Bank. In the third chapter the nature, aims and types of monetary policy, transmission mechanism and characteristics of individual regulatory instruments of the central bank are defined. The last part of the third chapter analyses use of instruments of monetary policy by the State Bank of Czechoslovakia and Czech National Bank. The result of this analysis is a finding that the most effective instruments of the State Bank of Czechoslovakia were direct instruments, mainly credit limits and interest rate limits of extended credits, whereas the most effective instruments of the Czech National Bank are indirect instruments, above all openmarket operations and exchange rate intervention. Key words: Czech National Bank, State Bank of Czechoslovakia, regulatory instruments, monetary policy

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

Centrální banka v tržní ekonomice................................................................................. 8 1.1

Funkce centrální banky ................................................................................................ 8

1.2

Cíle centrální banky ................................................................................................... 12

1.3

Bilance centrální banky.............................................................................................. 13

1.3.1 2.

3.

Bilance České národní banky ............................................................................. 14

Vývoj centrálního bankovnictví na území České republiky ....................................... 19 2.1

Důvody vzniku centrálních bank ............................................................................... 20

2.2

Počátky centrálního bankovnictví u nás .................................................................... 21

2.2.1

Státní banka československá .............................................................................. 24

2.2.2

Česká národní banka........................................................................................... 25

Měnová politika a regulační nástroje ........................................................................... 27 3.1

Druhy měnové politiky .............................................................................................. 28

3.2

Transmisní mechanismus ........................................................................................... 28

3.2.1

Operativní kritéria............................................................................................... 29

3.2.2

Zprostředkující kritéria ....................................................................................... 29

3.2.3

Další transmisní mechanismy ............................................................................. 31

3.3

Regulační nástroje měnové politiky........................................................................... 32

3.3.1

Nepřímé nástroje................................................................................................. 33

3.3.1.1

Operace na volném trhu .............................................................................. 33

3.3.1.2

Diskontní nástroje ....................................................................................... 38

3.3.1.3

Kursové intervence...................................................................................... 41

3.3.2

Přímé a nepřímé nástroje .................................................................................... 42

3.3.2.1

Povinné minimální rezervy ......................................................................... 42

3.3.2.2

Doporučení, výzvy a dohody ...................................................................... 43

3.3.3

Přímé nástroje ..................................................................................................... 44 5

3.3.3.1

Limity úvěrů bank ....................................................................................... 44

3.3.3.2

Limity úrokových sazeb .............................................................................. 45

3.3.3.3

Povinné vklady ............................................................................................ 45

3.3.3.4

Pravidla likvidity ......................................................................................... 46

3.4

Měnová politika a regulační nástroje SBČS .............................................................. 46

3.4.1

Podíl na plánování měnové politiky v letech 1950 - 1989 ................................. 47

3.4.2

Měnová politika v období 1990 – 1992 .............................................................. 48

3.5

Měnová politika a regulační nástroje ČNB ................................................................ 53

3.5.1

Regulační nástroje ČNB ..................................................................................... 54

3.5.1.1

Vývoj měnově-politických nástrojů ČNB ................................................... 57

Závěr ........................................................................................................................................ 64 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 66 Seznam obrázků...................................................................................................................... 68 Seznam tabulek ....................................................................................................................... 68 Seznam grafů .......................................................................................................................... 68 Přílohy Oficiální zadání bakalářské práce

6

Úvod Centrální banka jakožto nositel monetární politiky státu, může svými pravomocemi výrazně ovlivňovat ekonomické dění v dané zemi. K provádění měnové politiky užívá instrumentárium svých regulačních nástrojů. Tyto nástroje lze dělit podle dopadu na bankovní sektor na přímé a nepřímé, neboli administrativní a tržní. Struktura a nastavení používaných nástrojů pak odráží charakter měnové politiky, kterou centrální banka realizuje. Ne všechny centrální banky měly a mají stejné podmínky pro své působení. Výběr jednotlivých regulačních nástrojů a proces řízení měnové politiky je dán ekonomickou situací daného státu a mírou nezávislosti příslušné centrální banky. Obě tyto podmínky se během vývoje centrálního bankovnictví i na našem území postupem času měnily. Cílem mé bakalářské práce je „Vyhodnotit nejúčinnější regulační nástroje Státní banky československé a České národní banky.“ K naplnění tohoto cíle jsem dospěla pomocí analýzy realizované monetární politiky uvedených bank. V práci je využíván především historickodeskriptivní přístup. Práce je rozčleněna do tří hlavních kapitol. V první kapitole jsou charakterizovány znaky, funkce a cíle centrální banky v tržní ekonomice, a je zde zanalyzována bilance České národní banky. Ve druhé části jsou uvedeny důvody vzniku centrálních bank vůbec a počátky centrálního bankovnictví na území České republiky. Zaměřila jsem se zde především na působení Státní banky československé a vznik České národní banky. V poslední, hlavní kapitole popisuji druhy měnové politiky a transmisní mechanismus společně s operativními a zprostředkujícími kritérii a charakterizuji jednotlivé nástroje centrální banky rozčleněné dle jejich dopadu na činnost obchodních bank. Poslední dvě části třetí kapitoly jsou zaměřeny na samotnou

analýzu

měnové

politiky

a

užití

regulačních

nástrojů

Státní

bankou

československou ve dvou odlišných obdobích jejího působní – v podmínkách centrálně řízeného hospodářství, kdy byla v rozhodování zcela podřízena ministerstvu financí a v podmínkách nově vznikající tržní ekonomiky po roce 1989, a analýzu vývoje a aktuálního nastavení měnově-politických nástrojů České národní banky. Na základě provedených analýz jsem v závěru práce vyhodnotila nejúčinnější regulační nástroje těchto centrálních bank.

7

1. Centrální banka v tržní ekonomice Centrální banka (dále též CB) má mezi ostatními bankami v bankovní soustavě své specifické postavení. Toto postavení je dáno především prováděním specifických činností, kterými byla centrální banka jako jediná státem pověřena a stává se tedy „centrální“ v těchto činnostech. Centrální banku lze definovat jako instituci, která: 1. má emisní monopol na hotovostní peníze – emituje bankovky, popř. i mince, 2. provádí měnovou politiku daného státu – reguluje množství peněz v ekonomice a podporuje měnovou stabilitu, 3. reguluje bankovní systém – stanoví základní pravidla činnosti obchodních bank, kontroluje jejich dodržování a reguluje vstup subjektů do bankovního systému. 1 Za prioritní je považována emise hotovostních peněz, díky které se centrální banky vyčlenily ze sféry obchodních a dalších bank. Druhý a třetí znak získaly centrální banky až později, přičemž znak regulace bankovního systému v některých ekonomikách centrální bance chybí – regulací může být pověřena jiná instituce, nebo je podřízena centralistickému řízení ekonomiky.

1.1 Funkce centrální banky Funkce CB jsou hlavními důvody, proč v současné době centrální banky existují. Ve vyspělých zemích mají centrální banky prakticky stejnou náplň jejich činností, tzn. stejné funkce. „Zabezpečují základní operace s hotovostními penězi, provádějí měnovou politiku, operují s devizovými prostředky, regulují a dohlížejí na bankovní systém a vystupují jako banky bank a státu.“ 2 Tyto funkce mají z hlediska působení na ekonomiku rozdílnou povahu. Emisi hotovostních peněz,

monetární

politiku

a

devizovou

činnost

bychom

zařadili

do

funkcí

makroekonomických. Zatímco regulaci a dohled nad bankovním systémem, funkci banky bank a státu do funkcí mikroekonomických. V praxi však nelze vykonávání těchto funkcí oddělovat, neboť probíhají současně a navzájem se prolínají.

1

ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2, str. 30 2 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7, str. 33

8

Tabulka 1 Funkce CB Mikroekonomické

Makroekonomické • emisní činnost • měnová politika • devizová činnost

• • • •

regulace a dohled nad bankovním systémem banka bank banka státu reprezentant státu v měnové oblasti

Zdroj: vlastní, dle ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK, Centrální bankovnictví a monetární politika, politika str. 33

Emisní činnost Emise hotovostních peněz (bankovek a většinou i mincí) je základním znakem a výsadním právem centrální banky. Je však nutné zdůraznit, že emisní monopol se vztahuje pouze na peníze hotovostní. hotovostní. Bezhotovostní peníze totiž emitují, kromě centrální banky, především především banky obchodní. Ve vyspělých ekonomikách význam význam bezhotovostních peněz stále roste díky expanzi výhodných bezhotovostních platebních nástrojů, které jsou spotřebiteli stále více využívány. „Emise Emise hotovostních peněz tak ustupuje do pozadí a základním cílem centrální banky je udržet měnovou stabilitu řízením měnové politiky.“ 3

Měnová politika Hlavním cílem centrální banky ba je udržení měnové stability.. Tento Ten cíl i její další cíle se snaží naplnit prováděním měnové politiky, politiky, což představuje především regulaci množství peněz v ekonomice. Centrální banka však nemá vývoj množství peněz zcela pod svou kontrolou, a to také kvůli emisi bezhotovostních bezhotovostních peněz obchodními bankami. K ovlivnění množství peněz v oběhu využívá tedy centrální banka regulaci měnových nebo úvěrových agregátů, agregátů, a snaží se ovlivňovat výši úrokových sazeb, resp. „cenu peněz“ v ekonomice. 4 Realizace měnové politiky, a také její účinnost, je podmíněna stupněm samostatnosti, resp. nezávislosti centrální banky na vládních orgánech. Velmi záleží záleží na tom, zda je centrální banka oprávněna sama rozhodovat o vhodnosti použití nástrojů měnové politiky a určení postupů při řešení problémů, problémů, nebo se musí podřizovat rozhodnutí vlád. vlád. Dnes již ve většině vyspělých

3

ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214 978 214-4043-2,, str. 33 4 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. 2011. ISBN 978 978-80-7261 7261-230-7, str. 34

9

zemí platí pravidlo: „Kdo měnovou politiku provádí, o ní také rozhoduje. Česká národní banka je v této oblasti zcela nezávislá.“ 5

Devizová činnost Centrální banka má v držení devizové rezervy státu (vč. rezerv zlata), se kterými provádí v rámci devizové činnosti operace na devizovém trhu. Těmito operacemi sleduje: •

zabezpečení devizové likvidity země – snaží se zajistit potřebnou výši a vhodnou měnovou strukturu devizových rezerv pro hladký průběh zahraničního obchodu,

•

udržení hodnoty devizových rezerv – provádí operace proti možnému znehodnocení držených měn, tzv. hedging,

•

ovlivnění pohybů měnového kurzu domácí měny – prodává a nakupuje domácí měnu za měny zahraniční.

Do devizové činnosti patří také devizová regulace, což je stanovení závazných předpisů ohledně dispozice se zahraničními měnami, jak pro bankovní, tak pro nebankovní subjekty. 6

Regulace a dohled nad bankovním systémem Dvoustupňový bankovní systém umožňuje centrální bance, jakožto prvnímu stupni bankovního systému, kontrolu nad stupněm druhým, což jsou obchodní a další banky. Centrální banka reguluje oblast komerčního bankovnictví pomocí stanovení pravidel činnosti bankovních institucí, kontrolou jejich dodržování, a stanovením případných sankcí za jejich nedodržení. Dohled nad bankovním sektorem vykonávají jak centrální banky, příp. i další instituce k tomu pověřené, tak externí auditorské firmy a útvary interního auditu samotných bank. 7

Banka bank Centrální banka plní vůči ostatním bankám funkci jejich bankéře, což zahrnuje: •

přijímání vkladů od bank – ve formě povinných minimálních a dobrovolných rezerv,

5

ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2, str. 34 6 PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004. Eupress. ISBN 80-867-5429-4, str. 9 7 ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2, str. 94

10

•

vedení účtů bank – realizace mezibankovního platebního styku a zúčtování operací bank s centrální bankou,

•

poskytování úvěrů bankám – prostřednictvím bezhotovostní emise peněz,

•

nákupy a prodeje cenných papírů (dále CP) obchodním bankám – cílem těchto operací je změnit rezervy bank, příp. krátkodobou úrokovou míru.

Povinné minimální rezervy slouží především k omezení objemu vkladů, se kterými mohou banky disponovat. Je tudíž regulována úvěrová kreace obchodních bank. Dobrovolné úložky u centrální banky zajišťují prostředky pro provádění mezibankovního platebního styku.8 Úvěry poskytované centrální bankou jsou díky nízké úrokové sazbě (diskontní, lombardní) pro obchodní banky relativně levný zdroj pro doplnění likvidity. Tyto sazby jsou nižší, než sazby tržní, což je pro banku výhodné, ale také jsou nižší než sazby na mezibankovním trhu. Pro obchodní banky je tedy úvěr od centrální banky levnějším řešením než půjčka na mezibankovním trhu. Pokud má obchodní banka značné problémy s likviditou či solventností, může centrální banka poskytnout této bance pomoc ve formě sanačního úvěru. Pokud se tak centrální banka rozhodne, vystupuje v tomto případě jako věřitel poslední instance.

Banka státu Centrální banka vede účty vládě, vládním organizacím, centrálním a místním orgánům státní moci a samosprávy, pro které také provádí některé obchodní a finanční operace. V rámci této činnosti CB: •

spravuje státní dluh – stará se o poskytování úvěru vládě, resp. veřejnému sektoru, o jejich splácení vč. úroků, a o emisi pokladničních poukázek a dluhopisů,

•

plní funkci státní pokladny – vede účty, provádí platební transakce a další operace, které souvisejí s hospodařením státního rozpočtu v daném roce,

•

poskytuje úvěry státnímu rozpočtu – úvěry poskytuje prostřednictvím odkupu emitovaných státních cenných papírů (přímé úvěrování státu centrální bankou je ve vyspělých tržních ekonomikách zákonem zakázáno). 9

8

LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 14 9 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7, str. 34, str. 35

11

Reprezentant státu v měnové oblasti Představitelé vrcholných orgánů centrální banky se účastní zasedání a jednání mezinárodních institucí, jejichž je daný stát členem. Jsou to například – Mezinárodní měnový fond, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Banka pro mezinárodní platby a další. Zde se podílejí na řešení měnových otázek, a otázek týkajících se mezinárodního obchodu a legislativy. Centrální banka je dále povinna informovat veřejnost o svých rozhodnutích a současných problémech v oblasti měnového vývoje. 10

1.2 Cíle centrální banky Cíl, nebo soubor cílů, bývá vymezen tak, aby prioritně ukládal centrální bance plnění jejích hlavních funkcí - emise hotovostních peněz, regulace bankovní soustavy a především měnové politiky. Vzhledem ke značnému významu vymezení cílů centrální banky, jsou tyto cíle zahrnuty do zákona upravujícího činnost CB, případně do dalších právních předpisů. Je nezbytné, aby obecně vymezený cíl daný zákonem měl relativně delší platnost, a to z důvodu garantování stability činnosti centrální banky i při změnách vlády. A také proto, aby byla zajištěna stabilita hospodářské politiky, jejíž součástí je i politika měnová. Cíle centrální banky jsou stanoveny tak, aby řešily klíčové otázky daného historického období. „Tyto cíle nejsou tedy zcela neměnné, avšak jejich časté změny nejsou žádoucí, neboť by ve svých důsledcích mohly vést k rozkolísání bankovní soustavy.“ 11

Okruhy cílů, kterými je charakterizována činnost centrální banky, jsou: •

udržování stability cenové hladiny,

•

zachování stability měnového kurzu domácí měny,

•

zachování stability finančních trhů,

•

stabilizace úrokových sazeb,

•

udržování rovnováhy platební bilance,

•

podpora ekonomického růstu,

•

podpora zaměstnanosti obyvatelstva.

10

LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 19 11 PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004. Eupress. ISBN 80-867-5429-4, str. 13

12

V různých zemích se můžeme setkat s dalšími modifikacemi těchto cílů - například „podpora ekonomického růstu“ může být někdy formulována jako „snaha o zajištění udržitelného tempa růstu“. Není možné požadovat po centrální bance plnění všech cílů současně. Některé cíle si totiž mohou navzájem odporovat, kdy například při aplikování restriktivní měnové politiky lze jen stěží vyžadovat podporu ekonomického růstu. Cíle centrální banky jsou v jednotlivých zemích stanoveny dle převládajících ekonomických podmínek. Cíl může být určen jeden, jako hlavní, a k němu přiřazeny další cíle jako podpůrné.12 V České republice ukládá zákon České národní bance jako hlavní cíl zabezpečovat cenovou stabilitu: „Hlavním cílem činnosti České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Česká národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.“ 13 V souladu s tímto hlavním cílem Česká národní banka dále: •

určuje měnovou politiku,

•

emituje bankovky a mince,

•

řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank,

•

vykonává dohled nad finančním trhem a přispívá ke stabilitě finančního systému,

•

provádí další činnosti dle zákona a dalších předpisů. 13

1.3 Bilance centrální banky Z bilance, resp. rozvahy centrální banky můžeme čerpat základní informace ohledně jejího hospodaření. Tyto informace nám také slouží k pochopení, jak centrální banka realizuje své funkce v praxi. Bilance obecně je výkaz o výši a struktuře aktiv a pasiv, který je sestavován vždy k určitému datu. Oproti bilancím obchodních bank se však bilance centrální banky odlišuje tím, že strana aktiv představuje především způsoby emise peněz centrální bankou a pasiva představují některé druhy peněz – takové, které má centrální banka v zásadě pod

12

PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004. Eupress. ISBN 80-867-5429-4, str. 13, 14 13 ČESKO. Zákon 6/1993 České národní rady ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance, § 2. ve znění zákona č. 335/2002 Sb. Dostupný také z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb02335

13

kontrolou. Jako u jiných bilancí i zde platí, že strana aktiv a strana pasiv se musí rovnat. Naprostá většina bilančních operací probíhá ve formě bezhotovostní. Centrální banka prakticky nikdy nemůže mít nedostatek „zdrojů“ (peněz) v domácí měně. Pokud by měla zdrojů nedostatek, může je svým rozhodnutím kdykoliv vytvořit emisí dalších peněz. Toto její rozhodnutí je však limitováno: •

povinností regulovat množství peněz v ekonomice – každá emise nad hranicí skutečné potřeby by narušila cenovou hladinu a prudce znehodnotila domácí měnu,

•

množstvím devizových prostředků, které vlastní a možností jejich získání – centrální banka v podstatě nemá možnost tyto prostředky získat jiným způsobem než kterýkoliv jiný subjekt. 14

1.3.1 Bilance České národní banky Tabulka 2 Dekádní bilance České národní banky (dále též ČNB) z 10.8.2013 AKTIVA

v mil. Kč

Zlato Pohledávky vůči MMF * Pohledávky vůči zahraničí vč. cenných papírů Vklady v zahraničních peněžních ústavech a institucích Cenné papíry Ostatní

pohledávky

vůči

zahraničí

Pohledávky vůči tuzemským

PASIVA

v%

675

0,08

Bankovky a mince v oběhu

55 579

6,28

Závazky vůči MMF *

817 936

92,40

54 276

7

698 125

85

65 535

8

Závazky vůči zahraničí Přijaté úvěry ze zahraničí Ostatní závazky vůči zahraničí

Závazky

vůči

tuzemským

bankám 20

0

Přijaté úvěry

0

0

Povinné minimální rezervy

Hmotný a nehmotný majetek

4 042

0,46

Ostatní aktiva

6 977

0,79

bankám Pohledávky vůči státu

Ostatní závazky vůči bankám

Závazky vůči státu a ostatním veřejným institucím

14

v mil. Kč

v%

430 010

48,58

42 700

4,82

287

0,03

38

13

249

87

456 820

51,60

279 600

61

60 885

13

116 335

25

33 772

3,82

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7, str. 39

14

Ostatní finanční aktiva

4 165

60

Ostatní pasiva

Oceňovací rozdíly

1 561

22

Rezervy

Ostatní

1 251

18

8 781

0,99

224

0,03

9 450

1,07

5 576

0,63

-123 565

-13,96

21 147

2,39

Základní kapitál a rezervní fondy Oceňovací rozdíly Zisk nebo ztráta z předchozích období Zisk nebo ztráta za účetní období

AKTIVA CELKEM

885 229

PASIVA CELKEM

885 229

* Mezinárodní měnový fond Zdroj: vlastní, dle http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/cnb_bilance.html

Aktiva ČNB Zlato Jedná se o rezervy raženého či neraženého zlata ve správě ČNB. V omezené míře se dají tyto zlaté rezervy použít pro úhradu zahraničních závazků nebo jištění mezinárodních půjček. Stejně jako v bilanci ČNB nemají rezervy zlata ani ve většině centrálních bank významnější podíl. Zlato se v bilanci oceňuje dvěma způsoby: 1. zvolenou fixní cenou – po určité období se nemění, výhodou je vyšší stabilita vykazování (ČNB např. používá ceny, za které příslušné zlaté rezervy nakoupila), 2. aktuální tržní cenu – přináší problémy s neustálým přeceňováním a kurzovými pohyby. Pohledávky vůči MMF Jsou zde zahrnuty prostředky uložené u Mezinárodního měnového fondu – členský podíl a tzv. „rezervní pozice“. Dále sem patří prostředky banky v SDR – Special Drawing Rights 15 (Zvláštní práva čerpání) a půjčky poskytnuté MMF. Pohledávky vůči zahraničí vč. cenných papírů Aktiva vykazovaná v této položce jsou součástí devizových rezerv ČNB. Devizové rezervy se skládají především z rezerv volně směnitelných měn. Jak si můžeme všimnout, v bilanci ČNB 15

SDR = měnová a účetní jednotka používaná v rámci MMF; odvozují se od průměrné hodnoty měn USA, Německa, Japonska, Francie a Velké Británie

15

mají aktuálně z největší části podobu nakoupených cenných papírů (dluhopisy a akcie) denominovaných v zahraničních měnách. Dále jsou zde vklady v zahraničních peněžních ústavech a institucích na běžných i termínových účtech. A ostatní pohledávky vůči zahraničí, které představují úvěry poskytnuté zahraničním bankám a ostatním mezinárodním finančním institucím (mimo MMF) a valuty v držení ČNB. Devizové rezervy jsou v bilanci České národní banky dominantní položkou, tvoří přes 90 % celkové hodnoty jejích aktiv. Pohledávky vůči tuzemským bankám Jedná se především o úvěry poskytované domácím obchodním a dalším bankám, které chtějí získat buď levné zdroje, nebo zdroje k obnovení likvidity. Úvěry jsou nejčastěji poskytnuty v domácí měně dočasným nákupem prvotřídních (zejména státních) cenných papírů. V aktuální bilanci ČNB jsou však pohledávky vůči tuzemským bankám marginální položkou. Z toho vyplývá, že Česká národní banka neposkytuje domácím bankám téměř žádné úvěry. Pokud se podíváme na stranu pasiv bilance ČNB, zjistíme, že se naopak snaží od bank přebytečnou likviditu stahovat, a to formou repo operací, ve kterých se používají převážně poukázky ČNB (případně jiné vhodné CP) – tato skutečnost je viditelná v položce závazky vůči tuzemským bankám (konkrétně přijaté úvěry). Pohledávky vůči státu Česká národní banka v současné době žádné pohledávky za státem neregistruje. Hmotný a nehmotný majetek Tato položka představuje hmotný a nehmotný majetek, se kterým centrální banka disponuje. Jedná se o budovy, vnitřní vybavení, výpočetní techniku, dopravní prostředky atd. Součástí jsou také sbírky mincí z drahých kovů. Ostatní aktiva Položka ostatní aktiva zahrnuje např. akcie a podíly ve společnostech s účastí bez rozhodujícího či podstatného vlivu, oceňovací rozdíly, zásoby provozního materiálu, pohledávky za zaměstnanci a odběrateli, či náklady a příjmy příštích období. 16

16


16

Pasiva ČNB Bankovky a mince v oběhu Tato položka představuje hotovostní peníze emitované centrální bankou, které jsou v držení nebankovních subjektů a v pokladnách obchodních a dalších bank. Centrální banka může svou měnovou politikou ovlivnit vývoj kupní sílu domácích hotovostních a bezhotovostních peněz. Závazky vůči MMF Obsahují především vklady Mezinárodního měnového fondu a prostředky k zúčtování dle jeho pokynů. Závazky vůči zahraničí Jedná se o vklady nebo úvěry poskytnuté zahraničními centrálními bankami nebo jinými finančními institucemi zpravidla na základě repo operací. Závazky vůči tuzemským bankám Nejvýznamnějším závazkem jsou přijaté úvěry od domácích bank, převážně na základě repo operací, ve kterých se, jak jsem již uvedla, používají poukázky ČNB případně jiné vhodné cenné papíry jako kolaterál (tj. zajištění úvěru). Další část tvoří povinné minimální rezervy (dále též PMR). Jedná se o vklady, které musejí obchodní banky držet na účtech mezibankovního platebního styku u centrální banky. Poslední částí jsou ostatní závazky vůči bankám vyplývající z vkladů přijatých od tuzemských bank v rámci „automatických facilit“ (depozita přes noc). 17 Další položky pasiv ČNB Následující položky pasiv nemají v bilanci ČNB příliš významný podíl: •

Závazky vůči státu a ostatním veřejným institucím – zahrnují souhrnný účet státní poklady, na kterém jsou vykazovány volné likvidní prostředky státu,

•

Ostatní pasiva – závazky vůči Evropské komisy, zaměstnancům, dodavatelům, výdaje a výnosy příštích období atd.,

•

Rezervy

•

Základní kapitál a rezervní fondy

17

Česká národní banka: O ČNB. [online]. [cit. 2013-08-15]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/komentar.html#p4d1

17

•

Oceňovací rozdíly – kladné oceňovací rozdíly spojené se změnami měnového kurzu a cen cenných papírů,

•

Zisk nebo ztráta z předchozích období – neuhrazená ztráta z minulých let; ČNB v této bilanci registruje ztrátu z předchozích období necelých 14 %,

•

Zisk nebo ztráta za účetní období – hospodářský výsledek CB běžného roku.

18

2. Vývoj centrálního

bankovnictví na

území

České republiky Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém Centrální banky tvoří dnes v tržních ekonomikách základ dvoustupňového bankovního systému. Kde prvním stupněm je právě centrální banka a druhý stupeň tvoří obchodní a další banky – centrální a obchodní bankovnictví je tedy odděleno. Centrální banky neřídí činnost obchodních bank a neprovádí činnosti, které přísluší obchodnímu bankovnictví – např. poskytování úvěru podnikatelskému (podnikovému) sektoru. V jednostupňovém bankovním systému naopak provádí většinu operací centrální banka. Působí zde i další banky, které jsou specializované jen na úzce vymezený rozsah činností či na vymezené oblasti (např. zahraniční obchod, obyvatelstvo, zemědělství, investiční výstavba, atd.). Tyto banky nepůsobí jako podnikatelské subjekty, jsou závislé na rozhodnutích centrální banky a mají velmi omezené rozhodovací pravomoci. Obrázek 1 Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém Jednostupňový

Bankovní systém

I. stupeň - Centrální banka a ostatní banky

I. stupeň - Centrální banka

Dvoustupňový II. stupeň - Obchodní a další banky

Zdroj: vlastní, dle REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str. 18

Jednostupňové systémy se vyskytovaly, a dnes ještě vyskytují, v netržních (centrálně plánovaných) ekonomikách. Vznikaly po 2. světové válce centralizací dříve existující dvoustupňových systému a až do konce 80. let 20. století existovaly ve většině plánovaných (socialistických) ekonomik. Postavení bank vč. banky centrální se v centrálně plánovaných ekonomikách výrazně lišilo od postavení bank v tržní ekonomice. Jejich činnost byla určena úkoly stanovenými v podobě plánů, které představovaly zájmy vládnoucí politické strany (většinou bez ohledů na potřeby ekonomiky). Splnění těchto plánů bylo hlavním cílem činnosti bank. 19

Další odlišností tohoto systému bylo nucené poskytování úvěrů podnikovému sektoru, které prováděla centrální banka prostřednictvím svých poboček. Banky zde působily bez ohledu na výsledek hospodaření, jejich případný bankrot byl vyloučen. Systém jednostupňového bankovnictví byl charakteristický i pro Československou republiku v období 1950 – 1989. Po 2. světové válce docházelo k mohutné centralizaci prostřednictvím znárodňování a následné reorganizace bank. 18

2.1 Důvody vzniku centrálních bank Prvním podnětem pro zakládání centrálních bank byly potřeby tehdejších panovníků vlastnit finanční instituci, která by kdykoliv doplnila chybějící zdroje do státní pokladny, které potřebovali k financování svých častých válečných akcí. Dalšími důvody byly zájmy panovníka či vlády soustředit veškeré pohyby finančních prostředků státní poklady do vlastní instituce, a později přibyl i požadavek na centralizaci emise peněz (bankovek, případně i mincí) vyplývající ze snahy sjednotit do té doby roztříštěný emisní systém. Tak tedy vznikal hlavní definiční znak centrální banky. Později se však ukázalo, že nekontrolovatelné vypůjčování peněz z vlastní banky vedlo k vážným měnovým problémům v podobě rychlého zvyšování množství peněz v oběhu. Důsledkem těchto problémů byly v mnoha případech až státní bankroty. Z tohoto důvodu byla dříve či později privilegia vlády, resp. panovníka, půjčovat si od centrální banky omezována. Dnes jsou již ve většině vyspělých ekonomik centrální banky zcela nezávislé na rozhodnutích vlády a její přímé úvěrování je dokonce zakázáno. V historii byly centrální banky založeny vždy jedním ze tří způsobů: 1. přeměnou ze stávající obchodní banky, které byly postupně omezovány komerční bankovní aktivity a nahrazeny povinností spravovat měnovou politiku státu, 2. přidělením emisního práva vybrané obchodní bance, která měla za povinnost především úvěrování státu, 3. založením centrální banky jako nové instituce. 19

18

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7, str. 18 19 ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2, str. 31

20

2.2 Počátky centrálního bankovnictví u nás Největší počet centrálních bank vznikl v druhé polovině 19. století, avšak první centrální banky byly založeny již v druhé polovině 17. století. Jako nejstarší je uváděná švédská centrální banka Sveriges Riksbank, která vznikla v roce 1656 jako soukromá obchodní banka pod názvem Rikets Standers Bank. V roce 1697 byla pověřena panovníkem k vykonávání funkcí centrální emisní banky a stala se tak nejstarší bankou tohoto typu na světě. Druhá, jako zcela originální specializovaná instituce, byla založena centrální banka Anglie, Bank of England. Od svého založení královským patentem z 27. července 1694 působila jako banka státu, poskytovala půjčky státu, emitovala a spravovala státní dluhopisy, měla na starosti správu státního dluhu, obchodovala s měnovými kovy, a několik měsíců po svém založení již emitovala své vlastní bankovky. Tato emise se později stala jejím výsostným právem jako jediné emisní banky. 20 Na území dnešní České republiky, které bylo až do konce 1. světové války součástí rakouskouherské monarchie, působila Privilegovaná rakouská národní banka, Oesterreichische Nationalbank. Byla založena roku 1816 jako akciová společnost a jejím úkolem byla regulace oběhu bankovek a mincí (především zmenšení jejich objemu) a ustálení jejich ceny. Její vedoucí pracovníci, tj, guvernér a jeho zástupce, byli jmenováni vládou, ostatní ředitelé byli voleni akcionáři. Roku 1878 byla Rakouská národní banka přeměněna na Rakousko-uherskou banku a její vedoucí pracovníci byli jmenováni ministerstvem financí, resp. ministerstvem. Po první světové válce v roce 1922 byla znovu přeměněna na Rakouskou národní banku, Oesterreichische Nationalbank, s novým statutem. Z poloviny akciového kapitálu byla ve státním vlastnictví, a protože stát jmenoval předsedu banky a jeho zástupce, byla pod silným státním vlivem. Ostatní ředitelé byli voleni valnou hromadou akcionářů. Tento stav trval až do doby, kdy se Rakousko stalo členem Evropské unie, tj. roku 1995. 21 Vznikem Československé republiky (dále též ČSR) roku 1918 se postupně vyvíjelo centrální bankovnictví u nás. Roku 1919 byla na návrh tehdejšího ministra financí Aloise Rašína provedena měnová odluka od měny rakousko-uherské a v dubnu téhož roku byla zavedena nová měna – koruna československá. K upevnění samostatné měny mělo směřovat založení

20

LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 6 21 LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 7

21

celostátní centrální emisní instituce. Dne 12. května 1919 byl, na základě nařízení vlády č. 246/1919, ustanoven Bankovní úřad ministerstva financí. Činnost Bankovního úřadu vedl desetičlenný „bankovní výbor při ministerstvu financí“, který byl nejvyšším statutárním orgánem. V čele bankovního výboru stál ministr financí, kterých schvaloval veškerá rozhodnutí ve správní oblasti. Zásluhou tehdejších ministrů financí, kteří byli zastánci hodnotné koruny, zvítězila politika zhodnocování měny, a tím se hlavní zásluhou Bankovního úřadu stalo zabránění inflace v zemi. Pro ČSR bylo nebezpečí inflace o to větší, že sousední státy, se kterými měla hospodářské kontakty, inflačním tlakům podlehly. Mezi další významné činnosti Bankovního úřadu patří: •

podílení se na sanačních zákonech, které napomohly stabilizaci československého bankovního sektoru,

•

potírání penězokazectví (padělání peněz), které se rozmohlo společně se založením nové korunové měny,

•

zasazování se o co nejrychlejší umořování státních půjček.

Díky přispění Bankovního úřadu bylo tedy Československo v zahraničí vnímáno jako solidní, hospodářsky prosperující obchodní partner. 22 V polovině dvacátých let 20. století došlo ke zlepšení ekonomické situace Československé republiky, které umožnilo zřízení nezávislého emisního ústavu. Vedly se však debaty ohledně nezávislosti a postavení československé centrální banky. Z jednoho hlediska byla doporučována státní forma cedulové (centrální) banky, z druhého hlediska forma akciová. Podle zákona č. 347 Sb. ze 14.4.1920, který doznal definitivní podoby v upraveném znění zákona č. 102 Sb. z 23.4.1925 byla založena nová ústřední banka, Národní banka Československá (dále též NBČS), jako akciová společnost s akciovou jistinou stanovenou ve zlatých dolarech. Základní kapitál činil 12 milionů zlatých dolarů, což představovalo 405 mil. Kč. Toto akciové jmění výrazně posílilo pozici československé koruny na domácích i zahraničních burzách. Jednu třetinu akcií si vyhradil stát a největší podíl zbylých dvou třetin zakoupili individuální vlastníci. Národní banka Československá zahájila svou činnosti dne 1.4.1926. Nejvyšším statutárním orgánem byla valná hromada akcionářů a nejvyšším výkonným statutárním orgánem byla

22

KUNERT, Jakub a Jiří NOVOTNÝ. Centrální bankovnictví v českých zemích. V Praze: Česká národní banka, 2008. ISBN 978-808-7225-066, str. 63

22

devíti členná bankovní rada, v jejímž čele stál guvernér jmenovaný prezidentem republiky. Bankovní rada určovala základní měnovou strategii a diskontní politiku, a: •

řídila emisní ústav a spravovala jeho jmění vč. zlatých rezerv,

•

prováděla celkovou měnovou politiku státu,

•

povolovala reeskontní a lombardní úvěry peněžním institucím, příp. i dalším hospodářským subjektům,

•

stanovovala základní úvěrové i vkladové podmínky. 23

Příznivý rozvoj československého hospodářství v letech 1926 – 1930 napomohl Národní bance Československé k udržení hodnotné koruny a její vnitřní kupní síly. V roce 1929 prosadila NBČS svůj záměr a koruna se stala měnou zlaté devizy. Zlatý obsah koruny byl stanoven na 44,58 mg ryzího zlata. Po rozpadu státu na Č esko – Slovensko v roce 1938 byla ústřední banka v letech německé okupace přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu (dále též NBČM). Zákonným platidlem zůstala sice koruna, ale její kurz byl stanoven na 10 korun za 1 říšskou marku (RM), přičemž reálný kurz se v té době pohyboval mezi 6 až 7 korunami za 1 RM. Říšské marky byly povinně přijímány, NBČM je byla nucena směňovat za koruny a odvádět bez jakékoli hodnoty Říšské bance. Na účet Říšské banky bylo též odčerpáno téměř 43 000 kg měnového zlata z Národní banky, čímž bylo v podstatě eliminováno krytí koruny, podlomilo se postavení Národní banky a došlo k oslabení celé ekonomiky. 24 Po skončení války byla provedena měnová reforma, jejímž účelem bylo zavedení nové měny a likvidace inflačního válečného oběživa. Měnový kurz koruny byl stanoven na podkladě poměru k americkému dolaru, 50 Kčs za 1 USD. Po obnovení své činnosti zaměřovala Národní banka československá svou měnovou politiku především na podporu vládních investic a podporovala výrobní, investiční a další hmotná hlediska. Po únorovém převratu v roce 1948 byla Národní banka Československá zapojena do centralizace a direktivního řízení ekonomiky. I když byla formálně nadále autonomní, prakticky se stala jen vykonavatelem vládní hospodářské politiky. Po vzoru Sovětského svazu se ke konci 40. let dvacátého století vedoucí představitelé komunistické strany rozhodli zřídit

23

VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-726-5030-0, str. 271 24 KUNERT, Jakub a Jiří NOVOTNÝ. Centrální bankovnictví v českých zemích. V Praze: Česká národní banka, 2008. ISBN 978-808-7225-066, str. 80

23

jednotnou banku jak emisního, tak provozního charakteru. S platností od 1. července 1950 byla tedy zákonem č. 31/1950 Sb. z 9.3.1950 zřízena Státní banka československá. 25

2.2.1 Státní banka československá Po svém založení byla Státní banka československá (dále též SBČS) přímo podřízena ministerstvu financí. Nově vzniklá monobanka (sloučená funkce centrální a obchodní banky) postupně převzala práva a závazky od Národní banky Československé, Živnostenské banky, Slovenské Tatrabanky a Poštovní spořitelny. Působila jako centrála platebního a zúčtovacího styku v Československu, poskytovala úvěry jednotlivým výrobním organizacím a převzala i úvěrování družstev a drobných podniků. V jejím čele stáli generální ředitelé, kteří byli jmenováni ministerstvem financí a schvalováni vládou. V šedesátých letech zesílily snahy SBČS o vymanění z vlivu ministerstva financí a získání autonomie. Stalo se tak přijetím zákona č. 117/1965 Sb. z 10.11.1965. Na jeho základě se SBČS stala samostatným orgánem provádějícím měnovou politiku s plnou odpovědností. Na základě pokusu o ekonomickou reformu v letech 1968 – 1969, která měla nastolit hybridní hospodářský systém (kromě státního vlastnictví měl být zaveden i systém socialistického tržního hospodářství), byla plánována i reorganizace Státní banky československé (oddělení emisní a komerční činnost banky) a celého peněžnictví. Tyto snahy však definitivně ukončil nástup „normalizace politických poměrů v Československu“ a SBČS byla znovu obnovena jako centralizovaný finančně-ekonomický orgán. 26 V průběhu

80.

let

20.

století

se

kvůli

prohlubování

hospodářských

problémů

v Československu snahám o bankovní reformu dařilo lépe. V této době již došlo také k reformám v Maďarsku a Sovětském svazu, kde byl přijat model dvoustupňového bankovního systému, ve kterém existovala jedna centrální banka a pak soustava dalších obchodních bank. Na základě zákona č. 130/198 Sb., o Státní bance československé působila od 1. ledna 1990 centrální banka jako banka bank a její hlavní činnost spočívala v emisní činnosti, devizové politice a celostátní měnové politice. SBČS tedy disponovala obvyklými pravomocemi centrální banky v tržní ekonomice. Hlavním úkolem bylo zajištění měnové stability československé koruny.

Důležitou změnou pro bankovní sektor se stalo také

oddělení emisní a úvěrově obchodní funkce bankovní soustavy. Ze SBČS byly vyčleněny 25

LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 10 26 KUNERT, Jakub a Jiří NOVOTNÝ. Centrální bankovnictví v českých zemích. V Praze: Česká národní banka, 2008. ISBN 978-808-7225-066, str. 104

24

další dva právně samostatné subjekty – Komerční banka a Všeobecná úverová banka, které od ní převzaly její dosavadní síť okresních poboček. Fungování SBČS jako standardní centrální banky bylo pak právně zakotveno zákonem č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé s platností od 1.1.1992. Na základě tohoto zákona byla pak, na návrh guvernéra Josefa Tošovského, jmenována prezidentem Václavem Havlem Bankovní rada SBČS jako vrcholný řídící orgán centrální banky. Dne 17. července 1992 vyhlásila Slovenská národní rada deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky, což byla jedna z událostí, která předcházela rozdělení Československa a vzniku samostatné České a Slovenské republiky. 27

2.2.2 Česká národní banka Po rozdělení Československa na dva samostatné státy dne 1. ledna 1993 vzniká k tomuto datu na území České republiky (dále též ČR) nová emisní instituce – Česká národní banka. Její činnost je upravena Ústavou České republiky a zákonem č. 6/1993 Sb., o ČNB

hlavním

cílem je péče o cenovou stabilitu. Na základě tohoto zákona má také rozhodovat o měnové politice, vydávat bankovky a mince, řídit peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonávat dohled nad bankovním sektorem a podporovat obecnou hospodářkou politiku vlády, pokud to není v rozporu s jejím hlavním cílem. 28 Nejvyšším

řídícím

orgánem

ČNB

byla

ustanovena

sedmičlenná

bankovní

rada.

Nejvýznamnější osobou je zde guvernér, který stojí v čele bankovní rady a zastupuje centrální banku navenek. Dalšími členy jsou dva viceguvernéři a další čtyři členové bankovní rady, kteří plní funkci vrchních ředitelů. ČNB má pobočky celkem v sedmi městech ČR a ústředí v Praze.

Měnová odluka v roce 1993 Po rozdělení republik na Českou a Slovenskou bylo potřeba od sebe oddělit také měnové oblasti. Měnová odluka spočívala v rozdělení bilance SBČS mezi nástupnické banky (Českou národní banku a Národní banku Slovenska), vyrovnání vzájemných vztahů obou republik a samotné oddělení měny. V únoru roku 1993 byl přijat zákon č. 60/1993 Sb., o oddělení

27

KUNERT, Jakub a Jiří NOVOTNÝ. Centrální bankovnictví v českých zemích. V Praze: Česká národní banka, 2008. ISBN 978-808-7225-066, str. 107 28 WIKIPEDIE - Otevřená encyklopedie: Česká národní banka. [online]. [cit. 2013-09-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Česká_národní _banka

25

měny, na jehož základě došlo okolkováním bankovek emitovaných SBČS ke vzniku nové měny – koruny české. Tento zákon stanovil přepočtení nominální hodnoty všech závazků a pohledávek vyjádřených v československých korunách vůči koruně české v poměru jedna ku jedné. Kolkování nepodléhaly bankovky nižší hodnoty než 100 Kčs, v platnosti zůstaly také „staré“ mince. Za tři měsíce od měnové odluky připravila již ČNB novou emisi českých oběžných mincí. Postupně pak byly do oběhu zaváděny i nové české bankovky a dosavadní okolkované československé bankovky se současně z oběhu stahovaly.29

29

BAŽANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost: institucionální pohled. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005. ISBN 80-867-2919-2, str. 133

26

3. Měnová politika a regulační nástroje Měnová politika patří v současných tržních ekonomikách k nejdůležitějším činnostem centrálních bank. Lze definovat jako „vědomou činnost nějakého subjektu, který se prostřednictvím měnových nástrojů snaží regulovat vývoj peněz v oběhu, a tím dosáhnout určitých cílů.“ 30 Hlavním cílem, který je společný pro všechny centrální banky ve vyspělých ekonomikách, je podpora cenové stability („vnitřní stability měny“), resp. boj proti inflaci. Vzhledem k současnému peněžnímu systému, v němž převažují peníze bezhotovostní, emitované jak centrálními bankami, tak i bankami obchodními, finančním inovacím a vyspělým informačním technologiím, které umožňují provádět platby prakticky celosvětově v reálném čase, mají centrální banky tuto úlohu nelehkou. Měnové stability je dosahováno za situace, kdy se skutečné množství peněz v oběhu rovná ekonomicky potřebnému množství peněz. Tuto rovnováhu můžeme vyjádřit rovnicí MS = MD (nabídka peněz = poptávka po penězích). Pro centrální banku je hlavním problémem určení ekonomicky nutného množství peněz v ekonomice, resp. poptávky po penězích. Centrální banka není tudíž schopna určit, zda je nebo není nutná emise dalších peněz. Vzhledem k tomu, že bezhotovostní peníze mohou být emitovány i dalšími bankami, objevují se problémy s určením skutečného množství peněz v oběhu. Zda se tedy ekonomika nachází ve stavu rovnováhy či nikoliv, je možné odvodit na základě určitých projevů. V tržní ekonomice lze za projev měnové rovnováhy považovat stabilitu agregátní cenové hladiny. Jedná se o všeobecnou úroveň cen vyjádřenou nejčastěji pomocí indexu spotřebitelských cen (CPI) nebo pomocí deflátoru hrubého domácího produktu. Kromě cíle podporovat cenovou stabilitu, jež se vyskytuje ve všech vyspělých tržních ekonomikách, sledují centrální banky při provádění měnové politiky i další cíle, jako jsou: •

podpora ekonomického růstu,

•

podpora zaměstnanosti,

•

stabilita měnového kursu domácí měny,

•

stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb,

•

stabilita finančního systému. 31

30

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7, str. 67 31 REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7, str. 69

27

3.1 Druhy měnové politiky V závislosti na definovaných cílech a ekonomické situaci, ve které mají být realizovány, má centrální banka v měnové politice na výběr v podstatě ze tří různých přístupů: •

restriktivní měnová politika – jedná se o zpomalování tempa růstu množství peněz v oběhu (pokles nabídky peněz). Je uplatňována ve snaze zamezit růstu míry inflace, krátkodobě může mít tato politika za následek pokles úrovně hrubého domácího produktu (dále HDP), resp. reálného produktu a zaměstnanosti.

•

expanzivní měnová politika – je spojena se zvyšováním tempa růstu množství peněz v oběhu (zvyšování nabídky peněz), čímž je stimulována agregátní poptávka. V krátkodobém časovém horizontu může mít za následek zvýšení úrovně reálného produktu a zaměstnanosti.

•

neutrální měnová politika – její realizací je usilováno o stabilizaci tempa růstu množství peněz v oběhu, které nevede k růstu míry inflace. 32

3.2 Transmisní mechanismus K uskutečnění svých cílů využívá centrální banka regulačních nástrojů. Na konečný cíl ovšem centrální banka nemá přímý vliv. Regulační nástroje tedy využívá k ovlivnění veličin, které na ně bezprostředně reagují – operativní kritéria. Změnou hodnot operativních kritérií jsou ovlivněna tzv. zprostředkující kritéria, která avizují, zda se aplikovaná měnová politika efektivně přibližuje určenému cíli. Obrázek 2 Schematické znázornění transmisního mechanismu

Transmisní mechanismus měnové

Nástroje měnové politiky Operativní kritéria Zprostředkující kritéria

politiky Konečné cíle měnové politiky Zdroj: ZEMAN Václav a Martin SLEZÁK, Centrální bankovnictví a monetární politika, str. 68

32

PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004. Eupress. ISBN 80-867-5429-4, str. 48

28

Dle konkrétní náplně operativních a zprostředkujících kritérií se rozlišují jednotlivé transmisní mechanismy. Mezi základní transmisní mechanismy měnové politiky patří měnový a úvěrový transmisní mechanismus.

3.2.1 Operativní kritéria Podmínkou operativních kritérií je, že musí být pod kontrolou centrální banky, jejich reakce na použitý regulační nástroj musí být co nejrychlejší a je potřeba, aby byla rychle a přesně statisticky zjistitelná. Tyto požadavky splňují – měnová báze a krátkodobá úroková míra. Do měnové báze je zařazeno oběživo (v rukách nebankovních subjektů a v pokladnách obchodních a dalších bank) a rezervy bank (PMR a dobrovolné rezervy u centrální banky). „Krátkodobou úrokovou mírou se rozumí vybraná úroková sazba z mezibankovních či jiných krátkodobých

úvěrů

v ekonomice,

průměr

úrokových

sazeb

z krátkodobých

úvěrů

na mezibankovním trhu nebo zvolená úroková sazba na peněžním trhu při operacích s cennými papíry mezi centrální bankou a obchodními bankami.“ 33

3.2.2 Zprostředkující kritéria Zprostředkující kritéria avizují, zda se centrální bance daří zvolenou měnovou politikou dosahovat určeného cíle. Pomocí ovlivňování operativních kritérií, která má pod plnou kontrolou, se centrální banka snaží ovlivnit zprostředkující kritéria a tím dosáhnout svých konečných cílů. Centrální banka tedy vybírá zprostředkující kritéria na základě: •

míry svého vlivu na vývoj zprostředkujících kritérií,

•

dostupnosti a spolehlivosti údajů o jejich vývoji,

•

vazby mezi zprostředkujícím kritériem a konečným cílem měnové politiky.

Tyto podmínky splňují měnové agregáty pro měnový transmisní mechanismus a úvěrové agregáty pro úvěrový transmisní mechanismus. 34 Měnové agregáty představují souhrn peněžních prostředků s určitým stupněm likvidity, značí se písmenem M a číslem 1 až 5. Každý měnový agregát s vyšší číslicí v sobě zahrnuje agregát předchozí a navíc nějaké další aktivum s nižším stupněm likvidity. Měnové agregáty jsou výsledkem praktické potřeby regulace peněz a sledování množství peněz v ekonomice. Jejich

33


29

náplň se v různých ekonomikách může lišit a mění se také v čase. V České republice vychází náplň jednotlivých agregátů z Eurosystému, který definuje úzký (M1), „střední“ (M2) a široký (M3). Tabulka 3 Harmonizované peněžní agregáty České republiky Pasiva

M1 M2 M3

Emitované oběživo (v rukách nebankovních subjektů)

x

x

x

Jednodenní vklady

x

x

x

Vklady s dohodnutou splatností do 2 let

x

x

Vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců

x

x

Repo operace

x

Akcie/podílové listy fondů peněžního trhu

x

Emitované dluhové cenné papíry do 2 let

x

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/stat_mb_met/stat_mb_harmon_agregaty.html

V měnových agregátech je pouze oběživo v rukách nebankovních subjektů, zatímco v měnové bázi je navíc zahrnuto oběživo v pokladnách obchodních a dalších bank. Pomocí úvěrových agregátů lze stanovit množství peněz v oběhu, neboť je většina peněz v ekonomice emitována úvěrem. V měnové politice mají význam: •

Celkový stav úvěrů poskytnutých bankami – jedná se o úvěry poskytnuté bankovním sektorem nebankovním subjektům v domácí měně. Tento agregát vypovídá o nárůstu peněz v ekonomice emitovaných bankovním úvěrem a je pod přímou kontrolou centrální banky. Jeho údaje jsou přesné a snadno zjistitelné. Jelikož obsahuje informace

pouze

z bankovního

sektoru,

nevypovídá

tak

přesně

o

vývoji

makroekonomický ukazatelů, jako např. HDP. •

Celkový stav úvěrů poskytnutých v ekonomice – jedná se o úvěry poskytnuté bankovními i nebankovními institucemi v domácí měně. Vývoj tohoto agregátu má užší souvislost s vývojem HDP. Nevýhodou je však slabší možnost regulace centrální bankou a horší zjistitelnost informací ohledně množství těchto úvěrů, jelikož emisi

30

úvěrů nebankovních institucí (např. splátkových a leasingových společností) nemá centrální banka pod svou přímou kontrolou. 35 Pro účinnost daného transmisního mechanismu musí platit tyto základní podmínky: 1. centrální banka musí být schopná ovlivnit vývoj operativního kritéria, 2. musí být známé vazby mezi operativním a zprostředkujícím kritériem, 3. musí být známé vazby mezi vývojem zprostředkujícího kritéria a vývojem konečných cílů měnové politiky. Obrázek 3 Základní transmisní mechanismy měnové politiky Transmisní

Měnový

Úvěrový

Nástroje měnové politiky centrální banky Operativní kritérium

Měnová báze (rezervy bank)

Krátkodobá úroková míra

Zprostředkující kritérium

Měnový agregát

Úvěrový agregát

Konečné cíle měnové politiky Zdroj: REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str. 71

3.2.3 Další transmisní mechanismy Kromě základních transmisních mechanismů mohou centrální banky využívat i další způsoby realizace měnové politiky. Mezi nejznámější patří cílování inflace a regulace měnového kursu. Cílování inflace Tento postup začala roku 1990 jako první používat centrální banka Nového Zélandu, od roku 1998 na něj přešla také Česká národní banka. Centrální banka se v tomto režimu zaměřuje na konečný cíl v podobě určené míry inflace ve střednědobém časovém horizontu. Zprostředkující kritéria se nepoužívají a funkci operativního kritéria plní krátkodobá úroková

35

ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2, str. 67

31

míra. Postup centrální banky spočívá v posuzování nejnovější prognózy míry inflace a porovnání s inflačním cílem. Pokud je výše prognózované míry inflace: Stejná

Vyšší

Nižší

jako / než cílovaná míra inflace Krátkodobou úrokovou míru je nutné:

udržet

zvýšit

snížit

Dopad na skutečnou míru inflace:

nezmění se

poklesne

vzroste

neutrální

restriktivní

expanzivní

Charakter měnové politiky:

Konečným cílem centrální banky je udržet míru inflace na cílované úrovni nebo alespoň ve vymezeném pásmu. Pokud by tedy byla skutečná míra inflace nižší než cílovaná míra, představuje to stejný problém jako v případě, kdy by tomu bylo naopak. 36 Kursový transmisní mechanismus Při tomto postupu se centrální banka snaží ovlivnit měnový kurs domácí měny, a pomocí něho ovlivnit vývoj jiných makroekonomických veličin. Nelze rozlišit, zda v tomto případě měnový kurs plní úlohu operativního či zprostředkujícího kritéria. Jeho účinnost je tedy dána jen dvěma podmínkami: 1. centrální banka musí mít možnost svými nástroji ovlivnit kurs domácí měny, 2. vazby mezi vývojem měnového kursu a konečnými cíli musí být známé a stabilní.

3.3 Regulační nástroje měnové politiky V procesu měnové politiky se centrální banka, jako vykonavatel měnové politiky, snaží ve svých transmisních mechanismech působit na vývoj operativního kritéria, které má vliv na zprostředkující kritérium a tím i na cíle měnové politiky. K řízení procesu měnové politiky má k dispozici řadu regulačních nástrojů. Výběr jednotlivých nástrojů a koncepce měnové politiky závisí na míře nezávislosti dané centrální banky. Záleží na tom, zda o užití určeného nástroje rozhoduje sama, či se v rozhodování podílí s dalším subjektem, např. ministerstvem financí, nebo zda její rozhodnutí podléhá schválení vlády, resp. parlamentu. 37

36


32

Obrázek 4 Členění nástrojů podle dopadu na bankovní systém Nástroje měnové

Nepřímé Operace na volném trhu

Přímé a nepřímé Povinné minimální rezervy

Diskontní nástroje Kursové intervence

Doporučení, výzvy a dohody

Přímé Limity úvěrů bank Limity úrokových sazeb bank Povinné vklady Pravidla likvidity

Zdroj: REVENDA Zbyněk, Centrální bankovnictví, str. 221

Přímé, neboli administrativní nástroje jsou aplikovány spíše výjimečně a na časově omezené období. Centrální banka k jejich užití přistupuje v případě krizových jevů v ekonomice či nestandardní situace v měnové politice. Často jsou konstruovány jednotlivě pro určité skupiny bank, kde přímo působí v jejich rozhodovacím mechanismu a omezují tak jejich samostatnost. Jejich účinnost je potenciálně větší než u nástrojů nepřímých.

3.3.1 Nepřímé nástroje Nepřímé nástroje, nazývané také tržní, jsou charakterizovány svým plošným působením na všechny obchodní a další banky, pro něž jsou dány v podstatě jednotné podmínky, a především tím, že na ně banky mohou, ale nemusejí reagovat. Tyto nástroje ovlivňují podnikání bank, ale neomezují samostatnost jejich rozhodování. Nepřímé působení znamená také menší účinnost těchto nástrojů, avšak jejich používání je daleko častější než užívání nástrojů přímých.

3.3.1.1 Operace na volném trhu Operace na volném trhu můžeme definovat jako nákupy a prodeje cenných papírů centrální bankou obchodním bankám v domácí měně za účelem regulace rezerv bank či krátkodobé úrokové míry. Tento nástroj řadíme mezi nepřímé, permanentní, operativní nástroje zaměřené na regulaci operativního kritéria. Předmětem obchodu jsou dematerializované krátkodobé dluhové CP. Všechny operace probíhají bezhotovostně. Předmětem obchodu jsou nejčastěji státní cenné papíry – především krátkodobé pokladniční poukázky a středně a dlouhodobé 33

státní dluhopisy. Případně obchodují centrální banky také s vlastními cennými papíry (v České republice jsou to např. krátkodobé poukázky ČNB). Pokud bychom srovnali operace s vlastními a státními cennými papíry (či cennými papíry dalších emitentů – obchodních bank či nebankovních subjektů), platilo by: •

při obchodování s cizími cennými papíry (státní CP + CP dalších emitentů) mohou operace probíhat pouze jednosměrně, vlastní CP musí však centrální banka nakoupit nejpozději v den splatnosti zpět – operace musí být tedy doprovázeny budoucí zpětnou transakcí;

•

z nakoupených cizích cenných papírů plynou centrální bance výnosové úroky, operace s vlastními CP jsou však spojeny s úrokovými náklady;

•

operace s cizími CP provádí centrální banka za účelem zvýšení rezerv obchodních bank – ke snížení rezerv bank mohou být cizí CP použiti pouze v případě jejich předchozího nákupu centrální bankou. 38

Při nákupu cenných papírů centrální bankou dochází ke zvýšení rezerv, resp. likvidních zdrojů obchodních a dalších bank. Tyto rezervy se však zvýší nejen o částku, za niž centrální banka cenné papíry nakoupila, ale také o přírůstky vzniklé multiplikací depozit (výši těchto přírůstků můžeme zjistit, pokud zlomek

vynásobíme částkou, za kterou centrální

banka cenné papíry nakoupila). Bankám se tedy v tomto případě zvyšují možnosti poskytování úvěrů. Při prodeji cenných papírů centrální bankou obchodním a dalším bankám jsou jejich zdroje za jinak nezměněných podmínek snižovány. Další snížení depozitních peněz nastane v důsledku multiplikačního efektu. Možnost bank poskytovat úvěry je tedy v tomto případě omezována.39 Operace na volném trhu mají tedy primárně za úkol ovlivnit operativní kritérium či krátkodobou úrokovou míru. Za určitých okolností může však docházet také k ovlivnění měnového kursu domácí měny – při nákupu cenných papírů centrální bankou je vyvíjen tlak na znehodnocení domácí měny a naopak. Jelikož se jedná o nástroj operativní, je centrální banka schopna ovlivňovat rezervy bank v minimálním rozsahu, a to i několikrát denně. Centrální banka je schopna predikovat změny

38

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7, str. 222 39 LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 33

34

rezerv bank v případě, že stanoví pouze objem nabízených cenných papírů, ale nikoliv jejich cenu, tj. úrokovou sazbu. Nemá sice k dispozici žádný prostředek, kterým by banky donutila k prodejům či nákupům CP (jedná se o nástroje nepřímé, čili tržní), může však akceptovat takovou cenu (úrokovou sazbu) obchodovaných CP, za kterou budou obchodní banky ochotny obchod realizovat. Pokud chtějí obchodní a další banky prodat centrální bance cenné papíry, může být nabízený objem větší, než centrální banka plánovala nakoupit, tzn., že bankami nabízené úrokové sazby mohou být vyšší (cena nabízených cenných papírů je nižší), než centrální banka očekávala. Za tímto vysokým zájmem bank prodávat cenné papíry bývá snaha o doplnění svých rezerv. Naopak, v případě zájmu obchodních a dalších bank nakoupit od centrální banky CP, může být poptávané množství cenných papírů vyšší než množství, které centrální banka zamýšlí prodat. Obchodním bankám se tedy cena CP může zdát nižší, resp. nabízená úroková sazba vyšší, než centrální banka očekávala. Důvodem zájmu obchodních bank nakupovat CP může být nízké riziko a přijatelný výnos těchto aktiv. V obou těchto případech má centrální banka plnou kontrolu nad rezervami bank. Stanoví-li i cenu nabízených cenných papírů, kontrolu nad rezervami bank částečně ztrácí – získá však silnější kontrolu nad krátkodobou úrokovou mírou. Stanovením ceny, resp. úrokové sazby obchodovaných cenných papírů dává tedy centrální banka přednost ovlivnění krátkodobé úrokové míry před plnou kontrolou nad rezervami bank. Výsledkem může být nižší objem nakoupených či prodaných cenných papírů centrální bankou než centrální banka plánovala. Obchody však proběhnou za danou úrokovou sazbu. Kombinací kontroly nad krátkodobou úrokovou mírou a rezervami bank současně je stanovení minimální či maximální ceny, resp. vyhlášení maximální či minimální úrokové sazby pro tyto operace. Tento princip s tzv. variabilní sazbou využívá při provádění repo tendrů také Česká národní banka. 40 Druhy operací na volném trhu Operace na volném trhu mohou být: •

dynamické (aktivní), centrální banka je realizuje za účelem změnit rezervy bank,

•

obranné (vynucené, defenzivní), které mají zabránit jiným faktorům (kompenzací jejich pohybů), aby vyvolaly změny rezerv obchodních bank. Může se jednat např.

40


35

o změny vyvolané přílivem či odlivem krátkodobého či dlouhodobého kapitálu do zahraničí, nebo je CB může využít při „sterilizaci“ kursových intervencí, kdy CB nakupuje od domácích bank zahraniční měny za domácí měnu s cílem zabránit jejímu zhodnocování, a tím zvyšuje rezervy bank. Obranné operace jsou považovány spíše za doplněk měnové politiky. 41 Z hlediska působení na rezervy bank rozeznáváme tři základní druhy operací na volném trhu: 1. Přímé operace – při těchto operacích CB nakupuje nebo prodává cizí cenné papíry. Obchody probíhají jednosměrně, čili dopad na rezervy bank (popř. na krátkodobou úrokovou míru a měnový kurs) je trvalý. 2. Repo operace – tyto operace se skládají ze dvou opačných transakcí. Při tzv. reverzních repo operacích (neboli „dodávacích operacích“) CB nakupuje cenné papíry a později je prodává – dochází tedy k dočasnému zvýšení rezerv bank. Naopak při tzv. prostých repo operacích (neboli „stahovacích operacích“) přijímá CB od bank přebytečnou likviditu a jako kolaterál jim předává cenné papíry, které od nich později nakupuje zpět. Rezervy bank jsou tedy dočasně sníženy a následně se vrátí na původní úroveň. Tyto dočasné změny hodnot dopadají také na krátkodobou úrokovou míru a měnový kurs domácí měny. Repo operace mohou být termínované či netermínované v závislosti na tom, kdy dochází ke zpětné transakci. Při termínovaných repo operacích dochází ke zpětné transakci v přesně určeném termínu. Při netermínových operacích dochází ke zpětné transakci kdykoliv do stanoveného termínu na základě rozhodnutí jedné nebo druhé ze zúčastněných stran. Centrální banky upřednostňují termínované operace, neboť jsou schopny z hlediska času přesněji kvantifikovat vliv na rezervy bank. 3. Switch operace – jedná se o výměnu cenných papírů za cenné papíry ve stejném objemu, ale s jinou lhůtou splatnosti. Nemění se tedy objem nakoupených cenných papírů v bilanci CB, ale pouze jejich časová struktura. Centrální banka se tímto snaží ovlivnit krátkodobou, střednědobou či dlouhodobou úrokovou míru. Při těchto operacích dochází pouze k úhradě úrokových rozdílů. Pokud CB prodává cenné papíry s delší dobou splatnosti obvykle s vyšším úročením, resp. za nižší cenu, a současně

41

LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 34

36

nakupuje cenné papíry s kratší dobou splatnosti s nižším úročením, resp. za vyšší cenu, musí uhradit úrokový rozdíl. V opačném případě CB úrokový rozdíl inkasuje. 42 Průběh operací na volném trhu Centrální banka vyhlásí nabídku, v níž uvede: •

zda bude cenné papíry nakupovat či prodávat

•

druh a objem obchodovaných cenných papírů

•

druh operací (přímé, repo, switch)

•

případně cenu, resp. úrokovou sazbu cenných papírů

•

způsob operací (aukce nebo tendry) a jejich podmínky

V případě aukcí nabízejí obchodní banky objem, případně i cenu cenných papírů, které jsou ochotny centrální bance prodat či je od ní nakoupit. Informace o nabídkách jsou známy i ostatním bankám, které dle nich mohou své nabídky ve stanoveném čase upravovat. Jedná se tedy o určitou dražbu cenných papírů. V případě operací prováděných formou tendrů jednotlivé banky neznají objem ani případnou cenu nabízených či poptávaných CP ostatních bank. Dále má centrální banka na výběr ze dvou možností provádění aukcí či tendrů – jedná se o americký a holandský způsob. Při holandském způsobu CB nakupuje nebo prodává cenné papíry za jedinou výslednou „rovnovážnou“ cenu. V případě amerického způsobu CB: •

nakoupí cenné papíry za cenu rovnovážnou či nižší (cenné papíry jsou nakoupeny za rovnovážné a vyšší úrokové sazby),

•

prodá cenné papíry za cenu rovnovážnou či vyšší (cenné papíry jsou prodány za rovnovážné a nižší úrokové sazby).

Úroková sazba u operací na volném trhu je nazývána repo sazba, a to bez ohledu na to, zda se jedná o přímé nebo repo operace. Pokud je předem stanovena centrální bankou, je nástrojem měnové politiky. 43

42


37

3.3.1.2 Diskontní nástroje Diskontní nástroje jsou jedním z nejstarších nástrojů měnové politiky, jejichž význam vyplynul z funkce centrální banky jako banky emisní a banky bank. Jsou definovány jako úvěry poskytované centrální bankou včetně úrokových sazeb a dalších podmínek těchto úvěrů obchodním a dalším bankám v domácí měně za účelem regulace jejich rezerv či krátkodobé úrokové míry. Jedná se o nástroje nepřímého charakteru, neboť obchodní banky nemají povinnost čerpat úvěry od centrální banky, a to především tehdy, pokud mají k dispozici dostatek jiných zdrojů. Jsou zaměřeny na regulace rezerv bank a ovlivňování krátkodobé úrokové míry, ale mají vliv také na měnový kurs domácí měny. Mezi diskontní nástroje patří: •

úvěry poskytované centrální bankou obchodním a dalším bankám bezhotovostně v domácí měně s přesně danými podmínkami těchto úvěrů, jako jsou limity objemu, lhůty splatnosti, možnosti zajištění, apod.

•

úrokové sazby z těchto úvěrů,

•

úrokové sazby z rezerv bank na účtech CB,

•

úrokové sazby z cenných papírů při operacích na volném trhu, jsou-li vyhlašovány.

Mezi diskontní nástroje nepatří úvěry, které mají jiný účel poskytnutí než je změna rezerv bank nebo krátkodobé úrokové míry, jsou to např. nouzové úvěry, hotovostní úvěry nebo úvěry poskytnuté v zahraničních měnách. Součástí diskontních nástrojů jsou úvěry: •

diskontní,

•

lombardní,

•

reeskontní. 44

Diskontní úvěry Diskontní úvěry patří pro obchodní a další banky mezi nejlevnější krátkodobé úvěrové zdroje poskytované centrální bankou obchodním a dalším bankám. Jedná se o úvěry krátkodobé, jejichž doba splatnosti nepřesahuje tři měsíce, a často jsou poskytovány během příslušného dne.

44


38

Pokud banka splňuje podmínky, může úvěr čerpat v podstatě automaticky až do výše úvěrového limitu, resp. úvěrového stropu. Pro poskytnutí diskontního úvěru bývá centrální bankou požadováno jeho krytí, a to vysoce bonitními aktivy příslušné banky (nejčastěji státními cennými papíry). Mezi další podmínky pro získání úvěru patří dostatečné finanční zdraví banky a bezproblémové splácení dříve poskytnutých diskontních úvěrů. V případě, že jsou diskontní úvěry kryté odkoupenými cennými papíry, je riziko nesplacení pro centrální banku minimální. V den splatnosti jsou cenné papíry převedeny centrální bankou zpět ve prospěch příslušné obchodní banky a z jejího účtu rezerv je automaticky odepsána příslušná částka. Dlužnická banka tedy nemá možnost splacení úvěru jakkoliv odmítnout. Jediná možnost nesplacení úvěru by nastala, pokud by příslušná banka neměla na svém účtu dostatek rezerv. Centrální banky však diskontní úvěry neposkytují bankám, u nichž by mohl tento problém nastat. Lombardní úvěry Jedná se o úvěry poskytované centrální bankou obchodním a dalším bankám proti zástavě kvalitních

cenných

papírů

(nejčastěji

pokladničních

poukázek,

případně

směnek)

za lombardní úrokovou sazbu. Jsou to krátkodobé úvěry, jejichž lhůta splatnosti nepřesahuje 90 dní. Někdy mohou být poskytnuty tzv. „přes noc“, což bývá spojeno s doplněním stavu rezerv na účtech obchodních bank u centrální banky k zajištění splnění výše povinných minimálních rezerv. Tyto úvěry lze ze strany centrální banky považovat za „mírně rizikové“, neboť je obchodní banky poptávají za situace, když již nemají jinou možnost k doplnění své likvidity diskontními nebo mezibankovními úvěry. Vzhledem k tomu, že při poskytování lombardních úvěrů může centrální banka přijímat ne zcela prvotřídní cenné papíry, jsou tyto úvěry poskytovány jen do určité výše zástavy, např. 75 %. Lombardní sazba je nejvyšší z vyhlašovaných sazeb centrální banky, a pokud vezmeme v úvahu poskytování úvěrů jen do určité výše, představují tyto úvěry pro banky relativně drahé úvěrové zdroje. 45 Reeskontní úvěry Jsou poskytovány centrální bankou odkoupením směnek eskontovaných obchodními bankami od jejich klientů. Úvěr je poskytován do splatnosti reeskontované směnky, a to ve výši hodnoty této směnky snížené, o diskontní úrokovou srážku. K reeskontu jsou přijímány jen 45


39

kvalitní směnky bonitních dlužníků. Jedná se o krátkodobé úvěry, jejichž délka poskytnutí závisí na době splatnosti směnky. „Reeskontní úvěrové operace se podobají reverzním repo-operacím na volném trhu, ale při reeskontu požadují operace obchodní banky, zatímco u repo a reverzních repo-operací nabízí obchod centrální banka. Dopad na měnovou bázi je shodný.“ 46 U všech tří druhů úvěrů dochází k růstu rezerv bank při poskytování úvěrů a k jejich poklesu splácení. Diskontní a reeskontní úvěry jsou bankám poskytovány přímo nebo formou aukcí či tendrů. Lombardní úvěry poskytuje centrální banka vždy přímo.

Úrokové sazby z úvěrů Centrální banky nepřímo regulují poptávku po diskontních, lombardních a reeskontních úvěrech především pomocí úrokových sazeb z těchto úvěrů. V případě zvýšení některé z těchto sazeb se za jinak nezměněných podmínek poptávka obchodních a dalších bank po příslušném úvěru od centrální banky sníží a naopak. Tyto úrokové sazby mohou mít vliv také na krátkodobou, příp. dlouhodobou úrokovou míru a měnový kurs. Diskontní sazba, resp. sazba z diskontních úvěrů vyhlašovaná centrální bankou, je považována za základní cenu peněz v ekonomice. Od její úrovně jsou odvozovány další úrokové sazby z úvěrů, cenných papírů i depozit. Centrální banky mohou vyhlásit diskontní sazbu i v případě, že neposkytují diskontní úvěry. Jejich cílem je zde ovlivnění krátkodobé úrokové míry, nikoliv rezerv bank. Diskontní sazbou mohou být úročeny také dobrovolné rezervy bank uložené u centrální banky přes noc. Reeskontní sazba je odvozena od sazeb vyhlašovaných centrální bankou a pohybuje se nad úrovní diskontní sazby, což pro banky znamená dražší zdroj získání rezerv. Lombardní sazba je nejvyšší z vyhlašovaných sazeb, a to z důvodu rizikovosti poskytování lombardních úvěrů. Svou úrovní se blíží tržní úrokové sazbě (tj. sazba z úvěrů poskytovaných obchodními bankami nebankovním klientům). Repo sazba sice nepatří mezi úvěrové úrokové sazby, ale je také vyhlašována centrální bankou. Pokud je stanovena, pohybuje se mezi sazbou diskontní a lombardní.

46


40

Obchodní banky mohou k doplnění své likvidity využít také obchody na mezibankovním trhu, a to formou úvěrů úročených sazbou mezibankovního trhu – Interbank Offered Rate. Tato sazba má ustálená označení dle trhů, na nichž se za ní obchoduje – v Praze PRIBOR (Prag Interbank Offered Rate), dále např. LIBOR pro Londýn, NIBOR pro New York, FIBOR pro Frankfurt, atp. Pohybuje se nad úrovní diskontní a repo sazby, ale je nižší než sazba lombardní.

47

3.3.1.3 Kursové intervence Kursovými intervencemi centrální banka nesleduje změny rezerv bank či krátkodobé úrokové míry, ačkoliv mají na obě veličiny vliv. Hlavním cílem těchto zásahů je ovlivnění kursu domácí měny. V tržní ekonomice je měnový kurs tržní kategorií, jehož hodnotu určuje nabídka a poptávka po zahraničních měnách a domácí měně na devizovém trhu. Ovlivní-li centrální banka vztah mezi nabídkou a poptávkou na tomto trhu, dochází rovněž k ovlivnění měnového kursu jakožto výsledné rovnovážné ceny mezi nabídkou a poptávkou. Nejčastěji jsou prováděny centrální bankou nákupem či prodejem zahraničních měn za domácí měnu. Centrální banka měny prodává či nakupuje od obchodních a dalších bank, vč. poboček zahraničních bank, výjimečně od centrálních bank jiných států. Obchody probíhají vždy bezhotovostně a jsou označovány jako devizové intervence. V případě nákupu zahraniční měny centrální bankou za domácí měnu dochází ke zvýšení poptávky po zahraniční měně na devizovém trhu a domácí měna se začne znehodnocovat, případně je zpomaleno či zastaveno její zhodnocování. Prodej zahraniční měny za domácí měnu má opačný účinek. Nákupy zahraničních měn za jinak stejných okolností vedou ke zvýšení rezerv bank, prodejem zahraničních měn jsou rezervy bank naopak snižovány. Nežádoucí nárůst rezerv bank (resp. měnové báze) řeší centrální banka „sterilizací“ kursových intervencí pomocí operací na volném trhu – při nákupu zahraničních měn bude současně prodávat CP, při prodeji zahraničních měn bude CP nakupovat. Devizové intervence probíhají nejčastěji formou konverzí, což jsou prosté nákupy nebo prodeje zahraničních měn za domácí měnu v aktuálním (spotovém) či předem dohodnutém (forward) kursu, které mají trvalý vliv na měnový kurs domácí měny a krátkodobou úrokovou

47


41

míru. Další možností jsou swapové operace, kdy prodej nebo nákup zahraniční měny za domácí měnu ve spotovém kursu je doprovázen zpětnou operací v dohodnutém budoucím termínu za forwardový kurs. Tyto operace mají dočasný vliv na rezervy bank, krátkodobou úrokovou míru a měnový kurs. Jsou využívány centrálními bankami především k získání krátkodobých zdrojů v zahraničních měnách. 48

3.3.2 Přímé a nepřímé nástroje U těchto nástrojů nelze jednoznačně určit, zda se jedná o nástroj přímý či nepřímý. Například v případě PMR (neboli jejich sazeb a základny pro jejich výpočet) jsou banky nuceny tyto rezervy vytvářet pod hrozbou sankce ze strany CB, šlo by tedy o nástroj přímý. Zároveň je však jejich dopad na všechny banky relativně stejný – jedná se tedy spíše o nástroj nepřímý.

3.3.2.1 Povinné minimální rezervy Jedná se o stanovení pravidel, na základě kterých jsou obchodní a další banky povinny odvádět část primárních vkladů na své účty u centrální banky s hlavním cílem ovlivňovat peněžní multiplikátory. Nelze jednoznačně určit, zda jsou PMR (neboli jejich sazby a základna pro jejich výpočet) nástrojem přímým či nepřímým. Banky jsou nuceny tyto rezervy vytvářet pod hrozbou sankce ze strany CB, šlo by tedy o nástroj přímý. Zároveň je však jejich dopad na všechny banky relativně stejný – jedná se tedy spíše o nástroj nepřímý. Jako nástroj měnové politiky se používají k ovlivnění peněžních multiplikátorů. Při zvýšení sazeb PMR či rozšíření základny pro jejich výpočet dochází ke snížení peněžních multiplikátorů, neboť banky budou muset držet větší rezervy a o to méně úvěrových zdrojů budou mít k možné multiplikaci. Tímto se tedy centrální bance daří ovlivnit multiplikátory, není ovšem jasné v jakém rozsahu nebo v jakém směru. Velkou roli zde hrají dobrovolné rezervy bank, s jejichž růstem relativně klesá účinnost PMR jako nástroje měnové politiky. Pokud jsou naopak dobrovolné rezervy bank nízké, zvýšení sazeb PMR nebo rozšíření základny pro jejich výpočet může hodnoty multiplikátorů výrazně snížit. 49 Současně mohou být v měnové politice využity k regulaci krátkodobé úrokové míry. Zvýšení PMR vyvolá větší zájem o krátkodobé prostředky na trhu, které banky musí využít místo prostředků uložených ve formě zvýšených PMR i za cenu jejich vyšších nákladů. 48


42

Povinné minimální rezervy jsou bankami vnímány jako nástroj, který omezuje dispozici s vklady, zvyšuje nákladovost, a tím snižuje ziskovost. Obchodní a další banky mohou být tedy v konkurenční nevýhodě oproti dalším nebankovním subjektům, které také podnikají v bankovním prostředí a tento typ rezerv držet nemusí. Povinné minimální rezervy nemusejí sloužit pouze jako nástroj měnové politiky. Lze je používat také k regulaci likvidity obchodních a dalších bank a za určitých okolností mohou být použity jako „rezervy pro krizové situace“, kdy se v případě vážných problémů banky vedoucích k likvidaci dají použít na úhradu některých závazků (např. výplatu vkladů). 50

3.3.2.2 Doporučení, výzvy a dohody Vývoj v měnové oblasti a bankovním systému může centrální banka ovlivnit též prostřednictvím vzájemné komunikace s obchodními a dalšími bankami formou doporučení, výzev a dohod. Obecně platí, že: •

doporučení jsou obecně formulovaná přání centrální banky v oblasti chování obchodních bank během nebližšího období,

•

výzvy mají již konkrétnější podobu a důraznější charakter,

•

dohody mají často písemnou formu a jejich podpisem se zúčastněné strany zavazují ke splnění s vědomím možných sankcí při porušení konkrétních dohod.

Tyto neformální nástroje jsou bankami akceptovány minimálně z těchto základních důvodů: •

banky respektují neformální autoritu centrální banky, neboť si zakládají na své důvěryhodnosti,

•

nerespektováním dohod se banky vystavují riziku nepřímých následných sankcí ze strany centrální banky, jako je například snížení limitu nebo úplné odmítnutí poskytnutí diskontního či jiného úvěru,

•

pokud by se účinnost těchto nástrojů ukázala jako nedostatečná, může centrální banka přistoupit například k zavedení úvěrových limitů.

Doporučení, výzvy a dohody lze považovat za vysoce účinné především v těch bankovních systémech, kde si banky zakládají na své důvěryhodnosti. Lze jimi zde nahradit používání

50


43

jakýchkoliv přímých nástrojů. Jsou využívány především v oblasti úvěrové a úrokové politiky obchodních bank a také ke korekci chování bank ve vztahu ke klientům. 51

3.3.3 Přímé nástroje Přímé, neboli administrativní nástroje jsou aplikovány spíše výjimečně a na časově omezené období. Centrální banka k jejich užití přistupuje v případě krizových jevů v ekonomice či nestandardní situace v měnové politice. Často jsou konstruovány jednotlivě pro určité skupiny bank, kde přímo působí v jejich rozhodovacím mechanismu a omezují tak jejich samostatnost. Jejich účinnost je potenciálně větší než u nástrojů nepřímých.

3.3.3.1 Limity úvěrů bank Limity úvěrů bank neboli úvěrové stropy či úvěrové kontingenty jsou přímým nástrojem, kdy centrální banka stanoví maximální rozsah úvěrů, které mohou obchodní a další banky poskytnout svým klientům. Mají přímý dopad na zvolený úvěrový agregát v roli zprostředkujícího kritéria a mohou ovlivnit i operativní kritérium, resp. krátkodobou úrokovou míru. Snížení limitů tedy za jinak nezměněných podmínek omezí nabídku úvěrů a povede tak k tlaku na růst úrokových sazeb z úvěrů i mezibankovní sazby. Úvěrové limity mohou být uplatňovány selektivně vůči jednotlivým bankám a s rozdílnými stupni úvěrových částek. Lze je stanovit jako: •

Absolutní výši nově poskytnutých úvěrů pro následující období s rozpisem na jednotlivé banky.

•

Relativní změnou nově poskytnutých úvěrů ve srovnání s předchozím obdobím. Při kladné změně jsou na tom v absolutních hodnotách lépe banky s vyšší základnou pro tento výpočet. Relativní změny však nemusejí být stanoveny pro všechny banky stejně.

•

Poměrem ke kapitálu nebo k aktivům. Dopadají na všechny banky relativně stejně, ovšem v absolutním vyjádření mohou menší banky poskytovat nižší objemy úvěrů. I zde platí, že mohou být stanoveny selektivně.

51


44

Ačkoliv jsou tyto nástroje velmi účinné, CB je používá spíše výjimečně a krátkodobě. Svým přímým direktivním zasahováním do obchodní činnosti bank omezují jejich ekonomickou samostatnost a nejsou tedy bankami přijímány příliš kladně. 52

3.3.3.2 Limity úrokových sazeb Centrální banka může obchodním a dalším bankám stanovit maximální či minimální limity pro úvěry poskytované klientům či pro depozita vkladatelů za účelem regulace, resp. stabilizace krátkodobé úrokové míry. Limity úrokových sazeb z úvěrů bank představují vždy maximální hodnoty těchto sazeb. V případě zvýšení těchto limitů nelze s jistou říct, jaká bude reakce obchodních bank, které nemusí nutně úrokové sazby také zvyšovat. Není ani jisté, jak by na nové úrokové sazby reagovali klienti, resp. potencionální dlužníci bank. Limity z úrokových sazeb z vkladů v bankách mohou být stanoveny jako maximální či minimální. Stanovení maximálních limitů má za následek pomalejší příliv vkladů do bank a následné snížení multiplikace. Banky tedy mohou zvýšit poptávky po jiných zdrojích, zejména po úvěrech od centrální banky. V případě zavedení minimálních limitů pro úrokové sazby je cílem CB podpora tvorby peněžních úspor, resp. vkladů u bank. Na významu nabývají především v prostředí, kde jedna banka či několik málo bank nemá větší konkurenci a hrozí z jejich strany diktování podmínek na trhu. Tyto nástroje byly velmi úspěšně použity Státní bankou československou v letech 1990 – 1992, kdy bylo zamezeno diktátu úrokových sazeb Českou a Slovenskou spořitelnou a došlo ke zvýšení objemu úspor obyvatelstva. 53

3.3.3.3 Povinné vklady Povinné vklady u centrální banky jsou nepříliš významným nástrojem měnové politiky. Obvykle se netýkají bankovního sektoru, ale vztahují se na nebankovní subjekty, jako jsou např. ministerstva, municipální orgány nebo vybrané podniky ve státním vlastnictví. Centrální banka uděluje povinnost otevírat běžné účty, ukládat volné peněžní prostředky a provádět zúčtovací a jiné operace výhradně jejím prostřednictvím. Tím si CB zajistí přehled o peněžních zdrojích vybraných subjektů a jejich účelovém používání.

52

LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 48 53 ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2, str. 88

45

Se stabilizací tržních ekonomik dochází k postupnému zániku povinných vkladů a subjekty se o naložení se svými finančními prostředky mohou svobodně rozhodnout. 54

3.3.3.4 Pravidla likvidity Pravidla likvidity jsou stanovena za účelem zajištění likvidity bank. Omezují aktivní operace bank tím, že jsou jednotlivé složky aktiv svázány s určitými složkami pasiv – je tedy stanovena jejich závazná struktura. Centrální banka může stanovit například poměr mezi střednědobými a dlouhodobými úvěry na straně aktiv a střednědobými a dlouhodobými vklady na straně pasiv. Pokud jsou stanovena obecně, jedná se spíše o nástroj nepřímý. Čím jsou však podrobnější, nabývají charakter přímého nástroje měnové politiky. Plnění pravidel likvidity je jednou ze základních podmínek pro udělení bankovní licence. Nedodržení těchto pravidel v průběhu činnosti obchodní banky může být důvodem pro pozastavení či odebrání tohoto oprávnění k výkonu bankovní činnosti.

3.4 Měnová politika a regulační nástroje SBČS Provádění měnové politiky bylo v letech 1948 – 1989 silně ovlivněno režimem socialistického centrálního plánování aplikovaného v československé ekonomice. V roce 1950 byla vytvořena Státní banka československá jako monopolní banka. Centralizace bankovní soustavy byla provedena znárodněním dřívějších komerčních bank a jejich zapojením do pobočkové sítě SBČS. V tomto období byla měnová politika ovlivněna také principem centrálního direktivního řízení, podle kterého „peníze měly pouze následovat hmotu“. Úvěry poskytované CB měly tedy pouze pasivně financovat úkoly stanovené ve hmotném plánu. Dalším problémem byla i kurzová politika, neboť byl kurz československé koruny odvozován administrativním způsobem, což mělo za následek jeho značné nadhodnocení vůči volně směnitelným měnám. Až po oddělení emisní funkce centrální banky od ostatních funkcí komerčních bank, a vytvoření tím dvoustupňové bankovní soustavy, mohla SBČS od roku 1990 realizovat měnovou politiku nezávisle na vládě a politických stranách. Zpočátku se opírala především o využívání netržních nástrojů regulace, jako jsou úvěrové limity a limity úvěrových sazeb.

54

LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-80-7372-190-9, str. 48

46

S postupným rozvojem finančního trhu začala stále více využívat nástroje tržní – diskontní nástroje, PMR a operace na volném trhu. 55

3.4.1 Podíl na plánování měnové politiky v letech 1950 - 1989 V období direktivně centralistického pojetí řízení a plánování náležela Státní banka československá k institucím, které připravovaly v oblasti měnové politiky roční a pětileté plány rozvoje národního hospodářství. V této době se ovšem nehovořilo o měnové politice, ale pouze o řízení peněžního oběhu. V průběhu let 1951 – 1970 sestavovala plán pokladní, plán úvěrový a plán zahraničního platebního styku. Tyto plány byly základními nástroji pro plnění její funkce, kterou bylo vykonávání a kontrola finančního plnění centrálního plánu. Úvěrový plán v podobě rozvahy zachycoval úvěrové operace na jedné straně a volné prostředky pro jejich úhradu na straně druhé. Tyto prostředky byly tvořeny především úsporami domácností, finančními prostředky podniků a zůstatky státního rozpočtu. Jednotlivým pobočkám SBČS byly určeny přesné úvěrové limity, jak pro určité druhy úvěrů (provozní, investiční atd.), tak pro jednotlivé podniky či skupiny podniků. Bankovní úvěr měl financovat hmotné úkoly státního plánu a jeho poskytnutí sloužilo jako kontrola jejich plnění. Jakýkoliv mezipodnikový či dodavatelský úvěr byl vyloučen. Podnik tedy mohl být v dlužnickém vztahu pouze vůči SBČS, resp. vůči místně příslušné pobočce banky. SBČS měla pomocí tohoto plánu ovlivňovat chování národních podniků a kontrolovat je. Úrokové sazby byly určovány centrálně, a to spíše jako tlak na minimální využívá úvěrů v podnicích. 56 Pokladní plán určoval objem a strukturu hotovostních příjmů a výdajů a jejich výslednou položku, neboli emisi nových peněz či jejich stažení. Cílem SBČS bylo zajištění rovnováhy mezi příjmy a výdaji obyvatelstva a tím stability kupní síly koruny. Pokladní a úvěrový plán byly ve vzájemné interakci, neboť rozsah úvěrového plánu podmiňovat růst či pokles peněžních prostředků v oběhu. Do roku 1970 vypracovávala SBČS plán platebního styku se zahraničním, jehož úkolem bylo vyrovnávat pohledávky a závazky vůči cizině. Po roce 1970 místo něj sestavovala SBČS devizový plán, který zahrnoval zahraniční platby a příděl deviz jednotlivým průmyslovým

55

VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-726-5030-0, str. 475 56 VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-726-5030-0, str. 395

47

odvětvím, zemědělství a terciární sféře. Centrální orgány stanovily dovozní a vývozní podmínky, devizový kurz byl určován administrativně. Do roku 1964 předávala SBČS vypracované plány ministerstvu financí, jemuž byla podřízena. V roce 1965, kdy byla ministerstvu financí postavena na roveň, předávala návrh plánu k posouzení přímo Státní plánovací komisi. Pokud by se v těchto podmínkách, resp. v tomto omezeném pojetí funkcí peněz dalo hovořit o měnové politice a jejích cílech, bylo by to centrální řízení mzdové a cenové hladiny a centrální řízení devizového oběhu (platební bilance a měnového kursu). 57 V období normalizace po roce 1970 se na základě pokusů o účinnější peněžní politiku stal základním nástrojem pro realizaci funkcí SBČS měnový plán, v němž byly uvedeny záměry národohospodářského plánu v oblasti úvěrové, pokladní a devizové. Měnový plán umožnil všechny peněžní proudy (oběživo, vklady, úvěry a devizy) plánovat a řídit komplexně, nikoli pouze pomocí mechanického sečtení tří dílčích plánů. S nutností vymezit a posoudit míru vlivu základních faktorů na měnový vývoj vznikla tzv. měnová kritéria. Stala se hlediskem pro posouzení směru a intenzity společenských, politických a hospodářských jevů na měnový vývoj a napomohla tak zanalyzovat dopad určité hospodářské politiky. Měnovým kritériem mohl být např. cílově stanovený vývoj bankovního úvěru či množství peněz v oběhu. V době centrálního direktivního plánování byla Stání banka československá, i přes velmi omezený manévrovací prostor, jedinou institucí, která se zabývala dopady výsledků hospodaření do měnové oblasti. To mělo velký význam především ve vztahu k zahraničí, kdy její zásluhou nebylo Československo zadluženo do takové míry vůči zahraničí jako například Polsko nebo Maďarsko. SBČS Měla snahu přispět k rozvoji ekonomiky všemi dostupnými prostředky, i když v konečných důsledcích nemohla uplatnit všechny nástroje, které jí jako ústřední emisní a komerční instituci příslušely. 58

3.4.2 Měnová politika v období 1990 – 1992 V nově vznikající tržní ekonomice bylo základním předpokladem pro realizaci měnové politiky vytvoření dvoustupňové bankovní soustavy. To se stalo v roce 1989 přijetím zákona č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé a zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a

57

KUNERT, Jakub a Jiří NOVOTNÝ. Centrální bankovnictví v českých zemích. V Praze: Česká národní banka, 2008. ISBN 978-808-7225-066, str. 115 58 VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-726-5030-0, str. 424, 435

48

spořitelnách, kdy byla na základě těchto zákonů oddělena emisní funkce SBČS od ostatních funkcí komerčních bank. 59 Kvůli hrozícímu nadměrnému růstu inflace v důsledku potlačené spotřeby z doby socialismu a následné liberalizaci cen v tržní ekonomice, se v roce 1990 rozhodla SBČS realizovat restriktivní měnovou politiku. Měnový cíl byl vyjádřen možným růstem úvěrů a půjček do domácí ekonomiky v pásmu - 2 % až + 1 % proti stavu v předchozím roce. Tento měnový cíl byl zajišťován především úvěrovými limity rozepsanými na jednotlivé banky. Dalším přímým nástrojem, který SBČS využívala, byly úrokové limity pro poskytované úvěry stanovené maximální možnou odchylkou, resp. přirážkou k diskontní sazbě, která byla stanovena k 1.1.1990 jako nový, nepřímý nástroj, a to ve výši 4 %. K tomuto datu stanovila SBČS také povinné minimální rezervy ve výši 5 % z přírůstků primárních korunových vkladů.

60

„Rovněž byla rozpracována nová pravidla pro podnikání bank (úvěrová

angažovanost, kapitálová přiměřenost a pravidla pro celkovou a devizovou likviditu).“ 61 Na základě sílící poptávky po úvěrech zvýšila SBČS diskontní sazbu v průběhu roku 1990 celkem třikrát až na hranici 8,5 % p.a., na rok 1991 ji dále navýšila na 10 % p.a.. S těmito kroky byly upraveny také úrokové limity pro poskytované úvěry. Na konci roku činila maximální přirážka 14 % p.a., resp. maximální možný úrok z úvěrů mohl být ve výši 22,5 % p.a. Navýšeny byly také PMR, a to o 3 %, neboť obchodní banky nečerpaly refinanční úvěr (úvěr poskytovaný SBČS obchodním bankám na zástavu směnek úročený diskontní sazbou, doba splatnosti 6 až 9 měsíců), a tak diskontní sazba nepůsobila přímo na cenu zdrojů bank a jejich likviditu. Banky měly totiž vysoký podíl volných rezerv, protože nemohly své zdroje kvůli úvěrovým limitům použít k poskytování úvěrů. Povinné minimální rezervy byly SBČS úročeny 4 % p.a. V roce 1990 dále provedla SBČS tři devalvace československé koruny vůči čtyřem nejvýznamnějším světovým měnám měnového koše (americký dolar, německá marka, rakouský šilink, švýcarský frank). Počáteční kurz čs. koruny vůči dolaru byl 14,31 Kčs/ USD, konečný kurz v prosinci 1990 byl potom 28 Kč/ USD. Vzhledem k devalvaci čs. koruny

59

VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-726-5030-0, str. 476 60 Výroční zpráva Stání banky československé 1990 61 VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-726-5030-0, str. 476

49

a poklesu ekonomické aktivity upravila SBČS následně globální měnový cíl zvýšením úvěrového stropu z + 1 % na + 2,6 %. 62 Graf 1 Vývoj měnových agregátů M1 a M2

Vývoj měnových agregátů 800,0 700,0

Mld. Kčs

600,0 500,0 400,0 300,0

M1

200,0

M2

100,0 0,0

IV.

I.

II.

1989

III.

IV.

I.

II.

1990

III.

IV.

1991

M1 311,1

294,9

298,3

295,4

288,8

278,9

285,7

317,0

371,9

M2 547,8

528,6

536,6

540,3

548,3

550,0

579,2

616,4

698,0

Graf 2 Čtvrtletní přírůstky měnových agregátů M1 a M2

Čtvrtletní přírůstky měnových agregátů 20,0 17,3 13,2

15,0 11,0

10,0 6,4

5,3

%

M1

5,0 1,5

-3,5 I.

II. -5,2

III.

-1,0

IV. -2,2

1990

-10,0

M2

2,4

0,3

1,2

0,0

-5,0

1,5

0,7

I.

II.

III.

IV.

-3,4 1991

Období

Zdroj Graf 1 + Graf 2: vlastní, dle údajů z Výroční zprávy Státní banky československé 1990, 1991

Jak je patrné z výše uvedených grafů, realizovala SBČS v průběhu roku 1990 a také začátkem roku 1991 restriktivní měnovou politiku. To se odrazilo právě na objemu měnových agregátů M1 (vysoce likvidní peníze, resp. oběživo obyvatelstva a podniků) a M2 (M1 + vklady na viděnou podniků, obyvatelstva a pojišťoven).

62

Výroční zpráva Stání banky československé 1990

50

Silná měnová restrikce je patrná především v prvním čtvrtletí roku 1991, kdy při vysokém růstu inflace vzrostl měnový agregát M2 jen o 1,7 mld. Kčs a měnový agregát M1 dokonce v absolutních číslech pokles o 9,9 mld. Kčs. Graf 3 Míra inflace v roce 1991

Graf 4 Roční míra inflace

Meziměsíční míra inflace 30

Roční míra inflace 56,6

60,0

25,8

25

50,0

20

40,0

%

15 8,8 10

% 30,0

6,3 2,8

5

3

2,5 0

-0,1

0,4

2,4 -0,1

10,0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

11,1

9,7

0 -5

20,8

20,0

1,8

12

10,0

1,4

0,0

Měsíc

1989

1990

1991

1992

1993

1994

Zdroj Graf 3: vlastní, dle údajů z Výroční zprávy Státní banky československé 1991 Zdroj Graf 4: vlastní, dle http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989

Spotřebitelské ceny zaznamenaly prudký vzestup především v lednu 1991, kdy se ve srovnání s prosincem předchozího roku zvýšili o 25,8 %, do března poté v úhrnu o 40,9 %. Mírnější vzestup cen následoval v dubnu až červnu, měsíce červenec až říjen byly obdobím cenové stabilizace. Mírný vzestup cen nastal až v posledních dvou měsících roku. V prosinci 1991 byly ceny v porovnání s koncem roku 1990 vyšší o 53,6 %. Od druhého čtvrtletí roku 1991 již docházelo k uvolňování měnové politiky a měnové agregáty M1 a M2 zaznamenaly postupný růst. Celkově lze tedy měnovou politiku v roce 1991 považovat za neutrální – tempo růstu peněžní zásoby bylo zhruba stejné jako tempo růstu nominálního HDP (mezi 4. čtvrtletím 1990 a 4. čtvrtletím 1991 byl přírůstek peněžní zásoby 20,8 % a nominálního HDP 18,6 %). V roce 1991 nedošlo v oblasti používaných nástrojů k výrazným změnám. SBČS vycházela z toho, že finanční sektor a tržní vztahy nejsou prozatím příliš rozvinuté, proto byly i nadále využívány především přímé nástroje. Hlavním nástrojem zůstaly tedy úvěrové stropy, aktivně byly využívány též limity úrokových sazeb a diskontní sazba. Rozpracován byl také systém refinančních úvěrů na krátkodobý úvěr, aukční úvěr, úvěr na zástavu směnek a nouzový úvěr.63 Typy úvěrů (v podobě měnově-politických nástrojů) poskytované SBČS v období 1990 - 1992 jsou přiloženy jako Příloha č. 1.

63

Výroční zpráva Stání banky československé 1990

51

Graf 5 Použití regulačních nástrojů v období 1990 - 1992 Použití regulačních nástrojů SBČS 16 14 12 10

%

8 6 4 2 0

leden

duben

říjen

listopad

prosinec

leden

červen

1990

srpen

září

leden

únor

duben

1991

srpen

listopad

prosinec

8

8

9,5

1992

diskotní sazba

4

5

7

8,5

8,5

10

10

10

9,5

9,5

9,5

max. odchylka

4,5

4,5

6

14

14

14

12

9,5

7,5

7,5

7,5

9,5

PMR*

5

5

8

8

8

8

8

8

8

8

8

8

8

9

9

PMR **

5

5

8

8

8

8

8

8

8

8

2

2

2

3

3

* z primárních vkladů na viděnou ** z termínovaných závazků vůči nebankovním klientům

Zdroj: vlastní, dle údajů z Výroční zprávy Státní banky československé 1990, 1991 + VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích, str. 478

Díky příznivému cenovému vývoji ve druhé polovině roku 1991 byla měnová politika na rok 1992 plánována jako neutrální, resp. nerestriktivní. Důležitou změnu prodělaly také používané regulační nástroje. K 1.4.1992 byly zrušeny horní limity pro úrokové sazby z úvěrů (maximální odchylka). V září byly zrušeny i úvěrové stropy pro malé banky a v říjnu i pro velké banky. Od 1. února stanovila SBČS odlišnou sazbu PMR – pro vklady na viděnou 8 % a termínované vklady 2%. Refinancování začalo probíhat pomocí aukčního refinančního úvěru (splatnost 1 – 3 měsíce) a aukčního refinančního úvěru – denní trh (splatnost 1 – 7 dní). V květnu byl refinanční úvěr na zástavu směnek změněn na standardní lombardní úvěr se splatností max. 30 dní a dále zahájila SBČS reeskont směnek (max. splatnost 90 dní). Graf 6 Závazky po lhůtě splatnosti

Závazky po lhůtě splatnosti 200

174,3

170,2

113,5

109,8

147,1

mld. Kčs

150

123 99,5

100 53,6

78,6 55,8

83,2 Nominálně Reálně

50 0 31.12. 1990

I.

II.

III. 1991

IV.

31.12. 1992

Zdroj: vlastní, dle VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích, str. 478

52

Jak je zřejmé z výše uvedeného grafu, doprovodným efektem restriktivní měnové politiky v roce 1991 byl také značný nárůst podnikových závazků po lhůtě splatnosti, což poukazuje na platební neschopnost podnikové sféry. Ve snaze podpořit tuto sféru zpřístupnila SBČS v srpnu 1992 úvěrové zdroje snížením diskontní sazby na 8 % p.a. Růst agregátu M2 způsobený devizovými intervencemi donutil reagovat SBČS 1. listopadu zvýšením PMR na 9 % pro vklady na viděnou a 3 % pro termínová depozita. V tomto roce začala SBČS také provádět operace na volném trhu jako nástroj jemného dolaďování na trhu (tj. rezerv bank, měnové báze a krátkodobých úrokových sazeb). První pokladniční poukázky emitoval stát v únoru a pro nedostatek státních CP byly provedeny i první emise poukázek SBČS, celkem za 7,5 mld. Kčs. 64

3.5 Měnová politika a regulační nástroje ČNB Hlavní úlohou ČNB je dle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance péče o cenovou stabilitu. Stejně jako většina ostatních centrálních bank, se i ČNB soustředí především na stabilitu spotřebitelských cen. Stabilitou cen se však nerozumí jen úplná neměnnost, nýbrž jejich mírný růst. Od začátku roku 1998 používá ČNB k plnění tohoto úkolu režim cílování inflace. Tato střednědobá strategie využívá prognózy inflace a veřejné vyhlášení cíle či posloupnosti cílů. Bankovní rada při svém rozhodování o měnové politice posuzuje nejnovější prognózu ČNB a vyhodnocuje rizika jejího nenaplnění. Na základě toho pak probíhá hlasování ohledně případné změny měnově-politických nástrojů, kterými se centrální banka snaží kompenzovat nadměrné tlaky, které by vychylovaly budoucí inflaci mimo inflační cíl, resp. mimo jeho toleranční pásmo. Očekávaný vývoj inflace však může být ovlivněn mimořádnými šoky, jejichž inflační či dezinflační projevy za určitou dobu odezní (takovým šokem mohou být například úpravy nepřímých daní). Z tohoto důvodu začala ČNB pro cílování inflace používat od roku 2003 tzv. měnově-politickou inflaci, neboli inflaci, na kterou reaguje měnová politika. Tato inflace je definována jako celková inflace očištěná o primární dopady změn nepřímých daní. 65

64

VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-726-5030-0, str. 477 65 Česká národní banka: CÍLOVÁNÍ INFLACE. [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

53

Obrázek 5 Prognóza měnově-politické inflace

Horizont

Ve výši

1. čtvrtletí 2015

2,6 %

2. čtvrtletí 2015

2,6 %

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza/index.html

Aktuální inflační cíl je s platností od ledna 2010 vyhlašován jako meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen ve výši 2 % (s tolerančním pásmem ± 1 %). Tento cíl by měl být platný až do okamžiku přistoupení České republiky k eurozóně.

3.5.1 Regulační nástroje ČNB Operace na volném trhu Hlavním měnovým nástrojem jsou repo operace prováděné formou tendrů (jednotlivé banky neznají nabídky ostatních bank).

Česká národní banka přijímá od obchodních bank

přebytečnou likviditu a jako kolaterál jim předává dohodnuté CP. Obě strany se současně zavazují, že po uplynutí určené doby splatnosti proběhne reverzní transakce, tedy že ČNB v roli dlužníka vrátí věřitelské bance zapůjčenou částku včetně dohodnutého úroku a věřitelská banka vrátí ČNB přenechané CP. Základní doba trvání stanovená pro tyto operace je 14 dní, z hlediska měnové politiky je tedy zásadní dvoutýdenní repo sazba (2T repo sazba). Vzhledem k přebytku likvidity v bankovním sektoru slouží repo tendry především k jejímu odčerpávání. Jak jsem již zmínila, provádí ČNB repo tendry s tzv. variabilní složkou. Vyhlášená repo sazba tedy vyjadřuje maximální limitní sazbu, za kterou mohou být banky v repo tendru uspokojovány. Nabídky se poté vypořádávají dle amerického aukčního způsobu – přednostně jsou přijaty nabídky s nejnižší požadovanou úrokovou sazbou, a to až do výše určeného přebytku likvidity na daný den. V případě přesáhnutí tohoto predikovaného přebytku jsou nabídky za nejvyšší sazby centrální bankou zcela odmítnuty nebo

54

proporcionálně zkráceny. Repo tendr provádí ČNB obvykle třikrát týdně, minimální akceptovaný objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč. Doplňkový měnový nástroj v podobě tříměsíčního repo tendru slouží k přijímání likvidity na dobu tří měsíců. Tříměsíční repo sazbu používanou v tomto tendru nestanovuje ČNB, ale jedná se o aktuální sazbu peněžního trhu v době vypsání tendru. Poslední tříměsíční tendr byl vypsán v lednu 2001 a v současnosti se nevyužívá. Nástroje jemného ladění – devizové operace a operace s cennými papíry jako nástroje jemného ladění používá ČNB jen v případech nenadálých krátkodobých výkyvů v likviditě trhu, kdy je ohrožen vývoj úrokových sazeb a jejich stabilita. V praxi se tyto nástroje používají spíše výjimečně.

Automatické facility Tyto nástroje slouží k poskytování nebo ukládání likvidity přes noc („overnight“). Vzhledem k tomu, že banky mají možnost uložení či zapůjčení finančních prostředků permanentně, vytvářejí sazby používané u těchto facilit (diskontní sazba, lombardní sazba) koridor pro pohyb krátkodobých sazeb na peněžním trhu. Depozitní facilita umožňuje bankám uložit přes noc bez zajištění svou přebytečnou likviditu u ČNB. Banka musí požádat o uzavření obchodu nejpozději 15 minut před uzávěrkou účetního dne systému CERTIS (systém mezibankovního platebního styku v ČR). Minimální částka je 10 mil. Kč a vyšší. Tato depozita jsou úročena diskontní sazbou, proto představuje tato sazba minimální hranici pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu. Marginální zápůjční facilita poskytuje bankám možnost vypůjčit si přes noc od ČNB potřebnou likviditu formou repo operace. Banka musí o uzavření obchodu požádat nejpozději 25 minut před uzávěrkou účetního dne systému CERTIS. Minimální objem je také 10 mil. Kč a vyšší. Finanční prostředky zapůjčené formou této facility jsou úročeny lombardní sazbou, proto tato sazba představuje horní hranici pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu. Vzhledem k přebytku likvidity v bankovním sektoru je tato likvidita bankami využívána minimálně. 66

66

Česká národní banka: MĚNOVÁ POLITIKA. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/

55

Mimořádné facility Tyto mimořádné dodávací repo operace zavedla ČNB v roce 2008 na podporu fungování trhu se státními dluhopisy. Od ledna 2011 je zachována pouze operace se splatností dva týdny.

Povinné minimální rezervy Jedná se o předem stanovený objem likvidních prostředků, který jsou v České republice povinny všechny banky (vč. stavebních spořitelen), pobočky zahraničních bank podnikající na základě tzv. jednotné licence, a od roku 2012 i družstevní záložny držet na svém účtu u ČNB. Tento objem je aktuálně (únor, r. 2014) stanoven ve výši 2 % z primárních vkladů (tj. vklady nebankovních subjektů), jejichž splatnost nepřevyšuje 2 roky. „Systém PMR funguje na principu průměrování, tzn. příslušná banka je povinna udržovat na účtech pro plnění PMR takový denní zůstatek, který je v průměru za udržovací období (přibližně 1 měsíc – začíná první čtvrtek v měsíci a končí ve středu před prvním čtvrtkem v následujícím měsíci) roven minimálně stanovené PMR pro dané udržovací období.“

67

Od roku 2001 začala ČNB úročit

prostředky na tomto účtu do výše předepsaného objemu PMR dvoutýdenní repo sazbou.

Devizové intervence Při devizových intervencích ČNB prodává či nakupujme na devizovém trhu cizí měny za českou korunu. Cílem těchto intervencí je buď stabilizace volatility na devizovém trhu nebo uvolnění či zpřísnění měnové politiky. V režimu cílování inflace se tyto nástroje příliš často nevyužívají, hlavním nástrojem bývají úrokové sazby. Pokud však nastane situace, kdy jsou úrokové sazby ČNB sníženy až na tzv. „technickou nulu“ (další snižování sazeb není možné), je zapotřebí pro určité uvolnění měnové politiky devizových intervencí využít a oslabit tak kurz koruny. Tato situace nastala v roce 2013, kdy přijala bankovní rada ČNB kurzový závazek (jako nástroj používaný v tuto chvíli k plnění inflačního cíle místo úrokových sazeb) „v případě potřeby intervenovat na devizovém trhu k oslabení kurzu koruny tak, aby udržovala kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 CZK/EUR.“ 68

67

Česká národní banka: MĚNOVÁ POLITIKA. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/ 68 Česká národní banka: KURZOVÝ ZÁVAZEK. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/faq/kurzovy_zavazek.html

56

3.5.1.1 Vývoj měnově-politických nástrojů ČNB Již od svého založení používala ČNB k realizaci měnové politiky výhradně nepřímé nástroje, kterými byly operace na volném trhu, povinné minimální rezervy, diskontní a lombardní sazba a od prosince roku 1995 také 2T repo sazba pro vypořádání operací na volném trhu.

Operace na volném trhu a automatické facility Operace na volném trhu jsou základním regulačním nástrojem pro řízení hladiny krátkodobých úrokových sazeb na mezibankovním peněžním trhu. Ze třech úrokových sazeb, které ČNB stanovuje (diskontní, lombardní a repo sazba) je pro řízení měnové politiky hlavní sazbou limitní dvoutýdenní repo sazba, kterou se vypořádávají repo operace vyhlašované třikrát týdně se splatností 14 dnů. Tyto operace používá ČNB především pro stahování volné likvidity z bankovního sektoru a platí za ni úrok maximálně ve výši limitní 2T repo sazby. Likviditu bankovního sektoru se ČNB snaží ovlivňovat tak, aby odpovídala optimální výši pro plnění PMR, a tím zabezpečuje stabilitu krátkodobých úrokových sazeb na žádoucí úrovni. Obrázek 6 Objem stahované likvidity

Zdroj: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/blog_cnb/tomsik.html

Koncem roku 2013 došlo k nárůstu objemu stahované likvidity pomocí měnových operací cca o 200 miliard korun. Tento výrazný nárůst byl následkem devizových intervencí, které ČNB provedla dne 7. listopadu 2013. Nové vklady, které se po intervencích objevily v bilancích bank, nepoužily banky k poskytnutí nových úvěrů, nýbrž je jako nadbytečnou likviditu uložily prostřednictvím repo operací a depozitních facilit u ČNB. Devizové intervence tedy neměly 57

na peněžní zásobu významný vliv. Peněžní zásoba M2 vzrostla mezi říjnem a listopadem 2013 o 1 % (cca 32 mld. Kč), devizovým intervencím lze však zatím připsat necelou polovinu tohoto přírůstku. 69 Dalšími nástroji ČNB pro řízení likvidity bank jsou dvě automatické facility – zápůjční a depozitní. V rámci zápůjční facility mají banky možnost vypůjčit si na jeden den finanční prostředky od ČNB formou repo operace za lombardní sazbu. Depozitní facilita slouží bankám k uložení volné likvidity u ČNB na jeden den za diskontní sazbu. Tyto operace měly pouze doplňkový charakter až do roku 2012, kdy byla dvoutýdenní repo sazba snížena společně s diskontní sazbou na 0,05 %, a došlo tedy k nárůstu využívání depozitní facility, jejíž objem vzrostl na úkor objemu likvidity stahované prostřednictvím repo operací. 70 Graf 7 Meziroční změny průměrné výše stahované likvidity pomocí měnových operací

Změny v průměrné výši stahované likvidity 140 120 100 80 60 40 20 0 -20 -40 -60 mld. Kč

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

34

130

68

-21,1

-25

-1,7

-43

-31

-28

18

-5

Zdroj: vlastní, dle Výročních zpráv ČNB

Úrokové sazby Úrokové sazby ČNB zaznamenaly největší výkyvy v květnu roku 1997, kdy dosahovaly historicky nejvyšších hodnot. Diskontní sazba byla zvýšena na z 10,5 % p.a. na 13 % p.a., lombardní sazba dokonce ze 14 % p.a. na 50 % p.a. s tím, že bylo z počátku navíc uplatněno kvantitativní omezení při poskytování tohoto úvěru a od 22.5. do 13.6. bylo jeho čerpání zcela

69

Česká národní banka: BLOG ČNB. [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/blog_cnb/tomsik.html 70 Výroční zpráva ČNB, 2012

58

zastaveno. Zvyšovány byly též repo sazby – repo sazba 1 týden (1T repo sazba) až na úroveň 75 %. Příčinou tohoto zvyšování sazeb byl tlak na znehodnocení kurzu české koruny. Graf 8 Vývoj úrokových sazeb ČNB 60

50

40

% 30

20

10

lombardní sazba

2T repo sazba

9.13

1.13

5.12

9.11

1.11

5.10

9.09

1.09

5.08

9.07

1.07

5.06

9.05

1.05

5.04

9.03

1.03

5.02

9.01

1.01

5.00

9.99

1.99

5.98

9.97

1.97

5.96

9.95

1.95

5.94

9.93

1.93

0

diskotní sazba

Zdroj: vlastní dle ARAD systém časových řad, dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=1&p_sort=2&p_des=50&p_sestuid=377&p_u ka=1%2C2%2C3&p_strid=AAF&p_od=199301&p_do=201401&p_lang=CS&p_format=0&p_decsep=%2C

Již od roku 1994 nabídka na domácím trhu převyšovala poptávku a vznikal tedy prostor pro importy zahraničního zboží a služeb. V kontextu s tímto rostoucím schodkem obchodní bilance, negativními květnovými zprávami o ekonomickém vývoji a nestabilní politickou situací v ČR se koruna dostala pod tlak zahraničních i domácích investorů, kteří začali prodávat korunová aktiva a nakupovat zahraniční měny. Na tento vývoj reagovala ČNB zvýšením úrokových sazeb a také intervencemi na devizovém trhu (prodávala devizy a nakupovala koruny). I přes všechna tato opatření tlak na kurz koruny neustával. ČNB tedy po dohodě s vládou zrušila stávající režim pevného kurzu a s platností od 27. 5. 1997 byl zaveden systém řízeného floatingu s orientací na německou marku. Kvůli zrušení fixního kurzu koruny, který plnil úlohu nominální kotvy, a dalších úskalí dosavadní měnové strategie, rozhodla bankovní rada ČNB o změně režimu měnové politiky na režim cílování inflace. „Inflační cíl v podobě čisté 59

inflace byl stanoven ve střednědobém horizontu pro rok 2000 v intervalu 4,5 % ± 1 procentní bod. V rámci tohoto střednědobého horizontu byl rovněž kvantifikován krátkodobý „mezicíl“ pro konec roku 1998 (6 % ± 0,5 procentního bodu).“ 71 Vývoj inflačních cílů do roku 2014 je přiložen jako Příloha č. 2. Mírný růst úrokových sazeb ČNB byl zaznamenán dále v polovině roku 2007, a to z důvodu růstu ekonomiky (růst HPD převýšil hranici 6 %), se kterým byl spojen také tlak na růst cen. Na toto nebezpečí ohrožení cenové stability reagovala ČNB několikerým zvýšením úrokových sazeb. Úrokové sazby se zvyšovaly až do července 2008, kdy hodnota 2T repo sazby činila 3,75 %, hodnota diskontní sazby 2,75 % a hodnota lombardní sazby 4,75 %.

72

Zejména v posledním čtvrtletí 2008 však nastal výrazný ekonomický útlum, jehož hlavní příčinou byl propad zahraniční poptávky vyvolaný světovou finanční a hospodářskou krizí. Aby ČNB udržela inflaci v blízkosti inflačního cíle, snížila úrokové sazby o 0,5 procentního bodu. S prohloubením světové finanční a ekonomické krize došlo na podzim k prudkému vychýlení rizik budoucí inflace výrazně protiinflačním směrem, na které zareagovala ČNB značným snížením úrokových sazeb, a to v celkovém rozsahu o 1,25 %. 73 Od roku 2008 byly úrokové sazby nadále snižovány až do listopadu 2012, kdy nabyly historicky nejnižších hodnot – diskontní a 2T repo sazba klesly na 0,05 %, lombardní sazba na 0,25 % a dostaly se tak až na technicky nulovou úroveň. Bankovní rada ČNB prohlásila, že bude držet úrokové sazby na této úrovni v delším horizontu, a to do té doby, dokud nedojde k výraznějšímu nárůstu inflačních tlaků.

Povinné minimální rezervy Kromě zvýšení úrokových sazeb ČNB došlo v roce 1995 v rámci přijetí restriktivních opatření také ke sjednocení sazeb PMR z běžných a termínovaných depozit na 8,5 %. Touto úpravou se tedy zvýšil objemu PMR přibližně o 12 mld. Kč. Avšak i toto zvýšení povinných minimální rezerv mělo, podobně jako v předchozím roce, omezenou účinnost a zpomalilo růst peněžní zásoby pouze jednorázově. 74

71

Výroční zpráva ČNB, 1997 Výroční zpráva ČNB, 2007 73 Výroční zpráva ČNB, 2008 74 VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-726-5030-0, str. 483 72

60

Graf 9 Vývoj povinných minimálních rezerv

15 12 10

9

11,5 9,5

8,5

%

7,5

5 3

3

2

2

0 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

PMR z primárních vkladů na viděnou PMR z termínovaných závazků vůči nebankovním klientům

Zdroj: vlastní dle tabulky ČNB – Změny nastavení základních měnověpolitických nástrojů od roku 1993, dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/

Za účelem podpory konkurenceschopnosti domácího bankovního sektoru a postupné harmonizace nástrojů ČNB s instrumentáriem měnové politiky Evropské centrální banky byla v roce 1999 ve dvou krocích snížena sazba povinných minimálních rezerv na 2 %. V průběhu následujících let nedošlo ohledně této sazby k žádným změnám a jedná se tedy o aktuálně platnou sazbu PMR (únor, r. 2014). 75 I přesto, že jsou povinné minimální rezervy jedním ze základních nástrojů měnové politiky k ovlivňování objemu likvidity v bankovním sytému, v našich podmínkách výrazného přebytku likvidity v bankovním sektoru, ustupuje tato funkce do pozadí a PMR nyní slouží především jako rezerva peněžních prostředků pro hladký průběh mezibankovního platebního styku.

Devizové intervence V roce 2013 se celková inflace dostala až na dolní hranici tolerančního pásma cíle ČNB, a to i přes zvýšení nepřímých daní od ledna tohoto roku. Měnově-politická inflace se nacházela blízko nuly a vykazovala stále klesající tendenci, a dle prognózy ČNB hrozila v roce 2014 inflace záporná. Bylo tedy nutné odvrátit hrozbu dalšího vývoje, který by mohl být ještě horší. Pasivní realizace měnové politiky by vedla k pomalejšímu oživení ekonomiky, nižšímu růstu mezd a vyšší míře nezaměstnanosti.

75

Výroční zpráva ČNB, 1999

61

Obrázek 7 Inflační vývoj

Zdroj: Prezentace – Měnová politika ČNB a kurz jako její nástroj, autor: viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík, dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_p rojevy/download/tomsik_20140226_psp.pdf

Vzhledem k tomu, že hlavní měnově-politický nástroj k dosažení inflačního cíle – 2T repo sazba, klesla v listopadu 2012 na technicky nulovou úroveň, avizovala v tomto období bankovní rada ČNB možnost využití devizových intervencí jako nástroje pro další případné uvolnění měnových podmínek. Potřeba tohoto uvolnění v průběhu roku 2013 narůstala, až se dne 7. listopadu 2013 ČNB rozhodla pro zahájení devizových intervencí. Na devizovém trhu bude tedy v případě potřeby intervenovat na oslabení kurzu české koruny tak, aby udržela kurz koruny vůči euru „poblíž hladiny 27 CZK/EUR“. Kurzový závazek je vnímán jako jednostranný, to znamená, že se ČNB zavázala bránit posílení kurzu koruny pod úroveň 27 CZK/EUR, na druhé (slabší) straně této hladiny nechá ČNB kurz koruny plovat dle vývoje mezi nabídkou a poptávkou na devizovém trhu. Hlavním důvodem pro zahájení devizových intervencí bylo podle ČNB riziko deflace. Nebezpečí deflace spočívá především ve snižování mezd a případném propouštění zaměstnanců. Dále hrozí nárůst problémových úvěrů, neboť domácnosti např. v případě hypoték splácejí úvěry v nezměněné nominální výši, které použily na koupi nemovitosti, avšak cena nemovitostí se snižuje. A je zde hrozba roztočení deflačně-recesní spirály, kdy domácnosti a podniky odkládají své nákupy na pozdější dobu v očekávání poklesu cen. 62

Na toto snížení poptávky reagují firmy snížením své nabídky – omezují výrobu, snižují mzdy, propouštějí zaměstnance. Snížení příjmů domácností a podniků vytváří tlaky na další pokles cen. Pozitivní důsledky devizových intervencí dle ČNB: •

slabší kurz podpoří české vývozy – zvýšení cenové konkurenceschopnosti a ziskovosti český vývozců,

•

vyšší ceny importovaného zboží a služeb by měly podpořit poptávku po domácím zboží na tuzemském trhu,

•

růst odbytu českých firem podpoří růst zaměstnanosti a mezd,

•

očekávaný růst cen podpoří investice firem a spotřebu domácností, resp. omezí jejich odkládání,

•

vyšší zisky a investice podniků a příjmy a spotřeba domácností budou znamenat vyšší daňový výnos pro veřejné rozpočty. 76

Názory českých ekonomů na tyto intervence jsou značně odlišné. Efektem devizových intervencí, kterého jsem si z mého okolí povšimla já, bylo navýšení cen dováženého zboží některými obchodníky, a to o několik procent více, než by odpovídalo procentní změně kurzu CZK/EUR po devizových intervencích. Změna kurzu odpovídá cca 8 %, u zboží určitých dovozců došlo ovšem k navýšení cen až o 15 %. V některých případech se tedy mohlo jednat o uvolnění naakumulovaného tlaku na zdražení v důsledku růstu nákladů z předchozích období. Nebo mohli někteří obchodníci této události jednoduše využít k navýšení své ziskové marže. ČNB zastává názor, že přínosy devizových intervencí převažují nad bezprostředními důsledky, jako je zdražení nakupovaných surovin, materiálů a polotovarů pro firmy či dováženého zboží pro domácnosti.

76

Česká národní banka: PRO MÉDIA. [online]. [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_p rojevy/download/tomsik_20140226_psp.pdf

63

Závěr Od vzniku Československé republiky až do dnešního dne prošlo centrální bankovnictví na našem území značným vývojem. Dnes u nás působí centrální banka jako nezávislá instituce provádějící svou měnovou politiku ve dvoustupňovém bankovním systému. Každý ústav, který zde během této doby působil jako centrální instituce, měl své funkce a cíle, které se v rámci svých možností snažil naplňovat. Nejdéle působící centrální bankou u nás byla Státní banka československá, která zde zastávala tuto funkci až do rozpadu Československa, kdy byla na území České republiky nahrazena nově vzniklou Českou národní bankou. Cílem bakalářské práce bylo „Vyhodnotit nejúčinnější regulační nástroje Stání banky československé a České národní banky“. Ekonomické podmínky se na našem území v průběhu času měnily a s nimi se měnily i potřeby a směr realizace měnové politiky a využívání příslušných regulačních nástrojů. Od svého založení až do roku 1989 bylo provádění měnové politiky Státní bankou československou výrazně ovlivněno a značně omezováno direktivním řízením a centrálními plány, jejichž plnění měla SBČS za úkol úvěrovat. V této době se tedy o měnové politice jako takové nedalo v podstatě hovořit. Účinnou měnovou politiku s využitím měnově-politických nástrojů mohla Státní banka československá samostatně provádět až od roku 1990, kdy byla oddělena její emisní funkce od ostatních funkcí obchodních bank a byl tak vytvořen dvoustupňový bankovní systém. Po zanalyzování měnové politiky aplikované Státní bankou československou v tomto období jsem dospěla k názoru, že SBČS kladla důraz především na nástroje přímé, resp. netržní. Vzhledem k nerozvinutosti trhu a nestandardnímu charakteru ekonomiky byly tedy jejími nejúčinnějšími nástroji úvěrové limity a limity úrokových sazeb z úvěrů stanovené maximální přirážkou k diskontní sazbě. Postupně se pak SBČS začala více opírat i o nově vznikající nepřímé nástroje – diskontní sazbu, povinné minimální rezervy, refinanční úvěr a operace na volném trhu. Česká národní banka jako centrální banka v tržním hospodářství využívala pro vykonávání měnové politiky již od svého založení pouze nástroje nepřímé. Současně se změnou ekonomických podmínek se měnil i význam jednotlivých regulačních nástrojů. Některé nástroje na svém významu postupně ztrácejí, jiné, které se dříve téměř nevyužívaly, se nyní 64

ukazují jako nejvhodnější. Například role povinných minimálních rezerv jako základního nástroje měnové politiky k ovlivňování likvidity v bankovním systému, je v současných podmínkách výrazného přebytku volných prostředků v bankovním sektoru potlačena, a PMR nyní slouží především jako rezerva pro bezproblémový průběh mezibankovního platebního styku. Automatické facility, které dávají obchodním bankám možnost půjčit si od ČNB nebo ukládat u ČNB nad rámec repo operací své volné prostředky, také nejsou příliš účinným nástrojem, neboť banky této možnosti v praxi často nevyužívají. V případě přebytečné či nadbytečné likvidity mohou totiž tuto likviditu výhodněji uložit nebo zapůjčit na mezibankovním trhu. Diskontní a lombardní sazba slouží tedy spíše k určení minimální a maximální hranice krátkodobých tržních úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Z analýzy vyplývá, že nejúčinnějším regulačním nástrojem ke stahování přebytečné likvidy z bankovního sektoru jsou operace na volném trhu, a to zejména repo operace ČNB prováděné formou tendrů. Mezi hlavní přednosti těchto operací lze zařadit operativnost a jednoduchost používání, nízké náklady na realizaci, a především to, že jimi lze ovlivňovat měnovou bázi, resp. rezervy bank v minimálním rozsahu (i několikrát denně) a při správném nastavení je možné dopředu přesně kvantifikovat jejich dopady. Od roku 1998 používá Česká národní banka pro plnění své základní měnově-politické úlohy režim cílování inflace. Pro plnění inflačního cíle v roce 2013 bylo potřeba dalšího uvolnění měnové politiky, což se za současné situace prakticky nulových úrokových sazeb (diskontní sazby a repo sazby) dalo účinně provést pomocí devizových intervencí, které jsou v České republice za daných okolností efektivnější než jiné nástroje. V současné ekonomické situaci lze tedy považovat za aktuálně nejúčinnější nástroj pro plnění inflačního cíle právě devizové intervence.

65

Seznam použité literatury 1. BAŽANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost: institucionální pohled. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2005. ISBN 80-867-2919-2. 2. KUNERT, Jakub a Jiří NOVOTNÝ. Centrální bankovnictví v českých zemích. V Praze: Česká národní banka, 2008. ISBN 978-808-7225-066. 3. LANDOROVÁ, A., Š. ČECHOSLAVSKÁ, H. JÁČKOVÁ a M. DUBOVÁ. Centrální bankovnictví. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007. ISBN 978-807372-190-9. 4. PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2004. Eupress. ISBN 80-867-5429-4. 5. REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7. 6. VENCOVSKÝ, F., Z. JINDRA, J. NOVOTNÝ, K. PŮLPÁN a P. DVOŘÁK. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 80-7265030-0. 7. ZEMAN, Václav a Martin SLEZÁK. Centrální bankovnictví a monetární politika. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. ISBN 978-80-214-4043-2.

Zákony 1. ČESKO. Zákon 6/1993 ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance. In Sbírka zákonů České republiky. 1992, částka 3/1993, s. 035.

Výroční zprávy 1. Výroční zprávy Stání banky československé 1990, 1991 2. Výroční zprávy České národní banky [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/index.html

66

Internetové zdroje 1. ARAD systém časových řad: ÚROKOVÉ SAZBY. [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.VYSTUP?p_period=1&p_sort=2&p_de s=50&p_sestuid=377&p_uka=1%2C2%2C3&p_strid=AAF&p_od=199301&p_do=20 1401&p_lang=CS&p_format=0&p_decsep=%2C

2. Česká národní banka: O ČNB. [online]. [cit. 2013-08-15]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/komentar.html#p4d1

3. Česká národní banka: BILANCE. [online]. [cit. 2013-08-15]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/cnb_bilance.html

4. Česká národní banka: HARMONIZOVANÉ PENĚŽNÍ AGREGÁTY. [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/stat_mb_met/stat_mb_harmon _agregaty.html

5. Česká národní banka: CÍLOVÁNÍ INFLACE. [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

6. Česká národní banka: PROGNÓZA. [online]. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza/index.html

7. Česká národní banka: REPO TENDRY. [online]. [cit. 2014-02-10] Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/tendry.jsp

8. Česká národní banka: MĚNOVĚPOLITICKÉ NÁSTROJE. [online]. [cit. 2014-0221]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/

9. Česká národní banka: KURZOVÝ ZÁVAZEK. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/faq/kurzovy_zavazek.html

67

10. Česká národní banka: BLOG ČNB. [online]. [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/blog_cnb/tomsik.html

11. Česká národní banka: PRO MÉDIA. [online]. [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konfere nce_projevy/vystoupeni_projevy/download/tomsik_20140226_psp.pdf

12. Český statistický úřad: ČESKÁ REPUBLIKA OD ROKU 1989 [online]. [cit. 201401-20]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989

Seznam obrázků Obrázek 1 Jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém ............................................. 19 Obrázek 2 Schematické znázornění transmisního mechanismu ......................................... 28 Obrázek 3 Základní transmisní mechanismy měnové politiky ........................................... 31 Obrázek 4 Členění nástrojů podle dopadu na bankovní systém ......................................... 33 Obrázek 5 Prognóza měnově-politické inflace ...................................................................... 54 Obrázek 6 Objem stahované likvidity.................................................................................... 57 Obrázek 7 Inflační vývoj ......................................................................................................... 62

Seznam tabulek Tabulka 1 Funkce CB ................................................................................................................ 9 Tabulka 2 Dekádní bilance České národní banky (dále ČNB) z 10.8.2013 ........................ 14 Tabulka 3 Harmonizované peněžní agregáty České republiky ........................................... 30

Seznam grafů Graf 1 Vývoj měnových agregátů M1 a M2.......................................................................... 50 Graf 2 Čtvrtletní přírůstky měnových agregátů M1 a M2 .................................................. 50 Graf 3 Míra inflace v roce 1991

Graf 4 Roční míra inflace ........................................... 51

Graf 5 Použití regulačních nástrojů v období 1990 - 1992 .................................................. 52 Graf 6 Závazky po lhůtě splatnosti ........................................................................................ 52 Graf 7 Meziroční změny průměrné výše stahované likvidity pomocí měnových operací 58 68

Graf 8 Vývoj úrokových sazeb ČNB...................................................................................... 59 Graf 9 Vývoj povinných minimálních rezerv ....................................................................... 61

69

Přílohy Příloha č. 1 Poskytované úvěry (měnově-politické nástroje SBČS) v letech 1990 - 1992 Typ nástroje

Forma nástroje a úroková sazba

Nouzový úvěr

Poskytován v případě plného vyčerpání PMR k úhradě záporného denního salda na tomto účtu. Úroková sazba = 3 x diskontní sazba.

Redistribuční úvěry

Poskytnuty v souvislosti s rozdělením původní SBČS (úvěry získala jen Komerční banka, Všeobecná úverová banka a Investiční banka). Úroková sazba = diskontní sazba SBČS.

dlouhodobé na 8 let

Zvýhodněné redistribuční úvěry

Poskytnuty v souvislosti s rozdělením původní SBČS (úvěry získala jen Investiční banka). Úroková sazba = diskontní sazba SBČS snížené o 2 procentní body (1991).

dlouhodobé na 8 let

SBČS stanovila jedenkrát týdně celkový objem úvěru. Banky žádají různé objemy, které SBČS Aukční refinanční úvěr akceptuje v závislosti na výši nabízené úrokové sazby. Je kryt vlastní směnkou. Úroková sazba nabízena bankami v aukci. SBČS koná denní aukce. SBČS nereguluje objem, Aukční refinanční úvěr ale stanovuje výši úroku, která je vyšší než u jiných tranší refinančního úvěru. Úroková sazba – denní trh nabízena bankami v aukci.

Doba platnosti

-

1 – 3 měsíce

1 – 7 dní

Refinanční úvěr na zástavu směnek

SBČS poskytuje úvěr bankám na podnikové (obchodní) směnky. Ty ale stále zůstávají v majetku banky. Úroková sazba = diskontní sazba SBČS.

Reeskont směnek

Od 25.5.1992 SBČS nakupuje jen bonitní eskontované směnky od bank. Bankám stanoveny kontingenty reeskontu. Úroková sazba = diskontní sazba SBČS.

180 dnů

Lombardní úvěr

Od června 1992. Poskytován proti zástavě vybraných cenných papírů. Banky mají stanoveny úvěrové rámce dle ročních úvěrových smluv. Úroková sazba (tzv. lombardní) stanovena jako nejvyšší krátkodobá sazba.

max. 30 dnů

6 měsíců, u zemědělských směnek 9 měsíců

Zdroj: vlastní, dle údajů z KUNERT, Jakub a Jiří NOVOTNÝ. Centrální bankovnictví v českých zemích, str. 118

1

Příloha č. 2 Inflační cíle ČNB

a) Inflační cíle ČNB stanovené k čisté inflaci Pro rok

Ve výši

Plnění k měsíci

1998 1999 2000 2001 2005

5,5 – 6,5 % 4–5% 35, - 5,5 % 2–4% 1–3%

prosinec 1998 prosinec 1999 prosinec 2000 prosinec 2001 prosinec 2005

Stanoven prosinec 1997 listopad 1998 prosinec 1997 duben 2000 duben 1999

b) Cílové pásmo stanovené k celkové inflaci v období leden 2002 – prosinec 2005 Pro měsíc Začátek pásma Konec pásma

leden 2002 prosinec 2005

Ve výši 3–5% 2–4%

Plnění k měsíci leden 2002 prosinec 2005

Stanoveno duben 2001

c) Inflační cíl v celkové inflaci ve výši 3 % (s tolerančním pásmem ± 1 %) platný od ledna 2006 do prosince 2009. d) Aktuální inflační cíl ve výši 2 % (s tolerančním pásmem ± 1 %) platný od ledna 2010 do okamžiku přistoupení k eurozóně. Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html

1

Příloha č. 3 Repo tendry ČNB

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/tendry.jsp

1

Oficiální zadání bakalářské práce

Bankovní institut vysoká škola Praha

Regulační nástroje ČNB Bakalářská práce

Marcela Paboučková

Duben 2014

Regulační nástroje ČNB

Recommend Documents