Regulace úrokových sazeb

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Regulace úrokových sazeb Diplomová práce

Vedoucí práce: Doc. Ing. Jiří Blažek, CSc.

Bc. Jana Šamšulová

Brno 2013

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat doc. Ing. Jiřímu Blažkovi, CSc. za trpělivost, velmi cenné rady a čas, který mi věnoval při tvorbě této práce.

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 15. května 2013

Abstract This thesis deals with the regulation of interest rates. It represents the views on interest rates and significant state intervention in economic theory. It also states selected countries of the European Union, which existed in the past or is still a form of regulatory interest ceilings. In selected countries, it analyzes the effectiveness of regulation. In addition to hypotheses on the impact of regulation on the conclusions contained recommendations for the Czech Republic. Key words credit, debt, government intervention, interest rate ceiling

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá regulací úrokových sazeb. Představuje názory na úrokové sazby a státní zásahy významných ekonomických směrů. Dále uvádí vybrané státy Evropské unie, kde v minulosti existovala nebo stále existuje forma regulace úrokových stropů. U vybraných států je provedena analýza efektivnosti regulace. Kromě hypotéz týkajících se dopadů regulace je na závěr obsaženo doporučení pro Českou republiku. Klíčová slova úvěr, zadluženost, státní zásahy, úrokový strop

Obsah 1

Úvod a cíl práce ........................................................................................................... 1 1.1

Úvod ....................................................................................................................... 1

1.2

Cíl práce ................................................................................................................. 3

2

Metodika ...................................................................................................................... 5

3

Teoretické aspekty regulace úrokových sazeb ....................................................... 7 3.1

Základní pojmy .................................................................................................... 7

3.2

Historické pohledy na úrokovou sazbu .......................................................... 11

3.2.1

Starověk ........................................................................................................ 11

3.2.2

Rakouská škola ............................................................................................ 11

3.2.3

Američtí neoklasici ..................................................................................... 13

3.2.4

Keynesiánci .................................................................................................. 15

3.2.5

Monetaristé .................................................................................................. 17

3.2.6

Neokeynesiánství ........................................................................................ 18

3.3

4

Státní zásahy do ekonomiky ............................................................................. 21

3.3.1

Liberalismus ................................................................................................ 21

3.3.2

Intervencionismus....................................................................................... 22

3.3.3

Vývoj názorů na státní zásahy v historii ................................................. 23

3.3.4

Názory vybraných ekonomů na státní zásahy ....................................... 26

Praktické aspekty regulace úrokových sazeb ....................................................... 29 4.1

Vlivy regulace úrokových sazeb na trhu úvěrů............................................. 29

4.2

Zadlužení v zemích EU ..................................................................................... 35

4.3

Úrokové stropy v členských zemích EU ......................................................... 39

4.3.1

Absolutní úrokové stropy .......................................................................... 40

4.3.2

Relativní úrokové stropy ........................................................................... 41

4.4

Hodnocení regulace ve vybraných zemích .................................................... 45

4.4.1

Slovenská republika .................................................................................... 46

4.4.2

Polsko ............................................................................................................ 56

4.5

Situace v České republice .................................................................................. 61

4.6

Dopad regulace úrokových sazeb .................................................................... 69

4.6.1

Hypotézy dopadu regulace úrokových sazeb ........................................ 69

4.6.2

Stanovisko České národní banky .............................................................. 73

5

Závěrečná doporučení .............................................................................................. 75

6

Diskuze ....................................................................................................................... 77

7

Závěr ........................................................................................................................... 79

8

Použité zdroje ............................................................................................................ 81

Seznam grafů Graf 1: Zadlužení domácností v jednotlivých členských státech EU vzhledem k HDP ................................................................................................................................. 36 Graf 2: Počet poskytovatelů spotřebitelských úvěrů ................................................... 49 Graf 3: Počet nařízených exekucí .................................................................................... 51 Graf 4: Lombardní sazba a maximální úroková míra od roku 2006.......................... 57 Graf 5: Počet nařízených exekucí v letech 2008 – 2012 (v mil.) .................................. 58 Graf 6: Celkové zadlužení domácností v ČR (v mil. Kč) ............................................. 62 Graf 7: Úvěry domácnostem podle účelu ...................................................................... 62 Graf 8: Osobní bankroty v ČR ......................................................................................... 63 Graf 9: Nařízené exekuce v ČR ....................................................................................... 64

Seznam tabulek Tab. 1: Přehled úrokových stropů v jednotlivých členských zemích EU ................. 44 Tab. 2: Maximální výše úrokové sazby stanovená pro 1. čtvrtletí 2010 .................... 48

Seznam obrázků Obr. 1: Nabídka a poptávka ............................................................................................ 30 Obr. 2: Úrokový strop....................................................................................................... 32

Úvod a cíl práce

1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů v České republice devastuje životní úroveň občanů pět hlavních problémů – důchodová reforma, korupce, lichva a exekuce, právní stát naruby a rozvrácené veřejné finance. Velký problém vidí v lichvě, která může dostat řadu domácností do neřešitelné situace. V roce 2012 zveřejnil Evropský statistický úřad (Eurostat) výzkum na téma Obyvatelstvo a sociální podmínky1. V České republice hrozí podle této zprávy chudoba nebo sociální vyloučení pouze čtrnácti procentům obyvatel. Je to nejméně ze všech zemí Evropské unie, kde celkový průměr dosahuje více než 23 procent. Eurostat zjišťoval i počet lidí trpících závažným materiálním nedostatkem. U tohoto faktoru zkoumal, zda jsou lidé schopni splácet úvěry nebo nájmy včas. Podle Eurostatu trpí závažným materiálním nedostatkem 6,2 procenta Čechů, což je ale stále pod průměrem EU, kde celkový průměr dosahuje 8,1 procenta. Při porovnání průměrného zadlužení domácností v Evropské unii, kde činí poměr zadlužení k hrubému domácímu produktu necelých 44 procent, dosahuje Česká republika zhruba polovičního podílu. Nicméně při porovnání finančních aktiv domácností, vyplývá, že české domácnosti jsou v průměru významně chudší, než ty evropské. V EU totiž dosahují finanční aktiva domácností 200 procent HDP, v ČR pouze 80 procent. Lichva je v české právní úpravě definována pouze jako určité jednání, avšak žádný zákon ani instituce nestanovuje maximální přípustný úrok. Právě vzhledem k neustále se zvyšující zadluženosti domácností, nárůstem počtu exekucí a nově i nárůstem osobních bankrotů se v České republice začaly od roku 2008 objevovat tendence zpřísnit podmínky poskytování úvěrů. DI MEGLIO, Emilio. Population and social conditions. In: Eurostat statistics in focus [online]. 2012 [cit. 2013-05-01]. ISSN 1977-316. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-13-008/EN/KS-SF-13-008-EN.PDF 1

1

2

Úvod a cíl práce Jedním z kroků vlády bylo v roce 2010 schválení zákona o spotřebitelském

úvěru2, který zavedl povinnost uvádět roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve všech dokumentech poskytovatelů úrokových sazeb. Dále došlo též ke změně živnostenského zákona, v jejímž důsledku se stalo poskytování spotřebitelských úvěrů nově podnikatelskou činností spadající pod skupinu živností vázaných („Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“). 3 Ve stejném zákoně je regulován poplatek za předčasné splacení spotřebitelských úvěrů. Na úrovni vlády se navíc začaly objevovat diskuze o zavedení úrokových stropů. V roce 2009 navrhovali poslanci ČSSD zavedení maximální možné sazby RPSN, ale Ministerstvo financí jejich návrh nepodpořilo. Při těchto návrzích se postavily proti nejen úvěrující společnosti (u těch je to pochopitelné), ale proti byla i Česká národní banka a řada dalších odborníků4. Na první pohled se českým zákonodárcům může úrokový strop jevit jako způsob ochrany spotřebitele, je ale otázkou, zda se spíše neobrátí proti těm, které měl chránit. Myslím, že problém v současnosti spočívá v nedostatečné informovanosti na toto téma. Jelikož jsou úrokové stropy zavedeny v polovině členských států EU a v několika dalších vyspělých zemích (Japonsko, Austrálie), a zároveň existuje celá řada studií na toto téma, je proto dle mého názoru možné posoudit efektivitu a dopady této regulace.

2

Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů

3

tamtéž

4

Např. Platforma pro odpovědné finance

Úvod a cíl práce

1.2 Cíl práce Cílem práce je uvedení přehledu zavedených úrokových stropů v členských státech Evropské unie a zhodnocení efektivnosti v oblasti regulace úrokových sazeb ve vybraných státech. Dílčím cílem je zpracování doporučení týkající se omezení úrokových sazeb pro Českou republiku na základě porovnání existujících mechanismů v hodnocených členských zemích Evropské unie, kde jsou tato omezení zavedena. Mezi další dílčí cíle patří uvedení přehledu názorů nejvýznamnějších směrů v ekonomii na uvedenou problematiku. Dalšími dílčími cíli je zhodnocení ekonomických dopadů úrokové regulace a stanovení hypotéz týkajících se dopadu regulace úrokových sazeb, zejména v oblasti ekonomických, sociálních a finančních důsledků.

3

4

Úvod a cíl práce

Metodika

2 Metodika V práci bude jako jedna z metod použita metoda analýzy. Pomocí této metody budu analyzovat dva odlišné přístupy ekonomických směrů k tomuto tématuliberalismus a intervencionismus, možnosti právní úpravy této oblasti a také regulaci v zemích Evropské unie a některých dalších zemích (zejména se zaměřím na země, kde jsou zavedeny úrokové stropy). Dále použiji metodu komparace, abych mohla porovnat regulace vybraných zemí a jejich efektivnost. Metodu logické indukce a dedukce pak použiji k vyvození závěrečných doporučení.

5

6

Metodika

Teoretické aspekty regulace úrokových sazeb

3 Teoretické aspekty regulace úrokových sazeb 3.1 Základní pojmy V této kapitole bych nejprve ráda uvedla několik základních termínů, které souvisí s regulací úrokových sazeb. Úroková sazba – procentuální vyjádření úroku, tedy odměny věřiteli. Určuje, jakou část jistiny musí dlužník za stanovenou dobu zaplatit věřiteli za půjčku. Z ekonomického pohledu se rozlišuje nominální úroková sazba a reálná úroková sazba. Nominální úroková sazba je sazba, která je uváděna ve smlouvách o úvěrech nebo vkladech. Reálnou úrokovou sazbu získáme tak, že nominální úrokovou sazbu tzv. deflujeme (snížíme o oslabení reálné hodnoty, tj. kupní síly půjčované, resp. vkládané peněžní částky během období, na které je půjčována, vkládána). Oslabení reálné hodnoty peněžní částky za dané období odpovídá inflaci za toto období. [8]

RPSN – neboli roční procentní sazba nákladů představuje procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období jednoho roku a vyjadřuje se dle závazně stanoveného vzorce. Jedná se tedy o číslo, které umožňuje posoudit výhodnost úvěru. Zohledňuje jak výši všech částek placených klientem a bankou, tak i termíny, ve kterých k těmto platbám dochází. Bere tedy v úvahu časovou hodnotu peněz. Tuto sazbu lze považovat za přesné vyjádření nákladů, které platí příjemce úvěru. V případě, že nelze stanovit roční procentní sazbu, je věřitel povinen uvést do smlouvy, ve které je úvěr sjednáván, maximální výši úvěru, výši plateb souvisejících s úvěrem a podmínky, za kterých lze tyto platby měnit. Všichni poskytovatelé jsou povinni tento údaj uvádět na roční bázi. Obdobnou povinnost mají i poskytovatelé půjček z ostatních členských států Evropské unie. [45]

7

8


Lichva – půjčování za neúměrně vysoký úrok. Definována trestním zákonem jako trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo zneužije něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, a dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede. [42]

Cenový limit – horní limit bývá označován jako cenový strop, dolní limit pak jako minimální cena nebo cenový práh. Stanovení cenového stropu znamená, že prodávající nesmí ze zákona požadovat vyšší cenu, než je administrativně stanoven cenový strop (např. regulované nájemné). Při stanovení cenového prahu kupující zaplatit méně, než je administrativně stanoven cenový práh a zároveň prodávající nesmí daný statek nabízet za nižší cenu (např. minimální mzda). Cenové stropy stanovené pod úrovní tržních cen mohou sledovat sociálně politické cíle administrativy a mají působit zejména jako obrana proti monopolnímu zisku. V případě termínu úrokový strop se jedná o stanovení maximální úrokové sazby, kterou mohou požadovat úvěrové instituce za jimi poskytované úvěry. [14][43]

Repo sazba Hlavním měnovým nástrojem ČNB jsou repo operace, které jsou prováděny formou tendrů. Při repo operacích je ČNB přijímána přebytečná likvidita bank a jako finanční zajištění předává ČNB dohodnuté cenné papíry. Obě strany se při této operaci zaváží, že po uplynutí doby splatnosti proběhne zpětná transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o smluvený úrok a věřitelská banka vrátí poskytnuté finanční zajištění. Základní doba těchto operací je 14 dní, a proto ČNB vyhlašuje dvoutýdenní reposazbu. Jako doplňkový nástroj slouží tříměsíční repo tendr. Při této operaci ČNB přijímá


likviditu na období tří měsíců. V současnosti se tento nástroj nevyužívá, poslední tendr byl vypsán v lednu 2001. [8]

Lombardní sazba Marginální zápůjční facilita (dříve označováno jako lombardní úvěr) poskytuje bankám, které mají s ČNB uzavřenou rámcovou repo smlouvu, možnost vypůjčit si přes noc od ČNB formou repo operace potřebnou likviditu. Minimální objem zápůjční facility je 10 mil. Kč, částky nad touto hranicí jsou poskytovány bez dalších omezení. Finanční prostředky v rámci této facility jsou úročeny lombardní sazbou. Vzhledem k trvalému přebytku likvidity bývá tato facilita bankami využívána minimálně. Lombardní sazba představuje horní hranici pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na finančním trhu. ČNB je kdykoliv oprávněna z mimořádných měnově politických důvodů dočasně omezit nebo zcela pozastavit poskytování lombardních úvěrů. [8]

9

10



3.2 Historické pohledy na úrokovou sazbu Následující kapitola se bude zabývat historickým pohledem na úrokovou sazbu, způsoby definování úrokových sazeb a názory na státní zásahy do ekonomiky.

3.2.1 Starověk Úvahy o ekonomii se objevovali již ve starověkém Řecku. Významné ekonomické myšlenky lze nalézt v dílech Platóna nebo Aristotela. Ekonomie v té době ještě nebyla samostatnou vědou, ale byla součástí filosofie a etiky. 3.2.1.1 Aristoteles (384 – 322 př.n.l) Antický politik a morální filozof. Podle něj je půjčování peněz na úrok vrcholem nepřirozeného a odsouzeníhodného používání peněz. Vycházel z předpokladu, že peníze jsou sterilní. Tedy jsou pouze oběživo sloužící ke směně, a jelikož je směna ekvivalentní (směňují se stejné hodnoty), nemohou se peníze ve směně zvětšovat. Pokud věřitel požaduje za půjčení peněz úrok, pak vlastně připravuje dlužníka o část majetku, což jej ochuzuje a nakonec může zničit. Z tohoto důvodu je podle Aristotela lichva nepřirozená a nemorální a zákon by ji měl zakázat a lichváře trestat. [16]

3.2.2 Rakouská škola Rakouská škola vznikla v roce 1871 a v současnosti je brána jako alternativní přístup k ekonomii hlavního proudu, neoklasice, a to jako velice liberální přístup. Jejím zakladatelem je Carl Menger. Jedná se o školu ekonomického myšlení, jejíž vliv zasahuje i do jiných oblastí jako je filosofie, historie, práva, apod. Od jiných ekonomických škol se liší zejména metodologií, jejíž podstatou je analýza lidského jednání a využívání deduktivní logiky. Mezi hlavní představitele rakouské školy patří Carl Menger, Eugen von Böhm-Bawerk, Lugwig von Mises. [16]

11

12


3.2.2.1 Eugen Böhm-Bawerk (1851-1914) Bawerk byl jedním z nejvýznamějších představitelů Rakouské školy. Jeho hlavní přínos spočíval zejména v teorii kapitálu a úroku. Vysvětlení úroku viděl v tom, že lidé preferují spíše přítomné statky před budoucími. Pro vysvětlení této preference existuje podle něj několik důvodů. Jako jeden z důvodů uváděl zvyšování důchodů v rostoucím hospodářství, kdy vlivem toho mají pro člověka budoucí statky menší mezní užitek než přítomné statky, jelikož budoucími statky by uspokojoval méně naléhavé potřeby. Dalším důvodem je to, že lidé nepociťují budoucí potřeby tak naléhavě jako ty přítomné. Pro člověka je budoucnost mlhavá a přisuzuje vyšší subjektivní hodnotu např. automobilu, který by mohl mít dnes než automobilu, které by získal za rok. Jako třetí důvod uvádí Bawerk fakt, že podnikatelé si více cení přítomných statků než statků budoucích. Přítomné statky totiž mohou hned investovat do výroby a přinášejí tak větší budoucí produkci než statky budoucí. Z toho plyne, že budoucí statky mají menší hodnotu než přítomné a úrok je tedy rozdíl mezi hodnotou přítomných statků a hodnotou budoucích statků. První dva důvody existence úroku mají psychologickou povahu, třetí důvod má technickou povahu. [25]

3.2.2.2 Friedrich August von Hayek (1899-1992) Významný ekonom a filosof tzv. Rakouské školy. Proslavil se zejména svými obhajobami klasického liberalismu. Zásadně hájil právo na soukromé vlastnictví, které podle něj bylo klíčovým faktorem fungující ekonomiky. Protestoval proti intervencionistu a státním monopolům. Lib. Institut F.A.Hayek představuje úrokovou míru zejména jako cenovou marži mezi jednotlivými stádii výroby. Čím je tato marže nižší, tím více oklikovější metody výroby si ekonomika může dovolit a naopak. [24]


3.2.2.3 Lugwing von Mises (1881-1973) Rakouský ekonom, historik a právník. Proslavil se jako kritik státních zásahů do ekonomiky a jako důsledný obhájce liberalismu. L. Mises je považován za zakladatele teorie hospodářského cyklu. V knize Theory of Money and Credit analyzuje dopady změn množství peněz na úrokovou míru. Úrokovou míru chápe jako diferenci cen mezi spotřebními statky a producentskými statky. Při měnové expanzi nejdříve dojde ke snížení úrokové míry a zahájí se oklikové metody výroby, ale následně dojde k vyčerpání tzv. subsistenčního fondu, což se projeví nedostatkem spotřebních statků a růstem jejich cen. Tak se opět zvýší úroková sazba, k čemuž přispěje i pokles tzv. objektivní směnné hodnoty peněz, tedy růst cenové hladiny. Tu složku úrokových sazeb, jež se mění v reakci na změny kupní síly, nazývá cenovou prémií. [24] [36]

3.2.3 Američtí neoklasici Přestože se v Evropě nové marginalistické teorie rozvíjely již od roku 1870, jejich vliv se na americké univerzity rozšířil až o něco později. Nejvýznamnějšími americkými marginalisty byli John Bates Clark, Irving Fisher a Frank W. Taussig. [29]

3.2.3.1 Irving Fisher (1867-1947) Americký ekonom a statistik byl jako jeden z prvních významných teoretiků kvantitativní teorie peněz ve 20. stol. V roce 1930 vydal Irving Fisher své dílo Teorie úroku. Ve své teorii navazuje především na rakouskou teorii kapitálu E. Bohm Bawerka. Souhlasil s názorem Bohm Bawerka, že oklikové metody výroby jsou produktivnější a délka výrobní periody zvětšuje budoucí produkt oproti současnému. Ale zásadně odmítal, že by technická produktivnost oklikových metod mohla být sama o sobě

13

14


příčinou úroku. Podle Fishera existuje úrok jen jako výsledek společného působení dvou příčin, které nazývá ochotou a příležitostí. Ochota (willingness) lidí vzdát se přítomné spotřeby ve prospěch spotřeby budoucí je založena na subjektivním principu, který jako jeden z faktorů působí na výši úroku. Lidé se vyznačují netrpělivostí ve spotřebě, což znamená, že dávají přednost přítomným statkům před statky budoucími. Úrok překonává tuto netrpělivost. Lidé jsou pak ochotni nespotřebovat celý dnešní důchod a raději jej poskytnou k investici. Každý člověk má přitom určitou subjektivní časovou preferenci (time preference), která mu říká, kolikrát oceňuje dnešní statek (dnešní důchod) více než budoucí statky (budoucí důchod). Pokud člověk oceňuje dnešní statky například 1,05krát více než statky budoucí, bude ochoten vzdát se dnešního důchodu ve prospěch budoucího důchodu jen v tom případě, bude-li jeho budoucí důchod minimálně 1,05krát vyšší než důchod dnešní. Jinými slovy, bude ochoten investovat nebo zapůjčit jinému investorovi svůj důchod minimálně na 5% úrokovou míru. Příležitost (opportunity) investorů investovat dnešní důchod do výrobních metod přinášejících vyšší budoucí důchod je založena na objektivním principu, který je dalším faktorem ovlivňujícím výši úroku. Investor využije dnešní důchod k pořízení kapitálových statků, které investuje do výroby a na konci výrobního procesu získá důchod, který je vyšší než důchod investovaný. Poměr mezi očekávaným budoucím důchodem a dnešním (investovaným) důchodem determinuje maximální úrok, jaký je investor ochoten zaplatit. Například investiční příležitost, která slibuje přinést budoucí důchod 1,05krát vyšší, než je dnešní investovaný důchod, se pro investora vyplatí maximálně při 5% úrokové míře. Fisherova teorie úroku vysvětluje pouze reálnou úrokovou míru. Fisher odlišil nominální úrokovou míru a reálnou úrokovou míru. Je-li očekávána inflace, promítne se inflační očekávání do nominální úrokové míry, takže reálná úroková míra je přibližně rovna rozdílu mezi nominální úrokovou mírou a očekávanou mírou inflace. [29] [18]


15

3.2.4 Keynesiánci Jako reakce na Velkou hospodářskou krizi vznikl v 20. letech 20. století směr pojmenován podle hlavního představitele Johna Maynarda Keynese. Tato nová makroekonomická teorie zpochybnila představu, že samoregulační síly ve vyspělé tržní ekonomice jsou schopny zajistit plné využívání ekonomických zdrojů. Jako možnou nápravu viděla ve stabilizační hospodářské politice státu. Mezi nejdůležitější představitelé patřili např. Bertil Ohlin, Michal Kalecki nebo Dennis H. Robertson. [18] 3.2.4.1 John Maynard Keynes (1883-1946) Britský

ekonom,

který

významně

ovlivnil

vývoj

ekonomické

teorie

i hospodářské politiky ve 20. století. Bývá dokonce označován za největšího ekonoma 20. století. Ve svém díle Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz podrobuje ostré kritice tzv. Sayův zákon trhů. Podle tohoto zákona v marshallovské podobě vyrovnává pružná úroková míra úspory a investice a automaticky dochází k obnovování rovnováhy při plném využívání ekonomických zdrojů. Naopak podle Keynese vztah mezi úsporami a investicemi nereguluje žádný automatický mechanismus. Úspory závisí hlavně na výši běžného důchodu a úroková míra zde nehraje podstatnou roli. Dále odmítal neoklasické pojetí úrokové míry jako ceny za současnou spotřebu a vazbu úroku a mezního produktu kapitálu. Úroková míra je chápána jako čistě peněžní jev spojený s preferencí likvidity a je odměnou za vzdání se likvidity a převzetí rizika spojeného s držením cenných papírů nebo jiných méně likvidních aktiv. Je tedy určována na trhu peněz a nikoli na trhu kapitálu jako v neoklasické ekonomii. Podle Keynese lze na úrokovou míru působit prostřednictvím ovlivňování množství peněz v oběhu, ale snižování úrokové sazby prostřednictvím nabídky peněz má své hranice. Při příliš nízké úrokové sazbě bude většina ekonomických subjektů očekávat její růst, díky čemuž vzroste spekulační poptávka po penězích a další pokles úrokové sazby nebude možné prosadit.

16

Teoretické aspekty regulace úrokových sazeb Tuto situaci označil jako past na likviditu. Keynes ve svém díle zpochybnil schopnost samoregulačního mechanismu ve vyspělé tržní ekonomice a jako jeden ze způsobů, který by vedl k plnému využívání zdrojů, považoval ovlivňování sklonu k investicím prostřednictvím peněžní a úvěrové politiky zaměřené na dlouhodobě nízké úrokové míry. [19]

3.2.4.2 Bertil Ohlin (1899-1979) Švédský ekonom a politik. Byl jedním z představitelů Stockholmské školy, které navazovala na významného ekonoma J.G. Knuta Wicksella. Švédská škola ekonomie zdůrazňovala význam úrokové sazby v peněžní ekonomii pro regulaci peněžního oběhu a pro vztahy mezi peněžním oběhem na straně jedné a cenovou hladinou a cenovými relacemi na straně druhé. Úrok tak nebyl zkoumán pouze jako cena kapitálu, ale i ve vztahu k celkové tvorbě peněz. Jako přirozený úrok byl označován takový úrok, který působí na peněžní a celkovou rovnováhu v ekonomice. Vyšší úrok než přirozený působí deflačně, nižší než přirozený působí inflačně. V článku Stockholmská teorie úspor a investic v časopise Economic Journal kritizoval Keynesovu teorii preference likvidity a teorii úroku. Mezi Keynesem a Ohlinem spolu s Dennisem H. Robertsonem

a R.G. Hawtreyem vznikla

diskuze o teorii úroku. Následně B. Ohlin spolu s D.H. Robertsonem přeformulovali neoklasickou teorii úroku do teorie zapůjčitelných peněžních prostředků. Podle nich je úroková míra determinována na trhu kapitálu a opět má důležitou úlohu při vyrovnávání nabídky úspor a poptávky po nich. [39]


3.2.5 Monetaristé Monetarismus je jedním ze směrů současné neoklasické ekonomie rozvíjející se po druhé světové válce, která zdůrazňuje význam peněz a jejich samoregulační funkci. Patří mezi jednoznačně liberální směry, které odmítají státní zásahy do ekonomiky a zdůrazňující laissez faire. Za nejvýznamnějšího představitele je považován Milton Friedman. Mezi další představitele patří H.G. Johnson, A.J. Schwartzová, L.A. Meltzer, K. Brunner a další. [39] 3.2.5.1 Milton Friedman (1912-2006) Americký ekonom, zakladatel monetarismu a významný představitel chicagské školy. Byl významným liberálním ekonomem 20. století a zastáncem doktríny Laissez faire. Zaměřoval se hlavně na teorii peněz a monetární politiku. Byl velkým odpůrcem regulace úrokových sazeb, kterou prosazovala keynesovská peněžní a úvěrová politika. Podle něj vede regulace úrokových sazeb ke kolísání peněz v oběhu a v důsledku toho dochází k destabilizaci tržní ekonomiky. Ve výsledku jsou změny úrokových sazeb opačné, než o jaké usiluje keynesovská politika. Podle Friedmana se nejdříve projeví efekt likvidity, kdy se úrokové sazby v důsledku zvýšení množství peněz v oběhu sníží. To způsobí změny podílů jednotlivých forem, ve kterých drží ekonomické subjekty bohatství. Následně se projeví efekt důchodu, kdy v důsledku poklesu úrokové sazby dojde ke zvýšení investic a kvůli rostoucí poptávce po úvěrech začnou úrokové sazby opět růst. Tyto dva efekty mají podle Friedmana pouze dočasný charakter. Důležitý může být pouze efekt anticipace, který je spojen s očekáváním vývoje inflace a vede k tomu, že nominální úroková míra je zhruba součtem reálné úrokové míry a míry inflace. Efekt anticipace však nemůže vláda pomocí svých nástrojů ovlivňovat. Z toho Friedman vyvozuje, že úrokové sazby jsou mylným vodítkem pro peněžní a úvěrovou politiku. [39]

17

18


3.2.5.2

Lloyd Appleton Metzler (1913-1980)

Lloyd A. Metzler byl ekonom, profesor a autor. Ačkoliv působil na Chicagské univerzitě od roku 1947 až do své smrti, řadil se spíše mezi keynesiánce. V roce 1951 publikoval v časopise Journal of political Economy piece jeden ze svých nejvlivnějších článků s názvem Bohatství, úspory a úroková sazba. Zde, Metzler zkoumal spor o neutralitě peněz a ukázal, že vliv změny v peněžní zásobě na úrokové sazby a na relativní ceny závisí na tom, zda byl zapojen "uvnitř" nebo "vně“ procesu vytváření peněz. [39]

3.2.6 Neokeynesiánství Neokeynesiánská ekonomie je založena na přizpůsobení Keynesovy teorie efektivní poptávky neoklasické ekonomie. Neokeynesiánská ekonomie neboli neokeynesiánství bývá v literatuře často označováno jako neoklasická syntéza. [18] 3.2.6.1 Franco Modigliani (1918-2003) Americký ekonom italského původu. Působil jako profesor Massachusetts Institut of Technology a také jako viceprezident Mezinárodní ekonomické asociace. Zabýval se zejména současnou tržní ekonomikou a ekonomickou rovnováhou z hlediska ekonomického rozhodování a inflace. F. Modigliani zformuloval úplný keynesiánský model, který je založen na Hansenově modelu IS-LM, který je doplněn o stranu nabídky. Stranu nabídky představuje keynesiánská produkční funkce a neoklasický trh práce. Fungování Modiglianiho modelu je spojeno s předpokladem automatického obnovování rovnováhy při plné zaměstnanosti, pokud jsou ceny a mzdy pružné. Jako keynesiánské

prvky

zde

působí

bariéry,

které

znemožňují

působení

samoregulačního mechanismu. Mezi tyto bariéry patří nepružnost nominálních mezd a reálných mezd směrem dolů, nízká citlivost investic na úrokovou míru a past na likviditu. V roce 1954 předložil spolu s R. Brumbergem práci, která přinesla novou teorii úspor domácností založenou na hypotéze životního cyklu. V této teorii poskytli matematickou formulaci hypotézy životního cyklu, kdy úspory


jednotlivce nezávisí jen na jeho běžném důchodu, ale také na jeho bohatství, očekávání budoucích příjmů a věku. Následně vyvodil Modigliani mimo jiné i to, že běžné úspory jsou závislé na bohatství domácností a v důsledku toho závisí i na úrokové míře. [18]

19

20



21

3.3 Státní zásahy do ekonomiky Státní zásahy všeobecně jsou konkrétní úkony v rámci hospodářské politiky státu. U státních zásahů do cen rozlišujeme přímé a nepřímé státní regulace. K přímé regulaci dochází v případě, že jsou cenové limity, ať už horní nebo dolní, stanovené státem. K nepřímým zásahům dochází prostřednictvím změn nabídky a poptávky. Mezi nejstarší formy nepřímých státních zásahů do cen patří stanovení omezení vstupu na trhy, omezování určitých statků nebo nepřímé cenové intervence (např. spotřební daně, subvence k cenám). [43] Z ekonomického hlediska jsou zákony proti lichvě (tedy i stanovení maximální úrokové sazby) jen specifickým příkladem cenové regulace, kdy dochází ke stanovení cenového stropu. Stát de facto nařizuje prodejci zboží či služeb maximální možnou cenu, za níž smí svůj produkt nabízet kupujícím. Samozřejmě může platit, že ti, kdo podobné cenové regulace navrhují, tak často konají v dobrém úmyslu. Cenová regulace má podle nich působit jako prostředek, díky němuž bude daná služba či zboží dostupnější pro více lidí. V případě regulace úrokových sazeb jde o snahu pomoci rizikovějším spotřebitelům, kteří platí vyšší úrokové sazby. V případě státních zásahů do ekonomiky je však důležitá otázka v jakých případech a do jaké míry by měl stát zasahovat. Co je správné, jaké vměšování se je už spíše na škodu a jaké může mít dopady na trhu. Obecně můžeme rozdělit názory na zásahy státu do ekonomiky do dvou kategorií. První kategorie představuje zastánce ekonomického liberalismu a druhá kategorie zastánce státních zásahů do ekonomiky.

3.3.1 Liberalismus Ekonomický liberalismus nebo také liberální ekonomická teorie či tržní liberalismus je skupinou teorií, jejichž původ je už v osvícenství. Za zakladatele liberálních teorií bývá považován skotský filozof Adam Smith.

Všechny tyto

teorie se snaží o posun hospodářství ke kapitalismu a volnému trhu. Důraz na

22


soukromé vlastnictví a svobodné smluvní vztahy tvoří základ liberálních ekonomických

teorií.

Ekonomický

liberalismus

tvrdí,

že

jednotlivci

v ekonomickém prostředí jednají zejména ve vlastním zájmu, a pokud je jim to umožněno bez jakýchkoliv omezení, vede to k nejlepšímu výsledku (samozřejmě, za předpokladu existence soudní moci a slabé státní moci). Ekonomický liberalismus se částečně vytratil v první polovině dvacátého století spolu s rozvojem sociálního liberalismu. V tomto období byl nahrazen keynesiánskými ekonomickými teoriemi, které požadují ekonomiku s výraznými státními intervencemi. Po tom, co tyto teorie selhaly při vysvětlování stagflace v 70. letech 20. století, nastal návrat liberálních ekonomických teorií, jako je například monetarismus. [16] [24]

3.3.2 Intervencionismus Intervence z latinského intervenire znamená zasahovat, vstupovat do něčeho. Představuje vnější zásah do určitého procesu za účelem ovlivnit jej. Ekonomickou intervencí rozumějme mimořádný zásah státu do tržních nebo ekonomických procesů. A od ekonomických intervencí můžeme odvodit intervencionismus, což je přesvědčení o užitečnosti nebo nutnosti státních zásahů. Velkým zastáncem státních zásahů do ekonomiky byl John Maynard Keynes. [16]


23

3.3.3 Vývoj názorů na státní zásahy v historii Směry se dle mého názoru střídají podle politické a ekonomické situace. Většinou v době

ekonomické

krize

dochází

k pochybnostem

o

samoregulačních

schopnostech trhu a vzniká potřeba státních zásahů do ekonomiky. V minulosti se názory na vhodnost zásahů státu do ekonomiky lišili v závislosti na schopnosti teorie hlavního proudu vysvětlit ekonomické jevy dané doby a současně na ekonomické a politické situaci. To si můžeme ukázat na následujícím historickém vývoji od počátku 20. století až po současnost.

3.3.3.1 Počátek 20. století Ve dvacátém století došlo k zásadním přehodnocením ekonomického i politického myšlení. Od přelomu dvacátého století po první světovou válku převažoval liberalismus. Po 1. světové válce došlo ke zbrzdění ekonomického vývoje, vyčerpání daných ekonomik. Ve 20. a 30. letech 20. století narostly pochyby o užitečnosti liberálního neoklasického přístupu. Zejména bylo zpochybňováno tvrzení, že samoregulační tržní síly jsou schopny vracet ekonomiku do stavu rovnováhy při plném využívání všech zdrojů včetně práce. Zpočátku ještě převažoval liberální postoj k ekonomice, ale postupně už se objevují teorie, které zastávají názor, že liberalismus není to nejlepší pro ekonomickou obnovu světa po první světové válce. Tyto směry se mohly naplno projevit až po tzv. Černém pátku 24. října 1929. Ve stínu velké hospodářské krize vznikl směr pojmenovaný po americkém ekonomovi Johnu Maynardu Keynesovi tzv. keynesiánství. Světovou hospodářskou krizi odstartoval prudký pokles kurzů akcií na americké burze a dále se projevila celosvětovou depresí. Hromadné bankroty velkých firem vedly k prudkému poklesu výroby a ke vzniku celosvětové nezaměstnanosti. Mimo jiné vyvolala Velká deprese obavy, že kapitalismus spěje k dlouhodobé stagnaci. Nová makroekonomická teorie J. M. Keynese přinesla závažné pochybnosti o schopnosti samoregulačních tržních sil pro plné využívání

24


ekonomických zdrojů a hledala nápravu v hospodářské politice státu. Keynesova teorie, stejně jako na ni navazující teorie, představovala optimistický pohled na možnost stabilizace tržní ekonomiky státním intervencionismem. [28]

3.3.3.2 Stagflace v 70. letech 20. století V 70. letech dorazila téměř do celého světa velká inflační recese neboli stagflace, se kterou si tehdejší ekonomické teorie nedovedly poradit. Toto období, na jehož počátku došlo ke zrušení zlatého standardu, bylo poznamenáno vysokou inflací a stagnací nebo propadem ekonomik. Současně se projevila chybnost některých ekonomických teorií (s keynesiánstvím v čele), které doporučovaly léčit recesi v ekonomikách vyšším utrácením z pozice vlády a snižováním úrokových sazeb. [5] V 70. letech tak dochází ke krizi keynesiánství a ke zpochybnění jejích hospodářsko-politických doporučení. Odpovědí na krizi byl mimo jiné i nástup nových konzervativních směrů. Jedním z těchto konzervativních směrů je monetarismus. Monetarismus patří jednoznačně k liberálním směrům, který zdůrazňuje laissez faire. Jde o heslo klasického liberalismu, které vyjadřuje požadavek, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby stát do něj nezasahoval. Někdy bývá označován podle nejvýznamnějšího představitele Friedmanovský monetarismus. Hospodářský

vývoj

v

70.

letech

skutečně

zpochybnil

správnost

keynesiánské ekonomie a dal za pravdu Friedmanovým, ale i Hayekovým, předpovědím. Důsledkem byl růst zájmu o jeho teoretické dílo i hospodářskopolitická doporučení. Friedmanův monetarismus se stal jedním z hlavních zdrojů konzervativní hospodářské politiky 80. let – tzv. reganomiky v USA a thatcherismu ve Velké Británii. Milton Friedman patří k největším liberálům 20. století. Nelze tedy opomenout ani jeho doporučení nesoucí se v duchu hospodářského liberalismu. Friedman dává za vzor ekonomiky se svobodným tržním prostředím, volným


25

zahraničním obchodem a nízkou mírou zdanění, podporující privatizaci a deregulaci hospodářství vedoucí ke zmenšování role státu v ekonomice. Proti státním zásahům se staví i ekonomie strany nabídky. Podle jejích zastánců negativní dopady tržních selhání jsou méně podstatné nebo méně nebezpečné než účinky vládních zásahů toto napravit. [24]

3.3.3.3 Krize 2008 Další světová krize přišla na počátku nového tisíciletí. V září 2008 burzy po celém světě zaznamenaly hluboký propad. Bezprostřední příčinou světové finanční krize bylo prasknutí nemovitostní bubliny v USA.

Významnou roli však sehrála

i vysoká cena ropy v první polovině roku 2008. Dle OSN čelila světová ekonomika největšímu poklesu od Velké hospodářské krize ve třicátých letech dvacátého století. V tomto období došlo k rychlému zvýšení výchozích sazeb amerických hypotečních úvěrů. Nízké úrokové sazby nalákaly velké množství spotřebitelů, kdy byly bez nějakých přísnějších pravidel poskytovány půjčky všeho druhu. Rychle rostoucí spotřeba, kterou vyvolaly lehce nabyté peněžní prostředky, vytvořila tlak na růst cen nemovitostí. V okamžiku pádu cen nemovitostí došlo i k tomu, že nemovitosti měly nižší hodnotu než hypotéka, s níž byly spojené. Platební neschopnost způsobená příliš vysokými splátkami se promítla i do ostatních odvětví. [21] Po tomto období došlo k větší diskuzi na téma zadlužení, a to nejen státních pokladen, ale zejména domácností. Např. v České republice byl zaveden nový spotřebitelský zákon, jehož hlavním přínosem bylo zavedení povinnosti uvádět v dokumentech poskytovatelů úvěrů RPSN spolu s příkladem výpočtu. Dále došlo ke zpřísnění pravidel poskytování úvěrů u bankovních institucí. Také se začaly objevovat návrhy na zavedení maximální úrokové sazby.5

5

podrobněji v kapitole Situace v ČR

26


3.3.4 Názory vybraných ekonomů na státní zásahy Státními zásahy se snaží stát regulovat nedokonalost tržního mechanismu. Různé ekonomické teorie se liší v názoru na to, zda jsou státní zásahy vůbec vhodné. Sociálně tržní ekonomika zastává názor, že tyto zásahy jsou nutné. Čistě tržní ekonomika považuje státní zásahy za destabilizující a připouští jen minimální zásahy. Smíšená tržní ekonomika se nachází někde mezi plánovanou a volnou ekonomikou. Pro tuto kapitolu jsem si vybrala názory významných světových ekonomů. Jako zástupce skupiny ekonomů podporujících státní intervence jsem si vybrala J. M. Keynese spolu s Hymanem Minskym. H. Minsky není tak světově proslulý ekonom, ale v souvislosti s finanční krizí se začalo o jeho teorii finanční nestability více mluvit. Jako zástupce liberalitů jsem vybrala hlavního kritika Keynese – M. Friedmana spolu s L. Misesem. Státní zásahy ve své teorii podporoval John Maynard Keynes, který zdůrazňoval plnou zaměstnanost a zásahy státu do ekonomiky. Stát podle něj musí zasahovat především do oblasti peněžní politiky (výší úroku) a musí ochraňovat vlastní obchod (výše nebo existence cla). Dále má zadávat státní zakázky

soukromým

podnikatelům

Keynesiánská ekonomie

(stavba

silnic,

vychází z předpokladu, že

výstavba pro

plné

měst

atd.).

využívání

ekonomických zdrojů jsou nezbytné státní zásahy. Za zdroj nestability se považuje pokles celkové poptávky, který vede k nevyužívání ekonomických zdrojů a způsobuje nezaměstnanost. [19] V 70. letech minulého století někteří ekonomové v reakci na teorii státních zásahů J. M. Keynese přišli s novým názorovým proudem a to s tzv. neokonzervatismem, který se rozvinul do dvou koncepcí – monetarismu a ekonomie nabídky. Podle nejvýznamnějšího představitele monetarismu Miltona Friedmana existují jen dva způsoby koordinace hospodářské činnosti milionů lidí. Prvním způsobem je centrální nařízení zahrnující použití donucení, což je podle něj technika armády


27

a moderního totalitářského státu. Druhým způsobem je dobrovolná spolupráce jednotlivců, tedy technika trhu. Důležitou podmínkou druhého způsobu koordinace je, že se jedná o vzájemně dobrovolnou transakci a obě strany jsou informovány. Friedman ve své knize Kapitalismus uvádí, že ve složité ekonomice s existencí podniků a peněžní směny je spolupráce přesně individuální a dobrovolná za předpokladu, že jsou podniky soukromé (takže konečnými smluvními stranami jsou jednotlivci) a jednotlivci se mohou skutečně svobodně rozhodnout, zda vstoupí či nevstoupí do jakékoliv konkrétní směny, takže každá transakce je striktně dobrovolná. Pokud panuje skutečná svoboda směny, fungování tržní organizace hospodářské činnosti zabraňuje jedné osobě zasahovat většiny aktivit jiné osoby. Spotřebitel je chráněn před donucením ze strany prodávajícího, jelikož existují ostatní prodávající, se kterými může jednat. A prodávající je chráněn před donucením ze strany spotřebitele, jelikož existují jiní spotřebitelé, kterým může prodat. Zároveň však Friedman uznává potřebu státu, kdy vládě přiděluje jednak funkci fóra pro určení pravidel hry a také soudce, který interpretuje a zajišťuje dodržování dohodnutých pravidel. Podobně se na státní zásahy díval i poněkud radikální obhájce liberalismu Ludwig von Mises. Společnost s liberálními zásadami definuje jako kapitalismus. Liberalismus pak reflektuje nikoli jako zájem určité privilegované skupiny, ale jako zájem celku. Lidský řád založený na dělbě práce, jako nutného předpokladu pokroku, nemůže existovat jinak než na základě soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Míra svobody dělníků pak přímo koreluje s jejich produktivitou práce. Stát má v tomto soukolí plnit jedinou úlohu - chránit výše uvedené hodnoty, tedy soukromé vlastnictví, svobodu a mír. Má dohlížet na dodržování základních společenských pravidel a vymáhání práva. Tvrzení anarchistů o dobrovolném

dodržování

společenských

norem

považuje

von

Mises

28


za pochybené, neboť takový stát by podle jeho názoru fungoval jen ve světě „andělů a svatých“. [24] Jeden z pokračovatelů Keynesovy tradice Hyman P. Minsky zdůvodňoval potřebu státních zásahů ve své tezi o přirozené nestabilitě finančních trhů. Během prosperity, kdy zisk podniků roste, nastává euforie, která má za následek spekulativní horečku. To se promítá nejen do cen akcií na burze, ale především do objemu úvěrů. Banky půjčí podnikům i domácnostem částky, které jsou teoreticky splatné, jen pokud je ekonomiky ve fázi konjunktury. Jakmile však růst ekonomiky skončí a dostaví se recese, soukromá sféra začne mít problémy se splácením. Takový vývoj může dospět až do stadia bankovní krize, kdy banky zastaví půjčování a dojde ke zhroucení ekonomiky. V takovou chvíli nastává takzvaný Minského moment, kdy je třeba, aby do hry vstoupila vláda a centrální banka a sestupnou spirálu zabrzdily. Podle Minského uvolnění podmínek pro banky vede k nestabilitě. [22]

Praktické aspekty regulace úrokových sazeb

29

4 Praktické aspekty regulace úrokových sazeb Mnoho zemí nejen Evropské unie zavedlo úrokové stropy jako ochranu před bezohlednými věřiteli. Zároveň se vlády potýkají s politickým a kulturním tlakem udržovat nízké úrokové sazby. Navzdory dobrým úmyslům se regulace úrokových sazeb může obrátit proti skupině obyvatel, kterou měla chránit. V zemích s regulací úrokových sazeb se často řada poskytovatelů stáhne z trhu, sníží

nabídku

svých

produktů,

nebo

danou

regulaci

obcházejí

méně

transparentními celkovými náklady na úvěr. V následujících kapitolách se budu zabývat dopady regulace úrokových sazeb na nabídku, poptávku úvěrů a sociální dopady této regulace. Dále bych pozornost věnovala zemím Evropské unii, ve kterých jsou nějakým způsobem úrokové sazby regulovány. Podrobněji se však zaměřím pouze na tři vybrané státy, u kterých budu hodnotit jednak legislativní ošetření regulace a jednak efektivnost, tedy, zda splnila cíle, pro které byla zaváděna. V následující části práce bych se pak zaměřila na situaci v České republice s případnými návrhy a doporučeními. Zároveň bych uvedla několik hypotéz, týkajících se dopadů stanovení úrokových stropů.

4.1 Vlivy regulace úrokových sazeb na trhu úvěrů Pro lepší pochopení vlivu regulace ceny úvěrů je nejprve třeba si vysvětlit fungování na trhu peněžních půjček. Rovnováha na trhu peněžních půjček je určována střetem nabídky a poptávky. Nabídku představují domácnosti se svými volnými peněžními prostředky. Poptávku představují investoři. S růstem úrokové míry dochází k poklesu poptávky po úvěrech a roste jejich nabídka. Více domácností je ochotných se vzdát své současné spotřeby a spořit, aby mohly spotřebovávat v budoucnu. S růstem ceny peněz dochází k poklesu poptávky po nich a investoři spolu s domácnostmi ztrácejí zájem o úvěry. Při nižší úrokové

30


míře, než je rovnovážná cena (P*), dochází k tomu, že investoři mají zájem o půjčky, ale problém způsobuje nižší úroková sazba, která odrazuje od spoření. Tím dochází ke snížení ceny nabídky. Dostáváme tak dynamiku, kdy jakýkoliv výkyv v množství nebo ceně úvěrů povede k následné reakci na trhu a návratu do bodu rovnováhy. Nabídková strana je ovlivněna tím, že každá domácnost, která spoří a nabízí na trhu své peněžní prostředky, z nich chce získat co nejvyšší úrok. Konkurence mezi bankovními a nebankovními institucemi a domácnostmi zaručuje přirozenou regulaci výše úvěrů. Obr. 1: Nabídka a poptávka

Zdroj: Wikimedia Commons6 Úroková míra se skládá z několika částí. Odměnou za zdržení se současné spotřeby je tzv. přirozený úrok nebo také časová preference. Dalšími složkami je inflační a riziková přirážka. Obě tyto přirážky jsou svým způsobem pojištěním proti jistým rizikům.

Inflační přirážka kompenzuje rizika, která jsou spojena

s růstem cenové hladiny. Riziková přirážka je pojistka před možným nesplacením

6

Dostupné na www: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Supply_and_demand_curves.svg


úvěru. Tyto části úrokové míry nejsou ovlivněny nominální výší úvěru. V souvislosti s cenou úvěru je používána RPSN (roční procentní sazba nákladů), která vyjadřuje nominální hodnotu nákladů spojených s poskytnutým úvěrem. Dále jsou s úvěry spojeny dodatečné náklady, které spotřebitel hradí před čerpáním nebo na začátku čerpání úvěru (např. poplatky za správu úvěru, čerpání úvěru,…). Avšak administrativní poplatky nejsou variabilní složkou a jejich výše nezávisí na velikosti úvěru. Tím výše administrativních poplatků zvyšuje úrokovou míru zejména v případě nízkých objemů úvěrů. Podle L. Miseho úrok z trvanlivých statků a úrok ze spotřebitelského úvěru jsou jako ostatní druhy úroku přímým důsledkem vyššího ocenění současných statků v porovnání s budoucími statky. Obecně tržní rovnováhou rozumíme situaci, kdy se nabízené množství statků shoduje s množstvím poptávaným, což je navozováno vývojem tržní ceny. V tržním systému platí, že tržní cena vznikne jako rovnováha nabídky a poptávky a jinou cenu nelze považovat za ekonomicky efektivní. Stát při stanovení cenového stropu sleduje konkrétní cíle, které mají být prospěšné nebo se snaží zabránit obohacování vysokými cenami. Tržní cena má však v sobě zahrnutou rovnováhu dvou základních tendencí trhu nabídky a poptávky a její výše tuto rovnováhu respektuje. Současně platí, že tržní cena působí jako informace pro další ekonomické subjekty, které na základě této informace rozhodují o použití zdrojů, distribuce i spotřebě. Pokud tedy stát určí administrativně cenu, může to mít dopad na alokaci zdrojů i spotřebu příslušných statků. Na trhu s úvěry mějme je rovnováhu v bodě E při rovnovážné úrokové sazbě Re a rovnovážném množství úvěrů Qe. V tomto bodě je nabídka rovna poptávce. Tedy za danou úrokovou míru Re jsou ochotni poskytovatelé úvěrů nabídnout takové množství úvěrů, které se rovná množství úvěrů, o které mají spotřebitelé při dané úrokové sazbě zájem.

31

32


Obr. 2: Úrokový strop

Zdroj: Wikimedia Commons 7 Při zavedení úrokového stropu na úrovni Rc, dojde ke snížení sazeb z úrovně Re. Z pohledu strany úvěrových společností dojde ke snížení počtu poskytovaných úvěrů z Qe do Qs (oblast trojúhelníku II). Nicméně počet spotřebitelů, kteří by měli při dané úrokové míře Rc zájem o úvěr, vzroste z Qe na Qd (trojúhelník II). Tedy Qd minus Qs je počet spotřebitelů, kteří opustili trh bez úvěru při sazbě Rc. Spotřebitelé s přístupem k úvěrům po snížení sazby na Rc budou s největší pravděpodobností ti, kteří jsou schopni splácet a zároveň mají přístup k jiným zdrojům peněz. Bude se tedy jednat o nízkorizikovou skupinu klientů.

To je

z toho důvodu, že poskytovatelé úvěrů, kteří jsou ochotni poskytnout úvěr za nižší úrokovou sazbu, budou pravděpodobně používat lepší postupy při kontrole, aby minimalizovali své transakční náklady. Dalo by se říct, že poskytovatelé mají

7

Dostupné na www: http://gulzar05.blogspot.cz/2010/10/analyzing-interest-caps-

on-mfis.html


33

na výběr z dostatečného množství klientů (jelikož poptávka je v množství Qd, kdežto nabídka pouze pro Qs) a tím je pravděpodobnější, že si vyberou méně rizikové klienty. Úvěrové produkty pro nízkorizikové skupiny by úrokovou regulací neměly být ovlivněny. Opačná situace nastává u produktů pro nebonitní spotřebitele. Tyto produkty bývají mnohem dražší, zejména kvůli nižšímu objemu zapůjčených prostředků a vyššímu riziku. Vysoké úrokové sazby totiž nemusejí nutně znamenat nekalé obchodní praktiky či zneužívání tísně spotřebitele. V případě zavedení úrokových stropů může dojít ke snížení množství těchto produktů na trhu. Regulace úrokových sazeb by neměla mít vliv na úvěrové produkty pro nízko až středně rizikové klienty. Avšak povede k poklesu nabídky produktů pro vysoce rizikové klienty. Nebonitní klienti představují většinou nízkopříjmové skupiny obyvatelstva a tato skupina patří mezi skupinu, která je nejvíce zadlužena. V případě, že dojde ke snížení nabídky produktů pro tyto klienty, budou tak nuceni obrátit se na nelegální alternativy. Poskytovatelé úvěrů pro nebonitní klienty se buď budou muset zaměřit na bonitnější skupinu, nebo přesunout podnikání do černé zóny ekonomiky, kde jsou ceny úvěrů v důsledku vyšší rizikovosti mnohem vyšší. Zavedením

nízko

položeného

úrokového

stropu

tak

může

dojít

k nedostatku úvěrových peněz a zároveň může dojít k vytlačení méně solventních a chudších dlužníků těmi bohatšími. [17] [38] Zavedení maximálních úrokových sazeb může mít vliv i na růst úvěrového trhu a ten zase ovlivňuje další ekonomické proměnné. Finanční systémy působí na ekonomický růst prostřednictvím alokace úspor k investicím, množství zdrojů spotřebovaných při poskytování finančních služeb a jejich vliv na míru úspor v ekonomice. Prostředky domácností jsou použity k financování úvěrů subjektů reálné ekonomiky. [38]

34



4.2 Zadlužení v zemích EU Problémy se zadlužeností domácností, předlužeností a následnou neschopností splácet úvěry jdou napříč všemi státy Evropské unie. Obr. 3: Zadlužení domácností v EU vzhledem k hrubému disponibilnímu důchodu (2011)

Zdroj: Eurostat8 Počet nesplácených úvěrů se zvyšuje v celé Evropě a celkový objem úvěrů domácností získává pomalu, ale jistě po vzestupný trend. Zatímco ke snižování

Dostupné na www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&plug

8

in=1&language=en&pcode=tec00104

35

36


zadluženosti domácností dochází nadále poměrně úspěšně například ve Velké Británii a Německu, ostatní evropské země při snižování zadlužení zaostávají. Zadluženost dánských domácností patří mezi nejvyšší v celé Evropě a dosahuje výše 267,67 procent HDP. Mezi země, které daleko převyšují průměr EU, dále patří Nizozemí s 250,46 procenty HDP a Irsko s 205,86 procenty HDP. K nejvyššímu růstu zadluženosti mezi lety 2010 a 2011 došlo v Polsku (o 5,6 %), v Belgii (o 4 %) a na Slovensku (o 3,16 %). Naopak k největšímu poklesu zadluženosti došlo ve Velké Británii (o 8 %). Graf 1: Zadlužení domácností v jednotlivých členských státech EU vzhledem k HDP 300,00

2010

2011

250,00 200,00 150,00 100,00

0,00

Euro area Belgium Czech… Denmark Germany Greece Estonia Ireland Spain France Italy Cyprus Latvia Lithuania Luxembourg Hungary Malta Netherlands Austria Poland Portugal Romania Slovenia Slovakia Finland Sweden United… Iceland

50,00

Zdroj: vlastní9

Data dostupná na www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=te c00104 9


Podle závěrů studie The over-indebtedness of european households vypracované pro Evropskou komisi bylo v roce 2011 téměř 11,4 procenta domácností v prodlení se splácením nájmu, účtů nebo úvěrů. Mezi země, kde mají domácnosti největší problémy se splácením úvěrů (v prodlení jsou více než tři domácnosti z deseti), patří Bulharsko, Řecko a Rumunsko. Naopak nejméně předlužené domácnosti jsou v Německu, Nizozemí a Lucembursku. [17]

37

38



4.3 Úrokové stropy v členských zemích EU Z hlediska regulace úrokových sazeb lze považovat evropské země za velmi rozmanité. Jednak se liší způsob stanovení úrokového stropu, tedy zda je maximální úrok stanoven absolutně nebo relativně. Absolutní strop představuje přímé stanovení nějaké maximální fixní nominální úrokové sazby. Použití relativního stropu znamená výpočet maximální úrokové sazby ve vztahu k určité proměnné. V rámci Evropské unie nejsou ve čtrnácti členských zemích zavedeny stropy, které by omezovaly úroky v typických úvěrových smlouvách. Zbývajících třináct států má zavedenou určitou formu úrokového stropu. Z těchto zemí tři používají absolutní stropy a deset států zavedlo relativní stropy. Další rozdílností může být instituce, která výši stropů ovlivňuje. Obecně mezi tyto instituce patří centrální banka, dále to může být státní správa, zákonodárci či soudy. Tyto instituce mohou být do procesu stanovení úrokových stropů zapojeny samostatně, nebo v kombinaci s jinými. V Itálii, Portugalsku a na Maltě je stanovován úrokový strop zákonodárci. Centrální banka stanovuje úrokové stropy (pomocí lombardní sazby) ve Francii, Belgii, Estonsku, Polsku, Řecku a Španělsku. Naopak v Bulharsku a Irsku má vliv na výši stropu vláda a zvláštní administrativa. Stropy jsou navíc v různých zemích stanovovány pro různá období. Polsko a Německo mění výši maximálního úroku každý měsíc. Více než třetina států neurčují lhůtu vůbec a nestanovují stropy v pravidelných frekvencích. Irsko reviduje stropy každoročně. V Belgii se od roku 1992 změnily jen čtyřikrát. Rozdíly jsou i v zaokrouhlování stropu, tedy na jaký počet desetinných míst se maximální úroková sazba stanovuje. Např. Belgie zaokrouhluje na nejbližší půl procenta. [17]

39

40


4.3.1 Absolutní úrokové stropy 4.3.1.1 Malta Maximální úroková sazba na Maltě je stanovena zákonem a je vždy stanovena v občanském zákoníku od jeho vyhlášení v roce 1868. Podle čl. 1852 (1) občanského zákoníku, sazba úroků z úvěrů nesmí překročit úrokovou sazbu ve výši 8 procent ročně. Mezi 1868 a 1974 to bylo 6 procent ročně. Toto pravidlo však podléhá celé řadě výjimek. [7] 4.3.1.2 Řecko Zde je maximální úroková sazba stanovena pouze pro nebankovní půjčky. Maximální smluvní úroková sazba se řídí správním právem a úrokovou sazbu stanovuje vláda, konkrétně Acts of the Concil of Ministers na základě návrhů měnového výboru Bank of Greece. [2] 4.3.1.3 Irsko V Irsku existuje maximální úroková sazba, za kterou lze poskytovat úvěry, ale nevztahuje se na banky. Tato sazba ovlivňuje úroveň úrokové sazby, za kterou mohou půjčovat družstevní záložny (Credit Unions). Toto omezení je součástí Credit Union Act. Dále v rámci procesu udělování licencí poskytovatelům půjček má centrální banka možnost stanovit maximální úrokovou sazbu, za kterou mohou tyto instituce poskytovat úvěry. [6]


41

4.3.2 Relativní úrokové stropy 4.3.2.1 Belgie V Belgii je maximální úroková sazba upravena zákonem a rozlišuje úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v závislosti na výši úvěru. Pro úvěry do 1250 eur je strop 19,5 % RPSN, pro úvěry od 1250 do 5000 eur jsou omezeny 16 % a pro úvěry nad 5000 eur je maximální úroková sazba 10 %. [38] 4.3.2.2 Nizozemí Nizozemí stanovuje maximální výše úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů. Maximální hranice je nastavena vyhláškou k zákonu o spotřebitelském úvěru a vztahuje se na úvěry do 40 tisíc eur. Podle článku 35 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „Aby se zabránilo přijímání příliš velkého rizika poskytovatelem úvěru, upraví se vyhláškou nejvyšší přípustná odměna za poskytnutí úvěru, zároveň se stanoví pravidla ohledně okamžiku, kdy je možné odměnu za poskytnutí úvěru vyúčtovat.“ Příslušná vyhláška pak upravuje maximální výši odměny při pravidelném splácení spotřebitelského úvěru (zákonný úrok + 17 procentních bodů), maximální výši poplatku za prodlení se splácením a dále maximální poplatek za dřívější splacení úvěru. [38] 4.3.2.3 Francie Ve Francii jsou regulovány lichvářské úrokové sazby ve spotřebitelském zákoníku (Code de la Consommation). Podle článek L313-3 francouzského spotřebitelského zákoníku: „Lichvářský úvěr je úvěr sjednaný s roční procentní sazbou, která v době poskytnutí převyšuje o více než jednu třetinu průměrnou efektivní sazbu uplatňovanou

během

předcházejícího

čtvrtletí

úvěrovými

institucemi

s podmínkami zahrnujícími obdobné riziko“. Úrokové stropy jsou stanoveny pro všechny typy úvěrů, včetně hypotečních úvěrů. Jsou počítány centrální bankou každé čtvrtletí na základě tržních sazeb pro různé kategorie úvěrů. Pro úvěry nižší než 1 524 EUR jsou úrokové stropy stanovovány jednotně. Maximální úroková sazba odpovídá tržní ceně vynásobené koeficientem 1,33. [23]

42


4.3.2.4 Španělsko Platný španělský zákoník, který byl zaveden proti lichvě, pochází již z roku 1908, přičemž k jeho poslední modifikaci došlo v roce 2000. Ve španělském právu není zakotven limit úrokových sazeb; za neplatnou se však považuje smlouva, která má úrokové podmínky podstatně vyšší, než je průměr. V současnosti se vede ohledně regulace lichvářských úrokových podmínek širší diskuze, která směřuje mj. k vytvoření registru profesionálních poskytovatelů úvěrů a ke standardizaci podmínek úvěrů, úrokových sazeb a poplatků spojených se spotřebitelskými úvěry. [38] 4.3.2.5 Německo Německo nemá přímo stanovené zákonné požadavky týkající se úrokových stropů. Německý model regulace úrokových sazeb vychází pouze z obecných ustanovení občanského zákoníku platných pro lichvu. Tento model je v platnosti jen s drobnými úpravami již od zavedení občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch) v roce 1880. Podle §138 odst. 2 je lichva popisována podobným způsobem, jako ji známe my. Nicméně podle Spolkového soudního dvora by rozhodnutí ohledně (ne)místnosti úrokových sazeb mělo náležet soudu. Jako relevantní v otázce „povolených“ nejvyšších úrokových sazeb je v současnosti bráno rozhodnutí Nejvyššího soudu, který za přiměřené považuje dvojnásobek průměrné úrokové sazby uplatňované na trhu (po stanovenou dobu). [15] 4.3.2.6 Polsko V souladu s článkem 359 §21 občanského zákoníku (Kodeksu Cywilnego) maximální úroková sazba nesmí překročit čtyřnásobek lombardní sazby polské národní banky. Maximální úroková sazba se mění pokaždé, když se změní referenční úroková sazba. Pokud je referenční sazba snížena, musí být věřitelem upraveny všechny smlouvy, které obsahují vyšší úrokovou sazbu. [20]


4.3.2.7 Slovinsko Slovinsko reguluje maximální výši úrokových sazeb, kdy se zákonem č. 111/2007 změnilo ustanovení zákona o spotřebitelských úvěrech (Zakon o potrošniških kreditih, č. 77/2004), které ve svém §18a) limituje hranici úrokové sazby na 200 % sazby stanovené Slovinskou centrální bankou na základě statistických zjišťování podle výše a doby splatnosti poskytnutých úvěrů. [4] 4.3.2.8 Itálie V Itálii je od roku 1996 v platnosti zákon (č. 108), který za lichvářské, a tudíž nepovolené úrokové sazby označuje sazby převyšující oficiálně stanovenou úroveň. Se čtvrtletní frekvencí se tak přizpůsobuje tento limit úrovni koeficientu 1,5 k průměrné roční efektivní úrokové míře aplikované bankami a dalšími finančními institucemi. [38] 4.3.2.9 Estonsko Od 1. 7. 2011 je základem pro výpočet roční procentní sazby nákladů vyhláška Ministerstva financí č. 51 "Postupy pro výpočet roční procentní sazby nákladů spotřebitelských úvěrů". Roční procentní sazba nákladů zahrnuje spotřebitelské úvěry poskytnuté úvěrovými institucemi pouze jednotlivcům. Maximální procentní sazba nákladů se v Estonsku rovná trojnásobku průměrné procentní míry nákladů stanovené centrální bankou. Úrokové stropy se revidují každý měsíc. Sazba stanovená centrální bankou se většinou pohybuje kolem 30 procent. Annual percentage rate of charge of consumer loans granted to individuals. [1] 4.3.2.10 Portugalsko V Portugalsku je maximální výše sazeb rovna násobku 1,33 k průměrné sazbě, která je stanovována centrální bankou každé tři měsíce. Výpočty úrokové sazby centrální bankou jsou založeny na průměru úrokových sazeb uplatňovaných úvěrovými institucemi v předchozím čtvrtletí. Současně se maximální výše sazby odvíjí od typu úvěru. [3]

43

44


Tab. 1: Přehled úrokových stropů v jednotlivých členských zemích EU Země Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Malta Maďarsko Německo Nizozemí Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie

Zdroj: vlastní.

Stanoveny úrokové stropy ano ne ne ne ano ne ano ano ano ne ne ne ne ano ne ano ano ano ano ne ne ano ne ano ano ne ne

Způsob stanovení úrokového stropu relativní relativní relativní absolutní relativní absolutní relativní relativní relativní relativní absolutní relativní relativní -


4.4 Hodnocení regulace ve vybraných zemích V této kapitole se

budu

podrobněji zabývat regulací úrokových sazeb

ve vybraných státech. Za zástupce států s maximální výší úrokové sazby jsem si zvolila Slovenskou republiku a Polsko. Při výběru jsem se dívala zejména na podobnost ekonomik, chování subjektů na trhu a celkovou vzájemnou podobnost se situací v České republice. Slovenská a Česká republika jsou si velmi blízké nejen z historického a geografického hlediska, ale v současnosti i z pohledu ekonomiky. Slovenská republika v posledním desetiletí rostla ročním tempem 4,8 procenta, takže rozdíl v HDP na obyvatele mezi SR a ČR je už pouze osmi procentní. Současně se Slovenská republika podílí na celkovém českém exportu 8,9 procenty. Průměrná hrubá mzda je srovnatelná, pouze nezaměstnanost je na Slovensku vyšší zhruba o pět procent. Procento lidí, kteří jsou zasaženi vážným materiálním nedostatkem (příjmovou chudobou), se v obou státech pohybuje kolem 40 procent. Dalším důvodem k výběru Slovenska byla velká podobnost právního řádu. Zároveň se Slovensko potýká se stejnými problémy v oblasti zadlužení domácností jako Česká republika. [40] U Polska je to obdobné. Spojuje nás nejen geografická poloha, ale i podobná ekonomická situace. Polsko se podílí na celkovém exportu České republiky 6,3 procenty. Podle předběžných odhadů polského Hlavního statistického úřadu hrubý domácí produkt Polska byl v roce 2012 vyšší o 2 % oproti roku 2011. Polsko se jako jediné ze států EU dokázalo ubránit recesi. Nezaměstnanost je v Polsku obdobná jako na Slovensku, pohybuje se kolem 13-14 procent. Průměrná hrubá mzda je srovnatelná s českou. [8] [9] [13]

45

46


4.4.1 Slovenská republika Od roku 2007 se začalo na Slovensku problematikou poskytování úvěrů zabývat ministerstvo financí a ministerstvo spravedlnosti. Jeden z největších dopadů mělo ustanovení v novém občanském zákoníku (zákon č. 568/2007) o určení maximální ceny za spotřebitelský úvěr. Maximální částka, kterou může poskytovatel žádat jako protiplnění, byla určená v § 53 odst. 6 následovně: „Pokud je ve spotřebitelské smlouvě předmětem závazku poskytnutí peněžních prostředků za nepřiměřenou odplatu, soud může odplatu snížit; přihlédne při tom zejména na odplaty poskytované bankami při spotřebních úvěrech.“ Nikde v občanském zákoně však termín odplata nebyl definován. Ministerstvo financí proto použilo index roční procentní míry nákladů. Na Slovensku je podobně jako v ČR z důvodu ochrany spotřebitele povinnost poskytovatelů spotřebitelských úvěrů uvádět tzv. RPMN (obdoba české RPSN). RPMN vyjadřuje roční procentní míru nákladů na poskytnutí úvěru, což zahrnuje nejen úrokovou sazbu, ale i další poplatky (např. poplatek za poskytnutí úvěru, pojištění, za úvěrový účet,…). Povinnost uvádět RPMN je obsažena v zákoně o spotřebitelských úvěrech číslo 258/2001 a jeho doplnění 264/2006. V případě, že RPMN není uvedená ve smlouvě, považuje se takto poskytnutá půjčka nebo úvěr za bezúroční a bezpoplatný, což ve výsledku znamená, že dlužník splácí pouze půjčenou sumu bez navýšení úrokem a poplatky. Míra průměrnosti odplaty se posuzovala pouze podle trhu bank, což bylo neadekvátní

vzhledem

k oddělenosti

trhu

bankovních

a

nebankovních

poskytovatelů úvěrů. Nad nebankovními institucemi dohlíží Slovenská obchodní inspekce (SOI) a nad bankami Národní banka Slovenska (NBS). [45] Jelikož v souvislosti se zavedením úrokového stropu bylo potřeba upravit mechanismy fungování této regulace, navrhlo ministerstvo financí, aby odplata za poskytnutí spotřebitelského úvěru nesměla převýšit výši ustanovenou nařízením vlády.


47

Nařízení vlády č. 238/2008 nabylo účinnosti 1. července 2008. Tímto nařízením se stanovovala

výše,

kterou

nesmí

překročit

odměna

za

poskytnutí

spotřebitelského úvěru. Novou právní úpravou vláda Slovenské republiky v souladu s §3 odst. 10 zákona o spotřebitelských úvěrech nařizovala, že výše ceny za poskytnutí úvěru nesmí překročit sumu, která odpovídá dvojnásobku průměrné

hodnoty

roční

procentní

sazby

nákladů

pro

příslušný

typ

spotřebitelského úvěru platné ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru a zveřejněné podle §7 a odst. 2 zákona, a zároveň nesmí převýšit sumu, která odpovídá

čtyřnásobku

hodnoty

váženého

průměru

průměrných

hodnot

procentuální míry nákladů a průměrné úrokové míře za všechny typy spotřebitelských úvěrů nesmí převýšit sumu, která odpovídá čtyřnásobku hodnoty váženého průměru průměrných hodnot procentuální míry nákladů a průměrné úrokové míře za všechny typy spotřebitelských úvěrů platné ke dni podpisu smlouvy a zveřejněné podle §7a odst. 2 zákona. Maximální úroková sazba se aktualizovala každé čtvrtletí vyhláškou na stránkách Ministerstva financí. [45]

48


Tab. 2: Maximální výše úrokové sazby stanovená pro 1. čtvrtletí 2010 Smluvní splatnost Typ spotřebitelského úvěru

a

č. od 6 do od r. Hodnota od 3 do 12 do 6 měsíců měsíců let b 1

2

3

4

5

39,00

x

x

x

x

2

x

76,00

45,24

48,58

35,06

3

x

68,60

44,54

37,60

28,56

4

x

47,74

34,50

22,78

20,48

5

x

76,00

76,00

76,00

48,28

6

x

51,58

49,08

41,44

37,18

7

x

24,22

20,50

27,54

30,50

8

76,00

x

x

x

x

Kreditní karty – průměrná úroková míra 1 Spotřebitelské úvěry se zabezpečením nebo leasing ve výši do 1500 eur včetně Spotřebitelské úvěry se zabezpečením nebo leasing ve výši od 1500 eur do 6500 eur včetně Spotřebitelské úvěry se zabezpečením nebo leasing ve výši více jak 6500 eur Ostatní spotřebitelské úvěry neuvedené v ř. 1 až 5 ve výši do 1500 eur včetně Ostatní spotřebitelské úvěry neuvedené v ř. 1 až 5 ve výši od 1500 eur do 6500 eur včetně Ostatní spotřebitelské úvěry neuvedené v ř. 1 až 5 ve výši více jak 6500 eur Čtyř násobek váženého průměru hodnot roční procentní sazby nákladů a průměrné úrokové míry všech typů spotřebitelských úvěrů

1 od 5 5 do 10 let

Zdroj: MF SR10 V souvislosti se zavedením úrokového stropu vznikla všem poskytovatelům (bankovním institucím, leasingovým společnostem, společnostem splátkového

10

Dostupné na www: http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=6683


49

financování a společnostem poskytujícím spotřebitelské úvěry) nová povinnost podávat čtvrtletní hlášení o nově poskytnutých spotřebitelských úvěrech. Tento způsob regulace úrokových sazeb se však v praxi neosvědčil a ani nedosáhl hlavního cíle, a to ochrany spotřebitelů. Zvláštností této regulace bylo, že údaje o průměrných hodnotách RPMN a hodnotách maximální výše odplaty byly zveřejňovány na webových stránkách ministerstva financí měsíc po skončení sledovaného období. Tyto údaje nebyly žádným způsobem vyhlašovány ve Sbírce zákonů. Navíc z pohledu poskytovatelů úvěrů představoval problém plovoucí charakter maximální výše odplaty. Po zveřejnění stropu měli poskytovatelé vždy pouze 15 dní na přizpůsobení. [45] Graf 2: Počet poskytovatelů spotřebitelských úvěrů 80

73

70

63

65 59

60

59

61

50 40 Počet poskytovatelů (k 1. čtvrtletí…

30 20 10 0 2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: vlastní11 Zavedení cenové regulace způsobilo, že řada poskytovatelů začala vykazovat svoje spotřební úvěry jako jiné produkty. Za období od počátku do konce roku 2008 klesl počet vykazujících subjektů ze 73 na 58. Subjekty, proti kterým bylo

Data dostupná na www: http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=6783

11

50


toto nařízení zavedeno, se pouze přizpůsobili nové právní situaci. Pro spotřebitele mělo zavedení úrokových stropů pouze negativní dopady. Jednak většina produktů

pouze

kopírovala

maximální

povolenou

hranici.

Navíc

řada

poskytovatelů zavedla nové doplňkové služby, které nebyly do výpočtu RPMN započítávány. Spotřebitel tak hůře porovnával jednotlivé nabídky. Současně produkty, které se nevešly do cenového limitu, z trhu vymizely a spotřebitel tak dostal menší výběr produktů na trhu. Celkově bylo zavedení tohoto typu cenové regulace vyhodnoceno jako naprosto neefektivní. Úrokovým stropem nedošlo ke snížení cen spotřebitelských úvěrů, naopak došlo k oslabení ochrany spotřebitelů. Pro stát znamenala regulace vyšší administrativu a nakonec přestal mít přehled o skutečných cenách spotřebitelských úvěrů. Pro poskytovatele znamenal úrokový strop náklad, který se promítnul do ceny produktů. Maximální úroková sazba byla zrušena v roce 2010, kdy vstoupil v platnost Zákon č. 129/2010 o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov, který úrokový strop neobsahuje. Nově byla tímto zákonem pouze zavedena omezená výše náhrady nákladů, která: „nesmí přesáhnout 1% z výše splaceného spotřebitelského úvěru před lhůtou splatnosti, pokud doba mezi splacením před lhůtou splatnosti a dohodnutým dnem ukončení smlouvy přesahuje jeden rok. Pokud toto období nepřesahuje jeden

rok,

výše

této

náhrady

nesmí

překročit

0,5%

výše

splaceného

spotřebitelského úvěru před lhůtou splatnosti. Tyto náhrady však nemohou přesáhnout částku úroku, kterou by spotřebitel zaplatil během doby mezi předčasným splacením a sjednaným dnem ukončení smlouvy o spotřebitelském úvěru.“12 Ani přes úrokový strop nedošlo ke snížení předluženosti slovenských domácností. Počet nařízených exekucí se každoročně zvyšuje. V roce 2007 byl počet nařízených exekucí více než 384 tisíc. Nejvyšší meziroční nárůst činil mezi lety 2010 a 2011 dvacet procent.

12

Zákon č. 129/2010 o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov


51

Graf 3: Počet nařízených exekucí 700 000 616 988 600 000

552 093

500 000 400 000

460 341 384 143

396 455

414 492

2007

2008

2009

300 000 200 000 100 000 2010

2011

2012

Zdroj: vlastní13, údaj za rok 2012 se jedná pouze o odhad na základě půlroční statistiky Ovšem Slovensko se zřejmě zrušenými úrokovými stropy nepoučilo. Koncem dubna 2013 předložil poslanec Národní rady Slovenské republiky Pavol Zajac návrh novely zákona č. 129/2010. V předložené novele zákona č. 129/2010 o spotřebitelských úvěrech zavádí v § 2 nový pojem - "maximální roční procentní sazba nákladů" a ohraničuje ho na maximálně 50 násobek základní úrokové sazby Evropské centrální banky platné v den podpisu úvěrové smlouvy. V současnosti je platná výška základní úrokové sazby ECB (platná od 11. 7. 2012) na úrovni 0,75 %. Takže maximální roční procentní sazba nákladů by byla po schválení této novely na úrovni 37,5 %. [45] Díky zákonu č. 211/2000 Z.z. o slobode informácií v znení neskorších predpisov mi ministerstvo financí Slovenské republiky poskytlo odpovědi na

13

Data použita z www: http://www.justice.gov.sk/stat/roc/12/B/B_06_2011.pdf

52


několik otázek týkajících se regulace úrokových sazeb na Slovensku. Odpověď zaslala Anna Bartovníková z odboru Bankovní legislativy ministerstva financí SR. Otázka č. 1. Z jakého důvodu byla zavedena maximální výše odplaty za poskytnutí úvěru. Co bylo cílem? Odpověď:

Regulácia

celkových

úrokov

a poplatkov

pri

poskytovaní

spotrebiteľských úverov vyplynula z Programového vyhlásenia vlády SR z roku 2006, ktoré cieľom okrem iného bolo aj vytvárať podmienky pre zamedzenie nekalých praktík na finančnom trhu a zabezpečiť primeranú ochranu účastníkov finančného trhu. V

marci

2007

Ministerstvo

spravodlivosti

SR

predložilo

do

medzirezortného pripomienkového konania novelu zákona č. 527/2002 Z. z. o dobrovoľných dražbách spolu s novelou Občianskeho zákonníka. Uplatnené pripomienky a podnety poukázali na ešte širší počet praktických problémov a medzier v platnej právnej úprave. Okrem iného boli vznesené relevantné pripomienky k právnej úprave spotrebiteľských zmlúv a neprimeraných až úžerných úrokov. Reakciou na ne bolo doplnenie § 52 a § 53 Občianskeho zákonníka, ako aj stransparentnenie podmienok pri poskytovaní spotrebiteľských úverov - novela zákona č. 258/2001 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o zmene a doplnení zákona Slovenskej národnej rady č. 71/1986 Zb. o Slovenskej obchodnej inšpekcii v znení neskorších predpisov v znení neskorších predpisov (ďalej len "zákon č. 258/2001 Z. z."). Vzhľadom na neprimerane vysoké až úžerne úroky a rôzne poplatky sa navrhlo po vzore viacerých štátov v Európe určiť stropy celkovej odplaty za poskytnutie spotrebiteľského úveru a sprehľadniť ponuky so zvýraznením najdôležitejších častí zmluvy, najmä úroky a všetky poplatky. ponúkaného spotrebiteľského úveru. Na základe vyššie spomenutej novely Ministerstvo spravodlivosti SR v spolupráci s Ministerstvom financií SR a Národnou bankou Slovenska pripravilo nariadenie vlády SR, ktorým sa ustanovuje výška, ktorú nesmie prevýšiť odplata za poskytnutie spotrebiteľského úveru a ktoré bolo vypracované na základe


ustanovenia § 3 ods. 10 a § 8ab zákona č. 258/2001 Z. z. (Nariadenie vlády SR č. 238/2008 Z. z.). Cieľom nariadenia bolo stanoviť limit, ktorý nesmie prevýšiť odplata za poskytnutie spotrebiteľského úveru, pričom sa za tento limit navrhuje priemerná hodnota ročnej percentuálnej miery nákladov a priemerná hodnota úrokovej miery pre príslušný typ spotrebiteľského úveru. Pri určovaní tohto limitu sa vychádzalo z analýzy údajov predložených veriteľmi poskytujúcimi spotrebiteľské úvery. Stručne však možno uviesť, že primárnym cieľom zavedenia maximálnej výšky odplaty pri spotrebiteľských úveroch bolo zabrániť poskytovaniu úverov, pri ktorých veritelia zneužívajú nedostatok informácií na strane dlžníkov a požadujú od nich príliš vysokú odplatu, ktorá je neobvyklá pre príslušnú kategóriu úverov. Maximálna výška odplaty preto zohľadňovala, že jednotlivé typy úverov sa môžu v závislosti od výšky, doby a zabezpečenia líšiť vo výške požadovanej odplaty. Preto sa stanovil limit pre každú kategóriu individuálne. Pre jednotlivé typy úverov by mala byť výška požadovaných odplát za predpokladu dostatočnej konkurencie podobná, a preto sa stanovil príslušný limit na dvojnásobok priemeru ročnej percentuálnej miery nákladov (RPMN), resp. úrokovej miery v danej kategórii. Na druhej strane, maximálna výška odplaty vypočítaná ako dvojnásobok priemernej hodnoty RPMN môže byť neprimerane vysoké číslo pre niektoré kategórie úverov. Preto sa navrhol stanoviť aj ďalší limit plošne, rovnako pre všetky typy úverov s výnimkou kreditných kariet, a to vo výške štvornásobku váženého priemeru RPMN/úrokovej miery za všetky úvery v tabuľke. Pri zavádzaní tohto limitu sa predpokladalo, že priemerné hodnoty RPMN pri jednotlivých kategóriách spotrebiteľských úverov budú klesať. Rovnako s týmto poklesom teda bude dochádzať aj k zníženiu absolútnych hodnôt limitov vyplývajúcich z tohoto vládneho nariadenia. Na záver je potrebné podotknúť, že regulácia priemerných hodnôt RPMN/úrokových mier prostredníctvom stanovenia limitov bola len jedna z viacerých foriem regulácie úžery. Za dôležité opatrenia, ktoré už boli prijaté sa

53

54


pokladala novela zákona o dobrovoľných dražbách spolu s novelou Občianskeho zákonníka a novelou zákona č. 258/2001 Z. z. účinných od 1. januára 2008, ktoré posilnili

postavenie

informovanosti

spotrebiteľa

spotrebiteľa

a zvýšili

jeho

v predzmluvnej

ochranu fáze

(napr.

zvýšenie

prostredníctvom

predzmluvného formulára. Otázka č. 2: Bylo nějakým způsobem sledováno naplňování cílů tohoto opatření? Pokud ano, jakým? Odpověď: Napríklad pravidelným štvrťročným monitorovaním priemernej výšky RPMN pre jednotlivé typy spotrebiteľských úverov. Otázka č. 3: Z jakého důvodu nedochází k čtvrtletní aktualizaci? Poslední údaj je za čtvrtletí roku 2010. Odpověď: Prijatím zákona č. 129/2010 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov (ďalej len "zákon č. 129/2010 Z. z.") bol zrušený zákon č. 258/2001 Z. z. Vzhľadom na to, že v tomto novom zákone, nie je stanovený limit maximálnej výšky odplaty, ani odkaz na Nariadenie vlády SR č. 238/2008 Z. z., od 11. júna 2010 (t.j. od účinnosti zákona č. 129/2010 Z. z.) nie je v Slovenskej

republike

stanovený

limit

maximálnej

výšky

odplaty

pri

spotrebiteľských úveroch. Z tohto dôvodu nedochádza ani k aktualizácii údajov na stránke Ministerstva financií SR. V súčasnosti je limitácia výšky odplaty ponechaná na rozhodovanie príslušných súdov SR na základe ustanovení Občianskeho zákonníka, napr. § 53 ods. 6 a § 53b ods. 1. § 53 ods. 6: Ak predmetom spotrebiteľskej zmluvy je poskytnutie peňažných prostriedkov, nesmie odplata podstatne prevyšovať odplatu obvykle požadovanú na finančnom trhu za spotrebiteľské úvery v obdobných prípadoch. Pri posudzovaní obdobnosti prípadov sa prihliada najmä


55

na finančnú situáciu spotrebiteľa, spôsob a mieru zabezpečenia jeho záväzku, objem poskytnutých peňažných prostriedkov a lehotu splatnosti. § 53b ods. 1: Ak

je

predmetom

spotrebiteľskej

zmluvy

poskytnutie

peňažných prostriedkov spotrebiteľovi za odplatu, sankcie za omeškanie s plnením záväzku spotrebiteľa spolu nesmú byť vyššie, ako ustanoví vykonávací predpis.

56


4.4.2 Polsko Maximální úroková sazba u spotřebitelských úvěrů je zavedena v Polsku již od roku 2006. V souladu s článkem 359 §21 občanského zákoníku (Kodeksu Cywilnego) maximální úroková sazba nesmí překročit čtyřnásobek lombardní sazby polské národní banky. Maximální úroková sazba se mění pokaždé, když se změní referenční úroková sazba. Pokud je referenční sazba snížena, musí být věřitelem upraveny všechny smlouvy, které obsahují vyšší úrokovou sazbu. Spotřebitelské úvěry definuje spotřebitelský zákon ze dne 12. května 2011 (Ustawa o kredycie konsumenckim). Podobně jako v České republice jsou podle tohoto zákona poskytovatelé úvěrů povinni uvádět ve smlouvě roční procentní sazbu nákladů (rzeczywistą roczną stopę oprocentowania RRSO) a současně jsou povinni uvádět veškeré další náklady, které musí spotřebitel zaplatit v souvislosti s dohodou o spotřebitelském úvěru (zejména poplatky, provize, náklady na doplňkové služby, apod.). Roční procentní sazba nákladů tedy nezahrnuje veškeré poplatky a náklady na úvěr. A právě tyto doplňkové poplatky nejsou žádným způsobem regulovány. Podle §7a starého zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2001 (platil až do 17. prosince 2011) celková výše všech poplatků, provize a dalších nákladů spojených s uzavřením smlouvy nesměla překročit pět procent jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru.

Avšak současný zákon žádné takové omezení již

neobsahuje. Roční procentní sazba nákladů je tady sice regulována, ale toto opatření mohou úvěrující společnosti obcházet navýšením poplatků souvisejících s uzavřením smlouvy. Proti zavedení maximální rokové sazby se stavěla jak centrální banka Polska, tak i např. Nejvyšší advokátní rada. Kritizováno bylo napojení úrokového stropu na lombardní sazbu, která má fungovat jako nástroj monetární politiky. V případě, že bude centrální banka provádět monetární politiku, bude zároveň „nechtěně“ regulovat i výši úrokového stropu. [46]


57

Maximální úroková sazba se odvíjí od lombardní sazby stanovené polskou národní bankou. Lombardní sazba není stanovována v nějakém pevném časovém intervalu. Např. za rok 2006 došlo ke změně šestkrát, naopak v roce 2010 pouze jednou. Nejvyšší lombardní sazba (a s ní i úrokový strop) byla stanovena v červnu 2008. V roce 2013 spadla lombardní sazba na historické minimum. [31]

Graf 4: Lombardní sazba a maximální úroková míra od roku 2006 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00 0,00 02/06

02/07

02/08

02/09

Lombardní sazba

02/10

02/11

02/12

02/13

Úrokový strop

Zdroj: vlastní14 Navzdory protilichvářským zákonům, které měly ochraňovat spotřebitele, počet řízení o výkonu exekuce v Polsku roste velmi rychlým tempem. Podle Národní rady exekutorů v roce 2008 bylo provedeno 1,7 milionu výkonů exekucí a v roce 2009 více než 2,5 milionu. V dalších letech jejich počet rychle narůstal. V roce 2010 na 3,2 milionu a v roce 2011 se zvýšil o jeden milion a dosáhl 4,2 milionu exekucí.

14

Data použita z: http://www.nbp.pl/home.aspx?f=/dzienne/stopy.htm

58


Graf 5: Počet nařízených exekucí v letech 2008 – 2012 (v mil.) 6,0 5,0 5,0

4,2

4,0

3,2

3,0 2,0

2,5 1,9

1,0 0,0 2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: vlastní15 V roce 2011 bylo obstaveno exekucí téměř 1,7 milionu bankovních účtů. Národní rada exekutorů odhaduje, že v roce 2012 by mohla dojít až ke 2,2 milionu případů obstavení bankovních účtů. [30] Regulace úrokových sazeb v Polsku stále funguje, nelze ale říct, že by se jednalo o efektivní mechanismus, který by splňoval stanovené cíle, kterými byla především ochrana spotřebitele (podle důvodové zprávy). V praxi je maximální úroková sazba obcházena vyššími poplatky za úvěr. Běžně se tak na nebankovním trhu vyskytují půjčky, kdy za půjčku 600 zlotých16 na 15 dní připadají náklady ve výši 160 zlotých. Podle zákona vykázaný úrok z úvěru představuje 6 zlotých (což nepřevyšuje zákonem stanovenou maximální sazbu) a zbytek představují poplatky za zprostředkování a prémie. Roční procentní sazba nákladů se zahrnutím všech poplatků by tak byla více než 31 procent, což už je nad povolenou úrokovou sazbu. [33] Regulace maximální sazby úroků u spotřebitelských úvěrů vedla ve skutečnosti ke zhoršení dostupnosti úvěrů pro dlužníky s nízkým úvěrovým ratingem. Tato 15 16

Data použita z www: http://ms.gov.pl/ 1 zlotý = asi 6,1 CZK


skupina spotřebitelů je tak nucena využít společností, které platné předpisy vědomě obcházejí. Řada článků v polských médiích17 tuto regulaci kritizuje a shodují se na tom, že postavení spotřebitele na trhu úvěrů je teď mnohem slabší než před zavedením úrokové regulace. V některých článcích autoři zkonstatovali, že zavedením anti-lichvářského zákona došlo ke zlegalizování lichvy.18 Vyjádření od polských úřadů jako od Slovenské republiky se mi bohužel získat nepodařilo.

Např. článek na webovém portálu praktycznateoria.pl WIERZBICKI, Jaroslaw. Ochrona konsumenta przed nadmiernymi odsetkami. Praktycznateoria.pl Dostupné z: http://www.praktycznateoria.pl/ochrona-konsumenta/ 17

18

Např. článek na webovém portálu onet.biznes Paralichva. Polityka.pl. Dostupné z:

http://www.polityka.pl/rynek/edukatorekonomiczny/1533533,1,lichwa---pozyczki-na-kilka-tysiecyprocent.read

59

60



4.5 Situace v České republice V této kapitole bych nejdříve popsala situaci týkající se zadlužení domácností. O zpřísnění podmínek poskytování úvěrů a následně o regulaci úrokových sazeb se v České republice začalo hovořit až v souvislosti s širší diskuzí ohledně vysoké zadluženosti domácností a jejích důsledků. Dále bych se věnovala právní úpravě lichvy v české legislativě a dále návrhům na zavedení maximální úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů.

4.5.1.1 Zadlužení domácností v ČR Podle České národní banky a Eurostatu patří české domácnosti mezi nejméně zadlužené v celé Evropské unii. Zatímco průměrné zadlužení se v Evropské unii pohybuje ve výši 44 % HDP, české domácnosti jsou zadlužené ve výši 28 % HDP. Celkové zadlužení domácností u bankovního sektoru v ČR dosáhlo na začátku roku 2013 1,16 biliónu korun. V porovnání s rokem 2012 došlo k navýšení celkového zadlužení domácností o 42 miliard korun. Při meziročním srovnání se však jedná o nejnižší nárůst od srpna 2000. Celkové zadlužení, tedy i u nebankovních poskytovatelů činilo za rok 2012 přes 1,24 biliónu korun. [8]

61

62


Graf 6: Celkové zadlužení domácností v ČR (v mil. Kč) 1 400 000

1 241 497 1 200 257 1 136 161 1 108 504 1 034 498 875 332

1 200 000 1 000 000 800 000 600 000

522 848

655 436

400 000 200 000 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: vlastní19 Domácnosti si půjčují především na bydlení, v roce 2012 to bylo 67 procent úvěrů. Objem úvěrů na spotřebu od roku 2009 pozvolna klesá. Graf 7: Úvěry domácnostem podle účelu 900 000 800 000 700 000 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 -

Na spotřebu Na bydlení Ostatní

Zdroj: vlastní20

Data použita z www: http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.STROM_SESTAVY?p_strid=AD&p_sestuid=&p_lang= CS 20 Data použita tamtéž 19


Nelze však sledovat pouze absolutní hodnotu zadlužení, ale je třeba se zaměřit i na to, jak jsou domácnosti schopny své dluhy zvládat. Například v letošním roce opět přibylo návrhů na osobní bankrot. Meziroční nárůst se pohybuje kolem 35 procent. Graf 8: Osobní bankroty v ČR

Zdroj: CRIF21 V dubnu 2013 vzrostl počet návrhů na 2 354, což je o 339 návrhů více, než bylo podáno v březnu. V dubnu po delší době poklesl počet bankrotů fyzických osob podnikatelů. [45]

Dostupné na www: http://www.crif.cz/Novinky/Novinky/Pages/V-dubnu-podel%C5%A1%C3%AD-dob%C4%9B-poklesl-po%C4%8Det-bankrot%C5%AF-fyzick%C3%BDchosob-podnikatel%C5%AF.aspx 21

63

64


Graf 9: Nařízené exekuce v ČR 1 000 000 900 000 800 000 700 000 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 -

Nařízené exekuce Exekuce ukončené vymožením

2010

2011

2012

Zdroj: vlastní22

4.5.1.2 Právní úprava lichvy v ČR V současné době není v České republice stanovena maximální výše úrokové sazby úvěrů. Lichva je definována pouze v trestním zákoníku. Podle §218: “Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“ 23 Lichvu a neúměrné zkrácení zavádí s účinností od 1. ledna 2014 i nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v ustanoveních §1793 – 1797. Lichvu vymezuje nový občanský zákoník následovně: „Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo

Data z : http://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-media/1086-pocty-exekuci-klesaji-13-3-2013?w= Trestní zákoník. In: Zákon č. 40/2009 Sb. 2009. Dostupné http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/ 22 23

z:


65

jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.“ Toto

ustanovení

v podstatě

koresponduje

s ustanovením

v trestním

zákoníku. V případě lichvy má tak nová právní úprava nulový dopad. [42] V současné době v civilní judikatuře popisuje lichevní smlouvy rozhodnutí nejvyššího soudu: „1. Objektivním znakem tzv. lichevní smlouvy, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitostem, je existence písemně uzavřené smlouvy o převodu nemovitostí, v níž je poskytované plnění (cena za převáděný nemovitý majetek) v hrubém (podstatném) nepoměru oproti hodnotě převáděného majetku. 2. Při posuzování, zda v konkrétním případě jde o hrubý nepoměr ve vzájemném plnění, nelze zpravidla vystačit pouze se zjištěním hodnot jednotlivých plnění a jejich prostým srovnáním, ale bude zapotřebí přihlédnout i k dalším okolnostem případu, které - společně s naplněním jednoho ze subjektivních znaků lichevního jednání - mohou mít zpravidla vliv na takto realizované vzájemné plnění (např. hospodářský význam uzavřené smlouvy, solventnost převodce, rizikovost záměru, ekonomická prognóza, resp. vývoj na trhu atd.). 3. Subjekty lichevní smlouvy jsou jednak osoba profitující z lichevního jednání, a dále osoba, která z určitého důvodu převádí svůj nemovitý majetek, jehož hodnota je v hrubém nepoměru k plnění, jež se převodci za takový majetkový transfer dostává. 4. Mezi subjektivní znaky lichevní smlouvy náleží např. rozumová slabost, tíseň, lehkomyslnost, stav rozrušení nebo nezkušenost převodce.“ [12] Nejvyšší

soud

České

republiky

sp.

zn.:

5

Tdo

1282/2004:

„Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. Uvedenou hranicí je podle trestního zákona to, co lze pokládat již za hrubý nepoměr mezi vzájemnými plněními pachatele a poškozeného ve smyslu § 253 odst. 1 tr. zák. Poskytnutí půjčky peněz s úrokem dosahujícím 70 % a více za rok pak takový hrubý nepoměr zakládá. Slib nebo

66


poskytnutí lichvářského (hrubě nepoměrného) plnění samy o sobě nejsou trestněprávně relevantním jednáním, neboť k naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy se dále vyžaduje, aby pachatel současně zneužil něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení.“ Nejvyšší

soud

České

republiky

sp.

zn.:

21

Cdo

1484/2004

„Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nebo § 39 obč. zák., je vždy třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. V

projednávané

věci

soudy

zjistily,

že

úroková

míra

u

úvěrů

poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5% ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60% ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“ [12] V § 15 tohoto zákona je stanovena maximální výše náhrady, kterou je úvěrující společnost oprávněna po spotřebiteli požadovat a která nesmí přesahovat 1% z předčasně splacené částky, přesahuje-li doba mezi předčasným splacením a sjednaným koncem spotřebitelského úvěru jeden rok. Pokud je tato doba kratší jak jeden rok, je maximální výše této náhrady 0,5% z předčasně splacené částky. Tato úprava se uplatní pro úvěry uzavřené po 1. 1. 2011. Pro spotřebitelské úvěry na dobu určitou uzavřené před tímto datem platil a platí zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., který v § 11 dosti vágně stanovil, že výše plateb při předčasném splacení úvěru by měla být taková, aby žádný účastník smlouvy nezískal nepřiměřený prospěch.


4.5.1.3 Návrhy na regulaci úrokových sazeb V České republice již proběhlo několik pokusů zavést maximální úrokovou sazbu. Poslanci ČSSD (Jeroným Tejc, Bohuslav Sobotka a další) v roce 2009 navrhovali regulovat maximální roční procentní sazbu nákladů (RPSN). Novela zákona o spotřebitelském úvěru obsahovala novou povinnost věřitele předkládat České obchodní inspekci a České národní bance údaje o nově poskytnutých spotřebitelských úvěrech. Česká národní banka by tak získala povinnost uveřejňovat souhrnné informace z údajů o nově poskytnutých půjčkách, včetně průměrné hodnoty roční procentní sazby nákladů za kalendářní rok sdělením ve Sbírce zákonů. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr by nesměla převýšit částku stanovenou nařízením vlády, které by tuto hranici zveřejňovalo do šedesáti dnů po uveřejnění průměrné hodnoty roční procentní sazby nákladů za kalendářní rok. V praxi by tato sazba nesměla překročit zákonem stanovený limit, který by se odvíjel od repo sazby centrální banky. Úvěr do 9 999 Kč by nesměl překročit repo sazbu o třicet procent, úvěr nad deset tisíc korun o více než 25 % a úvěr nad třicet tisíc by nesměl překročit repo sazbu o více než dvacet procent. Novela zákona nebyla podpořena. Poslanci KDU-ČSL v čele s Pavlem Severou navrhovali v dubnu roku 2009 stanovit maximální hranici úrokové sazby. Tato horní hranice by se odvozovala od lombardní sazby, kdy mohla činit její sedminásobek. Pokud by jakákoliv firma tuto sazbu překročila, mohla by být stíhána za lichvu. Novela zákona nebyla podpořena. [26] [27] Bývalý ministr pro místní rozvoj Cyril Svoboda připravoval v roce 2009 návrh, podle kterého by byl úrokový strop maximálně dvacet až třicet procent. Pro svůj návrh se nejprve snažil získat podporu u justice. Chtěl, aby Nejvyšší soud vydal sjednocující stanovisko se stanoveným maximálním úrokem, kterým by se řídily i nižší soudy. Toto opatření by podle něj bylo rychlejší než legislativní změna trestního zákona. Svobodův návrh ale nepočítal se snížením RPSN, ale pouze s nižšími ročními úroky. Ovšem ani tento návrh nezískal potřebnou podporu. [32]

67

68



4.6 Dopad regulace úrokových sazeb V této kapitole bych uvedla několik hypotéz týkajících se dopadu regulace úrokových sazeb v případě, že by byla zavedena v České republice. V souvislosti s těmito hypotézami zmíním i případy z praxe nebo studie, které tyto hypotézy víceméně dokazují. V závěru bych uvedla stanovisko České národní banky ke konzultačnímu materiálu Evropské komise na téma Studie k omezení úrokových sazeb.

4.6.1 Hypotézy dopadu regulace úrokových sazeb První hypotéza se týká přístupu různých skupin obyvatel k úvěrům. Banky nebo i nebankovní poskytovatelé jsou schopni rozlišit rizikové a méně rizikové klienty. Dle mého názoru, pokud bude stanovena maximální cena úvěru, nebudou moci poskytovatelé vyjádřit vyšší riziko do vyšší ceny. Proto budou úvěry nabízet pouze méně rizikovým klientům. Z toho vyplývá první hypotéza H1. H1: Stanovení úrokových stropů povede k omezení přístupu k úvěrům, zejména pro rizikovější dlužníky. S první hypotézou souvisí hypotéza H2. Pokud by se potvrdila H1, mohlo by to mít dva potenciální dopady na domácnosti s nízkými příjmy. Na jedné straně by omezení úrokových sazeb zabránilo přístupu k úvěrům vysoce rizikovým dlužníkům, což by vedlo k nižší úrovni předlužení. Na druhé straně by se tato riziková skupina snažila najít jiné, neregulované, zdroje nabídky úvěrů. Myslím, že domácnosti, které budou potřebovat půjčku a nedostanou se k úvěrům legální cestou, budou vyhledávat nelegální úvěrování. H2: Omezení úrokových sazeb povede k nelegálnímu úvěrování.

69

70


Například studie zabývající se ilegálním půjčováním v Německu, Francii a Velké Británii ukazuje, že v Německu a Francii, kde je zavedena regulace, je výskyt ilegálního půjčování vyšší než ve Velké Británii, kde žádné úrokové stropy zavedené nejsou. Ve státech, kde není stanoven úrokový strop, mohou věřitelé určit cenu úvěru podle rizika souvisejícího s každým klientem. Ve Velké Británii navíc není praktikován zákaz půjček jednotlivcům, kteří v minulosti měli problémy se splácením. Existuje zde sice trh s nákladnými půjčkami pro nebonitní klienty, avšak na druhou stranu je možné téměř pro každého získat úvěr legální cestou. Ve Francii a Německu vede neexistence produktů pro vysoce rizikové dlužníky k většímu počtu jedinců, kteří se uchylují k nelegálním úvěrům. [10] [41] Další hypotéza se vztahuje k nabídce úvěrů. Vezměme si příklad, že úrokový strop bude stanoven na úrovni 30 procent ročně. Určitá úvěrová společnost svůj úvěrový produkt poskytovala s úrokem 40 procent ročně. Pak nastane situace, kdy se daná společnost nebude chtít vzdát svého příjmu. Proto nastaví jiné poplatky tak, aby jí nižší příjem kompenzovaly. Ve výsledku tak k žádné změně nedojde a regulace bude mít nulový efekt. H3: Poskytovatelé úvěrů se v případě regulace úrokových sazeb budou snažit kompenzovat nižší příjmy z úroků zvýšením jiných poplatků. K této

situaci

došlo

například

v Polsku,

kdy

po

novelizaci

zákona

o spotřebitelském úvěru byla zrušena maximální výše vedlejších poplatků úvěru a regulace úrokových sazeb byla obcházena poskytovateli úvěrů tím, že zavedli nové poplatky (povinné pojištění úvěru, poplatek za sjednání úvěru, apod.) nebo zvedli stávající poplatky.24 Další hypotéza souvisí s tím, že v případě omezení úrokových sazeb, nebudou schopni poskytovatelé úvěrů nabídnout některé druhy produktů, protože

24

Viz kapitola 4.4.2 Polsko


nebudou schopni pokrýt fixní náklady. Pokud bude poskytovatel nucen poskytovat úvěry za nižší úrok, než tomu bylo před regulací, může dojít k tomu, že některé své produkty stáhne z trhu, popřípadě, že odejde z trhu úplně. Pak můžu nastat i situace, že se přesune do šedé zóny ekonomiky. Tedy úrokový strop má vliv na počet aktivních poskytovatelů úvěrů a může oslabit menší poskytovatele úvěrů. H4: Na trhu s úvěry dojde ke snížení nabídky některých produktů. H5: Z trhu úvěrů odejdou někteří poskytovatelé, což povede k nižší konkurenci v odvětví. Na Slovensku došlo ke snížení počtu poskytovatelů úvěrů. Od roku 2008, kdy byla úroková regulace zavedena, se počet oficiálních poskytovatelů úvěrů snížil ze 73 na 61 v roce 2012.25 S hypotézou H5 souvisí i následující hypotéza H6. H6: V případě regulace úrokových sazeb bude mít cena úvěrů tendenci konvergovat k úvěrovému limitu. Úvěry tak budou dražší než v případě, kdy by se cenová regulace nezavedla. Studie Effect of interest rate controls porovnává trh úvěrů ve Velké Británii, kde není regulace úrokových sazeb zavedena s trhem úvěrů v Německu a Francii, kde jsou stanoveny úrokové limity. Z této studie vyplývá, že cena úvěru v zemích s úrokovou regulací má tendenci se držet úrokového limitu a cena je v porovnání s obdobím před zavedení regulace vyšší.

25

Viz kapitola 4.4.1 Slovenská republika

71

72


H7: Regulace úrokových sazeb nepovede k nižší předluženosti domácností. Na Slovensku (v průběhu dvou let, kdy byla regulace v platnosti) a v Polsku to dokazuje nejen každoroční nárůst zadluženosti domácností, ale i zvyšující se počet nařízených exekucí.


4.6.2 Stanovisko České národní banky Už při prvních pokusech zavedení regulace úrokových sazeb se Česká národní banka spolu s ministerstvem financí postavila striktně proti. V roce 2011 se Česká národní banka vyjádřila ke konzultačnímu materiálu Evropské komise ke Studii omezení úrokových sazeb. Zde opět zdůraznila svůj odmítavý postoj k regulaci úrokových sazeb: „dle našeho názoru není možné autoritativně stanovit maximální úrokové sazby (ať už jednotné a nebo diferencované dle jednotlivých typů úvěrů) bez možnosti zohlednit individuální situaci žadatele o úvěr. (…) V zavádění stropů úrokových sazeb nevidíme žádný jasný přínos, který by vyvážil negativní dopady, za které považujeme zejména omezení nabídky úvěrových produktů, zmenšení manévrovacího prostoru při řízení úvěrového rizika, „kreativní“ strukturování některých úvěrových produktů s cílem vyhnout se stanoveným limitům (poplatky za sjednání úvěru či související služby) a přesun některých skupin žadatelů o úvěr směrem k šedé a černé ekonomice.“26 [34]

26

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zakladn a/stanoviska_cnb/download/urokove_sazby_stanovisko_cnb.pdf

73

74


Závěrečná doporučení

75

5 Závěrečná doporučení Po studiu mechanismů regulace, které fungují v jiných státech a po zhodnocení dopadů regulace na Slovenské republice a v Polsku jsem došla k závěru, že stanovení úrokových stropů (jak v absolutní, tak i relativní podobě) v České republice není vhodným nástrojem ochrany spotřebitele. Poslanci,

kteří navrhovali zavedení úrokových

stropů

v ČR,

sice

argumentovali ochranou spotřebitele a ukončením lichvářských praktik. Toho však nelze dosáhnout pomocí úrokových stropů. Nemyslím si, že vysoká cena úvěru je vždy projevem lichvy a nekalých praktik. Vyšší úroková sazba může jen vyvažovat vyšší riziko určité skupiny klientů, u kterých je pravděpodobnost nesplacení závazku vysoká. Připouštím, že na trhu s úvěry působí řada společností, které se zabývají tzv. predátorským úvěrováním 27, avšak při uzavírání úvěru spíše závisí na finanční gramotnosti spotřebitele, než na stanovení maximální sazby, kterou lze snadno obejít (viz praxe v Polsku, Slovensku). Spíše než pozitivní dopady regulace převažují ty negativní. A právě cílové skupiny, které měla regulace ochraňovat, mohou na ni nejvíce doplatit. Řada případů z praxe dokazuje, že v případě zavedení úrokových stropů došlo k vytlačení méně bonitních klientů z trhu. Ti se pak obrací na poskytovatele úvěrů v šedé zóně ekonomiky. Proto než zavedení úrokového stropu bych doporučila věnovat se zvyšování finanční gramotnosti obyvatel České republiky. Žádný zákon nedokáže ochránit spotřebitele před sebou samým.

27

termín vyjadřující různé druhy nepoctivého chování při poskytování úvěrů a půjček.

76

Závěrečná doporučení

Diskuze

77

6 Diskuze Podobně negativní stanoviska k zavedení regulace úrokových sazeb, jaké jsem prezentovala ve své práci, zaujímá nejen Česká národní banka a ministerstvo financí ČR, ale i řada zahraničních studií. Studie Study on interest rate restrictions in the EU28 vypracovaná pro Evropskou

komisi

v roce

2010

se

zabývala

regulací

úrokových

sazeb

v jednotlivých členských státech a dopadem regulace na úvěrový trh. Tato studie zmiňuje dvanáct hypotéz týkajících se úrokových sazeb, které podkládá dalšími studiemi. Hypotézy dochází ke stejným závěrům, k jakým jsem došla ve své práci. Stejný názor jako Česká národní banka29 vyjádřila i asociace Citiziens Advice Service30, když poskytovala odpovědi ke konzultačnímu materiálu studie Study on interest rate restrictions in the EU. V odpovědi na otázku, zda je regulace úrokových sazeb opodstatněná odpovídá, že celkový strop by musel být zaveden v takové výši, která by umožnila přístup i spotřebitelům, kteří mohou být považováni za vysoce rizikové. Zavedení stropů může vést k finančnímu vyloučení určité skupiny žadatelů o úvěr a vést k růstu nelicencovaných úvěrů. V roce 2004 si ministerstvo obchodu a průmyslu Velké Británie nechalo vypracovat studii The effect of interest rate controls in other countries31. Tato práce se zabývá porovnání trhu s úvěry a jeho regulací ve Spojených státech Amerických, Velké Británii, Francii a Německu. Další studie s názvem The impact of interest rate ceilings32 se zabývá trhem úvěrů v Austrálii. Obě studie dochází iff/ZEW (2010): Study on interest rate restrictions in the EU, Final Report for the EU Commission DG Internal Market and Services, Project No. ETD/2009/IM/H3/87, Brussels/Hamburg/Mannheim 29 Viz kapitola 4.6.2 Stanovisko České národní banky 30 Citizens Advice Service je síť více než 400 nezávislých poradenských center, které poskytují bezplatné, nestranné poradenství ve více než 3000 místech v Anglii a Walesu. 31 The effect of interest rate control in other countries. Big.gov [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.bis.gov.uk/files/file53897.pdf 32 Department of Trade and Industry Research report: The effect of interest rate controls in other countries, Velká Británie [online]. 2008 [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://www.policis.com/pdf/International/Australia%20The%20impact%20of%20intere st%20rate%20ceilings%20FINAL%2020080326.pdf 28

78

Diskuze

k závěrům, že při stanovení maximálních úrokových sazeb naprosto převažují negativa nad pozitivy.

Závěr

79

7 Závěr Nejprve jsem se zabývala historickými pohledy na úrokovou sazbu. Zpočátku byl úrok brán jako něco špatného, nemorálního. Později se začala formulovat teorie důvodu existence úroku a také teorie, co vše ovlivňuje jeho výše nebo jak může stát pomocí jeho regulace zasahovat do ekonomiky. Na státní zásahy jsem se dívala ze dvou pohledů. Jednak mě zajímal názor dvou odlišných směrů v ekonomii – liberalismu a intervencionismu. Také jsem se zajímala, jak se tyto dva pohledy na státní zásahy měnily v průběhu 20. století až do současnosti. V praktické části jsem se zabývala teoretickými dopady regulace úrokových sazeb jak na nabídku tak i poptávku po úvěrech. Dále jsem popisovala způsoby regulace existující ve státech Evropské unie. Pro důslednější zhodnocení regulace jsem si vybrala dva naše sousední státy – Polsko a Slovenskou republiku. V závěrečné kapitole jsem kromě popisu situace v České republice stanovila několik hypotéz týkajících se dopadů zavedení úrokových stropů v ČR s následným doporučením. V případě regulace úrokových sazeb se spíše přikláním k názoru liberálů, konkrétně Ludwiga von Misese. Myslím, že stát by měl pouze zajistit pravidla hry a dohlížet na dodržování těchto pravidel. Liberální ekonomové říkají, že rozhodující podmínkou obrany proti nežádoucím externalitám je jasné vymezení, definování a dodržování soukromých vlastnických práv. Pokud tomu tak je, svobodný trh si s tímto problémem poradí. Podle některých ekonomů nemůže liberalismus a tzv. volná ruka trhu fungovat tam, kde není dostatečně dobře zpracovaná legislativa, při nefungujícím státním aparátu a tam, kde jsou občané z velké části nezodpovědní. V České republice je sice fungující státní aparát, ale kvalita legislativy a zodpovědnost občanů silně pokulhává. Přesto zastávám názor, že stropy úrokových sazeb působí spíše kontraproduktivně, protože v takovém regulovaném prostředí se někteří poskytovatelé stáhnou z trhu, přesunou se do šedé zóny ekonomiky nebo poskytují za méně transparentní úvěrové náklady. Spíše než regulaci sazeb bych

80

Závěr

navrhovala jiné alternativy k ochraně spotřebitelů jako například přísnější povinnost

uveřejňování

úvěrových

nákladů,

udržování

dostatečného

konkurenčního prostředí na trhu a samozřejmě vzdělávání spotřebitelů. Spotřebitel by měl být zodpovědný za své jednání a uvědomovat si následky svého chování a ne se spoléhat na ochranu ze strany státu.

Použité zdroje

81

8 Použité zdroje [1]

Bank

of

Estonia

[online].

2013

[cit.

2013-05-14].

Dostupné

z:

http://statistika.eestipank.ee/?lng=en#listMenu/981/treeMenu/FINANTSSEKTOR/1 47/979 [2]

Bank

of

Greece

[online].

2013

[cit.

2013-05-14].

Dostupné

z:

2013-05-14].

Dostupné

z:

http://www.bankofgreece.gr/Pages/en/default.aspx [3]

Bank

of

Portugal

[online].

2013

[cit.

http://www.bportugal.pt/en-US/Pages/inicio.aspx [4] Banka Slovenije [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.bsi.si/ [5] Bolestivé období stagflace. Finmag.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/bolestive-obdobi-stagflace/ [6] Central Bank of Ireland [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.centralbank.ie/Pages/home.aspx [7] Central Bank of Malta [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.centralbankmalta.org/ [8]

Česká

národní

banka

[online].

2013

[cit.

2013-04-01].

Dostupné

z:

2013

[cit.

2013-05-13].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/cs/index.html [9]

Český

statistický

úřad

[online].

http://www.czso.cz/ [10] Department of Trade and Industry Research report: The effect of interest rate controls in other countries, Velká Británie, 2004 [online]. 2008 [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://www.policis.com/pdf/International/Australia%20The%20impac t%20of%20interest%20rate%20ceilings%20FINAL%2020080326.pdf [11] Dynamika úrokové míry v rakouské teorii hospodářského cyklu. In: Katedra institucionální

ekonomie

[online].

2010

[cit.

2013-04-13].

Dostupné

z:

http://kie.vse.cz/wp-content/uploads/WP_14_2010.pdf [12] Epravo.cz - Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2013 [cit. 2013-04-02]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/ [13]

Eurostat

[online].

2013

[cit.

2013-05-13].

Dostupné

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/

z:

82

Použité zdroje

[14] Finance.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.finance.cz/ [15] German Civil Code. BMJ [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.gesetze-im-internet.de/englisch_bgb/ [16] HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, xxv, 539 s. ISBN 80-717-9380-9. [17] iff/ZEW (2010): Study on interest rate restrictions in the EU, Final Report for the EU Commission DG Internal Market and Services, Project No. ETD/2009/IM/H3/87, Brussels/Hamburg/Mannheim [18] Irving fisher, the theory of interest, as determined by impatience to spend income and opportunity to invest it. The online library of liberty [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://files.libertyfund.org/files/1416/Fisher_0219.pdf [19] KEYNES, John Maynard. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha : Československá akademie věd, 1963. [20]

Kodeks

cywilny

[online].

2013

[cit.

2013-05-14].

Dostupné

z:

http://www.kodeks-cywilny.pl/ [21] KOVANDA, Lukáš, GALLISTI, Vladan: Češi zapláčou příští rok. Týden. září 2008, roč. XV, čís. 40, s. 16-20. ISSN 1210-9940. [22] Keynes a Minsky: Dva zneužití proroci. Finmag.cz [online]. 2013 [cit. 2013-0413]. Dostupné z: http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/keynes-a-minskydva-zneuziti-proroci/ [23] Legifrance translations. Legifrance.gouf.fr [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné

z:

http://www.legifrance.gouv.fr/Traductions/en-English/Legifrance-

translations [24]

Liberální

institut

[online].

2013

[cit.

2013-05-13].

Dostupné

z:

http://www.libinst.cz/domu [25] Library of Economics and Liberty [online]. 2012 [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://www.econlib.org/index.html [26] Lidovci vyrazili do boje proti drahým půjčkám s novým zákonem. Ihned.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-36763570lidovci-vyrazili-do-boje-proti-drahym-pujckam-s-novym-zakonem

Použité zdroje

83

[27] Lichva: Vláda zpřísní, ale strop na úroky nechce. Aktuálně.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-13].

Dostupné

z:

http://aktualne.centrum.cz/finance/nakupy/clanek.phtml?id=652543 [28] Marek Loužek – Ladislav Tajovský (eds.): Velká deprese (sborník textů). Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004 (35); ISBN 80-86547-38-8 [29] Mathematical ivestigations in the theory of value and prices, and appreciations and interest. S.l.: Cosimo Classics, 2007. ISBN 978-160-2069-596. [30] Minister Finansów [online]. 2013 [cit. 2013-05-19]. Dostupné z: http://ms.gov.pl/ [31] Narodowy Bank Polski [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.nbp.pl/ [32] Petr Fiala: Zákon proti lichvě aneb ekonomický nonsens. Liberální institut [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.libinst.cz/clanky-akomentare/2353-petr-fiala-zakon-proti-lichve-aneb-ekonomicky-nonsens/ [33] Paralichva.

Polityka.pl

[online]. 2013 [cit. 2013-05-01].

Dostupné

z:

http://www.polityka.pl/rynek/edukatorekonomiczny/1533533,1,lichwa---pozyczkina-kilka-tysiecy-procent.read [34] Pozice České národní banky ke konzultačnímu materiálu Evropské komise ke Studii k omezení úrokových sazeb. ČNB [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/l egislativni_zakladna/stanoviska_cnb/download/urokove_sazby_stanovisko_cnb.p df [35] Prehlad o dalších agendách krajských súdov v roku 2011. Justice.gov.sk [online].

2013

[cit.

2013-05-19].

Dostupné

z:

http://www.justice.gov.sk/stat/roc/12/B/B_06_2011.pdf [36] Profits, Interest and Investment. Mises.org [online]. 2013 [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://mises.org/books/profits_interest_hayek.pdf [37] REIFNER, Udo a Michael SCHRÖDER. Usury Laws: A Legal and Economic Evaluation of Interest Rate Restrictions in the European Union. Norderstedt: Book on Demand, 2012. ISBN 978-3848217649.

84

Použité zdroje

[38] SCHWEIGL, Johan. Kterak úrokový strop zbavuje nebonitní klienty možnosti získat půjčku. In J. Kotásek (předseda), J. Bejček, V. Kratochvíl, N. Rozehnalová, P. Mrkývka, J. Hurdík, R. Polčák, J. Šabata. COFOLA 2010: the Conference Proceedings. Brno: Masarykova Univerzita, 2010. od s. 669-676, 8 s. ISBN 978-80-210-5151-5. [39] SIRŮČEK, Pavel. Průvodce dějinami standardních ekonomických teorií. Slaný: Melandrium, 2001, 224 s. ISBN 80-861-7516-2. [40] Srovnání: Slovenská ekonomika dohání tu českou, mzdy jsou u nás ale o pětinu vyšší. Byznys.ihned.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-55788970-slovensko-zdobi-vysoka-produktivita-alenizke-mzdy-podlamuji-kupni-silu [41] The effect of interest rate control in other countries. Big.gov [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.bis.gov.uk/files/file53897.pdf [42]

Trestní

zákoník.

In:

Zákon

č.

40/2009

Sb.

2009.

Dostupné

z:

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/ [43] URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 559 s. ISBN 978-807-3575-793 [44] Ústredný portál verejnej správy Slovenskej republiky [online]. 2013 [cit. 2013-0327]. Dostupné z: http://portal.gov.sk/Portal/sk/Default.aspx [45] V dubnu po delší době poklesl počet bankrotů fyzických osob podnikatelů. CRIF

[online].

2013

[cit.

2013-05-13].

Dostupné

z:

http://www.crif.cz/Novinky/Novinky/Pages/V-dubnu-po-del%C5%A1%C3%ADdob%C4%9B-poklesl-po%C4%8Det-bankrot%C5%AF-fyzick%C3%BDch-osobpodnikatel%C5%AF.aspx [46] WIERZBICKI, Jaroslaw. Ochrona konsumenta przed nadmiernymi odsetkami. Praktycznateoria.pl

[online].

2013

[cit.

2013-05-17].

Dostupné

z:

http://www.praktycznateoria.pl/ochrona-konsumenta/ [47] Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Business

Center

[online].

2013

[cit.

2013-04-13].

Dostupné

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/spotrebitelsky-uver/

z:

Přílohy

Přílohy

85

86

Přílohy

Přílohy

87

Dobrý deň pani Šamšulová, Na základe Vašej žiadosti Vám zasielame odpovede na otázky týkajúce sa regulácie úrokových sadzieb, resp. RPMN v SR. ---1. Z jakého důvodu byla zavedena maximální výše odplaty za poskytnutí úvěru. Co bylo cílem? Regulácia celkových úrokov a poplatkov pri poskytovaní spotrebiteľských úverov vyplynula z Programového vyhlásenia vlády SR z roku 2006, ktoré cieľom okrem iného bolo aj vytvárať podmienky pre zamedzenie nekalých praktík na finančnom trhu

a zabezpečiť

primeranú

ochranu

účastníkov

finančného

trhu.

V marci 2007 Ministerstvo spravodlivosti SR predložilo do medzirezortného pripomienkového konania novelu zákona č. 527/2002 Z. z. o dobrovoľných dražbách spolu s novelou Občianskeho zákonníka. Uplatnené pripomienky a podnety poukázali na ešte širší počet praktických problémov a medzier v platnej právnej úprave. Okrem iného boli vznesené relevantné pripomienky k právnej úprave spotrebiteľských zmlúv a neprimeraných až úžerných úrokov. Reakciou na ne bolo doplnenie § 52 a § 53 Občianskeho zákonníka, ako aj stransparentnenie podmienok pri poskytovaní spotrebiteľských úverov - novela zákona č. 258/2001 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o zmene a doplnení zákona Slovenskej národnej rady č. 71/1986 Zb. o Slovenskej obchodnej inšpekcii v znení neskorších predpisov v znení neskorších predpisov (ďalej len "zákon č. 258/2001 Z. z."). Vzhľadom na neprimerane vysoké až úžerne úroky a rôzne poplatky sa navrhlo po vzore viacerých štátov v Európe určiť stropy celkovej odplaty za poskytnutie spotrebiteľského úveru a sprehľadniť ponuky so zvýraznením najdôležitejších častí zmluvy, najmä úroky a všetky poplatky. ponúkaného spotrebiteľského úveru.

88

Přílohy

Viac informácií je možné nájsť v dôvodovej správe k novele zákona č. 527/2002 Z. z. o dobrovoľných dražbách ako aj zákona č. 258/2001 Z. z. (čl. V), ktorá je zverejnená

na

webovom

sídle

Národnej

rady

SR

http://www.nrsr.sk/web/Default.aspx?sid=zakony/zakon&MasterID=2255. Na základe vyššie spomenutej novely Ministerstvo spravodlivosti SR v spolupráci s Ministerstvom financií SR a Národnou bankou Slovenska pripravilo nariadenie vlády SR, ktorým sa ustanovuje výška, ktorú nesmie prevýšiť odplata za poskytnutie spotrebiteľského úveru a ktoré bolo vypracované na základe ustanovenia § 3 ods. 10 a § 8ab zákona č. 258/2001 Z. z. (Nariadenie vlády SR č. 238/2008 Z. z.). Cieľom nariadenia bolo stanoviť limit, ktorý nesmie prevýšiť odplata za poskytnutie spotrebiteľského úveru, pričom sa za tento limit navrhuje priemerná hodnota ročnej percentuálnej miery nákladov a priemerná hodnota úrokovej miery pre príslušný typ spotrebiteľského úveru. Pri určovaní tohto limitu sa vychádzalo z analýzy údajov predložených veriteľmi poskytujúcimi spotrebiteľské úvery. Viac o určovaní limitu odplaty možno nájsť v dôvodovej správe k návrhu nariadenia vlády na webovom sídle Úradu vlády SR http://www.rokovania.sk/Rokovanie.aspx/BodRokovaniaDetail?idMaterial=11905. Stručne však možno uviesť, že primárnym cieľom zavedenia maximálnej výšky odplaty pri spotrebiteľských úveroch bolo zabrániť poskytovaniu úverov, pri ktorých veritelia zneužívajú nedostatok informácií na strane dlžníkov a požadujú od nich príliš vysokú odplatu, ktorá je neobvyklá pre príslušnú kategóriu úverov. Maximálna výška odplaty preto zohľadňovala, že jednotlivé typy úverov sa môžu v závislosti od výšky, doby a zabezpečenia líšiť vo výške požadovanej odplaty. Preto sa stanovil limit pre každú kategóriu individuálne. Pre jednotlivé typy úverov by mala byť výška požadovaných odplát za predpokladu dostatočnej konkurencie podobná, a preto sa stanovil príslušný limit na dvojnásobok priemeru ročnej percentuálnej miery nákladov (RPMN), resp. úrokovej miery v danej kategórii. Na druhej strane, maximálna výška odplaty vypočítaná ako dvojnásobok priemernej hodnoty RPMN môže byť neprimerane vysoké číslo pre

Přílohy

89

niektoré kategórie úverov. Preto sa navrhol stanoviť aj ďalší limit plošne, rovnako pre všetky typy úverov s výnimkou kreditných kariet, a to vo výške štvornásobku váženého

priemeru

RPMN/úrokovej

miery

za

všetky

úvery

v tabuľke.

Pri zavádzaní tohto limitu sa predpokladalo, že priemerné hodnoty RPMN pri jednotlivých kategóriách spotrebiteľských úverov budú klesať. Rovnako s týmto poklesom teda bude dochádzať aj k zníženiu absolútnych hodnôt limitov vyplývajúcich Na

záver

je

z tohto potrebné

vládneho

podotknúť,

že

regulácia

nariadenia. priemerných

hodnôt

RPMN/úrokových mier prostredníctvom stanovenia limitov bola len jedna z viacerých foriem regulácie úžery. Za dôležité opatrenia, ktoré už boli prijaté sa pokladala novela zákona o dobrovoľných dražbách spolu s novelou Občianskeho zákonníka

a novelou

zákona

č. 258/2001 Z. z. účinných od 1. januára 2008, ktoré posilnili postavenie spotrebiteľa a zvýšili jeho ochranu (napr. zvýšenie informovanosti spotrebiteľa v predzmluvnej

fáze

prostredníctvom

predzmluvného

formulára.

2. Bylo nějakým způsobem sledováno naplňování cílů tohoto opatření? Pokud ano,

jakým?

Napríklad pravidelným štvrťročným monitorovaním priemernej výšky RPMN pre jednotlivé typy spotrebiteľských úverov. 3. Z jakého důvodu nedochcází k čtvrtletní aktualizaci? Poslední údaj je za čtvrtletí roku 2010. Prijatím zákona č. 129/2010 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov (ďalej len "zákon č. 129/2010 Z. z.") bol zrušený zákon č. 258/2001 Z. z. Vzhľadom na to, že v tomto novom zákone, nie je stanovený limit

90

Přílohy

maximálnej výšky odplaty, ani odkaz na Nariadenie vlády SR č. 238/2008 Z. z., od 11. júna 2010 (t.j. od účinnosti zákona č. 129/2010 Z. z.) nie je v Slovenskej republike stanovený limit maximálnej výšky odplaty pri spotrebiteľských úveroch. Z tohto dôvodu nedochádza ani k aktualizácii údajov na stránke Ministerstva

financií

SR.

V súčasnosti je limitácia výšky odplaty ponechaná na rozhodovanie príslušných súdov SR na základe ustanovení Občianskeho zákonníka, napr. § 53 ods. 6 a § 53b ods.

1.

§ 53 ods. 6: Ak predmetom spotrebiteľskej zmluvy je poskytnutie peňažných prostriedkov, nesmie odplata podstatne prevyšovať odplatu obvykle požadovanú na finančnom trhu za spotrebiteľské úvery v obdobných prípadoch. Pri posudzovaní obdobnosti prípadov sa prihliada najmä na finančnú situáciu spotrebiteľa, spôsob a mieru zabezpečenia jeho záväzku, objem poskytnutých peňažných prostriedkov a lehotu splatnosti. § 53b ods. 1: Ak je predmetom spotrebiteľskej zmluvy poskytnutie peňažných prostriedkov spotrebiteľovi za odplatu, sankcie za omeškanie s plnením záväzku spotrebiteľa spolu

nesmú

byť

vyššie,

S pozdravom Anna Bartíková Oddelenie bankovej legislatívy Ministerstvo financií SR Štefanovičova 5 817 82 Bratislava

ako

ustanoví

vykonávací

predpis.

Regulace úrokových sazeb

Recommend Documents