REGULACE MANDELINKY BRAMBOROVÉ V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

REGULACE MANDELINKY BRAMBOROVÉ V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ

Diplomová práce

Ing. Eva Hrudová, Ph.D.

Barbora Stránská řešitelka diplomové práce

vedoucí diplomové práce

Brno 2010

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Regulace mandelinky bramborové v ekologickém zemědělství“ vypracovala samostatně a použila pouze pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne

Podpis

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych vyjádřila své poděkování za odborné vedení paní Ing. Evě Hrudové, Ph.D. Dále bych ráda poděkovala Jiřímu a Janě Musilovým, kteří mi umožnili pozorování výskytu mandelinky bramborové a účinnosti jednotlivých biologických přípravků v porostu brambor na své biofarmě. Mé poděkování patří v první řadě všem, kteří mě při vzniku této práce podporovali, tedy především mé rodině.

ANOTACE

Tato diplomová práce volně navazuje na mou bakalářskou práci, věnuje se metodám regulace mandelinky bramborové v systému ekologického zemědělství. První část podává základní informace o ekologickém zemědělství v České republice, charakterizuje Solanum tuberosum (brambor hlíznatý) a Leptinotarsa decemlineata (mandelinku bramborovou). Dále pak popisuje možnosti regulace mandelinky bramborové.

Největší

pozornost

je

věnována

biologické

ochraně

a

dalším

nechemickým způsobům ochrany. Druhou část této práce tvoří popis výskytu larev mandelinky bramborové a hodnocení biologického účinku přípravků Novodor FC a NeemAzal T/S, v porostu bramboru hlíznatého na farmě Olešenka v letech 2007/2008 a 2008/2009.

Klíčová slova: ekologické zemědělství, regulace, brambor hlíznatý, mandelinka bramborová

ANNOTATION

This thesis is a continuation of my bachelor work, deals with methods of the Colorado potato beetle control in organic farming system. First part provides basic information on organic farming in the Czech republic, next characterized Solanum tuberosum (Potato tuber) and Leptinotarsa decemlineata (Colorado potato beetle). Then describes the options control the Colorado potato beetle. The greatest attention is devoted to biological control and other non-chemical methods of protection. The second part of this work is a description of the Colorado potato beetle larvae and evaluation of the biological effect of the preparation Novodor FC and NeemAzal T/S in potato tuber on a farm Olešenka in 2007/2008 and 2008/2009.

Keywords: organic farming, regulation, potato tuber, Colorado potato beetle

OBSAH 1

ÚVOD .............................................................................................................................7

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED ...................................................................................................9 2.1

Ekologické zemědělství ..........................................................................................9

2.1.1

Legislativa a kontrola EZ v ČR ........................................................................9

2.1.2

Dotace ............................................................................................................9

2.1.3

Základní statistika ......................................................................................... 10

2.2

Metody ochrany rostlin v EZ .................................................................................. 12

2.2.1

Nepřímé metody (prevence) .......................................................................... 13

2.2.2

Přímé metody ................................................................................................ 14

2.2.2.1

Legislativa ................................................................................................. 14

2.2.2.2

Dotace....................................................................................................... 15

2.2.2.3

Základní statistika...................................................................................... 16

2.3

Brambor hlíznatý (Solanum tuberosum) ................................................................ 17

2.4

Mandelinka bramborová........................................................................................ 18

2.4.1

Původ a rozšíření .......................................................................................... 18

2.4.2

Biologie ......................................................................................................... 19

2.4.3

Význam ......................................................................................................... 20

2.5

Metody regulace mandelinky bramborové v EZ .................................................... 21

2.5.1 2.5.1.1

Azadirachta indica (Juss.) ......................................................................... 22

2.5.1.2

Chrysanthemum cinerariifolium (Trevir.) .................................................... 22

2.5.2

3

Rostlinné extrakty.......................................................................................... 21

Biologická regulace ....................................................................................... 23

2.5.2.1

Entomopatogenní bakterie ........................................................................ 24

2.5.2.2

Entomopatogenní houby ........................................................................... 26

2.5.2.3

Dravé ploštice ........................................................................................... 28

2.5.3

Agrotechnické a mechanické způsoby .......................................................... 29

2.5.4

Šlechtění ....................................................................................................... 30

METODIKA A MATERIÁLY .......................................................................................... 31 3.1

Charakteristika podniku a studijních ploch ............................................................ 31

3.2

Odrůdy brambor .................................................................................................... 33

3.3

Použité insekticidy ................................................................................................ 34

3.4

Podmínky prostředí ............................................................................................... 35

3.5

Způsob hodnocení ................................................................................................ 37

4

VÝSLEDKY A DISKUSE............................................................................................... 38

5

ZÁVĚR ......................................................................................................................... 43

6

POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE ................................................................. 45

7

PŘÍLOHY...................................................................................................................... 50

1 ÚVOD V České republice sáhají počátky ekologického zemědělství (EZ) do roku 1990, v tomto roce hospodařily ekologickým způsobem tři farmy. Dnes patří ČR s cca 2612 farmami a svou rozlohou cca 400 000 ha ekologicky obhospodařované půdy mezi přední státy Evropy (MZe, 2010). Tento šetrný způsob hospodaření se chová ohleduplně k životnímu prostředí a klade důraz na zachování a zvyšování biologické rozmanitosti krajiny, biodiverzity. Rovnováhu v přirozeném ekosystému zajišťují autoregulační mechanismy, které jsou takovémuto systému vlastní. V člověkem uměle vytvořených systémech je tato autoregulační schopnost potlačena a je proto nutná regulace prostřednictvím vnějších vstupů. V intenzivním způsobu hospodaření představuje tyto vstupy většinou používání syntetických pesticidů. Pesticidy pak ničí nejen škodlivé organismy, ale v mnoha případech mají také negativní dopad na necílové, často užitečné organismy. Pronikání pesticidů a jiných cizorodých látek, jako produktů intenzivního zemědělství, do podzemních a povrchových vod je dalším vážným problémem, stejně jako rezistence škůdců, chorob, plevelů, snižování již zmíněné biodiverzity a výskyt reziduí pesticidů v potravinách. Je zřejmé, že používání syntetických pesticidů v takové míře v jaké jsou používány dnes, je neúnosné a pro rozvoj lidské společnosti na Zemi trvale neudržitelné. Rostoucí snahy o omezení používání syntetických pesticidů, jako snahy o ochranu životního prostředí, jsou důvodem rozvoje tzv. nechemické ochrany rostlin. Hlavním pilířem nechemické ochrany rostlin je především ochrana biologická (BO), ta dnes dosahuje celosvětového dynamického rozvoje. Její hlavní klad lze spatřovat v šetrnosti, která je ve většině případů spojena s úplnou absencí toxicity, v pomalejším vzniku rezistence a ve vyšší selektivitě. Za nevýhodu může člověk považovat nutnost jejího komplexního zpracování, důkladnou znalost bionomie jak škodlivých organismů, tak používaných bioagens. Snad nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje efektivnost BO, je včasnost zásahu. Je nutné si uvědomit, že cílem nechemické ochrany rostlin není vyhubení populace škodlivého organismu, ale udržení této populace pod prahem ekonomické škodlivost se současným zachováním její přítomnosti jako prvku biodiverzity. Z těchto důvodů nachází nechemická ochrana rostlin uplatnění především v ekologickém zemědělství. Tato diplomová práce se zabývá regulací mandelinky bramborové v ekologickém zemědělství, tedy regulací pomocí nechemických metod. Mandelinka bramborová je považována za jednoho z nejzávažnějších škůdců bramboru hlíznatého. Jako

7

alochtonní druh nemá v Evropě mandelinka mnoho přirozených nepřátel a proto se často kalamitně přemnožuje. Při přemnožení způsobuje tento škůdce až holožír, kterým výrazně snižuje výnos bramboru (Rod et al., 2005). Brambory tvoří významnou složku lidské výživy, jejich průměrná roční spotřeba v ČR je odhadována na cca 75 kg na jednoho obyvatele (Diviš, 2007). Převážnou část ze spotřebovaných brambor tvoří brambory z intenzivního způsobu hospodaření (cca 38 000 ha), pouhých cca 200 ha zaujímají brambory s ekologickým původem (Diviš, 2002). Tato rostlina je nejen nezastupitelnou nutriční plodinou a významnou průmyslovou surovinou, ale také základní složkou osevního postupu v EZ.

8

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Ekologické zemědělství V České republice (ČR) ekologické zemědělství (EZ) vymezuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství jako zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu (Definice podle českého zákona č. 242 z roku 2000) (Sagit, 2010). V ekologickém zemědělství není povoleno získávání odrůd cestou genového inženýrství, tedy GMO (geneticky modifikovaných organismů). Ekologický zemědělec má povinnost prokázat, že GMO nepoužívá. Přítomnost GMO v produktech je povolena, stejně jako v případě konvenčního zemědělství, do hranice 0,9 % (Honsová, 2009).

2.1.1 Legislativa a kontrola EZ v ČR Ekologický systém hospodaření se řídí zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. ČR jako členská země EU je povinna dodržovat nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a nařízení Komise (ES) č. 889/2008, která od prvního ledna 2009 nahradila nařízení Rady (EHS) č. 2091/1991 (Bioinstitut, 2009). Na systému kontroly EZ se podílejí Ministerstvo zemědělství ČR a ministerstvem pověřené kontrolní organizace: KEZ, o. p. s., ABCERT GmbH a BIOKONT CZ s. r. o. (Šarapatka et al., 2006). S ohledem na zvyšující se počet ekofarem dochází od roku 2010 v zajišťování kontrol ekologického zemědělství k rozdělení kompetencí. Nad dodržováním právních předpisů bude dohlížet vedle soukromých kontrolních subjektů také Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) (Bioinstitut, 2010).

2.1.2

Dotace

Stejně jako ve většině států EU, je i v ČR ekologický způsob hospodaření dotován finančními podporami. Podpora ekologických zemědělců v rámci Programu rozvoje venkova (PRV) 2007-2013 je realizována v rámci osy II - Zlepšování životního

9

prostředí a krajiny, specificky opatření opatř II. 1.3. 3. Agroenvironmentální opatření opatř - dotační titul II. 1.3.1.1. Ekologické zemědělství. země ě V rámci tohoto opatření ření je ekologickým podnikatelům ům vyplácena náhrada za ekonomické ztráty vzniklé tímto systémem hospodaření. Platby jsou vypláceny na plochu plochu ekologicky obhospodařované obhospodař půdy s diferenciací dle využití yužití ploch (Bioinstitut, 2008). Výše sazby v Kčč bude pro násl následující roky vypočítána č směnným ěnným kurzem EUR - Kč, který je stanovován každoročně. každoroč ě Stejné výše plateb teb obdrží ekologičtí ekologič zemědělci ě ě i na plochy v tzv. přechodném řechodném období (Bioinstitut, 2008). Tabulka č. 1 Podpora EZ v EUR·ha-1 z PRV 2007 - 2013 Užití půdy

EUR

Orná půda

155

TTP

71

Trvalé kultury

849

Zelenina

564

Speciální byliny

564

(zdroj: Bioinstitut, 2010)

2.1.3 Základní statistika V ČR narůstá ů počet čet ekologických zemědělců, země ě ů k 31.10. 2009 9 jich hospodařilo hospoda již 2612, a to na výměře ěře téměř 400 000 ha, což představuje ředstavuje podíl 9,24 % z celkové výměry ě zemědělské ě ě půdy. ůdy. Stabilně se zvyšuje výměra ě orné půdy, ůdy, zvyšuje se výměra výmě vinic a sadů v EZ,, do režimu EZ se dostaly první chmelnice (Bioinstitut, 2010). 20

Vývoj počtu poč č ekologicky hospodařících ř podniků ůvČ ČR Počet podniků v EZ

3000 2500 2000 1500 1000 500 0

Rok

čet podniků v EZ Obrázek č. 1 Počet

(zdroj: MZe, 2010)

10

Výměra zemědělské půdy v EZ [ha]

Vývoj výměry zemědělské půdy v EZ v ČR 450000 400000 350000 300000 250000 200000

Rok

Obrázek č. 2 Výměra ěra zemědělské země ě půdy ů v EZ

(zdroj: MZe, 2010)

Výměra orné půdy v EZ [ha]

Vývoj výměry orné půdy v EZ v ČR 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000

Rok

Obrázek č. 3 Výměra ěra orné půdy pů v EZ

(zdroj: MZe, 2010)

11

2.2 Metody ochrany rostlin v EZ Provozování ekologického zemědělství není jednoduché, vyžaduje zkušenosti a dlouhodobou koncepci. Je obtížnější na orné půdě než na travních porostech. Největší starosti zde ekozemědělcům dělají plevele, choroby a škůdci (Šarapatka et al., 2006). Cílem ochrany rostlin v ekologickém zemědělství je udržení škodlivých organismů pod hladinou ekonomické škodlivosti, ne jejich vyhubení. Tyto organismy hrají důležitou roli nejen jako zdroj potravy pro užitečné organismy, ale také jako ukazatele narušení přírodní rovnováhy a tedy i snižování biodiverzity. Základním předpokladem úspěšné ekologické produkce je podpora přirozených autoregulačních vazeb kontrolujících populace chorob a škůdců (Hluchý, 2005). Biodiverzita je v zemědělství širokým termínem, který zahrnuje všechny komponenty biologické diverzity související s potravinami a zemědělstvím (Šarapatka, Zídek, 2005). Zemědělství v ČR je obdobně jako v celé Evropě jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících biodiverzitu (Václavík, 2006). V ekologickém zemědělství má důležitou funkci prevence. Metody přímé ochrany rostlin jsou však v dnešní době aktuálním tématem a jsou i stále více propracovány.

Tabulka č. 2 Ochrana rostlin v ekologickém pěstování plodin Nepřímé metody

Přímé metody

Důraz se klade na prevenci a odolnost,

Mechanické

která se zabezpečí: vyrovnanou výživou

Biologická ochrana

pěstováním vhodných rostlinných druhů

Omezený počet preparátů na rostlinné a

a jejich diverzifikací

minerální bázi Přípravky na bázi jednoduchých

volbou odrůd

sloučenin síry a mědi (celkové množství na hektar je omezeno)

správnými pěstitelskými postupy využíváním pozitivních vlivů různých druhů rostlin mezi sebou

(Urban et al., 2003)

12

2.2.1

Nepřímé metody (prevence)

Základem ochrany rostlin v systému ekologického zemědělství jsou preventivní opatření. Jde o pravidla, která jsou všeobecně známá, nicméně některými zemědělci stále podceňovaná. Ochrana rostlin v EZ usiluje především o odstranění příčin výskytu škodlivých činitelů a teprve potom o řešení následků. Z toho vyplývá, že na prevenci se klade mimořádný důraz (Zídek et al., 1992). Mezi hlavní nepřímé metody ochrany rostlin řadíme udržování úrodné, oživené půdy prostřednictvím pravidelného přísunu organické hmoty, šetrného zpracování půdy, zabránění utužení půdy a udržování rostlinného (i náhradního) krytu půdy. Důležitou roli hraje také harmonická výživa zajišťována přiměřeným hnojením dusíkem a povrchovým zapravením hnoje místo jeho zaorávání (Urban et al., 2003). Tato opatření jsou základem pro získání přirozené odolnosti plodiny proti nepříznivým vlivům (Zídek et al., 1992). Mezi další preventivní opatření patří správná volba plodin, zdravého a vitálního osiva, výběr tolerantních a rezistentních odrůd a správná pěstitelská praxe (Urban et al., 2003). Pěstitelská praxe by měla zahrnovat pestré osevní sledy, správný termín výsadby či výsevu, optimální hustotu rostlin, včasnou a šetrnou sklizeň. Důležitou součástí pěstování plodin v ekologickém systému hospodaření je používání smíšených kultur, podsevů a zeleného hnojení (Urban et al., 2003). Zelené hnojení působí například jako ochrana proti aktinomycetě Streptomyces scabies u brambor (Hýsek, Vach, 2007). Dominantní roli v biologické regulaci hrají přirození nepřátelé škůdců, kteří se běžně vyskytují v ekosystémech (Kabíček, 2004). Přirozenou bioregulaci však nelze očekávat v porostech jednoletých plodin, kde jsou bioregulátoři likvidováni prováděnou agrotechnikou (Laštůvka, Šefrová, 2004). Proto má podpora užitečných organismů prostřednictvím realizace biokoridorů, doprovodné flóry, výsadby krajinné zeleně či dočasného úhoru v ochraně rostlin nezanedbatelný význam. Ekologičtí zemědělci by si existenci těchto přirozených regulačních mechanismů měli uvědomit a co nejvíce je sami podporovat (Urban et al., 2003). Z ekologického hlediska ostré rozhraní mezi užitečnými a škodlivými organismy ve skutečnosti neexistuje. Jako škodlivé většinou označujeme ty organismy, které působí ztráty na výnosech kulturních rostlin. Vlastní škody však nepůsobí samotná existence škodlivého organismu, nýbrž jejich nadměrný výskyt. Ukazuje se, že nadměrný výskyt těchto organismů nebývá zpravidla příčinou, ale důsledkem porušení přírodní rovnováhy v ekosystému (Rod et al., 2005).

13

2.2.2

Přímé metody

2.2.2.1 Legislativa V ekologickém zemědělství nastává místo pro prostředky přímé ochrany rostlin až v případě nedostatečného působení preventivních opatření. Tyto přípravky jsou stanoveny nařízením Komise (ES) č. 889/2008, přílohou II. Zde jsou uvedeny skupiny přípravků a jejich účinné látky (Falta et al., 2010). V ČR je nutný soulad se Seznamem registrovaných přípravků a evidovaných prostředků na ochranu rostlin, který vydává Státní rostlinolékařská správa (SRS). Stává se bohužel, že některé prakticky využitelné přípravky na ochranu rostlin, které se běžně v jiných zemích EU mohou používat (např. Novodor FC na bázi Bacillus thuringiensis proti larvám mandelinky bramborové, u kterého nebylo požádáno o obnovení registrace pro ČR), nejsou v ČR registrovány (Šarapatka et al., 2006). I po vstupu ČR do EU může být uskutečněn dovoz přípravku na ochranu rostlin z jiných členských zemí EU do ČR pouze tehdy, jestliže byl tento dovoz umožněn rozhodnutím Státní rostlinolékařské správy. Rozhodování o povolení dovozu, výroby anebo uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh zůstává plně v kompetenci národních úřadů jednotlivých členských zemí (Bioinstitut, 2006). Ekologičtí zemědělci si mohou u přípravků, které nejsou v ČR registrovány, nebo nemají platnou registraci (jako například Novodor FC), zažádat o výjimku dovozu a aplikace MZe. Přípravky na ochranu rostlin patří do kategorie zboží, na něž se princip volného pohybu zboží vztahuje pouze omezeně a při splnění přesně vymezených podmínek. Důvodem je to, že registrace přípravků podle směrnice Rady 91/414/EHS je v kompetenci národních úřadů jednotlivých členských zemí a tyto úřady hodnotí vlastnosti přípravků vždy ve vztahu k podmínkám ochrany zdraví lidí, stravovacím návykům, podmínkám environmentálním, klimatickým a podmínkám ochrany rostlin jedné konkrétní země. Jestliže závěr hodnocení v jedné členské zemi je pro navrhované použití přípravku příznivý, v jiné členské zemi může být (při zohlednění zmíněných specifik) totéž použití vyhodnoceno jako nepřijatelné z hlediska ochrany zdraví lidí, zvířat nebo ochrany životního prostředí (Bioinstitut, 2006). V současnosti se povolování přípravků na ochranu rostlin řídí zákonem č. 326/2004 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 329/2004 Sb. (Šarapatka et al., 2005). Ze zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči vyplývá nová povinnost: „Odborná způsobilost pro zacházení s přípravky na ochranu rostlin“, platná od 1.1. 2006. Tato povinnost se týká fyzických nebo právnických osob, které při podnikatelské činnosti přípravky přímo aplikují nebo skladují, prodávají spotřebitelům nebo poskytují poradenství, jímž se ovlivňuje používání přípravků (Bioinstitut, 2006).

14

2.2.2.2 Dotace Na prostředky biologické ochrany rostlin se vztahuje dotační titul 3.a. „Biologická ochrana jako náhrada chemické ochrany rostlin“, jako součást „Národních dotací“. Podporu na biologickou ochranu lze na základě rozhodnutí Evropské komise poskytovat na druhy polních plodin – řepku olejku, kukuřici, slunečnici a na druhy zeleniny pěstované ve skleníku – rajčata, papriky a okurky. Žadatel o podporu u uvedených druhů se musí na pevně stanovenou dobu pěti let zavázat, že v případech, kdy bude nutné zasáhnout proti škodlivým organizmům, přednostně využije při vhodných podmínkách biologickou ochranu rostlin. V roce 2009 byla biologická ochrana u ostatních (nevyjmenovaných) druhů rostlin administrována v režimu podpor de minimis podle nařízení Komise (ES) č.1535/2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podporu de minimis (do výše 25 %). V roce 2010 není již tato dotace nevyjmenovaným druhům rostlin přiznána. Dotace se vztahují na všechny právnické a fyzické osoby s registrovanou zemědělskou činností (MZe, 2010). MZe poskytuje na svých webových stránkách „Upřesnění dotačního programu 3. a. Biologická ochrana jako náhrada chemické ochrany rostlin“.

K žádosti o dotace je nutné předložit: •

vyplněný formulář žádosti

•

doklad o registraci podnikání - činnosti v příslušném oboru ve vztahu k předmětu dotace

•

doklad o zřízení bankovního účtu žadatele (smlouva o zřízení bankovního účtu, bankovní výpis předmětného účtu apod.)

•

doklad plátce DPH (doloží pouze plátce DPH)

•

stanovisko SRS vyjadřující, zda byly bioagens nebo biopreparát použity účelně, hospodárně a v souladu se Seznamem registrovaných přípravků na ochranu rostlin v příslušném roce a etiketou přípravku a zda nedošlo k poškození systému biologické ochrany

•

doklad o nákladech na pořízení bioagens a na odborný servis

•

prohlášení o závazku využívat biologickou ochranu u uvedených druhů po pevně stanovenou dobu pěti let (dodat pouze v prvním roce pětiletého období)

(MZe, 2010)

15

2.2.2.3 Základní statistika stati Podle údajů zveřejně něných MZe bylo v roce 2008 v ČR použito k ošetření polních kultur 11 072 752 tis. kg (případně l) přípravků na ochranu hranu rostlin. Biologickými přípravky řípravky (mikrobiálními a makroorganismy) bylo ošetřeno 19 820 ha kulturních plodin (MZe, 2009). prostř ů na ochranu Celkem se v roce 2008 aplikovalo 25 607 kg bakteriálních prostředků rostlin, v roce 2007 to bylo 8 013 kg (Ministerstvo zemědělství, ě ělství, 2009). Zpráva o stavu avu zemědělství země ě v ČR za rok 2009 nebyla dostupná.

Počet čet ha kulturních plodin ošetřených č ošetřř biologickými přípravky řípravky ř v ČR Č

19 490

19 820

rok 2006 rok 2007 rok 2008

7155,4

Obrázek č. 4 Počet čet hektarů ošetřených biologickými přípravky (zdroj: MZe, 2010)

16

2.3 Brambor hlíznatý (Solanum tuberosum) Solanum tuberosum (Linné, 1753), brambor hlíznatý je botanicky zařazený do rodu lilek (Solanum Tourn.), čeledi lilkovitých (Solanaceae Pers.). Andské centrum je místem vzniku řady druhů bramboru, z nichž nejvýznamnější je Solanum andigenum. Hybridizací mezi jeho formami vznikl druh Solanum tuberosum (2n = 48 chromozomů) v Chile, na ostrově Chiloe a přilehlém pobřežním území. Tento druh je také považován za předchůdce evropských druhů bramborů. Do Evropy byly brambory dovezeny z Peru přes Španělsko, roku 1565 (Solanum andigenum). V roce 1585 byly do Anglie přivezeny kulturní brambory (Solanum tuberosum), které pocházely z pobřeží Chile. Na území Čech jsou dochovány první záznamy o polním pěstování brambor až z poloviny 17. století (Jůzl et al., 2000). Brambor hlíznatý je jednoletá lilkovitá rostlina. Většinou se rozmnožuje vegetativně hlízami. Rostlina je trsnatá s přímou lodyhou a lichozpeřenými listy. Květenství (dvojvijan) je zpravidla bílé. Plodem je bobule. Hlíza je zdužnatělá část podzemní osy. Na povrchu hlízy jsou v očkách seskupeny úžlabní pupeny, zárodky budoucí rostliny. Očka jsou na hlíze seskupena v genetické spirále, nejvíce ve vrcholové části, nejméně v pupkové. V dužnině hlízy jsou uloženy její zásobní látky - především škrobová zrna. Dusíkaté látky jsou uloženy hlavně mělce pod slupkou. Jako příslušník čeledi lilkovitých vytváří brambor jedovatý glykosid solanin (Dostálek, 2000). Brambor je sice rostlina chladného mírného klimatu, potřebuje však pro první kritickou fázi vzcházení dostatek tepla. Snáší chlad, nikoli mráz (Rod et al., 2005). Potřebuje vyšší obsah humusu a kyselou reakci půdy v rozpětí 5,5 - 6,5 pH (Jůzl et al., 2000). Nejlepšími půdami jsou půdy písčitohlinité, hlinitopísčité a hlinité. Optimální množství srážek se pohybuje v rozmezí 650 - 800 mm za rok, optimální roční teplota vzduchu je asi 6 - 7,5 °C, ve vegeta čním období pak průměrná teplota 12,5 - 13,6 °C. Na zařazení v osevním postupu nejsou brambory náročné (Dostálek, 2000). Fytopatologická snášenlivost nedovoluje brambor zařazovat po sobě dříve než čtvrtým rokem (Rod et al., 2005). Z hlediska výživy jde o plodinu typické první tratě. Na podzim se zaorává 50 - 60 t chlévského hnoje spolu s 65 - 80 kg P2O5 a 150 - 200 kg K2O, pokud možno v síranové formě, protože brambor je citlivý na chlór. Dávka dusíku je okolo 150 - 200 kg·ha-1 (Rod et al., 2005). Základní agrotechnika spočívá v kvalitní orbě a jarní předseťové přípravě půdy. Rané brambory vysazujeme do sponu 0,625 × 0,30 m nebo 0,75 × 0,25 m (45 až 55 tisíc rostlin na ha). Hlízy vysazujeme do půdy o teplotě alespoň 7 °C. Ošet ření během vegetace spočívá v kultivaci půdy, přihnojování, ochranných zásazích proti plevelům,

17

chorobám a škůdcům. Předpokladem úspěšné sklizně je použití zdravé, kvalitní sadby (Rod et al., 2005). Pro ekologickou produkci jsou vhodné odrůdy s kratší vegetační dobou, odrůdy s rychlým počátečním růstem (Diviš, 2002). Na bramboru se může vyskytovat celá řada škodlivých organismů. Svou přítomností mohou poškozovat jak podzemní, tak nadzemní orgány. Zástupci důležitých škodlivých organismů jsou uvedeny v Tabulce č. 3. Většinou se plocha brambor v EZ v jednom podniku pohybuje pod hranicí jednoho hektaru. Celkem jsou brambory v EZ v ČR pěstovány na ploše kolem 200 ha, výnosy mohou být až o 39 % nižší než v konvenčním zemědělství (Diviš, 2002). V roce 2007 činila v ČR ekologická produkce brambor 2 486,46 tun (což odpovídá cca 0,2 % z celkové produkce brambor v ČR), v roce 2006 pouhých 1 497,60 tun (Bioinstitut, 2008). Informace o zastoupení ploch a produkci brambor pěstovaných v EZ v ČR pro rok 2008 a 2009 nebyla dostupná.

2.4 Mandelinka bramborová Mandelinka bramborová, Leptinotarsa decemlineata (Say, 1824), dostala své vědecké druhové jméno podle deseti tmavých pruhů na krovkách (v latině decem znamená deset, linea - linie, čára) (Zahradník, 2008). Dosahuje velikosti 8 - 16 mm, tělo je krátce oválné se silně vypuklými krovkami. Základní zbarvení je žluté s již zmíněnými deseti černými proužky na krovkách a tmavými skvrnami na hlavě a štítu. Povrch těla je hladký a lesklý. Náleží do třídy hmyzu (Insecta), řádu brouků (Coleoptera), čeledi mandelinkovitých (Chrysomelidae) (Kazda et al., 2001).

2.4.1 Původ a rozšíření Mandelinka bramborová je původem z Mexika. Svou historii datuje od roku 1823, kdy ji ve státě Colorado nalezl a o rok později popsal americký entomolog Thomas Say (odtud anglický název brouka „Colorado potato beetle“). V roce 1860 byly zaznamenány jí působené škody ve státě Nebrasca. V roce 1874 dosáhla pobřeží Atlantiku (Zahradník, 2008). První evropská populace mandelinky bramborové byla objevena v Německu a postupně vyhubena roku 1877. Karanténní opatření bylo v udržování škůdce mimo Evropu úspěšné pro dalších 45 let až do roku 1922, kdy byla objevena rozmnožující se populace mandelinky ve Francii. V ČR došlo k jejímu masovému rozšíření po druhé světové válce. Do konce 20. století se stal škůdce problémem celé Evropy, Asie a pokračuje v expanzi. Potenciálně by se mohl rozšířit do mírného pásma východní Asie, Indonéského subkontinentu, jižní Ameriky, Afriky,

18

Nového Zélandu a Austrálie (Alyokhin, 2009). V současné době se mandelinka objevuje i v lesích, kde se nikdy brambor nepěstoval, jako například ve Vysokých Tatrách, Krkonoších a Bialowiesu (Zahradník, 2008). V ČR nejvíce škodí v teplých oblastech, a to především na jižní a jihovýchodní Moravě a v Polabí, kde může, vzhledem k příznivým klimatickým podmínkám, vytvořit dvě generace (Rasocha et al., 2008).

2.4.2 Biologie Brouci i larvy žijí na lilkovitých rostlinách, nejčastěji však na bramboru. Byli zjištěni i na rulíku zlomocném, lilku potměchuti, rajčeti, tabáku, avšak ne všechny lilkovité patří k druhům, na nichž se mohou vyvíjet i larvy. Například blín je vyhledáván brouky, ale pro larvy jsou jeho listy příliš jedovaté (Zahradník, 2008). Brouci žerou i další druhy rostlin čeledě lilkovitých, jako je paprika, durman, kustovnice, mochyně židovská třešeň aj. (Rod et al., 2005). Optimální podmínky k množení druhu jsou při suchém a teplém počasí (Rod et al., 2005). Mandelinka bramborová je polygamní druh, vykonává více kopulací s různými partnery. K přenosu spermatu nevede 5 - 20 % všech kopulací. Přezimující samičky mohou klást vajíčka s využitím spermií z páření na podzim před přezimováním, tedy z předchozího roku. V takovém případě je však počet potomků, ve srovnání s potomky samic pářících se na jaře, nižší (Alyokhin, 2009). Samičky kladou na spodní stranu listů brambor žlutavě oranžová vajíčka, a to ve skupinách, v počtu cca 30 - 35. Průměrná plodnost samiček je 500 vajíček. Za optimálních teplotních podmínek se asi za 10 dnů z vajíček líhnou larvy (Rasocha et al., 2008). Vylíhlá larva nejprve pozře vaječnou skořápku, někdy i později vylíhlou larvu. V průběhu doby vyžírá uprostřed listu drobná políčka, později ožírá list od okraje (Zahradník, 2008). Larva mandelinky bramborové je oligopodního typu, je silně ztloustlá s kyjovitou hlavou. Dosahuje velikosti až 16 mm. Zpočátku je zbarvena do červena, později do cihlově červené až okrově hnědé. Hlava a nohy jsou tmavé. Po stranách hrudních i zadečkových článků jsou tmavé skvrnky (Kazda et al., 2001). Larva prochází čtyřmi vývojovými stupni (třikrát se svléká). K zakuklení larva zalézá asi 30 cm do země, zřídka se zakuklí i na zemi. Doba kukly je krátká, trvá jeden až dva týdny (Zahradník, 2008). Kukla je volného typu, připomínající dospělce, až 10 mm velká. Má červenožluté až hnědé zbarvení (Kazda et al., 2001). Vylíhlý brouk setrvává asi týden v půdě, pak vylézá a ožírá listy od okraje. Dokáže i několik týdnů hladovět, ale již po několika dnech zahyne nedostatkem vody (Zahradník, 2008). Celý vývoj od vajíčka po dospělce další

19

generace trvá 40 - 60 dnů (Šefrová, 2006), nejrychleji probíhá při teplotě 25 - 32° C (Alyokhin, 2009). Dospělé stádium mandelinky přezimuje v diapauze v půdě (hloubka 10 - 40 cm). Diapauza je naprogramována geneticky a impulsem k jejímu zahájení je zkracující se fotoperioda dne. Toto období klidové fáze trvá přibližně tři měsíce. U některých jedinců může diapauza trvat dva i více let a to v případě nesprávného průběhu diapauzy. Ve státě Washington se z přezimujících brouků objevilo 16 - 21 % až po druhé zimě a 2 % po zimě třetí. Nicméně mnoho jedinců zahyne během zimy. Diapauza je ukončena teplotami nad 10 °C (Alyokhin, 2009), obvykle v dru hé polovině května (Rasocha et al., 2008). Podle rázu krajiny a klimatických podmínek v průběhu roku vytvoří mandelinka jednu nebo dvě generace (Zahradník, 2008). Brouci druhé generace se líhnou obvykle v červnu (Rod et al., 2005). Mandelinky jsou schopny jak chůze, tak letu, létají i několik kilometrů. Chůze je relativně málo důležitá, protože brouci dovedou chodit jen několik set metrů maximální rychlostí přibližně jeden centimetr za sekundu. Mandelinka má tři odlišné typy letu. První z nich je krátký, místní („short-range“), který se vyskytuje výhradně v hostitelském prostředí. Druhý druh letu je dlouhý, stěhovavý („long-range“), používaný pro kolonizaci nových oblastí. Tento let se uskutečňuje většinou po větru. Třetím typem letu je tzv. diapauza, která začíná spirálovitým výstupem z plodiny a pozdější orientací na vysokou vegetaci, po čase se mandelinka snáší na zem, kde se zahrabává do půdy (Alyokhin, 2009).

2.4.3 Význam Mandelinka bramborová je nejvýznamnějším škůdcem brambor. Škodí larvy i brouci, a to okusem. Nejvýraznější škody způsobují larvy třetího a čtvrtého instaru, tj. nejstarších vývojových stádií (Rasocha et al., 2008). V průběhu larválního vývoje je schopna jediná mandelinka zkonzumovat přibližně 40 cm2 listů bramboru, a jako imago téměř 10 cm2 listů denně. Jakmile mandelinka spotřebuje všechny listy brambor, je schopna se živit stonky a hlízami i když tato možnost pro ni představuje dietu (Alyokhin, 2009). Při silném přemnožení tedy způsobuje holožíry a tím výrazně snižuje výnos. Při silném napadení snižuje výnosy brambor o 30 - 50 % (Rod et al., 2005).

20

2.5 Metody regulace mandelinky bramborové v EZ

Škodlivost mandelinky bramborové je dána především nepřítomností dostatečného spektra efektivních antagonistů v ekosystémech Evropy, kam byl druh zavlečen (Rod et al., 2005). Tento škůdce má ale i v ČR řadu přirozených nepřátel, mezi nejvýznamnější patří ptáci - bažanti, koroptve, kosi, špačci a celá řada dalších, kteří dokážou redukovat její výskyt. Mezi účinné predátory mandelinky lze zařadit i dravý hmyz - škvory, ploštice, střevlíky, slunéčka, pavouky a jiné (Diviš, 2003). Možnost ochrany proti mandelince v EZ spočívá ve využívání biologických, agrotechnických a mechanických metod, další možnost nabízí šlechtění a aplikace rostlinných extraktů. Používání insekticidů, které nejsou stanoveny nařízením Komise (ES) č. 889/2008 a zároveň nejsou v souladu se Seznamem registrovaných přípravků a evidovaných prostředků na ochranu rostlin ČR, není možné. I v ČR se stále vyvíjí rezistence hmyzu vůči pesticidům (Bouma, 2008). Středoevropské populace mandelinky bramborové jsou dnes často rezistentní k syntetickým pyrethroidům, organofosfátům a některým dalším skupinám insekticidů (Rod et al., 2005), i proto je nutné hledat alternativní metody v ochraně proti tomuto škůdci.

2.5.1 Rostlinné extrakty Rostlinné insekticidy, respektive jednoduché extrakty z rostlin, byly předchůdci první generace syntetických insekticidů. Počátek používání rostlinných insekticidů se datuje zhruba od konce 16. století a jejich produkce vyvrcholila v 19. století. Na sklonku 19. století započala éra chemizace, která insekticidy rostlinného původu z evropských trhů zcela vytlačila. Na více jak půl století byly insekticidy rostlinného původu úplně zapomenuty. Nicméně od konce 20. století zájem o botanické insekticidy narůstá, a tak je započata nová éra jejich návratu na světové trhy (Pavela, 2006). Kromě níže uvedených rostlin, vykazují vysokou perspektivu pro další vývoj přípravky na bázi superkritických extraktů z rostlin Satureja hortensis a Ruta graveolens, které podle Pavely (2009) vykázaly dobrou biologickou účinnost na larvy mandelinky bramborové třetího instaru. Další možné rostliny k výrobě rostlinných extraktů, prozatím pouze pro domácí použití, jsou uvedeny v Tabulce č. 4.

21

2.5.1.1 Azadirachta indica (Juss.) Když v roce 1960 David Morgan z Keele University v Anglii izoloval azadirachtin ze semen stromu Azadirachta indica Juss., pravděpodobně netušil, že izoloval jednu z nejúčinnějších insekticidních látek, kterou si rostliny vytvářejí pro svou obranu (Pavela, 2006). Účinek látek obsažených v neemovém oleji je zemědělcům v části Asie a Afriky znám již od pradávna (Koubová, 2009). Biologickou aktivitu na hmyz vykazují látky azadirachtin, salanin, meliantriol, nimbin a nimbilin a další limonoidy. Azadirachtin spolu s ostatními limonoidy se rychle degradují ve vodě i vlivem slunečního UV záření. Prozatím nejznámějším a nejprozkoumanějším je tetranortriterpenoid azadirachtin, který je pokládán za nejúčinnější přírodní regulátor růstu hmyzu. Tuto látku obsahují všechny části rostlin, ale nejvíce je koncentrována v semenech. Průměrný obsah azadirachtinu v semenech se pohybuje v rozmezí od dvou až čtyř mg na jeden gram semen. V oleji lze tuto látku získat, v závislosti na metodě těžby a původu rostlin, v rozmezí koncentrací 50 až 1200 ppm (Pavela, 2006). Na začátku 70. let minulého století bylo zjištěno, že azadirachtin ovlivňuje metamorfózu hmyzu, narušuje svlékání kutikuly hmyzu a také může vést k tvorbě zakrnělých křídel (Koubová, 2009). Aktivní substance proniká do listů a je částečně systemicky distribuována v rostlině. Škůdce látku přijímá orálně. Azadirachtin zastavuje požerovou aktivitu škůdců. Během několika hodin po aplikaci přípravku přestanou být škůdci aktivní, a tudíž dále neškodí. Larvy reagují inhibicí žíru a vývoje a následnou mortalitou. Dospělci (brouci) vykazují inhibici žíru, neplodnost a v menší míře mortalitu. Po několika dnech se populace dále nevyvíjí a zkolabuje. V důsledku tohoto poměrně pomalého insektistatického účinku je efekt na populace škodlivého hmyzu zřetelný až během sedmi až deseti dní (Biocont, 2010). Povolení přípravku na bázi azadirachtinu, přípravku NeemAzal T/S, bylo platné na výjimku od 15.5. 2009 pro sezónu 2009 (Biocont, 2010). Běžně nejsou v ČR přípravky na bázi azadirachtinu povoleny (SRS, 2010).

2.5.1.2 Chrysanthemum cinerariifolium (Trevir.) Pyrethrum je přírodní kontaktní insekticid, který společně s rotenonem patřil před druhou světovou válkou k hlavním typům používaných insekticidů (Cremlyn, 1985). Byl získán extrakcí sušených drcených květů Chrysanthemum cinerariifolium - kopretiny (řimbaba) stračkolisté (Fridrichovská et al., 2005). Květy řimbaby byly v Číně již před 2000 lety rozemílány a používány jako poprašek proti hmyzu (Koubová, 2009). Extrakty z chryzantémy obsahují celou řadu účinných látek, z nichž nejvýznamnější je skupina pyretrinů. Nejdůležitější z nich, co se insekticidních účinků týká, je Phyrethrin I,

22

Pyrethrin II, Cinerin I, Cinerin II, Jasmolin I, Jasmolin II. Tato skupina látek je navzájem velmi podobná a jejich obsah se v suché droze pohybuje v rozmezí 0,5 - 1,3 % (Pavela, 2006). Účinná látka pyrethrum je jedem, který proniká do těla hmyzu a působí jako neurotoxin (Koubová, 2009). Primárně zasahuje nervový systém (působí na periferní i na centrální nervovou soustavu). Velmi malá toxicita byla prokázána pro savce [LD50 vztažené na hmyzího jedince je cca 0,33 µg]. Pyrethrum není perzistentní a nezanechává rezidua, z tohoto faktu vyplývá, že nevede k vývoji rezistentních hmyzích populací (Cremlyn, 1985). Přírodní pyretriny mají tedy jednu nevýhodu, velmi rychle se vlivem UV záření a jiných faktorů v prostředí rozkládají na neškodné látky. V současné době se na nevýhodu rychlého rozkladu v prostředí díváme spíše jako na výhodu. Můžeme totiž takové extrakty použít i v době, kdy probíhá například sklizeň, a nemusíme mít obavy o nebezpečná rezidua, pokud dodržíme alespoň dvoudenní ochrannou lhůtu (Pavela, 2006). K symptomům otravy patří silné podráždění, následují poruchy koordinace, ochrnutí a nakonec uhynutí. Účinek nastupuje velmi rychle. Během několika minut je hmyz neschopný pohybu (Koubová, 2009). Skupina účinných látek, pyrethroidy (směs přírodních pyrethroidů), je součástí seznamu schválených účinných látek a organismů ČR (SRS, 2010).

2.5.2 Biologická regulace Biologické metody regulace škodlivých organismů jsou lidem známé už z dávné minulosti, jejich širšímu uplatnění však zabránil na dlouhou dobu rozmach chemické ochrany rostlin, založené na relativně jednoduché a snadné aplikaci často velmi toxických přípravků. Negativní dopady po jejich dlouhodobém používání měly za následek hledání alternativních metod ochrany rostlin (Kabíček, 2004). Doposud je v Evropě známo 237 druhů bezobratlých predátorů a parazitoidů, kteří mohou napadat různý vývojový instar mandelinky bramborové. Z tohoto množství jich patří 168 k broukům (Coleoptera) - z toho 138 ke střevlíkovitým (Carabidae), 21 k Hemipteridae, 19 k pavoukovcům (Arachnida) z toho šest k roztočům (Acarina) a 10 k plošticím (Heteroptera) (Rod, 2001). V případě střevlíka Pterostychus cupreus se uvádí žír 10 larev druhého instaru za den, u zlatooček žír 10 larev prvního instaru nebo šesti larev druhého instaru za den. V Evropě je dále popsána parazitce kuklicí Meigenia mutabilis. V půdě napadá larvy, kukly i dospělce entomopatogenní houba Beauveria bassiana, dále entomopatogenní hlístice rodů Neoaplectana a Heterhabditis (Rod et al., 2005). Z nemocných nebo mrtvých různých vývojových stádií mandelinky bramborové bylo izolováno 15 druhů hub, které mohou být příčinou i 80 až 100 % úmrtnosti přezimujících brouků. Kromě toho byl zaznamenán a popsán nový druh

23

entomopatogenní hlístice - Prictiochus uniformis, která v mnoha populacích mandelinky parazituje až 80 % larev, kukel a dospělců. Nový druh prvoka Nosema leptinotarsae byl popsán na Ukrajině, avšak jeho praktický vliv na mortalitu mandelinek není dosud znám. V Polsku, ale i v Bělorusku, Ukrajině, Rusku a Německu je v populaci mandelinky rozsáhle rozšiřována bakterie Spiroplasma leptinotarsae, avšak její význam v biologické ochraně taktéž není známý. Studie provedené v několika evropských zemích ukazují, že evropští přirození nepřátelé ničí až 78 % vajíček a larev mandelinky bramborové. Tento konečný efekt na populaci mandelinky bramborové je ale přesto tak nízký, že regulace populace pod ekonomickou mez škodlivosti vyžaduje aplikaci insekticidů (Rod, 2001). Velké úsilí je věnováno introdukci přirozených nepřátel mandelinky ze Severní Ameriky do Evropy. Jedná se o druhy dravých ploštic Perillus bioculatus a Podisus naculiventris a Edovum puttleri náležící do blanokřídlých. Téměř všechny tyto pokusy selhaly, zejména na jejich značné finanční náročnosti (Rod, 2001). Ekologičtí zemědělci mohou aplikovat k ošetření rostlin pouze přípravky a účinné látky stanovené nařízením Komise (ES) č. 889/2008, přílohou II, v souladu se Seznamem registrovaných přípravků a evidovaných prostředků na ochranu rostlin vydaným pro ČR. K ochraně proti mandelince bramborové je k dispozici několik biopreparátů, další jsou předmětem pokusů. Důležitou podmínkou úspěšného používání biologických metod v ochraně rostlin je včasná aplikace biologických přípravků na základě pečlivého monitorování výskytu škůdců v porostech (Kabíček, 2004).

2.5.2.1 Entomopatogenní bakterie Dosud je evidováno více než 90 druhů entomopatogenních bakterií (tzn. bakterií, které způsobují primární onemocnění hmyzu). Zastoupeny jsou jak fakultativně, tak obligatorně entomopatogenní druhy. K nejvýznamnějším patří zástupci rodu Bacillus (Koubová, 2006). •

Bacillus thuringiensis (Berliner, 1915)

V roce 1911 byla objevena bakterie Bacillus thuringiensis v larvách zavíječe moučného v Thüringenu v Německu. Jejím objevitelem se stal Berliner. Byly tím položeny základy biologické ochrany rostlin (Kůdela et al., 2002). Kmen Bacillus thuringiensis ssp. tenebrionis, účinný proti larvám brouků čeledí mandelinkovitých a nosatcovitých, byl izolován z larev potemníka rodu Tenebrio (Rod et al., 2005).

24

Bacillus je grampozitivní tyčinkovitá bakterie, která má schopnost vytvářet endospory, sporulace probíhá za přítomnosti kyslíku. Je obligátně aerobní nebo fakultativně anaerobní, primárním přirozeným prostředím je půda. Většinou je pohyblivá díky peritrichálně umístěným bičíkům (Kůdela et al., 2002). Bacillus thuringiensis vytváří spory, jejichž proteinová inkluze obsahuje toxiny způsobující smrt larvy. Spory jsou přijímány ústním ústrojím a v alkalickém prostředí uvolňují delta-endotoxin, který je aktivován působením enzymů hostitele. V těle hmyzu po pozření bakterie s potravou se receptor proteinu naváže na epitel středního střeva. Velmi rychle (během několika hodin) dochází k zastavení příjmu potravy a po dvou až třech dnech k narušení střevního epitelu a následné septikémii. Celý obsah těla se mění v kašovitou hmotu, která obsahuje další spory a po rozpadu dochází k další infekci v prostředí (Koubová, 2006). Příjem potravy larvami je závislý na vnější teplotě. Při nízkých teplotách larvy přijímají málo potravy a to může způsobit, že se do jejich trávicího traktu nedostane dostatečné množství bakterie a regulační efekt se pak nemusí projevit (Kabíček, 2004). Přípravky na bázi Bacillus thuringiensis jsou však také prvními biologickými prostředky, proti kterým byla zaznamenána rezistence, tato rezistence byla prokázána u zápředníčka polního (Plutella xylostella) v tropech a u zavíječe paprikového (Plodia interpunctella) ve skladištích (Koubová, 2006). Komerčně formulované přípravky na bázi Bacillus thuringiensis ssp. tenebrionis nemají v ČR platnou registraci (SRS, 2010).

•

Saccharopolyspora spinosa (Mertz a Yao, 1990)

V osmdesátých letech minulého století byla v půdě v bývalé palírně na Panenských ostrovech objevena půdní aktinomyceta Saccharopolyspora spinosa. Aktinomycety tohoto rodu jsou poměrně vzácné a je známo pouze několik druhů (Sikora, 2010). Půdní bakterie Saccharopolyspora spinosa produkuje dva stejně aktivní metabolity - spinosyn A a spinosyn D. Tyto metabolity vytvářejí aktivní látku spinosad. Výroba probíhá prostřednictvím aerobní fermentace (Vondrášková, 2007a). Spinosad působí jako neurotoxin a vede k úplnému, nevratnému ochrnutí škůdce (Koubová, 2009). Účinek nastává po několika hodinách. Spinosad účinkuje jednak požerově a jednak kontaktně, a to při přímém styku s aplikovanou tekutinou, jakož i následně při kontaktu hmyzu s ošetřeným porostem. Spinosad je přibližně pětkrát až desetkrát účinnější požerově než kontaktně (Sikora, 2010). Spinosad, objevený a vyvinutý společností DowAgroSciences, je první aktivní látkou ze skupiny spinosoidů (neboli spinosynů) (Vondrášková, 2007a). Horník (2009)

25

uvádí až 100 % účinnost v regulaci larev i dospělců mandelinky bramborové při použití přípravku na bázi spinosadu. Spinosad je klasifikován jako nebezpečný pro včely (Koubová, 2009). Spinosad, směs 50-95 % spinosynu A a 5-50 % spinosynu D, je v seznamu schválených účinných látek a organismů ČR (SRS, 2010). I když je spinosad v EU zařazen do seznamu látek povolených do ekologického zemědělství, příloha II nařízení Komise (ES) č. 889/2008, pro ČR nalezneme podle seznamu zveřejněného na stránkách SRS v tomto ohledu negativní indikaci (Falta et al., 2010).

•

Chromobacterium suttsuga (ARS)

Nový způsob biologické ochrany rostlin, vyvinutý vědci výzkumné organizace Agricultural Research Service, může nabídnout regulaci mandelinky bramborové (Leptinotarsa decemlineata), motýla předivky polní (Plutella xylostella), molice (Bemisia argentifolii). Vědci objevili bakterii zvanou Chromobacterium suttsuga, která vykazuje patogenitu vůči těmto škůdcům. V laboratorních testech bylo zjištěno vytvoření četných toxinů touto bakterií, těmito toxiny již zmíněné škůdce likviduje. Předběžné výsledky polních testů potvrdily laboratorní výsledky a do budoucna jsou plánovány další polní testy (Vondrášková, 2004). V ČR není žádný přípravek na bázi bakterie Chromobacterium suttsuga registrován (SRS, 2010).

2.5.2.2 Entomopatogenní houby •

Beauveria bassiana (Bals., 1935)

Entomopatogenní houba Beauveria bassiana je typickým představitelem nejen entomopatogenní, ale i saprotrofní mykoflóry půd a na celém území ČR patří k nejčastěji zaznamenávaným druhům mitosporických hub (druhy, u kterých není známo pohlavní stádium, dříve Deuteromycetes) (Landa et al., 2007). Beauveria bassiana je kosmopolitně rozšířený druh, který je běžně zaznamenáván jako původce onemocnění na mnoha různých druzích hmyzu, zejména pak na herbivorních druzích, které jsou alespoň částí svého vývoje vázány na půdu (Landa et al., 2007). Tato entomopatogenní houba vytváří na povrchu infikovaného hostitele husté bílé mycelium. Proto jsou nákazy vyvolané těmito houbami označovány jako „bílé muskardiny“ (Koubová, 2010). Při sporulaci na mrtvém hmyzu odškrcuje houba

26

vzdušné konidie, které jsou rozšiřovány vzduchem, vodou, hmyzem a jiným materiálem. Při vysoké vzdušné vlhkosti pak konidie na povrchu těla hmyzu klíčí (Rod et al., 2005). Po krátkém růstu na povrchu kutikuly dochází k proniknutí vláken kolmo do chitinového pokryvu kutikuly a dále do tělní dutiny. V místě, kde větší svazek vláken pronikl do kutikuly, se pozvolna vytváří černý nepravidelný terčík, jako reakce fenoloxidázy na přístup vzduchu zvenčí. Hyfová tělíska oddělená od houbového vlákna, které odumírá, jsou pomocí hemolymfy rozváděna po celém těle. Dochází k napadení lymfocytů, které houbová vlákna fagocytují a přitom samy hynou. Hyfy při svém růstu spotřebovávají živiny v hemolymfě. V případě, zničení všech lymfocytů, nastává smrt napadeného hmyzu. Uvnitř těla se vytvářejí fruktifikační vlákna, na nichž vznikají endokonidie (blastospory). Z těch poté vyrůstají nové hyfy, které po určitém růstu opět fruktifikují. Tímto procesem dochází k nárůstu myceliární hmoty, ta pak zcela vyplní tělo hmyzu. Při dostatku vlhkosti (92 a více procent) prorůstají hyfy na povrch těla. Na povrchu mumifikovaného těla se zdvíhají vlákna, na kterých se vyvíjejí vzdušné konidie (Koubová, 2010). Další cestu infekce nabízí příjem potravy, na které ulpěly konidie. Infekce probíhá ve své podstatě shodně. Infekce však v tomto případě začíná prorůstáním zažívacího traktu hmyzu a následným šířením v organismu. K velice důležitým primárním metabolitům patří enzymy, které houba produkuje při penetraci hostitele kutikulou. Po proniknutí houby dovnitř napadeného organismu produkuje houba sekundární metabolit

beauvericin,

který

oslabuje

imunitní

systém

hostitele.

Konkurovat

intestinálním bakteriím po smrti napadeného organismu umožňuje houbě produkované antibiotikum oosperin (Koubová, 2010). Přestože B. bassiana není z hlediska patogenity příliš specifická, existují kmeny s různou virulencí vůči různým skupinám hmyzu (Rod et al., 2005). Proměnlivost je dána formulačními problémy v biopreparátech, citlivostí k UV záření a k vlhkosti. V pokusech provedených ve třech lokalitách v roce 1996 byla B. bassiana účinná proti mandelince bramborové v Polsku a v ČR, ale neúčinná v Marylendu v USA. Účinnost ochrany byla hodnocena podle redukce počtu larev v populaci škůdce. Jedním z hlavních rozdílů mezi pokusnými místy byla teplota. V Polsku se průměrné teploty pohybovaly v rozmezí od 5 °C do 23 °C, v ČR od 6,7 °C do 18,7 °C a v Marylendu teploty v obdo bí aplikace přesáhly 45 °C v úrovni bramborové nat ě. Proto byl sledován růst B. bassiana in vitro. Zatímco B. bassiana rostla v laboratoři v rozmezí teplot 16–30 °C, B. bassiana z komerčního biopesticidu (MycotrolTM) neklíčila při teplotách nad 37 °C. Klí čení a následující vývoj této entomopatogenní houby jsou kritickými faktory při infekci a ochraně proti mandelince bramborové. V důsledku neschopnosti B. bassiana klíčit při vysokých teplotách nelze očekávat, že ochrana proti škodlivému hmyzu tímto bioagens

27

bude účinná v klimatu s vysokými teplotami. Tato entomopatogenní houba však může být vhodná pro ochranu proti hmyzu brzy na jaře nebo v chladném klimatu v průběhu vegetace (Koubová, 2010). Přípravky na bázi Beauveria bassiana se dodávají ve formě suchého prášku obsahujícího vzdušné konidie (např. Boverol) (Rod et al., 2005), v ČR není jejich používání povoleno (SRS, 2010).

2.5.2.3 Dravé ploštice Podisus maculiventris a Perillus bioculatus patří mezi dravé ploštice, do čeledi Pentatomidae (kněžicovití), tyto druhy se na středozápadě USA vyskytují běžně. Druh Perillus bioculatus se živí téměř výlučně mandelinkou bramborovou, zatímco Podisus maculiventris je ve svých potravních zvyklostech mnohostrannější a často dává přednost housenkám (Vondrášková, 2010). V ČR není žádný přípravek na bázi těchto ploštic registrován (SRS, 2010). •

Perillus bioculatus (Fabricius, 1775)

Tato ploštice může zajišťovat vynikající ochranu proti mandelince bramborové (Leptinotarsa decemlineata), zvláště u maloplošných výsadeb. V praxi je tento predátor využíván v USA. Hubí vajíčka a larvy mandelinky bramborové. Ve většině pokusů je ploštice vypouštěna jako polovzrostlá nymfa. Při vypouštění tohoto stadia ale existují určité nevýhody. Nymfy jsou relativně subtilní, proto musí být uskutečněno vypuštění v několika málo dnech. Dokud nejsou vypuštěny, je potřeba je držet v chladnu a poskytnout jim potravu a místa pro úkryt, v jiném případě by mohlo dojít až ke kanibalismu. Ukazuje se, že vajíčka ploštice jsou odolná a je snadnější s nimi rychle manipulovat než s nymfami. Vajíčka jsou kladena v malých skupinkách a mohou být snadno přemístěna z čehokoliv, kde byla nakladena během masového chovu. Volná vajíčka mohou být roztroušena nebo dokonce mechanicky rozptýlena v bramborových polích. V nedávném výzkumu byla testována účinnost vypouštění ploštice Perillus bioculatus ve formě vajíček namísto nymf. Vajíčka byla rozptylována buď volně na listy, nebo umístěna v poli v ochranných kontejnerech. Nechráněných vajíček rozptýlených na listy přežilo velmi malé množství, pravděpodobnou příčinou byla konzumace vajíček mnohostrannými predátory. Výzkumníci věří, že časné vypuštění ploštice by mohlo významně redukovat první generaci populace mandelinky bramborové, k regulaci její druhé generace může být však za potřebí dalšího vypuštění dravé ploštice. Vyvíjení

28

nových metod chovu ploštice Perillus bioculatus ji mohou učinit ekonomicky přístupnou tak, aby bylo možné nabízet tento hmyz komerčně (Vondrášková, 2010). Polsko-česko-americké pokusy, které se paralelně uskutečnily v Poznani, Havlíčkově Brodě a v Beltsville, ukázaly, že Perillus bioculatus nemá prakticky žádný vliv na redukci mandelinky bramborové v evropských podmínkách (Rod, 2001). •

Podisus maculiventris (Say, 1832)

Ploštice Podisus maculiventris, jako prostředek biologické ochrany rostlin je ve vnitřních a venkovních prostorech používána v těchto zemích regionu EPPO – Belgii, Bulharsku, Dánsku, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Itálii, Nizozemsku, Rusku a Španělsku (Vondrášková, 2010). Tento užitečný druh má široké spektrum druhů kořisti, včetně několika významných škůdců plodin. Hlavními cílovými organismy jsou mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) a vajíčka a housenky motýlů (Lepidoptera). Prvotním objektem této ploštice bývá nedospělý hmyz. V bramborových polích státu Washington byla vypuštěna ve velkém počtu Podisus maculiventris s dalším druhem dravé ploštice Perillus bioculatus, v této kombinaci zredukovaly populaci mandelinky bramborové až o 50 %. V USA je komerčně dostupný feromon, formulovaný tak, aby tuto ploštici lákal na stanovené porosty (Vondrášková, 2010).

2.5.3 Agrotechnické a mechanické způsoby Mezi agrotechnické způsoby regulace mandelinky bramborové patří v ekologickém způsobu hospodaření především dodržování čtyřletého osevního postupu (Diviš, 2003). Střídání plodin zůstává jednou z nejdůležitějších metod regulace mandelinky bramborové (Alyokhin, 2009). Je třeba věnovat pozornost ničení plevelných rostlin brambor v jiných plodinách, kde mandelinka může prodělat svůj vývoj (Diviš, 2003). Vždy by si měl člověk uvědomit skutečnost, že na prvním místě stojí zdravý vývoj plodiny, musí být akceptovány její ekologické nároky, dále je nutné uvážit vhodné umístění kultur (kontakt s náhradními nebo sekundárními hostiteli škůdců, místy přezimování a úkrytů), velikost pozemku (s rostoucí plochou klesá význam okrajového efektu, což se projevuje pozitivně u škůdců, ale negativně u jejich antagonistů), kvalitu sadby, volbu odrůdy a termín výsadby (nastolení fenologického nesouladu mezi plodinou a škůdcem). Velmi důležitý je také zápoj porostu. Vyšší hustota je atraktivní pro škůdce, kteří se řídí čichovými signály, případně vyžadují mírné zastínění a zvýšenou vlhkost (Šefrová, 2006).

29

Pro mechanický zásah proti mandelinkám jsou vyvinuty speciální stroje (Diviš, 2003). Při velkoplošném pěstování je možné použít mechanické setřasače (tzv. kolektory) a vysavače (Dostálek, 2000). Výrobci uvádějí, že úspěch sběru se pohybuje u brouků kolem 95 % a u larev okolo 85 %. Pro plochy brambor u ekologických zemědělců je cena stroje v případě dovozu vysoká a jeho využití by bylo možné v rámci Svazu ekologických zemědělců (Diviš, 2003). Ruční sběr je velmi pracný, připadá v úvahu jen na malých plochách (Dostálek, 2000).

2.5.4 Šlechtění Odolnost rostlin proti chorobám a škůdcům představuje účinnou, přirozenou, levnou a ekologicky přijatelnou ochranu před patogeny. Je to tedy nejefektivnější, nejekonomičtější a nejekologičtější ochrana rostlin proti původcům chorob a škůdcům (Chloupek, 2008). Šlechtitelské metody zaměřené na ochranu plodin před škůdci jsou založeny na změně genomu buňky, tedy na biologických principech. Kulturní rostliny mohou být šlechtěny buď na rezistenci nebo na toleranci vůči konkrétnímu škůdci nebo skupině škůdců. Mnohdy je hmyz schopen rezistenci po určité době překonat, takové druhy hmyzu mohou později preferovat právě rezistentní odrůdy. Tolerantní plodiny nebo odrůdy jsou na rozdíl od druhů rezistentních sice vnímavé vůči fytofágům, ale s napadením se dokážou vyrovnat často bez výrazných ztrát na výnosu. Mandelinka bramborová rychle překonává rezistenci bramboru založenou na produkci alfa-tomatinu (Šefrová, 2006). Produktivní růst v přítomnosti hmyzu umožňují rostlině tři mechanizmy: nonpreference, antibióza a tolerance. Nonpreference znamená, že hmyz takové rostliny nevyhledává, ale dokonce se jim vyhýbá, jako prostředí pro žír, reprodukci či skrýš. Mandelinka bramborová preferuje odrůdy bramboru podle vůně (Chloupek, 2008). Zdá se, že také ochlupení listů hraje při napadení mandelinkou svou roli. Odrůdy brambor s červenou slupkou jsou údajně pro tohoto škůdce méně atraktivní (Dostálek, 2000). Antibióza inhibuje růst, zpomaluje vývoj, popř. působí uhynutí hmyzu. Tolerance umožňuje růst a vyvíjet se v přítomnosti takové populace hmyzu, která by u netolerantních odrůd způsobila ztráty (Chloupek, 2008). Přes všechny snahy není na trhu žádný komerční kultivar bramboru odolný vůči mandelince bramborové (Alyokhin, 2009). Kanadský šlechtitelský program, který křížením planého druhu bramboru Solanum oplocense s kulturním druhem Solanum tuberosum vytváří hybridy rezistentní vůči mandelince bramborové, slibuje uvedení rezistentní odrůdy na trh již v roce 2015 (Vondrášková, 2007b).

30

3 METODIKA A MATERIÁLY 3.1 Charakteristika podniku a studijních ploch V roce 2007/2008 a v roce 2008/2009 bylo, na pozemcích farmy Olešenka, provedeno pozorování výskytu larev mandelinky bramborové a hodnocení biologického účinku přípravků Novodor FC a NeemAzal T/S, v porostu bramboru hlíznatého, jako regulačních prostředků proti mandelince bramborové. Farma Olešenka byla založena v roce 1991, jejími zakladateli a zároveň majiteli jsou manželé Jiří a Jana Musilovi. Od roku 2008 je tato farma uznaným podnikem ekologického zemědělství. Farma se nachází na Českomoravské vrchovině, okres Havlíčkův Brod, kraj Vysočina. Leží ve vesnici Olešenka, v blízkosti města Přibyslav, v bramborářské méně příznivé výrobní oblasti s nadmořskou výškou 500 - 550 m.n.m. Celková plocha obhospodařovaného pozemku je na cca 42 ha orné půdy. Živočišnou produkci zastupuje skot bez tržní produkce mléka (cca 12), prasata (cca 100) a ovce (cca 45 bahnic). Farma dodržuje pestrý osevní postup, který čítá okopaniny, pícniny a obilniny. Na pozemcích farmy Olešenka jsou brambory pěstovány pravidelně a to v rozsahu cca 5 ha, v každoročním zastoupení tří odrůd. Z hlediska užitkového směru se farma zaměřuje jak na brambory pro výrobu škrobu, tak na brambory konzumní. Konzumní brambory byly zastoupeny odrůdou Satina a Impala, odrůdy Amylex a Kuras prezentovaly brambory pro výrobu škrobu. Příprava pozemku pro pěstování brambor spočívala ve zpodmítání a podzimní zaorávce hnoje. Předplodinou byla pro oba dva roky obilnina, pšenice v roce 2008, ječmen v roce 2009, byl dodržen čtyřletý odstup v pěstování brambor. Na jaře se plocha kultivovala a vláčela. Na přelomu měsíců dubna a května se uskutečnila výsadba ve vzdálenosti 75 cm mezi řádky, hustota porostu se pohybovala v rozmezí 42 000 až 50 000 trsů na hektar. V průběhu vegetace byl aplikován jak insekticidní přípravek, tak fungicid. V případě fungicidu se po oba dva roky jednalo o přípravek Kocide 2000, přípravek na bázi oxidu mědi použitý jako ochranný prostředek proti Phytophthora infestans. Aplikace Kocidu 2000 proběhla ve dvou opakováních. K regulaci mandelinky bramborové byl pak v roce 2008 použit insekticid Novodor FC, v roce 2009 ho nahradil insekticid NeemAzal T/S. Dávka vody byla u obou variant 400 l. Použití insekticidů bylo možné pouze na výjimku pro jednotlivé sezóny, tedy Novodoru FC pro sezónu 2007/2008, NeemAzalu T/S pro sezónu 2008/2009. Důvodem je fakt, že ani jeden z těchto insekticidních přípravků nemá v ČR platnou registraci. Aplikace byla provedena traktorovým postřikovačem. Po zasazení se pozemek proorával. Nať byla ponechána přirozenému zaschnutí.

31

Tabulka č. 5 rok 2008 ODRŮDA BRAMBOR

AMYLEX

KURAS

IMPALA

plocha (ha)

2,5

1,5

1

předplodina

pšenice

pšenice

pšenice

odstup od posledního porostu brambor (roky)

4

4

4

termín výsadby

30.4.

30.4.

1.5.

šířka řádku (cm) hustota porostu (trs na ha)

75

75

75

45000

45000

50000

26.7.

26.7.

26.7.

4l/ha (400l vody)

4l/ha (400l vody)

4l/ha (400l vody)

termín použití fungicidu (Kocide 2000) termín sklizně

26.7., 1.8.

26.7., 1.8.

26.7., 1.8.

20.9.

5.10.

15.10.

výnos (t)

20

25

20

ODRŮDA BRAMBOR

KURAS

SATINA

IMPALA

plocha (ha)

3,5

0,5

1

předplodina

ječmen

ječmen

ječmen

odstup od posledního porostu brambor (roky)

4

4

4

termín výsadby

28.4.

29.4.

1.5.

šířka řádku (cm)

75

75

75

hustota porostu (trs na ha)

42000

44000

45000

termín aplikace insekticidu (NeemAzal T/S)

31.7.

31.7.

31.7.

2,5l/ha (400l vody)

2,5l/ha (400l vody)

2,5l/ha (400l vody)

termín použití fungicidu (Kocide 2000)

4.7., 14.7.

4.7., 14.7.

4.7., 14.7.

termín sklizně

15.9.

25.9.

8.10.

výnos (t)

25

15

17

termín aplikace insekticidu (Novodor FC) dávka Novodoru FC

Tabulka č. 6 rok 2009

dávka NeemAzalu T/S

32

3.2 Odrůdy brambor •

Amylex

Polopozdní až pozdní průmyslová odrůda pro zpracování na škrob. Hlízy jsou středně velké až malé, krátce oválné, deformované, nevyrovnané tvarem, se středně hlubokými očky, s bílou dužninou a červenostrakatou slupkou. Počáteční růst natě je středně rychlý, nárůst hlíz pomalý. Počet hlíz pod trsem středně vysoký až nízký. Proti napadení rakovinou bramboru patotypu 1 je rezistentní, k napadení háďátkem bramborovým patotypu Ro 1 náchylná (Čermák, 2008). •

Kuras

Velmi pozdní průmyslová odrůda pro zpracování na škrob. Hlízy jsou velké, krátce oválné, se středně hlubokými očky, s bílou dužninou. Počáteční růst natě a nárůst hlíz je středně rychlý. Počet hlíz pod trsem středně vysoký až nízký. Proti napadení rakovinou bramboru patotypu 1 a háďátkem bramborovým patotypu Ro 1 je rezistentní. Vznačuje se velmi vysokým výnosem, vysokým obsahem a výnosem škrobu, odolností proti napadení virovými patogeny, odolností proti napadení plísní bramboru na nati, neklíčivostí ve skládce (Čermák, 2008).

•

Impala

Konzumní velmi raná odrůda, zařazena do varného typu B. Vařené hlízy měkčí, vlhčí, hlízy po uvaření netmavnou, vhodná pro loupání. Hlízy jsou velké, vzhledné, dlouze oválné s velmi mělkými očky, slupka žlutá, hladká, dužnina žlutá. Počáteční růst natě je středně rychlý, nárůst hlíz rychlý. Počet hlíz pod trsem nižší, odolné mechanickému poškození. Méně odolná Y-viru a plísni bramborové, středně odolná až odolná obecné strupovitosti, háďátku bramborovému patotypu Ro 1 je rezistentní, rakovině brambor patotypu 1 rezistentní (Agrokrom, 2010).

•

Satina

Poloraná konzumní odrůda, zařazena do varného typu BC. Vařené hlízy kypré až středně pevné konzistence, středně vlhké, středně až silně moučnaté, středně hrubé struktury, hlízy po uvaření středně tmavnou. Hlízy jsou velké, krátce oválné, se středně hlubokými očky, se světle žlutou dužninou. Počáteční růst natě a nárůst hlíz je středně rychlý. Počet hlíz pod trsem středně vysoký až nízký. Proti napadení rakovinou

33

bramboru patotypu 1 a háďátkem bramborovým patotypu Ro 1 je rezistentní. Vyznačuje se vysokým výnosem, odolností proti napadení aktinomycetovou obecnou strupovitostí bramboru, odolností proti šednutí dužniny a náchylností k napadení vločkovitostí hlíz bramboru (Čermák, 2008).

3.3 Použité insekticidy Termín aplikace přípravků Novodor FC a NeemAzal T/S byl proveden v době maximálního líhnutí larev. První přeháňky se vyskytly v roce 2008 čtvrtý den po aplikaci insekticidu, v roce 2009 třetí den po aplikaci. •

Novodor FC

Biologický insekticid Novodor FC obsahuje 3 % bakterií Bacillus thuringiensis, kmen tenebrionis. Přípravek byl aplikován na pozemcích farmy Olešenka postřikem rostlin vodní suspenzí (400 l vody a 4 l přípravku na 1 ha). Pro co nejuspokojivější účinek insekticidu je třeba dosáhnout kvalitního a stejnoměrného pokrytí celého povrchu rostlin drobnými kapičkami suspenze tak, aby mandelinka bramborová pozřela brzy po ošetření letální dávku přípravku. Ošetření je podle Roda et al. (2005) účinné cca 7-10 dnů, poté dochází vlivem ultrafialové složky slunečního záření k rozkladu účinné látky. Novodor FC se aplikuje v době maximálního výskytu nejmladších larev (L1). Neošetřuje se za deště, nebo pokud se do dvou hodin po aplikaci očekává déšť. Novodor FC musí na rostlinách zaschnout (Hluchý, Zacharda, 1994). Přípravek Novodor FC je možné aplikovat i ve směsi s většinou fungicidů, vyjma vysoce alkalických preparátů. V případě farmy Olešenka byl tento insekticid aplikován ve směsi s fungicidem Kocide 2000. •

NeemAzal T/S

Postřikový insekticidní přípravek z výtažku tropické rostliny Azadirachta indica, NeemAzal T/S, obsahuje jako účinnou látku 1% Azadirachtin A (10 g/l). Přípravek byl stejně jako Novodor FC aplikován postřikem rostlin vodní suspenzí (400 l vody a 2,5 l přípravku na 1 ha). Podle Pavely (2006) se aplikuje standardním postřikem a to brzy ráno, za podmračeného, nikoliv však za deštivého počasí, nebo navečer. Aktivní substance proniká do rostliny a je částečně systemicky rozváděna v pletivech. Po sedmi až deseti dnech se populace dále nevyvíjí a zkolabuje. Přípravek NeemAzal T/S je možné aplikovat také ve směsi s fungicidy, insekticid nelze místi s přípravkem Cocana a s přípravky na bázi Bacillus thuringiensis.

34

3.4 Podmínky prostředí prostř Klimatické podmínky prostředí prostřř během ě celého roku tvoří ří ř bezesporu jeden z nejdůležitějších ů ějších faktorů ě faktorů, ů který ovlivňuje ň ňuje výskyt mandelinky bramborové v porostu brambor. Díky údajům ům poskytnutých prof profesionální esionální meteorologickou stanicí Přibyslav, Př můžeme porovnat průmě ůměrné denní teploty a měsíční ě ční úhrn srážek mezi jednotlivými měsíci v jednotlivých ročnících roč (obrázek čč. 5, čč. 6). Vzhledem k tomu, že dlouhodobý úhrn srážek v okolí Přibyslavi řibyslavi nabývá hodnoty 692 mm, byl z tohoto hlediska rok 2008 spíše podprůměrný. podprů ě V roce 2008 činil č roční č úhrn rn srážek 563,2 mm. Naopak rok r 2009 se pohyboval s hodnotou 810,7 mm nad průměrem. prů ě teplot V obou sledovaných letech byla, ve srovnání s dlouhodobým průměrem vzduchu na přibyslavsku byslavsku (6,8 °C), celoro ční č teplota vyšší, a to o 1,5 °C v roce 2008 a v roce 2009 o 1 °C. T eplejším byl rok 2008, kdy během ěhem zimních měsíců mě ů prakticky nedošlo k promrznutí půdy. pů Tato skutečnost samozřejmě ovlivnila výskyt mandelinky bramborové. Mírná zima zim umožnila dobré přezimování ř tohoto škůdce ůdce a vysoké teploty v ččervnu a ččervenci zkrátily embryonální vývoj, což způsobilo způ ůsobilo nárů nárůst ů škodlivosti mandelinky bramborové. Z hlediska klimatických podmínek se, pro rozvoj populace mandelinky bramborové, jevil jako příznivější ř ější rok 2008, což se potvrdilo také ve sledovaném porostu brambor. V roce 2009 působila ůsobila významné ztráty na výnosech především ředevším plíseň bramboru (Phytophthora Phytophthora infestans), infestans a to díky poměrně ě ě vlhkému a teplému létu.

Meteorologická stanice Přibyslav: Přř průměrná ů ěrná ě teplota vzduchu [ C] 20 15 10 Rok 2009

C 5

Rok 2008 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

-5 -10

měsíc

ů ěrná teplota vzduc vzduchu Obrázek č. 5 Průměrná

(zdroj: ČHMÚ, Č 2010)

35

Meteorologická stanice Přibyslav: Př úhrn srážek [mm]] 140 120

mm

100 80 60

Rok 2009

40

Rok 2008

20 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

měsíc

Obrázek č. 6 Úhrn srážek

(zdroj: ČHMÚ, Č 2010)

Následující zprávy o výskytu škodlivých organismů ů poskytují informace o poč počasí č a stavu populace mandelinky bramborové v termínu aplikace insekticidů v porostu brambor na farmě ě Olešenka v jednotlivých letech. Zmíněny ěny jsou zde také podmínky pro šíření Phytophthora infestans a stav rozšíření tohoto patogena.

•

Zpráva o výskytu škodlivých ško organismů a poruch (14.7. – 27.7. 2008)

Sledované období bylo většinou vě chladnější ě s více či méně ě častými č dešťovými ť srážkami. Denní teploty v prvním týdnu dosahovaly max. 20 – 25 °C, od 21.7. vystoupily pouze na 15 – 22 °C (ranní teploty 10 – 15 °C). No ční teploty klesaly i pod 10 °C. Na konci období se výrazn ě oteplilo (až 28 °C) a ustaly dešťové dešť srážky (SRS, 2010). Byly zaznamenány lokálně l ě střední řední až silné výskyty všech vývojových instarů mandelinky bramborové (Leptinotarsa ( decemlineata). Na některých ěkterých trsech způsobil výskyt larev L1-L4 až holožír. holožír Vyšší teploty s občasnými časnými dešť dešťovými srážkami kami i nadále podporovaly rozvoj a šíření houbových chorob. Příznivé říznivé podmínky pro výskyt mandelinky bramborové trvaly i v nastávajícím období (SRS SRS, 2010).

36

•

Zpráva o výskytu škodlivých organismů a poruch (27.7. – 9.8. 2009)

V uplynulém období bylo převážně jasno až polojasno, a velmi teplo. Noční a ranní teploty se pohybovaly v širokém rozmezí 7 – 18°C. D enní maxima dosahovala až tropických 35°C. V odpoledních a ve černích hodinách se v některých dnech tvořila velká oblačnost, byly zaznamenány lokální bouřky a krupobití, místy spadlo velké množství přívalových srážek (SRS, 2010). Byly sledovány střední výskyty larev druhého až čtvrtého instaru (L2-L4) mandelinky bramborové (Leptinotarsa decemlineata). Byl zjištěn první výskyt druhé generace (letních) brouků. Téměř ve všech sledovaných plodinách došlo k dalšímu poškození porostů v důsledku přívalových dešťů a krupobití. Vlivem vlhkého počasí trval i nadále silný infekční tlak houbových chorob ve sledované plodině. Došlo k dalšímu šíření plísně bramboru (Phytophthora infestans) a zejména přechodu patogena z natě na hlízy (SRS, 2010).

3.5 Způsob hodnocení Samotné pozorování larev mandelinky bramborové a testování přípravků bylo provedeno podle Marka (1999), s modifikací na larvy mandelinky bramborové. Hodnocení proběhlo v termínech den před aplikací insekticidů (1H) a následně 2 dny (2H) a 7 dní (3H) po aplikaci. Byl proveden odpočet mladších larev (L1-L2) a starších larev (L3-L4). Způsob pozorování: V době mezi 9. a 17. hodinou se prochází porost ve směru výsadby, při průchodu se kontrolují jednotlivé rostliny a zaznamenává se počet nalezených larev. Délka a počet průchodů je stanovena tak, aby bylo prohlédnuto 0,1 ha, při čemž je nutno porost projít nejméně čtyřikrát na různých místech tak, aby bylo podchyceno průměrné napadení. Potřebné délky průchodů závisí na šířce řádků. V případě 75 cm šířky řádků, je stanovena délka průchodu u ploch do 10 ha na 4 × 170 m. Počet larev na 1 ha se pak vypočítá dělením zjištěného počtu larev příslušnou výměrou průchodů v ha (=0,1). Statistické vyhodnocení bylo provedeno metodou analýzy rozptylu s následným mnohonásobným porovnáváním pomocí Tukey-HSD testu.

37

4 VÝSLEDKY A DISKUSE Výskyt larev mandelinky bramborové a celkový celkový výskyt tohoto škůdce šků byl na farmě ě Olešenka v jednotlivých h letech pozorování velmi rozdílný. Zatímco co v roce 2008 na některých trsech rostlin způsobily larvy L1-L4 až holožír, rok 2009 nebyl na výskyt mandelinky bramborové příliš př bohatý. Průměrné ů ěrné zastoupení larev mandelinky L1 L1-L2 a larev L3-L4 L4 na jednu rostlinu, v jednotlivých letech v termínech: před řed aplikací, 2 dny po aplikaci a 7 dní po aplikaci insekticidu, insekticidu znázorňuje Obrázek č. 7. Výskyt mandelinky bramborové byl ovlivněn ěn několika faktory.

Počet čet larev mandelinky bramborové na jednu rostlinu 12

počet larev

10 8 L1-L2 (2008)

6

L3-L4 (2008) 4

L1-L2 (2009) L3-L4 (2009)

2 0 před řed aplikací

2dny po aplikaci

7dní po aplikaci

termín

ev mandelinky bramborové na jednu rostlinu Obrázek č. 7 Počet lare Jak již bylo zmíněno, ěno, jedním z nejdůležitějších ů ě faktorů ů ovlivňující ňující vývoj a celkový výskyt mandelinky jsou klimatické podmínky prostředí prostřř během ěhem ě celého roku. Podle Rasochy et al. (2009) se v posledních letech vyskytla řada studií, které rů různými formami dokazují, že e celosvětově celosvě ě ě dochází ke změnám ěnám ě klimatu. Výskyt a škodlivost mandelinky bramborové stoupají. Tuto tendenci je možno dávat do souvislostí s průběhem ů ě počasí, ččasí, které výrazně ě ovlivňuje ň přezimování, řřezimování, výskyt a škodlivost škod mandelinky. Podle Rasochy et al. (2009), umožnil ožnil dostatek potravy v závěru vegetace roku 2008 vytvoření řření dostateč dostatečných č tukových zásob pro úspěšné ě přezimování, řezimování, ř které bylo podpořeno řeno vhodným prů průběhem ě zimních i jarních měsíců. ě ů Čepl et al. (2008) uvádějí, že průběh ů ěh zimy 2007/2008 se vyznač vyznačoval nadprůměrnými ů ě teplotami. Podle Hausvatera et al. (2008) relativně ě teplá zima 2007/2008 bez promrznutí pů půdy ůdy umožnila př přežití ř hlíz, které zbyly na polích po sklizni a plevelné brambory pak poskytly první žír dospělcům dospě ů mandelinky

bramborové.

Pomě ě Poměrně

obtížné

38

je

zobecnit

předpoklady ředpoklady

výskytu

mandelinky. Čím jsou během přezimování v půdě teploty a vlhkost vyšší a podmínky méně stabilní, tím méně dospělců přežívá, neboť podléhají bakteriálním a houbovým infekcím (Hausvater et al., 2008). V roce 2009 byl podle Čepla et al. (2009) předpoklad enormního výskytu mandelinky bramborové. Mandelinka přezimovala dobře a nálet jarních brouků do bramborových porostů byl vysoký. Průběh počasí v červnu s častými intenzivními srážkami však tomuto škůdci nesvědčil a výskyt larev byl ve většině lokalit průměrný (Čepl et al., 2009). Tento fakt se potvrdil také v porostu brambor farmy Olešenka. Zde se i přes nepříliš příznivé podmínky prostředí v roce 2009 objevila druhá generace mandelinky, což je ale podle Čepla et al. (2009) v posledních letech obvyklé. Podle mnoha autorů lze výskyt mandelinky ovlivnit vhodně zvolenou předplodinou. Ve sledovaném porostu brambor byla, jak již bylo zmíněno, v obou letech zvolenou předplodinou obilnina. Alyokhin (2009) uvádí, že pokud byly brambory vysazeny po žitu nebo pšenici, hustota jarních brouků mandelinky bramborové byla snížena o 95,8 % (při minimální izolační vzdálenosti mezi dalším porostem brambor 0,3 - 0,9 km). Pšenici setou však uvádí například Diviš (2007) jako zhoršující předplodinu. Z polních pokusů vyplývá, že vliv předplodiny má v ekologickém způsobu hospodaření významnější vliv na výnos brambor než v konvenčním způsobu hospodaření (Diviš, 2007). Stojíme tedy před otázkou, podle jakého kritéria zvolit vhodnou předplodinu, neboť mandelinka bramborová dokáže také výrazně snížit výnos brambor a to podle Roda et al. (2005) až o 50 %. 10% redukce listové plochy znamená zhruba 10% redukci výnosu brambor (Rod et al., 2005). Alyokhin (2009) však uvádí, že brambory mohou tolerovat až 40 % defoliace v době raného růstu, 10 - 60 % defoliace v průběhu střední růstové fáze a až 100% defoliace v pozdní sezóně bez viditelné redukce výnosu. V pozorovaném porostu byl dodržen čtyřletý odstup v pěstování bramboru hlíznatého, je však nutné podotknout, že v přilehlé oblasti patří brambory mezi hojně pěstovanou plodinu. V roce 2009 byla izolační vzdálenost mezi pozorovaným porostem a dalším porostem brambor pouhých cca devět metrů. Zajímavé je zjištění, že plodiny pěstované na půdě hnojené kompostem nebo hnojem se ukázaly být pro fytofágní hmyz méně atraktivní než plodiny pěstované na půdě hnojené syntetickými hnojivy (Alyokhin, 2009). Potvrzení tohoto zjištění by tedy mělo mít negativní dopad na rozvoj populace mandelinky bramborové v porostu brambor v EZ, zde se mohou používat právě pouze organická hnojiva. Podle Alyokhina (2009) byla zjištěna trvale nižší hustota mandelinky bramborové na pozemcích s organicky hnojenou půdou. V současné době je mechanismus snížení hustoty populace mandelinky předmětem výzkumu.

39

I přes řřes všechny teorie čči fakta je ve většině ě ě případů ř ů použit proti mandelince bramborové ochranný prostředek, prostř insekticid. V ekologickém způsobu ůsobu hospodař hospodaření jsou však možnosti regulace tohoto škůdce šků prostřednictvím ř insekticidů ů značně omezené. Výrazným nedostatkem v ČR zůstává fakt, že zde není registrován žádný biologický preparát proti mandelince bramborové, bramborové který lze použít v ekologickém způsobu způ hospodaření (Hausvater, Doležal, 2008). Podle Rasochy et al. (2008) se insekticidní ochrana využívá při řři hospodářsky hospodářřsky významném výskytu mandelinky bramborové, což představuje výskyt 5 000 larev na 1 ha. Počet Počč larev na 1 ha nepřesáhl řřesáhl v pozorovaném porostu v roce 2009 hranici 3 000 larev, přesto řesto byla aplikace NeemAzalu T/S provedena. Naopak v roce 2008 byl v době aplikace počet larev dvojnásobný, než je doporučená ččená hodnota pro termín aplikace insekticidu, tato skuteč skutečnost čnost mohla zapříčinit zapřř č snížení efektivnosti aplikovaného Novodoru FC. Počet čet larev na 1 ha znázorň znázorňuje Obrázek č. 8.

Po Počet larev mandelinky bramborové na ha 12000

počet larev

10000 8000 6000 rok 2008 4000

rok 2009

2000 0 před řed aplikací

2dny po aplikaci

7dní poaplikaci

termín

Obrázek č. 8 Počet larev lare mandelinky na hektar před řed a po aplikaci insekticidů

Úspěšné hubení mandelinky bramborové je podle Pavelkové (2005) dosaženo použitím přípravku u NeemAzal T/S nebo Novodor FC, při ř včasné časné aplikaci proti prvnímu a druhému instaru larev mandelinky. Mnoho pramenů zdůrazňuje ů ňuje skutečnost, skuteč že úspěšnost ěšnost regulace larev mandelinky bramborové, již zmíně zmíněnými biologickými biologickým přípravky, závisí na stupni larválního vývoje. K hubení nejstarších larev a dospělých dospě mandelinek není samostatná aplikace Novodoru FC příliš vhodná (Hluchý, Zacharda, 1994). Podle Pavely (2006) je nutné si uvědomit, uvě ědomit, že všechny př přípravky ř na bázi

40

azadirachtinu účinkujíí pouze na vývojové stádium larvy. larvy U dospělců ělců mohou přípravky ř fungovat odpudivě, ě, mohou snižovat plodnost a významně ě ě snížit poškození žírem (Pavela, 2006). V době ě aplikace se ve sledovaném porostu v Olešence, Olešence v roce 2008, nacházelo cca 30 % larev arev v ranějším raně vývojovém instaru L1-L2 L2 a cca 70 % larev ve starším instaru L3-L4. L4. V roce 2009 dosahovaly larvy L1-L2 L2 hodnot v rozmezí cca 16-25 % a larvy L3-L4 cca ca 76-84 76 %. V obou letech, ve sledovaném období, drtivě převažovaly řevažovaly larvy L3. Byla potvrzena citlivost larev k použitým insekticidům. insekticidů Nižší citlivost u larev L3-L4 nebyla prokázána. prokáz Přesné procentuální centuální zastoupení larev L1-L2 L1 a larev L3-L4 v jednotlivých ch termínech te a ročnících znázorňuje graf v Obrázku č. č 9.

Procentické zastoupení larev mandelinky bramborové 90 80 70 60 %

50

L1-L2 (2008)

40

L1-L2 (2009)

30

L3-L4 (2008)

20

L3-L4 (2009)

10 0 před řed aplikací

2dny po aplikaci

7dní po aplikaci

termín

Obrázek č. 9 Procentické zastoupení larev před řed a po aplikaci insekticidů Podle Doležala et al. (2009), který hodnotil procento účinnosti činnosti přípravku př NeemAzal T/S na larvy (instar L1-L4) L1 mandelinky bramborové v letech 2007 a 2009 podle Hendersona - Tilltona, dosáhl NeemAzal T/S 2 dny po ošetření ošetřření 5,77% účinnosti a 8 dní po aplikaci insekticidu 14,18% účinnosti. úč U tohoto biologického přípravku př pro ekologické zemědělství je zřejmý pozvolnější nástup účinnosti, nosti, který se postupem času č zvyšuje. Proto také není vhodným kritériem pro hodnocení účinnosti úččinnosti množství mrtvého hmyzu (Biocont, 2010). Účinnost NeemAzalu T/S byla také prověřována ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v rámci projektu podporovaného Mze ČR. Č V těchto experimentech potvrdil tento přípravek přř vysokou účinnost ččinnost proti mandelince bramborové,, a to i u starších instarů, instarů ů, kdy dochází k zastavení žíru (antifeedantní účinek) (Pavela, 2010). Hiiesaar et al. (2010) uvádí 11% úmrtnost larev L4 mandelinky bramborové při ři aplikaci insekticidu NeemAzal T/S.

41

Biologická ochrana proti mandelince bramborové je podle Doležala et al. (2009), poměrně účinná, zejména u preparátů na bázi Bacillus thuringiensis (Novodor FC) a často se vyrovná ochraně chemické. Také podle Hausvatera, Doležala (2008) je známo, že preparáty na bázi Bacillus thuringiensis jsou proti mandelince bramborové účinné. Rod (2001) uvádí, že výnosy hlíz u parcel ošetřených Novodorem FC byly přibližně dvojnásobné jak v neošetřené kontrole. Tým pracovníků z Ústavu ekologického zemědělství a lesnictví v Kleinmachnowu (Německo) porovnával účinnost přípravků NeemAzalu T/S a Novodoru FC v regulaci mandelinky bramborové v porostu brambor. Podle výsledků, které uvádí Kühne et al. (2010), bylo dosaženo 9. a 13. den po aplikaci insekticidů statisticky významného rozdílu v účinnosti NeemAzalu T/S a Novodoru FC v porovnání s neošetřenou kontrolou (Welch-test., α = 0,05). V pozorovaném porostu v Olešence byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi termíny den před aplikací a sedm dní po aplikaci jak u Novodoru FC, tak u NeemAzalu T/S, tohoto rozdílu bylo dosaženo také mezi termíny dva dny po aplikaci a sedm dní po aplikaci u obou přípravků. Podrobné výsledky analýzy rozptylu a Tukey-HSD testu znázorňují Tabulky č. 7 - 12. Kühne et al. (2008) uvádí, že kombinací použití přípravků NeemAzal T/S a Novodor FC bylo dosaženo dobré regulace mladých larev mandelinky bramborové. Tyto dva insekticidy by se měly v ideálním případě uplatňovat společně v časovém posunu. NeemAzal T/S by měl být použit jako první, následovat by měla aplikace Novodoru FC. Tato strategie současně minimalizuje riziko rozvoje rezistence vůči insekticidům (Kühne et al., 2008).

42

5 ZÁVĚR V roce 2007/2008 a v roce 2008/2009 bylo, na pozemcích farmy Olešenka, provedeno pozorování výskytu larev mandelinky bramborové a hodnocení biologického účinku přípravků Novodor FC a NeemAzal T/S, v porostu bramboru hlíznatého, jako regulačních prostředků proti mandelince bramborové. Hodnocení proběhlo v termínech den před aplikací insekticidů (1H) a následně 2 dny (2H) a 7 dní (3H) po aplikaci. Byl proveden odpočet mladších larev (L1-L2) a starších larev (L3-L4). Na základě vyhodnocení dosažených výsledků je možné učinit následující závěry: •

Z hlediska klimatických podmínek se, pro rozvoj populace mandelinky bramborové, prokázal jako příznivější rok 2008 oproti roku 2009, kdy průběh počasí škodlivost mandelinky omezil.

•

V roce 2008 v porovnání s rokem 2009 byl také jednoznačně prokázán vyšší výskyt larev mandelinky bramborové na hektar (viz Obrázek č. 8).

•

V roce 2008 se nacházelo:


den před aplikací Novodoru FC 29,97 % larev v ranějším vývojovém instaru (L1-L2), což odpovídalo 4,84 larev na rostlinu a 70,03 % v pozdějším vývojovém instaru (L3-L4), 11,31 larev na rostlinu,




dva dny po aplikaci Novodoru FC 30,36 % larev v ranějším vývojovém instaru (L1-L2), 4,82 larev na rostlinu a 69,65 % v pozdějším vývojovém instaru (L3-L4), 11,06 larev na rostlinu,




sedm dní po aplikaci Novodoru FC 30,29 % larev v ranějším vývojovém instaru (L1-L2), 3,53 larev na rostlinu a 69,71 % v pozdějším vývojovém instaru (L3-L4), 8,13 larev na rostlinu.

•

V roce 2009 se nacházelo:


den před aplikací NeemAzalu T/S 23,55 % larev v ranějším vývojovém instaru (L1-L2), což odpovídalo 1,13 larev na rostlinu a 76,45 % v pozdějším vývojovém instaru (L3-L4), 3,61 larev na rostlinu,




dva dny po aplikaci NeemAzalu T/S 24,91 % larev v ranějším vývojovém instaru (L1-L2), 1,10 larev na rostlinu a 75,09 % v pozdějším vývojovém instaru (L3-L4), 3,31 larev na rostlinu,

43




sedm dní po aplikaci NeemAzalu T/S 16,09 % larev v ranějším vývojovém instaru (L1-L2), 0,45 larev na rostlinu a 83,91 % v pozdějším vývojovém instaru (L3-L4), 2,35 larev na rostlinu.

•

U obou přípravků byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi hodnocením den před aplikací a sedm dní po aplikaci a mezi hodnocením dva dny po aplikaci a sedm dní po aplikaci (viz Tabulka č. 7 - 12)

44

6 POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE ALYOKHIN, A. Colorado potato beetle management on potatoes: Current challenges and future prospects. In: Tennant P., Benkeblin N. (Eds.), Potato II. Fruit, vegetable and cereal science and biotechnology. 2009, č. 3, s. 10-19. Dostupný na WWW: . Bioinstitut. Nové nařízení EU o biopotravinách a ekologickém zemědělství: (ES) č. 834/2007. Pozadí, zhodnocení, interpretace. [s. l.] : [s. n.], 2009. 72 s. Databáze online

[cit.

2010-02-22].

Dostupný

z

WWW:

. Bioinstitut. Přípravky na ochranu rostlin registrované v ČR, které je možné použít v ekologickém zemědělství. [s. l.] : [s. n.], 2006. 36 s. Databáze online [cit. 2008-0324].

Dostupný

z

WWW:

. Bioinstitut. Ročenka 2008 : Ekologické zemědělství v České republice. Praha: MZe, 2008.

32

s.

Databáze

online

[cit.

2010-02-22].

Dostupný

z

WWW:

. ISBN 978-80-7084-736-7. BOUMA, D. Rostlinolékaře čekají brzy změny. Zemědělec. 2008, č. 50, s. 21. CREMLYN,

R.

Pesticidy.

Praha:

SNTL

-

NAKLADATELSTVÍ

TECHNICKÉ

LITERATURY, 1985. 244 s. ČEPL, J., HAUSVATER, E., KASAL, P. Pěstování brambor v roce 2009. Bramborářství. 2009, č. 6, s. 4-5. ČEPL, J., HAUSVATER, E., KASAL, P. Pěstování brambor v roce 2008. Bramborářství. 2008, č. 6, s. 3-5. ČERMÁK, V. Přehled odrůd 2008 Brambor. Brno: ÚKZÚZ Brno, Národní odrůdový úřad, 2008. 127 s. ISBN 978-80-7401-003-3. ČHMÚ.

Http://www.chmi.cz/

[online].

[cit.

2010-02-22].

Dostupný

z

WWW:

. DIVIŠ, J. Brambory - významná plodina v ekologickém zemědělství. In: KOLEKTIV AUTORŮ. Ekologické zemědělství 2007. 2007, s. 127-130. ISBN 978-80-213-16119. DIVIŠ, J. Pěstování brambor v ekologickém zemědělství. Úroda. 2002, č. 2, s. 13-14. DIVIŠ, J. Proti mandelince jen mechanicky. Zemědělec. 2003, č. 31, s. 35. DOLEŽAL, P., HAUSVATER, E., RASOCHA, V. Mandelinka bramborová a účinnost insekticidů. Bramborářství. 2009, č. 4, s. 16-20.

45

DOSTÁLEK, P. Bulletin ekologického zemědělství č. 18. PRO-BIO Šumperk, 2000. 24 s. FALTA, V., STARÁ, J., HOLÝ, K., KOCOUREK, F., OUŘEDNÍČKOVÁ, J. Přípravek SpinTor v integrované ochraně ovocných výsadeb. Rostlinolékař. 2010, č. 2, s. 3234. FRIDRICHOVSKÁ, J., LUNER, J., PETERKA, V. Toxikologie přípravků na ochranu rostlin a první pomoc. Praha: [s. n.], 2005. 47 s. HAUSVATER, E., DOLEŽAL, P., RASOCHA, V. Aktuálně z ochrany brambor. Bramborářství. 2008, č. 4, s. 6-8. HAUSVATER, E., DOLEŽAL, P. Ochrana brambor v roce 2008, očekávané problémy a možnosti jejich řešení. Bramborářství. 2008, č. 5, s. 14-16. HIIESAAR, K., METSPALU, L., JÕUDU, J., KUUSIK, A. Diverse effects of NeemAzalT/S revealed by preimaginal Stages of Colorado potato beetles, Leptinotarsa decemlineata SAY.

Databáze online [cit. 2010-04-10]. Dostupný z WWW:

. HLUCHÝ, M. Systémy biologické ochrany rostlin v ČR. In ŠARAPATKA, B. et al. Sborník

abstraktů.

2005,

s.

16.

Dostupný

na

WWW


bio.cz/bioakademie2005/materials/zlomcesky.pdf>. HLUCHÝ, M., ZACHARDA, M. Prostředky a systémy biologické ochrany rostlin. Brno: Biocont Laboratory, s.r.o., 1994. 80 s. ISBN 80-901874-0-4. HONSOVÁ, H. Pravidla v ekologickém zemědělství. Zemědělec. 2009, č. 1-2, s. 15. HORNÍK, P. Zkušenosti s přípravkem SpinTor 240 SC v bramborách. Bramborářství. 2009, č. 3, s. 12. HRUDOVÁ, E., POKORNÝ, R., VÍCHOVÁ, J. Integrovaná ochrana rostlin. Brno: MZLU, 2009. 151 s. ISBN 978-80-7157-980-9. Http://www.agrokrom.cz/texty/ODRUDY/brambory_odrudy/BRAMBORY_ODRUDA_IM PALA.pdf

[online].

[cit.

2010-03-26].

Dostupný

z WWW:

. Http://www.biocont.cz/profi-sady.html [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: . Http://www.bioinstitut.cz/documents/Vyjimkyarok2010.pdf [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: . Http://www.bioinstitut.cz/ekologicke.html [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: .

46

Http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00242&cd=76&typ=r 2010-02-22].

[online].

Dostupný

[cit.

z WWW:

. CHLOUPEK, O. Genetická diverzita, šlechtění a semenářství. Praha: Academia, 2008. 312 s. ISBN 978-80-200-1566-2. JŮZL, M., PULKRÁBEK, J., DIVIŠ, J. (eds) Rostlinná výroba. III, (Okopaniny). Brno: MZLU v Brně, 2000. 222 s. KABÍČEK, J. Tlumení výskytu škůdců pomocí biologických metod. Zahradnictví. 2004, č. 7, s. 3-5. KAZDA, J., JINDRA, Z., KABÍČEK, J., PROKINOVÁ, E., RYŠÁNEK, P. Choroby a škůdci polních plodin, ovoce a zeleniny. Praha: [s. n.], 2001. 148 s. ISBN 80902413-3-6. KOUBOVÁ, D. Bakterie a viry proti chorobám a škůdcům rostlin. Praha: ÚZPI, 2006. 28 s.

Dostupný

z

WWW:

KOUBOVÁ, D. Rostlinnými extrakty a bakteriemi proti mandelince bramborové. 2009. Databáze

online

[cit.

2010-03-10].

Dostupný

z

WWW:

. KOUBOVÁ, D. Využití hub v biologické ochraně rostlin proti škůdcům. [s.l.]: ÚZEI, 42 s. Databáze

online

[cit.

2010-02-22].

Dostupný

z

WWW:

KÜHNE, S., REELFS, T., ELLMER, F., MOLL, E., KLEINHENZ, B., GEMMER, C. Efficacy of biological insecticides to control the Colorado potato beetle (Leptinotasara decemlineata) in organic farming. 2008. Databáze online [cit. 201004-7]. Dostupný z WWW: . KÜHNE, S., PALLUTT, B., JAHN, M., MOLL, E. Vergleichende Untersuchungen zur Regulierung

des

Kartoffelkäfers

(Leptinotarsa

decemlineata

Say)

mit

Pyrethrum/Rapsöl-, Neemöl- und Bacillus thuringiensis-Präparaten. Databáze online [cit. 2010-04-7]. Dostupný z WWW: . LANDA, Z., KŘENOVÁ, Z., VOJTĚCH, O. Využití houby Beauveria bassiana v ochraně proti lýkožroutu smrkovému. Lesnická práce, časopis pro lesnickou vědu a praxi. 2007,

č.

10.

Dostupný

z

WWW:

. LAŠTŮVKA, Z., ŠEFROVÁ, H. Perspektivy a úskalí biologické ochrany rostlin. Rostlinolékař. 2004, č. 6, s. 20-21.

47

MAREK, J. Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata). In SRS: Metodiky a prognózy, signalizace a evidence. Brno: SRS, 1999. s. 85-86. MZe. Http://eagri.cz/public/eagri/ministerstvo-zemedelstvi/ [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: . MZe.

Zemědělství

2008.

[s.

l.]:[s.n.],

2009.

122

s.

Dostupný

z

WWW:. PAVELA, R. Nové možnosti nejen pro biologické zemědělce. Databáze online [cit. 2010-04-21].

Dostupný

z

WWW:

<

http://www.agris.cz/etc/textforwarder.php?iType=2&iId=126991&PHPSESSID=e00df a854ef31c609359ee49ffc16b04 >. PAVELA, R. Rostlinné insekticidy: Hubíme hmyz bez chemie. [s. l.]: Grada Publishing, a.s., 2006. 96 s. ISBN 80-247-1019-6. PAVELA, R. Účinnost nových formulací rostlinných insekticidů na vybrané škůdce zemědělských plodin, s. 175-178. In: KOLEKTIV AUTORŮ: Aktuální poznatky v pěstování, šlechtění, ochraně rostlin a zpracování produktů. Konference Brno 2009, 2009. s. 175-178. Databáze online [cit. 2010-02-22]. Dostupný z WWW: . PAVELKOVÁ, J. O ekologickém zemědělství vědecky. Zemědělec. 2005, č. 19, s. 43. RASOCHA, V., HAUSVATER, E., DOLEŽAL, P., KLOFÁČKOVÁ, P. Výskyt škůdců brambor a klimatické změny. Bramborářství. 2009, č. 1, s. 10-12. RASOCHA, V., HAUSVATER, E., DOLEŽAL, P. Ochrana brambor proti mandelince bramborové. Havlíčkův Brod: Výzkumný ústav bramborářský, Havlíčkův Brod, s.r.o., 2008. 7 s. ISBN 978-80-86940-16-8. ROD, J. Mandelinka bramborová v Polsku. Rostlinolékař. 2001, č. 2, s. 15. ROD, J., HLUCHÝ, M., ZAVADIL, K., PRÁŠIL, J., SOMSSICH, I., ZACHARDA, M. Obrázkový atlas chorob a škůdců zeleniny střední Evropy: Ochrana zeleniny v integrované produkci včetně prostředků biologické ochrany rostlin. Brno: FINIDR, 2005. 392 s. ISBN 80-901874-3-9. SIKORA, K. SpinTor - nový přírodní insekticidní přípravek na českém trhu. Rostlinolékař. 2010, č. 2, s. 31. SRS. Http://www.srs.cz/portal/page/portal/SRS_Internet_CS/on [online]. [cit. 2010-0222].

Dostupný

z

WWW:

<

http://www.srs.cz/portal/page/portal/SRS_Internet_CS/on>. SRS. Věstník státní rostlinolékařský správy. Seznam registrovaných přípravků a dalších prostředků na ochranu rostlin 2010. Číslo 01/2010, Ročník 7. Praha: SRS, 2010.

339

s.

Dostupný

z

.

48

WWW:

ŠARAPATKA, B., URBAN, J. (eds) Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PROBIO, 2006. 502 s. ISBN 978-80-903583-0-0. ŠARAPATKA, B., ZÍDEK, T. Šetrné formy zemědělského hospodaření v krajině a agroenvironmentální

programy:

Příručka

ekologického

zemědělce.

Praha:

Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 34 s. ISBN 80-7084-493-0. ŠEFROVÁ, H. Rostlinolékařská entomologie. Brno: Konvoj, 2006. 257 s. ISBN 807302-086-6. URBAN, J., ŠARAPATKA, B. (eds) Ekologické zemědělství: I. díl - učebnice pro školy i praxi. Praha: MŽP, 2003. ISBN 80-7212-274-6. VÁCLAVÍK, T. Ekologické zemědělství a biodiverzita. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2006. 16 s. ISBN 80-7084-485-X. VACH, M., HÝSEK, J. Biologická ochrana polních plodin. Úroda. 1. 1. 2007, č. 6, s. 7779. VONDRÁŠKOVÁ, Š. Nový způsob biologické ochrany proti mandelince bramborové. 2004.

Databáze

online

[cit.

2010-03-10].

Dostupný

z

WWW:

. VONDRÁŠKOVÁ, Š. Spinosad - polyvalentní insekticid. 2007a. Databáze online [cit. 2010-03-10].

Dostupný

z

WWW:

. VONDRÁŠKOVÁ, Š. Šlechtění brambor na rezistenci vůči mandelince bramborové s využitím planých druhů. 2007b. Databáze online [cit. 2010-04-14]. Dostupný z WWW: < http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=103&ch=1&typ=1&val=60814 >. VONDRÁŠKOVÁ, Š. Využití dravého hmyzu v biologické ochraně rostlin. [s. l.]: ÚZPI, 118

s.

Databáze

online

[cit.

2010-02-22].

Dostupný

z

WWW:

. ZAHRADNÍK, J. Brouci. Praha: Aventinum s.r.o., 2008. 288 s. ISBN 978-80-86858-432. ZÍDEK, T. (ed.) Nechemická ochrana rostlin. [s. l.]: Brázda, 1992. 111 s. ISBN 80-2090237-6.

49

7 PŘÍLOHY

50