REGULACE LÉKÁRNICKÉ PROFESE

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika a mezinárodní vztahy

REGULACE LÉKÁRNICKÉ PROFESE Regulation of Pharmacy Profession Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Ondřej KRČÁL

Autor: Bc. Jana CHROMČÁKOVÁ

Brno, 2015

MASARYKOVA UNIVERZITA Ekonomicko-správní fakulta

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Akademický rok: 2014/2015 Studentka:

Bc. Jana Chromčáková

Obor:

Hospodářská politika a mezinárodní vztahy

Téma práce:

Regulace lékárnické profese

Téma práce anglicky:

Regulation of pharmacy profession

Cíl práce, postup a použité metody: Cílem práce je popsat a zhodnotit stav regulace v oboru lékárenství v České republice a na Slovensku, provést komparaci regulací v těchto zemích a dosažené výsledky dále porovnat se stavem regulace ve vybraných zemích EU. Autorka získá data o stavu a úrovni regulací lékárnického odvětví z příslušných zákonů, bude čerpat informace od České a Slovenské lékárnické komory, případně Ministerstva zdravotnictví. Tato data budou následně analyzována dle metody užité ve studii Study of regulatory restrictions in the field of pharmacies. Po vyhodnocení dat budou výsledky pro Českou a Slovenskou republiku , a také bude provedeno srovnání s úrovněmi regulací v jiných evropských státech, jež byly publikovány ve výše uvedené studii. Rozsah grafických prací:

Podle pokynů vedoucího práce

Rozsah práce bez příloh:

60 – 80 stran

Literatura:

PATERSON, I, M FINK, A OGUS. Economic impact of regulation in the field of liberal professions in different Member States. 2003. ADERSON, A. The state of the world´s pharmacy: a portrait of the pharmacy profession. Journal of interprofessional care, 2002, roč. 16, č. 4, s. 391-404. SCHAUMANS, C. a F. VERBOVEN. Entry and regulation: evidence from health care professions. RAND Journal of Economics, 2008, roč. 39, č. 4, s. 949– 972. VOLKERINK, B. a N. GORP. Study of regulatory restrictions in the field of pharmacies. , 2007.

Vedoucí práce:

Ing. Ondřej Krčál, Ph.D.

Pracoviště vedoucího práce:

Katedra ekonomie

Datum zadání práce: 29. 5. 2013 Termín odevzdání diplomové akademického roku.

práce a vložení do IS je uveden v platném

harmonogramu

…………………………...

……..……………………………

vedoucí katedry

prof. Ing. Antonín Slaný, CSc. děkan

V Brně dne: 04. 01. 2015

Jméno a příjmení autora:

Jana Chromčáková

Název diplomové práce:

Regulace lékárnické profese

Název v angličtině:

Regulation of Pharmacy Profession

Katedra:

Ekonomie

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Ondřej Krčál

Rok obhajoby:

2015

Anotace Předmětem diplomové práce „Regulace lékárnické profese“ je popis stavu regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku, jenž je následně komparován se stavem regulace v dalších evropských státech. První část práce je zaměřena na teoretická hlediska regulace. Následuje analýza stavu regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku. Ve třetí části jsou provedeny výpočty indexů regulace. Poslední část je věnována komparaci zjištěného stavu regulací se stavem regulací v dalších evropských zemích.

Annotation The objective of the thesis “Regulation of Pharmacy Profession” is to describe the state of regulation in the field of pharmacy in the Czech Republic and the Slovak Republic with subsequent comparison of regulatory levels in other European countries. The first part concentrates on theoretical aspects of regulation. Following part analyses a state of regulation in the field of pharmacy in the Czech Republic and the Slovak Republic. The third part calculates the indices of regulation. The final part is dedicated to comparison of detected regulatory states and the levels of regulation in other European countries.

Klíčová slova Regulace lékárnické profese, lékárník, Česká lékárnická komora, Slovenská lékárnická komora, regulace vstupu na trh, regulace chování na trhu, index regulace vstupu na trh, index regulace chování na trhu, celkový index regulace.

Keywords Regulation of Pharmacy Profession, pharmacist, Czech Chamber of Pharmacists, Slovak Chamber of Pharmacists, market entry regulations, conduct regulations, market entry regulation index, conduct regulation index, overall regulation index.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Regulace lékárnické profese vypracovala samostatně pod vedením Ing. Ondřeje Krčála a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními

akty

řízení Masarykovy univerzity a

Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 5. ledna 2015

vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Ing. Ondřeji Krčálovi za cenné rady a připomínky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Ráda bych poděkovala také Jozefu Wolfovi, Ing. Štefánii Podhorcové a Iloně Navarové z lékárnických komor za poskytnuté informace a rady.

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................................... 13 Kapitola 1 TEORIE REGULACE LÉKÁRNIKCÉ PROFESE ...................................................... 15 1.1 Regulace...................................................................................................................................... 15 1.2 Důvody regulace ....................................................................................................................... 15 1.2.1 Teorie veřejného zájmu (tržní selhání) ............................................................................ 16 1.2.2 Teorie soukromých zájmů................................................................................................. 18 1.3 Kdo reguluje............................................................................................................................... 19 1.3.1 Vládní regulace ................................................................................................................... 19 1.3.2 Samoregulace ...................................................................................................................... 19 1.3.3 Regulace soukromými subjekty ....................................................................................... 20 1.3.4 Regulace EU ........................................................................................................................ 20 1.4 Jak regulujeme ........................................................................................................................... 21 Kapitola 2 REGULACE LÉKÁRNICKÉ PROFESE V ČR A SR ................................................ 23 2.1 Farmaceutický asistent ............................................................................................................. 23 2.2 Regulace na vstupu ................................................................................................................... 25 2.3 Regulace chování na trhu ......................................................................................................... 34 2.3.1 Regulace lokace, otevírací doby a požadavků na vybavení......................................... 34 2.3.2 Regulace reklamy ............................................................................................................... 38 2.3.3 Regulace cen a poplatky .................................................................................................... 40 2.3.4 Regulace forem spolupráce ............................................................................................... 43 2.3.5 Další regulace...................................................................................................................... 45 Kapitola 3 VÝPOČET INDEXU REGULACE................................................................................ 49 3.1 Index regulace dle Volkerinka et al. (2007)............................................................................ 49 3.2 Index regulace dle Patersona et al. (2003) .............................................................................. 56 Kapitola 4 SROVNÁNÍ REGULACE V ČR A SR SE STÁTY EU ............................................. 62 4.1 Srovnání indexů regulace lékárnické profese ....................................................................... 62 4.1.1 Hodnoty indexů při použití metody Volkerinka et al. (2007)...................................... 62 4.1.2 Hodnoty indexů při použití metody Patersona et al. (2003) ........................................ 66 4.1.3 Srovnání výsledků obou metod ....................................................................................... 70 4.2 Srovnání regulace lékárnické profese v zemích EU ............................................................. 70

4.2.1 Regulace na vstupu ........................................................................................................... 70 4.2.2 Regulace chování na trhu ................................................................................................. 72 ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 82 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .................................................................................................. 86 SEZNAM TABULEK ......................................................................................................................... 90 SEZNAM GRAFŮ.............................................................................................................................. 91 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................................... 92 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 94

ÚVOD Lékárnická profese má dlouhodobou tradici a prestiž a ve společnosti je nepostradatelnou, neboť lékárníci jsou v mnoha zemích jediní lidé, kteří jsou oprávněni vydávat léky na předpis. Právě manipulace s léky činí toto povolání náročným, protože vyžaduje speciální znalosti, a také neustálé vzdělávání a vysokou míru odpovědnosti. Lékárnická profese je tradičně vysoce regulovaným odvětvím, a to nejen ze strany státu, ale také profesních komor a v neposlední řadě i Evropské unie. Cílem práce je popsat stav regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku, a to jak při vstupu do povolání, tak i při jeho výkonu. Dále pak vypočítat indexy regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku a srovnat hodnotu těchto indexů s dalšími členskými zeměmi Evropské unie. Základem práce pro zjištění stavu regulace lékárnické profese je nastudování příslušných právních předpisů a dalších materiálů, vydávaných zejména Českou a Slovenskou lékárnickou komorou, Ministerstvy zdravotnictví, Státními ústavy pro kontrolu léčiv a Národním centrem zdravotnických informací Slovenské republiky a Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky. Důležitou součást práce tvoří také jedinečná data, jež se podařilo autorce získat zejména od lékárnických komor. Jedná se o informace ohledně forem spolupráce a vzájemné integrace, dalšího vzdělávání a nakládání s léky. Z těchto dat jsou pomocí dvou metod použitých v pracích Patersona et al. (2003) a Volkerinka et al. (2007) vypočítány indexy regulace lékárnické profese. Výše uvedení autoři zkoumali regulace lékárnické profese ve vybraných evropských zemích, použití jejich metod tak umožňuje následnou komparaci stavu regulací v České republice a na Slovensku právě s těmito zeměmi. Diplomová práce sestává ze čtyř na sebe navazujících kapitol. První kapitola je věnována teorii regulace lékárnické profese. Nejprve je definován samotný pojem regulace a poté jsou uvedeny důvody regulace lékárnické profese. Existují dva hlavní přístupy k příčinám vzniku těchto regulací, a to teorie veřejného zájmu a teorie soukromých zájmů. Teorie veřejného zájmu vidí tuto příčinu v tržních selháních, především v existenci asymetrických informací, zatímco teorie soukromých zájmů důvodem k regulacím shledává osobní prospěch profesních komor a dalších zájmových skupin.

13

Druhá kapitola popisuje stav regulací lékárnické profese v České republice a na Slovensku a je rozdělena na tři části. První se věnuje povolání farmaceutického asistenta, druhá analyzuje regulace na vstupu do odvětví, kam patří zejména požadavky na vzdělání a členství v profesní komoře. Třetí část se zabývá regulacemi chování na trhu, mezi které řadíme regulace lokace a vnitřních prostor, reklamy, cen a poplatků, forem spolupráce a další regulace. Třetí kapitola prezentuje výpočet indexů regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku. V prvním oddíle je pro výpočet použita metoda Volkerinka et al. (2007), v oddíle druhém pak metoda Patersona et al. (2003). Poslední kapitola je věnována komparaci stavu regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku s dalšími evropskými zeměmi. Kapitola je rozdělena do tří částí. V první části jsou srovnávány hodnoty indexů regulace, nejprve výsledky dosažené za použití metody Volkerinka et al. (2007), a poté za použití metody Patersona et al. (2003). Druhá část porovnává regulace na vstupu a třetí regulace chování na trhu. Data z dalších evropských zemí jsou pro komparaci získána právě z prací výše uvedených autorů.

14

Kapitola 1 TEORIE REGULACE LÉKÁRNICKÉ PROFESE Lékárnická profese patří již tradičně mezi vysoce regulovanou, toto je dáno zejména charakterem náplně práce lékárníků, tedy přípravou a manipulací s léky. Než se ve druhé kapitole blíže podíváme na regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku, definujeme si v kapitole první, co to vůbec regulace je, a poté se zaměříme na teorii regulace svobodných povolání, respektive lékárnické profese. Konkrétně budou v podkapitole 1.2 uvedeny důvody regulace. Zaměříme se na dva hlavní přístupy, a to teorii veřejného zájmu a teorii soukromých zájmů. Poté se blíže seznámíme s tím, kdo reguluje, a v poslední části první kapitoly zmíníme základní druhy regulací.

1.1 Regulace Za regulaci se považuje „dohled a kontrola ekonomických aktivit soukromého sektoru v rámci ekonomické efektivnosti, spravedlnosti, bezpečnosti a zdraví“ (Slaný, 2003, str. 82). Regulace tedy uplatňujeme tam, kde by tržní alokace nevedla ke společensky optimálnímu výsledku.1 Na tomto místě je důležité si uvést specifika farmaceutického trhu2, který má velmi daleko do modelového trhu v ekonomické teorii. Na straně poptávky „spotřebitelé si sami nevybírají, co budou spotřebovávat, tato volba je v rukou jejich lékaře. Spotřebitelé rovněž za léky ve většině případů neplatí plnou cenu“ (Volkerink, 2007, str. 25), léky jsou hrazeny zdravotními pojišťovnami, v některých případech až do výše sta procent. Nabídková strana je formována právě regulacemi, různými dalšími omezeními (schvalovací procesy, administrativa), dotacemi a v neposlední řadě také patenty. Trh s léky se vyznačuje nízkou mírou elasticity, protože běžný spotřebitel není schopen substituce, protože postrádá odborné znalosti, případně není o možném substitutu informován svým lékařem.

1.2 Důvody regulace V této části práce si uvedeme důvody, proč regulujeme lékárnickou profesi, respektive svobodná povolání jako celek. Budeme se zabývat dvěma hlavními přístupy, nejprve teorií veřejného zájmu, která nazírá na regulace jako prostředek k ochraně a prospěchu společnosti. Regulace slouží zejména k nápravě tržních 1

Je nutné si uvědomit, že to, co je považováno za společensky optimální, se mění a vyvíjí v průběhu času, ale odlišnosti můžeme najít také mezi jednotlivými státy. 2 Následující charakteristiky se týkají výhradně léků na předpis

15

selhání, ale mohou mít i jiné cíle než je ekonomická efektivita. Druhým uvedeným přístupem je teorie soukromých zájmů, jež vidí regulace iniciovány zevnitř, tedy samotnými zájmovými skupinami, které se tak snaží o zvýšení svého užtku. Tato teorie kombinuje elementy tří teorií, a to teorie zajetí, veřejné volby a ekonomickou teorii regulace, o všech těchto teoriích se budeme krátce zmiňovat. 1.2.1 Teorie veřejného zájmu (tržní selhání) Jak již bylo uvedeno výše, regulujeme, abychom zlepšili tržní alokaci a pokusili se co nejvíce přiblížit Pareto-efektivní situaci3. Regulace jako náprava tržních selhání vychází z teorie veřejného zájmu, jejímž cílem je pomocí regulace zvýšit sociální blahobyt (social welfare), regulace je tedy vnímána jako veřejně prospěšná. Tržní selhání se mohou vyskytovat ve čtyřech formách, jsou jimi externality, tržní síla, informační asymetrie a veřejné statky. „Farmaceutický trh je charakterizován informačními asymetriemi, existencí tržní síly (alespoň potencionální) a významnou roli hrají také externality“ (Volkerink, 2007, str. 34), proto se budeme věnovat těmto třem formám tržních selhání podrobněji. Farmaceutický trh je tvořen heterogenními produkty a existuje zde celá škála vzájemné provázanosti a spolupráce. Jelikož se jedná o vysoce kapitálově náročné odvětví, kde je určitá míra spolupráce nutná a žádoucí, ale zároveň není v zájmu státu, aby se na trhu zformoval objekt s velkou tržní silou, je toto odvětví pod dlouhodobým zřetelem antimonopolního úřadu. Nejvýznamnějším

důvodem

pro

regulaci

lékárnické

profese

je

existence

informačních asymetrií. Dle teorie veřejného zájmu jsou farmaceutika zbožím, jejichž kvalitu spotřebitelé nejsou schopni předem a okamžitě odhadnout, jedná se tedy o zboží, u něhož je potřeba osobní zkušenosti, aby byl spotřebitel schopen určit kvalitu (tzv. experience goods). Někteří autoři (např. Garoupa, 2003, Volkerink, 2007) řadí farmaceutika ještě do jiné kategorie, a to zboží vyžadující důvěru (tzv. trust goods nebo credence goods). Trust goods je takové zboží, „u něhož nejsou spotřebitelé schopni určit kvalitu před a ani po spotřebě a musí se tedy spoléhat na informace podané odborníky“ (Philipsen, 2003, str. 15)4. Jak je patrné z výše uvedeného, lékárníci mají díky svým znalostem výhodu oproti běžným spotřebitelům, která

3

Pareto-efektivní situace je taková situace, kdy nemůže být zvýšen užitek jednoho člověka, aniž by zároveň byl snížen užitek člověka jiného (Philipsen, 2003, str. 10) 4 Rozdíl mezi experience a trust goods spočívá v tom, že zatímco u prvé skupiny jsou spotřebitelé schopni určit po zkušenosti kvalitu či užitečnost, u trust goods tohoto schopni nejsou a musí tedy věřit odborníkům, že jim daný lék pomůže. Přesné určení, zda jsou léky, a to jak na předpis, tak i ty volně prodejné, experience nebo trust goods ztěžuje také fakt, že zde velkou roli hraje psychika a placebo efekt.

16

může ve svém důsledku vést až k adverzní selekci5, jejímž následkem by na trhu zůstali méně kvalitní lékárníci, kteří by pracovali za nižší mzdu. Regulace může v tomto případě udržet na trhu kvalitní profesionály, kteří budou pobírat adekvátní mzdu. Dalším problémem při existenci informační asymetrie je možnost morálního hazardu, kdy hrozí, že lékárník „poskytne spotřebiteli příliš mnoho informací nebo poskytne informace příliš vysoké kvality, které spotřebitel nepotřebuje a ani jim nerozumí. Za tyto informace si lékárník účtuje vysokou cenu“ (Volkerink, 2007, str. 29). Problém asymetrických informací mohou někteří spotřebitelé pociťovat výrazně méně, týká se to zejména těch, kteří „využívají služeb lékárníků opakovaně, jedná se zejména o lidi dlouhodobě nemocné a ty, kteří dlouhodobě potřebují stejné léky“ (Garoupa, 2004, str. 5). Tito lidé již dokáží určit, které léky jsou pro ně přínosné a užitečné a jejich poptávka po lécích může být i více elastická, protože si dokáží najít substituty některých léků6. Problém asymetrických informací se dá řešit i návštěvou více odborníků. Poslední formou tržního selhání jsou externality, v případě svobodných povolání se jedná o kvalitu poskytovaných služeb, která je nižší, než by bylo společensky optimální (jedná se tedy o negativní externalitu). Nízká kvalita služeb může ovlivnit jak samotného klienta, tak i ostatní lidi a potažmo i celou společnost. V případě farmacie „může chyba způsobená lékárníkem mít dramatické následky, a to nejen pro klienta, ale také pro jeho rodinu či i další lidi“ (Philipsen, 2003, str. 19). Chybou na straně lékárníka může být např. špatně připravený lék či vydání léků, jejichž vzájemná kombinace je neslučitelná, ale také nepodané informace. Důležitou prevencí proti takovýmto chybám jsou požadavky na vzdělání a praxi, a také existence tzv. retaxace7 v lékárnách. Teorie veřejného zájmu může mít i jiné cíle než je pomocí regulací zlepšit ekonomickou efektivitu. Tyto cíle jsou často spojeny s redistribucí a mají za úkol „podporovat společenské hodnoty, jako je čestnost, spolehlivost a důvěryhodnost.

5

Adverzní selekce je případ, kdy na trhu existuje kvalitní i nekvalitní zboží, a zároveň spotřebitelé nejsou sami schopni kvalitu tohoto zboží určit, kvalitu zboží zná jen prodejce. Spotřebitelé jsou ochotni platit jen průměrnou cenu, která je však pro prodejce kvalitního zboží příliš nízká. Ve výsledku tak dojde k tomu, že na trhu bude jen nekvalitní zboží (Akerlof, 1970). 6 Pokud jimi užívané léky substituty mají. U léků na předpis musí o předepsání substitutů požádat svého lékaře. 7 Retaxace je dvoustupňová kontrola receptu. Dvakrát denně se provádí na počítači kontrola receptů s databází vydaných léků.

17

Tyto cíle mohou ve svém důsledku vést k vyšší míře sociálního blahobytu a podporovat růst“ (Garoupa, 2004, str. 6). 1.2.2 Teorie soukromých zájmů Zatímco teorie veřejného zájmu předpokládá, že regulace bude tvořit vláda či jiné vládní těleso, teorie soukromých zájmů zdůrazňuje roli zájmových skupin a členů profesních komor při vytváření a prosazování regulací. Teorie soukromých zájmů vychází zejména z teorie zajetí (capture theory), teorie veřejné volby a z ekonomické teorie regulace. Teorie zajetí předpokládá, že regulační orgán, který má za cíl zvýšit sociální blahobyt skrze regulace uvalené na dané odvětví, ve skutečnosti jedná ve prospěch odvětví, jež má regulovat a v neprospěch společnosti jako celku. „Namísto podpory efektivity tak regulační orgán vytváří neefektivní alokaci zdrojů“ (AmosWEB Encyclonomic, 2014). K „zajetí“ regulačního orgánu dochází díky potřebě detailních znalostí o regulovaném odvětví. Tyto informace však mohou poskytnout jen členové daného odvětví, v jejichž osobním zájmu je co možná nejvyšší ochrana tohoto odvětví. Teorie veřejné volby8 vidí problém ve snaze politiků o maximalizaci svých zisků a „osobního prospěchu v podobě prostředků na volební kampaň, zajištění si podpory jistých nátlakových skupin, nebo přímo nelegálních prostředků do vlastní kapsy“ (Loužek, 2011, str. 416). Ve snaze o získání co největšího osobního prospěchu, tak může politik prosazovat neefektivní regulace, které zajišťují přílišnou ochranu daného odvětví a jeho členům tak přinášejí vysoké zisky. Možnost takovéhoto chování politiků se zvyšuje s přítomností lobby silné zájmové skupiny, která je poměrně malá, velmi dobře organizovaná a je jasně zaměřena na jedno hlavní téma. Tyto podmínky splňují všechny profesní komory, ale farmaceutické lobby je obzvláště silné. Nejznámějším představitelem ekonomické teorie regulace (někdy nazývané také chicagská teorie regulace či regulace v zájmu regulovaných) je George Stigler, který tvrdí, že „regulaci si žádá odvětví samo a ta je primárně tvořena pro jeho benefity“ (Stigler, 1971, str. 3). Zatímco výhody plynoucí z regulace svobodného povolání jsou určeny pouze úzké skupině lidí, náklady regulace se rozdělí mezi velkou skupinu spotřebitelů. Je tedy v zájmu, v našem případě lékárníků, aby lobbovali u vlády za regulaci lékárnické profese. Důležitým omezením, které Stigler uvádí, je velikost lobbující skupiny, přičemž, „čím větší je skupina, tím je pro ni nákladnější využívat politický proces. Velká skupina nesnadněji formuluje své priority, a rovněž tyto pak 8

Blíže viz např. Peková. Veřejné finance: Teorie a praxe v ČR. Wolters Kluwer: 2011. ISBN 978-80-7357-698-1

18

nesnadněji přetavuje v hledání podpory u konkrétního politika“ (Peltzman, 1976, str. 4). Teorie soukromých zájmů v přístupu k regulacím kombinuje všechny tři výše uvedené teorie, přičemž její hlavní tezí je, že „zájmové skupiny neustále ovlivňují politický proces za účelem dobývání renty pro sebe samé“ (Philipsen, 2003, str. 26). Díky lobby těchto zájmových skupin bude docházet k přesunu bohatství od spotřebitelů k producentům. Regulace tak umožňují „chovat se zájmovým skupinám podobně jako kartel“ (Garoupa, 2004, str. 8), což je z ekonomického a společenského hlediska neefektivní a nežádoucí.

1.3 Kdo reguluje Zatím jsme si uvedli důvody, proč k regulacím dochází, a teď se zaměříme na to, kdo reguluje. Dvěma hlavními skupinami podílejícími se na regulacích svobodných povolání jsou vláda, a pak samotné profesní komory, hovoříme tedy o vládní regulaci a samoregulaci. Tyto dvě skupiny však nejsou jedinými, kdo se na regulacích podílí, proto si uvedeme ještě dva další regulátory, kterými budou soukromé subjekty a Evropská unie. 1.3.1 Vládní regulace Vláda nejčastěji určuje „pravidla hry“, což v našem případě znamená, že reguluje vstup na trh a určuje pravidla pro udělování profesních licencí a certifikátů. Pro většinu svobodných povolání také ukládá zákonnou povinnost registrace členů do profesních komor. Hlavním cílem regulací vstupu na trh je garance kvality poskytovaných služeb, kdy se „vláda může např. pomocí subvencí snažit udržet na trhu poskytovatele vysoce kvalitních služeb, a to i přes přetrvávající problém adverzní selekce nebo určit jistou úroveň kvality nutnou pro možnost vstupu na trh“ (Garoupa, 2004, str. 9). Při existenci morálního hazardu však ani politika vlády v podobě subvencí nemusí mít za následek, že v dané ekonomice budou vysoce kvalitní služby skutečně nabízeny. Aby mohla vláda posuzovat kvalitu služeb, musí zpravidla zřídit vládní regulační orgán složený z odborníků daného odvětví, což s sebou nese riziko snahy o dobývání renty těmito odborníky, a tedy snahu o co nejvyšší regulace. 1.3.2 Samoregulace Profesní komory sdružují členy jednotlivých odvětví, mohou vznikat buď dobrovolně, nebo ze zákona, v rámci řízení aktivit svých členů provádějí samoregulaci. Samoregulace není ve formě zákonů, ale etických kodexů či souborů 19

pravidel, k jejichž plnění se členové profesních komor dobrovolně zavázali, ale nelze je vynutit. Závažné porušení etických pravidel však může vést k vyloučení z profesní komory, což v případě lékárníka znamená, že již nadále nemůže vykonávat svou profesi. Profesní komory tvrdí, že hlavním účelem samoregulace je zvýšení kvality poskytovaných služeb. Samoregulace má ale také svou stinnou stránku, a tou je omezení konkurenčního prostředí na daném trhu. Hlavním důvodem je, že „profesní komory se z naprosté většiny skládají z členů dané profese, což znamená, že na rozdíl od veřejného regulačního orgánu, který je (měl by být) nezávislý, jsou tyto komory ovlivňovány vlastními zájmy“ (Philipsen, 2003, str. 23). Právě tyto vlastní zájmy mohou způsobit chování profesní komory jako kartelu.9 Na druhou stranu je nutné zmínit fakt, že díky absenci složitého legislativního procesu, mohou profesní komory mnohem pružněji a rychleji reagovat na měnící se podmínky daného trhu. Ačkoli jsou profesní komory na vládě nezávislé, mají velký vliv při vzniku zákonů, jež se týkají jejich oboru, a to zejména díky tomu, že členové těchto komor figurují jako odborní poradci při vytváření legislativy či jsou přímo členy vládních regulačních agentur. 1.3.3 Regulace soukromými subjekty Regulace soukromými subjekty (někdy nazývána také regulace třetím stranami) představuje alternativní přístup k regulaci, jež se zaměřuje zejména na problém informační asymetrie, ale snaží se jej řešit s co nejmenšími zásahy do trhu. Jednou z možností je „nezávislá ratingová agentura tvořená spotřebiteli s opakovanými nákupy, jež by pomocí svých hodnocení pomáhali méně zkušeným spotřebitelům“ (Garoupa, 2004, str. 11). 1.3.4 Regulace EU Zatímco výše jsme si uvedli regulátory, kteří působí v rámci státu, je potřeba si uvést ještě jednoho významného nadnárodního regulátora, a tím je Evropská unie 10. Regulace EU vychází z existence společného evropského trhu pro zboží a služby, jehož hlavním cílem je garance kvality zboží a služeb. V případě regulace svobodných povolání Evropskou unií je důraz zejména na odstranění překážek ve 9

Profesní komora chovající se jako kartel omezuje vstup na trh a stanovuje ceny nad ceny, jež by byly na konkurenčních trzích, a tím získává finanční prostředky. V praxi je však velmi těžké prokázat, že se profesní komory jako kartely skutečně chovají. 10 EU vydává nařízení a směrnice, přičemž pouze nařízení jsou právně závazná, zatímco směrnice je „právní akt stanovující cíl, který musejí všechny země EU splnit. Každá země se však může rozhodnout jakým způsobem (Europa.eu, 2014).“

20

volném pohybu osob, přičemž se reguluje především způsob uznávání kvalifikací a odborné praxe. Jedním z klíčových dokumentů, které se věnují právě uznávání odborných kvalifikací, je Směrnice evropského parlamentu a rady 2005/36/ES. Pokud se zaměříme pouze na farmaceuty, kterým je věnován oddíl 7 výše uvedené směrnice, dozvíme se, že je zde přesně stanovena minimální délka studia a odborné praxe11, kterou musí farmaceut absolvovat, aby mohl být vůbec uznán farmaceutem v jakémkoli členském státě EU. Tato směrnice dále stanovuje, jaké znalosti a dovednosti má mít farmaceut, a také uvádí základní výčet činností, ke kterým by měl farmaceut mít přístup po úspěšném absolvování studia, a to v jakémkoli členském státě EU. Při EU působí také mnoho neziskových asociací a organizací, které hájí zájmy různých odvětví a díky pravidelným schůzkám s poradními a jinými orgány EU se podílí i na vzniku legislativy EU, která se týká právě jejich odvětví. Farmaceuty tak v EU zastupuje nezisková asociace Farmaceutická skupina při EU (PGEU), jež si jako hlavní cíl stanovila „podporu a prosazování příspěvku evropských farmaceutů do zdravotního systému, společnosti a k individuálním pacientům“ (PGEU, 2014). Na tyto neziskové asociace se lze dívat ze dvou pohledů, stejně jako na profesní komory. Na jedné straně mají specifické znalosti o svém odvětví a mohou tak přispět k podpoře kvality. Na straně druhé se však jedná o sdružení členů dané profese, kteří se mohou snažit prosazovat opatření, jež by byla výhodná pro ně samotné, tedy i zde hrozí nebezpečí dobývání renty.

1.4 Jak regulujeme Existují různá třízení regulací v oblasti svobodných povolání, my budeme pro tuto práci používat stejné členění jako Paterson et al. (2003) ve své studii. Regulace dělíme do dvou hlavních skupin. První skupinu tvoří regulace na vstupu, kde patří především požadavky na vzdělání, praxi, licence a členství v profesní komoře. Druhá skupina zahrnuje regulace chování na trhu (conduct regulation), mezi které řadíme regulaci reklamy, cen a poplatků, lokace, vnitřních prostor, forem spolupráce, produktu

a

další

regulace

(povinnost

celoživotního

vzdělávání,

pojištění

odpovědnosti za škodu a dodržování etického kodexu). Tabulka 1 shrnuje druhy regulací. Blíže se budeme jednotlivým druhům regulací věnovat ve druhé kapitole.

11

Délka studia musí být minimálně 5 let řádného denního studia na vysoké škole, z čehož alespoň 6 měsíců je odborná praxe.

21

Tab. 1: Druhy regulací Regulace na vstupu

Regulace chování na trhu

Vzdělání Praxe Licence Certifikáty Členství v profesní komoře

Reklama Ceny a poplatky Lokace Vnitřní prostor Otevírací doba Formy spolupráce Produkt Další regulace

Pramen: Paterson et al. (2003), vlastní zpracování

Shrnutí V první kapitole jsme si ujasnili, co rozumíme pod pojmem regulace, a také jsme uvedli některá specifika farmaceutického trhu. Tím největším je to, že spotřebitel léku nerozhoduje sám o tom, co bude spotřebovávat, a díky systému veřejného pojištění také nenese plné náklady (v případě léků na předpis). Cena tak není nositelem informace. V části 1.2 jsme se pak zabývali příčinami regulace lékárnické profese. Hlavním důvodem je existence tržních selhání v ekonomice, a to zejména informačních asymetrií. Běžný spotřebitel není schopen poznat sám kvalitu léku, proto potřebuje odborníka, který mu potřebné informace dodá. Regulace však nemusí sloužit pouze ke zkvalitnění služeb, a tedy ku prospěchu běžného spotřebitele, ale mohou být prospěšné také samotným regulovaným tím, že se jim díky omezení vstupu do odvětví zvýší příjmy. Lékárnická profese není regulována pouze vládou, ale také samotnou profesní komorou, dále pak EU a svůj vliv mají také samotní spotřebitelé. Regulace svobodných povolání můžeme dělit různými způsoby, v této práci bylo zvoleno dělení do dvou hlavních skupin, a to na regulace na vstupu do odvětví a regulace chování na trhu.

22

Kapitola 2 REGULACE LÉKÁRNICKÉ PROFESE V ČESKÉ REPUBLICE A NA SLOVENSKU V kapitole druhé této práce se budeme věnovat již konkrétním regulacím lékárnické profese v České republice a na Slovensku. Nejprve uvedeme stručnou charakteristiku povolání farmaceutického asistenta, konkrétně požadavky na vzdělání a náplň práce tohoto typu personálu v lékárnách. Další části kapitoly již soustředí svou pozornost na farmaceuty. Část 2.2 popisuje regulace na vstupu do odvětví, část 2.3 pak regulace chování na trhu. U každé z oblastí regulace lékárnické profese bude nejprve popsán stav v České republice, a poté na Slovensku.

2.1 Farmaceutický asistent Na začátku této kapitoly považujeme za nutné uvést typy personálu, který se vyskytuje v lékárnách (v České republice i na Slovensku), a mezi nímž obyčejný zákazník nerozlišuje, avšak z pohledu regulace je zde významný rozdíl. V lékárnách potkáváme dva druhy zdravotnického personálu, a to farmaceuta a farmaceutického asistenta (na Slovensku označován jako farmaceutický laborant). Na tomto místě se budeme věnovat farmaceutickým asistentům, kteří mají při chodu lékáren nezastupitelnou úlohu. Profese diplomovaný farmaceutický asistent je rovněž regulována, ale v mnohem menší míře než farmaceut. Hlavním regulujícím předpisem v České republice je zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských

zdravotnických

povolání

a

k výkonu

činností

souvisejících

s poskytováním zdravotní péče ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanovuje podmínky pro výkon povolání farmaceutického asistenta, kterými jsou odborná způsobilost, zdravotní způsobilost a bezúhonnost. Co se odborné způsobilosti týče, tato je upravena §19 zákona č. 96/2004 Sb. „odborná způsobilost…se získává absolvováním nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný farmaceutický asistent na vyšších zdravotnických školách.“ Tento paragraf také stanovuje, co se považuje za výkon povolání farmaceutického asistenta, jsou to „odborné činnosti spojené zejména s přípravou, výdejem, kontrolou a uchováváním léčiv a zdravotnických prostředků.“ Na tomto místě je důležité poznamenat, že farmaceutický asistent nesmí vydávat léky na předpis, pouze volně prodejné léky a zdravotnické pomůcky. Rovněž může podávat informace o jejich správném použití. Farmaceutický asistent je schopen léky připravovat, ale pouze pod dozorem či z ingrediencí předem 23

připravených farmaceutem. Typickou náplní práce farmaceutického asistenta v lékárnách je tedy výdej volně prodejných léků, kontrola léčiv a jejich stavu, objednávání a doplňování chybějících přípravků a zdravotnických pomůcek a podávání informací. Farmaceutický asistent může bez dohledu pracovat až poté, co složí zkoušku k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.12 Farmaceutický asistent by měl dodržovat etiku a standardy zdravotní péče a respektovat práva pacienta. Není zde zákonem stanovena povinnost registrace v profesní komoře, ale farmaceutičtí asistenti mají možnost registrace v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů.13 Hlavním cílem tohoto registru je ochrana veřejnosti, „jež spočívá na principu celoživotního vzdělávání, průběžného obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti, což vede ke zvyšování kvality…a prestiže nelékařských zdravotnických

profesí“

(NCONZO,

2014).

Celoživotní

vzdělávání

je

pro

farmaceutické asistenty ze zákona povinné, jeho druh a délka se zaznamenává do průkazu odbornosti. Na Slovensku upravuje povolání farmaceutického laboranta zákon č. 578/2004 Z.z. o poskytovateľoch

zdravotnej

starostlivosti,

zdravotníckych

pracovníkoch,

stavovských organizáciách v zdravotníctve ve znění pozdějších předpisů. Jako podmínky pro výkon profese farmaceutického laboranta jsou v § 31 stanoveny právní způsobilost, zdravotní způsobilost, odborná způsobilost a bezúhonnost, požaduje se také důvěryhodnost14. „Na výkon odborných pracovních činností v povolání farmaceutický laborant se vyžaduje získání úplného středního odborného vzdělání ve studijním oboru farmaceutický laborant (Ministerstvo zdravotníctva SR, 2014).“ Po úspěšném absolvování školy může farmaceutický laborant vykonávat dle nařízení vlády č. 296/2010 Z.z. o odbornej spôsobilosti na výkon zdravotníckeho povolania, spôsobe ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov, sústave špecializačných odborov a sústave certifikovaných pracovných činností ve znění pozdějších předpisů, odborné pracovní činnosti při přípravě a kontrole léků, při výdeji zdravotnických pomůcek a dietetických potravin a při uchovávání a skladování léčiv, léků, zdravotnických pomůcek a dietetických potravin, které

12

K připuštění ke zkoušce je nutné získat 40 kreditů z programu celoživotního vzdělávání, samotná zkouška se skládá z teoretické a praktické části. Osvědčení má platnost 10 let a je jedním ze způsobů získání registrace. 13 Platnost registrace je 10 let, a poté je ji potřeba prodloužit. Po registraci může daná osoba používat označení registrovaný. 14 Za důvěryhodnou se osoba považuje, pokud v minulosti nejednala neeticky ve vztahu k výkonu daného povolání.

24

odpovídá obsahu získaného vzdělání. Ani na Slovensku nemůže farmaceutický laborant prodávat léky na předpis. Farmaceutický laborant má ze zákona povinnost registrace, a to u Slovenské komory medicínsko-technických pracovníků. Za splnění určitých podmínek 15 může požádat o vydání licence, buď na výkon zdravotnického povolání, nebo na výkon odborného zástupce. Největší výhodou licence je možnost vykonávání povolání samostatně, tedy bez dozoru. Zákon stanoví rovněž i povinnost celoživotního vzdělávání, jehož průběh je zapsán v indexu odbornosti a záznamníku. Farmaceutický laborant by měl dodržovat Etický kodex zdravotnických pracovníků (blíže o kodexu v části Další regulace). Pokud bychom měli porovnat podmínky pro výkon povolání farmaceutického asistenta (laboranta) v České republice a na Slovensku, nevidíme zde mnoho rozdílů. Tím nejvýznamnějším je nutný stupeň dosaženého vzdělání, kdy na Slovensku stačí pouze středoškolské vzdělání, zatímco v České republice je nutné vyšší odborné. Je však nutné podotknout, že až do roku 2004 stačilo i v ČR středoškolské vzdělání na výkon profese farmaceutického asistenta. Dalším rozdílem je registrace v komorách, která je v České republice dobrovolná, ale na Slovensku je povinná. Co se týče náplně práce farmaceutických asistentů, ta je v obou zemích prakticky totožná, stejná je i povinnost dodržovat etické zásady a celoživotně se vzdělávat.

2.2 Regulace na vstupu Regulace na vstupu stanovují podmínky, které musí být splněny, aby mohla dotyčná fyzická osoba vykonávat dané povolání, v našem případě stát se farmaceutem. Hlavním cílem vstupních regulací je zajištění a garance kvality poskytovaných služeb spotřebitelům. Nejčastějšími typy vstupních regulací jsou požadavky na vzdělání a licence či certifikáty. Pokud se podíváme konkrétně na vstupní regulace farmacie v České republice, zjistíme, že k tomu aby se člověk mohl stát farmaceutem, musí splnit tři základní požadavky stanovené zákonem číslo 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Těmito základními podmínkami jsou odborná způsobilost, zdravotní způsobilost a bezúhonnost. Nyní se podíváme na tyto tři požadavky podrobněji. 15

Způsobilost k právním úkonům, zdravotní a odborná způsobilost, bezúhonnost, praxe minimálně 3 roky a musí být zapsán v registru. Rovněž je zde požadavek na důvěryhodnost, což v tomto případě znamená, že žadatel o licenci neměl v předchozích dvou letech pozastavenou činnost z důvodu porušení etického kodexu.

25

Posudek o zdravotní způsobilosti vydává praktický lékař daného farmaceuta, pokud o něj požádá sám farmaceut, případně, pokud žádá zaměstnavatel, pak lékař pracovnělékařské péče. Nemoci, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost, jsou poruchy pozornosti, paměti, intelektu a úsudku, dále pak závislosti a poruchy osobnosti.16 Bezúhonnost se dokládá výpisem z rejstříku trestů, který nesmí být starší než 90 dní. Aby mohl farmaceut vykonávat své povolání, musí být bezúhonný, tedy dle §3 odst. 3 zákona č. 95/2004 Sb. nesmí být pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin nebo za trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Co se týče odborné způsobilosti, té se podrobněji věnuje vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 187/2009 Sb. o minimálních požadavcích na studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a na vzdělávací program všeobecné praktické lékařství. K tomu, aby farmaceut získal odbornou způsobilost, musí absolvovat nejméně pětileté prezenční studium v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu, z něhož nejméně čtyři roky tvoří teoretická a praktická výuka a nejméně šest měsíců pak praxe v lékárně. Zároveň musí mít dle §4 výše uvedené vyhlášky znalosti o: 

léčivech17 a látkách použitých při výrobě a přípravě léčivých přípravků, jejich bezpečném a účelném použití, účinnosti a indikacích, kontraindikacích, dávkování a způsobu užití, zdravotní prevenci při práci s farmaceutickými přípravky, chemickými, karcinogenními a mutagenními látkami a látkami toxickými pro reprodukci



metabolismu a o účincích léčiv, o farmakokinetice, jakož i o účincích toxických látek a o způsobu užívání léčiv



farmaceutické technologii, o neklinickém a klinickém hodnocení léčiv a o klinické farmacii



vědeckých a praktických poznatcích umožňujících poskytovat náležité informace o léčivech a spolupracovat s ošetřujícími lékaři při optimalizaci farmakoterapie u konkrétních pacientů přípravcích k podpoře zdraví a o zdravotnických prostředcích



16

Úplný seznam nemocí, stavů a vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost, uvádí vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 271/2012 Sb. 17 Léčivem se rozumí látka nebo směsice látek, jež mají léčebné či preventivní vlastnosti při onemocnění lidí nebo zvířat (§ 2 z. č. 387/2007 Sb.), zatímco lék je již konkrétní upravená forma léčiva tak, jak je podávána pacientovi (Katzung, 1994, str. 10).

26



základních právních předpisech souvisejících s výkonem povolání farmaceuta



poskytování odborných informací o léčivech



radiační ochraně



profesní etice kontaktu farmaceuta s pacientem



problematice financování zdravotnictví a základních ekonomických vztahů, znalost základů managementu

A dovednosti při: 

přípravě lékových forem léčivých přípravků



výrobě a kontrole léčiv



kontrole léčiv v lékárně a při kontrole léčiv prováděné Státním ústavem pro kontrolu léčiv v jeho laboratořích



skladování a distribuci léčiv (u distributora léčiv)



přípravě, kontrole, skladování a výdeji léčiv v lékárnách



praktické komunikaci s pacientem s důrazem na práva pacientů a jejich uplatňování

Fyzická osoba, která splnila všechny tři podmínky stanovené zákonem (odborná, zdravotní způsobilost a bezúhonnost), tak může samostatně vykonávat „činnost při přípravě lékových forem léčivých přípravků, při výrobě a kontrole léčiv, při kontrole léčiv v lékárně a v laboratoři pro kontrolu léčiv, při skladování a distribuci léčiv u distributora léčiv, při přípravě, kontrole, skladování a výdeji léčiv v lékárnách a při poskytování odborných informací o léčivech“ (§4 odst. 2 zákona č. 95/2004 Sb.). Pokud chce farmaceut pracovat v lékárenském zařízení na území České republiky, musí splnit ještě jednu podmínku, a tou je registrace v České lékárnické komoře (dále jen ČLnK). Tato registrace je povinná dle zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře ve znění pozdějších předpisů. Výše uvedený zákon stanovuje rámcová pravidla, jejich přesnější a podrobnější úpravu najdeme v Organizačním řádu ČLnK. ČLnK zapíše na základě písemné žádosti do seznamu členů každého, kdo splnil podmínky pro výkon povolání farmaceut na území České republiky. Nejedná se tedy 27

pouze o farmaceuty, kteří absolvovali studium v ČR, ale také o usazené osoby a osoby hostující18. Registrační poplatek činí 200 Kč. Členství v ČLnK je zatíženo každoročním poplatkem, který činí 3 000 Kč v základní sazbě a 1 500 Kč v sazbě snížené (ženy na mateřské dovolené, muži na rodičovské dovolené, nepracující důchodci a studenti doktorandského studia v prezenční formě). Členství v ČLnK zaniká smrtí, ztrátou způsobilosti, požadavkem na vystoupení z komory či vyloučením. Z ČLnK může být vyloučen ten, kdo je pravomocně odsouzen za trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče či jiný úmyslný trestný čin, dále ten, kdo je v prodlení s placením členského příspěvku delším než šest měsíců a ten, komu byl uložen disciplinární trest ve formě vyloučení z komory. Základním posláním ČLnK je zaručování profesní odbornosti svých členů, dodržování etického kodexu a dohled nad celoživotním vzděláváním členů ČLnK (blíže v části Další regulace). Z důvodu zajištění odbornosti jsou farmaceuti povinni vést Přehled odborné praxe lékárníka, kde si zapisují průběh odborné praxe. Tento dokument musí být pravidelně potvrzován vedoucím lékárníkem či přímo provozovatelem dané lékárny. V případě, že se jedná o lékárníka, který působí jako odborný zástupce, musí údaje v Přehledu potvrdit okresní sdružení lékárníků. Co se týká udělování atestací, farmaceut se může dále specializovat, a to v sedmi oborech: farmaceutická technologie (4), klinická farmacie (5), nemocniční lékárenství (4), radiofarmaka (4), farmaceutická kontrola (3), laboratorní a vyšetřovací metody ve zdravotnictví (4) a veřejné lékárenství (4)19. Přičemž specializace v posledně jmenovaném oboru je nutná pro výkon vedoucího lékárny, jehož musí každá lékárna ze zákona mít. Specializované vzdělávání je ukončeno atestační zkouškou. Po úspěšném složení atestační zkoušky z oboru veřejné lékárenství, získá farmaceut osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékárníka. Pokud bude tuto funkci vykonávat, zavazuje se tím k osobnímu vedení lékárny, což znamená, že se bude „osobně účastnit na provozu a řízení lékárny, a to ve výši minimálně 75 % týdenní pracovní doby, kdy je lékárna otevřena pro veřejnost“ (Licenční řád ČLnK, 2014). Zákon č. 95/2004 Sb. stanovuje také povinnost celoživotního vzdělávání, jehož průběh si farmaceut zaznamenává do Průkazu odbornosti.

18

Za hostující osobu se považuje občan jiného členského státu EU či státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarska, který vykonává povolání farmaceuta v tomto jiném členském státě, kde je i trvale usazen a v České republice vykonává povolání farmaceut pouze dočasně. Jeho členství v ČLnK trvá pouze po dobu výkonu povolání farmaceuta v ČR a poté zaniká. 19 V závorkách je uvedena minimální délka specializačního vzdělávání v letech, dle vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 185/2009 Sb. o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů

28

Jak můžeme vidět z výše uvedeného, je lékárnická profese v České republice regulována mnoha zákony a vyhláškami, které jsou navíc často novelizovány. Povolání farmaceuta v sobě nese povinnost neustálého vzdělávání, ale zároveň se jedná o velmi žádané povolání, které je navíc nadprůměrně platově ohodnoceno.20 Jak je patrné z grafu 1, počet farmaceutů v České republice neustále roste. Graf 1: Počet lékárníků v České republice 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Pramen: Česká lékárnická komora, 2014

Z celkového počtu 8 448 lékárníků je 7072 žen, naprostá většina lékárníků (6352) je v zaměstnaneckém poměru. 1 471 členů ČLnK platí sníženou sazbu poplatků, tedy v současné době se aktivně nevěnují své profesi (důchodci, ženy a muži na rodičovské dovolené). V České republice připadá na jednoho lékárníka v průměru 1 244 obyvatel. Nyní se zaměříme na vstupní regulace na Slovensku. Hlavním a nejdůležitějším zákonem, který upravuje všechna zdravotnická povolání, je zákon č. 578/2004 Z.z. o poskytovateľoch

zdravotnej

starostlivosti,

zdravotníckych

pracovníkoch

a

stavovských organizáciách v zdravotníctve ve znění pozdějších předpisů 21. K tomu, aby mohla fyzická osoba poskytovat zdravotnickou péči, musí splňovat podmínky

20

Průměrný plat farmaceuta je 29 321 Kč, dle Platy.cz, 2014 (dostupné na www: http://www.platy.cz/platy/farmaceuticky-prumysl/farmaceut) 21 Původně byla jednotlivá zdravotnická povolání upravena zvláštními zákony (např. zákon č. 216/2002 Z.z. o povolání lékárníka), které byly v r. 2004 sloučeny do jednoho. Díky tomu, že upravuje všechna zdravotnická povolání, je několikrát ročně novelizován a je značně nepřehledný, proto se v současnosti připravuje rozdělení tohoto zákona zpět do několika zákonů, které budou upravovat jednotlivá povolání.

29

pro výkon zdravotnického povolání, kterými jsou dle §31 výše uvedeného zákona: způsobilost k právním úkonům, zdravotní způsobilost, odborná způsobilost, bezúhonnost, registrace v profesní komoře, důvěryhodnost a pro cizince i povinnost ovládat slovenský jazyk. Zdravotní způsobilost se prokazuje lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti (§ 32 zákona č. 578/2004 Z.z.), kterou vydává lékař se specializací ve všeobecném lékařství, a to na žádost posuzovaného. Po dovršení 65 let věk ukládá zákon povinnost podrobovat se takovémuto posudku každý rok. Bezúhonnost se prokazuje výpisem z rejstříku trestů. Za bezúhonného se považuje každý, kdo „nebyl právoplatně odsouzený za obzvlášť závažný trestný čin či trestný čin proti lidské důstojnosti, v souvislosti s dětskou pornografií, obchodování s lidmi, přijímání úplatku, podplácení nebo nepřímé korupce, dále pak úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem zdravotnického povolání“ (§ 38 zákona č. 578/2004 Z.z.). Za důvěryhodnou se považuje osoba, která neměla dva roky před žádostí o vydání povolení toto povolení ze závažných důvodů zrušeno. Odborná způsobilost se prokazuje dokladem o úspěšném ukončení vzdělání, v případě farmaceuta je to studium pětiletého prezenčního magisterského studia v oboru farmaceut. Nutnost zisku konkrétních znalostí a dovedností upravuje nařízení vlády č. 296/2010 Z.z. o odbornej spôsobilosti na výkon zdravotníckeho povolania, spôsobe ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov, sústave špecializačných odborov a sústave certifikovaných pracovných činností. Toto nařízení stanovuje, že studium musí trvat nejméně pět let, z toho alespoň čtyři roky jsou teoretická a praktická výuka a nejméně šest měsíců tvoří praxe v lékárně. Minimálními požadavky na obsah vzdělání jsou: 

biologie rostlin a živočichů



fyzika



všeobecná a anorganická chemie



organická chemie



analytická chemie



farmaceutická chemie včetně analýzy léků 30



všeobecná a aplikovaná biochemie



anatomie a fyziologie, lékařská terminologie



mikrobiologie



farmakologie a farmakoterapie



farmaceutická technologie



toxikologie



legislativa a profesní etika

Studiem se mají získat následující vědomosti a dovednosti: 

o léčivech a pomocných látkách používaných při výrobě léků



o metabolismu endogenních a exogenních látek včetně léčiv, o účincích léčiv, o používání léků a působení toxických látek



o právních a jiných požadavcích souvisejících s výkonem farmaceutických činností



z farmaceutické technologie, fyzikálního, mikrobiologického zkoušení léků



umožňující vyhodnotit vědecké údaje o lécích s cílem poskytován informací

chemického,

biologického

a

Na tomto místě si můžeme povšimnout, že důraz na profesní etiku se klade již během studia. Po získání odborných dovedností, může farmaceut samostatně vykonávat dle § 10 výše uvedeného nařízení tyto činnosti: 

hromadná příprava léků



výroba a kontrola léků



kontrola léků v laboratořích pro kontrolu léků



správné uchovávání a velkodistribuce léků, léčiv, pomocných látek a zdravotnických pomůcek

31



příprava, kontrola, uchovávání a výdej léků ve veřejných lékárnách, uchovávání a výdej zdravotnických pomůcek ve veřejných a nemocničních lékárnách



poskytování informací a rad o lécích a zdravotnických pomůckách

Farmaceut může dále získat odbornou způsobilost na výkon specializovaných pracovních činností, a to v oborech farmaceutická kontrola a zabezpečování kvality léků, farmaceutická technologie, lékárenství, technologie radiofarmak a vyšetřovací metody v klinické biochemii. Délka studia u všech těchto oborů je tři roky. Po získání jedné z výše uvedených specializací, může farmaceut studovat další dva roky a získat specializaci v oboru analytická toxikologie nebo klinická farmacie. Pokud se chce farmaceut stát vedoucím lékárny, musí získat buď pětiletou odbornou praxi, nebo vystudovat specializační obor lékárenství. Odborný zástupce v lékárně musí mít alespoň tříletou praxi. Pro výkon povolání farmaceuta je nutná registrace u Slovenské lékárnické komory (SLeK), která zapíše na vlastní žádost každého, kdo má zdravotní a odbornou způsobilost a je bezúhonný. Dále může SLeK udělit čestné členství osobě, která se významně zasloužila o rozvoj povolání farmaceuta. Poplatek za zápis do registru je 13 €. SLeK zajišťuje celoživotní vzdělávání členů, uděluje licence a dbá na dodržování Etického kodexu lékárníka. Hodnocení průběžného vzdělávání posílá místní orgán SLeK na vedení registru, a dále na orgán pro dohled, kterým je zdravotní pojišťovna. Roční členský příspěvek činní 50 € pro farmaceuta, 288 € pro vedoucího lékárny či odborného zástupce, 10 € pro ženy na mateřské dovolené a 0 € pro farmaceuty nad 65 let věku, kteří nevykonávají povolání farmaceuta. Zánik členství v registru vznikne na vlastní písemnou žádost, smrtí či vyloučením z komory22. I na Slovensku musí fyzická osoba splnit mnoho požadavků proto, aby mohla vykonávat povolání farmaceuta. I zde se jedná o povolání s povinností celoživotního vzdělávání a stejně jako v České republice i zde počet lékárníků neustále roste, jak je patrné z grafu 2.

22

K vyloučení dochází jen zcela výjimečně, neboť je až poslední možností. Nejprve se za porušení povinností uděluje pokuta do výše 1 659 €, následuje podmínečné vyloučení až na dva roky, a pak teprve vyloučení ze SLK.

32

Graf 2: Počet lékárníků na Slovensku 5000 4500 4000 3500

3000 2500 2000 1500 1000 500 0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Pramen: Slovenská lékárnická komora, 2014

Z grafu můžeme vidět, že počet lékárníků poměrně rychle narůstá, v průměru o 200 farmaceutů ročně, výjimkou byl rok 2013, kdy do registru přibylo pouze 11 farmaceutů, zatímco dva předchozí roky to bylo téměř 300. Z celkového počtu 4 648 lékárníků je 4 044 žen, tedy naprostá většina. Vstupní regulace v oboru farmacie jsou v České republice i na Slovensku téměř totožné. Svůj podíl na tom má také legislativa EU, kdy byla Směrnicí evropského parlamentu a rady č. 2005/36/ES stanovena minimální délka studia a požadavek praxe během studia. Tato směrnice také stanovuje, jaké znalosti a dovednosti by měl farmaceut mít. Pro získání odborné způsobilosti je tedy v obou zemích nutné mít vysokoškolské vzdělání na magisterském stupni v délce nejméně pěti let, přičemž alespoň šest měsíců musí tvořit praxe. V obou zemích se farmaceuti musí registrovat v profesních komorách, celoživotně se vzdělávat a jednat dle etických kodexů. Na zákony danými požadavky na vzdělání a důraz na celoživotní vzdělávání, můžeme vidět snahu o zaručení odbornosti a kvality farmaceutů ze strany států i samotných profesních komor. Toto neustálé a kontinuální vzdělávání funguje jako signál pro běžné spotřebitele, kteří vědí, že se jim v lékárnách dostane odborné péče a kvalifikovaných rad. Zákonodárci počítají s existencí informačních asymetrií, a proto již přímo v legislativě uvádějí povinnost podávat informace, vysvětlovat užívání léků, kontraindikace, nabízet alternativy léků atp. Toto více do hloubky rozvíjejí etické kodexy. 33

2.3 Regulace chování na trhu Nyní zaměříme pozornost na další skupinu regulací, která se sice většinou netýká přímo samotných farmaceutů, ale ovlivňuje je při výkonu jejich povolání, protože se dotýká pracovního prostředí a produktů, jež farmaceuti prodávají. Dle Patersona et al. (2003) patří mezi typické regulace chování na trhu regulace lokace, otevírací doby a požadavků na vybavení. Dále pak regulace reklamy, cen a poplatků, forem spolupráce a další regulace, kam řadíme povinnost celoživotního vzdělávání, pojištění odpovědnosti za škodu a dodržování etického kodexu. Každý druh regulací si teď podrobně rozebereme. 2.3.1 Regulace lokace, otevírací doby a požadavků na vybavení Nejprve se budeme věnovat České republice. Co se týče regulace umístění lékárny, v podstatě žádné přímé nejsou. Není stanoven maximální počet lékáren, které mohou v ČR fungovat, ani není stanoven minimální počet zákazníků na jednu lékárnu, což ve svém důsledku vede k tomu, že není výjimkou, pokud je na jedné frekventované ulici několik lékáren. Stejně tak není přímo regulována ani otevírací doba, teoreticky tak může být lékárna otevřena 24 hodin denně 365 dní v roce. Co je však regulováno striktně, jsou požadavky na vybavení lékárny, a to jak materiální, tak i personální. Tyto regulace ve svém důsledku nepřímo ovlivňují i lokaci a otevírací dobu. Požadavky na materiální vybavení lékárny stanovují přílohy 1 a 5 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 92/2012 Sb. o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče. Základními požadavky jsou umístění v nebytových prostorech, zajištění dodávky pitné vody, odvod odpadních vod, větrání, připojení na veřejný rozvod elektrické energie, připojení k veřejné telefonní síti a k internetu. Požadavky na základní provozní prostory jsou: 

místnost pro výdej léčivých přípravků a zdravotnických prostředků pro veřejnost, která musí mít alespoň 28 m2 a musí být vybaven i židlemi pro zákazníky



místnost pro přípravu a úpravu léčivých přípravků s minimální plochou 12 m2, musí být vybavena umyvadlem, chladničkou a přístrojem pro přípravu čištěné vody



umývárna, jejíž min. plocha musí být 6 m2 a musí být vybavena dřezem a zařízením pro sušení laboratorních nástrojů a obalů, případně i dalšími přístroji, pokud lékárna provádí další odborné činnosti

34



prostor pro uchovávání léčivých přípravků a zdravotnických prostředků s minimální plochou 18 m2 a vybaven musí být chladícím zařízením a nepřenosnou uzamykatelnou schránkou z kovu



místnost pro příjem dodávek zásob musí mít min. plochu 8 m2



prostor pro výdej léčivých přípravků a zdravotnických prostředků zdravotnickým zařízením lůžkové péče, pokud toto lékárna provádí (musí mít alespoň 10 m2)



pokud lékárna provádí další odborné činnosti, musí mít pro ně odborná pracoviště23

Vedlejší provozní prostory jsou pak tvořeny prostorem pro práci farmaceuta, sanitárním zařízením pro zaměstnance a prostorem pro úklidové prostředky. Lékárna musí mít také oddělený vstup pro veřejnost a pro zaměstnance. Splnění výše uvedených požadavků kontroluje Státní ústav pro kontrolu léčiv, jež vydává závazné stanovisko k věcnému a technickému vybavení zdravotnického zařízení, v němž bude poskytována lékárenská péče, a které je nutnou součástí k žádosti o udělení oprávnění k provozování lékárny. Lékárnu si může zřídit téměř jakákoli fyzická osoba24, nemusí se jednat o farmaceuta, ale tato osoba musí zajistit alespoň takový personál, který je stanoven vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 99/2012 Sb. o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotnických služeb. Další požadavky přidává také zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Každá lékárna musí mít odborného zástupce, kterým ze zákona může být jakýkoli farmaceut (nemusí mít specializovanou způsobilost ani praxi v oboru) a vedoucího lékárníka, což je farmaceut se specializovanou způsobilostí (viz vstupní regulace), dále pak další farmaceuty s odbornou či specializovanou způsobilostí dle odborných činností, které lékárna poskytuje. K tomu, aby žadatel získal oprávnění k provozování lékárny, musí k žádosti přiložit doklad o své bezúhonnosti, doklad o způsobilosti odborného zástupce k výkonu zdravotnického povolání, doklad o jeho bezúhonnosti a prohlášení odborného zástupce se souhlasem k ustanovení do funkce odborného zástupce. Dále pak personální obsazení včetně týdenní pracovní doby a specifikace oboru, v němž mají pracovníci způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, u vedoucích zaměstnanců i jejich pracovní zařazení. Dále musí být přiloženo závazné 23

odbornými činnostmi se myslí např. příprava sterilních léčivých přípravků, jejich kontrola, konzultační činnosti Fyzická osoba musí mít alespoň 18 let, být plně svéprávná, bezúhonná, mít trvalý pobyt či oprávnění k pobytu na území ČR (§ 16 z. č. 372/2011 Sb.). Žádat o povolení může také osoba právnická. 24

35

stanovisko k věcnému a technickému vybavení zdravotnického zařízení, v němž bude poskytována lékárenská péče, provozní řád a doklad o jeho schválení krajskou hygienickou stanicí a doklad, z něhož vyplývá oprávnění žadatele užívat prostory, kde chce zřídit lékárnu. Jak vyplývá z výše uvedeného, není vůbec jednoduché zřídit novou lékárnu, jedná se o administrativně a časově náročný proces. Tab. 2: Počet veřejných lékáren v České republice dle krajů v září 2014 Kraj

Počet lékáren

Obyvatel na lékárnu

Hlavní město Praha

334

3 490

Jihočeský

166

3 768

Jihomoravský

353

3 200

Karlovarský

97

3 137

Královehradecký

173

3 165

Liberecký

113

3 785

Moravskoslezský

320

3 925

Olomoucký

185

3 463

Pardubický

155

3 260

Plzeňský

159

3 460

Středočeský

287

3 957

Ústecký

198

4 146

Vysočina

128

3 988

Zlínský

162

3 653

CELKEM

2 830

3 608

Pramen: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2014

Regulace lokace, otevírací doby a vybavení jsou na Slovensku velmi podobné těm v České republice, tedy lokace a otevírací hodiny se přímo neregulují, naopak vybavení je regulováno poměrně přísně. Na Slovensku upravuje materiální, prostorové a personální vybavení lékárny vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 198/2001 Z.z. o požiadavkách na správnu lekárenskú prax. Lékárna musí mít oddělený vstup pro zaměstnance, dodávku léků a pro zákazníky, u nově budovaných lékáren se vyžaduje bezbariérový vstup. Komunikační cesty mezi jednotlivými místnostmi musí být široké alespoň jeden metr a nesmí být zúženy regály, policemi ani jinými odstavenými předměty. Prostory veřejné lékárny musí dle § 5 výše uvedené vyhlášky mít plochu nejméně 110 m2, tuto plochu tvoří místnost na výdej léků, zdravotnických pomůcek a doplňkového sortimentu, jejíž součástí je i 36

čekací prostor pro pacienty, okýnko vybavené zvonkem a prostor na důvěrný rozhovor s pacientem. Prostor na příjem léků a dalšího sortimentu, prostor na přípravu léků, místnost na uchovávání léků a dalšího sortimentu, umývárna na čištění, sušení a sterilizaci obalů a pracovních pomůcek určených na výrobu léků, kancelář, denní místnost (při vyšším počtu zaměstnanců než 5), kancelář vedoucího lékárníka a sociální zařízení. Materiální vybavení každé z výše uvedených místností lékárny podrobně upravuje Příloha č. 1 vyhlášky č. 198/2001 Z.z. a zde se těmto požadavkům nebudeme z důvodů jejich rozsáhlosti blíže věnovat. Posudek na materiální a prostorové vybavení lékárny vydává slovenský Státní ústav pro kontrolu léčiv. Každá lékárna musí mít vedoucího lékárníka, který musí prokázat svou odbornou způsobilost diplomem o absolvování specializačního oboru lékárenství. Tento farmaceut odpovídá za chod lékárny a zabezpečuje poskytování lékárenské péče. Dále v lékárně mohou pracovat farmaceuti a farmaceutičtí laboranti s kvalifikacemi dle druhu vykonávaných činností, pod jejich odborným vedením zde mohou vykonávat praxi i studenti oboru farmacie a farmaceutický laborant. Celkový počet pracovníků veřejné lékárny určí statutární orgán podle druhu a rozsahu vykonávaných činností. Povolení k provozování lékárny vydává příslušný krajský úřad, podmínky k udělení povolení upravuje zákon č. 578/2004 Z.z. v § 11 až 13. Žadatelem může být jakákoli fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům, bezúhonná a důvěryhodná25. K žádosti je potřeba přiložit doklad o bezúhonnosti, čestné prohlášení o důvěryhodnosti, živnostenský list, doklad o existenci právního vztahu k užívání prostor budoucí lékárny, kladný hygienický posudek, doklad o vydání licence na výkon zdravotnického povolání, pokud lékárnu provozuje sám farmaceut či doklad o vydání licence na výkon povolání odborného zástupce, doklad o jeho bezúhonnosti, pracovní smlouva odborného zástupce a jeho čestné prohlášení, že nevykonává funkci odborného zástupce v žádné jiné lékárně. Dále také posudek na materiálové a prostorové vybavení lékárny, povolení na zacházení s humánními léky a zdravotnickými pomůckami. Je nutné také závazné stanovisko obce k zahájení činnosti lékárny a k jejímu umístění a návrh otevírací doby.

25

Za důvěryhodnou se považuje osoba, které nebylo v předcházejících dvou letech zrušeno povolení k provozu lékárny. I na Slovensku může o povolení žádat právnická osoba.

37

Tab. 3: Počet veřejných lékáren na Slovensku dle krajů v září 2014 Kraj

Počet lékáren

Obyvatel na lékárnu

Banskobystrický

232

2 831

Bratislavský

280

2 208

Košický

266

2 988

Nitrianský

272

2 524

Prešovský

247

3 315

Trenčianský

197

3 007

Trnavský

211

2 643

Žilinský

226

3 055

CELKEM

1 931

2 805

Pramen: vyšší územní samosprávné celky, 2014. vlastní zpracování

Otevřít si lékárnu v České republice nebo na Slovensku je poměrně zdlouhavý a administrativně náročný proces, který přesto ročně podstupují desítky osob, jelikož se počet lékáren v obou zemích neustále zvyšuje. Ačkoli ani v jedné ze zemí není přímo regulována lokace či otevírací doba, není možné si lékárnu otevřít kdekoli a díky personální náročnosti a nadprůměrnému platovému ohodnocení farmaceutů, není ekonomicky výhodné mít ji otevřenu 24 hodin denně. Pro spotřebitele je však výhodné mít lékárnu doslova „na každém rohu“, a to jak z hlediska dostupnosti, tak i cen výrobků k volnému prodeji. 2.3.2 Regulace reklamy V České republice je reklama regulována zákonem č. 138/2002 Sb. o regulaci reklamy ve znění pozdějších předpisů. Co se týče reklamy léčivých přípravků, ta se dělí na dvě skupiny, a to reklamu pro odborníky (lékař, lékárník) a reklamu pro širokou veřejnost. Pro obě skupiny platí, že reklama nesmí být klamavá, skrytá ani založená na podprahovém vnímání, nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Srovnávací reklama na léčivé přípravky je přípustná pouze pro odborníky. Reklama pro odborníky může být šířená pouze komunikačními prostředky určenými právě pro tyto odborníky. Reklama na léčivé přípravky zaměřená na široku veřejnost (§ 5a), tedy taková, kterou mohou používat i lékárny vůči svým zákazníkům, se může používat pouze pro volně prodejné léky. Reklama nesmí být použita na léky na lékařský předpis, psychotropní a omamné látky, s výjimkou vakcinačních akcí schválených Ministerstvem zdravotnictví. Je zakázána reklama na léčiva, která

38

nejsou registrována v České republice. Zakazuje se poskytování vzorků léčivých přípravků široké veřejnosti. Reklama také dle § 5a odst. 6 nesmí: 

obsahovat zmínky o příznacích závažných onemocnění (např. tuberkulóza, cukrovka, rakovina)



naznačovat, že účinky s nežádoucími účinky



naznačovat, že užívání přípravku zlepší zdraví užívajícího, nebo naopak, že jeho neužívání zdraví zhorší



doporučovat užívání přípravku s odvoláním na neodborníky (např. populární osobnosti)



naznačovat, že léčivý přípravek je potravinou či kosmetickým přípravkem



poukazovat nevhodným nebo přehnaným způsobem na změny na těle v průběhu nemoci nebo na možnost uzdravení



mít za účel zvýšení spotřeby léčiv

přípravku

jsou

zaručené

či

nejsou

spojené

Reklama naopak musí být formulována tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o léčivý přípravek, přičemž jeho název musí být přesně takový, jaký je uveden v registraci. Uveden musí být i obecný název léčivé látky obsažené v přípravku, pokud je hlavní látkou jen jedna. V případě tištěné reklamy, musí obsahovat dobře čitelnou výzvu k přečtení příbalové informace. Dozor na dodržování zákona o reklamě vykonává Státní ústav pro kontrolu léčiv. Na Slovensku reguluje reklamu zákon č. 147/2001 Z.z. o reklame ve znění pozdějších předpisů. Dle všeobecných požadavků musí být reklama v souladu s dobrými mravy, nesmí být skrytá, klamavá, nesmí mít znaky nekalých obchodních praktik, nesmí znevažovat lidskou důstojnost, podporovat diskriminaci a násilí a zneužívat důvěru spotřebitele. Reklamu léků upravuje § 8 výše uvedeného zákona. Tento paragraf se vztahuje jak na reklamu pro odborníky, tak i širokou veřejnost, ale my se budeme dále věnovat pouze reklamě léků pro široku veřejnost. Je zakázána reklama léků, které nejsou na Slovensku registrované, obsahují omamné a psychotropní látky, jejich výdej je vázán na lékařský předpis, a také léků, jejichž výdej sice není vázán na lékařský předpis, ale jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Výjimku tvoří očkovací kampaně schválené Ministerstvem zdravotnictví. Je zakázáno přímo distribuovat léky veřejnosti za účelem reklamy. Reklama na léky také nesmí: 

vyvolávat dojem, že lékařské vyšetření je zbytečné 39



vyvolávat dojem, že účinky léku jsou zaručené a nejsou provázeny žádnými nežádoucími účinky



naznačovat, že užívání léků může zlepšit dobrý stav osoby nebo naopak neužívání léků jej zhoršit



obsahovat doporučení vědců, zdravotnických pracovníků či známých osob, které by mohly podpořit spotřebu léků



připodobňovat lék k potravině, kosmetickému výrobku či jiné spotřební věci



používat nadměrné, hrozivé nebo klamné zobrazení změn lidského těla v důsledku nemoci nebo tímto způsobem odkazovat na potvrzení o vyléčení nemoci

Musí být patrné, že se jedná o reklamu a výrobek v ní je lékem. Reklama musí obsahovat název léku a léčiva v něm obsaženém, pokud je zde jen jedno hlavní léčivo. Dále nezbytné informace o správném používání a srozumitelnou a viditelnou výzvu k přečtení příbalové informace. Dozor na dodržování zákona o reklamě vykonává Státní ústav pro kontrolu léčiv. Z výše uvedeného můžeme vidět, že úprava reklamy léčiv je v České republice a na Slovensku téměř totožná, najdeme zde pouze minimální rozdíly. Celkově se dá říci, že je reklama na léčiva v obou zemích regulována poměrně striktně. Hlavním důvodem je to, že předmětem zájmu je zde ochrana lidského zdraví. 2.3.3 Regulace cen a poplatky Nejprve se budeme věnovat České republice. „Cenová regulace léčiv se týká pouze léčivých přípravků, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, těchto je v ČR zhruba 9 000, přičemž se jich reálně obchoduje asi jen 6 000 (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2014).“26 Ceny léčiv stanovuje Ministerstvo zdravotnictví, a to ve čtyřech krocích. 1. Vymezení jednotlivých složek ceny, které budou podléhat regulaci, v ČR se

rozlišuje mezi cenou výrobce a obchodní přirážkou. Cena výrobce se reguluje zcela výjimečně, obchodní přirážka naopak vždy. „Obchodní přirážka je částka vyjadřovaná v % podílu z ceny výrobce, o kterou může být cena výrobce navýšena. Představuje společnou přirážku všech distributorů, přes které je léčivý přípravek distribuován, včetně lékárny, která je posledním

26

Registrovaných léčiv, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění je přes 50 000, v praxi se jich obchoduje však jen okolo 2 000.

40

článkem dodavatelského řetězce. O obchodní přirážku se tedy musí všichni v tomto dodavatelském řetězci podělit (MZ ČR, 2014).“ 2. Vymezení léčiv, která budou podléhat regulaci ceny 3. Stanovení způsobu, jakým se jednotlivé složky ceny budou regulovat. V ČR

se obě složky ceny regulují stanovením maximální ceny, která nesmí být při prodeji výrobku překročena. U ceny výrobce je to maximální cena, za kterou může svůj výrobek uvést na trh. U obchodní přirážky se jedná o maximální cenu, kterou mohou všechny subjekty v dodavatelském řetězci přisadit k ceně výrobce.27 4. Stanovení konkrétní výše regulované ceny. Maximální cena výrobce se stanovuje správním řízením u Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Maximální obchodní přirážka se stanovuje přímo v cenovém předpise vydávaném Ministerstvem zdravotnictví ve Věštníku MZ. Maximální obchodní přirážka se přímo odvíjí od ceny výrobce, s tím, že čím vyšší je cena výrobce, tím nižší je obchodní přirážka. Max. obchodní přirážka má tedy degresivní charakter. Tab. 4: Maximální obchodní přirážka v České republice Pásmo

Cena výrobce v Kč (od – do)

Sazba v %

1

0,00 – 150,00

37

2

150,01 – 300,00

33

3

300,01 – 500,00

24

4

500,01 – 1 000,00

20

5

1 000,01 – 2 500,00

17

6

2 500,01 – 5 000,00

14

7

5 000,01 – 10 000,00

6

8

10 000,01 – 9 999 999,00

4

Pramen: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2014

Konečnou cenu léku tvoří cena výrobce + obchodní přirážka + DPH (15 %, respektive 5 % od roku 2015)

27

Obchodní přirážka je jediným příjmem lékárny z prodeje léků na předpis. Dalším příjmem byl i 30Kč regulační poplatek, ale ten nebyl téměř nikde vybírán. Průměrná marže lékárny z léků na předpis je 17,7 % (PharmDr. Hrubý K., 2006).

41

Platy lékárníků a farmaceutických asistentů nejsou nijak regulovány, pokud pracují v soukromém sektoru, pokud se jedná o nemocniční lékárníky, pak tito mají tabulkové platy. Nyní zaměříme svou pozornost na poplatky. Farmaceut platí 200 Kč za registraci do ČLnK a každý rok 3 000 Kč členský příspěvek (1 500 Kč ve snížené sazbě pro ženy na mateřské dovolené či důchodce), dále mu také vznikají náklady na další vzdělávání, přičemž jedno školení stojí v průměru 900 Kč. Vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání stojí 100 Kč, oprávnění k výkonu odborné činnosti a oprávnění k poskytování zdravotnických služeb stojí 1 000 Kč a povolení k zacházení s omamnými látkami stojí 500 Kč.28 Největší poplatky vznikají při zakládání nové lékárny. Žádost o vydání závazného stanoviska k technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení pro nově budovanou lékárnu stojí 22 100 Kč. Pokud by měl žadatel zájem o vyjádření k dispozičnímu řešení zdravotnického řešení před tím, než podá žádost o závazné stanovisko, zaplatí 3 100 Kč. Dalších 1 000 Kč stojí vydání rozhodnutí k registraci lékárny příslušným krajským úřadem. Regulace cen léků probíhá na Slovensku stejně jako v České republice, i zde mají od roku 2008 degresivní maximální obchodní přirážku. Ceny léků stanovuje Ministerstvo zdravotnictví a týká se pouze léků hrazených ze zdravotního pojištění. Tab. 5: Maximální obchodní přirážka na Slovensku Cena výrobce či dovozce v € Pásmo

28

Maximální obchodní přirážka v € a % U distributora

V lékárně

0,00 – 2,66

0,00 €+ 14,10 % základu

0,00 + 32,90 % základu

2,67 – 5,31

0,37€ + 11,10 % základu přesahujícího 2,66€


5,32 – 7,97



7,98 – 13,28



13,29 – 23,24



23,25 – 39,83



Výši poplatků za vydání osvědčení či oprávnění stanovuje zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích

42

39,84 – 73,03



73,04 – 165,97



165,98 – 331,94



331,95 – 663,88





663,89 a více

Pramen: Opatření MZ SR č. 07045/2003-OAP z 30. prosince 2003, kterým se ustanovuje rozsah regulace cen v aktuálním znění

Konečnou cenu léku tvoří cena výrobce či dovozce + obchodní přirážka + DPH (10 %). Průměrná marže lékárny u léků na předpis se od reformy regulace cen v roce 2008 pohybuje okolo 16 % (HPI, 2014). Co se poplatků týče, lékárník či farmaceutický laborant zaplatí 13 € za zápis do registru, dále roční členský příspěvek 50 € pro farmaceuta, 288 € pro vedoucího lékárny či odborného zástupce, 10 € pro ženy na mateřské dovolené a 0 € pro farmaceuty nad 65 let věku. Licence na výkon samostatné zdravotnické praxe či licence pro výkon funkce odborného zástupce stojí 66 €, licence pro výkon zdravotnického povolání stojí 33 €. Při žádosti o vydání povolení na otevření lékárny se platí 80 € správní poplatek kraji a dalších 250 € Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv za vydání posudku. Povolení na zacházení s humánními léky a zdravotnickými pomůckami stojí 100 €29. 2.3.4 Regulace forem spolupráce V této části práce se budeme věnovat formám, ve kterých mohou existovat veřejné lékárny. Tyto formy jsou v obou zemích tři a jsou to:

29



samostatné lékárny



lékárny sdružené pod jedním vlastníkem, přičemž každá lékárna je samostatnou s.r.o. (dále označovány jako řetězce)



samostatné lékárny sdružené do virtuálních sítí, aliancí či družstev

Výše poplatků je stanovena zákonem č. 145/1995 Z.z. o spravnych poplatkoch ve znění pozdějších předpisů

43

Nejprve se zaměříme na Českou republiku, jak můžeme vidět z níže uvedené tabulky, z celkového počtu 2 830 lékáren, je 1 995 lékáren (71 %) v nějaké formě řetězce či sítě. Tab. 6: Formy lékáren v České republice Forma

Počet lékáren

Samostatné lékárny Řetězce Virtuální sítě CELKEM

835 623 1 372 2 830

Pramen: vlastní zpracování

Největším řetězcem je Dr. Max s 352 lékárnami, a dále Benu se 175 lékárnami. Největšími výhodami řetězců je důraz na kvalitu poskytovaných služeb, vlastní systém průběžného vzdělávání a jejich síla na trhu. Největšími sdruženími jsou sdružení nezávislých lékárníků Moje lékárna se 394 lékárnami, dále virtuální síť nezávislých lékárníků Alphega (193), aliance samostatných lékáren CoPharm (154), sdružení nezávislých lékáren PharmaPoint (153), sdružení nezávislých lékáren Magistra (138) a Dobrá lékárna (123). Největší výhodou zapojení lékárny do sdružení je možnost společného marketingu a nákupů, přesto mají tyto lékárny každá svého majitele. Naprostá většina sdružených lékáren má věrnostní systémy pro své klienty, tyto se rozmohly zejména po roce 2008 a stanovení regulačních poplatků za recept. Na Slovensku je z celkového počtu 1 931 lékáren v nějaké síti či řetězci 1 749 lékáren, což je 91 % z celkového počtu. V následující tabulce si uvedeme počty lékáren v jednotlivých formách. Tab. 7: Formy lékáren na Slovensku Forma

Počet lékáren

Samostatné lékárny Řetězce Virtuální sítě CELKEM

182 374 1 375 1 931

Pramen: HPI, 2014

Největším řetězcem na Slovensku je také Dr. Max s 200 lékárnami, a dále Farmakol s 54 lékárnami. Můžeme tedy vidět, že Dr. Max nemá přímého konkurenta, který by ohrožoval jeho pozici na trhu. Na tomto místě je však nutné poznamenat, že budoucnost řetězců je velmi nejistá, protože díky novelizaci zákona č. 362/2011 Z.z. je s platností od 1. ledna 2015 na Slovensku povoleno jedné fyzické či právnické osobě 44

vlastnit jen jednu lékárnu. Toto omezení existovalo na Slovensku až do konce roku 2011, kdy bylo právě zákonem č. 362/2011 Z.z. zrušeno. Pro všechny lékárny, které se mezi léty 2012 až 2014 spojily do řetězce, platí, že by se měly znovu rozpojit a fungovat jako samostatné s.r.o. Dá se tedy předpokládat, že většina těchto lékáren přejde z oficiálních řetězců do virtuálních sítí, kde vystupují jako samostatné s.r.o. Virtuální sítě jsou na Slovensku sdruženy pod nějakou distribuční firmou. Největší virtuální sítí je Partner (Phoenix)30 s 502 lékárnami, dále Plus lekáreň (Unipharma) s 382 lékárnami a Vaša lekáreň (Med-art) se 180 lékárnami. Virtuální sítě poskytují lékárnám úspory z rozsahu, poskytují marketingovou podporu, školení a posílení cenové konkurenceschopnosti. Na Slovensku jsou však zákonem zakázány věrnostní systémy v lékárnách. Jak v České republice, tak i na Slovensku se čím dál tím více lékáren sdružuje do sítí či řetězců. Zatímco na Slovensku je nějakým způsobem sdruženo už 91 % lékáren, v České republice je to zatím „jen“ 71 %. Tento rozdíl může vyplývat z toho, že dle vyjádření Slovenské lékárnické komory je lékárenský trh na Slovensku již přesycen a okolo poloviny lékáren v něm neprosperuje. Sdružení tak může lékárnám poskytnout konkurenční výhodu oproti lékárnám samostatným. Jakákoli síť či řetězec, ať už na Slovensku či v České republice, může nabídnout pomoc při marketingu, věrnostní programy (pouze v ČR), díky společným objednávkám pomoci ušetřit finanční prostředky, a také je schopna vyjednat nižší ceny u volně prodejných léků. U řetězců je velkou výhodou i program dalšího vzdělávání. 2.3.5 Další regulace Mezi další regulace řadíme povinnost uzavření pojištění odpovědnosti za škodu, další vzdělávání a povinnost dodržování etického kodexu. Pojištění odpovědnosti za škodu není ani v České republice, ani na Slovensku ze zákona povinné, respektive jeho povinnost zákon nechává na vůli České lékárnické komory (§ 9 zákona č. 220/1991 Sb.), proto se mu věnovat nebudeme. Povinnost dalšího vzdělávání je v České republice stanovena v § 2 zákona č. 220/1991 Sb., dozor nad celoživotním vzděláváním vykonává ČLnK. Hlavním cílem je udržování a prohlubování odborné způsobilosti lékárníka. Formami celoživotního vzdělávání jsou dle Řádu pro celoživotní vzdělávání členů ČLnK:

30



vzdělávací akce – kongresy, konference, semináře



přednášková činnost

V závorce je uvedena distribuční společnost zaštiťující virtuální síť.

45



publikační činnost



individuální stáže



e-learning



garantované kurzy ČLnK

Účast na vzdělávací akci je bodově ohodnocena a je nutno ji mít potvrzenu pořadatelem či jinak adekvátně doloženu. Celoživotní vzdělávání probíhá ve tříletých cyklech, přičemž je nutno nasbírat za jeden cyklus 90 bodů, z toho alespoň 20 % musí být z akcí garantovaných ČLnK. Průběh celoživotního vzdělávání se zaznamenává do Přehledu odborné praxe lékárníka. Splnění podmínek celoživotního vzdělávání se hodnotí na konci každého cyklu okresní komorou lékárníků. Etický kodex lékárníka vydává a schvaluje ČLnK, jeho celé znění naleznete v Příloze č. 1. Dodržování etického kodexu je pro všechny členy komory povinné a závazné. Nejdůležitějšími zásadami vyplývajícími z kodexu jsou: nediskriminace, mlčenlivost o záležitostech pacientů, respektování svobodné volby pacientů, respekt a loajalita ke komoře, znalost předpisů komory a zákaz činností, které by vedly ke snížení důstojnosti lékárenského stavu. Na Slovensku je povinnost celoživotního vzdělávání farmaceutů dána zákonem č. 578/2004 Z.z. a nařízením vlády č. 322/2006 Z.z. Dozor nad celoživotním vzděláváním vykonává SLeK. Celoživotní vzdělávání probíhá v pětiletých cyklech, přičemž farmaceut je povinen získat za toto období 100 kreditů. Účast na vzdělávací akci je nutno potvrdit pořadatelem. Další vzdělávání se zaznamenává do Indexu odbornosti a Záznamníku zdravotních výkonů a jiných odborných aktivit. Složkami celoživotního vzdělávání jsou dle výše uvedeného nařízení: 

kurzy a školení



odborná stáž na akreditovaném pracovišti poskytovatele zdravotnických služeb



akreditovaná aktivita dálkového studia



pedagogická činnost



publikační činnost



vědeckovýzkumná činnost

Etický kodex zdravotnického pracovníka je přílohou zákona č. 578/2004 Z.z. a je společný všem zdravotnickým povoláním. Jeho celé znění najdete v Příloze č. 2. 46

Dodržování kodexu je povinné a závazné. Nejdůležitějšími zásadami jsou: dodržování zásad lidskosti a úcty k člověku, ochrana zdravotnické dokumentace, znalost předpisů, zákaz používání nedůstojných praktik, nediskriminace a vzájemné uznávání zdravotnických pracovníků. V obou zemích je povinnost celoživotního vzdělávání stanovena zákonem, liší se však jeho podoba. Zatímco v České republice je délka vzdělávacího cyklu 3 roky a během této doby je nutné získat 90 kreditů, na Slovensku je cyklus dlouhý 5 let, ale je nutné získat 100 kreditů. Fakt, že průměrný počet kreditů získaných za rok cyklu je v České republice 30 a na Slovensku 20 kreditů neznamená, že je systém celoživotního vzdělávání na Slovensku méně náročný. Každá země má jiný systém kreditového hodnocení jednotlivých vzdělávacích aktivit. Největším rozdílem v etických kodexech mezi oběma zeměmi je ten, že zatímco Česká republika má speciální kodex jen pro lékárníky, který je vydáván lékárnickou komorou, na Slovensku existuje jen jeden kodex společný pro všechny zdravotnické pracovníky a je přímo součástí zákona.

Shrnutí Ve druhé kapitole jsme se věnovali konkrétním regulacím lékárnické profese v České republice a na Slovensku. Zjistili jsme, že regulace v obou zemích si jsou značně podobné, existují však i rozdíly. Povolání farmaceutického asistenta (laboranta) má při chodu lékárny nezastupitelnou úlohu, jedná se o personál, který vydává volně prodejné léky a sám připravuje jednodušší formy léčiv. Zatímco na Slovensku stačí k výkonu tohoto povolání čtyřleté středoškolské studium s povinnou praxí, v České republice je to studium tříleté, ale na vyšší odborné škole, také s povinnou praxí. Co se týče farmaceutů, musí v obou zemích absolvovat pětileté magisterské prezenční studium na vysoké škole farmaceutické s nejméně šesti měsíční praxí, při němž musí získat stanovené znalosti a dovednosti. V obou zemích je pro výkon povolání nutná registrace v lékárnických komorách. Farmaceuti se musí celoživotně vzdělávat a při výkonu profese dodržovat etické kodexy. Regulován však není pouze samotný výkon povolání, ale také prostředí, v němž farmaceuti v naprosté většině pracují, tedy veřejné lékárny. Aby mohla lékárna být vůbec otevřena, musí splnit přísné požadavky na materiální, prostorové a personální vybavení. Regulována je také reklama v lékárenství, která se dělí na reklamu pro širokou veřejnost a reklamu pro odborníky. Účelem ani jednoho druhu reklamy nesmí být propagace vyšší spotřeby léků, přičemž léky na předpis nesmí být předmětem reklamy pro širokou veřejnost vůbec. Z důvodu zisku lepšího postavení 47

na trhu a možnosti společného objednávání zboží, stávají se lékárny členy řetězců či družstev nebo virtuálních sítí, přičemž na Slovensku je takto zformováno již přes 90 % lékáren. Lékárny samotné nemají vliv na zisk z ceny léků hrazených z veřejného pojištění, protože u těchto druhů léků je ministerstvy zdravotnictví stanovována maximální obchodní přirážka, kterou si mezi sebou mohou rozdělit jednotlivé stupně dodavatelského řetězce. Skutečná marže lékáren je z tohoto důvodu nižší, než je obchodní přirážka, v České republice je to v průměru téměř 18 %, na Slovensku okolo 16 %.

48

Kapitola 3 VÝPOČET INDEXU REGULACE Poté, co jsme si v předchozí kapitole popsali regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku, si v této kapitole spočítáme indexy regulace lékárnické profese v těchto dvou zemích. Pro výpočet indexů využijeme dvě metody, které byly použity ve studiích Volkerinka et al. (2007) Study of regulatory restrictions in the field of pharmacies a Patersona et al. (2003) Economic impact of regulation in the field of liberal professions in different member states. Nejprve bude použita metoda Volkerinkova, v další části pak Patersonova.

3.1 Index regulace dle Volkerinka et al. (2007) Volkerink et al. (2007) rozděluje regulace do dvou hlavních skupin, kterými jsou strukturální regulace a regulace chování na trhu. Mezi strukturální regulace patří pět kategorií regulací: vzdělání, registrace, rozsah monopolu, fungování a diferenciace. Z těchto kategorií budeme vypočítávat index strukturální regulace. Do regulací chování na trhu zařazujeme dvě kategorie: praxe a ceny, ze kterých budeme počítat index regulace chování na trhu. Celkový index regulace je pak tvořen součtem indexů strukturální regulace a indexu regulace chování na trhu. V tabulce 8 jsou uvedeny jednotlivé kategorie a jejich bodová hodnota v rozmezí 0 až 1 bod, přičemž 0 znamená relativně nízkou míru regulace a 1 relativně vysokou míru regulace. Indexy regulace budou vypočítány právě na základě následující tabulky. Tab. 8: Kategorie indexu regulace a jejich bodová hodnota Kategorie

Odpovědi

ČR

Body 0 - 1

SR

VZDĚLÁNÍ: Celková délka studia

Roky

Normalizace

5 (0)

5 (0)

Délka studia bez praxe

Roky

Nezapočítává se31

4,5

4,5

Délka povinné praxe

Měsíce

Nezapočítává se

6

6

Limitovaný počet

Max. počet míst

Normalizace

800(0,29)

200(0,69)

Hodiny/rok

Normalizace

22,5(0,28) 40 (0,5)

R, L, K, Nepovinná

Nezapočítává se

R, K

studentů Povinnost soustavného vzdělávání REGISTRACE: Registrace, licence, členství v prof. komoře 31

Tato kategorie se do indexu regulace nezahrnuje z důvodu zabránění jejímu dvojímu započítání

49

R, K

Požadavky na vzdělání

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Praxe

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Zkoušky

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Deklarace dobrého

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Jazykové požadavky

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Omezení dle národnosti

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Částka

Normalizace

0

0

Komunitní farmaceuti

Ano/Ne

A=0, N=1

0

0

Nemocniční farmaceuti

Ano/Ne

A=0, N=1

0

0

Ostatní farmaceuti

Ano/Ne

A=0, N=1

1

1

Další zdravotnické

Ano/Ne

A=0, N=1

1

1

Komunitní farmaceuti

Ano/Ne

A=0, N=1

0

0

Nemocniční farmaceuti

Ano/Ne

A=0, N=1

0

0

Ostatní farmaceuti

Ano/Ne

A=0, N=1

0

0

Další zdravotnické

Ano/Ne

A=0, N=1

1

1

profese

Ano/Ne

A=0, N=1

0

0

Farmaceutický asistent

Ano/Ne

A=0, N=1

0

1

Další prodejní místa

Licence

1

Dodatečné požadavky

Vzdělání

1

Min. rozsah

1

chování

(trvalé bydliště v zemi) Náklady/rok ROZSAH MONOPOLU: Prof. monopol na léky na předpis?

profese Profesní monopol na OTC32?

produktu Ne

0

0

0

Restrikce vlastnictví

Jen stát

1

0,17

0,17

lékárny

Jen farmaceut

0,83

Jen farmaceut a stát

0,67

Farmaceut musí mít

0,50

FUNGOVÁNÍ:

většinový podíl Farmaceut musí být jedním z vlastníků

32

OTC = over-the-counter, neboli volně prodejné léky

50

0,33

Farmaceut musí být

0,17

managerem Ne

0

Je povoleno vlastnictví

Ano, nelimitováno

0

více než jedné lékárny?

Stanoven max. počet

0,2

Max. počet s

0,4

0

1

0,33

1

podmínkami V dalších lékárnách

0,6

pouze minoritní podíly

0,8

Minoritní podíly s podmínkami

1

Restrikce na formu

Ne

1

lékáren

Jen samostatné

0,66

lékárny Samostatné lékárny

0,33

a asociace Asociace a právnické 0 osoby Pouze s.r.o. Limity změn ve

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Min. počet zákazníků

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Geografické požadavky

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Limitovaný počet lékáren

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Test ekonomických

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Smlouva s pojišťovnou

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Další

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

3letá klauzule

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Jazykové požadavky

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

vlastnictví lékárny Požadavky na lokaci

(vzdálenost v m)

výnosů

Existují bariéry pro farmaceuty z jiných zemí EU

51

Další

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Léky na předpis

Ano/Ne

A=0, N=1

1

1

Volně prodejné léky

Ano/Ne

A=0, N=1

0

0

Legálně

Ano/Ne

A=0, N=1

1

1

Ekonomicky

Ano/ne

A=0, N=1

1

1

Další lékárny

Ano/Podmínky/Ne

A=0, P=0,5, N=1

0

0,5

Farmaceuti

Ano/Podmínky/Ne

A=0, P=0,5, N=1

1

1

Velkoobchodníci

Ano/Podmínky/Ne

A=0, P=0,5, N=1

1

0

Výrobci léků

Ano/Podmínky/Ne

A=0, P=0,5, N=1

1

1

Zdravotní pojišťovny

Ano/Podmínky/Ne

A=0, P=0,5, N=1

1

1

Stát

Ano/Podmínky/Ne

A=0, P=0,5, N=1

1

1

Neregulována

0

0

0

Min. počet hodin

0,33

Max. počet hodin

0,66

Fixní

1

Výměra plochy

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Reklama

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Vnitřní prostory

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Vnější prostory

Ano/Ne

A=1, N=0

0

1

Sklad

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Regálový systém

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Je vyžadována přítomnost

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Minimum

1

0

0

Povinnost dodání do

0,5

Mohou internetové lékárny prodávat:

Lze provozovat lékárnu bez smlouvy se zdravotní pojišťovnou:

DIFERENCIACE: Povolena spolupráce s dalšími profesemi Horizontální integrace s:

Vertikální integrace s:

PRAXE: Otevírací doba

Regulace výkonu praxe:

farmaceuta Zásoby

určité doby 52

Ne

0

farmaceutický produktů

Ano/Limitováno/Ne

A=0, L=0,5, N=1

0

0

Poskytování

Ano/Ne

A=0, N=1

0

0

zákazníka:

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Léky na předpis

Ano/Ne

A=1, N=0

0

0

Fixní

1

0,5

0,5

Maximální cena

0,5

Ne

0

Fixní

1

0

0

Maximální cena

0,5

Ne

0

Ano/Ne

A=1, N=0

1

1

Diferenciace produktu Povolen prodej ne-

diagnostických služeb Požadavek registrace

Volně prodejné léky CENY: Regulovaná cena: Léky na předpis


Regulace obchodní přirážky

Pramen: Volkerinket al. (2007), str. 55, vlastní zpracování

Kategorie, na něž nelze odpovědět ano nebo ne, tedy lze na ně odpovědět pouze numericky, jsou normalizovány pomocí následujícího vzorce (Volkerink, 2007, str. 60): Sn = (value – avg) / sd Sn – normalizované body value – hodnota kategorií pro jednotlivé země avg – průměr dosažený pro danou kategorii sd – standartní odchylka pro danou kategorii Aby bylo možné získané výsledky převést na body 0 až 1, byl použit následující vzorec (Volkerink, 2007, str. 61): Score = (Sn – Snmin) / (Snmax – Snmin) Snmin – nejnižší hodnota normalizovaných bodů v kategorii Snmax – nejvyšší hodnota normalizovaných bodů v kategorii

53

Z důvodu toho, abychom mohli v následující kapitole porovnat výsledky pro Českou republiku a Slovensko se zeměmi EU, použili jsme pro standartní odchylku a průměr v kategorii stejné hodnoty, jako byly použity ve studii Volkerinka et al. (2007). Po použití výše uvedených vzorců získáme všechny potřebné body a můžeme tak vyplnit poslední dva sloupce tabulky, tedy konkrétní hodnoty pro Českou republiku a Slovensko. Odpovědi pro většinu kategorií jsou uvedeny v kapitole dva, na tomto místě uvedeme některé doplňující informace k několika kategoriím v tabulce. Co se týče počtu studentů na fakultách, jejich počet si stanovují fakulty samy, není nikde dán zákonem, ale tyto počty jsou dlouhodobě stejné, proto jsou zde uvedeny jako maximální počty studentů. U vyčíslení povinnosti soustavného vzdělávání jsme vycházeli z nutného počtu kreditů za rok (ČR 30, SR 20), přičemž jsme jako další vzdělávání brali pouze semináře. Seminář trvající 1,5 hodiny v České republice je ohodnocen 2 kredity, na Slovensku dostanete za seminář trvající 4 hodiny také 2 kredity. Z těchto údajů jsme stanovili počet hodin za rok dalšího vzdělání, které jsme pak normalizovali. Na dalších prodejních místech (obchody, čerpací stanice) se v České republice mohou prodávat jen tzv. vyhrazené léky, netýká se to všech volně prodejných léků. U vlastnictví lékáren v ČR platí, že osoba může mít neomezený počet lékáren, ale platí, že odborný zástupce může tuto funkci vykonávat maximálně ve dvou lékárnách. Tedy pokud je majitelem lékáren farmaceut s odbornou způsobilostí, může být odborným zástupcem pouze ve dvou lékárnách, v dalších si jej již musí najmout. Internetové lékárny na Slovensku mohou prodávat volně prodejné léky, ale podmínkou je, že internetový obchod provozuje kamenná lékárna nebo tento obchod má kamennou lékárnu. Volkerink et al. (2007) dělí regulace na strukturální regulace a regulace chování na trhu, pro tyto dvě skupiny také vypočítávají hodnotu regulací. V tabulkách 9 a 10 jsou uvedeny body, kterých dosáhly Česká republika a Slovensko v jednotlivých kategoriích, přičemž tabulka 9 se věnuje strukturálním regulacím a tabulka 10 regulacím chování na trhu. V posledním řádku je pak celkový počet bodů pro daný typ regulace.

54

Tab. 9: Počet bodů dosažených v kategoriích strukturálních regulací Strukturální regulace

Česká republika

Slovensko

Vzdělání

0,57

1,1

Registrace

3

3

Rozsah monopolu

3

4

6,5

8,17

Diferenciace

5

4,5

Body celkem

18,07

20,77

Fungování


Tab. 10: Počet bodů dosažených v kategoriích regulací chování na trhu Regulace chování na trhu

Česká republika

Slovensko

Praxe

5

6

Ceny

1,5

1,5

Body celkem

6,5

7,5


Abychom mohli vypočítat indexy regulace, musíme celkový počet bodů dosažených v jednotlivých kategoriích regulace upravit. Státům je dle počtu bodů, které dosáhly přiděleno skóre 0 až 25, a to jak pro strukturální regulace, tak i pro regulace chování na trhu. Platí, že čím vyšší skóre, tím vyšší míra regulace. Hodnota skóre se přiděluje podle toho, kolik procent z celkového možného počtu bodů v dané kategorii regulací stát dosáhl. Pokud Česká republika dosáhla 44 % bodů ze strukturálních regulací, dostane stejné procento ze skóre 25, tedy její skóre ze strukturálních regulací bude 11,0 (viz tabulka 11). Následným sečtením skóre ze strukturálních regulací a regulací chování na trhu, dostaneme celkové skóre, a tedy i celkový index regulace, který může nabývat hodnot 0 až 50. Samozřejmě i zde platí, čím vyšší skóre, tím vyšší míra regulace. Tab. 11: Hodnoty skóre Česká republika

Slovensko

Skóre strukturální regulace

11,0

13,0

Skóre regulace chování na trhu

10,2

12,4

Celkové skóre

21,2

25,4


55

Jak můžeme vidět z tabulek 8 až 11, nejsou mezi Českou republikou a Slovenskem v regulacích nějaké obrovské rozdíly. Můžeme říci, že farmaceuti na Slovensku jsou o něco více regulováni než ti v České republice, a to jak ve struktuře, tak i chování na trhu. Rozdíly spočívají v dalším vzdělávání, respektive jeho kreditovém ohodnocení a u horizontální integrace, kdy na Slovensku se lékárny spojují do imaginárních sítí, které vlastní distribuční firmy, tedy velkoobchodníci s léky. Největší rozdíl však tvoří vlastnictví a forma lékáren, které jsou od ledna 2015 na Slovensku znovu přísně regulovány. V této zemi tak mohou existovat jen samostatné lékárny a jedna osoba může vlastnit pouze jednu lékárnu. Hodnoty celkových skóre jsou pro Českou republiku 21,2 respektive 25,4 pro Slovensko. Vzhledem k tomu, že maximální možná hodnota skóre je 50, je míre regulace lékárnické profese v obou zemích nižší.

3.2 Index regulace dle Patersona et al. (2003) Jako druhou formu výpočtu indexu regulace jsme zvolili tu, kterou ve své práci použil Paterson et al. (2003). Tato metoda dělí regulace jinak než metoda Volkerinka et al. (2007). Regulace jsou rozčleněny na vstupní regulace a regulace chování na trhu, přičemž pro každou skupinu je vypočítán index regulace, celkový index regulace pak vznikne jejich sečtením. V tabulce 12 je uveden klíč pro výpočet indexu regulace vstupu na trh. Tab. 12: Legenda pro výpočet indexu regulace vstupu na trh Kategorie/Proměnné

Kódování

Stupnice

Váha 1

Váha 2

Vstupní regulace (celkově)

ERLC*0.20+ ERED*0.45+ ERQT*0.35

0-6

ERLC

Licence (kdo může prodávat léky na předpis)

1,5 = za specifických podmínek mohou léčiva prodávat obchody 3 = za specifických podmínek mohou léčiva prodávat lékaři 4,5 = za specifických podmínek mohou léčiva prodávat veterináři 6 = léčiva mohou prodávat pouze lékárny

0-6

20 %

ERED

Požadavky na vzdělání

ERED1*0.30+ ERED2*0.40+ ERED3*0.20+ ERED4*0.10

0-6

45 %

ERED1

Délka vzdělávání

0 až 6 let

0-6

30 %

ERED2

Délka povinné praxe

0 až 6 let

0-6

40 %

ERED3

Počet zkoušek

(0 až 3)*2

0-6

20 %

ER

56

Počet vstupních cest k výkonu povolání

ERED4

ERQT

(0 = 4 a více cest 1 = 3 cesty 2 = 2 cesty 3 = 1 cesta)*2

Kvóty/test ekon. 0 = ne potřeb 6 = ano Pramen: Patersonet al. (2003), str. 79

0-6

0-6

10 %

35 %

Index vstupních regulací (ER) se skládá ze tří kategorií, kterým jsou přiznány různé váhy dle jejich důležitosti na míru vstupní regulace. Index vstupních regulací může nabývat hodnot od 0 do 6, přičemž platí, čím vyšší číslo, tím vyšší míra regulace. Nejvyšší váhu, a to 45 %, mají požadavky na vzdělání (ERED). Tato kategorie se dále člení do čtyř podkategorií, kterým jsou rovněž přisouzeny váhy. Podkategoriemi jsou délka vzdělávání (ERED1), délka povinné praxe (ERED2), počet zkoušek (ERED3) a počet vstupních cest k výkonu povolání (ERED4). Nejvyšší váhu z těchto podkategorií (40 %) má délka povinné praxe. Kategorie licence (ERLC) se zabývá tím, kdo může prodávat léky na předpis, přičemž čím větší bodová hodnota, tím vyšší je exkluzivita prodeje léků na předpis. Poslední kategorii tvoří existence kvót či nutnost testu ekonomických potřeb (ERQT). Tato kategorie má vysokou váhu (35 %) a jako jediná může nabývat pouze hodnot 0 nebo 6. Nyní vypočítáme index vstupních regulací pro Českou republiku a Slovensko zároveň. Jelikož obě země mají hodnotu tohoto indexu stejnou, považujeme za zbytečné provádět stejný výpočet dvakrát. ERLC = 4,5 ERED1 = 4,5 ERED2 = 0,5 ERED3 = 1*2 = 2 ERED4 = 3*2 = 6 ERED = 4,5 * 0,3 + 0,5*0,4 + 2*0,2 + 6*0,1 = 2,37 ERQT = 0 ER = 4,5*0,20 + 2,37*0,45 + 0*0,35 = 1,97

57

Obě země získaly ze vstupních regulací pouze 1,97 bodů z maximálních 6. Můžeme tedy zkonstatovat, že vstupní regulace jsou v České republice a na Slovensku málo restriktivní. Tento výsledek dosáhly obě země především díky tomu, že ani jedna z nich nemá stanoveny kvóty či povinnost testu ekonomických potřeb. Po výpočtu indexu vstupních regulací se nyní zaměříme na výpočet indexu regulace chování na trhu. I tento index je složen z několika kategorií, konkrétně pěti, kterým jsou přisouzeny různé váhy. Klíč pro výpočet indexu regulace chování na trhu obsahuje tabulka 13. Tab. 13: Legenda pro výpočet indexu regulace chování na trhu Kategorie/Proměnné

Kódování

Stupnice

Váha 1

Váha 2

Regulace chování na trhu (celkově)

MCPR*0.25+ MCAD*0.15+ MCLOC*0.15+ MCDIV*0.20+ MCIC*0.25

0-6

Regulace cen a poplatků

0 = žádné regulace 1 = nezávazné referenční ceny některých služeb 2 = nezávazné referenční ceny všech služeb 3 = maximální ceny některých služeb 4 = maximální ceny všech služeb 5 = minimální ceny některých služeb 6 = minimální ceny všech služeb

0-6

25 %

Regulace reklamy

0 = žádné specifické regulace 2 = některé formy zakázány 4 = většina forem zakázána 6 = všechny formy zakázány

0-6

15 %

MCLOC Regulace lokace

0 = lokace není omezena 6 = lokace je omezena

0-6

15 %

MCDIV

Regulace diverzifikace

0 = žádné specifické regulace 3 = podmíněná diverzifikace 6 = diverzifikace zcela vyloučena

0-6

20 %

MCIC

Regulace forem podnikání a mezioborové spolupráce

MCIC1*0.5+ MCIC2*0.5

0-6

25 %

CR

MCPR

MCAD

58

MCIC1

0 = všechny formy povoleny 2 = partnerská spolupráce povolena, inkorporace jen ve zvláštních případech 5 = inkorporace zcela zakázána 6 = pouze samostatné lékárny

Regulace forem podnikání

0 = všechny formy povoleny 3 = se všemi profesemi kromě inkorporací; nebo pouze se Regulace mezioborové srovnatelnými profesemi ve MCIC2 spolupráce všech formách 4,5 = pouze se srovnatelnými profesemi, ale ne inkorporace 6 = všeobecně zakázána Pramen: Patersonet al. (2003), str. 32

0-6

50 %

0-6

50 %

Regulace chování na trhu (CR) může nabývat hodnot od 0 do 6, přičemž platí, čím vyšší hodnota, tím vyšší míra regulace. Na rozdíl od indexu vstupních regulací, zde mají všechny kategorie podobnou váhu a žádná výrazně nevyčnívá. Největší váhu, a to 20 %, mají regulace cen a poplatků (MCPR) a regulace forem podnikání a mezioborové spolupráce (MCIC). MCPR mají přímý vliv na výnosy lékárnického trhu, přičemž nejvyšší počet bodů je za stanovení minimálních cen všech služeb, protože tyto jsou vnímány jako ty s nejsilnějším efektem. Kategorie MCIC je rozdělena na dvě podkategorie, které mají obě stejnou váhu a jsou to regulace forem podnikání

(MCIC1)

a

regulace

mezioborové

spolupráce

(MCIC2).

Třetí

nejvýznamnější kategorií je regulace diverzifikace (MCDIV) s váhou 20 %. Tato kategorie se zabývá možnostmi založení poboček lékárny. Nejmenší váhu pak mají regulace reklamy (MCAD) a regulace lokace (MCLOC), obě po 15 %. Na tomto místě vypočítáme index regulace chování na trhu pro Českou republiku. MCPR = 3 MCAD = 2 MCLOC = 0 MCDIV = 3 MCIC1 = 2 MCIC2 = 4,5 MCIC = 2*0,5 + 4,5*0,5 = 3,25 CR = 3*0,25 + 2*0,15 + 0*0,15 + 3*0,20 + 3,25*0,25 = 2,46 59

Česká republika získala 2,46 bodů z maximálního počtu šesti bodů, což znamená, že rovněž i chování na trhu není regulováno příliš restriktivně. Regulace chování na trhu jsou však v ČR více restriktivní než vstupní regulace. Nyní stejným způsobem spočítáme index regulace chování na trhu pro Slovensko. MCPR = 3 MCAD = 2 MCLOC = 0 MCDIV = 3 MCIC1 = 6 MCIC2 = 4,5 MCIC = 6*0,5 + 4,5*0,5 = 5,25 CR = 3*0,25 + 2*0,15 + 0*0,15 + 3*0,20 + 5,25*0,25 = 2,96 Regulace chování na trhu jsou na Slovensku oproti vstupním regulacím mnohem restriktivnější, přesto však získalo Slovensko pouze 3 body z maximálních šesti, které mohlo utržit. Regulace chování na trhu jsou na Slovensku více restriktivní než v České republice. Rozdíl v hodnotě indexu mezi těmito dvěma zeměmi spočívá v rozdílné regulaci forem podnikání. Na Slovensku jsou povoleny pouze samostatné lékárny, a tedy hodnota MCIC1 je pro Slovensko 6, zatímco pro Českou republiku jen 2. Po získání hodnot indexů vstupních regulací a regulací chování na trhu, přistoupíme nyní k výpočtu celkového indexu regulace, který získáme sečtením hodnot výše uvedených indexů. Celkový index může nabývat hodnot od 0 do 12, přičemž i tady platí, čím vyšší hodnota, tím vyšší míra regulace. Celkový index regulace Česká republika = ER + CR = 1,97 + 2,46 = 4,43 Celkový index regulace Slovensko = ER + CR = 1,97 + 2,96 = 4,93 Regulace lékárnické profese je na Slovensku více restriktivní než v České republice, ale celkově uplatňují obě země málo restriktivní systém regulací. Jediným rozdílem mezi ČR a SR je povolená forma podnikání, všechny ostatní ukazatele jsou pro obě země stejné. 60

Shrnutí Přestože obě námi použité metody výpočtu indexů regulace dělí regulace trochu jiným způsobem, dosažené výsledky pro Českou republiku a Slovensko jsou v obou takřka totožné. Slovensko z nich vychází jako země s o něco přísnější regulací lékárnické profese než Česká republika. Při použití obou metod dosáhlo Slovensko vždy téměř 50 % bodů z celkového indexu regulace, kterých mohlo být maximálně dosaženo, což ze Slovenska činí zemi s málo až středně restriktivními regulacemi. Česká republika je v tomto ohledu zemí s málo restriktivními regulacemi lékárnické profese. Je však nutné říci, že obě země by si byly ještě mnohem více podobné, pokud by na Slovensku nevešla v platnost již několikrát zmiňovaná novelizace zákona č. 578/2004 Z.z., která zpřísňuje formu, ve které mohou lékárny existovat. Přesnější porovnání míry restrikce regulací lékárnické profese v České republice a na Slovensku získáme v následující kapitole, jež se věnuje srovnání těchto dvou zemí se zeměmi EU.

61

Kapitola 4 SROVNÁNÍ REGULACE LÉKÁRNICKÉ PROFESE V ČESKÉ REPUBLICE A NA SLOVNESKU SE STÁTY EU V poslední kapitole této práce budeme srovnávat regulaci lékárnické profese v České republice a na Slovensku se zeměmi EU. Kapitola je rozdělena do dvou částí, první část porovnává hodnoty indexů regulace získané, které jsme vypočítali v předchozí kapitole. Druhá část kapitoly je věnována komparaci stavu regulace lékárnické profese, nejprve bude provedeno srovnání u regulací vstupu na trh, poté regulací chování na trhu. Data pro další evropské státy pocházejí ze studií Patersona et al. (2003) a Volkerinka et al. (2007).

4.1 Srovnání indexů regulace lékárnické profese V první části této podkapitoly jsou srovnávány hodnoty indexů získané metodou Volkerinka et al. (2007), ve druhé části pak hodnoty indexů získané metodu Patersona et al. (2003). V závěru budou krátce srovnány výsledky obou metod. 4.1.1 Hodnoty indexů při použití metody Volkerinka et al. (2007) Ve své práci Study of regulatory restrictions in the field of pharmacies Volkerink et al. (2007) pracoval s daty a vypočítal indexy regulace lékárnické profese pro 25 států EU, tedy i pro Českou republiku a Slovensko. Výsledky získané pro tyto dvě země však nejsou správné díky chybějícím datům. Slovensko bylo jedinou zemí, která vůbec nespolupracovala, a tedy neposkytla žádná data. Z tohoto důvodu získal Volkerink et al. (2007) pouze 52 % dat potřebných k výpočtu indexů. Tato chybějící data byla při výpočtu indexů nahrazena průměrnými hodnotami za dané kategorie. Česká republika spolupracovala pouze v omezené míře, což mělo za následek nesprávnost některých dat. Rovněž došlo i k vývoji regulace v době, která uběhla od publikování výše uvedené studie. Autorce diplomové práce se podařilo získat všechna potřebná data, proto jsou již indexy vypočítány správně. Získané hodnoty indexů pro Českou republiku a Slovensko budou porovnávány právě s hodnotami indexů dalších evropských států uvedených ve studii Volkerinka et al. (2007). Autorka si uvědomuje, že se jedná o data stará více než 8 let, avšak získání aktuálních informací pro všechny státy EU je nad možnosti autorky této diplomové práce33. 33

Zisk aktuálních informací by vyžadoval poměrně úzkou spolupráci s lékárnickými komorami a dalšími orgány jednotlivých zemí, což považuje autorka práce za nereálné.

62

Nyní se již budeme věnovat samotnému srovnávání hodnot indexů. V tabulce 14 jsou uvedeny jednotlivé kategorie regulací a počty bodů, kterých státy v těchto kategoriích dosáhly. Jak je z tabulky patrné, rozsah bodů v každé kategorii je poměrně velký. Tab. 14: Body dosažené v jednotlivých kategoriích

Stát

Strukturální regulace

AT BE CY CZ DK EE FI FR GE GR HU IRL IT LT LH LUX MT NL PL PT SK SL ES SW UK Průměr

Vzdělání

Registrace

Rozsah monopolu

Fungování

Diferenciace

Praxe

Ceny

0,25 0 0 0,57 0,35 0,54 1 1,22 0,97 1,62 1,73 1,91 0,5 0,84 0,8 0 1,08 0 0,8 1,1 1,07 0 0,82 0 0,73

2 1,29 3,04 3 -34 1 1 4 5,35 2,71 1,10 2,96 3,01 2 4 2,03 1 3,01 1,51 3 1 2 2,91 2,12

3 8 7 3 7 8 8 6 5 6 8 4 8 6 8 8 8 2 7 8 4 8 8 8 5 6,44

7,76 3 7,09 6,5 4,33 6,27 6,23 7,23 2,89 6,83 8,07 2 8,77 5,07 2 8,49 3 2 3 7,13 8,17 10,73 5,81 2 1,33 5,43

3 1 2 5 5 2 6 4 5 1 2,5 0,5 4 1 5 1 1 1 1 6 4,5 6 6 2 3,02

7,5 8,5 6,5 5 2,5 4,5 5,5 8,5 5,5 2,83 6,5 1,33 4,16 6 7 6,5 4,5 2 6 7,66 6 7,33 3 8 5,33 5,22

1 2 2 1,5 1 2 3 0,5 2 2 2 2 2 2 2 1 0 1,5 1 1,5 1,5 2 2 2 2 1,66

Pramen: vlastní zpracování dle Volkerink et al. (2007), str. 63-68

34


Pomlčka značí kategorii, pro kterou nebyla získána data

63

V kategorii vzdělání je možno dosáhnout celkem 0 až 3 body. Tato kategorie je specifická, protože se zde pro všechny tři podkategorie počítají normalizační skóre. Největší bodové rozdíly zde vznikají z existence omezení pro počet studentů farmacie, což je i případem České republiky a zejména Slovenska. V kategorii registrace je bodová stupnice 0 až 6 bodů, průměrně dosažený počet bodů je 2,12 a Česká republika se Slovenskem získaly obě 3 body. Další kategorií je rozsah monopolu, kde je bodové rozpětí 0 až 11 bodů, přičemž průměr je 6,44. Česká republika a Slovensko v této kategorii dosáhly hodně podprůměrných výsledků. V České republice a v menší míře i na Slovensku je nízký bodový zisk způsoben zejména rozsahem prodeje volně prodejných léků, které se mohou prodávat téměř kdekoli, možnost prodeje léků na předpis je také širší než ve většině zemí EU. Kategorie fungování má rozpětí bodů 0 až 17, je tak kategorií s největším bodovým rozpětím, ale s průměrem dosažených bodů pouze 5,43. Velkou ztrátu bodů způsobují všeobecně neexistující požadavky na lokaci. Slovensko patří v této kategorii mezi nejvíce regulované země, což je způsobeno zejména restrikcemi vlastnictví lékárny. Poslední kategorií spadající pod strukturální regulace je diferenciace, což je kategorie, která se věnuje vertikální a horizontální integraci, a která je bodově ohodnocena od 0 do 6 bodů, přičemž platí, že čím více bodů, tím méně může lékárna spolupracovat s dalšími subjekty. V České republice mohou lékárny

spolupracovat

pouze

s dalšími

lékárnami,

na

Slovensku

navíc

i

s distribučními firmami, které provozují většinu virtuálních lékárenských sítí. Pod regulace chování na trhu spadají dvě kategorie, a to praxe a ceny. Kategorie praxe má bodové ohodnocení 0 až 13 bodů, jedná se tedy o druhou nejpočetnější kategorii. Tato kategorie zahrnuje požadavky na prostorové vybavení, reklamu, otevírací dobu a prodejní zboží. Průměr bodů je zde 5,22, přičemž se Česká republika i Slovensko pohybují v těsném rozmezí tohoto průměru. Kategorie ceny má bodové rozpětí 0 až 3 body a průměr je 1,66. Léky na předpis mají nejčastěji stanovenu maximální cenu, cena volně prodejných léků není většinou regulována vůbec a obchodní marže jsou ve většině států regulovány. Nyní se zaměříme na srovnání indexů celkových regulací mezi 25 státy EU (viz tabulka 15). Ještě připomeňme, že skóre strukturální regulace a regulace chování na trhu může každé nabývat hodnot 0 až 25 a celkové skóre vzniká jejich sečtením, tedy může mít hodnotu 0 až 50. Platí, že čím vyšší skóre, tím restriktivnější regulace.

64

Tab. 15: Indexy regulace ve 25 státech EU Stát

Skóre strukturální regulace

Skóre regulace chování na trhu

Celkové skóre

IT

18,2

18,7

36,9

GR

15,3

21,3

36,6

SL

17,5

15,1

32,6

FI

13,7

18,2

31,9

GE

13,3

15,8

29,1

HU

12,8

14,4

27,2

LH

12,2

14,6

26,8

PT

13,6

13,0

26,6

CY

9,9

16,1

26,1

ES

12,7

12,8

25,6

SK

13,0

12,4

25,4

SW

11,2

14,1

25,3

DK

12,3

11,9

24,1

LUX

14,5

9,2

23,7

LT

9,4

13,9

23,3

BE

6,7

15,8

22,5

FR

13,3

8,9

22,2

AT

9,0

12,3

21,3

CZ

11,0

10,2

21,2

PL

7,1

13,8

20,9

EE

8,8

10,9

19,7

IRL

8,4

11,1

19,5

UK

6,8

12,5

19,3

NL

4,8

9,2

14,0

MT

7,2

3,6

10,9

průměr

11,3

13,2

24,4

Pramen: Volkerink et al. (2007), str. 70, vlastní výpočty

Nejvyšší hodnoty celkového skóre, a tedy i nejvyšší indexy regulace mají Itálie (36,9) a Řecko (36,6). Tyto dvě země tak uplatňují na lékárnickou profesi velmi restriktivní regulace. Naopak nejméně regulovanými zeměmi jsou Malta a Nizozemí. Slovensko se nachází na 11. a Česká republika na 19. místě z 25 států. Můžeme tedy říci, že 65

Slovensko je průměrně až mírně nadprůměrně regulovanou zemí, co se lékárnické profese týče a Česká republika je zemí regulovanou méně. Zatímco u strukturálních regulací má Slovensko nadprůměrné a Česká republika průměrné skóre, u regulací chování na trhu mají obě země skóre podprůměrné, i když u Slovenska jen mírně. 4.1.2 Hodnoty indexů při použití metody Patersona et al. (2003) Tým kolem Iaina Patersona počítal regulační indexy pro 15 států EU, tedy pro všechny státy, které byly v té době členy. Česká republika ani Slovensko zahrnuty nebyly. Práce Patersona et al. (2003) je ještě starší než studie Volkerinka et al. (2007). Patersonova metoda výpočtu byla zařazena z několika důvodů, myslíme si, že je užitečné zavést váhy pro jednotlivé kategorie, a zejména z této metody výpočtu a z celé práce vychází i Volkerink et al. (2007), přesto, že ji pozmění zejména tím, že odstraní právě váhy jednotlivých kategorií. Nejprve se podíváme na jednotlivé složky indexu regulace vstupu na trh a indexu regulace chování na trhu, poté se budeme věnovat již jejich hodnotám a hodnotám celkového indexu regulace lékárnické profese. V tabulce 16 jsou hodnoty složek indexu regulace vstupu na trh, kdy skóre ve všech složkách může nabývat hodnoty 0 až 6 (u ERQT 0 nebo 6), přičemž čím vyšší hodnota, tím více restriktivní regulace. Jednotlivé složky mají různou váhu, kdy největší váhu mají požadavky na vzdělání (ERED), a to 45 %, pak kvóty nebo test ekonomických potřeb s váhou 35 % a nakonec licence (ERLC) s váhou 20 %. Tab. 16: Hodnoty jednotlivých složek indexu regulace vstupu na trh v 17 státech EU Regulace vstupu na trh

Stát

ER ERLC ERED ERED1 ERED2 ERED3 ERED4

ERQT

AT

3,6

1,5

2,8

4,5

1,0

2,0

6,0

6,0

BE

3,6

3,0

2,1

5,0

0,0

0,0

6,0

6,0

CZ

2,0

4,5

2,37

4,5

0,5

2,0

6,0

0,0

DK

2,3

1,5

2,1

5,0

0,0

0,0

6,0

6,0

FI

4,0

4,5

2,3

5,0

0,5

0,0

6,0

6,0

FR

3,8

3,0

2,5

5,0

1,0

0,0

6,0

6,0

GE

1,6

1,5

2,9

4,0

1,0

6,0

1,0

0,0

GR

4,4

6,0

2,4

4,0

0,5

2,0

6,0

6,0

IRL

1,5

1,5

2,6

4,0

1,0

2,0

6,0

0,0

IT

4,8

6,0

3,3

5,0

2,0

2,0

6,0

6,0

66

LUX

4,0

4,5

2,2

4,5

0,5

0,0

6,0

6,0

NL

1,2

1,5

1,9

6,0

0,0

0,0

1,0

0,0

PT

4,2

4,5

2,7

5,5

0,0

2,0

6,0

6,0

SK

2,0

4,5

2,37

4,5

0,5

2,0

6,0

0,0

ES

3,6

3,0

2,1

5,0

0,0

0,0

6,0

6,0

SW

4,2

6,0

2,1

5,0

0,0

0,0

6,0

6,0

UK

2,7

1,5

3,0

4,0

1,0

4,0

6,0

6,0

Pramen: Paterson et al. (2003), příloha A6

U požadavků na vzdělání má největší váhu délka povinné praxe (ERED2), která se u států EU pohybuje od 0 až do 24 měsíců. Dalším složkou požadavků na vzdělání je délka studia (ERED1), která trvá od 4 do 6 let. Na tomto místě je nutné poznamenat, že studie Patersona et al. (2003) vznikla v době, kdy ještě nebyla vydána směrnice EU č. 2005/36/ES, která stanovuje povinnost praxe alespoň 6 měsíců a minimální délku studia 4,5 roku. Složka indexu ERED3 neboli počet profesních zkoušek počítá počet zkoušek nutných k dosažení odborné způsobilosti k výkonu povolání farmaceuta. Ve většině zemí je to žádná nebo 1 zkouška, jen ve Velké Británii 2 a v Německu dokonce 3 zkoušky. V České republice a na Slovensku jsou touto profesní zkouškou magisterské státnice. Poslední složkou požadavků na vzdělání je počet vstupních cest do povolání (ERED4), která je u všech států s výjimkou Nizozemí a Německa jen jedna. Drtivá většina evropských zemí má stanoveny kvóty či povinnost testu ekonomických potřeb, pouze Česká republika, Nizozemí, Irsko a Slovensku tuto povinnost zavedenu nemají. Licence znamenají, kdo může prodávat v daném státě léky na předpis, tato složka indexu je mezi státy velmi variabilní. Jak vidíme v tabulce 17, index regulace má pět složek, z nichž regulace forem podnikání a mezioborové spolupráce (MCIC) má dvě části. Také složky indexu regulace chování na trhu mají různou váhu, přičemž nejdůležitější jsou regulace forem podnikání a mezioborové spolupráce a regulace cen a poplatků (MCPR), které mají váhu 25 %, poté následují s 20 % regulace diverzifikace (MCDIV) a s 15 % regulace reklamy (MCAD) a lokace (MCLOC). Každá složka nabývá hodnoty od 0 do 6 bodů.

67

Tab. 17: Hodnoty jednotlivých složek indexu regulace chování na trhu v 17 státech EU

Stát

Regulace chování na trhu CR MCPR MCAD MCLOC MCDIV MCIC MCIC1 MCIC2

AT

3,7

3,0

4,0

0,0

6,0

4,8

5,0

4,5

BE

1,8

3,0

2,0

0,0

3,0

0,0

0,0

0,0

CZ

2,5

3,0

2,0

0,0

3,0

3,3

2,0

4,5

DK

3,6

5,0

2,0

0,0

3,0

6,0

6,0

6,0

FI

3,0

3,0

2,0

0,0

3,0

6,0

6,0

6,0

FR

3,5

5,0

4,0

0,0

3,0

4,0

2,0

6,0

GE

4,1

5,0

2,0

0,0

6,0

5,5

5,0

6,0

GR

4,5

5,0

4,0

0,0

6,0

6,0

6,0

6,0

IRL

1,2

3,0

2,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

IT

3,6

3,0

2,0

0,0

6,0

6,0

6,0

6,0

LUX

3,9

3,0

4,0

0,0

6,0

6,0

6,0

6,0

NL

1,8

3,0

2,0

0,0

3,0

0,0

0,0

0,0

PT

3,8

3,0

6,0

0,0

6,0

4,0

2,0

6,0

SK

3,0

3,0

2,0

0,0

3,0

5,3

6,0

4,5

ES

3,9

3,0

4,0

0,0

6,0

6,0

6,0

6,0

SW

5,4

3,0

2,0

6,0

6,0

6,0

6,0

6,0

UK

1,4

2,0

2,0

0,0

0,0

2,5

2,0

3,0

Pramen: Paterson et al. (2003), příloha A6

Téměř ve všech státech jsou stanoveny maximální ceny některých služeb, výjimkou jsou Dánsko, Francie, Německo a Řecko, které mají stanoveny minimální ceny a Velká Británie, která stanovuje nezávazné referenční ceny. Všechny státy regulují nějakým způsobem reklamu v lékárenství, přičemž většina zakazuje některé formy reklamy a jediné Portugalsko zakazuje reklamu na léky jako takovou. S výjimkou Švédska žádný stát neomezuje lokaci lékáren. S výjimkou Irska a Velké Británie všechny státy omezují či zcela zakazují diverzifikaci a pouze Nizozemí, Irsko a Belgie neregulují formy podnikání a mezioborovou spolupráci. Nyní se podíváme již na konkrétní hodnoty indexů regulace v zemích EU. Indexy vstupní regulace a regulace chování na trhu mohou oba dosahovat hodnoty 0 až 6 bodů a celkový index regulace lékárnické profese pak vzniká sečtením dvou

68

předešlých a může tedy dosahovat hodnot 0 až 12 bodů. Platí, čím vyšší počet bodů, tím vyšší míra regulace. Tabulka 18 shrnuje hodnoty všech tří indexů. Tab. 18: Indexy vstupní regulace, regulace chování na trhu a celkový index regulace lékárnické profese v 17 státech EU Stát

Vstupní regulace


Celkový index

SW

4,2

5,4

9,6

GR

4,4

4,5

8,9

IT

4,8

3,6

8,4

PT

4,2

3,8

8,0

LUX

4,0

3,9

7,9

ES

3,6

3,9

7,5

AT

3,6

3,7

7,3

FR

3,8

3,5

7,3

FI

4,0

3,0

7,0

DK

2,3

3,6

5,9

GE

1,6

4,1

5,7

BE

3,6

1,8

5,4

SK

2,0

3,0

5,0

CZ

2,0

2,5

4,4

UK

2,7

1,4

4,1

NE

1,2

1,8

3,0

IRL

1,5

1,2

2,7

Průměr

3,1

3,2

6,3

Pramen: Paterson et al. (2003), str. 80, vlastní zpracování

Nejvíce regulovanou zemí, co se lékárnické profese týče, je Švédsko s hodnotou celkového indexu 9,6. Tato hodnota vyplývá ze způsobu, jakým je ve Švédsku provozováno lékárnictví, a to jako státní monopol. Nikdo kromě státu si v této zemi nemůže otevřít lékárnu, a tedy stát přímo řídí lokace lékáren. Naopak nejméně regulované lékárenství má Irsko, kde jsou regulace velmi benevolentní. Česká republika i Slovensko se nacházejí v dolní části tabulky, kdy je Slovensko přece jen o trochu více regulováno než Česká republika. Co se týče regulace chování na trhu, dosahuje však Slovensko průměrných hodnot.

69

4.1.3 Srovnání výsledků obou metod Pokud si srovnáme hodnotu indexů regulace lékárnické profese při použití obou metod, zjistíme, že přestože Volkerink et al. (2007) nepoužil váhy pro různé kategorie a všem jim tedy přisoudil stejnou důležitost, je pořadí států na začátku a konci tabulky téměř totožné. Mezi státy, které uplatňují nejvíce restriktivní regulace na lékárnickou profesi, patří Řecko a Itálie a naopak nejméně regulujícími státy jsou Irsko, Velká Británie a Nizozemí. Česká republika vyšla při použití obou metod jako stát regulující lékárníky podprůměrně, u Slovenska jsou však výsledky u každé metody odlišné. Zatímco metoda Volkerinka et al. (2007) přisoudila Slovensku lehce nadprůměrnou míru regulace, metoda Patersona et al. (2003) naopak míru regulace podprůměrnou.

4.2 Srovnání regulace lékárnické profese v zemích EU V této části práce se zaměříme na porovnání jednotlivých typů regulace, nejprve se budeme věnovat regulacím na vstupu do odvětví, v další části pak regulacím chování na trhu, které budou dále členěny do jednotlivých kategorií. Hlavním zdrojem informací bude studie Volkerinka et al. (2007) a v několika případech také studie Patersona et al. (2003). 4.2.1 Regulace na vstupu Nejčastějším typem regulace na vstupu do odvětví jsou požadavky na vzdělání, jejichž cílem je zaručit kvalitu a profesionalitu budoucích lékárníků. Požadavky na vzdělání jsou regulovány ve všech 25 členských zemích EU, které navzájem srovnáváme, což je dáno nejen snahou zemí o zaručení kvality vzdělání a odbornosti budoucích lékárníků, ale také požadavky EU, která směrnicí č. 2005/36/ES stanovila minimální požadavky na vzdělání a stanovila povinnost praxe během studia. Cílem směrnice je zajistit minimální standard (nejen) lékárnické profese a s tím spojené snadnější uznávání odborné kvalifikace osob z jiných členských států. Ve většině států je délka teoretického vzdělávání 4,5 roku, některé státy mají délku povinného vzdělávání 5 let a Maďarsko dokonce 5,5 roku. Jediná Británie roky pouze 4. Ve všech zemích je k výkonu povolání farmaceuta nutné vystudovat magisterský prezenční studijní program na vysoké škole. Délka povinné praxe je v drtivé většině případů 6 měsíců, někde rok a ve Francii 14 měsíců. Česká republika a Slovensko v tomto nejsou výjimky, délka prezenčního studia je 4,5 roku a délka povinné praxe v lékárně půl roku. Přehled délky vzdělání a povinné praxe spolu s dalšími podmínkami k výkonu povolání najdete v tabulce 19.

70

Tab. 19: Požadavky na výkon povolání

Stát

Výuka Praxe (roky) (roky)

Povinnost

Počet vstupních cest do povolání

Členství v komoře

Registrace licence

AT

5

0,5

1

ano

ano

ne

BE

4,5

0,5

1

ne

ano

ne

CY

4,5

0,5

1

ano

ano

ne

CZ

4,5

0,5

1

ano

ano

ne

DK

4,5

0,5

1

ne

ne

ne

EE

4,5

0,5

1

ne

ano

ne

FI

4,5

0,5

1

ne

ne

ano

FR

4,83

1,17

1

ano

ano

ne

GE

4,5

1

1

ano

ano

ne

GR

5

1

1

ano

ano

ano

HU

5,5

0,5

1

ano

ano

ano

IRL

5

1

1

ne

ano

ne

IT

5

0,5

1

ano

ano

ne

LT

4,5

0,5

1

ne

ano

ne

LH

5

0,5

1

ne

ne

ano

LUX

4,5

0,5

1

ne

ano

ne

MT

4,5

0,5

1

ne

ano

ne

NL

5,5

0,5

1

ne

ano

ne

PL

4,5

0,5

1

ano

ano

ano

PT

5

0,5

1

ano

ano

ano

SK

4,5

0,5

1

ano

ano

ne

SL

4,5

0,5

1

ano

ne

ne

ES

4,5

0,5

1

ano

ano

ne

SW

4,5

0,5

1

ne

ne

ano

UK

4

1

1

ano

ano

ne

Pramen: Volkerink et al. (2007), str. 51, Paterson et al. (2003), str. 75

Ve všech státech existuje jen jediná vstupní cesta k výkonu povolání, co se však mezi státy liší, je nutnost registrace, členství v profesní komoře či nutnost licence. Ve většině státu včetně České republiky a Slovenska existuje povinnost registrace do registru lékárníků, jedinými výjimkami jsou severské státy, Litva a Slovinsko. Naopak ve většině států není pro výkon povolání farmaceuta nutná licence. Členství 71

v profesní komoře je povinné ve čtrnácti státech. Jediným státem, který nestanovuje povinnosti členství v komoře, registrace a ani licence, je Dánsko, naopak zákonnou povinnost splnit všechny tři podmínky mají Řecko, Maďarsko, Polsko a Portugalsko. Počet studentů farmacie je ve všech státech nějakým způsobem omezen, ve většině států35 stanovuje počet studentů zákon a ve zbývajících jsou to samotné vysoké školy. Na Slovensku tak Farmaceutická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě přijímá každý rok 200 studentů farmacie. V České republice přijímají Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové a Farmaceutická fakulta Veterinární a farmaceutické univerzity Brno dohromady 800 studentů ročně36. 4.2.2 Regulace chování na trhu Tato část práce je dále rozdělena, konkrétně na regulace lokace a prodeje léků na předpis, regulace reklamy, regulace cen a poplatků, regulace forem spolupráce a další regulace. 4.2.2.1 Regulace lokace a prodeje léků na předpis Zhruba polovina z 25 států EU (viz tabulka 20) reguluje nějakým způsobem lokaci lékáren, nejčastěji je stanoven minimální počet zákazníků, který musí připadnout na lékárnu. Tento má stanoven 10 států, přičemž minimální počet zákazníků se liší od 2 500 v Belgii až po 5 000 zákazníků v Maďarsku, Slovinsku a Litvě. Šest států stanovuje i minimální vzdálenost mezi lékárnami v metrech, nejmenší vzdálenost má stanovenu Itálie, a to 200 metrů, naopak největší Estonsko, a to celý kilometr. Státy mají stanoveny různé další požadavky na lokaci, například Rakousko požaduje test ekonomických potřeb, Slovinsko i kontrakt se zdravotní pojišťovnou. Specifická je situace ve Švédsku, kde lékárny vlastní stát a jejich lokace je velmi pečlivě zvažována, i když oficiálně není zákonem regulována. V České republice lokace lékáren nikdy regulována nebyla, na Slovensku byla lokace lékáren omezena až do roku 2001, kdy byl minimální počet zákazníků stanoven na 5 000 a minimální vzdálenost mezi lékárnami 500 metrů, ale v současnosti žádné regulace nejsou. Ve třinácti státech není otevírací doba nijak regulována, a to včetně České republiky a Slovenska. V Rakousku, Německu, Maďarsku a na Kypru je otevírací doba fixní. V Řecku, Irsku, Velké Británii a Slovinsku mají stanovenu minimální otevírací dobu a v Itálii a Portugalsku dobu maximální.

35

dle Volkerinka et al. (2007) Rakousko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Lotyšsko, Polsko, Slovinsko a Švédsko 36 Ve skutečnosti je to o něco více kvůli uchazečům se stejným bodovým ziskem z přijímacích zkoušek.

72

Tab. 20: Regulace lokace a otevíracích hodin Stát

Regulace lokace

Otevírací hodiny

AT

ano

fixní

BE

ano

ne

CY

ne

fixní

CZ

ne

ne

DK

ne

-

EE

ano

ne

FI

ano

ne

FR

ano

ne

GE

ne

fixní

GR

ne

min.

HU

ano

fixní

IRL

ne

min.

IT

ano

max.

LT

ano

ne

LH

ne

ne

LUX

ano

ne

MT

ne

ne

NL

ne

ne

PL

ne

-

PT

ano

max.

SK

ne

ne

SL

ano

min.

ES

ano

ne

SW

ano

ne

UK

ne

min.

Pramen: vlastní zpracování dle Volkerinka et al. (2007)

V 15 zemích EU mohou léky na předpis vydávat pouze veřejné lékárny a nikdo jiný, a to ani nemocniční lékárny. V České republice i na Slovensku mohou nemocniční lékárny léky na přepis vydávat také, stejně jako v Rakousku, Francii, Kypru, Německu a v Nizozemí. V Británii, Nizozemí, Lotyšsku, Irsku, Řecku, Dánsku a Rakousku mohou léky na předpis vydávat také jiná zdravotnická povolání. 73

V Německu, Nizozemí, Švédsku a Británii mohou být léky na předpis prodávány i přes internet. Tab. 21: Prodej volně prodejných léků Prodej volně prodejných léků Lékárny

Další zdravotnická povolání

Obchody

Internet

AT

ano

ne

ne

ne

BE

ano

ne

ne

ne

CY

ano

ne

ne

ne

CZ

ano

ne

ano

ano

DK

ano

ne

ne

ano

EE

ano

ne

ne

ne

FI

ano

ne

ne

ne

FR

ano

ne

ne

ne

GE

ano

ne

ano

ano

GR

ano

ne

ne

ne

HU

ano

ne

ne

ano

IRL

ano

ne

ano

ano

IT

ano

ne

ne

ne

LH

ano

ne

ne

ne

LT

ano

ne

ne

ano

LUX

ano

ne

ne

ne

MT

ano

ne

ne

ne

NL

ano

ano

ano

ano

PL

ano

ne

ano

ne

PT

ano

ne

ne

ne

SK

ano

ano

ne

ano

SL

ano

ne

ne

ne

ES

ano

ne

ne

-

SW

ano

ne

ne

ano

UK

ano

ne

ano

ano

Stát

Pramen: Volkerink et al.( 2007), str. 52-53, vlastí úprava

74

Volně prodejné léky jsou ve většině zemí regulovány mnohem méně, ale i zde najdeme výjimky (viz tabulka 21). Ve všech státech kromě Nizozemí mohou volně prodejné léky prodávat ze zdravotnických povolání pouze lékárníci. Na Slovensku mohou být volně prodejné léky prodávány přes internet jen v případě, že internetová lékárna má i kamennou pobočku, v České republice toto opatření neplatí, tzv. vyhrazená léčiva zde lze prodávat i na dalších prodejních místech, jako jsou čerpací stanice a obchody. Ve všech zemích mohou lékárny prodávat i nezdravotnické produkty, ale jejich podoba je většinou limitována, nejčastěji se jedná o kosmetické produkty. S výjimkou Irska, Nizozemí a Dánska regulují všechny státy prostory a vybavení lékáren (viz tabulka 22), pro Řecko nebyla známa data. Kromě Estonska a Švédska je v lékárnách všech zemí vyžadována přítomnost farmaceuta. Patnáct zemí reguluje nějakým způsobem i zásoby v lékárnách, v drtivé většině stanovují povinnost minimálních zásob, Lotyšsko, Portugalsko a Slovinsko mají stanovenu povinnost dodání chybějícího zboží do 24 hodin. Skladové zásoby nejsou v České republice ani na Slovensku regulovány. V České republice mohou lékárníci od roku 2011 nahradit lék na předpis, který nemají skladem, lékem stejného složení, ale od jiného výrobce (tzv. generikem). Tab. 22: Regulace prostor a materiálového a personálního vybavení lékáren Stát

Výměra plochy

Vnitřní prostory

Vnější prostory

Sklad

Regálový systém

Přítomnost farmaceuta

Zásoby

AT

ano

ano

ano

ne

ne

ano

ano

BE

ne

ano

ano

ano

ano

ano

ano

CY

ano

ne

ano

ano

ne

ano

ano

CZ

ano

ano

ne

ano

ne

ano

ne

DK

ne

ne

ne

ne

ne

ano

ano

EE

ano

ne

ne

ano

ne

ne

ano

FI

ano

ne

ano

ano

ano

ano

ano

FR

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ne

GE

ano

ano

ne

ano

ne

ano

ano

GR

-

-

-

-

-

ano

-

HU

ano

ne

ano

ano

ne

ano

ne

IRL

ne

ne

ne

ne

ne

ano

ne

IT

ne

ne

ano

ne

ne

ano

ano

LH

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

75

LT

ano

ne

ano

ano

ne

ano

ano

LUX

ano

ano

ano

ne

ne

ano

ne

MT

ne

ne

ano

ano

ne

ano

ne

NL

ne

ne

ne

ne

ne

ano

ne

PL

ano

ne

ne

ano

ano

ano

ano

PT

ano

ano

ano

ano

ne

ano

ano

SK

ano

ano

ano

ano

ne

ano

ne

SL

ano

ne

ano

ano

ano

ano

ano

ES

ano

ne

ne

ne

ne

ano

ano

SW

ano

ano

ano

ano

ano

ne

ano

UK

ano

ne

ne

ano

ano

ano

ne

Pramen: Volkerink et al.( 2007), str. 54

4.2.2.2 Regulace reklamy Kromě Irska všechny státy regulují reklamu v lékárenství, přičemž nejčastěji jsou zakázány určité formy reklamy. Zcela zakázána není reklama nikde. Většinu forem reklamy zakazuje Rakousko, Francie, Řecko, Lucembursko, Portugalsko a Španělsko. Tab. 23: Regulace reklamy Regulace reklamy Stát

Úplný zákaz

Zákaz většiny forem

Zákaz některých forem

AT

ne

ano

ano

BE

ne

ne

ano

CZ

ne

ne

ano

DK

ne

ne

ano

FI

ne

ne

ano

FR

ne

ano

ano

GE

ne

ne

ano

GR

ne

ano

ano

IT

ne

ne

ano

IRL

ne

ne

ne

LUX

ne

ano

ano

NL

ne

ne

ano

PT

ne

ano

ano

76

SK

ne

ne

ano

ES

ne

ano

ano

SW

ne

ne

ano

UK

ne

ne

ano

Pramen: Paterson et al. (2003), str. 78, vlastní úprava

V České republice a na Slovensku je pro širokou veřejnost zcela zakázána reklama na léky na předpis a reklama na volně prodejné léky je regulována, přičemž některé formy reklamy jsou zcela zakázány. Nutnou součástí reklamy je upozornění na nutnost přečtení příbalové informace a uvedení léčivé látky v přípravku. Prostředek nesmí propagovat známé osobnosti a reklama nesmí působit tak, aby spotřebitel usoudil, že jeho stav se bez požití přípravku zhorší či naopak, že dojde zaručeně k jeho výraznému zlepšení. 4.2.2.3 Regulace cen Léky na předpis mají regulovanou cenu ve všech státech s výjimkou Malty, přičemž naprostá většina států včetně České republiky a Slovenska stanovuje maximální ceny léků na předpis. Některé státy (viz tabulka 24) stanovují u těchto léků cenu fixní a Slovinsko stanovuje u některých léků na předpis cenu fixní a u jiných cenu maximální. Třináct států reguluje také ceny volně prodejných léků, přičemž většina z nich znovu stanovuje maximální ceny a čtyři státy ceny fixní. V České republice ani na Slovensku nejsou ceny tohoto druhu léků regulovány. Poslední skupinou cen, která je ve většině států regulována, jsou obchodní přirážky. Tyto se regulují různými způsoby, může být stanovena maximální obchodní přirážka či její výše na každém stupni prodeje léků od výrobce až po lékárníka. V České republice a na Slovensku jsou stanovena cenová pásma a každé z nich má stanovenu maximální obchodní přirážku v procentech. Platí, že čím vyšší cena léků, tím nižší obchodní přirážka, jedná se tedy o degresivní systém. Regulace obchodní přirážky se v těchto dvou zemích týkají pouze léků hrazených ze zdravotního pojištění.

77

Tab. 24: Regulace cen (M = maximální cena, F = fixní cena, N = neregulováno)

Stát

Léky na předpis


Regulace obchodní přirážky

AT

M

M

ne

BE

M

M

ano

CY

M

M

ano

CZ

M

N

ano

DK

F

N

ano

EE

M

M

ano

FI

F

F

ano

FR

M

N

ano

GE

F

N

ano

GR

F

F

ano

HU

M

M

ano

IRL

F

N

ano

IT

F

F

ano

LH

M

M

ano

LT

M

M

ano

LUX

M

M

ne

MT

N

N

ne

NL

M

N

ano

PL

M

M

ano

PT

M

N

ano

SK

M

N

ano

SL

F, M

N

ano

ES

F

N

ano

SW

F

F

ne

UK

F

N

ano

Pramen: Volkerink et al. (200)7, str. 54

Co se týče regulace poplatků, bohužel nemáme pro země EU o jejich výši dostupné informace.

78

4.2.2.4 Regulace vlastnictví, forem podnikání a vzájemné integrace Pouze v sedmi zemích není vlastnictví lékárny regulováno, v ostatních státech se uplatňuje nějaký způsob regulace, přičemž nejčastější je omezení vlastnictví lékárny pouze na farmaceuta, které je uplatňováno v osmi zemích. V ostatních zemích musí být farmaceut jedním z vlastníků či být vlastníkem většinovým. V České republice a na Slovensku musí mít každá lékárna odborného zástupce, který vykonává víceméně funkci manažera. Slovensko mělo také omezeno vlastnictví lékárny pouze na farmaceuty, ale v roce 2004 bylo toto omezení zrušeno (HPI, 2014). Švédsko je jedinou zemí, kde monopol na provozování lékáren má stát a farmaceut nemůže v žádném případě vlastnit lékárnu. Tab. 25: Regulace vlastnictví a forem podnikání Stát

Regulace forem podnikání

Regulace vlastnictví

AT

Farmaceut většinu

Asociace

BE

Ne

Právnická osoba

CY

Farmaceut

Asociace

CZ

Farmaceut manažerem

Právnická osoba

DK

Farmaceut

Právnická osoba

EE

Ne

Právnická osoba

FI

Farmaceut

Právnická osoba

FR

Farmaceut

Právnická osoba

GE

Farmaceut

Asociace

GR

Farmaceut

Právnická osoba

HU

Jedním z vlastníků farmaceut

Asociace

IRL

Ne

Právnická osoba

IT

Farmaceut a stát

-

LH

Ne

Právnická osoba

LT

Farmaceut a stát

Právnická osoba

LUX

Farmaceut

Asociace

MT

Ne

Právnická osoba

NL

Ne

Právnická osoba

PL

Ne

Právnická osoba

PT

Farmaceut

Právnická osoba

SK

Farmaceut manažerem

Samostatná lékárna

79

SL

Farmaceut a stát

Asociace

ES

Farmaceut většinu

Samostatná lékárna

SW

Stát

-

UK

Jedním z vlastníků farmaceut

Právnická osoba

Pramen: Volkerink et al. (2007), str. 52

Nejúžeji regulované formy vlastnictví lékáren mají na Slovensku a ve Španělsku, kde mohou existovat jen samostatné lékárny. Ve Slovinsku, Lucembursku, Maďarsku, Německu, Rakousku a na Kypru mohou existovat samostatné lékárny a asociace lékáren. Ve zbylých státech mohou lékárny existovat také ve formě právnické osoby. Pro Itálii nebyla dostupná data a ve Švédsku vlastní lékárny stát, takže se nejedná o typické podnikání. S výjimkou Švédska není v žádné zemi povolena vertikální integrace se státem, některé země však mohou integrovat s distribučními firmami. Dánsko, Finsko, Portugalsko, Španělsko a Slovinsko nepovolují žádnou horizontální integraci. V tomto ohledu je speciálním případem Slovensko, kde zákon sice zakazuje sdružování do řetězců, ale spolupráci neupravuje, takže lékárny na Slovensku se sdružují do virtuálních sítí, které jsou zastřešeny distribučními firmami (vertikální integrace), a kde spolupracují i s dalšími lékárnami (horizontální integrace). Nejčastějším typem horizontální spolupráce je právě spolupráce s jinými lékárnami a lékárníky. 4.2.2.5 Další regulace Do dalších regulací zařazujeme povinnost pojištění za škodu a povinnost dalšího vzdělávání. Povinné pojištění odpovědnosti je zavedeno pouze v Řecku a ve Velké Británii, v ostatních státech včetně České republiky a Slovenska je pouze dobrovolné. V sedmi evropských státech není zákonem stanovena povinnost dalšího vzdělávání lékárníků, dá se však předpokládat, že i v těchto zemích se lékárníci průběžně vzdělávají. Trh s léčivy se neustále vyvíjí a lékárníci se potřebují vyvíjet s ním tak, aby byli schopni poskytovat svým zákazníkům odborné informace i o novinkách na trhu. V ostatních zemích, tedy i v České republice a na Slovensku, je povinnost celoživotního vzdělávání stanovena zákonem. Hlavními důvody jsou snaha o zaručení odbornosti lékárníků a zaručení kvality poskytovaných služeb.

80

Tab. 26: Povinnost pojištění odpovědnosti a dalšího vzdělávání Stát

Povinné pojištění odpovědnosti

Povinnost dalšího vzdělávání

AT

ne

ano

BE

ne

ne

CZ

ne

ano

DK

ne

ne

FI

ne

ano

FR

ne

ne

GE

ne

ano

GR

ano

ne

IT

ne

ano

IRL

ne

ne

LUX

ne

ne

NL

ne

ano

PT

ne

ano

SK

ne

ano

ES

ne

ano

SW

ne

ne

UK

ano

ano

Pramen: Paterson et al. (2003), str. 78, vlastní úprava

Závěr Při použití obou metod výpočtu indexů regulace, jsme zjistili, že lékárnictví v České republice je regulováno méně než na Slovensku a celkově, že je lékárenství v České republice regulováno podprůměrně. Pro Slovensko se výsledky lišily dle použité metody. Při použití metody Volkerinka et al. (2007) vyšlo Slovensko jako země regulována mírně nadprůměrně, zatímco z metody Patersona et al. (2003) vyšlo Slovensko jako země regulována spíše podprůměrně. Rozdíl ve výsledcích můžeme přičítat na vrub zejména vahám, které Paterson et al. (2003) ve svém modelu, na rozdíl od Volkerinka et al. (2007) má pro jednotlivé kategorie zavedeny. Rozdíl v hodnotě indexů regulace v České republice a na Slovensku vzniká zejména díky přísnější regulaci forem podnikání na Slovensku.

81

ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo popsat stav regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku, dále pak vypočítat indexy regulace, a to jak celkové, tak i indexy regulace při vstupu na trh a indexy regulace chování na trhu. Posledním krokem byla komparace regulací lékárnické profese v České republice a na Slovensku s dalšími členskými zeměmi Evropské unie. Regulace na vstupu stanovují podmínky, které musí být splněny, aby mohla dotyčná fyzická osoba vykonávat povolání farmaceuta. Mezi vstupní regulace tedy řadíme požadavky na vzdělání, a dále pak nutnost členství v profesní komoře, povinnost registrace či získání licence. Vstupní regulace jsou v České republice určovány zejména zákonem o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a na Slovensku pak zejména zákonem o poskytovateľoch zdravotnej starostlivosti, zdravotníckych pracovníkoch a stavovských organizáciách v zdravotníctve. Základní požadavky na vzdělání však stanovuje i Evropská unie svou směrnicí o uznávání odborných kvalifikací, která udává minimální délku vysokoškolského vzdělání 5 let, z čehož musí tvořit alespoň šest měsíců odborná praxe v lékárně. Přesně taková je i délka povinného vysokoškolského studia v prezenční formě v oboru farmacie v České republice a na Slovensku. Po úspěšně absolvovaném studiu získá fyzická osoba odbornou způsobilost k výkonu povolání farmaceuta, aby však mohla povolání skutečně vykonávat, musí mít také způsobilost právní a zdravotní, a také musí být osoba bezúhonná. Další nutnou podmínkou je registrace v profesní komoře. Požadavky na vzdělání se díky výše uvedené směrnici EU mezi jednotlivými členskými zeměmi téměř neliší. Jediným státem, který směrnici nesplňuje, je Velká Británie, jež má výjimku v poměru praxe k výuce, kdy má pouze čtyři roky výuky, ale rok praxe. Česká republika a Slovensko mají stejně jako většina zemí EU stanovenu povinnost registrace lékárníků. Naopak není nutné mít k výkonu povolání lékárníka licenci. Povinnost členství v profesní komoře má zavedenu větší polovina členských států EU včetně České republiky a Slovenska. Mezi regulace chování na trhu byly zařazeny regulace lokace, otevírací doby a požadavky na personální a materiálové vybavení, regulace reklamy, cen a poplatků, forem spolupráce a další regulace. Lokace lékáren není v České republice ani na Slovensku nijak regulována, stejně jako otevírací doba, naopak personální a materiálové vybavení lékáren je regulováno 82

poměrně detailně. Během otevírací doby musí být v lékárnách obou zemí neustále přítomen vedoucí lékárník, což je lékárník s odbornou specializací, který vykonává dozor a zastřešuje práci ostatního zdravotnického personálu v lékárně. Další osobou, již musí mít každá lékárna, je odborný zástupce, který zodpovídá za chod lékárny. Úprava a vybavení vnitřních prostor lékárny je přísněji regulováno na Slovensku, kde je zákonem přesně stanoveno materiálové vybavení každé z místností lékárny, v České republice jsou stanoveny minimální požadavky na velikost jednotlivých místností, ale k tomu jen to nejzákladnější materiální vybavení. Reklama je v oblasti léčiv všeobecně přísně regulována, je rozdělena na reklamu pro odborníky a reklamu pro širokou veřejnost. V České republice a na Slovensku mohou být léky na předpis předmětem reklamy pouze pro odborníky. Jedinou výjimku tvoří reklama na vakcinační látky, a to pouze pokud se jedná o kampaň schválenou ministerstvem zdravotnictví. Pro širokou veřejnost je určena pouze reklama na volně prodejné léky a i zde platí mnoho omezení. Mezi ta nejdůležitější patří nutnost uvádět, že inzerovaný produkt je „doplňkem stravy“, a také nesmí být poskytovány vzorky těchto produktů. Reklama musí uvádět pravdivé informace, nesmí být klamavá a nesmí zmiňovat žádné indikace závažných onemocnění, jakými jsou např. rakovina nebo diabetes. Jak v České republice, tak i na Slovensku je u léků na předpis stanovena maximální obchodní přirážka. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco v České republice je tato přirážka stanovena pro celý distribuční řetězec, na Slovensku je zvlášť stanovena u distributora a zvlášť v lékárně. V obou zemích obchodní přirážka klesá se zvyšující se cenou léků. Ceny volně prodejných léků nejsou regulovány. Jedinými pravidelnými poplatky jsou v obou zemích každoroční členské příspěvky lékárnickým komorám, ostatní poplatky jsou nepravidelné a zahrnují poplatky za zisk licencí, při zakládání lékárny a jiné. Od 1. ledna 2015 mohou na Slovensku existovat znovu pouze samostatné lékárny, avšak drtivá většina lékáren existuje ve virtuálních řetězcích, kdy oficiálně jsou tyto lékárny samostatné, ale ve skutečnosti patří pod řetězec. V České republice je situace jiná, lékárny zde mohou existovat jak samostatně, tak i v sítích nebo i virtuálních řetězcích, přičemž největší sítí je Dr. Max. Lékárny v obou zemích mohou spolupracovat

s dalšími lékárnami,

nemocnicemi a

dalšími

zdravotnickými

zařízeními. V rámci dalších regulací existuje v obou zemích povinnost celoživotního vzdělávání, nad kterým dozorují a z větší části jej i zajišťují lékárnické komory. Průběžné vzdělávání je založeno na kreditovém systému, kdy je za určité období nutné získat 83

určitý počet kreditů, přičemž systémy se v obou zemích liší. Zatímco v České republice je nutné získat 90 kreditů za tři roky, na Slovensku je to 100 kreditů za pět let, je však nutné podotknout, že obě země mají jinak nastaven kreditový systém. Dalším požadavkem na lékárníka je dodržování etického kodexu. Zatímco v České republice vydává etický kodex Česká lékárnická komora a je určen pouze lékárníkům, na Slovensku je etický kodex přímo součástí zákona, ale platí pro všechny zdravotnické profese. Pokud nyní srovnáme celkový stav regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku, zjistíme, že zde nenajdeme podstatné rozdíly. Tím největším je rozdílná forma lékáren, kdy na Slovensku mohou existovat pouze samostatné lékárny. K tomu, abychom mohli komparovat stav regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku s dalšími evropskými zeměmi, slouží indexy regulace. Jejich výpočet pro obě výše uvedené země byl proveden již Volkerinkem et al. (2007), avšak tento autor nebyl schopen získat všechna data, proto jím dosažené hodnoty indexů nebyly správné. Autorka diplomové práce všechna potřebná data sesbírala, a mohla tak spočítat indexy regulace korektně. Výsledky dosažené za použití metody Volkerinka et al. (2007) nám dávají celkový index regulace lékárnické profese 21,2 bodů pro Českou republiku a 25,4 bodů pro Slovensko. Při použití této metody bylo možno dosáhnout 0 až 50 bodů, i zde vyšší počet bodů znamená vyšší míru regulace. Průměr pro členské země EU činí 24,4 bodů, z čehož vyplývá, že Slovensko vychází jako země, kde je lékárnická profese regulována mírně nadprůměrně a v České republice podprůměrně. Vypočítaná hodnota indexu vstupních regulací dle metody Patersona et al. (2003), má pro obě země stejnou hodnotu, a to 1,97 bodu, přičemž maximem bylo 6 bodů. Platí, že čím více bodů, tím restriktivnější jsou regulace. Můžeme tedy říci, že ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi jsou vstupní regulace lékárnické profese v České republice a na Slovensku mírné. Index regulace chování na trhu vyšel pro Českou republiku 2,46 bodů a pro Slovensko 2,96 bodů, znova maximem bylo 6 bodů. Rozdíl mezi oběma zeměmi tvoří povolené formy lékáren. Při srovnání s dalšími zeměmi EU je míra regulace chování na trhu v České republice podprůměrná a na Slovensku průměrná. Celkový index regulace lékárnické profese dle metody Patersona et al. (2003) získáme sečtením dvou výše uvedených indexů. Jeho hodnota je 4,43 bodů pro Českou republiku a 4,93 bodů pro Slovensko. Zde bylo možno získat 0 až 12 bodů. Průměr pro sedmnáct zemí Evropské unie je 6,3 bodů, 84

z čehož vyplývá, že je v České republice a na Slovensku lékárnická profese regulována v menší míře. Pokud se podíváme na hodnoty celkového indexu regulace lékárnické profese v Evropě, vychází při použití obou metod jako státy s nejpřísnějšími regulacemi Itálie a Řecko. Naopak velmi mírné regulace jsou uplatňovány ve Velké Británii, Irsku a Nizozemí. Speciální postavení má Švédsko, které je jedinou zemí, kde je lékárenství státním monopolem. V České republice a na Slovensku existuje velké množství regulací lékárnické profese, avšak tyto regulace nejsou příliš restriktivní.

85

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ AmosWeb Encyclonomic. Capture theory of regulation [online]. 2005 [cit. 2014-10-10]. Dostupné na WWW: http://www.amosweb.com/cgibin/awb_nav.pl?c=dsp&k=capture+theory+of+regulatio n&s=wpd Česká lékárnická komora. Členské příspěvky [online]. Praha, 2009. [cit. 2014-11-19]. Dostupné na WWW: http://lekarnici.cz/O-CLnK/Clenstvi-v-CLnK/Clenske-prispevkyclenu-Ceske-lekarnicke-komory-na.aspx Česká lékárnická komora. Etický kodex České lékárnické komory [online]. Praha, 2014. [cit. 2014-11-19]. Dostupné na WWW: http://lekarnici.cz/O-CLnK/Profesnipredpisy/Rady/H-6-Eticky-kodex-CLnK.aspx Česká lékárnická komora. Licenční řád České lékárnické komory [online]. Praha, 2014. [cit. 2014-11-12]. Dostupné na WWW: http://lekarnici.cz/O-CLnK/Profesnipredpisy/Rady/H-7-Licencni-rad-CLnK.aspx Česká lékárnická komora. Organizační řád České lékárnické komory [online]. Praha, 2014. [cit. 2014-11-02]. Dostupné na WWW: http://lekarnici.cz/O-CLnK/Profesnipredpisy/Rady/H-1-Organizacni-rad-CLnK.aspx Česká lékárnická komora. Řád pro celoživotní vzdělávání [online]. Praha 2014. [cit. 201411-12]. Dostupné na WWW: http://lekarnici.cz/O-CLnK/Profesni-predpisy/Rady/H11-Rad-pro-celozivotni-vzdelavani-clenu-CLnK.aspx Europa.eu. Nařízení, směrnice a další právní akty[online]. 2014. [cit. 2014-01-09]. Dostupné na WWW: http://europa.eu/eu-law/decision-making/legal-acts/index_cs.htm GAROUPA, Nuno. Regulation of Professions in the US and Europe: A Comparative Analyse [online]. Universidade Nova de Lisboa, 2004. 53 s. [cit. 2014-10-25] Dostupné na WWW: http://law.bepress.com/cgi/viewcontent.cgi?article=1053&context=alea HRUBÝ, Kamil, PharmDr. Čelíme společným výzvám: České zdravotnictví v evropských souvislostech [online]. Ostrava, 2006 [cit. 2014-11-18]. Dostupné na WWW: http://www.cabrnoch.cz/index.php/seminar_celime_spolecnym_vyzvam_ostrava KATZUNG, Bertram , et al. Základní a klinická farmakologie. 1. vyd. Praha : H&H, 1994. 1072 s. ISBN 80-85787-35-0. LOUŽEK, Marek. George Stigler – Sto let od narození. Politická ekonomie [online]. Filosofická fakulta UK a VŠE v Praze, 2011 [cit. 2014-10-12]. Dostupné na WWW: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=polek&pdf=790.pdf 86

METYŠ, Karel; BALOG, Peter. Marketing ve farmacii. 1. vyd. Praha : GRADA, 2006. 208 s. ISBN 80-247-0830-2 Ministerstvo zdravotnictví ČR. Cenová regulace léčiv [online]. Praha, 2012 [cit. 2014-1118]. Dostupné na WWW: http://www.mzcr.cz/obsah/jak-se-reguluji-cenyleciv_2516_1.html Ministerstvo zdravotníctva SR. Farmaceutický laborant léčiv [online]. Bratislava, 2014 [cit. 2014-10-26]. Dostupné na WWW: http://www.health.gov.sk/?farmaceutickylaborant Nařízení vlády Slovenské republiky č. 296/2010 Z.z. odbornej spôsobilosti na výkon zdravotníckeho povolania, spôsobe ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov, sústave špecializačných odborov a sústave certifikovaných pracovných činností v znení neskorších predpisov Nařízení vlády Slovenské republiky č. 322/2006 Z.z. o spôsobe ďalšieho vzdelávania zdravotníckych pracovníkov, sústave špecializačných odborov a sústave certifikovaných pracovných činností v znení neskorších predpisov NCONZO. O nás [online]. Brno, 2012 [cit. 2014-10-09]. Dostupné na WWW: http://www.nconzo.cz/web/guest/nconzo PATERSON, Iain; FINK, Marcel; OGUS, Anthony, et al. Economic impact of regulation in the field of liberal professions in different Member States. Regulation of Professional Services. Study for the European Commission - final report [online]. Institute for Advanced Studies, Vienna, 2003. 467 s. [cit. 2014-10-20]. Dostupné na WWW: http://ec.europa.eu/competition/sectors/professional_services/studies/prof_serv ices_ihs_part_1.pdf http://ec.europa.eu/competition/sectors/professional_services/studies/prof_serv ices_ihs_part_2.pdf http://ec.europa.eu/competition/sectors/professional_services/studies/prof_serv ices_ihs_part_3.pdf PELTZMAN, Sam. Toward a more general theory of regulation [online]. Center for economic analysis of human behavior and social institutions, Stanford, 1976. 52 s. [cit. 2014-10-20]. Dostupné na WWW: http://www.nber.org/papers/w0133 PGEU. Vision and Mission [online]. 2013 [cit. 2014-10-18]. Dostupné na WWW: http://www.pgeu.eu/en/pgeu/vision-and-mission.html PHILIPSEN, Niels. Regulation of and by pharmacists in the Netherlands and Belgium : An economic approach..1. vyd. Groningen : Intersentia, 2003. 195 s. ISBN 978-9-05095-351-1 87

SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. 375 s. ISBN 80-717-9738-3. Slovenská lékárnická komora. Oznam vo veci výšky členských príspevkov člena komory a poplatkov vo vzťahu k vydávaniu licencií, vedeniu registra a hodnoteniu sústavného vzdelávania [online]. Bratislava, 2013. [cit. 2014-11-12]. Dostupné na WWW: https://www.slek.sk/wdoc/01652854be770467c1257d1000288ef8/$FILE/%C4%8Clensk %C3%BD%20pr%C3%ADspevok_2014_IBAN.pdf Slovenská lékárnická komora. Štatút Slovenskej lékarnickej komory [online]. Bratislava, 2008. [cit. 2014-10-25]. Dostupné na WWW: https://www.slek.sk/dokumenty-a-fakty:pravne-normy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací STIGLER, George J. The Theory of Economic Regulation. The Bell Journal of Economics and Management Science [online]. 1971, vol. 2, no. 1 [cit. 2014-02-12]. Dostupné na WWW: http://www.rasmusen.org/zg601/readings/Stigler.1971.pdf VOLKERINK, Björn; BAS, Patrick de; GORP, Nicolai van. Study of regulatory restrictions in the field of pharmacies. Study for the European Commission - final report [online]. ECORYS, Rotterdam, 2007. 534 s. [cit. 2014-11-17]. Dostupné na WWW: http://ec.europa.eu/internal_market/services/docs/pharmacy/report_en.pdf http://ec.europa.eu/internal_market/services/docs/pharmacy/appendices_en.pdf Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 92/2012 Sb. o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 99/2012 Sb. o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 185/2009 Sb. o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 187/2009 Sb. o minimálních požadavcích na studijní programy všeobecné lékařství, zubní lékařství, farmacie a na vzdělávací program všeobecné praktické lékařství Vyhláška Ministerstva zdravotníctva Slovenskej republiky č. 198/2001 Z.z., ktorou sa ustanovujú požiadavky na správnu lekárenskú prax v znení neskorších predpisov 88

Zákon č. 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 138/2002 Sb. kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 145/1995 Z.z. o správnych poplatkoch ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 147/2001 Sb. o reklamě ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 216/2002 Z.z. o povolaní lekárnika, o Slovenskej lekárnickej komore a o doplnení zákona č. 140/1998 Z. z.o liekoch a zdravotníckych pomôckach, o zmene zákona č. 455/1991 Zb. o živnostenskom podnikaní (živnostenský zákon) v znení neskorších predpisov a o zmene a doplnení zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 220/1996 Z. z. o reklame v znení neskorších predpisov Zákon č. 363/2011 Z.z. o rozsahu a podmienkach úhrady liekov, zdravotníckych pomôcok a dietetických potravín na základe verejného zdravotného poistenia a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) Zákon č. 545/2006 Z.z. o liekoch a zdravotníckych pomôckach v znení neskorších predpisov Zákon č. 576/2004 Z.z. o zdravotnej starostlivosti, službách súvisiacich s poskytovaním zdravotnej starostlivosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 578/2004 Z.z. o poskytovateľoch zdravotnej starostlivosti, zdravotníckych pracovníkoch, stavovských organizáciách v zdravotníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů 89

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Druhy regulací Tab. 2: Počet veřejných lékáren v České republice dle krajů v září 2014 Tab. 3: Počet veřejných lékáren na Slovensku dle krajů v září 2014 Tab. 4: Maximální obchodní přirážka v České republice Tab. 5: Maximální obchodní přirážka na Slovensku Tab. 6: Formy lékáren v České republice Tab. 7: Formy lékáren na Slovensku Tab. 8: Kategorie indexu regulace a jejich bodová hodnota Tab. 9: Počet bodů dosažených v kategoriích strukturálních regulací Tab. 10: Počet bodů dosažených v kategoriích regulací chování na trhu Tab. 11: Hodnoty skóre Tab. 12: Legenda pro výpočet indexu regulace vstupu na trh Tab. 13: Legenda pro výpočet indexu regulace chování na trhu Tab. 14: Body dosažené v jednotlivých kategoriích Tab. 15: Indexy regulace ve 25 státech EU Tab. 16: Hodnoty jednotlivých složek indexu regulace vstupu na trh v 17 státech EU Tab. 17: Hodnoty jednotlivých složek indexu regulace chování na trhu v 17 státech EU Tab. 18: Indexy vstupních regulací, regulací chování na trhu a celkové indexy v 17 státech EU Tab. 19: Požadavky na výkon povolání Tab. 20: Regulace lokace a otevíracích hodin Tab. 21: Prodej volně prodejných léků Tab. 22: Regulace prostor, materiálového a personálního vybavení lékáren Tab. 23: Regulace reklamy Tab. 24: Regulace cen Tab. 25: Regulace vlastnictví a forem spolupráce Tab. 26: Povinnost pojištění odpovědnosti a dalšího vzdělávání 90

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Počet lékárníků v České republice Graf č. 2: Počet lékárníků na Slovensku

91

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AT

Rakousko

BE

Belgie

CR

regulace chování na trhu

CY

Kypr

CZ

Česká republika

ČLnK

Česká lékárnická komora

DK

Dánsko

DPH

daň z přidané hodnoty

EE

Estonsko

ER

vstupní regulace

ERED

požadavky na vzdělání

ERED1

délka vzdělání

ERED2

délka povinné praxe

ERED3

počet zkoušek

ERED4

počet vstupních cest k výkonu povolání

ERLC

licence

ERQT

kvóty/testy ekonomických potřeb

EU

Evropská unie

FI

Finsko

FR

Francie

GE

Německo

GR

Řecko

HPI

Health Policy Institute

HU

Maďarsko

IRL

Irsko

IT

Itálie 92

LH

Litva

LT

Lotyšsko

LUX

Lucembursko

MCAD

regulace reklamy

MCDIV

regulace diverzifikace

MCIC

regulace forem podnikání a mezioborové spolupráce

MCIC1

regulace forem podnikání

MCIC2

regulace mezioborové spolupráce

MCLOC

regulace lokace

MCPR

regulace cen a poplatků

MT

Malta

MZ ČR

Ministerstvo zdravotnictví České republiky

MZ SR

Ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky

NCONZO

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů

NL

Nizozemí

OTC

volně prodejné léky (over the counter)

PGEU

Farmaceutická skupina při Evropské unii

PL

Polsko

PT

Portugalsko

SK

Slovensko

SLeK

Slovenská lékárnická komora

SW

Švédsko

UK

Velká Británie

93

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Etický kodex lékárníka Česká republika Příloha č. 2: Etický kódex zdravotníckeho pracovníka

94

Příloha č. 1: Etický kodex lékárníka Česká republika37 Etický kodex upravuje chování a jednání lékárníků při výkonu lékárnické profese i vystupování na veřejnosti. Je pro všechny členy Komory závazný a jeho porušení může být disciplinárně trestáno. 1) Lékárník slouží svou činností veřejnosti, je povinen své povolání vykonávat svědomitě s využitím svých odborných znalostí, přistupovat ke všem pacientům se stejnou péčí, nečinit mezi nimi rozdíly a jejich prospěch stavět na první místo, zásadně nad své vlastní zájmy. 2) Lékárník respektuje právo pacienta na svobodnou volbu léčby a poskytuje mu srozumitelným způsobem pravdivé informace. 3) Lékárník zachovává mlčenlivost o záležitostech pacientů, o nichž se dověděl při výkonu povolání, a dbá o to, aby tuto mlčenlivost zachovával i ostatní personál lékárny. 4) Lékárník zajišťuje soustavnost poskytované péče i v případech pracovních sporů, uzavření lékárny nebo konfliktů s osobní morálkou či vírou; v takových případech je povinen informovat pacienty vhodnou formou o nejbližší lékárně, která jim poskytne péči. 5) Pro prospěch pacienta spolupracuje lékárník také s ostatními zdravotníky; tato spolupráce však nikdy nesmí omezovat svobodnou volbu pacienta. 6) Vůči ostatním členům Komory se lékárník chová vždy kolegiálně, zachovává respekt k orgánům stavovské samosprávy a jejich rozhodnutím. 7) Pokud zdravotní stav pacienta vyžaduje nezbytně lékařskou péči, je povinností lékárníka pacienta na lékaře odkázat. 8) Lékárník se neúčastní jakékoli hospodářské soutěže, která by mohla být posuzována jako nekalá a neúčastní se jednání, které by mohlo omezovat či vylučovat hospodářskou soutěž, zejména - neuzavírá dohody a nepřijímá opatření, které by vyřazovaly (či mohly mít za následek vyřazení) jiné lékárny z činnosti, jako jsou dohody o přednostních dodávkách léčiv do určité lékárny, směrování pacientů nebo předpisů lékaři do určité lékárny a dodávky léčiv do ordinací lékařů za účelem jejich výdeje na recept přímo v ordinaci, a dohody se zdravotními pojišťovnami, - neposkytuje výhody nebo dary ostatním zdravotníkům, zařízením ústavní péče, ústavům lázeňské či sociální péče, vedoucím pracovníkům těchto zařízení apod., pokud by bylo možno na tyto výhody či dary nahlížet jako na nepřiměřené, - nepředstírá zvýhodněné postavení vlastní lékárny jejím názvem nebo poukazováním na kvalifikaci vlastní či personálu lékárny. 37

Pramen: Česká lékárnická komora, 2014

9) Právem lékárníka je propagovat vlastní lékárnu. Při propagaci lékárny musí být dodržovány ustanovení platných právních předpisů a řádů a dalších stavovských předpisů ČLnK, zejména je nutné zdržet se při propagaci lékárny neetického jednání, jako je např. uvádění údajů nepravdivých nebo klamavých, anebo propagovat lékárnu nebo své služby způsobem snižujícím důstojnost lékárenského stavu. 10) Lékárník nevykonává komerční činnosti neslučitelné s důstojností profese lékárníka ani výkon své profese s těmito činnostmi nespojuje; v obchodních vztazích vystupuje lékárník jako čestný člověk, který plní své povinnosti a závazky a vystříhá se nepoctivého jednání. 11) Povinností lékárníka je znát a dodržovat předpisy pro výkon tohoto povolání včetně vnitřních stavovských předpisů Komory. 12) Lékárník se po dobu výkonu své profese stále vzdělává a je schopen své vzdělání prokázat; stejně tak svou odbornou praxi osvědčuje zvláštním dokladem. 13) Lékárník se v mezích svých možností podílí na profesionální přípravě studentů škol farmaceutického směru. í proto je poskytovat pravdivé informace a při veškeré publicitě mít na zřeteli také etiku oboru. 15) Povinností lékárníka, který vykonává své povolání v pracovním poměru k provozovateli lékárny, je zachovat si nezávislost a svobodu rozhodování v profesních otázkách. 16) a) Povinností lékárníka je seznámit pacienta při poskytování lékárenské péče se svým jménem, příjmením a funkcí v lékárně, minimálně viditelně nošenou jmenovkou. b) Držitel osvědčení k výkonu soukromé lékárnické praxe nebo k výkonu funkce odborného zástupce nebo k výkonu funkce vedoucího lékárníka je povinen zabezpečit, aby kromě lékárníka tutéž identifikaci při poskytování zdravotní péče pacientovi podávali i ostatní pracovníci lékárny.

Příloha č. 2: Etický kódex zdravotníckeho pracovníka38 Poslaním zdravotníckeho pracovníka je vykonávať zdravotnícke povolanie svedomito, statočne, s hlbokým ľudským vzťahom k človeku, v súlade s právnymi predpismi, s dostupnými poznatkami lekárskych vied a biomedicínskymi vedami a s prihliadnutím na technické a vecné vybavenie zdravotníckeho zariadenia, v ktorom poskytuje zdravotnú starostlivosť. Všeobecné povinnosti zdravotníckeho pracovníka (1) Stavovskou povinnosťou zdravotníckeho pracovníka je profesionálna starostlivosť o zdravie jednotlivca a spoločnosti v súlade so zásadami ľudskosti, v duchu úcty k ľudskému životu od jeho počiatku až do konca s rešpektovaním dôstojnosti ľudského jedinca. (2) Povinnosťou zdravotníckeho pracovníka je zachovávať život, chrániť, podporovať a obnovovať zdravie, predchádzať chorobám, mierniť utrpenie bez ohľadu na národnosť, rasu, vierovyznanie, sexuálnu orientáciu, politickú príslušnosť, spoločenské postavenie, morálnu či rozumovú úroveň a povesť pacienta. (3) Zdravotnícky pracovník pri výkone svojho povolania postupuje v súlade so všeobecne záväznými právnymi predpismi. (4) Povinnosťou zdravotníckeho pracovníka je byť za všetkých okolností vo svojich profesionálnych rozhodnutiach nezávislý, zodpovedný a spoľahlivý. (5) Zdravotnícky pracovník pomáha pacientom uplatňovať právo slobodného výberu zdravotníckeho pracovníka. Zdravotnícky pracovník a výkon jeho povolania (1) Zdravotnícky pracovník v rámci svojej odbornej spôsobilosti a kompetencie vykonáva preventívne výkony, diagnostické výkony, liečebné výkony spôsobom zodpovedajúcim súčasným poznatkom vedy. (2) Zdravotnícky pracovník plní svoje povinnosti aj v situáciách verejného ohrozenia a pri katastrofách prírodnej alebo inej povahy. (3) Od zdravotníckeho pracovníka nemožno vyžadovať taký výkon alebo spoluúčasť na ňom, ktorý odporuje jeho svedomiu okrem prípadov bezprostredného ohrozenia života alebo zdravia osôb. Ak zdravotnícky pracovník uplatní výhradu svedomia, je povinný o tejto skutočnosti informovať svojho zamestnávateľa a pri uplatnení výhrady svedomia pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti aj svojich pacientov. (4) Zdravotnícky pracovník nesmie predpisovať a podávať lieky, od ktorých vzniká závislosť, alebo také lieky, ktoré majú účinky dopingu, na iné ako liečebné účely.

38

Pramen: Příloha č. 4 Zákona 578/2004 Z.z.

(5) Zdravotnícky pracovník u nevyliečiteľne chorých a zomierajúcich zmierňuje bolesť, rešpektuje ľudskú dôstojnosť, priania pacienta v súlade s právnymi predpismi a zmierňuje utrpenie. Eutanázia a asistované suicidium sú neprípustné. (6) Zdravotnícky pracovník, ktorý vykonáva povolanie, je povinný dbať o svoj odborný rast a sústavne sa vzdelávať. (7) Zdravotnícky pracovník je povinný pri výkone povolania primerane chrániť zdravotnú dokumentáciu pred neoprávnenou zmenou, zničením alebo zneužitím. (8) Zdravotnícky pracovník nesmie sám alebo po dohovore s inými ordinovať neúčelné diagnostické, liečebné ani iné výkony. (9) Pri predpisovaní a odporúčaní liekov, zdravotníckych pomôcok a dietetických potravín sa zdravotnícky pracovník nesmie riadiť komerčnými hľadiskami, ale výlučne poznatkami lekárskej vedy, profesionálnym úsudkom, svojím svedomím a potrebou pacienta. (10) Zdravotnícky pracovník sa môže zúčastňovať na prezentácii odborných zdravotníckych tém na verejnosti, v tlači, rozhlase a televízii a na diskusii k nim. (11) Zdravotnícky pracovník nemôže používať nedôstojné praktiky smerujúce k rozšíreniu počtu pacientov. Je zakázané takéto aktivity iniciovať prostredníctvom druhých osôb. Reklama a inzercia súkromnej praxe, zdravotníckych zariadení a používaných diagnostických a liečebných metód sú povolené. Reklama musí byť pravdivá, striedma, výsostne informujúca a nesmie mať znaky nekalej súťaže. Text reklamy a jej zverejnenie nesmú znížiť vážnosť povolania zdravotníckeho pracovníka. (12) Zdravotnícky pracovník si musí byť vedomý svojho postavenia, svojej úlohy v spoločnosti a svojho vplyvu na okolie. Zdravotnícky pracovník a pacient (1) Zdravotnícky pracovník si vo vzťahu k pacientovi plní svoje profesionálne povinnosti. (2) Zdravotnícky pracovník sa k pacientovi správa korektne, s pochopením, s rešpektovaním intimity a trpezlivosťou a nezníži sa k hrubému alebo nemravnému konaniu. Zdravotnícky pracovník rešpektuje pacienta ako rovnocenného partnera so všetkými občianskymi právami i povinnosťami vrátane zodpovednosti za svoje zdravie. (3) Zdravotnícky pracovník nesmie pomáhať porušovaniu cti a dôstojnosti človeka alebo sa na ňom zúčastňovať. Každý zdravotnícky pracovník je povinný oznámiť príslušným orgánom podozrenie z hrubého alebo krutého zaobchádzania a týrania pacienta, a to najmä maloletej osoby a osoby zbavenej spôsobilosti na právne úkony. (4) Zdravotnícky pracovník je povinný v rozsahu svojich kompetencií zrozumiteľným spôsobom poučiť pacienta alebo jeho zákonného zástupcu o charaktere ochorenia, zamýšľaných diagnostických a liečebných postupoch vrátane rizík o uvažovanej prognóze a o ďalších dôležitých okolnostiach, ktoré môžu nastať v priebehu diagnostiky a liečby.

(5) Zdravotnícky pracovník je povinný získať informovaný súhlas pacienta, jeho zákonného zástupcu alebo splnomocneného zástupcu pred poskytnutím nezvratného zdravotníckeho výkonu. (6) Zdravotnícky pracovník nijakým spôsobom nesmie zneužiť dôveru a závislosť pacienta. Všetky informácie získané pri výkone povolania sú dôverné počas života pacienta, ako aj po jeho smrti. Vzťahy medzi zdravotníckymi pracovníkmi (1) Základom vzťahov medzi zdravotníckymi pracovníkmi je vzájomné uznávanie jednotlivých zdravotníckych profesií, čestné, slušné a spoločensky korektné správanie spolu s kritickou náročnosťou, rešpektovaním kompetencií a priznaním práva na odlišný názor. (2) Zdravotnícki pracovníci, ktorí súčasne alebo následne vyšetrujú, liečia alebo ošetrujú toho istého pacienta, vzájomne spolupracujú. (3) Zdravotnícki pracovníci sú povinní požiadať ďalšieho zdravotníckeho pracovníka o konzílium vždy, keď si to vyžadujú okolnosti a pacient s tým súhlasí. Majú právo navrhnúť osobu konzultanta. Závery konziliárneho vyšetrenia majú byť dokumentované písomne a je povinnosťou informovať o nich pacienta s osobitným dôrazom v prípadoch, keď sa názory zdravotníckych pracovníkov rôznia. (4) Zdravotnícki pracovníci nesmú poskytovať zdravotnú starostlivosť za prítomnosti osoby, ktorá nie je zdravotníckym pracovníkom. Výnimkou z uvedených zásad je osoba, ktorá zdravotníckemu pracovníkovi umožňuje poskytnúť prvú pomoc, alebo taká osoba, ktorá sa v zdravotníckom zariadení vzdeláva, a ďalšia osoba, s ktorej prítomnosťou pacient súhlasí. (5) Zdravotnícky pracovník nesmie podporovať činnosť nezdravotníckeho pracovníka vykonávajúceho činnosť, ktorú môže vykonávať len zdravotnícky pracovník. Lekár, zubný lekár a ostatní pracovníci v zdravotníctve (1) Lekár a zubný lekár nesmú poskytovať zdravotnú starostlivosť za prítomnosti osoby, ktorá nie je lekárom alebo zubným lekárom a nepatrí k zdravotníckym pracovníkom. Výnimkou z uvedených zásad je osoba, ktorá lekárovi a zubnému lekárovi umožňuje poskytnúť prvú pomoc, alebo taká osoba, ktorá sa u lekára vzdeláva alebo pracuje, a ďalšia osoba, s ktorej prítomnosťou pacient súhlasí. (2) Zdravotnícky pracovník nesmie podporovať osoby vykonávajúce činnosť, ktorú môže vykonávať len zdravotnícky pracovník.

REGULACE LÉKÁRNICKÉ PROFESE

Recommend Documents