REGISTRACE LÉČIV V ČESKÉ REPUBLICE

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Miroslav Švestka

REGISTRACE LÉČIV V ČESKÉ REPUBLICE Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Svoboda, Ph.D. Katedra správního práva a správní vědy Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): červenec 2014

Prohlašuji, ţe jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny pouţité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 30. 7. 2014 Miroslav Švestka

Poděkování Úvodem bych rád poděkoval JUDr. Petrovi Svobodovi, Ph.D. za rady spojené s vedením diplomové práce. Současně děkuji PhamDr. JUDr. Vladimíru Bíbovi za velice cenné konzultace týkající se odborné stránky registračního řízení.

Obsah: 1 Úvod.............................................................................................................................. 0 2 Historie registrace léčivých přípravků 1918 aţ 1991 ................................................... 3 3 Aktuální právní úprava registrace léčivých přípravků .................................................. 5 3.1 Evropská právní úprava registrace léčivých přípravků .......................................... 6 3.1.1 Nařízení v oblasti registrace léčivých přípravků ........................................... 6 3.1.2 Směrnice v oblasti registrace léčivých přípravků .......................................... 7 3.1.3 Rozhodování Soudního dvora EU .................................................................. 7 3.2 Česká právní úprava registrace léčivých přípravků ............................................... 9 4 Instituce působící v oblasti registrace léčivých přípravků ......................................... 11 4.1 Státní ústav pro kontrolu léčiv ............................................................................. 11 4.2 Evropská lékové agentura .................................................................................... 12 5 Vymezení pojmů ......................................................................................................... 15 5.1 Léčivý přípravek .................................................................................................. 15 5.1.1 Definice léčivého přípravek dle prezentace .................................................. 16 5.1.2 Definice léčivého přípravku podle funkce .................................................... 17 5.1.3 Léčivý přípravek a doplněk stravy................................................................ 17 5.2 Generický léčivý přípravek .................................................................................. 19 5.2.1 Význam generických léčivých přípravků ..................................................... 20 6 Správní řízení ............................................................................................................... 21 6.1 Správní řád ........................................................................................................... 21 6.1.1 Působnost správního řádu ............................................................................. 21 6.2 Základní zásady činnosti správních orgánů ......................................................... 23 7 Registrace léčivých přípravků .................................................................................... 25 7.1 Postup ţadatele v rámci registračního řízení ...................................................... 26 7.1.1 Druhy ţádostí o registraci léčivých přípravků .............................................. 27 7.1.2 Exkluzivita dat ............................................................................................... 33 7.1.3 Exkluzivita trhu.............................................................................................. 34 7.2 Postup SÚKLu v rámci registračního řízení ....................................................... 36 7.2.1 Posuzování ţádosti ......................................................................................... 36 7.2.2 Název léčivého přípravku .............................................................................. 37 7.2.3 Rozhodnutí o registraci léčivého přípravku .................................................. 38 7.2.4 Platnost rozhodnutí o registraci .................................................................... 40 7.2.5 Sunset clausule ............................................................................................... 40 7.3 Způsoby registrace ............................................................................................... 42 7.3.1 Národní registrace ......................................................................................... 43 7.3.2 Decentralizovaná registrace .......................................................................... 43 7.3.3 Procedura vzájemného uznávání .................................................................. 45 7.3.4 Registrace léčivých přípravků centralizovaným postupem EU .................... 46 7.4 Úhrady spojené s registrací léčivých přípravků ................................................... 47 8 Závěr ............................................................................................................................ 51 Seznam zkratek ............................................................................................................... 53 Seznam pouţitých zdrojů ................................................................................................ 54 Abstract ........................................................................................................................... 61 Resumé............................................................................................................................ 62 Klíčová slova- key words ............................................................................................... 64

1 Úvod Registrace léčiv je oblastí, ve které dochází ke střetu dvou zásadních zájmů. Na jedné straně stojí obecný společenský zájem ochrany lidského zdraví, respektive zdraví zvířat, na straně druhé zájem farmaceutických společností generovat zisk. Tyto dva odlišné zájmy je z povahy věci potřeba právně regulovat tak, aby stály pokud moţno ve vzájemné rovnováze a nedocházelo k jejich vzájemnému potlačování, které by mělo nepříznivé následky na obou stranách. Ačkoliv se z mého pohledu jedná o téma v dnešní době velice aktuální, zajímavé a rychle se rozvíjející, v České republice o něm bylo publikováno překvapivě málo odborných prací. O tom, ţe se mu nedostává dostatečné pozornosti, svědčí i fakt, ţe poslední kvalifikační práce v daném tématu byla na Právnické fakultě Univerzity Karlovy obhájena před více neţ deseti lety. Tento stav mne přiměl ke zpracování diplomové práce na téma Registrace léčiv v ČR. Při volbě názvu jsem si dovolil vycházet z jistého zjednodušení. I přesto ţe formálně podléhají registraci léčivé přípravky,1 je slovní spojení „registrace léčiv“ obecně pouţíváno, o čemţ můţe svědčit např. označení rubriky na webových stránkách SÚKL2 či názvy diplomové3 a rigorózní4 práce obhájené na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Problematika registrace léčivých přípravků je rozdělena na dvě základní oblasti. Jedná se o registraci léčivých přípravků k humánním uţití a léčivých přípravků uţívaných v oblasti veterinární péče. V diplomové práci se omezím pouze na oblast léčivých přípravků humánních, kterou povaţuji za oblast širší a v právní úpravě více reflektovanou. Cílem diplomové práce je osvětlení základních principů fungování řízení o registraci léčivých přípravků tak, jak vychází z české právní úpravy reprezentované 1

Viz kapitola 5. Vymezení pojmů. Registrace léčiv. Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/leciva/registrace-leciv 3 Vladimír. Registrace léčiv. Praha, 2002. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Katedra správního práva. 4 BÍBA, Vladimír. Registrace léčiv. Praha, 2003. Rigorózní. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Katedra správního práva. Vedoucí práce Josef Staša. 2

zákonem č. 378/2007 Sb., zákon o léčivech a evropské právní úpravy obsaţené především ve směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 83/2001/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 726/2004/ES. Zároveň předloţím některá podstatná soudní rozhodnutí, která přispěla k určení směru, kterým se problematika registrace vyvíjí, nebo daný směr potvrdila. Přestoţe se jedná o téma rychle se vyvíjející, poměrně sloţité a spojené alespoň se základním pochopením problematiky odvětví farmacie, uvedu v některých otázkách diplomové práce vlastní pohled na danou problematiku. Okruh odborných publikací věnující se české právní úpravě registrace léčivých přípravků je velice omezen. Jelikoţ, právní úprava oblasti regulace léčiv byla plně harmonizována s evropskou legislativou, je pro seznámení se s problematikou vhodné vyuţít i literaturu zahraniční. Hlavními zdroji vyuţitými při tvorbě diplomové práce jsou samotné právní předpisy regulující problematiku registrace léčivých přípravků, metodické pokyny Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Evropské lékové agentury, domácí i zahraniční odborné články věnující se dané problematice a zahraniční literatura. V nespolední řadě důleţitým zdrojem poznatků, které mi pomáhají k pochopení dané problematiky a budou zakomponované v diplomové práci, jsou odborné konzultace poskytnuté PhamDr. JUDr. Vladimírem Bíbou, který je v oboru farmaceutického práva uznávaným odborníkem, autorem řady článků, diplomové a rigorózní práce na téma Registrace léčiv obhájených na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Diplomová práce je rozdělena na několik částí. V první části se budu věnovat stručnému nástinu historie registrace léčivých přípravků, na který v další části naváţe vymezením aktuální právní úpravy. Důleţitou částí diplomové práce je samotné zákonné vymezení léčivého přípravku, neboť jen léčivé přípravky podléhají registračnímu řízení a určení pojmu generického léčiva, který bude podstatný pro další části diplomové práce. Řízení o registraci léčivých přípravků je přes všechny odlišnosti stále správním řízením, ve kterém se uplatňuje správní řád a zásady postupu správních orgánů, proto bude část práce věnována alespoň základnímu seznámení s touto problematikou. Jádrem práce je samotné registrační řízení, které v diplomové práci rozdělím do více navzájem navazujících částí. V první části čtenáře seznámím s postupem ţadatele

1

o registraci léčivého přípravku v rámci řízení o registraci, kde bude největší pozornost věnována tzv. ţádosti s odkazem, která poskytuje zjednodušené podmínky pro registraci generických léčivých přípravků. Druhá část bude věnována postupu Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Evropské lékové agentury v rámci registračního řízení. Ve třetí části budou čtenáři předloţeny různé způsoby registrace léčivých přípravků, které ţadatel o registraci s ohledem na rozsah členských států EU, ve kterých chce svůj léčivý přípravek uvést na trh, můţe a v některých případech musí vyuţít. V poslední avšak neméně důleţitou částí je uvedení úhrad spojených s registrací léčivých přípravků. Diplomová práce je zpracována dle právní úpravy účinné k 26. 7. 2014.

2

2 Historie registrace léčivých přípravků 1918 až 1991 Regulaci v oblasti registrace léčivých přípravků můţeme zaznamenat jiţ v období 1. republiky.5 Právním pramenem upravující tuto oblast bylo vládní nařízení ze dne 19. února 1926 č. 26/1926 Sb.6 o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách. Léčivé přípravky v dnešním smyslu byly označeny jako tzv. “léčivé speciality” a ty byly dále rozděleny na léčivé speciality domácí „t. j. takové, které jsou vyrobeny z léčiv prodejných v ručním prodeji lékárnickém a určeny k prodeji toliko v lékárně, pro niž byly vyrobeny”7 nebo léčivé speciality všeobecné „t. j. takové, které připuštěny jsou ku všeobecnému prodeji ve všech lékárnách.”8 Samotná registrace v dnešním slova smyslu nesla název “ohláška”, a úřadem příslušným k jejímu podání byl v případě léčivých specialit domácích politický úřad II. stolice (ţupní) a v případě léčivých specialit všeobecných

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a

tělesné

výchovy. O ohlášce byl úřad povinen rozhodnout bez průtahů a případně téţ vyslechnout zdravotní radu či téţ ústav pro zkoumání léčiv. Odvolání proti rozhodnutí výše uvedených úřadů bylo přípustné a

směřovalo k

ministerstvu veřejného

zdravotnictví. V období socialismu došlo k významné úpravě oblasti registrace léčivých přípravků zákonem č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu. Vedle zakotvení státního monopolu zdravotnických sluţeb se zákon rámcově dotýká také oblasti léčiv. Samotná úprava registrace léčivých přípravků byla následně regulována vyhláškou ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 81/1969 Sb. o registraci hromadně vyráběných léčivých přípravků, která v § 1 odst. 1 uvádí „k zabezpečení výroby a dovozu léčiv v souladu se soudobými poznatky lékařské vědy a s potřebami zdravotnictví se zavádí registrace hromadně vyráběných léčivých přípravků.” Ţádost o registraci se výrobcem léčivého přípravku stále podávala u Ministerstva zdravotnictví. Léčivý přípravek byl podroben laboratorní a podle potřeby i klinické kontrole, 5

Časové období mezi lety 1918 aţ 1938. Vládní nařízení ze dne 19. února 1926 č. 26/1926 Sb.6 o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách, dostupné z: http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=4100&Section=1 &IdPara=1 &ParaC=2 7 § 2 písm. a ) vládního nařízení č. 26/1926 Sb., o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách 8 § 2 písm. b ) vládního nařízení č. 26/1926 Sb, o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách 6

3

přičemţ veškeré náklady spojené s registrací včetně laboratorní a klinické kontroly musel hradit sám ţadatel. V případě kladného rozhodnutí zapsalo ministerstvo přípravek do rejstříku povolených léčivých přípravků. Samotný zápis do rejstříku byl platný po dobu pěti let od schválení registrace. Vyhláška č. 81/1969 Sb. rovněţ uváděla seznam přípravků, které nebylo nutné podrobovat registraci.9 V následujících letech postupně docházelo k většímu zapojení Státního ústavu pro kontrolu léčiv do procesu registrace,10 stále však schválení léčivého přípravku zůstávalo v kompetenci Ministerstva zdravotnictví aţ do roku 1991, kdy na Státní ústav pro kontrolu léčiv přešla z Ministerstva zdravotnictví veškerá agenda v oblasti registrace léčivých přípravků.11

9

§ 2 odst. 2 vyhlášky č. 81/1969 Sb. registraci nejsou podrobeny: a ) séra, očkovací látky a biologické diagnostické přípravky, k jejichž výrobě, dovozu a použití dává souhlas hlavní hygienik České socialistické republiky, b ) přípravky dovezené v malých množstvích, přípravky dovezené jako vzorky výhradně pro zvláštní potřebu vědeckých, výzkumných a kontrolních ústavů nebo zařízení léčebně preventivní péče a dárkové zásilky přípravků zasílané ze zahraničí přímo na adresu nemocného. 10 Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 43/1987 Sb. § 3 odst. 2 uvádí: Žádost o registraci přípravku (jednotlivě pro každou jeho lékovou formu) podává výrobce. Žádost včetně podkladů se podává nejméně ve dvojím vyhotovení u Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který zpracovává a připravuje podklady pro registraci léčiv. 11 STÁTNÍ ÚSTAV PRO KONTROLU LÉČIV. 95 let poznatků: Ohlédnutí za historií ústavu. 1. vydání. Praha: Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2013. ISBN 978-80-87916-00-1, Dostupné z: http://www.sukl.cz/sukl/95-let-poznatku-ohlednuti-za-historii-ustavu.sukl.cz/sukl/95-letpoznatku-ohlednuti-za-historii-ustavu

4

3 Aktuální právní úprava registrace léčivých přípravků S uvolněním státního monopolu v poskytování zdravotních sluţeb, “rozvojem podnikatelské činnosti, organizačních změn ve výzkumu, vývoji, výrobě, přepravě, rozdělování, uchovávání, dovozu a vývozu humánních a veterinárních léčiv většina organizací v těchto oblastech osamostatnila, stala se na Ministerstvu zdravotnictví zcela nezávislými a jejich zájmy se ne vždy kryly se zájmy státní zdravotní politiky v této oblasti.”12 První konsolidovaným zákonem vydaným v porevolučním období, jehoţ předmětem úpravy byla i registrace léčivých přípravků, se stal zákon č. 79/1997 Sb., zákon o léčivech. Do účinnosti uvedeného zákona byla výroba a distribuce léčiv právně regulována pouze v předpisech podzákonných, přičemţ většina se vztahovala pouze na zdravotnický resort, jelikoţ většina organizací, která s léčivy pracovala, přímo podléhala tomuto rezortu. Zákon tak především reagoval na změny politické a ekonomické, které přinesl přechod na trţní ekonomiku, a přenesení vývoje a distribuce léčiv do soukromých rukou. Další zásadní milník v moderní právní úpravě léčiv přinesl vstup České republiky do struktur Evropského společenství, zapojení se do „prostoru bez vnitřních hranic, v němţ je zajištěn volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu“13 a naplňován tak jeden z cílů Evropské unie14. Zároveň však bylo nutné zajistit, aby na trh v Evropské unii vstupovaly pouze léčivé přípravky kvalitní, účinné a bezpečné tak, aby byl realizován princip ochrany spotřebitele.15 Česká republika se proto společně se vstupem do Evropské unie zavázala implementovat všechny směrnice a nařízení, které byly dle čl. 249 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství vydány Evropským parlamentem společně s Radou, Radou a Komisí a byly určené všem stávajícím členským státům EU.16 Vliv evropské právní úpravy se v následujících letech stal pro českou právní úpravu naprosto zásadní.

12

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů. 13 Čl. 14/ 2 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství. 14 Čl. 3/2 Smlouva o evropské unii. 15 BÍBA, Vladimír. Registrace léčivých přípravků v EU. In: Zdraví E15 [online]. 2003 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/registrace-lecivych-pripravku-v-eu-155332 16 Evropské práva, kapitola 46, Vstup České republiky do Evropské unie

5

3.1 Evropská právní úprava registrace léčivých přípravků Česká právní úprava registrace léčivých přípravků je ovlivňována celou řadou právních aktů sekundárního práva Evropské unie. Hlavní roli však hrají především nařízení a směrnice.17

3.1.1 Nařízení v oblasti registrace léčivých přípravků Nařízení je pramenem práva, které je závazné ve všech svých částech a platí v okamţiku vstupu v platnost bezprostředně ve všech členských státech. Všechny orgány členského státu, správní úřady i soudy jsou povinny nařízení aplikovat, přičemţ členský stát nemůţe, i kdyby to sám chtěl, zabránit platnosti nařízení uvnitř svého právního řádu.18 Nařízení proto není nutné jakkoliv členským státem inkorporovat či transformovat, nýbrţ je aplikovatelné jiţ v důsledku své existence. Nařízením, které má zásadní vliv na proces registrace léčivých přípravků v České republice, je především:  Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 726/2004/ES (32004R0726), kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky. Uvedené nařízení je pro oblast registrace léčivých přípravků stěţejním, neboť na jeho základě byla zřízena Evropská agentura pro léčivé přípravky, jeţ nahradila dosavadní Evropskou agenturu pro hodnocení léčivých přípravků a převzala tak dozor nad léčivými přípravky v Evropské unii. Zároveň se zřízení agentury nařízení zavedlo nový tzv. centralizovaný postup registrace léčivých přípravků, se zaměřením především na ty, které byly vyrobeny špičkovou technologií. Dopad nařízení na registraci léčivých přípravků v České republice se pak projevuje především u nařízením určených léčivých přípravků, které mohou být

17

BÍBA, V. Nová legislativa ES týkající se registrace léčivých přípravků. Remedia. 2005, roč. 2005, 4-5, 4 s. Dostupné z:http://www.remedia.cz/Clanky/Leky-a-pravo/Nova-legislativa-ES-tykajici-se-registracelecivych-pripravku/6-O-b3.magarticle.aspx 18 TICHÝ, L., R. ARNOLD, P. SVOBODA, J. ZEMÁNEK a R. KRÁL. Evropské právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 928 s. ISBN 978-80-7400-333-2

6

registrovány pouze postupem dle tohoto nařízení, tedy centralizovaným postupem.

3.1.2 Směrnice v oblasti registrace léčivých přípravků Směrnice je přímo závazná co do výsledku, jehoţ má být dosaţeno jen pro členské státy (výjimečně můţe být i jinak) a obecně závazný se uvnitř státu stává aţ její obsah, který je transponován do některé z vnitrostátních právních norem. Mezi takové směrnice regulující oblast registrace léčivých přípravků spadají především:  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES (32001L0083), o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků. Uvedená směrnice je pro oblast registrace léčivých přípravků základním kamenem, kterým je zásadně ovlivněna právní úprava procesu registrace prováděné odpovědnými autoritami v jednotlivých členských státech Evropské unie. Jiţ ve svém odůvodnění uvádí záměr v odstranění rozdílů mezi jednotlivými vnitrostátními předpisy týkajících se léčivých přípravků a tak umoţnit odstranění problémů ve fungování vnitřního trhu v dané oblasti. Zároveň stanovuje základ pro zjednodušení podmínek získávání registrace léčivého přípravku v případě, ţe podobný léčivý přípravek je jiţ registrován. V takovém postupu je spatřován veřejný zájem na tom, aby nebyly prováděny opakované zkoušky na lidech a zvířatech, pokud to není naléhavě potřebné, ale i přesto si klade za cíl zajistit, aby nebyly znevýhodněny podniky provádějící inovační výzkum. Směrnice byla během let několikrát měněna, přičemţ největší změny, především z pohledu registrace generických léčiv, přinesla směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/27/ES.

3.1.3 Rozhodování Soudního dvora EU Podstatným orgánem pro zajištění jednoty právního řádu Evropské unie a také jejího dalšího rozvoje je Soudního dvora EU.19 Soudní dvůr EU rozhoduje jak v oblasti

19

BOBEK, M., J. KOMÁREK, J.M. PASSER a M. GILLIS. Předběžná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde Praha, a.s., 2005. ISBN 80-7201-513-3.

7

primárního evropského práva, tak sekundárního evropského práva, přičemţ soudcovské právo je mnohdy povaţováno za pramen komunitárního práva.20 Evropským soudním dvorem jsou vynášeny mnohá rozhodnutí. Mezi ty nejběţnější a zároveň ty, o kterých se v diplomové práci budu zmiňovat, patří: a) rozhodnutí o předběţné otázce, b) ţaloba pro nesplnění povinností. Rozhodnutí o předběžné otázce Odpovědností vnitrostátních soudů jednotlivých států členských je řádné provádění práva Evropské unie ve své zemi. Z odlišnosti členských států a odlišnosti jednotlivých soudců plyne riziko, ţe v jednotlivých členských státech můţe být právo Evropské unie vykládáno různými způsoby. Proto, aby se takovému riziku předcházelo, nastavuje Smlouva o zaloţení Evropských společenství v čl. 234 mechanizmus stanovující, kdy vnitrostátní soud v případech pochybností o vyloţení či platnosti práva Evropské unie můţe21 a kdy musí22 poţádat Soudní dvůr EU o rozhodnutí. Takovéto otázky jsou v oblasti výkladu právních předpisů Evropské unie týkajících se oblasti registrace léčivých přípravků velmi častým jevem a mnohdy na jejich základě dochází k upřesnění dalšího vývoje v dané oblasti, jako tomu bylo například v otázce generických léčivých přípravků.23 Žaloba pro nesplnění povinností Uvedenou ţalobou se obrací proti členskému státu EU k ESD Komise nebo jiný členský stát, pokud je názoru, ţe členský stát neplní povinnosti, které mu vyplývají z evropských právních předpisů.

20

TICHÝ, L., R. ARNOLD, P. SVOBODA, J. ZEMÁNEK a R. KRÁL. Evropské právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 928 s. ISBN 978-80-7400-333-2 21 Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nezbytné k vynesení svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této otázce. 22 Vyvstane-li taková otázka při jednání před soudem členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr. 23 Rozhodnutí ESD C-120/97, C-106/01, C-223/01, C-36/03 a další.

8

V takovém případě je obvinění prošetřeno Evropským soudním dvorem, který vynese rozsudek, a bylo-li provinění prokázáno, vyzve členský stát k nápravě. Není-li náprava zjednána, můţe následně uloţit pokutu. V oblasti léčiv, konkrétně v nedostatečné transpozici směrnice, byla k nápravě vyzvána i Česká republika (viz další kapitolu).

3.2 Česká právní úprava registrace léčivých přípravků K zásadním změnám v zákonné úpravě v oblasti léčiv, potaţmo v registraci léčivých přípravku, došlo především po vstupu České republiky do Evropské unie. Zákon o léčivech č. 79/1997 Sb. se po vstupu do EU a s příchodem nadnárodních řetězců do oblasti lékárenství začal jevit jako zcela nedostačující. 24 První z výrazných změn v zákoně o léčivech č. 79/1997 Sb. byla přijata jako důsledek rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu Deutscher Apothekerveband.25 Ke změně nejzásadnější, která v konečném důsledku vedla aţ k přijetí nového zákona o léčivech, však došlo aţ v reakci na další rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu Komise versus Česká republika C -60/07. Česká republika byla v uvedeném rozhodnutí uznána vinnou za porušení evropského práva – ve stanoveném čase neprovedla transpozici směrnice Komise 2004/33/ES ze dne 22. března 2004, kterou se provádí některé technické poţadavky na krev a krevní sloţky. Jako reakce na výše uvedené rozhodnutí Evropského soudního dvora byl dne 6. prosince 2007 přijat jiţ delší dobu připravovaný a nastalou politickou situací pozdrţený26

zákon

č.

378/2007

Sb.

o léčivech a o změnách

některých

souvisejících zákonů (zákon o léčivech). Zákon o léčivech jiţ ve své důvodové zprávě uvádí, ţe zapracovává příslušné poţadavky, které klade legislativa Evropské unie. Podněty přinášené dalším vývojem 24

CÍSAŘOVÁ, D. a O. SOVOVÁ Europeizace ochrany základních práv v oblasti zdravotnictví. ŠTURMA, P. et al Nové jevy v právu na počátku 21. století: III. Proměny práva veřejného. Praha: Karolinu, 2009, s. 183-186, ISBN 978-80-246-1662-9. 25 Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C -322/01 Deutscher Apothekevrband z 11. prosince 2003, SbSd 2003, s. I -14887, tímto rozhodnutím byla zaktovena do českého právního řádu moţnost prodeje léčiv, která nejsou vázána výlučně na preskripci, po internetu. 26 Vyjádření České repubiky k ţalobě Komise v. Česká republika, rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C -60/07 : Česká republika v ţalobní odpovědi uznává, ţe směrnice nebyla provedena ve stanovené lhůtě. Uplatňuje však, ţe předpisy nezbytné pro dosaţení souladu se směrnicí by měly být přijaty v blízké budoucnosti a ţe dosud nemohly být přijaty z důvodu, ţe čtvrté volební období Poslanecké sněmovny skončilo a nově jmenovaná česká vláda musela předloţit návrh zákona o léčivech zahrnujícího uvedená ustanovení nově ustavené Poslanecké sněmovně.

9

evropské legislativy v oblasti léčiv se také staly důvodem, proč byl v pozdějších letech celkem osmkrát novelizován. Přičemţ k poslední novelizaci zákona o léčivech došlo na základě zákona č. 79/2013 Sb., změna zákona o léčivech a to především z důvodu transpozice nově přijatých směrnic.27 Dle názoru některých odborníků pohybujících se v oblasti farmaceutického práva se však v určitých případech transpozice evropských předpisů do zákona o

léčivech omezila pouze na „otrocký" překlad daných

ustanovení.28 Předmětem úpravy zákona o léčivech je poměrně široký a vedle jiných oblastí obsahuje komplexní úpravu procesu registrace léčivých přípravků.

Podzákonná právní úprava K provedení zákona o léčivech bylo zapotřebí přijmout celou řadu prováděcích předpisů. Z těch, které se týkají oblasti registrace léčivých přípravků, je zapotřebí uvést především následující:  vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků, ve znění pozdějších předpisů, která podrobněji stanoví náleţitosti pro registraci a další úkony související s registrací léčivého přípravku, jako např. její převod, změnu, prodlouţení.  vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 427/2008 Sb., o stanovení výše náhrad a výdajů za odborné úkony vykonávané v působnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, jeţ je stěţejní pro veškeré úhrady, které ţadatel o registraci či drţitele rozhodnutí o registraci léčivého přípravku je povinen hradit SÚKLu ať v podobě úhrad za odborné úkony spojené s registrací léčivého přípravku, roční udrţovací platby, změny registrací a mnoho dalších. Mimo zákonné předpisy a vyhlášky vydávané v kompetenci Ministerstva zdravotnictví je SÚKLem vydávána celá řada metodických pokynů, které jsou v oblasti registrace léčivých přípravků označovány jako REG a UST.

27

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 40/2010/EU a 62/2011/EU kterými se mění směrnice 2001/83/ES. 28 Názor JUDr. PhamDr. Vladimíra Bíby - osobní rozhovor.

10

4 Instituce působící v oblasti registrace léčivých přípravků Zákon o léčivech v §25 odst. 1 svěřuje udělení registrace léčivým přípravkům, které mají být uvedeny na trh v České republice, těmto dvěma institucím.

4.1 Státní ústav pro kontrolu léčiv Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) se sídlem v Praze je správním úřadem s celostátní působností podřízeným Ministerstvu zdravotnictví.29 Pro zajištění úkolů však SÚKL zřizuje regionální pracoviště, která se nacházejí v Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně, Olomouci a Ostravě. V čele Ústavu stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr zdravotnictví. SÚKL byl zřízen na základě zákona a to dle § 67 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů. Na SÚKL přitom přešla práva a závazky dosavadního Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Zákon o léčivech následně SÚKL do své úpravy také přechodných ustanoveních v § 113 odst. 11 uvádí: „Ústav a Veterinární ústav, zřízené podle dosavadního zákona, jsou správním úřady s působnosti podle tohoto zákona.“ Činnost SÚKLu není regulována pouze českou právní úpravou, ale i předpisy komunitárního práva a mezinárodními dohodami. Základní poslání SÚKLu je v zájmu ochrany zdraví občanů: zajistit, aby v ČR byla dostupná pouze farmaceuticky jakostní, účinná



a bezpečná humánní léčiva, podílet se na tom, aby v ČR byly používány pouze bezpečné a funkční



zdravotnické prostředky, a to vždy doprovázené věrohodnými odpovídajícími informacemi, přispívat k tomu, aby léčiva i zdravotnické prostředky byly racionálně



používány, popřípadě odpovědně a eticky klinicky hodnoceny,

29

§ 13 odst. 1 zákona o léčivech

11

dbát vhodného uplatňování regulačních opatření, aby nevznikaly zbytečné



překážky v dostupnosti léčiv a zdravotnických prostředků a při zavádění nových léčebných postupů.30 Pravomoc a působnost je SÚKLu za účelem naplňování výše uvedených cílů svěřena ustanovením § 13 odst. 1 zákona o léčivech. Působnost SÚKLu je vymezena v řadě právních předpisů,31 přičemţ v oblasti regulace léčiv je toto vymezení obsaţeno v § 10 odst. 1 zákona o léčivech. Pravomoc SÚKLu v oblasti regulace humánních léčiv je následně konkrétně vymezena v § 13 odst. 2 a 3 zákona o léčivech. Přičemţ mezi takto vymezené pravomoci spadá i rozhodování o registraci léčivých přípravků.32 Činnost SÚKLu je financována ze dvou hlavních zdrojů. Jedním z nich je státní rozpočet, který ovšem v posledních letech převyšuje druhý zdroj, kterým je příjem za odborné úkony prováděné SÚKLem v rámci jeho činnosti. Zároveň SÚKL část prostředků získaných svojí činností odvádí do státního rozpočtu, a to zejména příjmy ze správních poplatků za podávané ţádosti a za pokuty, které jsou SÚKLem ukládány za porušení zákonných povinností.33

4.2 Evropská lékové agentura V posledních desetiletích došlo k ovlivnění klasického správního práva procesem mezinárodní, zejména pak evropské nadnárodní integrace. Takovému procesu se nevyhnula ani výstavba státní správy. I nadále platí, ţe aplikace komunitárního práva je v zásadě výkonem nepřímým, tedy je v dispozici orgánů jednotlivých států Evropské unie. V ne však v ojedinělých případech, je komunitární právo vykonáváno přímo, tedy Evropskou komisí. Současně jsou zakládány specializované evropské agentury, které jsou specializovanými orgány disponující právní subjektivitou. Často

30

Článek 4. Statut Státního ústavu pro kontrolu léčiv. 2013. Dostupné z: http://www.sukl.cz/sukl/statutsukl 31 Oblast regulace cen a úhrad léčivých přípravků § 39a a násl. zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění; oblast zdravotnických prostředků ustanovením § 40 zákona č. 123/2000 Sb. 32 § 113 dost. 2 písm. a ) bod 1. zákona o léčivech 33 Financování SÚKL. O lécích.cz [online]. [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.olecich.cz/financovani-sukl

12

jim je svěřena pravomoc v oblasti výkonu dozoru a autorizace a některým je také přiznána pravomoc vydávat rozhodnutí, která jsou závazná pro třetí subjekty.34 Zaloţení EMA spadá do období druhé vlny zakládání evropských agentur,35 tedy v průběhu 90. let. Právním základem pro její zřízení byl čl. 308 Smlouva o zaloţení evropského společenství, ve kterém byly vymezeny tzv. dodatečné pravomoci Společenství.36 Agentura byla konkrétně zaloţena v roce 1995 a od zaloţení do jejího nahrazení Evropskou lékovou agenturou (European Medicines Agency, EMA) na základě nařízením Evropského parlamentu Rady č. 726/2004/ES ze dne 31. března 2004 nesla původní název Evropská agentura pro hodnocení léčivých přípravků ( European Agency for the Evaluation of Medicinal Products, EMA je decentralizovanou vědeckou agenturou se sídlem v Londýně. Pokud bychom měli EMA klasifikovat dle charakteru její pravomoci, můţeme ji podřadit pod skupinu tzv. Quasi - regulatory agencies.37 Agentura má tedy pravomoc vydávat podkladová rozhodnutí o

ţádostech, které jsou podávány subjekty v

rámci

centralizovaných komunitárních řízení. Hlavním úkolem agentury by mělo být poskytování nejlepších možných vědeckých stanovisek institucím Společenství a členským státům s cílem umožnit jim vykonávat pravomoci týkající se registrace léčivých přípravků a dozoru nad nimi, které jim ukládají právní předpisy Společenství v oblasti léčivých přípravků.38 Financování agentury probíhá stejně jako v případě SÚKLu z vlastních zdrojů, tedy především z úhrad obdrţených za odborné úkony v rámci její činnosti a zároveň menší část příjmů pochází z rozpočtu Evropské unie. Nařízení Evropského parlamentu Rady č. 726/2004/ES sledovalo potřebu vytvořit centralizovaný postup pro registraci,39 která je povinná v případě léčivých přípravků, které jsou především vyrobeny špičkovou technologií a jsou určeny k léčbě specifických druhů onemocnění s cílem udrţet vysokou úroveň vědeckého hodnocení

34

POMAHAČ, R. a J. HANDRLICA. Evropské správní právo: Skripta. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, 169 s. ISBN 978-80-7400-437-7. 35 Tamtéţ. 36 Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů Společenství v rámci společného trhu je nezbytná určitá činnost Společenství, a tato smlouva mu k tomu neposkytuje nezbytné pravomoci, přijme Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně vhodná opatření. 37 POMAHAČ, R. a J. HANDRLICA. Evropské správní právo: Skripta. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, 169 s. ISBN 978-80-7400-437-7. 38 Odstavec (19) odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 726/2004/ES. 39 Viz kapitola 7.3.4 Registrace léčivých přípravků centralizovaným postupem Evropské unie.

13

těchto léčivých přípravků v Evropské unii a zachovat tak důvěru pacientů a zdravotnických pracovníků v hodnocení. Součástí agentury je šest výborů, jimiţ jsou výbor pro humánní léčivé přípravky, který je příslušný pro přípravu stanoviska Agentury k jakékoli otázce týkající se hodnocení humánních léčivých přípravků, dále výbor pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění a další. Mezi řídící orgány agentury patří správní rada, která se skládá z jednoho zástupce z kaţdého členského státu, dvou zástupců Komise a dvou zástupců Evropského parlamentu. Správní rada navíc jmenuje ze seznamu předloţeném Komisí dva zástupce organizací pacientů, jednoho zástupce organizací lékařů a jednoho zástupce organizací veterinárních lékařů. Funkční období rady je tříleté. Mimo to správní rada na funkční období pěti let jmenuje ze seznamu navrţeného Komisí výkonného ředitele, který je zákonným zástupcem agentury a je pověřen běţným řízením agentury.

14

5 Vymezení pojmů Zákon č. 378/2007 Sb. nese název o léčivech. Pojem léčivo zákon v § 1 odst. 1 písm. a ) formálně pouţívá jako souhrnný pojem pro dva pojmy, a to jak pro léčivé látky, tak pro léčivé přípravky. Jak zákon uvádí v § 1 odst. 1 písm. b ), registraci podléhají pouze léčivé přípravky, ačkoliv s výjimkou homeopatických léčivých přípravků kaţdý léčivý přípravek obsahuje léčivou látku.

5.1 Léčivý přípravek Registraci podléhají léčivé přípravky, je proto nutné určit, co se pod pojmem léčivý přípravek rozumí. Zákon o léčivech v zásadě nejprve uvádí dvě definice léčivého přípravku, které pak v

následujícím odstavci konkretizuje. Léčivým

přípravkem se dle zákona o léčivech rozumí „látka nebo kombinace látek prezentována s tím, že má léčebné nebo preventivní vlastnosti v případě onemocnění lidí nebo zvířat, nebo látka nebo kombinace látek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem, nebo použít u zvířat či podat zvířatům, a to buď za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění fyziologických

funkcí

prostřednictvím

farmakologického,

imunologického

metabolického účinku, nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy.“

40

nebo

Z výše

uvedených definic můţeme dojít k teoretickému rozlišení dvou definic léčivých přípravků a to na: a) definice léčivého přípravku dle prezentace, b) definice léčivého přípravku dle funkce. K tomu, aby byl výrobek označen jako léčivý přípravek, postačuje naplnění jedné z výše uvedených definic. Při posuzování, zda se u konkrétního výrobku jedná o léčivý přípravek, vychází SÚKL z následujících předpokladů41: a) Základním východiskem jakýchkoliv postupů v dané oblasti musí být ochrana veřejného zdraví. Tento předpoklad vychází z účelu zákon o léčivech a zároveň 40 41

§ 2 odst. 1zákona o léčivech. Pokyn SÚKL, UST-30 verze 4, s platností od 1.1.2014, dostupné z www.sukl.cz/sukl/ust-30-verze-4.

15

ze směrnice č. 2001/83 ES, která v bodě 2 odůvodnění uvádí: „Hlavním cílem jakýchkoliv pravidel pro výrobu, distribuci a používání léčivých přípravků musí být ochrana veřejného zdraví.“ b) V jednom státě nemohou být dva výrobky s obsahem shodné látky a shodným mechanismem účinku zařazeny do dvou rozdílných kategorií. Uvedený závěr je reakcí na rozsudek ESD ze dne 3. 10. 2013,Laboratoires Lyocentre, C -109/12. Soud zde však zároveň stanovil výjimku, za které situace je možné dané obecné pravidlo překročit. Jedná se o případ, kdy je možné, aby byly dva shodné výrobky na trhu ve dvou kategoriích, nicméně takový stav musí být odpovídajícím způsobem odůvodněn vlastnostmi a povahou obou výrobků. c) Klasifikace výrobku provedená jiným členským státem není pro Českou republiku bez dalšího závazná. Vychází tak ze závěru rozsudku ESD ze dne 9. 6. 2005 HLH Warenvertriebs GmbH a Orthica BV proti spolkové republice Německo, C -211/03 a to konkrétně bodu č. 56, kde uvádí „Okolnost, ţe výrobek je v jiném členském státu kvalifikován jako potravina, tak nemůţe členskému státu dovozu zakazovat, aby mu přiznal povahu léčivého přípravku, pokud vykazuje jeho vlastnosti.“ d) Platí, ţe registrované léčivé přípravky odpovídají definici léčivého přípravku obsaţené v § 2 odst. 1 zákona o léčivech. e) Rozhodnutí v řízení podle § 13 odst. 2 písm. h ) zákona o léčivech má deklaratorní povahu. Léčivý přípravek se nestává léčivým přípravkem aţ na základě rozhodnutí SÚKL, nýbrţ je jím od okamţiku, kdy naplňuje jednu z níţe uvedených definic. Následné rozhodnutí SÚKL je jiţ jen potvrzení existujícího stavu.

5.1.1 Definice léčivého přípravek dle prezentace Za definicí léčivého přípravku dle prezentace můţeme vidět úmysl zákonodárce ochránit spotřebitele před výrobky, které se sice prezentují jako léčivé přípravky, ale dané vlastnosti nemají a taktéţ před výrobky, které sice vlastností léčivého přípravku dosahují, ale neprošly procesem testování a výroby tak, jak určuje zákon o léčivech a směrnice Evropského parlamentu a Rady 83/2001/ES a nelze proto garantovat jejich

16

jakost, účinnost a bezpečnost. V tomto smyslu se vyslovila i judikatura Evropského soudního dvoru a to například v rozsudku C -319/05, Komise v. Německo, ze dne 15. 11. 2007,42 kde pak konkrétně v bodu 43 uvádí: „je namístě připomenout, že směrnice 2001/83 tím, že se opírá o kritérium prezentace výrobku, má za cíl zahrnout nejen léčivé přípravky, které mají skutečný léčebný nebo lékařský účinek, ale rovněž výrobky, které nejsou dostatečně účinné nebo které nemají účinek, který jsou spotřebitelé oprávněni očekávat s ohledem na jejich prezentaci. Uvedená směrnice tak směřuje k ochraně spotřebitelů nejen před škodlivými nebo toxickými léčivými přípravky jako takovými, ale rovněž před různými výrobky používanými namísto vhodných léků.“

5.1.2 Definice léčivého přípravku podle funkce Účel definice léčivého přípravku dle funkce směřuje k tomu, aby byly „zachyceny“ všechny výrobky, které s ohledem na své sloţení a účinek působí na lidský organismus a mění jeho běţné fungování.43 Důleţitým kritériem pro posouzení, zda se jedná o léčivý přípravek ve smyslu této definice, však zůstává, aby účinek, který tento přípravek má na lidský organizmus, byl dostatečně významný. Tak se ve své judikatuře vyslovil ESD v rozsudku C -319/05, Komise v. Německo, ze dne 15. 11. 2007,44 kdyţ v bodě 60 dochází k závěru ţe: „...je tato definice dostatečně široká k tomu, aby mohla zahrnovat i výrobky, které i když mohou mít vliv na organické funkce, mají ve skutečnosti jiný účel, toto kritérium nesmí vést k tomu, aby se za léčivý přípravek podle své funkce kvalifikovaly látky, které sice mají vliv na lidské tělo, ale nemají významný účinek na metabolismus, a nemění proto v pravém slova smyslu podmínky jeho fungování.“

5.1.3 Léčivý přípravek a doplněk stravy Hranice mezi léčivým přípravkem a doplňkem stravy se často jeví jako nejasná. Na trhu se objevují doplňky stravy, které se svým sloţení a dalšími podstatnými

42

Komise v. Německo, C -319/05, Sb. rozh., s. I -09811 pokyn SÚKL, UST-30 verze 4 , s platností od 1.1.2014, dostupné z http://www.sukl.cz/sukl/ust-30verze-4 44 Komise v. Německo, C -319/05, Sb. rozh., s. I -09811 43

17

i nepodstatnými vlastnostmi často podobají léčivým přípravkům. 45 Na spotřebitele oproti léčivým přípravkům útočí především podstatně niţší cenou a menším omezením prezentace výrobků v reklamě. Niţší ceny je výrobce doplňku stravy schopen docílit tím, ţe se vyhne pro léčivý přípravek povinnému procesu registrace. Zákonná regulace doplňků stravy oproti léčivým přípravků nepodléhá zákonu o léčivech, nýbrţ zákonu o potravinách a tabákových výrobcích.46 Ten doplněk stravy definuje jako „...potravinu, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích.“47 Nejsou tedy určeny k léčbě nemocí či prevenci onemocnění. Doplněk stravy nepodléhá oproti léčivým přípravkům povinné registraci u odpovědné autority. Před uvedením na trh je výrobce či dovozce o jeho záměru povinen pouze informovat Ministerstvo zdravotnictví spolu se zasláním české etikety a jednoho aţ tří vzorků daného výrobku. Nedokládá se ani potvrzení o účinnosti a bezpečnosti výrobku, Ministerstvo zdravotnictví pouze posuzuje zdravotní nezávadnost. Účinky, které výrobce u doplňku stravy deklaroval, také nepodléhají ţádnému přezkumu. Doplněk stravy však podléhá podstatnému zákonnému omezení v oblasti prezentace, nesmí totiţ deklarovat vlastnosti prevence, léčby nebo vyléčení onemocnění, ani na tyto vlastnosti odkazovat. Výše uvedené zjednodušení pro uvedení doplňku stravy na trh přináší pro výrobce výhodu v podobě niţších nákladů, coţ se můţe projevit v niţší prodejní ceně výrobku a přimět tak k nákupu více spotřebitelů. Pro spotřebitele takový postup však přináší i určitá rizika. Jak jiţ bylo uvedeno výše, u daného výrobku nikdo neprovádí kontrolu jeho bezpečnosti, stejně tak účinnost nemusí být prokazována, z čehoţ plyne moţnost "ochuzování" výrobku o deklarované vlastnosti, které jsou schopny příznivě ovlivnit zdravotní stav.

45

STÁTNÍ ÚSTAV PRO KONTROLU LÉČIV. Rozlišení doplňků stravy od léčivých přípravků. SÚKL [online]. [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/leciva/rozliseni-doplnkustravy-od-lecivych-pripravku 46 Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. 47

§ 2 písm. j ) zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

18

5.2 Generický léčivý přípravek Jako generické léčivé přípravky označujeme takové léčivé přípravky, které byly vyvinuté tak, aby byly stejné jako léčivé přípravky jiţ registrované,48 v zákoně o léčivech označované jako přípravky referenční49 (dále také "originální"). Generický léčivý přípravek přitom obsahuje stejnou léčivou látku jako léčivý přípravek referenční a ve stejném dávkování se pouţívá k léčbě stejných onemocnění jako referenční přípravek. Česká právní úprava pojem generický léčivý přípravek zkracuje na termín „generikum“ a v návaznosti na přijatou evropskou úpravu generických přípravků50, jej poprvé vymezuje51 v § 25 odst. 4 písmeno b ) zákona o léčivech jako "...léčivý přípravek, který má shodné kvalitativní a kvantitativní složení, pokud jde o léčivé látky, a shodnou lékovou formu s referenčním léčivým přípravkem a u kterého byla, s výjimkou případů, kdy lze doložit, že generikum splňuje příslušná kritéria stanovená příslušnými pokyny Komise a agentury, prokázána bioekvivalence s referenčním léčivým přípravkem příslušnými studiemi biologické dostupnosti; různé soli, estery, ethery, izomery, směsi izomerů, komplexy nebo deriváty léčivé látky se považují za tutéž léčivou látku, pokud se významně neodlišují vlastnostmi týkajícími se bezpečnosti, popřípadě účinnosti; různé perorální lékové formy s okamžitým uvolňováním se považují za jednu a tutéž lékovou formu. Uvedené vymezení reaguje na řadu rozhodnutí ESD a umoţňuje jednoznačněji registrovat tyto léčivé přípravky bez předkládání kompletní registrační dokumentace.52 Mezi rozhodnutí ESD, která ovlivnila koncepci generik, spadají především rozhodnutí v řízení o tzv. předběţných otázkách, kdy v řízení u vnitrostátních orgánů šlo o spory mezi farmaceutickými společnostmi generickými a těmi, které vytvářely léčivé přípravky originální.53

48

EUROPEAN MEDICINES AGENCY, Otázky a odpovědi týkající se generik. [online]. 2012 [cit. 201407-28]. Dostupné z: http://www.ema.europa.eu/docs/cs_CZ/document_library/Medicine_QA/2009/11/WC500012382.pdf 49 § 25 odst. 4 písm. a ) zákona o léčivech. 50 směrnice 2004/27/ES 51 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 378/2007 Sb. o léčivech. 52 Tamtéţ. 53 BÍBA, V. Nová legislativa ES týkající se registrace léčivých přípravků. Remedia. 2005, roč. 2005, 4-5, 4 s. Dostupné z:http://www.remedia.cz/Clanky/Leky-a-pravo/Nova-legislativa-ES-tykajici-se-registracelecivych-pripravku/6-O-b3.magarticle.aspx

19

Naprosto zlomovým rozsudkem ESD se v případě generických léčivých přípravků stal rozsudek ESD C -368/96 Generics,54 který prvně vymezil právně nejasný pojem zásadní podobnosti léčivého přípravku55 a stanovil tak základní principy, jenţ musí splňovat generický léčivý přípravek, aby mohl být registrován s odkazem na referenční léčivý přípravek.

5.2.1 Význam generických léčivých přípravků Zásadním významem generických přípravků pro zdravotnictví je jejich niţší cena oproti originálním léčivým přípravkům, coţ zvyšuje dostupnost kvalitní lékařské péče pro pacienty. Cena generických přípravků se často pohybuje v rozmezí 20 aţ 80 % přípravku originálního, coţ umoţňuje uspořené prostředky alokovat do úhrady jiných léčivých přípravků a tím rozšířit kvalitu poskytované zdravotní péče.56 Generická léčiva jsou na trh uváděna pod svojí vlastní značkou, často i přes svojí ekvivalentnost s léčivými přípravky originálními mají jinou vizuální podobu, stále si však musí zachovat shodné kvalitativní a kvantitativní sloţení léčivých látek, shodnou lékovou formu a bioekvivalenci s originální léčivým přípravek. Samotný výzkum a vývoj originálních léčivých přípravků je velice nákladný, a proto musí být originální výrobci léčivých přípravků chráněni. Jak uvádí bod 9 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 83/2001/ES, výjimky týkající se generik nesmí znevýhodnit výrobce, kteří investují do výzkumu za účelem vývoje nových léčivých přípravků, ve srovnání s podniky vyrábějícími generika. Z tohoto důvodu je moţné generický léčivý přípravek uvést na trh aţ po uplynutí doby patentové ochrany a doby exkluzivity dat přípravku originálního.57

54

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. prosince 1998, C-368/96 - Generics (UK) a další.

55

Koncepce zásadní podobnosti byla pro registraci léčivého přípravku s odkazem pouţívána před zavedením koncepce generického léčivého přípravku na základě směrnice Evropského parlamentu a rady 2004/27/ES. 56 METYŠ, K. a P. BALOG. Marketing ve farmacii. 2006. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2006, 208 s. ISBN 80-247-0830-2. 57 Viz kapitola7.1.1 Druhy ţádostí o registraci léčivých přípravků .

20

6 Správní řízení Jelikoţ znaky správního řízení musíme chápat materiálně, za správní řízení nemůţeme povaţovat jen to, co je v zákoně označeno přímo jako „správní řízení“. Proces registrace léčivých přípravků v kompetenci SÚKL je i přesto, ţe je označen jako „registrace“ rozhodováním o právech a povinnostech a naplňuje tak znaky správní řízením58. Z výše uvedeného důvodu povaţuji za důleţité se v této kapitole věnovat alespoň základnímu teoretickému vymezení správního řízení.

6.1 Správní řád Obecná úprava správního řízení se nachází v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád přičemţ zvláštní předpisy správního práva jsou upraveny jednotlivé odlišnosti od správního řádu. Takovýmto zvláštním předpisem správního práva je i zákon o léčivech. Správní řád v § 9 obsahuje zákonnou definici správního řízení: „Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.“ Obecně řečeno, za správní řízení povaţujeme proces, jehoţ výsledkem je správní akt, v němţ se osoby, jejichţ práv a povinností se věc týká, podílejí na řízení a tvorbě obsahu rozhodnutí a k tomu jsou vybaveny procesními právy a povinnostmi.59 Z ústavněprávního hlediska je čistě na zákonodárci, v jaké z forem správního řízení se bude postupovat čistě dle správního řádu (tedy správní řízení obecné) a v jakém dle speciální úpravy (tedy správní řízení zvláštní).

6.1.1 Působnost správního řádu Protoţe je správní řád pro rozhodování správních orgánu obecným a základním předpisem, povaţuji za účelné, abych se vztahu zákona o léčivech ke správnímu řádu ve stručnosti věnoval a teoreticky vymezil rozsah jeho působnosti zejména ve vztahu ke speciální úpravě. 58

JEMELKA, L., K. PONDĚLÍČKOVÁ a D. BOHADLO. Správní řád: Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, 844 s. ISBN 978-80-7400-484-1. 59 HENDRYCH et al. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, 826 s. ISBN 97880-7179-254-3.

21

Správní řád podle § 1 odst. 1 upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy. Hned v následujících odstavcích však stanoví případy, kdy se podle správního řádu nepostupuje. Odstavec třetí vymezuje působnost správního řádu tak, ţe se nemůţe vztahovat na nevrchnostenskou činnost, tedy takovou činnost, při které správní úřad vystupuje jako účastník soukromoprávních vztahů. V praxi se můţe jednat o činnosti, jako jsou uzavírání smluv nájmu, činění pracovněprávních úkonů apod. Toto ustanovení se však můţe jevit jako nadbytečné, kdyţ duplicitně stanoví to, co jiţ vyplývá z odstavce 1.60 Pro posouzení působnosti správního řádu v řízení o registraci léčivých přípravků je však důleţitější výklad 2. odstavce. Zákonodárce v něm zakotvil subsidiární pouţití správního řádu, kdyţ stanovil, ţe správní řád se pouţije vţdy, pokud zvláštní zákon nestanoví jiný postup. V tomto bodě je nutné zdůraznit slovní spojení „jiný postup“, které je zde pouţito záměrně, jelikoţ nestačí, aby zákon stanovil pouze „jinak“. Zvláštní zákon proto musí vţdy stanovit jiný procesní postup a není moţno správní řád jen bez dalšího vyloučit. Uvedeným postupem je zaručena ochrana ústavní zásady zákonitosti tak, aby bylo postupováno na základě a v mezích zákona. Teoreticky i prakticky rozlišujeme několik moţností vztahu mezi obecnou a speciální právní úpravou. Základním rozlišením je, zda speciální úprava nahrazuje ustanovení úpravy obecné jiným ustanovením zcela, částečně či svojí speciální úpravou nahrazuje správní řád jako celek. Rozlišujeme tedy situaci, kdy se správní řád: a) nepoužije vůbec, jelikoţ speciální zákonná úprava obsahuje svojí vlastní komplexní procesní úpravu. Jako příklad je moţno uvést zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, v němţ § 262 pouţití správního řádu výslovně vylučuje; b) nepoužije vůbec, ačkoli speciální zákonná úprava neobsahuje svoji vlastní komplexní procesní úpravu, odkazuje na procesní úpravu jinou, neţ stanoví správní řád. Takovým příkladem je § 22 odst. 13 zákona č. 250/2000 Sb., zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, který pro určitá ustanovení daného zákona odkazuje na procesní úpravu správního řádu;

60

JEMELKA, L., K. PONDĚLÍČKOVÁ a D. BOHADLO. Správní řád: Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, 844 s. ISBN 978-80-7400-484-1.

22

c) použije se subsidiárně, tedy v případech, kdy speciální zákonná úprava obsahuje svojí vlastní procesní úpravu, není tomu však tak ve všech procesních otázkách. Zákon o léčivech obsahuje v některých částech, zejména v oblasti registrace léčivých přípravků, vlastní speciální procesní úpravu. Obecně však uţití správního řádu nevylučuje, správní řád se proto pouţije subsidiárně a z výše uvedeného výčtu je moţné jej podřadit bodu „c “. Výjimkou z tohoto obecného pravidla je však vyloučení pouţití správního řádu v případě rozhodování etické komise dle § 53 zákona o léčivech, kdy zákon o léčivech pouţití správního řádu přímo vylučuje.

6.2 Základní zásady činnosti správních orgánů Státní ústav pro kontrolo léčiv je, jak je uvedeno v § 13 odst. 1 zákona o léčivech, správním úřadem a svou činnost vykonává jako správní orgán a proto se na něj vztahují i

základní zásady činnosti správních orgánů, které jsou

formulovány v § 2 8 správního řádu. Z tohoto důvodu bych rád stručně shrnul základní zásady, kterými jsou správní orgány povinné řídit se při své činnosti. Na začátku je důleţité poznamenat, ţe uvedené zásady se pouţijí i v případech, kdy speciální zákonná úprava vylučuje pouţití správního řádu. Uvedené pravidlo je výslovně uvedeno v § 177 odst. 1 správního řádu.61 Je jej však moţné obecně dovodit z toho, ţe se jedná o základní zásady právní, které vyplývají z ústavního pořádku, ale i z mezinárodních smluv, jimiţ je Česká republika vázána a mají přednost před zákonem.62 Jako první zásadu s nejvýznamnějším postavením uvádí správní řád zásadu zákonitosti, či přesněji řečeno legality, neboť správní úřady jsou vázány nejen zákony, ale i ostatními právními předpisy a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Zásada zákonitosti ve spojení se zásada zákazu zneužití pravomoci a správního uvážení reflektuje ústavní princip vázanosti výkonu veřejné moci

61

§ 177 odst. 1 Základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 aţ 8 se pouţijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, ţe se správní řád nepouţije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. 62 JEMELKA, L., K. PONDĚLÍČKOVÁ a D. BOHADLO. Správní řád: Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, 844 s. ISBN 978-80-7400-484-1.

23

zákonem63 a směřují k tomu, aby pravomoc orgánu byla uplatňována pouze k tomu účelu a v takovému rozsahu, v jakém mu byla zákonem svěřena. Další ze základních zásad je ochrana práv nabytých v dobré víře a sní spojený princip právní jistoty a zásada proporcionality. Důleţité v tomto ohledu je, ţe u správního aktu je presumovaná správnost aţ do okamţiku, kdy se zákonem předvídaným způsobem neurčí jinak. Zásada proporcionality se poté při konání orgánu projevuje přiměřenosti jednání správního orgánu. Zásada ochrany veřejného zájmu je klíčovou zásadou i v procesu registrace léčivých přípravků, neboť veřejným zájmem je ochrana lidského zdraví a jiţ z tohoto důvodu musí léčivé přípravky procházet před uvedením na trh povinným procesem registrace. Stejně tak se na opačné straně, tedy na straně subjektů, které vyvíjejí a uvádějí léčivé přípravky na trh, tato zásada projevuje v případě tzv. exkluzivity dat, kdy zákon stanoví lhůtu, po kterou není moţné vyuţít data originálního léčivého přípravku pro registraci léčivého přípravku generického. Důvodem je veřejný zájem na skutečnosti, aby takové subjekty pokryly náklady vývoje léčivého přípravku a měly dostatek prostředků pro další vývoj nových léčivých přípravků. Dalšími zásadami, které je vhodné zmínit, jsou zásady materiální pravdy, zásada vyšetřovací, zásada projednací a zásada volného hodnocení důkazů. Správní orgán je ve světle těchto zásad povinen postupovat tak, aby zajistil veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, na základě kterých zjistí stav věci, o němţ nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán je zároveň povinen postupovat rychle a hospodárně, tak aby při vyřízení věci nevznikaly zbytečné průtahy. Vznik zbytečných průtahů v řízení o registraci léčivých přípravků by za jistých okolností nebyl pouze proti soukromého zájmu subjektu, který usiluje o registraci, ale i proti veřejnému zájmu, neboť by mohl pozdrţet uvedení na trh léčivého přípravku, který můţe napomoci ochraně veřejného zdraví. Počínání správního orgánu musí být vůči všem účastníkům nestranné. Orgán je zároveň povinen dbát na jejich rovné postavení při uplatňování procesních práv. Přičemţ správní řízení probíhá povětšinou písemně, neveřejně a je dvouinstanční, účastníci tedy mají moţnost, aby vydané rozhodnutí orgánu prvního stupně bylo přezkoumáno odvolacím orgánem. 63

Čl. 2 odst. 3 Úst, resp. čl. 2 odst. 3 LPS - Státní moc slouţí všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

24

7 Registrace léčivých přípravků Jednou z definic registrace léčivých přípravků je definice Jiřího Zicha, který ji uvádí jako "zdravotnicky orientovanou regulaci, při níž stát prostřednictvím jím určeného orgánu povoluje používání každého jednotlivého léčivého přípravku na svém území, přičemž přijetí tohoto rozhodnutí předchází odborné posuzování daného přípravku, včetně vlastního zkoumání."64Ačkoli se jedná o definici z roku 1993, dovolil bych si pouze slovo stát doplnit o Evropskou unii, čímţ je reflektována dnešní situace, kdy registraci určitých léčivých přípravků přebírá Evropskou unií zřízená Evropská léková agentura. V zájmu zajištění bezpečnosti distribuovaných léčivých přípravků musí kaţdý léčivý přípravek před uvedením na trh projít procesem registrace, která můţe být dle zákona o léčivech udělena dvěma orgány: a) Státním ústavem pro kontrolu léčiv, b) postupem dle přímo pouţitelného přepisu Evropské unie, tedy registrací prováděnou Evropskou lékovou agenturou v souladu s nařízením Evropského parlametnu a Rady 726/2004/ES. Registraci v zásadě podléhají všechny hromadně vyráběné léčivé přípravky. Z této povinnosti vyplývá, ţe existují i léčivé přípravky, které registraci nepodléhají. Zákon o léčivech proto v § 25 odst. 2 uvádí výčet léčivých přípravků, které registraci nepodléhají. Jedná se především o léčivé přípravky připravované individuálně, tedy ty, které byly připraveny na základě lékařského předpisu pro jednotlivého pacienta65 v souladu s Českým lékopisem či na základě technologického předpisu a určené k přímému výdeji pacientům v lékárně. Dále registraci nepodléhají léčivé přípravy určené pro výzkumné a vývojové účely a řada dalších obsaţených ve výčtu § 25 odst. 2 zákona o léčivech.

64

ZYCH, J. Sociální farmacie: skripta pro posluchače farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1993, 175 s. ISBN 80-7066-819-9. 65 Tzv. magistral formula.

25

7.1 Postup žadatele v rámci registračního řízení První krokem, který musí subjekt, jenţ má v úmyslu registrovat léčivý přípravek učinit, je podání ţádosti o registraci dle § 26 zákona o léčivech. Ţádost se podává SÚKLu s výjimkou případů, kdy léčivý přípravek, který má být registrován podléhá povinné centralizované registraci u EMA.66 Subjektem oprávněným podat ţádost o registraci léčivého přípravku je jak fyzická, tak právnická osoba, přičemţ musí mít bydliště respektive sídlo nebo být usazena v některém z členských států Evropské unie. Pro kaţdou lékovou formu i sílu léčivého přípravku je ţadatel povinen podat ţádost jednotlivě. Jak jiţ bylo uvedeno výše, účelem řízení o registraci je zhodnocení léčivého přípravku z pohledu bezpečnost, účinnosti a dostatečné jakosti tak, aby mohl být uveden na trh. Aby mohla být SÚKLem dostatečně posouzena výše uvedené kritéria, je ţadatel o registraci povinen předloţit poměrně rozsáhlý soubor údajů a dokumentů týkajících se registrovaného léčivého přípravku. Seznam těchto poţadavků uvádí zákon o léčivech v § 26 odst. 5 a blíţe jej specifikuje prováděcí vyhláška o registraci léčivých přípravků.67 Veškeré dokumenty předkládané ţadatelem SÚKLu musí být poskytnuty v českém, slovenském nebo anglickém jazyce, coţ umoţňuje zjednodušit podávání ţádosti v České republice i zahraničním osobám. Uvádět v této diplomové práci soupis veškerých dokumentů a údajů, které je zapotřebí při registraci předloţit, se mi jeví jako neúčelné, omezím se proto na uvedení údajů, které hrají důleţitou roli při registraci generického léčivého přípravku při podání tzv. ţádosti s odkazem.68 Z výše uvedeného pohledu se tedy jedná především o výsledky: a) preklinických zkoušek, b) klinických hodnocení. Provedení uvedených zkoušek patří mezi nejnákladnější a časově nejnáročnější fázi vývoje nového léčivého přípravku. Jak bude uvedeno v následující kapitole,

66

V souladu s nařízení Evropského parlamentu a rady č. 726/2004/ES. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků, ve znění pozdějších předpisů. 68 Postupuje-li ţadatel dle ţádosti s odkazem, nemusí dokládat pro registraci léčivého přípravku uvedené dokumenty dokládat. Viz více následující kapitola. 67

26

odkázání se na jiţ provedené prokázané výsledky znamená značné urychlení procesu registrace, zjednodušení uvedení léčivého přípravku na trh a především úsporu finančních prostředků.

7.1.1 Druhy žádostí o registraci léčivých přípravků Spolu s podáním ţádosti o registraci léčivého přípravku je zapotřebí předloţit značný rozsah dokumentů a údajů, aby mohlo být příslušnou autoritou rozhodnuto, zda můţe být léčivému přípravku uděleno rozhodnutí o registraci. Je-li registrován nový originální léčivý přípravek, především obsahuje-li novou léčivou látku, soubor dat, které musejí být obsaţeny v dokumentaci připojené k ţádosti, je získávána z rozsáhlých preklinických a klinických výzkumů zahrnující testování na lidech a zvířatech. Postupem času se proto ukázalo, ţe z etických důvodů není vhodné provádět opakované testy tam, kde by nepřispěly k prokázání bezpečnosti a efektivity léčivého přípravku. Za tímto účelem byla zavedena moţnost odkázat při registraci léčivého přípravku na data jiţ registrovaného přípravku, případně na data veřejně dostupná.69 Zákon o léčivech tak vymezuje určité druhy ţádostí, pro které není zapotřebí dokládat plný rozsah uvedené dokumentace. Jinými slovy, zákon o léčivech rozlišuje způsoby registrace dle právního základu, na kterém je ţádost podávána následovně: a ) ţádosti podávané úplně a samostatně (ţádost s vlastními daty v preklinické a klinické části dokumentace), b ) literární ţádosti (u přípravků s dobře zavedeným dlouhodobým léčebným pouţitím), c ) ţádosti s odkazem (v případě ţe ţádost odkazuje na jiţ registrované léčivý přípravek), které dále rozlišujeme na: i.

ţádosti generické,

ii.

ţádosti hybridní,

iii.

ţádosti s informovaným souhlasem.

69

SHORTHOSSE, S. BIRD & BIRD LLP. Guide to EU Pharmaceutical Regulatory Law. 1. vydání. Alphen aan den Rijn, The Netherlands: Kluwer Law International, 2010, 672 s. ISBN 904112845X.

27

a ) Úplná a samostatná žádost Jedná se o základní ţádost podávanou ţadatelem o

registraci ještě

neregistrovaného léčivého přípravku. Ţadatel je povinen dokládat plný rozsah údajů a dokumentace, který mu ukládá § 26 odst. 5 zákona o léčivech a vyhláška o registraci léčivých přípravků a projít tak standardním řízením o registraci léčivého přípravku. Je tedy především povinen předloţit výsledky preklinických zkoušek a klinických hodnocení, coţ ve svém důsledku přináší velkou časovou a finanční náročnost.

b ) Literární žádost Je zvláštním druhem ţádosti upravené v § 27 odst. 7 zákona o léčivech, který stojí na pomezí mezi ţádostmi samostatnými a ţádostmi s odkazem, a její uplatnění je moţné hledat především v případě léčivých přípravků pro vzácná onemocnění.70 Podaří-li se ţadateli dobře zavedené léčebné pouţití prokázat, není povinen předkládat výsledky preklinických zkoušek nebo klinických hodnocení. Tento typ ţádosti můţe být ţadatelem podán v případě léčivého přípravku, u kterého se prokáţe, ţe jeho účinné látky mají po dobu nejméně 10 let dobře zavedené léčebné pouţití v Evropské unii s uznanou účinností a přijatelnou úrovní bezpečnosti. K prokázání takového faktu by přitom mělo dojít na základě dokumentů dokazujících dobře zavedené léčebné pouţití, které jsou předkládány přímo ţadatelem nebo na základě předloţené vědecké literatury71 i s podrobným popisem postupu pouţitého při vyhledávání údajů. Při předkládání dokumentace prokazující dobře zavedené léčebné pouţití daného léčivého přípravku, je ţadatel povinen přeloţit nejen dokumentaci pro danou registraci příznivou, ale zároveň i dokumentaci nepříznivou.72 V dané souvislosti si kladu otázku, do jaké míry bude ţadatel reálně předkládat i dokumentaci nepříznivou. Je následně na SÚKLu, aby posoudil, zda předloţená dokumentace byla dostatečná a odpovídala tak poţadavkům stanoveným zákonem a vyhláškou. J e poté na SÚKLu, aby zjistil i případnou dokumentaci nepříznivou, coţ 70

TRIBUNÁL EVROPSKÉ UNIE. Tisková zpráva č. 84/13. In: [online]. 2013 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z:http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2013-07/cp130084cs.pdf 71 SHORTHOSSE, S. BIRD & BIRD LLP. Guide to EU Pharmaceutical Regulatory Law. 1. vydání. Alphen aan den Rijn, The Netherlands: Kluwer Law International, 2010, 672 s. ISBN 904112845X. 72 Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků

28

zákonitě musí přinášet další náklady, a to v podobě lidských zdrojů s dostatečnou vědeckou kapacitou, ale i zdrojů peněţních. Je tedy otázkou, zda by se taková skutečnost neměla projevit i do výše náhrad výdajů za odborné úkony SÚKLu oproti jiným typům ţádostí.73

c ) Žádosti s odkazem Vývoj léčivého přípravku je dlouhodobým procesem a ve společenském zájmu je, aby jeho výsledky byly pro společnost vyuţívány co moţná nejefektivněji. V takovém případě však dochází ke střetu se zájmem farmaceutických společností, které se snaţí z nákladného vývoje získat co nejvyšší profit. Střet těchto dvou protichůdných zájmů se následně projevuje v legislativní úpravě tzv. ţádostí s odkazem. Samotný princip registrace s odkazem spočívá na zásadě, ţe v případě, kdy ţadatel o registraci léčivého přípravku prokáţe, ţe léčivý přípravek, který má být registrován, je generický k léčivému přípravku jiţ registrovanému (referenčnímu léčivému přípravku), tedy ţe splňuje podmínky bioekvivalence a další, tak jak jsou definovány v § 25 odst. 4 zákona o léčivech, je oprávněn odkázat na data poskytnutá při registraci referenčního přípravku a usnadnit tak proces registrace. Registrace s odkazem prošla dlouhým vývojem, za kterým stojí značná řada rozhodnutí ESD. Mezi ta nejvíce zlomová rozhodnutí, která následně usměrnila budoucí tvorbu legislativy v dané otázce, patří rozhodnutí ESD C -368/96. Uvedené rozhodnutí je také zásadním pro pochopení postoje při tvorbě legislativy v této oblasti, a proto si jedné z jeho otázek dovolím věnovat podrobněji.

Rozhodnutí ESD ve věci C -368/96 Generics74 ESD se v

tomto rozhodnutí mimo vymezení zásadní podobnosti mezi

generickým a originálním léčivým přípravkem věnoval i otázce, zda registrace s

73 74

K otázce správních poplatků a úhrad viz více v kapitole [...] Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. prosince 1998, C-368/96 - Generics (UK) a další.

29

odkazem nezakládá porušení zásad ochrany majetkových práv, rovnosti a zákazu diskriminace a zásady proporcionality.75 ESD se nejprve vypořádal s otázkou rovnosti a diskriminace. Tato zásada dle jeho výkladu vyţaduje, aby nebyly stejné situace řešeny odlišně, není-li takové řešení ospravedlnitelné. ESD uvedl, ţe bezpečnost a účinnost originálního léčivého přípravku, který ještě nemá obdobu v přípravku jiţ registrovaném, není moţné prokázat jinak neţ nezbytnými testy. Na druhé straně v případě registrace generického přípravku, u kterého je moţné prokázat zásadní podobnost s jiţ registrovaným přípravkem, můţe ţadatel, aniţ by ohrozil veřejné zdraví, odkázat na data týkající se bezpečnosti a účinnosti jiţ registrovaného léčivého přípravku. Z uvedeného ESD dovodil, ţe se jedná o odlišné situace, a proto není porušena zásada rovnosti a diskriminace. Zásada proporcionality dle ESD vychází z poţadavku, aby byly s ohledem na cíl, kterého má být dosáhnuto, pouţity vhodné a přiměřené prostředky, které nepůjdou nad rámec toho, co je k dosaţení cíle nezbytné. Hlavním cílem registračního řízení je přitom prokázání, ţe léčivý přípravek splňuje předepsané poţadavky účinnosti a bezpečnosti. V případě originálních přípravků jiný prostředek neţ prokázání těchto poţadavků příslušnými testy neexistuje. Opakování takových testů u přípravků zásadně podobných k dosaţení cíle registračního řízení však nutné není, a to i s ohledem na omezení testování léčivých přípravků na zvířatech nebo lidech, pokud to není v zásadě nutné. Cílem registračního řízení s odkazem je právě moţnost vyhnout se opakování takových testů. Z odkazem na výše uvedené ESD dovodil, ţe v daném případě nejde ani o porušení zásady proporcionality. Poslední otázkou, kterou se ESD zabýval, bylo porušení zásady ochrany majetkových práv. Soud konstatoval, ţe ačkoli zásada ochrany majetkových práv je součástí obecných zásad Evropského společenství, nejedná se o zásadu absolutní. Výkon majetkových práv je přitom moţné omezit v případě, ţe je omezení v souladu s cíli obecného zájmu uznaného Evropským společenstvím a současně nepředstavuje zásah nepřiměřený. Za dostatečné vyváţení takového omezení majetkových práv přitom povaţuje ustanovení o exkluzivitě registračních dat.

75

ŢAMBOCH, J. a V. BÍBA. Přehled některých významných případů evropského práva ve faramcii. Remedia [online]. 2005, č. 6 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.remedia.cz/Clanky/Leky-apravo/Prehled-nekterych-vyznamnych-pripadu-evropskeho-prava-ve-farmacii/6-O-bs.magarticle.aspx

30

i. Generická žádost Právní rámec pro registraci léčivého přípravku na základě dat předloţených ţadatelem jiţ registrovaného léčivého přípravku (přípravku referenčního) poskytuje ustanovení § 27 zákona o léčivech: „žadatel o registraci není povinen předložit výsledky předklinických zkoušek a klinických hodnocení, a v případě veterinárních léčivých přípravků dále výsledky zkoušek bezpečnosti a reziduí, pokud může prokázat, že léčivý přípravek je generikem referenčního léčivého přípravku, který je nebo byl registrován podle předpisů Evropské unie po dobu nejméně 8 let v členském státě nebo postupem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.“ Ačkoliv ţadatel nemá přímý přístup k datům referenčního přípravku, prokáţe-li, ţe léčivý přípravek je generickou verzí přípravku referenčního, můţe za splnění podmínek exkluzivity dat76 odkázat na data poskytnutá při registraci referenčního přípravku, kterými disponuje SÚKL či EMA. V případě generické ţádosti tak ţadatel odkazuje na referenční přípravek bez svolení drţitele jeho registrace. Z uvedeného také plyne snaha drţitelů rozhodnutí o registraci referenčního přípravku ovlivnit moţnost registrace generika. V tomto ohledu zajímavým, avšak po materiální stránce nevyřešeným, se stal spor rozhodovaný u Nejvyššího správního soudu pod č. j. 3 Ads 71/2007. Stěţovatelka byla drţitelem rozhodnutí o registraci léčivého přípravku, který byl vyuţit jako přípravek referenční při registraci léčivého přípravku generického. Stěţovatelkou bylo namítáno nedodrţení doby exkluzivity dat a domáhala se s odkazem na § 14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád určení, ţe měla být účastníkem řízení o registraci generického přípravku s odůvodněním, ţe zákon č. 79/1997 Sb. zákon o léčivech (v té době platný) neobsahuje ţádné vymezení účastníků registrace léčivého přípravku a rozhodnutí o registraci generického přípravku s odkazem na referenční přípravek u kterého je drţitelem rozhodnutí o registraci zasahuje do její právem chráněných zájmů. Nejvyšší správní soud její stíţnost zamítl s odůvodněním, ţe posouzení ţádosti o registraci léčivého přípravku přísluší pouze SÚKLu, coţ je plně v souladu s článkem 19. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 83/2001/ES a v řízení o registraci generického léčivého přípravku se jedná pouze o právech a povinnostech ţadatele 76

Doba 8 let od první registrace referenčního přípravku po kterou nelze odkázat na data poskytnutá při této registraci - viz následující kapitola.

31

o registraci. Stěţovatelka následně proti tomuto rozhodnutí podal ústavní stíţnost v níţ namítala „...že odepření účasti v řízení o udělení registrace léčivého přípravku, využilli žadatel o registraci generického léčivého přípravku registračních dat jejího originálního přípravku, je porušením jejího práva na spravedlivý proces, které je garantováno v čl. 36.... Listiny základních lidských práv a svobod.“ Ústavní soud došel k závěru, ţe Nejvyšší správní soud pochybil, kdyţ výklad práva Společenství v otázce účastenství o registraci generického léčivého přípravku povaţoval za zřejmý a nezahájil řízení o předběţné otázce.77 Nejvyšší správní soud vázán názorem Ústavního soudu následně předloţil ESD předběţnou otázku v otázce výkladu účastenství o registraci léčivého přípravku. Neţ mohlo dojít k výkladu dané otázky ESD, stěţovatelka vzala kasační stíţnost v celém rozsahu zpět spolu s návrhem na zastavení řízení, jemuţ Nejvyšší správní soud vyhověl. Můţeme se tedy pouze domnívat, jak by ESD v dané věci rozhodl, je však pravděpodobné, ţe zpětvzetí stíţnosti mohlo souviset s obavou stěţovatelky, ţe by ESD rozhodl v její neprospěch. Zároveň je moţné konstatovat, ţe v uvedené úpravě registrace generických léčivých přípravků se zároveň projevu koncept tzv. evropského generika, tak jak jej zavedla směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/27/ES, kdy ţadatel můţe odkázat na léčivý přípravek registrovaný v kterémkoli členském státě Evropské unie registrovaný dle předpisů Evropské unie či prostřednictví centralizované procedury u EMA.

ii. Hybridní žádost Nenaplňuje-li léčivý přípravek, který má být registrován s odkazem na referenční přípravek, přesně definici generika dle § 25 odst. 4 písmena b) zákona o léčivech nebo došlo-ke změně léčebných indikací, síly či lékové formy, ale přesto je léčivý přípravek natolik podobný, ţe je moţné vyuţít data poskytnuté při registraci referenčního přípravku, je ţadatel povinen předloţit dokumenty a údaje objasňující rozdíly mezi léčivým přípravkem který má být registrován a přípravkem referenčním.

77

Nález Ústavního soudu ze dne 8.1.2009, ÚS 1009/08.

32

iii. Žádost s informovaným souhlasem Další výjimkou z povinnosti dokládat veškeré dokumenty poţadované pro úplnou ţádost je předloţení tzv. "ţádosti s informovaným souhlasem". Tento druh ţádosti se vyuţívá v případě, kdy ţadatel má v úmyslu registrovat léčivý přípravek, který má shodné sloţení léčivých látek a stejnou lékovou formu s jiţ registrovaným léčivým přípravkem a drţitel registrace takového přípravku souhlasí s vyuţitím farmaceutických, preklinických a klinických hodnocení. V praxi je tento postup vyuţíván např. při registraci druhého názvu stejného léčivého přípravku.78

7.1.2 Exkluzivita dat Zájmem subjektu, který vyvíjí nový léčivý přípravek je, aby byl chráněn před vyuţitím jeho poznatků konkurencí. Z toho důvodu je zpravidla jiţ na počátků vývoje léčivého přípravku podávána přihláška k patentové ochraně. Pokud nově vyvíjený léčivý přípravek splní poţadavky zákona č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích,79 je mu na základě přihlášky udělena patentová ochrana. Patentová ochrana počíná běţet podáním přihlášky k patentovému úřadu a obvykle trvá po dobu 20 let.80 Samotný vývoj léčivého přípravku, spojený s testováním, registrací a končící uvedením na trh, je však dlouhodobým procesem, který trvá v řádu několika let. Není proto výjimkou, ţe patentová ochrana vyprší nedlouho po uvedení léčivého přípravku na trh. Ztrátou patentové ochrany se otevírá prostor pro vyuţití poznatků získaných nákladným vývojem konkurenčními subjekty, výrobci generických léčiv. Zákon o léčivech v § 27 nastavuje tzv. exkluzivitu dat, tedy období, po které nesmí pro registraci generického léčivého přípravku být vyuţity data poskytnuté drţitelem registrace originálního léčivého přípravku, konkrétně pak výsledky preklinických zkoušek a klinických hodnocení dle § 26 odst. 5 zákona o léčivech. Cílem takovéto úpravy je prodlouţit období, po které můţe drţitel registraci originálního přípravku vyuţívat svůj monopol na trhu a tím kompenzovat výdaje spojené s vývojem výrobku, 78

Základní informace pro ţadatele o registraci. SÚKL [online]. 2012 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/leciva/informace-pro-zadatele-oo -registraci 79 Tedy zejména poţadavky uvedené v § 3 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb. - novost, výsledek vynálezecké činnosti a průmyslová vyuţitelnost. 80 Doba trvání patentové ochrany můţe být v případě léčiv prodlouţena tzv. dodatkovým ochranným osvědčením dle § 35h a následujících zákona č. 527/1990 Sb. o vynálezech průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích a to aţ o 5 let.

33

popřípadě získávat prostředky pro vývoj nových léčivých přípravků. V úpravě se tak promítá záměr směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 83/2001/ES, která v odstavci 9 odůvodnění stanoví potřebu zajistit, aby inovační podniky nebyly znevýhodněny. Oproti patentové ochraně je exkluzivita dat poskytována příslušnou autoritou státu, která je pověřena prováděním registrace léčivých přípravků.81 Podstatnou výhodou institutu exkluzivity dat je skutečnost, ţe oproti patentové ochraně není nutné ţádné formální přihlašování, nýbrţ drţitel registrace získává exkluzivitu dat automaticky a současně bez nutnosti úhrady dalších správních poplatků.82 Patentová ochrana a exkluzivita dat jsou dva navzájem nezávislé instituty vycházející z odlišné právní úpravy, a proto se mohou vzájemně překrývat. Ačkoli je při registraci s odkazem moţné odkázat na dokumenty a údaje předloţené při registraci přípravku originálního i za trvání patentové ochrany,83 takový postup není moţný aţ do uplynutí doby exkluzivity dat. Zákon o léčivech v souladu s článkem 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 83/2001/ES dobu exkluzivity dat stanoví na 8 let od 1. registrace léčivého přípravku v kterémkoli členském státě Evropské unie.

7.1.3 Exkluzivita trhu Vedle institutu exkluzivity dat směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 83/2001/ES, potaţmo zákon o léčivech upravuje v podstatě navazující institut exkluzivity trhu. Stejně jako u exkluzivity dat

je úprava obsaţena v § 27 odst.

1 zákona o léčivech. Úprava tak stanoví dobu 10 let od první registraci léčivého přípravku členských zemí EU, po kterou nesmí být uveden na trh léčivý přípravek, který při registraci odkázal na údaje a dokumenty předloţené při registraci přípravku originálního. 81

Pro Českou republiku určuje ustanovení § 25 odst. 1 písm. a) zákona o léčivech touto autoritou Státní ústav pro kontrolu léčiv. Pro registraci léčivých přípravků prováděnou centralizovaným postupem jím je na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 726/2004/EC Evropská léková agentura. 82 FRIAS, Z. Data exclusivity, market protection and paediatric rewards. In: European medicines agency [online]. 2013 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z:http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/Presentation/2013/05/WC5001431 22.pdf 83 § 27 odst. 1 zákona o léčivech stanoví ţe takovým postupem "...není dotčena právní ochrana průmyslového vlastnictví a obchodního tajemství".

34

V praxi tedy můţe být generickému přípravku udělena registrace, ale na trh smí být uveden aţ po dalších dvou letech. Dvouletou prodlevu mezi udělením registrace a uvedením léčivého přípravku na trh můţe drţitel registrace generického léčivého přípravku vyuţít k absolvování správního řízení o stanovování cen a úhrad léčivých přípravků dle § 39a a následujících zákona o veřejném zdravotním pojištění,84 případně připravit marketingovou strategii tak, aby byl k první dni uplynutí stanovené doby připraven uvést léčivý přípravek na trh. Stanovenou dobu 10 let exkluzivity trhu prolamuje výjimka, která ji můţe prodlouţit o 1 rok, tedy aţ na 11 let. Podmínkou pro prodlouţení doby exkluzivity trhu je prokázání nové indikace léčivého přípravku. Výše uvedená úprava byla na evropské úrovni přijata a

následně

implementována do vnitrostátních předpisů aţ na základě směrnice Evropského parlamentu a rady ze dne 31. března 2004.85 Do této doby byla doba exkluzivity trhu upravována jednotlivými státy odlišně. Zákon o léčivech proto stanoví přechodné opatření pro léčivé výrobky, které byly registrovány přede dnem 30. října 2005 a nebylo tak učiněno postupem dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 726/2004/ES, tedy centralizovanou registrací u EMA. Pro takové léčivé výrobky stanoví dobu exkluzivity trhu pouze na 6 let a nepůsobí tak retroaktivně.

Patentová ochrana

udělení registrace

exkluzivita dat exkluzivita trhu

84

Zákon č. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. 85

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27 ES ze dne 31.března 2004.

35

7.2 Postup SÚKLu v rámci registračního řízení Postup SÚKLu v řízení o registraci léčivého přípravku je upraven v § 31 zákona o léčivech a můţeme jej v zásadě rozdělit do několika fází. V první fázi po podání ţádosti o registraci léčivého přípravku SÚKL provádí formální posouzení podané ţádosti, tedy kontroluje její úplnost ve smyslu údajů a dokumentů, které s danou ţádostí musí být předloţeny. O výsledku takového posouzení je SÚKL povinen ţadatele informovat maximálně do 30 dnů od podání ţádosti. Je-li po formálním posouzení ţádost shledána úplnou, SÚKL následně provede posouzení po materiální stránce, na jehoţ konci je ţadateli dle § 32 zákona o léčivech udělena registrace nebo ţádost zamítnuta. Pro přijetí rozhodnutí zákon o léčivech SÚKLu stanoví lhůtu v délce 210 dní v případě úplné ţádosti, respektive 150 dní v případě ţádosti s odkazem, a to od okamţiku, kdy byla ţadateli sdělena informace o úplnosti jeho ţádosti. Ţádost však není dále posuzována, pokud SÚKL zjistí, ţe předloţená ţádost o registraci léčivého přípravku je jiţ posuzována v jiném členském státě. V takovém případě se projeví princip decentralizovaného registračního řízení. Celé řízení je SÚKLem zastaveno a ţadatel je informován o nutnosti postupovat v souladu s úpravou o vzájemném uznávání registrací mezi členskými státy EU tak, jak stanoví evropská legislativa a je upraveno v § 41 aţ 42 zákona o léčivech. Ţádost rovněţ není dále posuzována a je zamítnuta v případě, ţe SÚKL z předloţených údajů a dokumentů zjistí, ţe daný léčivý přípravek jiţ byl registrován v jiném členském státě.

7.2.1 Posuzování žádosti Nejdůleţitější fází samotného registračního řízení je posouzení, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o registraci, a to zejména z pohledu kritérií vytyčených v § 31 odst. 5 písm. a ) zákona o léčivech. Po ověření skutečnosti, ţe jsou předloţené údaje a dokumentace v souladu se zákonem o léčivech, další posouzení SÚKLem probíhá v zásadě na základě předloţených údajů a dokumentů ve čtyřech následujících bodech: 1. účinnost, dostatečná bezpečnost a jakost léčivého přípravku; 2. prospěch z pouţití převyšuje rizika spojená s pouţitím léčivého přípravku; 3. splnění podmínek správné klinické, laboratorní a výrobní praxe;

36

4. posouzení názvu léčivého přípravku dle stanových kritérií. SÚKL dále posuzuje obal léčivého přípravku včetně jeho příbalových informací a na základě posouzení, rovněţ ve smyslu § 39 zákona o léčivech, stanoví klasifikaci léčivého přípravku pro výdej, tedy zda přípravek bude vydáván pouze na lékařský předpis nebo i bez něj. V některých případech SÚKL není omezen pouze na posouzení předloţených dokumentů a údajů, ale můţe léčivý přípravek sám podrobit laboratorní kontrole. To však pouze za účelem ověření, zda kontrolní metody pouţité výrobcem jsou dostatečné. Ustanovení § 31 odst. 9 zákona o léčivech uvádí, ţe součástí registračního řízení není posouzení práv k ochraně průmyslového vlastnictví a obchodního tajemství. Výraznou modifikací oproti zákonné úpravě ochrany duševního vlastnictví je "...skutečnost, že registrace byla udělena nebo změněna, není porušením těchto práv Ústavem. " Uvedená modifikace se na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 27/2004/ES dostala do evropské legislativy, potaţmo do českého právního řádu, jako tzv. ustanovení Bolar,86 které umoţňuje za účelem registrace generického léčivého přípravku provádět experimenty na léčivém přípravku, který je stále pod patentovou ochranou.

7.2.2 Název léčivého přípravku Jednou z povinných součástí předkládané dokumentace a údajů je i uvedení názvu registrovaného léčivého přípravku. Posouzení názvu zejména s ohledem na jeho zaměnitelnost s jinými přípravky se provádí jako součást hodnocení bezpečnosti léčivého přípravku. Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o léčivech se názvem léčivého přípravku rozumí: a) název, který je smyšleným názvem nezaměnitelným s běţným názvem.87 b) běţný či vědecký název doprovázený jménem nebo značkou označujícími drţitele rozhodnutí o registraci.

86

Název v návaznosti na případ Roche Products v. Bolar Pharmaceutical Co.,1984 rozhodovaný u Court of Appeals for the Federal Circuit. 87 Běţným názvem se ve smyslu § 4 odst. 1 věty druhé rozumí mezinárodní nechráněný název doporučený Světovou zdravotnickou organizací, nebo, v případě že takový mezinárodní nechráněný název neexistuje, obvykle používaný název.

37

Přičemţ ustanovení § 31 odst. 5. písmena a ) bodu 1. stanoví důleţité kritérium pro vydání rozhodnutí o registraci léčivého, jímţ je skutečnost, ţe: a. název neodporuju sloţení a účinkům léčivého přípravku, b. není zaměnitelný s názvem jiného léčivého přípravku88 , c. nepůsobí klamným nebo zavádějícím dojmem. Pokyn SÚKLu89 s odkazem na pokyn vydaným EMA90 a doporučení Světové zdravotnické organize specifikuje jednotlivé poţadavky a

stanoví kritéria pro

posuzování názvů léčivých přípravků. Název tak nesmí být zaměnitelný jak v tištěné, tak psané nebo vyslovené formě, jazykově a společensky nepřijatelný nebo reklamního charakteru. Pokud je název smyšlený, neměl by být významným slovem, běţně pouţívaným slovem apod.

7.2.3 Rozhodnutí o registraci léčivého přípravku Splní-li léčivý přípravek a ţádost o registraci na základě posouzení SÚKLu veškerá kritéria stanovená zákonem o léčivech a ţádost o registraci není z důvodů uvedených v § 31 odst. 10 zákona o léčivech zamítnuta, je ţadateli o registraci dle terminologie zákona o léčivech uděleno rozhodnutí o registraci a stává se tak jeho drţitelem. Jsou-li při registraci léčivého přípravku splněna všechna kritéria stanovená zákonem o léčivech, tedy zejména není důvod pro zamítnutí ţádosti dle § 31 odst. 10 zákona o léčivech, který obsahuje taxativní výčet důvodů, kdy je SÚKL povinen ţádost zamítnout, má ţadatel právní nárok na registraci léčivého přípravku. SÚKL v tomto ohledu tedy nedisponuje moţností správního uváţení. Správního uváţení SÚKL ovšem uţije v případě posuzování jednotlivých kritérií, a to zejména při hodnocení poměru rizika a prospěšnosti léčivého přípravku dle § 31 odst. 5 písmene a ) bodu 2., jehoţ

88

Za jiný léčivý přípravek se v tomto smyslu dle ustanovení § 31 odst. 5. písmena a ) bodu 1. věty druhé povaţuje: jiţ registrovaný, jehoţ registrace probíhá, nebo má být předmětem ţádosti o tzv. centralizovanou registraci. 89 Názvy léčivých přípravků. In: SÚKL. REG-29 verze 2 [online]. 2010 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/leciva/reg-29-verze-2 90 EUROPEAN MEDICINES AGENCY. Guideline on the acceptability of names for human medicinal products processed through the centralised procedure. In: EMA/CHMP/287710/2014 – Rev. 6 [online]. 2014 [cit. 2014-08-04]. Dostupné z:http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/Regulatory_and_procedural_guidel ine/2014/06/WC500167844.pdf

38

nepříznivost je jedním z důvodů pro zamítnutí ţádosti.91 Posouzení poměru rizika a prospěšnosti je navíc ovlivněno mnoha faktory a můţe se lišit i v průběhu času.92 Rozhodnutí o registraci je konstitutivním správním aktem, jeţ zavazuje do budoucnosti a to aţ od okamţiku nabytí právní moci a opravňuje tak jeho drţitele uvést léčivý přípravek na trh. K závěru, ţe se jedná o konstitutivní rozhodnutí, mne vede fakt, ţe dle § 8 odst. 1 zákona o léčivech lze předepisovat, uvádět do oběhu nebo pouţívat při poskytování zdravotních sluţeb pouze registrované léčivé přípravky, pokud zákon o léčivech neuvádí jinak. Teprve aţ rozhodnutí o registraci tak zakládá jeho drţiteli výše uvedené oprávnění. Uvedený závěr podporuje i fakt, ţe uvedení léčivého přípravku podléhajícímu registraci na trh bez příslušné registrace je dle § 103 odst. 1 písm. b) zákona o léčivech správním deliktem a zákon v takovém případě neuvádí ţádnou moţnost liberace. Rozhodnutí o registraci můţeme v zásadě rozdělit na dva typy a to: a) konečné rozhodnutí, b) podmíněné rozhodnutí. Podmíněné rozhodnutí o registraci Novelizace zákona o léčivech na základě zákona č. 70/2003 Sb. vymezila taxativním výčtem podmínky, na jejichţ splnění v určené lhůtě můţe být udělení registrace vázáno.93 Hlavním smyslel takového postupu je především zajistit co nejbezpečnější pouţívání léčivého přípravku i po jeho uvedení na trh.94 Vyuţije se zejména v případech, kdy přípravek ještě není dostatečně otestován, ale je veřejném zájmu, aby byl uveden na trh. Příkladem veřejného zájmu můţe být léčba dosud obtíţně léčitelného onemocnění. Nesplnění takto stanovené povinnosti je jedním z důvodů pro pozastavení nebo zrušení registrace léčivého přípravku.

91

§ 31 odst. 10 písmeno a ) zákona o léčivech. Příkladem můţe být léčivý přípravek, který byl registrován i přesto, ţe se při jeho pouţití objevovali neţádoucí vedlejší účinky, ale na léčbu daného onemocnění neexistoval léčivý přípravek jiný. Bude-li následně na léčbu dané nemoci vyvinut přípravek jiný, původní přípravek by následně poţadavek příznivosti poměru a rizika nesplňoval. 93 § 31a zákona o léčivech. 94 důvodová zpráva k návrhu zákona č. 70/2013 Sb. 92

39

7.2.4 Platnost rozhodnutí o registraci Ustanovení § 32 odst. 2 zákona o léčivech určuje obecnou dobu platnosti rozhodnutí o registraci na 5 let ode dne nabytí právní moci. Na konci stanoveného období můţe být v souladu s § 34 zákona o léčivech ze strany drţitele rozhodnutí o registraci zaţádáno o její prodlouţení. Ţádost přitom musí být podána nejméně 9 měsíců před datem uplynutí platnosti a při jejím posuzování dochází k přehodnocení poměrů rizika a prospěšnosti na základě údajů stanovených v § 11 vyhlášky č.228/2008 Sb., které musí být ţadatelem předloţeny. Lhůta 9 měsíců pro podání ţádosti o prodlouţení platnosti rozhodnutí o registraci přitom není pouze lhůtou pořádkovou a její nedodrţení nese pro drţitele rozhodnutí o registraci následek v podobě zastavení řízení o prodlouţení platnosti registrace a platnost rozhodnutí o registraci skončí ve standardní pětileté době. Na proces posuzování ţádosti o prodlouţení platnosti rozhodnutí o registraci se obdobně vztahují ustanovení o registraci léčivého přípravku, přičemţ lhůta pro rozhodnutí SÚKLu o předloţené ţádosti je stanovena na 90 dní. V tomto případě se ovšem jedná pouze o lhůtu pořádkovou a pro případ, ţe SÚKL o ţádosti nerozhodne včas, zákon o léčivech v § 34 odst. 2 větě druhé zakotvuje právní fikci, dle které v případě, ţe byla ţádost podána včas, se povaţuje léčivý přípravek za registrovaný aţ do dne nabytí právní moci rozhodnutí o ţádosti o prodlouţení platnosti registrace. Zákon o léčivech dále v § 34 odst. 4 taxativně stanoví důvody, pro které můţe být registrace léčivého přípravku pozastavena či zrušena. Dojde-li tak ke zrušení registrace nebo vyprší-li platnost registrace, je povinností drţitele rozhodnutí o registraci léčivý přípravek neprodleně stáhnout z oběhu.95

7.2.5 Sunset clausule Rozhodnutí o registrace je jednak omezeno časem po které je platné96 a jednak můţe pozbýt platnosti, pokud ve lhůtě tří let ode dne nabytí jeho právní moci není léčivý přípravek uveden na trh nebo není po dobu tří po sobě jdoucích let na trhu není přítomen. Uvedený institut je upraven v § 34a zákona o léčivech a je nazývá jako tzv.

95 96

§ 34 odst. 8 zákona o léčivech. §32 odst. 2 zákona o léčivech.

40

sunset clausule. Do českého právního řádu byla sunset clausule na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 27/2004/ES. Účel sunset clausule je vyloučit z trhu léčivé přípravky, které nejsou po delší dobu na trhu, nebo byly registrovány se záměrem je na trh ani neuvádět. Takový záměr souvisí s řízením o stanovení maximální ceny léčivého přípravku pro uvedení na trh dle § 39a a následujících zákona 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění.97 Primární metodou pro stanovení maximální ceny léčivého přípravku a základní metodou pro stanovení výše úhrady za léčivý přípravek je metoda tzv. vnější cenové reference. Zákon o zdravotní pojištění v § 39a odst. 2 písm. a ) stanoví seznam zemí Evropské unie, tzv. referenční koš, ve kterých se z poznatků o jejich farmaceutických trzích předpokládá, ţe cenové hladiny léčivých přípravků budou nejvíce odpovídat České republice.98 Z referenčního koše jsou vybrány tři země s nejniţší cenou posuzovaného léčivého přípravku. Celkový průměr cen z takto určených zemí je následně z podkladem pro stanovení maximální ceny v České republice. Uvedený postup určování maximální ceny léčivého přípravku tak vedl výrobce léčivých přípravků ke snaze provádět registraci i v zemích, kde neměli v úmyslu léčivý přípravek na trh uvádět, a to pouze se záměrem ovlivňovat tvorbu maximální ceny v dalších zemích, čemuţ institut sunset clausule částečně zabraňuje. Z výše uvedeného pohledu můţe být zavedení institutu sunset clausule do právního řádu hodnoceno kladně, rozporuplné hodnocení však vyvolávala samotná implementace článku 23a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 83/2001/ES do českého právního řádu. I přesto, ţe směrnice nestanoví bliţší upřesnění termínu přítomnost na trhu, vyhláška ministerstva zdravotnictví99 jako poţadavek přítomnosti léčivého přípravku na trhu totiţ vymezila hranici přítomnost nejméně 10 000 denních definovaných dávek distribuovaných během posledních 3 let. Takové vymezení SÚKLu usnadňovalo posouzení, kdy sunset clausuli aplikovat, ale fakticky vylučovalo léčivé přípravky, které pro jedinečnost onemocnění na které byly aplikovány nedosáhly vymezeného mnoţství na trhu. Uvedená situace byla změněna aţ přijetím zákonu č. 70/2013 Sb., jeţ novelizoval zákon o léčivech, přenesl pravidla pro přítomnost

98

Jakým způsobem je regulována cena léčiv v ČR. In: SÚKL. [online]. [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: www.sukl.cz/file/4176_1_2/ 99 § 19 odst. 1 vyhlášky 228/2008 Sb. v účinném znění od 15.6.2010 do 1.9.2013.

41

léčivého přípravku na trhu z prováděcí vyhlášky přímo do zákona o léčivech a stanovil mnoţství léčivého přípravku na trhu na nejméně jedno balení. I nadále zákon o léčivech stanoví moţnost poţádat o udělení výjimky z uvedeného pravidla, kterou SÚKL udělí za výjimečných okolností a s ohledem na ochranu veřejného zdraví nebo z důvodu existence práv třetích osob. Stejně tak můţe SÚKL učinit z moci úřední a stanovit, ţe se sunset clausule na daný léčivý přípravek nevztahuje.

7.3 Způsoby registrace Vstup České republiky do Evropské unie znamenal pro ţadatele o registraci léčivého přípravku pro český trh značné usnadnění. Ţadatel si na základě dnešní úpravy, která byla harmonizována v souladu s legislativou Evropské unie, můţe vybrat celkem ze čtyř procedur, které směřují k uvedení léčivého přípravku na trh. Procedury nově zavedené Evropskou unií mají v zásadě jedno společné, totiţ ţe umoţňují rychlejší a lépe koordinovanou registraci léčivého přípravku ve více neţ jedné členské zemi. Způsoby registrace můţeme základně rozlišit podle toho, zda je léčivý přípravek registrován: a) samostatně pouze pro jeden konkrétní stát či , b) registrace je prováděna pro více států současně. Dalším faktorem, podle kterého je registrace moţné dělit je okolnost, zda registrace probíhá u: a) autority odpovědné za registraci léčivého přípravku v daném státě, v případě České republiky u SÚKL, b) centralizovaným postupem dle nařízení Evropského parlamentu a

rady

č.726/2004/ES tzn. u Evropské lékové agentury. Rozhodnutí, který z uvedených postupů registrace ţadatel vyuţije, záleţí především na úmyslu, zda chce daný léčivý přípravek uvést na trh pouze v jednom či více členských státech, či v celé Evropské unii. Obecně je moţno uvést, ţe registrace centralizovaným

postupem

je

nejvíce

vyuţívána

velkými

farmaceutickými

společnostmi, které mají zájem uvést léčivý přípravek globálně, naopak postup národní

42

registrace bude preferován především malými či středně velkými společnostmi, které mají v úmyslu uvést léčivý přípravek pouze v jejich vlastním státě.100 Je však na místě poznamenat, ţe ačkoliv se proces registrace mezi těmito čtyřmi postupy liší, poţadavky na kvalitu, bezpečnost a účinnost léčivého přípravku jsou stále stejné.

7.3.1 Národní registrace Národní registrace je základním postupem registrace dle § 31 zákona o léčivech (jak je popsáno v kapitole 7.2 Postup SÚKLu v rámci registračního řízení), platnost rozhodnutí o registraci omezeno pouze na stát, ve kterém byla příslušnou autoritou udělena, z čehoţ také plyne hlavní nevýhoda takového postupu. Provádění národní registrace má na starosti v kaţdém státě orgán pověřený výkonem pravomoci registrace léčivých přípravků. V případě České republiky je tímto orgánem SÚKL. Vyuţitelnost národní registrace je dosti omezená. V zásadě nelze postupovat dle národní registrace v případech, kdy daný léčivý přípravek podléhá výhradně postupu dle centralizované registrace v souladu se nařízením Evropského parlamentu a Rady 726/2004/ES, nebo jiţ byl registrován v jiném členském státě,101 případně v jiném členském státě probíhá řízení o registraci toho samého léčivého přípravku.102 V uvedených případech se dále postupuje dle příslušných způsobů registrace. V dnešní době, kdy nadnárodní farmaceutické společnosti uvádí stejné léčivé přípravky na trh ve více neţ jednom členském státě, je vyuţívána jiţ pouze omezeně. Moţnost jejího vyuţití se ovšem naskýtá v případech, kdy je stát, ve kterém byl léčivý přípravek zaregistrován, vyuţit jako referenční stát pro postup v rámci procesu vzájemného uznávání (MRP registrace).103

7.3.2 Decentralizovaná registrace Decentralizovaný proces registrace byl do evropské legislativy zaveden v roce 2005 a v zákoně o léčivech je upraven v § 41 a následujících zákonech o léčivech. Smyslem postupu dle decentralizovaného procesu registrace, je získání registrace ve 100

SHORTHOSSE, S. BIRD & BIRD LLP. Guide to EU Pharmaceutical Regulatory Law. 1. vydání. Alphen aan den Rijn, The Netherlands: Kluwer Law International, 2010, 672 s. ISBN 904112845X. 101

§ 31 odst. 4 zákona o léčivech. § 31 odst. 3 zákona o léčivech. 103 SHORTHOSSE, S. BIRD & BIRD LLP. Guide to EU Pharmaceutical Regulatory Law. 1. vydání. Alphen aan den Rijn, The Netherlands: Kluwer Law International, 2010, 672 s. ISBN 904112845X. 102

43

více členských státech Evropské unie, v případě, ţe léčivý přípravek dosud nebyl v ţádném z členských států registrován. Směřuje tak k odstraňování případných rozporů při registraci mezi jednotlivými členskými státy, které by mohly zapříčinit zpoţdění při uvádění léčivého přípravku na trh, v případě, kdy by se členské stát zabýval registrací samostatně.104 Ţadatel podává v kaţdém členském státě, ve kterém má zájem o registraci daného léčivého přípravku, příslušné autoritě ţádost o registraci, přičemţ si zvolí jeden členský stát, který bude státem referenčním. Volba referenčního státu závisí na mnoha faktorech jako např. vytíţenost příslušné autority zodpovědné za registraci léčivých přípravků v daném státě, předchozí zkušenosti s danou autoritou.105 Po zvolení referenčního státu příslušná autorita takového státu připraví do 120 dní od obdrţení ţádosti návrh dokumentace potřebné k registraci106 a zašle jej ţadateli a dotčeným členským státům. Dotčené členské státy ve lhůtě 90 dní od obdrţení dokumentace obsah dokumentace schválí a uvědomí o tom referenční stát. Referenční členský stát zaznamená dohodu všech stran, uzavře postup a uvědomí o tom ţadatele. Na konci procesu bude v případě kladného výsledku dotčenými členskými státy a referenčním členským státem vydáno rozhodnutí o registrace daného léčivého přípravku. Decentralizovaný způsob registrace má několik klíčových výhod. Jedná se především o silnou obchodní výhodu, kdy ţadatel pro svůj léčivý přípravek obdrţí rozhodnutí o registraci ve všech dotčených státech ve stejném čase, čímţ je mu umoţněno začít s distribucí nového léčivého přípravku v několika rozličných členských státech Evropské unie ve stejný okamţik, coţ značně redukuje náklady pro uvedení přípravku na trh. Na druhé straně však přináší nebezpečí časového pozdrţení konečného rozhodnutí, jelikoţ je referenční stát povinen se zabývat všemi stíţnostmi ostatních členských států, ve kterých bylo o registraci zaţádáno. 104

WARNOCK-SMITH, A. Bringing a drug to market in EU using the new decentralised procedure. In: Feature [online]. 2007 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: https://www.morganlewis.com/pubs/WarnockSmith_Euralex_May_pp14-15.pdf 105

GHALAMKARPOUR, A. Marketing authorization procedures in the European union - Making the right choice. SGS Life Science: Technical Bulletin[online]. 2009 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.sgsgroup.fr/~/media/Global/Documents/Technical%20Documents/SGS-ClinicalMarketing-Authorization-EN-09.pdf 106 § 41 odst. 3 zákona o léčivech uvádí jako obsahu návrhu dokumentace "...návrh zprávy o hodnocení, souhrnu údajů o přípravku, označení na obalech a příbalové informace"

44

Za problematické místo z hlediska bezpečnosti a efektivity léčivého přípravku při postupu dle decentralizované registrace hodnotím volbu referenčního státu. Obecně je totiţ moţné konstatovat, ţe nároky autorit odpovědných za registraci v jednotlivých členských státech nejsou totoţné. Stejně jako není totoţná rychlost a kvalita řízení o registraci. Pro ţadatele, jeţ si je vědom, ţe léčivý přípravek, který hodlá registrovat, stoprocentně nesplňuje veškeré na něj kladené nároky, bude zajisté jednodušší pro registraci zvolit členský stát, o kterém je známo, ţe při posuzování léčivého přípravku v registračním řízení kladen niţší nároky. Pokud by totiţ referenčním státem registrace udělena nebyla a ţádost byla zamítnuta, automaticky by si uzavřel přístup k registraci i v ostatních státech. Členské státy, které nejsou státy referenčními, disponují moţností podávat k dokumentům, které byly předloţeny referenčním státem, námitky. Je však otázkou, do jaké míry bude v případě podávání námitek naplněn cíl urychlení procesu registrace.

7.3.3 Procedura vzájemného uznávání Evropská legislativa předvídá, ţe záměrem většiny ţadatelů o registraci, bude distribuce jejich léčivých přípravků ve více neţ jednom členském státě Evropské unie. Aby se předešlo absolvování plného registračního procesu v kaţdém z členských států znovu, evropská legislativa zavedla proces registrace spočívající v takzvaném vzájemném uznávání (v anglickém názvu mutual recognition procedure častěji pod zkratkou MRP).107 Takový způsob registrace umoţňuje ţadateli o registraci v případě, ţe je drţitelem rozhodnutí o registraci v jednom z členských států, ţádat v jiném členském státě o uznání jiţ obdrţené registrace tak, aby nebyl znovu nucen procházet celý registrační postup.108 Je-li poţádáno o registraci v členském státě, kde daný léčivý přípravek ještě nebyl registrován, ale ţadatel je jiţ drţitelem rozhodnutí o registraci toho samého léčivého přípravku v jiném členské státě, je příslušná

107

WARNOCK-SMITH, A. Bringing a drug to market in EU using the new decentralised procedure. In: Feature [online]. 2007 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: https://www.morganlewis.com/pubs/WarnockSmith_Euralex_May_pp14-15.pdf 108 § 41 a následující zákona o léčivech

45

autorita členského státu, kde léčivý přípravek ještě nebyl registrován, povinna ţádost o registraci zamítnout a ţadatele odkázat na proces vzájemného uznávání.109 Samotný proces vzájemného uznávání následně probíhá dle § 41 a následujícího zákona o léčivech. Drţitel rozhodnutí o registraci poţádá členský stát, ve kterém léčivý přípravek jiţ byl zaregistrován (referenční členský stát), aby připravil zprávu o hodnocení léčivého přípravku, nebo aby v případě potřeby aktualizoval stávající zprávu o hodnocení. Referenční členský stát následně v 90denní lhůtě připraví nebo aktualizuje zprávu o hodnocení a tu poté předloţí ţadateli a všem členským státům, ve kterých má být registrace uznána. Nesouhlasí-li dotčený členský stát se zprávou o hodnocení a odmítne registraci uznat, je povinen předat odůvodnění svého postoje referenčnímu členskému státu, ţadateli a ostatním dotčeným členským státům. Body, ve kterých se neshoduje s referenčním členským státem, také předává Koordinační skupině, která usiluje o dosaţení dohody mezi členskými státy. Nepodaří-li se však dohody dosáhnout ve lhůtě 60 dní, otázky na kterých se členské státy nedohodly, se předkládají EMA, která vydává závěrečné stanovisko.

7.3.4 Registrace léčivých přípravků centralizovaným postupem EU Metoda registrace centralizovaným postupem vznikla v roce 2005 spolu se zaloţením Evropské lékové agentury na základě přímo aplikovatelného nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 726/2004/ES. Ţadatelům o registraci umoţňuje obdrţet takovou registraci léčivého přípravku, která bude platná ve všech členských státech Evropské unie. Nařízení přitom pro určité léčivé přípravky stanoví registraci dle centralizovaného postupu jako povinnou a zároveň pro některé léčivé přípravky jako nepovinnou. V současné době je centralizovaný postup povinný pro nové ţádosti o registraci léčivých přípravků: 

k léčbě HIV/AIDS, rakoviny, cukrovky, neurodegenerativních onemocnění, autoimunních dysfunkcí, poruch imunity a virových onemocnění,



odvozených z biotechnologických procesů,



pro moderní terapii,

109

§ 31 odst. 4 zákona o léčivech

46



pro vzácná onemocnění. Dobrovolná registrace centralizovaným postupem připadá v úvahu pouze

v případě, kdy daný léčivý přípravek představuje významnou inovaci z terapeutického, vědeckého nebo technického hlediska nebo by mohla být jeho registrace centralizovaným postupem v zájmu veřejného zdraví. Ţádost o registraci podává ţadatel přímo k Evropské lékové agentuře, kde je ve lhůtě 210 dnů posouzena příslušným vědeckým výborem EMA, v případě humánních léčivých přípravků Výborem pro humánní léčivé přípravky. Výsledkem posouzení vědeckého výboru je stanovisko, zda má být přípravek uveden na trh. Uvedené stanovisko je následně předloţeno Evropské komisi, která má konečnou odpovědnost, zda bude příslušnému léčivému přípravku registrace udělena. I přesto, ţe se ţadatel rozhodne svoji ţádost o registraci o léčivého prostředku prostřednictvím

Evropské

lékové

agentury

stáhnout,

je

povinen

agenturu

informovat o důvodech, pro které tak učinil. Agentura takovou informaci i s případnou zprávou o hodnocení zpřístupňuje veřejnosti. Udělením registrace centralizovaným postupem vzniká drţiteli registrace v kaţdém členském státě stejné právo, jako by byl léčivý přípravek registrován odpovědnými autoritami daného státu. Platnost registrace trvá po dobu pěti let, nedojde-li k jejímu prodlouţení. I v případě centralizované registrace se vyuţije institut sunset clause.

7.4 Úhrady spojené s registrací léčivých přípravků Posouzení léčivého přípravku v

řízení o

registraci včetně zajišťování

farmakovigilance v průběhu platnosti rozhodnutí o registraci jsou vysoce odbornými činnostmi a jejich zajištění vyţaduje nemalé finanční náklady. Podání ţádosti o registraci léčivého přípravku je proto spojeno se zaplacením správního poplatku a zároveň s úhradou odborných úkonu prováděných SÚKLem při posouzení ţádosti. Doklady o uhrazení správního poplatku a úhradě odborných úkonů jsou přitom povinnou součástí dokumentace předkládané spolu s ţádostí o registraci.110 Úprava a výše správních poplatků se řídí zákonem č. 634/2004 Sb. o správních poplatcích. Naproti tomu výše úhrad za odborné úkony SÚKLu je na základě zákonného 110

§ 26 odst. 5 písm. s ) zákona o léčivech.

47

zmocnění obsaţeném v § 112 odst. 7 zákona o léčivech předmětem vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 427/2008 Sb. o stanovení výše náhrad a výdajů za odborné úkony vykonávané v působnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Příjmy z úhrad za odborné úkony nejsou příjmem státního rozpočtu a jsou základem financování činnosti SÚKLu. Pro představu o výši poplatků a úhrad spojených s registrací uvádím základní přehled v následující tabulce:111

Správní poplatek za ţádost o registraci

2000,- Kč

léčivého přípravku Náhrada výdajů za samostatnou nebo literární ţádost o

registraci léčivého

250 000,- Kč

přípravku Náhrada výdajů za ţádost o registraci léčivého přípravku generickou nebo se

200 000,- Kč

souhlasem jiného drţitele registrace Náhrada výdajů za ţádost o zahájení 250 000,- Kč

postupu vzájemného uznání registrace s ČR jako referenčním členským státem Náhrada výdajů za ţádost o zahájení

390 000,- Kč

decentralizovaného postupu registrace s ČR jako referenčním členským státem

Na tomto místě jsem si poloţil otázku, zda jsou stanovené úhrady přiměřené a zda nezabraňují vstupu léčivých přípravků na český trh. Porovnal jsem proto celkové náklady spojené s vývojem léčivého přípravku (včetně uvedení na trh) a částku, kterou je ţadatel o registraci povinen uradit autoritě provádějící registraci. Jestliţe celkové náklady na vývoj léčivého přípravku v dnešní době činí aţ 5 miliard amerických

111

zdroj údajů v tabulce: pokyn SÚKL UST-29 verze 14, dostupný z http://www.sukl.cz/sukl/ust-29verze-14

48

dolarů112, nepovaţuji částku, kterou je ţadatel povinen uhradit, za nepřiměřenou. K takovému závěru mne dovedlo i srovnání s úhradami, které je ţadatel povinen hradit v ostatních zemích Evropské unie113:

země

národní registrace

decentralizovaná registrace

Česká Republika

250 000,- Kč

390 000,- Kč

Velká Británie

3 556 000,- Kč

4 867 000,-Kč

Polsko

556 000,- Kč

834 000,- Kč

Bulharsko

210 000,- Kč

140 000,- Kč

Česká republika v tomto srovnání vychází jako země s poměrně nízkými úhradovými nároky. Naopak je otázkou, zda nejde o nároky aţ nepoměrně nízké. Roční udržovací platba Další z povinností ţadatele o registraci léčivého přípravku a následně drţitele rozhodnutí o registraci je paušální úhrada za tzv. roční udrţovací platbu. Dle § 112 odst. 2 zákona o léčivech se jedná se o náhrady výdajů spojených s trváním registrace.

SÚKL

z

těchto

úhrad

především

kryje

náklady

na

provoz

farmakovigilančního systému ale i dalších odborných úkonů. Výše úhrady za roční udrţovací platbu je stejně jako v případě úhrady za úkony spojené s registrací léčivého přípravku určena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 427/2008 Sb. Právní povaha roční udrţovací platby jako nároku veřejnoprávního nebo soukromoprávního byla také předmětem sporu v rozhodnutí Nejvyššího soudu České

112

HERPER, M. The Cost Of Creating A New Drug Now $5 Billion, Pushing Big Pharma To Change. In: Forbes [online]. 2013 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.forbes.com/sites/matthewherper/2013/08/11/how-the-staggering-cost-of-inventing-newdrugs-is-shaping-the-future-of-medicine/ 113 Údaje získané z oficiálních stránek autorit provádějících registraci v uvedených zemích. Fees for licence applications. MHRA: Regulating medicines and Medical Devices [online]. 2014 [cit. 2014-0728].Dostupné z:http://www.mhra.gov.uk/Howweregulate/Medicines/Licensingofmedicines/Feespayablefo rtheregulationofmedicines/Feesformedicinesbloodestablishmentsandbloodbanks/index.htm Fees for marketing authorization. Bulgarian Drug agency [online]. 2011 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://en.bda.bg/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=9&Itemid=22

49

republiky pod spisovou značkou 33 Cdo 3015/2011114. Nejvyšší soud zde rozhodoval o mezinárodní příslušnosti soudu pro vymáhání nezaplacených příslušných ročních udrţovacích plateb, přičemţ jasně stanovil, ţe poţadavek na úhradu roční udrţovací platby je ze strany SÚKLu výkonem veřejné moci, neboť je k tomu zmocněn zákonem a výše těchto náhrad je určena prováděcím předpisem vydaným také na základě zákonného zmocnění.115 Poţadavek roční udrţovací platby je tedy nárokem ryze veřejnoprávním.

114 115

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2012, 33 Cdo 3015/2011. § 112 odst. 7 zákona o léčivech.

50

8 Závěr Při psaní diplomové práce jsem měl moţnost se přesvědčit o tom, ţe řízení o registraci léčivých přípravků je natolik specifickým typem správního řízení, ţe se mu věnuje jen minimum české odborné literatury. O to víc jsem byl nucen vycházet ze samotné právní úpravy, zahraniční literatury a především konzultací s odborníky, kteří se řízením o registraci léčivých přípravků zabývají. Téma registrace léčivých přípravků se mi v průběhu psaní diplomové práce ukázalo jako velice rozsáhlé. Jak jsem přednesl v úvodu, pro celkové pochopení bylo zapotřebí pochopit i základní instituty z oblasti farmacie, jako důleţitý ovšem hodnotím i vliv patentového práva a na samotné registrační řízení navazující problematiku správního řízení o stanovení maximálních cen a úhrad léčivých přípravků. Obsáhnout veškerou problematiku nebylo v diplomové práci moţné, věnoval jsem proto pouze problematice samotného registračního řízení, kde jsem zaměřil větší pozornost především na otázku generických léčivých přípravků a způsobu jejich registrace tzv. ţádostí s odkazem. Na základě poznatků získaných při psaní diplomové práce mohu konstatovat, ţe řízení o registraci léčivých přípravků není ţádným novodobým institutem, ale naopak bylo v posledním století neustále právní úpravou regulováno. Největších změn právní úprava řízené o registraci ovšem doznala v reakci na vstup České republiky do Evropské unie a harmonizaci právních předpisů v oblasti léčiv. Léčivý přípravek jako pojem je poměrně jasně vymezen, i přesto v určitých případech jako jsou např. doplňky stravy, docházelo při výkladu definice léčivého přípravku k rozporům. Mohlo se tak stát, ţe přípravek se stejnými vlastnostmi byl registrován jako léčivý přípravek a zároveň distribuován jako doplněk stravy. Určité rozuzlení do této problematiky přineslo rozhodnutí ESD C -109/12, na které reagoval i pokyn SÚKLu a souběh léčivého přípravku spolu s doplňkem stravy na trhu omezil. Zásadní vliv na registrační řízení má rozhodování ESD, od kterého se odvíjí tvorba evropské legislativy, která je následně implementována do českého právního řádu. Jak jsem poukázal na příkladu sunset clausule, je otázkou do jaké míry se implementace shoduje se záměrem přijaté evropské legislativy. Obecně je však s odkazem na proceduru vzájemného uznávání a decentralizovaný postupu registrace

51

moţné uvést, ţe evropská legislativa do řízení o registraci léčivých přípravků přináší urychlení a větší efektivitu, coţ v konečné důsledku můţe přinést výhody jak pro výrobce léčivých přípravků, tak pro jejich uţivatele. Jako největší přínos ovšem hodnotím zavedení postupu evropské centralizované registrace u léčivých přípravků pouţívaných na léčbu rakoviny, diabetes, AIDS, vzácných onemocnění a jiných. Takový postup poskytuje celoevropskou kontrolu nad strategicky důleţitými produkty, kterými léky proti těmto jen těţko léčitelným chorobám bezesporu jsou a zároveň ulehčuje uvedení takových léčivých přípravků na trh v kterékoli zemi Evropské unie. Otázkou, která si zaslouţí samostatnou pozornost a u které lze i v následujících letech předpokládat překotný vývoj právní úpravy, je registrace léčivých přípravků na základě ţádosti s odkazem. Uplynulá léta ukázala rapidní zvýšení nákladů na vývoj léčivého přípravku a zároveň sníţení počtu nově vyvinutých léčivých přípravků. Je také moţné pozorovat nárůst počtu farmaceutických společností specializujících se pouze na vývoj generických léčivých přípravků. Otázkou na tvůrce budoucí evropské legislativy, ale i ESD, který bude zajisté v otázce generických léčivých přípravků vydávat další rozhodnutí je, jak se postaví k vyváţení zájmů na sníţení finančních nákladů na léčbu, kterou generické léčivé přípravky přináší a potřebě nákladného vývoje nových léčivých přípravků. Dnešní právní úprava dle mého soudu i přes zavedené instituty jako je exkluzivita dat či exkluzivita trhu spíše straní výrobcům generických léčivých přípravků a kladu si otázku, zda je takový stav dlouhodobě udrţitelný. Pro tyto důvody bych problematiku generických léčivých přípravků hodnotil jako nejvhodnější směr pro případné rozšíření diplomové práce. Na konci práce jsem se zaměřil na otázku úhrad a správních poplatků spojených s registrací léčivých přípravků. Jelikoţ se jedná o nemalé peněţní částky, provedl jsem srovnání s vybranými členskými státy EU a zároveň s celkovým nákladem na vývoj nového léčivého přípravku. Ve srovnání s vybranými členskými státy EU jsem Českou republiky vyhodnotil jako zemi s nízkým nákladovým zatíţením a zároveň vůči celkovým nákladům na vývoj nové léčivého přípravku celkově zanedbatelným.

52

Seznam zkratek Agentura

Evropská léková agentura

EMA

Evropská léková agentura

ESD

Soudní dvůr EU

EU

Evropská unie

Správní řád

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

SÚKL

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Zákon o léčivech

Zákon č. 378/2008 Sb., o léčivech

53

Seznam použitých zdrojů Právní předpisy Zákon č. 378/2008 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících zákonů, v účinném znění Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v účinném znění Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, v účinném znění Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v účinném znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 726/2004/ES (32004R0726), kterým se stanoví postupy Společenství pro registraci humánních a veterinárních léčivých přípravků a dozor nad nimi a kterým se zřizuje Evropská agentura pro léčivé přípravky Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES (32001L0083), o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 228/2008 Sb., o registraci léčivých přípravků Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 427/2008 Sb., o stanovení výše náhrad a výdajů za odborné úkony vykonávané v působnosti Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Vládní nařízení ze dne 19. února 1926 č. 26/1926 Sb. o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách

54

Monografie

BOBEK, M., J. KOMÁREK, J.M. PASSER a M. GILLIS. Předběţná otázka v komunitárním právu. Praha: Linde Praha, a.s., 2005. ISBN 80-7201-513-3. CÍSAŘOVÁ, D. a O. SOVOVÁ Europeizace ochrany základních práv v oblasti zdravotnictví. ŠTURMA, P. et al Nové jevy v právu na počátku 21. století: III. Proměny práva veřejného. Praha: Karolinu, 2009, s. 183-186, ISBN 978-80-246-1662-9. HENDRYCH et al. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, 826 s. ISBN 978-80-7179-254-3. JEMELKA, L., K. PONDĚLÍČKOVÁ a D. BOHADLO. Správní řád: Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, 844 s. ISBN 978-80-7400-484-1. METYŠ, K. a P. BALOG. Marketing ve farmacii. 2006. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2006, 208 s. ISBN 80-247-0830-2. MOSSIALOS, E., M. MRAZEK a T. WALLEY. Regulating pharmaceuticals in Europe: striving for efficiency, equity and quality. Berkshire, England: Open University Press,

2004,

368

s.

Dostupné

z: http://www.euro.who.int/en/about-

us/partners/observatory/studies/regulating-pharmaceuticals-in-europe-striving-forefficiency,-equity-and-quality POMAHAČ, R. a J. HANDRLICA. Evropské správní právo: Skripta. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, 169 s. ISBN 978-80-7400-437-7. SHORTHOSSE, S. BIRD & BIRD LLP. Guide to EU Pharmaceutical Regulatory Law. 1. vydání. Alphen aan den Rijn, The Netherlands: Kluwer Law International, 2010, 672 s. ISBN 904112845X. SOVOVÁ, O. Zdravotnická praxe a právo: Praktická příručka. vydání 1. Praha: Leges, 2011, ISBN 978-80-87212-72-1.

55

STÁTNÍ ÚSTAV PRO KONTROLU LÉČIV. 95 let poznatků: Ohlédnutí za historií ústavu. 1. vydání. Praha: Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2013. ISBN 978-80-87916-001, Dostupné z: http://www.sukl.cz/sukl/95-let-poznatku-ohlednuti-za-historii-ustavu TĚŠINOVÁ, J., R. ŢĎÁREK a R. POLICAR. Medicínské právo. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2011, 448 s. ISBN 978-80-7400-050-8. TICHÝ, L., R. ARNOLD, P. SVOBODA, J. ZEMÁNEK a R. KRÁL. Evropské právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 928 s. ISBN 978-80-7400-333-2 ZYCH, J. Sociální farmacie: skripta pro posluchače farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy. 1. vydání. Praha: Karolinum, 1993, 175 s. ISBN 80-7066-819-9.

Odborné články

BÍBA, V. Nová legislativa ES týkající se registrace léčivých přípravků. Remedia. 2005, roč. 2005, 4-5, 4 s. Dostupné z:http://www.remedia.cz/Clanky/Leky-a-pravo/Novalegislativa-ES-tykajici-se-registrace-lecivych-pripravku/6-O-b3.magarticle.aspx BÍBA, Vladimír. Registrace léčivých přípravků v EU. In: Zdraví E15 [online]. 2003 [cit.

2014-07-28].

Dostupné

z: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-

listy/registrace-lecivych-pripravku-v-eu-155332 EUROPEAN MEDICINES AGENCY, Otázky a odpovědi týkající se generik. [online]. 2012

[cit.

2014-07-28].

Dostupné

z:

http://www.ema.europa.eu/docs/cs_CZ/document_library/Medicine_QA/2009/11/WC5 00012382.pdf EUROPEAN MEDICINES AGENCY. QUESTIONS AND ANSWERS ON THE APPLICATION OF THE SO-CALLED “SUNSET CLAUSE” TO CENTRALLY AUTHORISED

MEDICINAL

PRODUCTS.

In: POST-AUTHORISATION

GUIDANCE Human Medicinal Products [online]. 2005 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/Medicine_QA/2009/10/W C500004122.pdf

56

FRIAS, Z. Data exclusivity, market protection and paediatric rewards. In: European medicines

agency [online].

2013

[cit.

2014-07-28].

Dostupné

z:http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/Presentation/2013/05/WC5 00143122.pdf GHALAMKARPOUR, A. Marketing authorization procedures in the European union Making the right choice. SGS Life Science: Technical Bulletin[online]. 2009 [cit. 201407-28]. Dostupné z: http://www.sgsgroup.fr/~/media/Global/Documents/Technical%20Docume nts/SGS-Clinical-Marketing-Authorization-EN-09.pdf HERPER, M. The Cost Of Creating A New Drug Now $5 Billion, Pushing Big Pharma To

Change.

In: Forbes [online].

2013

[cit.

2014-07-28].

Dostupné

z: http://www.forbes.com/sites/matthewherper/2013/08/11/how-the-staggering-cost-ofinventing-new-drugs-is-shaping-the-future-of-medicine/ RAK, J. a V. KRÁL. Quo vadis pharma industry. Klinická farmakologie a farmacie [online].

2014,

roč.

28,

č.

1

[cit.

2014-07-28].

Dostupné z:http://www.klinickafarmakologie.cz/pdfs/far/2014/01/02.pdf VRTIŠKA, O. Patent padl, přicházejí léky přes kopírák. Ihned.cz [online]. [cit. 201407-28]. Dostupné z: http://tech.ihned.cz/hnfuture/c1-60003200-patent-padl-prichazejileky-pres-kopirak WARNOCK-SMITH, A. Bringing a drug to market in EU using the new decentralised procedure.

In: Feature [online].

2007

[cit.

2014-07-28].

Dostupné

z:

https://www.morganlewis.com/pubs/WarnockSmith_Euralex_May_pp14-15.pdf ŢAMBOCH, J. a V. BÍBA. Přehled některých významných případů evropského práva ve faramcii. Remedia [online]. 2005, č. 6 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.remedia.cz/Clanky/Leky-a-pravo/Prehled-nekterych-vyznamnych-pripaduevropskeho-prava-ve-farmacii/6-O-bs.magarticle.aspx

57

Judikatura Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. prosince 2003, C-322/01 - Deutscher Apothekerverband Rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 8. listopadu 2007, C-60/07 Komise v. Česká republika Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 3. října 2013, C-109/12 Laboratoires Lyocentre Rozsudek

Soudního

dvora

(prvního

senátu)

ze

dne

9.

června

2005,

C-211/03 - HLH Warenvertrieb a Orthica Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 15. listopadu 2007, C-319/05 Komise v. Německo Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. prosince 1998, C-368/96 - Generics (UK) a další Rozhodnutí Court of Appeals for the Federal Circuit, Roche Products v. Bolar Pharmaceutical Co.,1984 Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 8.1.2009, sp. zn. ÚS 1009/08 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 23. ledna 2008, sp. zn. 3 Ads 71/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.10.2012, sp. zn. 33 Cdo 3015/2011 Další prameny Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 378/2007 Sb. o léčivech. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů. DVOŘÁKOVÁ,

M.

Rozdíl

In: O zdravotnictví.cz [online].

mezi

léčivými 2012

58

přípravky [cit.

a

doplňky

stravy.

2014-07-28].

Dostupné z:http://blog.ozdravotnictvi.cz/2012/01/rozdil-mezi-lecivymi-pripravkydoplnky.html 07-28]. Dostupné z: EUROPEAN MEDICINES AGENCY. Guideline on the acceptability of names for human

medicinal

products

In: EMA/CHMP/287710/2014

processed –

Rev.

through

the

6 [online].

centralised

2014

[cit.

procedure. 2014-07-28].

Dostupné z:http://www.ema.europa.eu/docs/en_GB/document_library/Regulatory_and_ procedural_guideline/2014/06/WC500167844.pdf EVROPSKÁ UNIE. Registrace léčivých přípravků a dozor nad nimi – Evropská agentura pro léčivé přípravky. In: Europa.eu [online]. 2011 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z:http://europa.eu/legislation_summaries/internal_market/single_market_for_ goods/pharmaceutical_and_cosmetic_products/l22149_cs.htm Fees - medicinal products. Lakemedelskverket: medical product agency [online]. 2012 [cit.

2014-07-28].

Dostupné z:http://www.lakemedelsverket.se/english/product/Medicinal-products/Fees--/ Fees

for

licence

Devices [online].

applications. MHRA:

Regulating

2014

[cit.

medicines

and

Medical

2014-07-28].

Dostupné z:http://www.mhra.gov.uk/Howweregulate/Medicines/Licensingofmedicines/ Feespayablefortheregulationofmedicines/Feesformedicinesbloodestablishmentsandbloo dbanks/index.htm Fees for marketing authorization. Bulgarian Drug agency [online]. 2011 [cit. 2014-0728]. Dostupné z: http://en.bda.bg/index.php?option=com_content&view=category&layout=b log&id=9&Itemid=22 Názvy léčivých přípravků. In: SÚKL. REG-29 verze 2 [online]. 2010 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z: http://www.sukl.cz/leciva/reg-29-verze-2 Správní poplatky, náhrady výdajů za odborné úkony, náhrady za úkony spojené s poskytováním informací a náhrady za ostatní úkony. In: SÚKL. UST-29 verze 14 [online]. 2013 [cit. 2014-07-28]. Dostupné z http://www.sukl.cz/sukl/ust-29-verze-14

59

STÁTNÍ ÚSTAV PRO KONTROLU LÉČIV. Rozlišení doplňků stravy od léčivých přípravků. SÚKL [online].

[cit.

2014-07-28].

Dostupné z:http://www.sukl.cz/leciva/rozliseni-doplnku-stravy-od-lecivych-pripravku Statut

Státního

ústavu

pro

kontrolu

léčiv.

2013.

Dostupné

z:

http://www.sukl.cz/sukl/statut-sukl TRIBUNÁL EVROPSKÉ UNIE. Tisková zpráva č. 84/13. In: [online]. 2013 [cit. 201407-28].

Dostupné

z:http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2013-

07/cp130084cs.pdf Základní principy rozlišování humánních léčivých přípravků od jiných výrobků. In: SÚKL.

UST-30

verze

4 [online].

Dostupné z: www.sukl.cz/sukl/ust-30-verze-4 .

60

2014

[cit.

2014-07-28].

Abstract Marketing authorisation in the Czech Republic The purpose of the thesis is to provide an overview of essential principles of a process of medicinal products´ marketing authorisation in the Czech Republic. Every medicinal product produced on a large-scale must be registered by responsible authority before launching on the market, this process guarantees its effectiveness and safety. Even though the topic

is a subject of quickly evolving legislation, in the Czech

Republic has not been elaborated any coherent monograph on the issue yet. The diploma thesis is composed of seven chapters, starting with the overview of the historical legislation of medicinal products´ marketing authorisation and ending with today´s legislation affected by European Union legislation. The second chapter is dealing with the history of the marketing authorisation of medicinal products, which has its beginnings in 1920s, such dating argues that this is not a new field of a legislation. Following a brief outline of the history the third chapter of the diploma thesis explains today´s legislation and gives an overview of European legislation and jurisdiction of Court of Justice of the European Union that have important impact on the Czech legislation. In the fourth chapter the thesis focuses on State Institute for Drug Control and European Medicines Agency, thus institutions that are responsible for the medicinal product marketing authorisation in the Czech Republic alternatively in the European Union. The subsequent chapter characterizes a term of the medicinal product, where only such defined products are subject of the authorisation and it consequently deals with an issue of generic medicinal product. The main part of the diploma thesis is the seventh chapter which defines the process of medicinal products´ marketing registration. The chapter firstly describes the marketing authorisation from the point of view of the applicant of the authorisation with

61

the focus on particular types of applications such as individual application, literary application and mainly the abridged procedure application. The abridged procedure application speeds up the authorisation and the applicant saves considerable financial resources, which it would have needed otherwise spent on preclinical and clinical research in order to prove the effectiveness and safety of the authorised product. Secondly it investigates proceedings of the responsible authority executing the authorization with the focus mainly on different types of procedures such as national, decentralized, centralized authorisation procedures and mutual recognition procedure. Conclusion of the thesis are drawn in the eighth chapter and it summarizes finding gained through the process of writing the theses, at the same time it establishes a question of the future evolution of the legislation in the case of the medicinal products´ abridged procedure application.

Resumé Registrace léčiv v České republice Účelem této diplomové práce je poskytnout náhled do základních principů fungování procesu registrace léčiv v České republice. Kaţdý hromadně vyráběný léčivý přípravek musí být před uvedením na trh registrován odpovědnou autoritou, čímţ je zaručena jeho účinnost a bezpečnost. I přesto ţe se jedná o téma zajímavé z oblasti, kde se právní úprava rychle vyvíjí, na danou problematiku nebyla v České republice doposud zpracována ucelená monografie. Uvedené je jedním z důvodů, proč jsem si vybral toto téma. Diplomová práce se skládá ze sedmi kapitol, počínající kapitolou o historické právní úpravě registrace léčivých přípravků a končící současnou právní úpravu ovlivněnou legislativou Evropské unie. Druhá kapitola se věnuje historii registrace léčiv v České republice, která počíná ve dvacátých letech dvacátého století a dokazuje tak, ţe se nejedná novou oblast právní úpravy. Po stručném nástinu historie se diplomová práce ve třetí kapitole věnuje současné právní úpravě a podává náhled na evropskou legislativu a rozhodování Evropského soudního dvora, které mají zásadní vliv na českou právní úpravu.

62

Čtvrtá kapitola se soustředí na Státní ústav pro kontrolu léčiv a Evropskou lékovou agenturu, tedy instituce, které jsou odpovědné za registraci léčivých přípravků v České republice potaţmo v Evropské unii. Následující kapitola vymezuje pojem léčivého přípravku, přičemţ jen takto definované přípravky podléhají registraci a současně se věnuje problematice generického léčivého přípravku. Hlavní části diplomové práce je kapitola sedmá, která se věnuje samotnému procesu registrace léčivých přípravků. Přitom v první části se popisuje registrační řízení z pohledu ţadatele o registraci se zaměřením na jednotlivé druhy ţádostí tedy samostatnou ţádost, literární ţádost a především ţádosti s odkazem. Ţádost s odkazem urychluje řízení a ţadateli šetří velké peněţní prostředky, které by jinak musel vynakládat na preklinický a klinický výzkum k prokázání účinnosti a bezpečnosti registrovaného přípravku. Druhá část je zaměřena na postup odpovědné autority provádějících registraci se zaměřením především na jednotlivé způsoby řízení jako je procedura národní, decentralizované, centrální registrace a procesu vzájemného uznávání. Závěr práce se nachází v části osmé a shrnuje hlavní poznatky získané při psaní diplomové práce, přičemţ nastoluje otázku dalšího vývoje právní úpravy v případě registrace léčivých přípravků pomocí ţádosti s odkazem.

63

Klíčová slova- key words Registrace léčivých přípravků

- Marketing authorisation

Léčivý přípravek

- Medicinal product

Registrace s odkazem

- Abridged procedure

64