tématické články
regionální studia
*01 | 2007
regional studies
Inovační politika, politika výzkumu a vývoje a jejich regionální aspekty v ČR Innovation Policy, R&D Policy and their Regional Aspects in the Czech Republic Ing. Jan Malinovský, Ph.D. |
[email protected] VŠB – Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta Katedra regionální a environmentální ekonomiky, ABSTRAKT Inovační aktivity a výsledky výzkumných a vývojových institucí, jako základ pro dokončení inovačních procesů, jsou jádrem radikálních změn v ekonomické a politické realitě. Příspěvek předkládá vybrané poznatky o těchto změnách, které mají vliv na koncipování politiky výzkumu a vývoje a na inovační politiku. Obecné i konkrétní směry a postupy při tvorbě těchto dvou politik jsou rozvedeny v rámci Evropské unie a České republiky. Nakonec se uvádí regionální aspekty inovačních aktivit v podmínkách České republiky.
KLÍČOVÁ SLOVA Inovační politika, politika výzkumu a vývoje, inovační aktivity v regionech faktory regionálního rozvoje, Evropská unie, Česká republika
KEY WORDS Innovation policy, R&D policy, Innovative factors of regional development, European Union, Czech Republic
Úvod V měnícím se světě, pro který je příznačná zrychlující se globalizace výzkumu, technologií a konkurenceschopnosti, je podle P. F. Druckera (2006: 67) „ …jedním ze základních kamenů tvorby politických a podnikových strategií rostoucí nesoulad mezi ekonomickou a politickou realitou. Hranice národních států jsou překážkami pro nejúspěšnější světové podniky (a stále častěji i pro další instituce) při definování nákladových středisek svých nových oborů a služeb. Politické hranice však nezmizí, naopak regionální ekonomická uskupení posilují své politické hranice“, a to na různých úrovních od kontinentálních, národních až po např. NUTS 2 nebo NUTS 3. Nové strategické záměry rozvoje (politiky a akce regionálních ekonomických uskupení) mají všem na jejich teritoriu nabídnout šance k utváření budoucnosti v prostředí, kdy „… peníze a informace nabyly „transnárodní“ charakter, což ve skutečnosti znamená, že nemají absolutně žádný národní charakter.“ P. F. Drucker (2006: 67) dále konstatuje, že i „... v rámci transnárodních ekonomických jednotek nezaznamenal do konce minulého století výskyt žádných známek nějakých globálních institucí (i v ekonomické sféře), které by řídily chaotické celosvětové peněžní toky, sjednocovaly daňovou či monetární politiku. Máme zde vlastně tři vzájemně se překrývajícími sféry: • Globální ekonomiku, která skutečně existuje v oblasti peněz a informací,
• Kontinentální regionální ekonomiku, v níž zboží volně cirkuluje a překážky bránící pohybu služeb a lidí se postupně omezují, i když se rozhodně nelikvidují, • mnoho národních, regionálních a místních realit s ekonomickým a politickým charakterem.“ Nejen podniky, ale i další instituce (např. univerzity, nemocnice), jsou nuceny existovat ve všech třech sférách současně. Jak kontinentální, tak zejména národní a pak také regionální politiky, musí vycházet při tvorbě svých strategií z této reality. V celosvětových strukturálních změnách a nejistotách má každá strategie a politika svou specifickou úlohu při vytyčování cest k budoucnosti vlastní společnosti. Navzdory existence EU se podle P. F. Druckera (2000: 68) „… ukazuje prakticky nemožné z politického hlediska např. zavřít nadbytečný závod v Belgii a převést jeho činnost do francouzského závodu téže firmy.“ Přesto EU musí čelit zrychlující se globalizaci výzkumu, technologií a vzniku nových velmocí v oboru vědy a techniky, zejména Číny a Indie. Z tohoto pohledu se evropský (výzkumný) prostor stává více než kdy předtím úhelný kámen evropské společnosti při politickém propojování globální ekonomiky směrem k realitám konkrétních subjektů na národní úrovni a specifikám v regionech a lokalitách. Národní politika i v oblasti inovací má nadřazenou roli k ekonomické realitě. Jednak má velký rozsah ekonomických a politických pravomocí a svěřenou odpovědnost za vytváření podmínek pro firmy a domácnosti na svém teritoriu. Na druhé straně i velké nadnárodní korporace zjišťují, že musí balancovat mezi rozhodnutími, která vychází z jejich „podnikových útvarů“ (často přesahující národní hranice) a těmi, která vychází z politik suverénních národních států a jejich decentralizovaných regionálních a místních orgánů.1 Evropská kontinentální politika a národní (regionální a místní) politiky mají svá specifika postavena na vizi budování společnosti založené na znalostech. Takovou společností se v rámci EU rozumí společnost, ve které je v plné míře mobilizován výzkum, vzdělání, odborná příprava a inovace, aby naplňovaly hospodářské, společenské a environmentální ambice EU a očekávání jejích občanů (Zelená kniha 2007: 2). Inovační politika je tak vedle výzkumu a vzdělávání důle1 — Tento příspěvek rozvádí poznatky, které byly shromážděny v rámci řešení výzkumného projektu WD-003-05-Z12 v letech 2005-2006, Programu Ministerstva pro místní rozvoj ČR „Výzkum pro řešení regionálních disparit“. Kompletní soubor poznatků z tohoto projektu obsahuje publikace, která bude distribuována v první polovině roku 2008.
28
regio_study_01_2007.indd 28
3.4.2008 10:57:35
regional studies
žitou součástí procesů sjednocování ekonomické a politické reality na evropském kontinentu.
Východiska a podmínky inovační politiky Výzkum, vývoje a inovace se tak stávají společně se vzděláváním a podnikavostí lidí velmi důležitými zdroji při vytváření příslušných politik. Na inovace, tj. na inovační aktivity a inovační výkonnost využívající poznatkový potenciál výzkumu a vývoje (VaV), se začaly připravovat nové hospodářské strategie v Evropské unii včetně členských států od poloviny devadesátých let. V průběhu posledního desetiletí se tento nový, inovační faktor začal prosazovat při hodnocení a tvorbě politik makroekonomického vývoje a konkurenceschopnosti nejen ze strany EU a států, ale i na úrovni regionů. Inovační politika se postupně stávala nejen významným „partnerem“ tradičních (sektorových a regionálních) politik v systému hospodářské politiky. Pod vlivem řady faktorů (reálných ekonomických a politických procesů, viz výše např. existence tří sfér) se začaly jednotlivé politiky ve svém rámci zaměřovat i na roli inovačních aktivit ve svých odvětvích a sférách působení. Ve vyspělých zemích můžeme zaznamenat určitý etapovitý vývoj této politiky, v tzv. třech generacích inovační politiky, a to (Národní inovační politika 2005: 6): • Inovační politika první generace se soustředila na realizaci VaV výsledků v inovacích lineárních procesů a často byla přímou součástí politiky zaměřené na VaV. • Inovační politika druhé generace se již týká systémových procesů komplexně podporující inovace. Vedle výsledků VaV (hlavní zdroj inovací) se současně uznává rostoucí vliv řady dalších sfér ekonomiky na inovace. Provázaností s dalšími politikami (vzdělávací, průmyslovou atd.) nabývá politika charakter „horizontální (průřezové) aktivity“. • Inovační politika třetí generace znamená prohloubení vzájemné interakce a koordinace jednotlivých politik v oblasti inovací. Inovace jsou centrální záležitosti v rámci všech politik (u výzkumné, vzdělanostní, regionální atd.) a inovační aktivity mají klíčové místo při utváření strategie každé politiky. Inovační politika je styčným místem všech politik.
*01 | 2007 výjimečné místo v soustavě politik, musí v těchto souvislostech reagovat na řadu problémů. Hlavní problémové oblasti inovační politiky (pomineme-li metodologické) dnes podle T. Fleischhauer (2005: 3) tvoří: • Velmi obecné definování cílů tak, aby se efekty daly měřit; často je tato nepřesnost v regionech výsledkem dosahování shody regionálních aktérů z mnoha sektorů a institucí. • Cíle inovační politiky mají spíše politický charakter a jsou formulovány (i vědomě) na nízké úrovni zejména tehdy, jeli politický zájem dosáhnout cílů v každém případě. • Přestože nastává pokrok v zajišťování rozsahu dat pro hodnocení, hlavní indikátory hodnotící inovace (aktivit souvisejících s inovacemi) jsou často nedosažitelné.
tématické články
regionální studia
Specifické problémy při utváření inovační politiky vyplývají podle stejné autorky výše z povahy inovací, tzn., že: • Inovace jsou spojeny se širokým a nejistým komplexem činností, které nemohou garantovat, že vložené veřejné zdroje vyvolají a mohou poskytnou inovace. • Inovace můžeme dosahovat i v dlouhém období, ale politika a společnost mohou žádat o efekty v krátkodobých termínech. • Inovace způsobují komplex vícenásobných efektů, které se nevyvíjí lineárně a jakékoliv vyhodnocení je svým způsobem chatrné. Přes tyto problémy přisuzují někteří autoři inovační politice výraznější roli v soustavě politik. Např. Rutten, R. a Boekema F. (2007: 231) napsali: „V dobrých starých časech, vědci a praktici argumentovali ve prospěch inovační politiky (a její regionální dimenze), chtěli zaručit zahradu nového myšlení nebo pro „kopuli“ nového evropského „extra státu“ výhled do budoucnosti, na rozdíl od staromódní konvenční moudrosti, podle které „veliká“ průmyslová politika neodmyslitelně požadovala plnou sílu národního státu.“ Nenaplnila se očekávání, že inovační politika třetí generace bude prosazována rychleji.
Role inovací v evropské politice výzkumu a vývoje
V současné době se většina zemí EU stále potýká s probInovace (aktivity související s inovacemi) se již staly ve vyslémy nedostatečné meziministerské (meziodvětvové) koorpělých zemích centrální záležitostí politiky výzkumu a vývoje dinace v oblasti podpory inovací a růstu inovačních aktivit. (VaV). V zemích EU je prohlubována vzájemná kompatibiliPřevažuje proto uplatňování inovační politiky druhé geneta a propojenost těchto politik v rámci budování Evropského race. výzkumného prostoru (Národní politika VaV ČR 2006: 2). Evropský výzkumný prostor („ERA“) se stal klíčovým kritériem pro politiku v oblasti výzkumu a jeho koncepce je zaloBariéry inovační politiky žena na spojení těchto tří prvků: (i) evropského „vnitřního Inovační politika zaměřena na inovace, přesněji na aktivity trhu“ výzkumu, (ii) účinné koordinaci vnitrostátních a resouvisející s inovacemi („innovation-related activities”), je gionálních výzkumných činností, programů a politik a (iii) postavena na dynamizujících kooperativních vztazích řady iniciativy prováděné a financované na evropské úrovni. Pro vědeckou obec, podnikatelský sektor a občany je pro různorodých subjektů s ekonomickými a politickými ambicemi působit provázaně ve třech výše uvedených teritoriálních oblast VaV vytýčeno těchto šest hlavní rysů (Zelená kniha sférách. Inovační politika, ať již ji je přisuzováno jakýkoliv 2007: 2, 3):
29
regio_study_01_2007.indd 29
3.4.2008 10:57:36
tématické články
regionální studia
regional studies
• přiměřený tok odborně způsobilých výzkumných pracovníků s vysokou úrovní mobility mezi institucemi, obory, odvětvími a zeměmi; • výzkumná infrastruktura světové úrovně vzájemně propojující a dostupná pro výzkumné týmy zemí EU a světa, díky novým generacím infrastruktur elektronické komunikace; • špičkové výzkumné instituce, které uskutečňují účinnou spolupráci a partnerství veřejného a soukromého sektoru k získávání kritického množství personálních i finančních zdrojů; • účinné sdílení znalostí, nejen ve vztahu mezi veřejným výzkumem a sektorem průmyslu a také ve vztahu k široké veřejnosti; • dobře koordinované výzkumné programy a priority, včetně společně plánovaných investic do veřejného výzkumu, koordinované realizace a společného hodnocení; • široké otevírání evropského výzkumného prostoru světu, se zvláštním důrazem na sousední země a se silným závazkem řešit globální výzvy s partnery evropských zemí. K těmto vytyčeným rysům ERA nastolila např. Zelená kniha (2007) řadu důležitých otázek. K těmto otázkám se očekává široká diskuse na úrovni institucí i veřejnosti s cílem připravit iniciativy pro rok 2008 ve třech směrech (Zelená kniha, 2007: 10): • Hluboké zakotvení politiky VaV v evropské společnosti tím, že kromě prosazování špičkových výsledků vědy by evropský VaV měl podporovat rozvoj a šíření znalostí a politiky udržitelného rozvoje v nejdůležitějších oblastech veřejného zájmu. • Umožnit v přiměřené rovnováze soutěž i spolupráci pobídkami výzkumných pracovníků a institucí k vyšší úrovni soutěže na evropské úrovni u rozvoje světových špičkových výsledků a zároveň posilováním vztahů a partnerství v celé Evropě a ve třetích zemích. • Vytěžit maximum z rozmanitosti Evropy k zúročení silných stránek zemí a regionů cestou progresivního rozvíjení specializace v určitých oborech, udržování nebo získávání přístupu k jiným specializovaným znalostem a kapacitám vědy a techniky.
*01 | 2007 moci v nejméně rozvinutých regionech a členských státech, a tématicky pak na budování právě institucionálních kapacit. Nové je v prioritách sledujících Lisabonskou strategii (vedle hlavních, posílit zájem na zvyšování regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti) to, že hlavně podporují rozvoj inovací a budování znalostní společnosti (Fleischhauer, T. 2005: 2). Souvislosti vyhlášené inovační politiky uvnitř Strukturálních fondů EU (ve vztahu ke stupňům priorit a věcným tématům), na nové programové období, ukazuje Obr. 1. Inovační politika EU (podle Obr. 1) vymezuje pro období od roku 2007 šest nosných operativních oblastí: výzkum a vývoj, lidský kapitál, sítě, poradenství, znalostní společnost a transfer znalostí. Jejich operativní charakter spočívá v tom, že má určit vymezení pro přípravu konkrétních projektů, kterými regionální aktéři (společnosti) podpoří rozvoj čtyř zdrojů (VaV, kvalifikaci lidí, financování podnikatelsky proinovačních projektů a nakonec znalostní a informační infrastrukturu) a čtyři druhy procesů (síťování, poradenství, učení a transfer). Vztahy mezi zdroji, procesy a cíli ukazuje Obr. 1. Pojetí územní soudržnosti sahá dál než jen k myšlence hospodářské a sociální soudržnosti, jelikož cílem je přispět k vyrovnanému rozvoji, vybudování udržitelné společnosti v městských a venkovských sídlech a nakonec i snaha o větší soudržnost s dalšími odvětvovými politikami, které mají prostorový dopad. To zahrnuje rovněž zlepšení územní integrace a podporu spolupráce mezi regiony. Zlepšení územní soudržnosti je otázkou jak metody, tj. určení toho, jestli je vhodný spíše mezioborový nebo integrovaný přístup, tak i uznání určitých problémů vzniklých v odlišných regionech a místech.
Politika výzkumu a vývoje a politika inovací v České republice
V letech 2004 až 2006 probíhaly v ČR intenzivní práce na zpracovávání těchto dvou politik (politiky VaV a politiky inovací). Práce na těchto dokumentech probíhaly v tomto období relativně samostatně a vedly ke zpracování samostatných dokumentů2. Tomuto relativně samostatnému postupu a vztahu inovační politiky a politiky VaV odpovídá druhý stupeň v “generačním” vývoji politiky inovací (viz výše). V roce 2006 bylo rozhodnuto3 o harmonizaci Národní politiky výVytyčených šest tematických oblastí a tři směrů propojo- zkumu a vývoje v ČR na léta 2004-2008 s Národní inovační vání aktivit a institucí (týmů) je také odrazem současného politikou a dalšími relevantními politikami. Do roku 2006 se stavu. V Zelené knize (2007: 10) se nakonec k tomu konsta- tak dalo hovořit o tom, že „generační“ vývoj české inovační tuje, že „prosazení některých prvků bude trvat déle než v pří- politiky se připravoval směrem k třetímu stupni. padě prvků jiných a vize evropského výzkumného prostoru tak může být v plném rozsahu uskutečněna teprve do 10 či 15 Národní politika výzkumu a vývoje v ČR let, přibližně v roce 2020“.
Inovační politika a úloha strukturálních fondů EU v tomto období Pro nové programovací období unijních fondů se cíle a celkové úsilí strategie z Lisabonu a Gothenburgu koncentruje v inovacích z geografického hlediska na financování po-
Dokument, Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 2004-2008 (NPVaV, 2006), zpracovávaný ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, se tak stal 2 — Národní politika výzkumu a vývoje v České republice na léta 2004-2008 byla schválena usnesením vlády ČR dne 7. ledna 2004 č. 5 a usnesením vlády ČR dne 1. června 2005 č. 661. Národní inovační politika byla schválena usnesením vlády ČR dne 24. března 2004 č. 270. 3 — Usnesení vlády ČR dne 22. února 2006 č. 178.
30
regio_study_01_2007.indd 30
3.4.2008 10:57:36
GLOBÁLNÍ CÍLE
SPECIFICKÉ CÍLE
*01 | 2007
regional studies
Rozvoj R&D (VaV)
Rozvoj kvalifikace lidského kapitálu
Rozvoj regionálních sítí / prostorové blízkosti
Poradenství / financování
tématické články
OPERAČNÍ CÍLE
regionální studia
Rozvoj znalostní společnosti
Transfer znalostí
Rozvoj inovačního potenciálu regionálních společností
Posilování konkurenceschopnosti regionálních společností
Posilování udržitelnosti zaměstnanosti v regionu
Přímé efekty zaměstnanosti
Zmenšování disparit v regionálním rozvoji
Obrázek 1: Cíle inovační politiky uvnitř Strukturálních fondů EU (2007-2013) Zdroj: J. Malinovský, upraveno podle Fleischhauer, A. (2005: 11).
sjednocujícím materiálem ČR jak pro oblast VaV, tak pro oblast inovací na národní úrovni. Zaměření a pozice politiky VaV v soustavě českých národních politik se v tomto dokumentu (NPVaV, 2006: 2) charakterizuje takto: • formuluje vztah našeho státu a vyjadřuje zásady vlády k VaV ve střednědobé perspektivě, ze kterých vychází státní správa při realizaci opatření týkající se této oblasti, • je určena útvarům ministerstev a jiným správním orgánům i jejich pracovníkům jako východisko pro přípravu resortních koncepcí VaV, • zároveň poskytuje institucím, organizacím a pracovníkům VaV rámcovou informaci pro strategické rozhodování a realizaci jejich VaV záměrů a potažmo i v inovacích, • slouží rovněž jako výchozí podklad pro přípravu regionálních koncepcí VaV. K naplnění cílů NPVaV (2006) jsou určeny tři skupiny strategických nástrojů (NPVaV, 2006: 12 až 23): • finanční (tzv. přímé ve formě veřejné účelové a institucionální podpory a nástroje nepřímé jako formy úlev v oblasti daní, celních a jiných sfér), • právně-organizační nástroje (týkající se právního prostředí, organizační struktury VaV včetně regionálních aspektů struktury VaV, vazby VaV k veřejnosti a etice výzkumu) a • nástroje působící na technickou a informační infrastrukturu VaV (tzn. týkající se infrastruktury zajišťující zdroje, služby a lidský potenciál pro VaV atd.).
Pozice a zaměření inovační politiky ČR Česká republika má připravenou Národní inovační politiku na léta 2005 až 20104 (NIP, 2005) od roku 2005. Řada opatření a dokumentů5 na podporu inovací byla před tímto rokem připravena zejména ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu, agentury Czechinvest a Rady pro výzkum a vývoj vlády ČR. Inovační politika je v tomto dokumentu (NIP, 2005) definována jako „soubor cílů, úkolů, nástrojů a opatření na podporu inovačních aktivit, které respektují v dosažitelné míře potřebu technických i netechnických inovací v české ekonomice a zaměřuje se stejně jako inovační politiky vyspělých zemí zejména na inovace technické povahy, kde jsou možné v přípustné míře opatření státu na podporu inovačních aktivit podniků“ (NIP, 2005: 5, 6). Východiska pro NIP (2005) představují tři zdroje relevantních poznatků zahrnující především: (i) výhledové ambice, cíle a směry v rozvoji inovačních aktivit, (ii) stávající úroveň aktivit a procesů souvisejících s inovacemi k určení současné pozice českého inovačního prostředí a (iii) vlastní české zhodnocení vnitřního inovačního potenciálu. Z pohledu hodnocení, které se používá pro zjištění inovační pozice EU vůči zbytku světa (systém hodnotících ukazatelů nazvaný Evropský inovační zpravodaj, „European 4 — Národní inovační politiku ČR na léta 2005 až 2010 byla schválená usnesením vlády ČR dne 7. 7. 2005 č. 851. 5 — Např. prvním českým strategickým dokumentem zaměřeným výhradně na inovace byla Národní inovační strategie schválená usnesením vlády ČR dne 24. března 2004 č. 270.
31
regio_study_01_2007.indd 31
3.4.2008 10:57:36
tématické články
regionální studia
regional studies
Innovation Scoreboard“), ukazují na největší slabiny českého inovačního prostředí v těchto oblastech (NIP, 2005: 7, vybrány pouze první tři): • velmi malý počet podaných přihlášek patentů všeho druhu, • malá podpora „spin-off “ firmám v jejich ranním stádiu vývoje (v roku 2004), • zaostávání v oblasti vzdělávání, v počtu studujících na vysokých školách v oborech přírodních věd a inženýrských směrů. Úlohu státu (ve vytváření rámcových právních a institucionálních podmínek, v odstraňování bariér inovačním aktivitám, při tvorbě nových nástrojů EU a jejich začleňování do českých systémů, ve využívání prostředků veřejných rozpočtů ČR a rozpočtu EU pro přímé a nepřímé podpory inovačních aktivit) mají zajistit čtyři strategické cíle vize NIP (2005: 15 až 47): • posílit VaV jako zdroj inovací, • vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru, • zajistit lidské zdroje pro inovace, • zefektivnit výkon státní správy ve VaV a inovacích. Základní pilíře NIP (2005) jsou postaveny na tom, že: • inovace je primárně podnikatelským jevem, kde svou významnou roli hrají malí a střední podnikatelé a dále také např. tzv. „spin-off “ firmy, • nezbytné pro inovace jsou poznatky a výsledky VaV a jejich pružný transfer, • inovace dynamizují téměř všechny formy spolupráce a kvalita lidských zdrojů schopných využívat znalosti, IKT a manažerské metody při řízení inovačních procesů a • veřejná správa může vytvořit rámcové podmínky a regionální samospráva pak může budováním vhodného regionálního proinovačního prostředí zařadit inovace mezi hodnotová kriteria zvyšující kvalitu života občanů a utváření znalostní společnosti.
*01 | 2007 • vytváření vhodné míry subsidiarity pro jednotlivé struktury VaV organizací, • posilování rolí regionálních vysokých škol při řešení socioekonomického rozvoje sídel a • stimulování spolupráce mezi podnikovým sektorem a subjekty VaV na regionální úrovni. V regionální politice se má VaV stát významným nástrojem v dynamice sociálního a ekonomického rozvoje regionů. NPVaV (2006) doporučuje, aby se v českém prostředí, i přes výrazné disproporce v rozloze krajů a počtu obyvatel, vytvářely na úrovni krajů (NUTS 3) koordinační orgány pro potřeby VaV ve smyslu výše uvedených aspektů. Role krajských úřadů v samosprávné působnosti by se měla podle NPVaV (2006) zaměřit: • na vytváření regionálních strategií rozvoje VaV, které budou obsahovat i záměry na distribuci finančních prostředků v rámci krajských rozpočtů pro VaV aktivity, • na podporu přístupu k národním a unitárních projektům, získávání prostředků ze strukturálních fondů EU a rozšiřování VaV interregionální spolupráce, • na zakládání, stimulaci a řízení organizací s VaV aktivitami v regionech takových typů jako jsou např. vědecko-technologické parky, regionálních sdružení pro VaV, a • na usnadňování horizontální VaV spolupráce krajských subjektů ze sféry podnikatelského sektoru, vědy, VaV, vzdělávání, neziskových a jiných veřejných organizací navzájem. Regionální úroveň je v NPVaV (2006) považována za podstatné “místo”, kde vzniká nová organizace výše uvedených vztahů (např. formou „spin-off “ firem). Účast univerzit v různých typech regionálních sdruženích s VaV aktivitami se považuje za důležitou k překonávání komunikačních barier mezi jednotlivými aktéry rozvoje (NPVaV, 2006: 18).
Konkrétní inovační specifika regionů ČR
Posuzujeme-li konkurenceschopnost jednotlivých krajů z hlediska podmínek pro rozvoj VaV, pak v ČR je možné vymezit rozvojové inovační póly v šesti krajích ČR (včetně Prahy). Kromě Prahy jsou další dva zásadní rozvojové póly i s inovačním potenciálem v rozdílných oborech v Brně Regionální aspekty VaV a inovací v ČR a v Ostravě. Následuje Plzeň a v současné době aktivně ve Regionální aspekty struktury a procesů VaV v ČR tvoří prospěch inovačních činností pracující aktéři kraje Jihočesdílčí část právně-organizačních nástrojů NPVaV (2006). kého, Pardubického a Královéhradeckého. Zárodky iniciativy Mají u nás v rozvoji VaV zaplnit „mezeru“, která existuje a zájem se objevuje dále na Zlínsku, zajímavě se rozvíjí němezi uplatňováním regionalizace VaV ve většině členských které Liberecké inovační aktivity. Nedostatečně byla inovační zemích Unie a stavem, kterým se současný systém organizace problematika zatím akcentována na Karlovarsku, OlomoucVaV u nás vyznačuje (NPVaV, 2006: 18). Středem pozornosti ku a v kraji Vysočina. se proto v NPVaV (2006) stávají tyto aspekty regionálního Dominantní postavení v oblasti VaV má v podmínkách systému: České republiky Hlavní město Praha a Středočeský kraj. • organizace vazeb VaV procesu mezi evropskou, národní, V Praze bylo v roce 2005 soustředěno cca 60 % kapacit universitního výzkumu, 60 pracovišť Akademie věd ČR (vč. deregionální a lokální úrovni, • organizování vazeb mezi veřejnou správou a VaV organi- tašovaných a samostatných pracovišť) a 4 vědeckotechnické parky. Středočeský kraj je pak významným zázemím Prahy zacemi, (nachází se zde např. 11 výzkumných ústavů). Objevují se
32
regio_study_01_2007.indd 32
3.4.2008 10:57:36
*01 | 2007
regional studies
výrazné tendence přelévání inovací do sousedního prstencového Středočeského kraje díky kvalitní dopravní dostupnosti s hlavním městem Prahou. V Jihomoravském a Moravskoslezském kraji existují nadprůměrné podmínky pro rozvoj VaV v České republice. Výrazný rozvojový potenciál má brněnská aglomerace, zejména Brno, a to především v oblasti high-tech a VaV. K tomu přispívá i stále se rozvíjející struktura vysokých škol, dobrá poloha Brna a dopravní dostupnost. Potenciál inovačního podnikání v Moravskoslezském kraji je postaven na vědeckotechnických parcích a podnikatelských inkubátorech, založených většinou z iniciativy lokálních orgánů. Vedle rozvojových pólů lze identifikovat potenciální specializovaná mikroregionální centra, jako např. biotechnologické pracovišti Akademie věd ČR Nové Hrady (Jihočeský kraj) nebo Institut restaurování a konzervačních technik Litomyšl (Pardubický kraj). Pro rozvoj regionálních inovačních aktivit jsou velmi důležité regionální instituce s inovačními aktivitami, nebo také ty, které svou činností podporují anebo přímo poskytují vhodné podmínky pro činnost VaV a inovace. Jsou to např. vědeckotechnologické (vědeckotechnické) parky (VTP), technologické parky (TP), tzv. BiC („Business information center“), různé typy inkubátorů, podnikatelských domů apod.6 Dominantní postavení v počtu vědeckotechnologic-
kých parků má zejména Moravskoslezský, Jihomoravský kraj a Praha. Tab. 1 ukazuje stav struktury technologických parků, podnikatelských a inovačních center v jednotlivých krajích ČR ke konci roku 2006. Důležitou roli při koncipování úsilí v oblasti posilování regionálních inovačních kapacit mají regionálně inovačními dokumenty. Regionální inovační strategie (RIS), mělo ke konci roku 2006 zpracováno pět krajů (včetně Hlavního města Prahy): • Regionální inovační strategie jižní Moravy, její první verze vznikla v roce 2002 (jako první v ČR) a druhá pak v roce 2005 připravená Jihomoravským inovačním centrem. Devět opatření se týká financování, podnikatelských prostor pro MSP, ochrany duševního vlastnictví, propojování subjektů, přenos znalostí, poradenství a forem komunikace. • Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje byla zpracována v roce 2003 a zaměřila se na dva hlavní směry: jednak na možnosti reakce regionů na technické a technologické inovační příležitosti a pak dále na komerční inovační příležitosti. RIS Moravskoslezského kraje obsahuje sedm skupin opatření. • Regionální inovační strategie pro Prahu byla připravena v roce 2004 v rámci řešení projektu BRIS („Bohemian Regional Innovation Strategy“). Zaměřuje se na 7 oblastí: na
Počet VTP, TP a podnikatelských a inovačních center
celkem
Praha
5
116 685
67 072
404
291
102
57
Středočeský
2
18 967
12 111
449
358
38
24
Jihočeský
2
2 501
2 149
123
75
16
11
Plzeňský
2
2 743
2 743
105
90
21
20
Karlovarský
1
2 811
500
38
0
11
0
Ústecký
2
8 667
6 467
118
74
22
10
Liberecký
1
600
600
16
16
3
3
Královehradecký
2
2 550
2 300
87
81
8
5
Pardubický
0
0
0
0
0
0
0
Vysočina
1
3 642
2 506
174
138
30
9
Jihomoravský
5
1 650
406
184
136
49
37
Olomoucký
3
6 156
4 861
240
142
19
12
Zlínský
3
3 150
1 800
101
42
29
15
Moravskoslezský
6
17 733
15 897
791
715
77
56
ČR celkem
35
187 855
119 412
2 830
2 158
425
259
KRAJ
Užitná plocha * (v m2)
Počet pracovníků*
inovačních firem
celkem
tématické články
regionální studia
Počet firem a institucí*
inovačních firem
celkem
inovačních firem
*Poznámka: Údaje uvedené za Prahu a kraj Středočeský, Plzeňský, Královehradecký, Olomoucký, Zlínský a Moravskoslezský neobsahují hodnoty za některé jednotlivé typy vědecko-inovačních zařízení (institucí), které jsou však v počtech těchto zařízení této tabulky (2. sloupec) započteny. Konkrétně, za která zařízení (instituce) jsou údaje zpracovány, lze zjistit z podkladů Společnosti vědeckotechnických parků v ČR, dostupných např. na WWW: http://www.svtp.cz. Tabulka č. 1: Technické parky, TP, podnikatelská a inovační centra podle krajů ČR v r. 2006 Zdroj: J. Malinovský z databáze Společnosti vědeckotechnických parků ČR, Praha 6 — Více viz Společnost vědeckotechnických parků v ČR, http://www.svtp. cz.
33
regio_study_01_2007.indd 33
3.4.2008 10:57:36
tématické články
regionální studia
*01 | 2007
regional studies
inovační podniky, zapojení VaV, lidské zdroje, poradenské služby a infrastrukturu, na financování, provázanost inovací s rozvojem a na meziregionální spolupráci. • Regionální inovační strategie pro Plzeňský kraj byla připravena podobně jako strategie pro Prahu, tzn. v roce 2004 v rámci řešení projektu BRIS. Hlavní cíle strategie se týkají: vytváření podmínek pro progresivní sektory, zlepšení infrastruktury, budování nových a posilování existujících kapacit VaV, finančních zdrojů a budování inovačního prostředí. • Regionální inovační strategie Jihočeského kraje je zaměřena na podporu a vytvoření podmínek pro tři základní a vzájemně se ovlivňující okruhy inovačního procesu, které tvoří: tvorba využitelných znalostí prostřednictvím VaV, aplikace znalostí místními podniky a nepodnikatelskou sférou a nakonec procesy zajišťující šíření znalostí. Regionální úrovně jsou důležitou vrstvou, kde je stále více navrhováno a implementováno zlepšující klima pro podniky zavádějící novinky. Krajské úřady musí citlivě zvyšovat význam inovací v regionální politice a plně vzít v úvahu sociální a ekonomické charakteristické zvláštnosti regionu. Znamená to také učit se jak to dělají jiní, ale vyhnout se jednoduchému přenosu přístupů a rozvinout vlastní specifickou cestu ke zlepšení inovační kapacity, a to v závislosti na jejich vlastním jedinečném souboru okolností (COM 2003: 20).
Závěr Pojem inovace ve světle budoucího rozvoje zahrnuje něco více než úspěšná aplikace výzkumných výsledků. Vývoj inovačního konceptu a politik ukazuje, že inovační politiky musí rozšířit své ohnisko mimo pouhé spojení jen s výzkumem (COM 2003: 4). Jestliže u toho není žádná podnikatelská aktivita, nevytváří se žádná další přidaná hodnota. Podnik je ten, který organizuje vytvoření přidané hodnoty. P. F. Drucker přitom poukazuje na jeden „základní kámen“ (kromě dalších), z něhož musí vycházet i tvorba inovačních strategií v ekonomické i v politické oblasti. Tímto kamenem je existující nesoulad mezi ekonomickou a politickou realitou, který se projevuje ve vzájemně se překrývajících třech sférách: globální, kontinentálně regionální a národní, regionální a místní. Podniky a další instituce jsou nuceny tvořit i inovace ve všech sférách současně. Politické strategie inovačních, výzkumných a vývojových aktivit pomáhají překonávat politické „hranice“ v zájmu společenských cílů (např. budování znalostní společnosti). V politických diskusích o inovacích nyní vládne systémový model. Pokud zůstává veřejná politika založena na dosti úzkém vnímání inovace, pak nový koncept (systémový model) chce povzbudit a podpořit k většímu počtu novátorských lidí a efektivnějších a úspěšnějších podniků, včetně MSP (COM 2003: 5). Výzkum, vývoj a inovace se tak stávají společně se vzděláváním a podnikáním lidských zdrojů velmi důležitými oblastmi ve vytváření příslušných politik. Koncepce Evropského výzkumného prostoru klade důraz na spojení tří důležitých prvků: „vnitřní trh“ výzkumu; koordinaci výzkumných
činností, programů a politik, a nakonec iniciativy prováděné a financované na evropské úrovni. V České republice bylo v roce 2006 rozhodnuto o harmonizaci Národní politiky výzkumu a vývoje s Národní inovační politikou a dalšími relevantními politikami. Regionální aspekty VaV ČR tvoří dílčí část právně-organizačních nástrojů Národní politiky výzkumu a vývoje České republiky na léta 2004-2008. Role krajských úřadů v samosprávné působnosti by se měla podle této politiky zaměřit na vytváření regionálních strategií, na podporu přístupů k národním a unitárním projektům, rozšiřování regionální spolupráce, zakládání a stimulaci organizací s VaV aktivitami v regionech a na usnadňování horizontální VaV spolupráce mezi krajskými subjekty. Česká republika má připravenou Národní inovační politiku na léta 2005 až 2010 od roku 2005. Představuje „soubor cílů, úkolů, nástrojů a opatření na podporu inovačních aktivit, které respektují v dosažitelné míře potřebu technických i netechnických inovací“. Úloha státu spočívá ve vytvoření podmínek k plnění čtyř strategických cílů: (i) Posílit VaV jako zdroj inovací, (ii) Vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru, (iii) Zajistit lidské zdroje pro inovace a (iv) Zefektivnit výkon státní správy ve VaV a inovacích. Od krajských úřadů se očekává, že citlivě zvýší význam inovací v politice regionu a plně vezmou v úvahu sociální a ekonomické zvláštnosti regionu. V jednotlivých krajích České republiky lze pozorovat výrazné regionální specifika v oblasti inovací a výzkumu a vývoje. Dominantní postavení v oblasti VaV má v podmínkách České republiky hlavní město Praha a Středočeský kraj. Tomu odpovídá značná koncentrace subjektů inovačního systému a poměrně rozvinutá inovační infrastruktura. V ČR je možné vymezit rozvojové inovační póly v šesti krajích. Vedle Prahy jsou další dva zásadní rozvojové póly i s inovačním potenciálem v rozdílných oborech v Brně a v Ostravě. Nedostatečně byla inovační problematika zatím akcentována na Karlovarsku, Olomoucku a v kraji Vysočina. Pro rozvoj regionálních inovačních aktivit jsou velmi důležité regionální instituce s inovačními aktivitami. Ke konci roku 2006 má např. dominantní postavení v počtu vědeckotechnologických parků Moravskoslezský, Jihomoravský kraj a Praha. Regionální inovační strategie, které mají přispět k podpoře změn socioekonomické situace v regionech, měly ke konci roku 2006 zpracovány čtyři kraje (Jihomoravský, Moravskoslezský, Plzeňský a Jihočeský) a Hlavního město Praha.
English summary (abstract) Research and development represent the source of new findings and knowledge. Innovation policies should not be, however, connected only with research as such. They should respond to the existing discrepancies between economic and political reality that manifest themselves in three mutually overlapping spheres: global, continental-regional as well as national territorial levels. National level obviously includes its regional and local components. In the Czech Republic, it has been decided in 2006 that national research and
34
regio_study_01_2007.indd 34
3.4.2008 10:57:36
regional studies
development policy and national innovation policy will be harmonized with further relevant policies. National research and development policy in the Czech Republic that concerns 2004-2008 is among others the information for strategic decision-making and subsequent accomplishment of the innovation intentions. At the same time, it serves as an initial base for the preparations of regional conceptions in research and development. Czech Republic has a national innovation policy, which is prepared for the period from 2005 till 2010. It contains four strategic aims: strengthening the research and development as a source of innovation, formation of functional co-operation between public and private sectors, identification of human resources for innovations and more efficient performance of the state administration in research and development and innovations. Concrete regions differ significantly in the realms of innovations and research and development. In the sphere of research and development, the capital city of Prague occupies the dominant position in the Czech Republic. Apart form Prague, we can see the potential in different branches in Brno and Ostrava. Next position is held by Plzeň and innovations became more pronounced also in South Bohemia, Pardubice and Hradec Králové regions. Innovations are insufficiently accentuated in Karlovy Vary, Olomouc and Vysočina regions so far. In 2006, potential of institutions with innovative activities was the most distinctive in Moravian-Silesian and South Moravian regions as well as the capital city of Prague. Regional innovation strategies that should contribute to the support of the changes in socioeconomic situation in particular regions were elaborated in five regions.
*01 | 2007 inovačního podnikání ČR. Dostupné na WWW:
. • Národní politika výzkumu a vývoje České republiky na léta 2004 až 2008 (2006). [on-line 20-7-2007] Dostupný na WWW: , . • Politika soudržnosti pro podporu růstu a zaměstnanosti (2005). Strategické obecné zásady Společenství 2007-2013. CZ verze (Brusel, 05-07-2005) KOM (2005) 0299). Dostupné na WWW: .
tématické články
regionální studia
LITERATURA • BUČEK, M. a kol. (2006): Regionálny rozvoj novšie teoretické koncepcie. Bratislava: Ekonomická univerzita v Bratislave, Vydavatelstvo EKONOM. 265 s. • COM (2003): 112 final. Innovation policy: updating the Union’s approach in the context of the Lisbon strategy. Communication from The Commission to the Council, The European Parliament, The European Economic and Social Committee and Committee of The Regions. Brussels, 11.3.2003. • DRUCKER, P. F. (2000): Výzvy managementu pro 21. století. Praha: Management press. 187 s. • FLEISCHHAUER, T. (2005): A Concept for evaluation innovation related action under the EU Structural Funds. In: 45th Congress of the European Regional Science Association (ERSA 2005), 23-27 August 2005, Vrije Universiteit Amsterdam. Paper no. 109. • KOM (2007): Zelená kniha. Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy. 161 konečná verze. 25 s. Dostupné na WebWorldWide: . • MALINOVSKÝ, J., SUCHÁČEK, J. (2006): Velký anglicko-český slovník regionálního rozvoje a regionální politiky EU. Ostrava: Ekonomická fakulta VŠB – TU Ostrava. 958 s. • RUTTEN, R., BOEKEMA, F. (2007): The Learning Region. Massachusetts: Edward Edgar Publishing, Inc. 301 p. • Národní inovační politika ČR na léta 2005-2010 (2005). Rada ČR pro výzkum a vývoj. Dostupné na WWW: . • Národní inovační strategie ČR do roku 2015 (2003). In: Inovační podnikání a transfer technologií. Číslo 2/2003. Ročník XI. Praha: Asociace
35
regio_study_01_2007.indd 35
3.4.2008 10:57:37
